Nioh 2 je pokračováním úspěšného prvního dílu, na nějž ve všem navazuje. Pokud vás bavil první díl, bude vás bavit i druhý, a pokud ne... Odpověď již znáte.

S tím souvisejí klady i zápory hry. Soubojový systém je velmi zábavný, akčně laděný a nepřátel je dostatek. I když jsem první díl odehrál, prvních pár hodin bylo i tak úmorných. Nic nemáte zadarmo a jak je v soulsovkách zvykem, musíte systém téměř dokonale ovládat, abyste se dostali dále. Nicméně, po prvních pár lokacích již hra tak náročná není (i když je stále nadprůměrně těžká).

Mezi zápory jistě patří neuvěřitelná repetativnost vedlejších misí, které až na výjimky zdaleka nedosahují úrovně hlavního příběhu. Děláte pořád to samé dokola, se stejnými nepřáteli. Buď tedy máte 3 vlny různě namixovaných nepřátel, nebo se vracíte na stejné místo, nebo se utkáváte s nepřáteli, které už jste jednou porazili, protože litují vašeho prvního setkání. Velkou originalitu nečekejte. Hlavní příběh, to už je naštěstí úplně jiná. Tedy, samotný příběh nikoho se židle nejspíše nevytrhne, ale level design je chytrý a nápaditý a mise od sebe bezpečně rozeznáte.

Gró hry jsou tradičně bossové. Zde záleží na buildu, který zvolíte. Někteří jsou pak jednodušší a jiní zase frustrující. Já jsem zbraně střídal, i tak jsou bossové, u kterých byl nejradši vyhodil ovladač z okna, jiné jsem zvládnul na první pokus (jednou asi se štěstím, protože když jsem se následně k této 'lasičce' vrátil, chtěl jsem opět vyhodit ovladač).

Co mě osobně příliš nesedlo, je neuvěřitelné množství craftingů a statů. Zdá se, že je super zcela si customizovat úplně všechno. Je toho ale tak moc, že byste s tím strávili hodiny a hodiny, a výsledek za to pravděpodobně nestojí. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš a určité zjednodušení by zde neškodilo.

Závěrem bych tedy hru doporučil fanouškům předchozího dílu, fanouškům bloodborne a nadšencům do rychlých, akčních RPG. Nedoporučuji zarytým cholerikům, lidem hledajícím nejlehčí obtížnost a arachnofobikům.

Herní výzva 2022: Novinky z domova

Monolisk jsem hrál již od vydání na Android v roce 2019. Krom toho, že ji vydalo české studio, mne zaujaly neobvyklé prvky stavitelství. Hra zcela závisí na herní komunitě. Pomocí editoru map mohou hráči vytvářet své vlastní mapy v pěti různých světech. Komponenty pro stavění si otevírají v rámci balíčků, kde také mohou najít vybavení pro pět hrdinů.

Jinak se jedná o klasickou hack & slash záležitost na zabití nudy. Příběh hra v podsatě nemá, lze však v rámci vytváření map nějaký minipříběh vytvořit.

Na mobil se jedná o velmi dobrou hru, která zábavu poskytne. Když jsem se ke hře v rámci herní výzvy vrátil na pc verzi, už jsem tak nadšený nebyl. Na pc zkrátka existují mnohem lepší varianty (i když asi ne úplně zadarmo). Ovládání je také kostrbaté, zvláště za střelce se velmi špatně míří. Principy jsou jinak úplně stejné jako pro mobilní verze.

Pokud tedy hru chcete vyzkoušet, doporučuji spíše mobilní verzi. Vyčištění jedné mapy může zabrat od jedné minuty až po klidně deset. Pokud si chcete odfrknout od práce a nestrávit u hry hodiny, Monolisk je skvělá volba.

Herní výzva 2022: Zvířecí instinkt (hardcore)

Hra, kterou popisuje už samotný název. Cílem je tedy utéct s velkým opem z vězení. Útěky jsou rozdělené na pomyslné čtyři vinyly se stranou A a B. Ovládání je zdánlivě jednoduché. WSAD a myš. Jenže tak jedoduché to zase není. Opice se kouká tím směrem, kam ukazuje myš, a nemusí tak podle šipek jít tam, kam jste si představovali. Mně osobně nějakou chvíli trvalo, než jsem si na ovládání zvyknul.

