Musím přiznat, že jsem se fakt hezky bál. Ne žádný lekačky z Dead Space, ani strach z neznáma a nadpřirozena známého třeba ze Silent Hillu. Nic takového. Cítil jsem strach a jímal mě hnus, když se ke mně některé z těch stvoření začalo, v tom lepším případě sunout, v tom horším u mě v okamžiku bylo a začalo mě okusovat a žvejkat. Není to zrovna můj oblíbený typ smrti. A tak jsem kolem sebe máchal vším možným, o co jsem zakopl. Všude toho leželo stejnak dost. Onehdá pádlo, jinde trubka a když se člověk opravdu snažil tak našel i katanu.
Několikrát se mi stalo, že jsem se tak urputně prosekával zástupy chodících ostatků, až jsem se do toho tak zabral, že když už nebyl další "pán na holení", tak jsem stejnak nemohl přestat mávat kolem sebe svým ohromným nářadím. Nejspíš to byly záchvaty běsnění a úzkosti v sobě.
Když jsme u toho náčiníčka. Sakra, bez těch dvojsmyslů. Já myslel že v Mountfieldu, Obi a Bauhausu prodávají odolnější věci. Takhle mi přijde, že sekera či kladivo jsou vyrobený z modelíny. Vůbec nechápu to, že se vše tak rychle opotřebovává. Přece ty mrtvolky jsou už předem okousaný a pořádně naložený a nahnilý. Mám trochu pochybnosti jestli kluci z Techlandu nedostali menší obnos v obálce zato, aby lidi naučili, že nářadí se ničí rychle a tím je tlačili si kupovat často nový.
Líbilo se mi, že lidští protivníci nejsou ve hře ani trochu výzva a jejich makovice málokdy snese kulku mezi oči. Hezky znázorněno, že člověk je jen křehký stvoření. Ne jak v jiných hrách, kde se lidem střelivo vsakuje do těla jak voda do ručníku. Ne že by to byla nějaká simulace reality, ale aspoň náznak se mi líbil.
Jak tu sem tam zmiňují ostatní, že ve hře scházejí emoce. To je pravda, ale myslím si, nebo alespoň na mě to tak působilo, že se hra snaží ty emoce dostat z vás. Alespoň ty ne všemi chtěné a oblíbené. Ale rozhodně si za tímhle nestojím. Jo, pravda, NPCčka tam prostě stojej jak blbci. Dokonce jsem strašně rád že se ani moc nehejbou. Proč? Protože když už se začne někdo z nich hejbat, tak to pro mě znamená utrpení, bolest a kilometry zcenzurovanýho telegrafu. Nevím jak jsou na to zvyklí ostatní, ale já byl poprvé v životě donucen použít prográmek na cheatování, neboli trainer. Mým úkolem bylo doprovodit jednoho šamana k mumifikovaným ostatkům jeho předků. Avšak když jsme procházeli jednou domorodou vesnicí osídlenou už jen jeho nemrtvými příbuznými, tak se rozhodl že s nimi asi hodí řeč, postavil se přesně mezi ně a vzápětí na to vyslal kouzlo jménem "autosave". Když už jsem se po stotřicátýčtvrtý objevil v tu stejnou chvíli, všechny zbraně ohlodaný na kost, bez šance doběhnout k jakémukoliv opravovacímu stolu či prodejci, tak jsem usoudil, že jsem skončil. Takto zdeptanej jsem už dlouho nebyl. Njn tak jsem hold podváděl, abych se dostal dál. Neočekávám nic menšího než trest smrti.
Umírání. To mě připomíná a přivádí k další věci, kterou bych rád zmínil. Nemrtví v této hře netoužej po hráčově masu, ale jsou to prostě jen prachsprostí kapsáři. Nebo jak si mám vysvětlovat, že pokaždé když mě jakoby dostali na zem s tím že jsem mrtev, tak jsem se objevil o pět metrů dál a o několik stovek dolarů chudší. Nic víc, nic míň. To mě jako poponesli a zkontrolovali v jaké jsem finanční situaci a trochu si vzali? Nic. Neřešme to a jdeme dál.
Vývojáři se pustili tímto projektem do něčeho na co ne zcela měli. Je to vidět skoro všude.
RPG systém by byl dobrý, pokud by nám nabídli za naši snahu, alespoň trochu motivující skilly. Místo toho, abych si vybíral to co se mi zrovna nejvíc líbí, tak jsem rozdával svoje těžce vydřené body do v té situaci nejméně zbytečných zkušeností v nabídce. Škoda.
Tak hrozně navržené a ovladatelné menu a jiné prvky uživatelského rozhraní jsem už dlouho nekoštoval. Ani nevím kolikrát jsem musel přepínat z mapy do quest logu, abych si mohl naplánovat svoji cestu a udělal tak toho co nejvíce za jednu výpravu. Stejnak jsem lítal po všech čertech, abych tomu přinesl láhev whiskey, jinému životně důležitý lék. Ale nestěžuji si. Bejt tam v té situaci, tak taky posílám ty blbce co tam po ostrově poletujou, aby mi našli mého oblíbeného medvídka.
Co mi ještě pilo krev(krom nemrtvých) bylo to jak se vývojáři nedokázali vypořádat s identitou hráče. V intu jsou ukázány chlapské ruce a to že ani jeden z charakterů, které máte pak na výběr, to vlastně nejsou. A to nemluvím o tom že celou hrou procházím sám, ale jak se zapne nějaké video tak jsme tam čtyři. Já vím, já vím, je to daň za kooperaci, ale mohli se snažit to nějak vyřešit či zamaskovat.
Bugů a jiných otravných hmyzáků je tam kvanta. Nejde to všechno ani vyjmenovat. Ale co. Mě to neva. Jsme přece lidi. Teda někteří.
Tohle je jen zcela subjektivní hodnocení s pár postřehy co mi utkvěli v hlavě. A být více objektivní, tak si hra ode mě spíše zaslouží nálepku průměrnosti, ba co víc, budgetu, pouze hrajícího si na opravdovou hru. Ale já jsem si užil toho co pro mě tahle hra znamená.
Rád bych ještě něco dodal k strachu mnou zmiňovaným na začátku. Člověk se musí chtít bát. Pokud nechce, tak ho k tomu ani ostrov plnej zombíků nedonutí.
Ani rozhodně nechci říct, že tahle hra vás bude bavit. Je na každém jaké jeho priority jsou. Mě bavila a jsem, i přez ty moje kecy jak je to špatný, spokojenej. Já jsem vlastně od té hry vždy očekával přesně to co nabídla. A to hlavně atmosféru, kdy jste obklopeni hordami z hrobů vstanišvších (fujtajbl to je slovo) a hnáni honbou za záchranou sebe samotných, ikdyž se to tak příběhově zdát nemusí.
Porcování a celé opotřebování lidské tkáně je kapitolou samou pro sebe. Mě se to strašně líbí. Prostě je to zpracováno tak akorát. Kdysi jsem si myslel že takto to bude fungovat v Doomu 3. Tak alespoň po šesti letech se mi splnilo to, v co jsem kdysi doufal. Hlavně si nepředstavujte že je to něco neskutečného. To fakt ne.
Co bych ještě napsal? Jo to jsem si vzpomněl. Podle konce bylo stejnak všechno co jsem udělal pro všechny ty nebožáky/flákače zbytečné. Ale to už radši neřeším a stále si nalhávám, že všichni na ostrově šťastně žijí až do smrti. A vlastně i po té smrti, že si to tam užívají.
Když tak o tom přemýšlím. Kdyby to bylo možné, tak bych nechtěl být pohřbenej či zpopelněnej. Vybral bych si zombifikaci. Na IQ by se mi to nepodepsalo a smrděl bych tu na světě dál.
Rest in peace Dead Island.

