S Far Cryem by to mělo být poměrně jednoduché hodnotit, jelikož poslední díly tak nějak drží svoji zavedenou herní linii a až na detaily si ty hry jsou podobné skoro jako vejce vejci. Ale to není výtka, Ubisoftu se podařilo najít recept na solidní zábavnou střílečku, tak se jej drží. Nicméně právě u pětky musím poznamenat, že tenhle koncept dobrousili, vyhodili nějaké hráčsky otravné záležitosti a naopak nějaké zajímavé věci přidali, takže člověku to ani nepřijde, že už stejný koncept hrál a královsky se baví.

První zastávku asi typicky udělám u grafiky, ta je u FC vždycky dobrá a pětka není výjimkou. Krásné scenérie, obří plocha, ve které se hráč pohybuje, je velmi povedeně a hlavně uvěřitelně navržena a vykreslena. Lesní plochy, městečka, osamocené domy – nikdy jsem v pravé Montaně nebyl, nicméně klidně věřím tomu, že to tam takto vypadá. Efekty jako výbuchy, střídání dne a noci, vodní plochy, vše vypadá opravdu dobře. Ale jsou i věci, které na grafice nejsou úplně skvělé, a to jsou třeba postavy nepřátel. Vykreslení v pohodě, nicméně nemohu se ubránit tomu, že „otec“ má asi schovaný i klonovací stroj, protože postavy nepřátel jsou si strašně podobné, jako bych dokola zabíjel furt jednoho a toho samého dokola. A menší výtku mám i k autům, zvenčí vypadají asi celkem normálně, nicméně po nastoupení si člověk nemůže pomoct, ale ta palubka je prostě nehezká. Já chápu, že to není Project Cars, abych čekal fotorealistické interiéry, nicméně by mohly vypadat trochu lépe.

Ke zvukům a hudbě asi nemám co vytknout, co člověk očekává, to slyší, takže za mne zcela bez výtky.

A teď k tomu, jak se to celé hraje. Hodně dobře. Jako arkádová střílečka bylo Far Cry vždy zábavné, nicméně pětka je opravdu dobře vyladěna. Zmizelo otravné odkrývání mapy po desetinkách lezením na desítky stožárů, dobývání stanovišť zůstalo a stále baví. Pohyb po mapě je snadný, až už poměrně rozsáhlým rychlým cestováním, nicméně můžete naskočit do jakéhokoli funkčního vozidla (po mapě jich je pořád hromady), či doletět vrtulníkem nebo letadlem. Nejotrlejší to dají pěšky :-) . Nicméně dokud není oblast vyčištěna, narážíte na každém kroku na nepřátele. Možná až moc často. Postavu si můžete díky bodům zkušeností vylepšit či naučit nové triky. Hra není RPG, ale potěší to.

Gró takové hry jsou záporné postavy, protože ty dávají celému snažení hráče pointu. A zde jsou opravdu povedené, nejde je nenávidět – a to všechny čtyři. Každý vás žere jiným způsobem a opravdu vás nutí se těšit, až je donutíte sklapnout. Dokonce jsem začal pomalu nesnášet Only You (kdo hrál, ví :-) ).

Poslední velkou novinkou jsou NPC spoluhráči, které odemknete hraním. Dokonce můžete mít časem dva naráz. Jsou opravdu užiteční a použitelní, a velmi realisticky zpracováni, protože si k vám sednou do auta/letadla/vrtulníku (dokonce jim můžete přikázat řídit/pilotovat), mluví na hráče a komunikují mezi sebou (a ne univerzálně, oslovují se jmény a reagují na své charaktery. Pokud se nevejdou na vozidlo, nebo jim ujedete, tak vás sledují a často si k tomu vezmou vlastní vozidlo na místě. Jenže ač to působí takto úplně bezchybně, bohužel pár připomínek by bylo. Pes Boomer – výborný společník, nicméně neumí si sednou k hráči do auta (nevím proč autoři nedali animaci, aby postava otevřela dveře a pes si nesedl na sedadlo spolujezdce či si nenaskočí na korbu) – takže vy jedete autem a pes běží za váma. Působí to divně. A rozhovory postav k hráči či mezi sebou – fakt skvělý nápad, jak působit realističtěji, jenže to by ty postavy neměly říkat prakticky jednu (!!!) větu (max dvě věty) stále dokola a pokaždé! To už pak spíš jen štve.

Hra nabízí spoustu dalšího, jako rybaření, dostávání se do skrýší s poklady atp. Nebudu popisovat každou maličkost. Nicméně shrnuto dohromady - FC5 se drží posledních dílů, nicméně spousta detailů byla upravena k lepšímu, takže tu máme opravdu skvělou a zábavnou arkádovou střílečku. A to rozhodně není málo.