Na každém vinylu vás čeká nějaká novinka co se týče nepřátel či prostředí. Celkově je level design udělán tak, aby hra nenudila a nabízela i v tomto malém formátu stále něco nového. To se však netýká levelu "Abandon ship", kde byla míra frustrace tak vysoká, že jsem málem rage quitnul.

Každý level se totiž náhodně generuje, nikdy tedy není stejný (v rámci možností samozřejmě). Nemožnost naučit se mapu a nepřátele nazpamět však zrovna zde bylo ku škodě.

Jako oddychovka je tato indie hra skvělá, jelikož má jednoduchou premisu, jednoduché mechaniky a ovládání. Ještě musím zmínit hudbu, která se mění v závislosti na akci, čím více tedy zabíjíte, tím je zběsilejší. Za mě skvělý nápad.

Herní výzva 2022: Ticho jako v hrobě 

Dead Space byl jeden z mých herních restů. Hru jsem rozehrál "kdysi dávno" a pak se k ní dlouhou dobu nevrátil. Po návratu jsem nejspíše přišel na to proč. Ovládání je na konzoli prostě divné. Místo klasického střílené R1 R2 musíte nsjprve stisknout L1, čímž také otevíráte svoje schopnosti. Po čase si na to ale jde zvyknout.

Hrá má jinak velmi hutnou atmosféru, a to hlavně ze začátku, kdy tak nějak moc netušíte, co se děje. Lekačky jsou opravdu lekavé, rozkrývání příběhu zajímavé a mnohé jiné než střílecí prvky zajímavé. Zahrajete si tak zero-G basket, zastřílíte na střelnici, sejmete pár asteroidů a zalítáte si v atmosféře. Samotné střílení je také zábavné. Řezačka je jedna z nejlepších zbraní ve hrách vůbec a rozhodně má nejoblíbenější zbraň ve hře. Hodně vám pomůže proti rychlým nepřátelům a obecně v boji na blízko. Jste ale donuceni používat i jiné zbraně, protože na některé nestvůry je vám řezačka k prdu.

Vaše hlavní postava Isaac během hry nic neřekne, informace se dozvídáte díky komunikaci ostatních členů posádky a z nasbíraných audiozáznamů. Musím ocenit, že oproti jiným hrám zde není vůbec problém sesbírat veškeré textové a audiozáznamy, protože se k nim v průbehu hry přirozeně dostanete a nemusíte tak hledat na bizarních místech. Jejich počet je dostatečně nízký na to, aby si udrželi zajímavost.

Ke konci jsou některé pasáže velmi frustrující, a to ne zrovna v dobrém slova smyslu. Nestvůra, která nemůže umřít a neustále se regeneruje (a to i když ji nezabijete a jen jí usekáte nohy) vás neustále ruší v tom, abyste vyřešili puzzle. Proti tomu závěrečný bossfight je o poznání lehčí. Je nutnost s sebou mít střelnou zbraň a když vám dojdou náboje, boss vám spawne nestvůry, ze kterých vám náboje padnou. Podle mě dobře vymyšlené.

Na závěr bych ještě ocenil grafiku, která na mě působila velmi dobře i po těch x letech a ještě na PS3 konzoli. Tyhle starší hry zkrátka stárnou dobře se vším všudy.

Herní výzva 2022: Svaz spokojeného hraní (hardcore) 

Každý hráč by měl mít alespoň jednou objevit svojí zenovou hru, která mu natolik promluví do duše, že si zaslouží plné hodnocení. Hodnocení, při kterém se natolik projeví kladné stránky hry, že případné mínusy zaniknou a mohou být opomenuty. Toto místo nyní zaplnilo "HARDCORE!!!" Disco Elysium.