Mno, tak to mám za sebou a v ústech mi zůstala jakási pachuť. Dobře, vezmu si pár tik-taků, ať se mi lépe dýchá, a mohl vám tak s čerstvým dechem říct, co mám na srdci. Chtěl bych se pozastavit nad jednou věcí. Proč jsou hrátky s časem tak diletantsky udělané? Těšil jsem se, že budu mít možnost, alespoň trochu ovlivnit tok času. Toho jsem se nedočkal, krom TDM funkce Deadlock vytvářející kouli, která uvnitř sebe výrazně zpomalí čas. Ale co předvádí Age revert, tak to se mi nelíbí. Mít možnost objekt přetransformovat z jednoho stavu do druhého a nazpátek pro mě nejsou hrátky s časem. A to vůbec nemluvím o programově naskriptovaných skocích v času, které jsou tak nečekané, že sem je vždy sám tušil. Asi jsem moc náročný a možná ještě není ta správná chvíle pro moje fantazie. Tak snad někdy příště.
Musím také zmínit grafický kabátek hry, který mě okouzlil ale i zároveň pohoršil. Nevím jestli to je chyba nebo to tak mělo být, ale opravdu polovina hry mi přišla jako bych se koukal na objekty ve velké vzdálenosti a byl přitom u nich. To ale neznamená, že se mi to nelíbilo. Právě díky tomuto faktu, se mi to zdálo více komiksově říznuté.
No a na konec bych chtěl zmínit to co si myslím o všech ukončeních, které nám byli naservírovány. Podlé mého názoru byli spíchnuty opravdu na poslední chvíli a tak jsem po dohrání Singularity cítil velké zklamání. Hra jako střílečka věru špatná není, ale nesmí se od ní chtít něco jiného. Což jsem bláhově chtěl.