Disco jakoby nezapadalo do moderního merchandisingu her. Hra se nesnaží zalíbit každému. Lidé, co nejsou ochotní číst ani tutoriál ve hře, se neprokoušou ani první hodinou hry. Proč by měl někdo číst vnitřní dialogy pocitů hlavní postavy, které zdánlivě nikam nevedou? Moment... říkal někdo dialogy pocitů? Ano, hlavní premisou hry jsou vnitřní dialogy různých částí těla (či řekněme impulzů) hlavní postavy mezi sebou, na základě čehož postava jedná. Může se tak stát, že vám nezvratná logika radí něco, od čehož vás odrazuje empatie.

Začínáte jako polda, který si prochlastal svou zlatou a nějakým záhadným způsobem to přežil. Ano, amnésie není zrovna originální start hry, zde to však nastiňuje budoucí depkařsko-sarkasticko-černohumornou atmosféru. Další střela proti širokému publiku. Jelikož autor je sám vyléčený alkoholik, moc dobře dokáže nastínit tísnivou atmosféru, což právě systém vnitřních dialogů a rozepří krásně podpoří. Já se ale většinu hraní smál a atmosféru si užíval. Možná jsem divný tvor, ale některé situace mi přiapadaly tak absurdní, že jsem se musel nahlas smát.

Hlavním hřebíčkem do rakve proti většinové společnosti je svoboda. Nemyslím tím zdánlivou svobodu pohybu či řešení "questů", jak slibuje většina AAA her. Zde myslím svobodu myšlení. Jelikož se vyskytujete ve světě po neúspěšné komunistické revoluci, kde se nastolila tvrdá "demokracie", můžete si oproti demokracii reálné "internalizovat" jakékoliv, i sebeextrémističtější teorie o fungování světa. Můžete být komouš, feminista, trvrdofašoun, hustler, středopolař, šovinista... Nebo taky vůbec nic. Nemusíte mít žádný politický názor. Hra vás tedy do ničeho netlačí (oproti přesvědčení novosocialistické Austrálie, kde byla hra zakázána prozobrazení drog, politické názory apod.).

Jo a jen tak mimochodem vyšetřujete prapodivnou vraždu týpka, který už týden hnije za místní putykou. Ano, týden. Moc lidí tu totiž policii zrovna neuznává, jsou zde jiné mocenské vrstvy. A když už vás zavolali, tak vaše postava dva dny prochlastala. Tak to prostě je.

Krom výše zmíněního nabízí hra spousty popkulturních narážek či přímo insirací. Lidé, co znají dílo německé skupiny Scooter, si doopravdu užijí místní partičku vyfetovaných technařů :) Drogy jsou tu také zcela běžné a slouží jako posilovač či uzdravovač jednoho ze dvou vašich ukazatelů zdraví: fyzického a mentálního. A přesto, že zde není soubojový systém, máte opravdu hodně způsobů, jak umřít. A věřte, že hodně věcí byste nečekali.

Kdybych musel něco hře vyčíst, tak je to práce s inventářem. Vaše staty jsou povětšinou ovlivněny oblečením, co nosíte. To se vám ale kupí v inventáři jen na základě toho, kdy ho seberete. Nemáte žádnou možnost, jak si ho lépe poskládat či jak si vyhledat kousek, co zrovna potřebujete na úspěšné splnění hodů kostkou. Hody kostkou rozhodují, zda zvládnete projít checky na potřebné schopnosti. Některé jsou červené a nejdou tudíž zopakovat, což může být také nepříjemné.

Krom toho, že byl autor alkoholik, je to také umělec. A to je na hře vidět velmi. Můžete být sami vyznavačem umění, dokonce můžete mít diplom! (Což autor také vtipně okomentuje, že je vám k ničemu) Hlavně je však hra velkým uměleckým dílem. Většinou neočkáváme, že hra bude i vyšší poslání či smysl. Zde však po dohrání máte načteno více textu než v průměrné beletrii a pokud jste otevření lidé, jistě ve vás zanechá vysoký umělecký dojem. Za to si určitě sto procent zaslouží.

Jinak jsem první run dohrál jako inteligentní hustler, který je však tak trochu fašista, superstar a umělec. U této hry však vím, že to není můj poslední průchod.

Herní výzva 2022 -  9. Vzkaz ze záhrobí  
Torchlight je klasická mlátička, nebo také diablovka či jak říká můj synovec, třískačka. Na výběr máte ze tří hrdinů a jedná se o variace na klaisku: warrior, range a mág. Já prošel hru jak nekro mág. K dispozici máte také peta, což se k nekro stylu hodí o to více.

Hra je ideální na odreagování. Příběh v podstatě neexistuje, nemusíte řešit žádné složitosti. Prostě jdete a zabíjíte vše, co je v cestě. Ve světě Torchlight se sice nacházejí různí zadavatelé side questů, jedná se však o to samé: vše umlátit.

A tak zabíjíte. Pokud neočekáváte nic víc, pak je hra super. Maximálně jeden dva dungeony za jednu session a stačí. Jedná se totiž o značně repetativní záležitost (ale kdo by to také neočekával, že).

Ke konci jsem umíral celkem často, může to být ale také způsobeno tím, že už jsem se nijak extra nesnažil a chtěl jsem hlavně hru dohrát. Závěrečný boss pak nebyl tak obtížný jako většina dungeonů před ním. Znova hru hrát nebudu, ale po většinu času jsem se bavil.

Fifa 22 je skvělá hra, ve které je příšerný fotbal. Byl jsem bohužel donucen tuto "hru" hrát společností KONAMI, která se rozhodla, že nejlepší fotbalovou simulaci na světě totálně... potopí.

Pro člověka, který byl zvyklý hrát poměrně dobrou simulaci je fifa opravdu utrpení. Všechny online zápasy vypadají v podstatě stejně. Rychlost, rychlost, rychlost... Že je fotbal týmová, kombinační hra? Kdepak, ve fifě je to hra sprintů a naprosto stupidních kliček, které vyjdou naprosto vždy a nedávají smysl. Když se někdo snaží hrát kombinačně, má smůlu. Soupeř vezme míč a prostě běží. A to je vše. Vznikají i vtipné, že hráč jako James má náskok asi deset metrů, ale na příštích dvaceti metrech je dohnán, až předehnán a obrán o míč. Super vyvážené.

Je to škoda, protože mody jsou velmi zábavné a zajímavé. Onlinový FUT je návykový a kdyby fotbal za něco stál, jistě bych si snadno vytvořil závoslost.

Hodnocení:

Hra - 90%
Fotbal - 10%

Herní výzva 2022 - 10. " Vzhůru do oblak"

Druhý díl Mass effectu jsem díky Legendary edition začal hrát ihned po dohrání toho prvního. A rozdíl byl znát hned od začátku. Vylepšené střílení, pohyb, HUD, pocit ze hraní. Těžko jsem se od hry mohl odtrhnout.

Absenci Maka jsem také uvítal (i když v dlc se opět objevil). Začátek příběhu hezky vtáhne a toužil jsem vědět, jak bude příběh pokračovat. Postupné verbování posádky a řešení jejich problémů se mi líbilo, morální rozhodování u vedlejších i hlavních misí nebylo vždy lehké. Co se týče scénáře není co vytknout.

Důvodem, proč mi nakonec tak dlouho trvalo hru dohrát, bude nejspíše akční složka hry. Ta z mého hlediska za tou příběhovou pokulhává. Ano, oproti prvnímu dílu se jedná o značné vylepšení. I tak se však postupem času stane repetativní složkou hry bez velké obměny. I skript je v podstatě stejný, ať děléte jakoukoliv misi. První vlna na rozehřátí, druhá vlna, třetí vlna a pak super vlna s cílem mise.

To se naštěstí na konci hry výrazně vylepší. Hra vám spočítá to, jak jste po celou dobu poctivě plnili mise a připravovali se a také, jak moc jste dávali pozor. Proto pokud chcete, aby se ideálně nikomu nic nestalo, nebude to zadarmo. A tedy i konec byl opět strhující.

Závěrem se tedy těším, jak celá trilogie bude zakončena a jak se veškerá rozhodnutí promítnou do příběhu. Vše je krásně rozehráno, tak se do toho pusťme!

Poslední rozšížení k Mass effect mi přijde jako jedno z nejlepších. Originální by mohlo být už tím, že zde jedete čistě sólo. Způsobů, jak misi vyřešit, je tedy více. Zajímavější mi spíše přijde reálné morální dilema při rozhodování jak se zachovat. A lehké rozhodování to skutečně není.