Copak sním či bdím,
avšak jedno jistě vím.
Alien vs Predator dohrán,
a cítím se být nasrán.
Tolik slibů, tolik hypu,
jak rozinek v sladkém nákypu.
Vše se tváří dokonale,
však uvnitř je to nahnilé.
Nechme už spát alieny,
odpočívat predátory
a hoďme se do pohody.
Dejte vajíčka malovaný.
Nebo aspoň hnědozelený.
Alien vám snese jiný.

Jak jednou řekl jeden klasik: "Vypadám jako pes s karamelou v hubě". Sice nevím jestli tak vypadám, ale vím že jsem se při hraní této hry tak cítil. Je to dobroučké, člověk by chtěl víc a víc, ale je pořád otravován nedokonalostí tohoto produktu. Strašně moc se mi zalíbila atmosféra, která ve hře panuje. Neni vám dávána žádná naděje na přežití. Jste utlačováni, sráženi, mrzačeni a nikdo vás nelituje. A přesto se snažíte jít dál. Vyřešit další hádanku, zachránit sebe i jiné lidi, být navenek tím hodným. Moc krásně to zní, a přitom to je tak tak zmršeno, že je mi až líto, že jsem o tom mluvil tak moc pozitivně. Neustále se opakující hádanky. Jedno klišé za druhým. Opravdu smutný bojový systém, z kterého se budu potit v posteli ještě dlouho. Spousta hnusných maličkostí, které kazí dojem z ne tak špatného celku. Jsem ochoten přimhouřit oči nad přehnaností lidských obětí a toho že by takovouhle akci nezvládlo ani 50 šílených masových vrahů jakým Jigsaw bezesporu je. Ikdyž se mi postupem času hraní víc a víc zhnusovalo, nemohl jsem odolat a dohrál jsem to. Samozřejmě už nikdy více nechci vidět hru zapnutou. Svůj účel splnila, přesně tak jako nastražená past lapící svou oběť.