Jelikož jsem poslední Mass Effect ještě nehrál, jsem doopravdy zvědavý, jaký dopad na hru bude toto dlc mít. Z logického hlediska by měl dopad být signifikantní, ale nechme se překvapit.

Vezměte to nejhorší z prvního Mass effectu a.... logická odpověď by byla "odstraňte to ze hry". V tomto případě na tom ale autoři založili celé DLC. Takže jen lítáte s jinak pojmenovaným Makem a nutno dodat, že celkem beze smyslu. Opravdu jsem čekal na konci nějaký wow efekt, nebo zvrat, pointu. Ale bohužel nic.

Overlord je jedno z mnoha dlc ke hře Mass Effect 2. A dle mého názoru nepříliš zábavné. Nenabízí příliš (možná nic) nového, navíc samotné ježdění v modulu patřilo mezi mé nejméně oblíbené kratochvíle ve hře. Než se v misi dostaneme k tomu zajímavému, trvá to příliš dlouho. A samotné rozuzlení není tak úžasné.

Máme zde také pár puzzlů, které asi patří k tomu lepšímu, co může rozšíření nabídnout. Jinak spoustu gethů a létání.

Herní výzva 2022: Na vážkách

Odpočinková hra získaná díky výjimečně pořízenému Levelu. Doporučuji dávkovat po částech, jelilkož hra je v podstatě velmi repetativní. Zastřel toho, zastřel tamtoho, tohohle zastřel jinak... A jdi dál.

Příběh je zajímavý, odehrává se částečně retrospektivně a i když je trochu ujetý, drží hráče v pozoru. K mechanikám toho není moc čeho napsat. Na výběr mát z pár zbraní, s terýma můžete stříelt normálně, ve zpomalením módu či duelu. K dipozici je poslední úhyb před smrtí a různé perky. V jedoduchosti je v tomto případě síle. Ke hře jsem se vrátil po delší době a nebylo obtížné si mechaniky připomenout. Jo a taky můžete sbírat zajímavé "secrety" s reáliemi z minulosti.

Herní výzva 2022:  2. Cesta do středu země

Foundation je prvním přídavkem do světa FBC, který jsem však hrál až jako druhý v pořadí. A přišel mi o pomyslný kousek horší, než AWE. Hlavně tedy ze začátku mě do děje nic moc netáhlo. Schopnosti vypadají zajímavě, ale většinou je vcelku jasné, jak a kde je použít a zase tolik toho nenabízejí.

Příběh lekce navazuje na konec hlavního děje a jako takový ujde. Paradoxně je ovšem mnohem zábavnější vedlejší mise se zblázněnou kamerou, která hře dává něco navíc oproti základu. I když věřím, že by se z DLC dalo vymlátit trochu více, i tak jsem se nenudil a jsem rád za tento přídavek rád.

Herní výzva 2022 - 7. Hippokratova přísaha

Na herní sérii Mass Effect jsem se těšil již nějaký rok. Tématika nedaleké budoucnosti, objevování planet, mimozemských životů a kolonizace patří mezi mé velké zájmy. Když se to spojí s možností svými činy ovlivňovat výnamně dění a politiakřením, byl můj zájem zřejmý. Neváhal jsem a když se konečně trilogie dostala do EA accesu, ihned jsem po ní sáhnul.

Samotná hra svým způsobem splnila očekávání. Za postavu Sheparda jsem měl možnost prozkoumávat vesmír, pomáhat lidem i nelidem a řešit zásadní otázky nejen lidského, ale i organického (pře)žití. Příběhová linie pak rozhodně svou kvalitou převyšuje vedlejší mise na neobjevených planetách. Ale to by nebylo mé zvědavé já, abych hru nedokončil na sto procent.

Jak jsem již zmínil, hlavní příběh je to nejlepší, co hra může nabídnout. Zvláště ke konci se bylo těžké od obrazovky odtrhnout. Důvodem nejsou však souboje. Ty jsou víceméně stále stejné a nenabízejí nic extra zajímavého. Dialogy a samotný příběh, to už je jiná. Svoje rozhodnutí pocítíte, nebudou jednoduchá a ovlivní dění i v dalších dílech. Zvláště pak Virmire jetím nejlepším z celé hry.

Ježdění v transportéru jsem si moc neužíval. Ovládání bylo kostrbaté, pohyb na některých planetách pak byl přímo utrpením. Hornaté kopce, do kterých se dostanete nějakou oklikou... No, šlo to asi i lépe. Tato hra tedy není dokonalá, ale rozhodně zestárla obstojně.

Přídavek do prvního Mass Effectu je vcelku podobný všem vedlejším misím: Ježdění makem na generické planetě z jednoho bodu do druhého, střílení, vyřešení problému. Příběh je o něco málo zajímavější než běžná vedlejší mise, to nelze upřít. I tak nedosahuje kvalit hlavního příběhu. Jako doplněk hry pro kompletáře je to však dostačující.

Herní výzva 2022 - 8. " Rodina nadevše" (hardcore)
 
Paranormální jevy, nadpřirozeno, ve finském dílu Control přirozené jevy. Hra si na tajemnu zakládá a nutno říct, že to funguje dobře. Příběh je zajímavý i napínavý a hráče (nebo alespoň mě) popohání kupředu. Trochu se ale zabrzdí neustálým pročítáním collectibles, kterých je zde snad stovky. A já je samozřejmě musím pročítat všechny. I když některé jsou zajímavé, více jich zajímavých není. Někdy je více méně.

Hrát za ženskou postavu pro mne byla příjemná změna, hlas herečky se dobře poslouchá. Vedlejší postavy se taktéž povedly. Z dovedností jsem využíval v podstatě jen tři, a to házení věcí, zdrhání a levitaci. Možná jsem měl používat častěji štít a tím si občas ušetřil pár nervů, ale tak co už.

O nějaká variaci zbraní se příliš mluvit nedá, protivníků je dost, ale zase tak moc se neliší. Nejzajímavější mi přijdou vedlejší bossové, kde se originalitě meze nekladly. Škoda, že i zde se vyskytují vedlejšáky, které člověka spíše rozčílí. Najít kytky a mluvit k nim je sice fajn, ale v jenvětším sektoru, kde je kytek desítky, ale vy máte muvit jen ke specifickým? Ne, děkuju.

Celkový dojem z Kontroly je pozitivní. Narazíme na zajímavé postavy, pár easter eggů a vtípků, originální nepřátele... a na všechno pozitivní a negativní již zmíněné.

Herní výzva 2021: Remaster

První Uncharted jsem trochu paradoxně hrál až jako poslední z trilogie. Čekal jsem totiž, že už hra bude zastaralá a nebude moc hratelná. Naštěstí jsem se ale mýlil.

I přes to, že se jedná o starší hru, užil jsem si jí. Příběh je zajímavý a poutavý, mechaniky trochu sice zestárly, ale nic strašného to není. Bohužel ke konci se hra více zaměřuje na střílení, což patří mezi slabší stránky hry. Lépe hodnotím první polovinu, kde si i hráč může více vychutnat krásné prostory a jednoduché hádanky.

Nakonec tedy musím přiznat, že mě hra mile překvapila. Rozhodně se nejedná o slabý článek série, a věřím, že v době vzniku se jednalo o téměř dokonalou hru. Obstojí ovšem i dnes.

Herní výzva 2021: Pacifista

Přenesení deskových her do počítačové podoby je v poslední době poměrně běžná věc. V případě této deskovky skýtá jednu výhodu: Vím, že si ji kupovat nebudu. Jelikož jsem hrál i deskovou verzi, vím, že počítačová nabízí přesně tu samou zábavu. A ta není na deskové poměry kdovíjaká. Prostě se snažíte spojit různá města na mapě a na konci mít nejvíce bodů. Výhoda pc verze tkví i v tom, že za jednu cenu dostanete i většinu rozšíření a tím se zábava alespoň trochu prodlouží. Jiné mapy ale v pravidlech mění jen minimum a mnoho toho nepřinášejí.