Tak tohle je pro mě obrovské překvapení. Nikdy bych neřekl, že mě může bavit takto čistokrevná rubačka jež DMC4 bezpochyby je. Na začátku sem byl trochu rozladěn z ovládání, ale pak jsem si vzpoměl že vlastním gamepad a tím se vše obrátilo v dobré. V hraní mi už nebránilo nic. Musím se přiznat, že japonský styl her zrovna moc nemusim. A příběh v této hře je pro mě velkou neznámou. Ne že by tam nebyl, ne že by byl špatně podaný, ale prostě jen nedokážu pochopit o co jim tam vlastně jde. Ale co mě to je volný, tato hra je jedna z mála kde je mi fuk jak a co dopadne. Je to špatný a taky se mi to moc nelíbí, ale člověk si nemusí ze hry odnést úplně vše co nabízí. Zpět ke hře. Kombíčka jsou provedena výborně, jen mám někdy pocit že si hra ty komba náhodně vybírá. Ale to je jen málo kdy. Další kapitolou jsou pak bossové. Pro mě největším překvapením byl boss, který používal dvě krásně ženy připomínající medůzy jako návnadu. Toto vše je zabaleno do nádherné grafiky. Ano neni to úplná špička, ale k tomuto stylu her to úplně sedí. Jen mi přišlo že je tam málo hudebního doprovodu. Poslouchat jednu skladbu pořád dokola je někdy na palici. Ale dá se to přežít. Rozhodně doporučuju všem co už maj pokrk "chytrý" zábavy a chtěj se bezvadně odreagovat.

Lidi jsou jen hnusný zvířata, a to je v této hře náležitě předvedeno. Já si myslím že je to docela podařený simulátor násilí, aby ne když hráč může useknout komukoliv hlavu a poté s ní hrát čutanou. V této hře se dá krásně vyblbnout, a řekl bych že lidi kteří mají násilné sklony by se mohli zde dobře vyventilovat. Pro mě ale tato hra ztrácí smysl po půl hodině ztrávené rozléváním benzínu po lidech a následným opejkáním "buřtíků", neustálým močením, za které by byl rád každý muž s prostatou :D, a jinými nechutnostmi, na kterých tato hra staví. Hra u které mi nevadilo že je krátká, leč bych to násilí už déle nevdržel. Neřikám že si nerad nezastřílim ve hře, ale rozhodně hry nehraju abych viděl nechutnosti, kterých se mi v normálním životě nedostane.

Hra, která bere lidem čas. Alespoň, když já jsem ji kdysi hrál, bylo pro mě těžké mít pojem o čase. Nikdy mě nebavilo se hrabat ve statistikách či hledat kde co koupit či prodat lépe, ale tato hra mě i přez tuto vadu nezkutečně vzala. Od úplné nicky se postupným zlepšováním, zvedáním reputace či dvořením, stát pánem celého města. Nezkutečné možností, jak dosáhnout tak jednoduchého úkolu, je v této hře zcela oslňující. Rozhodně tedy zamrzí, jak už tu bylo jednou řečeno, že se druhý díl vývojářům vůbec nepovedl. Snad to dopadne příště o něco lépe.

Tak tahle hra byla pro mě příjemným překvapením. Ale i přes tohle musím uznat že je to dosti průměrná hra. Nejvíce tuto hru sráží její příšerná linearita a tunelovost. Všechno je hrozně nascriptované, žádná volnost a to že do hry byli přidány prvky na ovládání skupiny je úplná zbytečnost. Nevím jak bych mohl taktizovat v tak malém prostoru. Naproti tomu stojí pěkně zvládnuté charaktery postav, to jak je každá postava jedinečná ale přitom jsou všechny dobře vybalancované, takže se vám nestane že budete hrát jen s jednou nabušenou postavou. Nepřátelé jsou perfektně zpracováni po grafické stránce, ale po inteligenční je to s nima na štíru. Neskutečně předvídatelní a s minimem snahy vás nějak překvapit. Pro mě i pře všechny zápory se tato hra stala příjemným zpestřením na pár dní při kterých sem se výborně bavil. Rozhodně nečekejte hru kterou si musíte zahrát.

Nikdy sem nezažil tolik emocí s jednou hrou jako je tato. Když jsem ji poprvé hrál tak mě to hrozitánsky nebavilo, nemohl jsem jí přijít na chuť, pořád dokolečka jsem opakoval počáteční úroveň a hledal jsem co dělám špatně, za který klan mám vůbec hrát, a jak vůbec pokračovat. Tak jsem ji dal k ledu a doufal jsem že zmoudřím. Po delší době sem se k ní vrátil a začal znovu. Vše odsýpalo a já se do téhle hry ponořoval čím dál tím víc. Po prozření že tato hra je v jádru úplně božská jsem už nevěděl že vůbec existujou i jiné hry a to co se mnou provedla bylo neskutečné. Jak jen bych mohl popsat tuto hru, aby ste věděli co pro mě znamená je nadlidský úkon. Dokonalé vzpomínky na prohledávání zašlé nemocnice, kde se úkrývala děsivá upírka, souboj s vlkodlaky v parku, kdy jsem musel čekat na lanovku, návštěva strašidelného domu, kde jsem se bál otevřít každé dveře, ale i normální procházení se po městech, v kterých panoval neviditelný útlak lidí upírama a kde zábava byla prohnilá až k morku kostí. Dobře propleskněte mě radši nebo se začnu hnusit i sobě. Musím uznat že počáteční nezdary byli způsobeny hromadou bugů a celkově slabšího začátku. Ale to nic nemění na tom že se jedná pro mě jednu z her s nejvíce nadupanou atmosférou, kde kapka krve znamená více než cákanec na zdi.

Asi sem padlej na hlavu, ale mě se tahle hra prostě líbí. Svoji tupostí, svou lineárností, tím že je vše předem dáno, nádherně vybalancovanými zbraněmi, ale hlavně výtečným multiplayerem. Všechny hry přeci nemužou být nelineární a bůh ví co je ještě týhle hře vytýkáno. Prostě si na nic nehraje, hrajete si přece vy a to božsky. Tato hra je stvořena pro chvíle kdy člověk nechce uvažovat, kdy nemá náladu číst sálodlouhé texty či se hrabat v nekonečných možnostech hry. Sází na jednoduchost, na to aby se člověk zdokonaloval sám. Jak já řikám je to takové RPG naruby, nezdokonalujete avatara ale sami sebe. Ano toto platí spíše pro multiplayer, kde jsou si za dobrých podmítek všichni rovni a kdy se může každý předvést jak mu to de. Ale i singleplayer má své kvality. Je to dobrý začátek a pro ty slabší hráče jak dělaný. Mám švagra, který by si v multiplayeru ani neškrt, ale singleplayer je pro něj odreagování, kde si může na chvíli zakosit hromadu němců. Je mi jasné co se většině na této hře nelíbí a ani jim to nechci vymlouvat, ale tato hra je neskutečnou odreagovačkou.

Poprvé co mě ve strategii bavil i příběh, který je podáván úžasnýma cutscénama v herním enginu. Neskutečně hardcore strategie, která zaujme spoustou rozličných úkulů, do detailů vymakanou grafikou, dokonale vyváženýma jednotkama či pamětihodnými scénami. To jak se rusáci neustále objevují v nekonečných vlnách útoku, kde bojujete s každou jednotkou až do konce sil a kde se o každý metr strhává neskutečná mela. Pro mě překvapení roku 2007.