Hru bych doporučil těm, co tuto deskovku ještě nezkoušeli a chtěli by si předtím nejprve vyzkoušet, jak se hraje. V případné koupi/nekoupi toto může pomoci. Hra je dobrá i na rychlé vyplnění času, jedna hra zabere cca deset minut.

Herní výzva 2021: 8 - Herní nášup (hardcore)

Kdybych měl shrnout mé zážitky tohoto českého díla, označil bych ho za geniální, skoro až revoluční dílo, které sráží obrovský počet chyb, občas až ostudných. Podívejme se na to však blíže.

Mechaniky: Hra přistupuje trochu jinak ke klasickým činostem, které můžete v RPG potkat. Pár hráčů si na mnohé stěžuje. Za mě je to však jedna z nejlepších věcí na celé hře. Neříkám, že jsem se ze začátku skoro nezbláznil z páčení zámků. Časem jsem se to však již naučil a ani hardcore zámek mi nemohl zabránit podívat se na ukryté poklady. Stejně tak lukostřelba ze začátku dělá potíže, i zde však bezvýhradně chválím přístup studia. Chceš používat luk? Tak se to nejprve nauč.
Nápad se čtením se mi také líbí. Pokud postava neumí pořádné číst, i text bude lehce přeházený. Zde bych však šel ještě troch uvíce do extrému. Dokud Jindra neumí číst, tak prostě neumí číst. Ve hře máte sice zpřeházená písmenka, i tak si ale text přečtete.
Obecně získávání perků a dovedností je velmi zábavné, a to i z hlediska jejich pojmenování. Opět skvělá práce.

Příběh: Příběh je vcelku zajímavý, nijak extra nevybočuje ze standardů velmi kvalitních RPG. Stejně tak vedlejší questy jsou povedené a velmi vtipné. Zde studio odvedlo dobrou práci.

Atmosféra: Další skvelý kousek vývojářů. Celý svět je velmi kompaktní a atmosféra tvrdého středověku v čechách je cítit na každém rohu. Hlavní roli hraje náboženství, společenské rozdíly, pověrčivost... Celkově je vše uvěřitelné (i díky chybějící magii a "drakům"). Velké plus za to, že se Vávrovi podařilo úspěšně bojovat proti nesmyslné politické korektnosti. Ne, opravdu není hra rasistická.

Chyby: Neoblíbená část. Rozumím tomu, že na vývoj bylo podstatně méně lidí, než u jiných her. Člověk počítá i s tím, že po vydání bude hra tak trochu rozbitá. Já ale hrál hru tři roky (!) po vydání, a tak bych neočekával, že dostanu třikrát game breaking bug, kdy nejsem schopen pokračovat v hlavním příběhu. Propady texturama bych asi ani neřešil. Opět bych ale neočkával náhodně se vyskytující chybu, kdy vám obrazovka směřuje směrem dolů. Nemělo to nic společného se žádným perkem a pomáhal pouze tvrdý restart hry. Stejně tak zabugovaná Sázava, kde nejste schopni obchodovat, by neměla být standard. Chyby hru zkrátka výrazně srážejí a jen kvůli nim stráví hráč cca pět hodin pouhým restartováním, opakováním a řvaním.



Určitě bych nechtěl Kingdom come hanit. Strávil jsem ve hře výrazně přes sto hodin a většinou se bavil. Kdyby vývojáři věnovali větší péči opravě aspoň těch největších chyb, dalo by se i uvažovat o absolutním hodnocení. Takto stále velmi solidních 8 a půl hvězdy.

Herní výzva 2021: 10. Dětský svět

Jedná se o příjemnou jednohubku na dovolenou. Nic víc, nic míň. Zkrátka jen klikáte na předměty a čtete text. Občas můžete hledat určité předměty, které nejsou označené (například houby, kytky apod.). Díky tomu nemůžete očekávat jakoukoliv formu obtížnosti. Musím ale říct, že mě to docela zabavilo. Na odpočinek dobré. I délka je tak akorát. A i když bych rád napsal ještě nějaké další dojmy, už není moc o čem psát. Snad jen že lehčí kompletaci všech trofejí jsem ještě nepotkal.