To co předvedla tato hra bylo zpočátku úžasné, ale postupem času se hra propadla do až trestuhodně jednotvárné formy, které nepomáhalo ani tak skvěle provedená volnost po lokacích. Někdy mi vývojáři přišli až drzí že si tak usnadnili práci a dalo by se říct že ty mise, ani nevim kolikratá, zkopírovali. Co mě dále zaráželo je nepochopitelné zakomponování hry do budouctnosti. Opravdu mě nebavilo chodit od postele k tomu terminálu(sry už sem zapoměl jak tomu řikali) a nazpátek, to proložené rádoby vysvětlováním příběhu. Dále sem nesnášel v davu se nacházející blázny, kteří jen do Altaira strkají a kvůli kterým sem musel pár misí opakovat znova, protože se strážm nelíbilo že se na někoho upad. Fakt demence. No u této hry by se krásně dalo vytýkat a nadávat :), ale musím jí přiznat i nemálo výborných a skvěle provedených věcí. Jasně grafika, animace, provedení davu to už bylo zmíněno, ale dále mě zaujmuli souboje, které se vyvedli, celková stylizace, kde každé město zaujmulo svou architekturou, lidé, kteří krásně vytvářeli celek davu, a pár dalších maličkostí. Ale musím uznat že sklamání nad touto hrou krouží jak sup nad mršinou.

Vynikající hra, které dokázala pohltit. Z dnešního pohledu už asi pro většinu lidí ztrácí svoje kouzlo, ale to nic pro mě nemění. Ještě teď si pamatuju jak jsem slintal nad prvním obrázkem kde byla vyfocena bílá limuzína. Ten úžas když jsem se poprvé procházel po Liberty City. Ještě dnes si pamatuju Liberty City do poslední ulice, zatáčky či jumpu. Pro mě je tento díl jedním z nejlepších hned s Vice City u boku. A musím dát za pravdu Paulovi, že se pro mě stalo San Andreas hnusem jen díky tomu stylu a taky díky neskutečně velké rozloze. Pro mě je v tomto případě méně rozlohy, spíše záruka lepší zábavy. GTAIII je pro mě živou legendou, nic víc, nic míň.

Tato hra doplatila na špatné podání těch pár zajímavých nápadů které ve hře jsou. Portály, dyť ty nádherně fungujou ve hře [dh-hra]Portal[/dh-hra], ale zde jsou spíš naobtíž. Hrátky s gravitací v místnosti, které byli jednoduché a moc přímočaré. Avšak takový zbraňový arzenál byl povedený a krabík místo granátu je perfektní nápad. Jenže tohle vše je zabaleno do průměrně nadesignovaných úrovní, kde se pohybují a znenadání objevují nepřátelé, kteří rozhodně moc chytrosti nepobrali a vsadil bych se že po kapsách měli průkazku pro psychicky postižené. To vše dovršuje nepříliš dobře zvolený hrdina, který by mi nepřirostl k srdci ani kdyby ste ho tam hnojili. Není totiž třeba, pohnojenej je už dost :). Trapný hlášky, to že se stydí za svůj původ, jak ke všemu přistupuje, to z něj dělá pro mě nejhoršího hlavního hrdinu v historii her. Aspoň doufám že nikdo horší neni. Když už dělaj na dvojce, tak prosím vás hlavně bez Tommyho.

O hře už tu toho bylo řečeno hodně, takže bych chtěl hlavně vzpomenout editor, který byl ke hře přidán a který se pro mě stal, po dohrání této skvělé pařby, zábavou na dlouhé měsíce. Přišlo mi to jako kdyby ten editor byl dělán s takovou precizností a tak snadným ovládáním že sem to u jiných her nikdy neviděl. Možnost tvorby terénu, následné jednoduché otexturovaní, přítomnost promakané fyziky, tvorba vegetace, misí, animací, skriptů a jiných vymožeností. Radost editovat. Všechny tyto vlastnosti zdědil i editor pro Cryengine2, který ale doplácí na děsnou AI, která byla do Crysis přidána.

Tak tato hra mě dělá největší problémy. Je to nádherné, skvěle se to hraje, vytečně optimalizované a má to chytlavý mulťák. Ale prostě se nemužu zbavit toho pocitu jako bych to už někdy jednou hrál. Vím že to nemusí být úplně na škodu, ale přiznej me si není to přesně ono po čem hráč touží. Musím se přiznat že mě taky moc nesedne zasazení hry do současnosti a už vůbec boj proti zakuklencům v hábitech. Co se mě naopak velice líbilo, byla sniperské mise na Ukrajině v Prypiat. Ale co hra je to dobrá a na jedno zahrání si ji užije každý. Jen bych rád vývodařům chtěl říct, jestli by nemohla být šestka z období první světové, která je zcela a nepochopitelně nevyužitá.

Pro mě osobně jedna z mála her, která se po hratelnostní stránce zapoměla v herní historii. To co výborně fungovalo v předchůdci Operace Flashpoint před několika lety, bylo už málo na to, aby s tím uspěla v době vydání. Vývojáři z nepochopitelných důvodů udělali tu samou hru a k tomu přidali o něco lepší grafický kabátek, hromadu bugů a demenci nepřátelům. Musím se přiznat že i dnes hraju s kámošema Ofp po netu, ale rozhodně nás nic nenutí přejít k novější Armě. Zbývá jen držet palce vývojářům, aby se jim povedla Arma2 a vrátila tak lesk do prachem zanešené "série".

To co tato hra předvedla zanechá v herní historii mezník, který by měl být pro všechny ostatní hry vzorem. Je až úctyhodné, jak se tak v malém projektu, jakým Portal určitě byl, dalo vměstnat tolik zábavy, která je zastoupená v podobě vypečených hádanek, skvělých hlášek, skrytých odkazů a adrenalinu, za každým rohem. Jsem rád že tato hra je na světě hlavně proto, aby přinesla čerstvý vítr chytré zábavy do tak už zatuchlé herní společnosti, která leží pod tunami hnijících mrtvých těl pozabíjených v ostatních hrách. Anyway, this cake is great. It's so delicious and moist.

Je to hra s velkým charismem, hra která je dokonalá svou jednoduchostí. Vše ve hře je dotaženo do puntíku. Atmosféra je někdy tak hustá že by se dala krájet i motorovou pilou na Marcusově samopalu. Jenže přeze všechny klady já vidím repetitivní a dosti neoriginální hru. Možná je to způsobený tím jak všichni tuto hru přechvalují. Těžko říct, možná sem jen očekával víc než jen hromadu podivně namakaných Locustů a možnost z nich nadělat kašičku pro racky. Dále mi vadí jak se této hře přisuzuje prvenství v zavedení cover systému. Ano je to tu provedeno na jedničku ale nic víc, nic míň.

No zpočátku sem byl velice zklamán. Ale hra si mě získala až po několikarém přemlouvání se. Ano je na ní vidět jak byla tvořena jen pro účel grafického enginu. Ale když člověk překousne umělou demenci tak se z namyšleného "ošklivého" kačátka vyloupne čistá a ničím nezkažená hra, která má nárok na titul hra roku. Všechna to špatné ve hře čiší z toho, že autoři se snažili udělat co nejdynamičtější engine. Tak např. v editoru se nachází položka pro dynamické zmrazení objektu. Bylo to ve hře použito? Nebylo. Hold toho ze začátku moc naslibovali, a v některých případech se jim to i podařilo, ale nedokázali to adekvátně "prodat". Velká škoda, jen doufám že když už mají engine hotový tak se zaměřej víc na hratelnost a AI.

Nemůžu jinak než dát tomuhle skvostu plný počet. Tam kde jiné hry ztrácejí dech, se Metal Gear Solid teprve příjemně rozjíždí. Příběh tak propracovaný, že by se za něj nemuseli stydět ani v Hollywoodu. Hratelnost postavená ne na tom kolik zabijete nepřátelů, ale jak bravurně se jim dokážete vyhnout či je jinak přechytračit. A nezapomenutelní jsou i bossové. Na souboj s Psycho Mantisem nikdy nezapomenu. Nevím čím to je ale ikdyž je to strašně lineární hra, tak sem ji dokázal hrát znovu a znovu. Už jen díky smokingu pro Snaka :). Pro mě hra, která nemá obdoby.