Na FireWatch jsem si brousil zuby už delší dobu, a když se objevila mezi hlasováním na hru zdarma k desetiletému výročí GOGu, tak jsem pro ní dal hlas. Nevyhrála, ale mohl jsem ji zakoupit s příjemnou slevou. Zaujala mne hlavně tím, že je od ex-týmu z (dnes již kompletně bývalých) TellTale games.

Jedna z věcí co hráče první zaujme je grafika. Nesnaží se být realistická, je spíš kreslená, s realistickou prací se světlem a stínem. Docela pěkně se na to dívá. Zvuk je v pohodě, dabing pěkný a pak už jen prakticky zvuky přírody.

Hra samotná je neobvyklá, nedrží se stylu her TellTale (příběhová linie s občasnými zásahy hráče – to co nakonec TT zahubilo), ale hráč ovládá postavu přímo z prvního pohledu. Co je na hře zajímavé a atmosférické je, že hráč je po celou dobu prakticky v osamění. Jediné co máte je kontakt vysílačkou a výjimečně postava (postavy) v dálce, kam nemůžete. Pokud jde o dějovou linii příběhu, tak není nijak košatá ani rozsáhlá, a vlastně nakonec hráč zjistí, že celé je to mnohem jednodušší, než se zdálo. Projití celé hry je otázka pár hodin.

Krátce řečeno i shrnuto, je to taková herní jednohubka, která za těch pár korun v akci nabídla párhodinovou příjemnou herní procházku s dobrou atmosférou a trochou toho napětí.

KC:D, tak opravdu málo her vyvolalo v česku takové pozdvižení jako tato. Od nadšených až po zklamané přispěvovatele, odpůrce Vávrových názorů, odpůrce Bakaly, který projekt z podstatné části zafinancoval…na všechno tohle se já vybodnu a budu řešit hru jako takovou, ostatně v době práce na projektu jsem dění okolo ní nijak zvlášť nesledoval, a hru jsem zakoupil za plnou cenu až na GOGu a rozehrál až po pár vydaných opravách. No a budu sice trochu předbíhat, nicméně ze hry jsem byl nadšen. Ale trochu popořadě:

Grafika hry je opravdu moc hezká, pěkně se na to dívá a české prostředí a reálie jsou na té hře prostě znát. Samosebou se dá grafice něco vytknout, nejvíc asi v průběhu hry ruší vzájemné prolínání některých kusů oblečení (holt daň za složitý systém odívání postavy), ale vše ostatní jsou už drobnosti zcela akceptovatelné v rámci takového obřího světa. Mne se grafika a prostředí prostě líbí, a Cryengine se opravdu snaží, a taky dá zabrat grafické kartě, která se u této hry opravdu nenudí.

Ozvučení hry mi přijde také v pohodě – příroda, dabing, všechno se to poslouchá hezky. U dabingu se zastavím, spousta lidí nemůže hře prominout, že není k dispozici český dabing. Nevím jak přesně co bylo při crowfundingu slíbeno, ale mne osobně to nevadí. Zcela dokážu pochopit, že práce na slušném kompletním dabingu je opravdu náročná, jak časově, tak finančně, a pro relativně malý český trh není úplně rentabilní. Bylo by to hezké mít opět pořádnou pecku se skvělým CZ dabingem, ale já bych si celkem poradil i s kompletní angličtinou, a s profesionálními českými titulky tak nemám vůbec žádný problém.

A co samotné hraní? Hra je opravdu velmi poutavá, a dějová linka, i když je trochu předvídatelná, je zábavná a rozsáhlá, vedlejších questů je dost a většina opravdu dobrých a zajímavých. A potěší i důraz na realizmus, ovšem v takové míře, aby zase bylo zábavné hrát. Některé úkoly se dají pojmout vícero způsoby, takže cesta jak vyhrát není nalajnovaná linka. Činy hráče mají na jeho reputaci a herní svět logický dopad, postava se vylepšuje se získanými zkušenostmi (zkuste si jít bez natrénovaného souboje na kumána…). NPC postavy se chovají ke hráči podle toho jak vypadá – jak kvalitní oblečení má, zda není celý od krve nebo smradlavého bahna, prostě hráčovo chování se reflektuje do hry. Jasně, někdo kdo je zvyklý z arkádových her popadnou meč/kulomet a vběhnout přímo do vřavy tento pomalý start neocení, ale mne se to líbilo moc, člověk se se svojí postavou lépe sžije (škoda, že kromě oblečení nelze přizpůsobit i vzhled postavy). Ukládání je taky řešeno dobře, mezník úkolu nebo lektvar Sejvovice je pěkný nápad (aspoň mne to nenutí co pět kroků mačkat F5). A je fajn, že když jsem hrál, bylo už aktivní ukládání při odchodu ze hry. Občas člověk potřebuje odejít a opakovat rozehraný úkol jen kvůli tomu, že zrovna nemám Sejvovici by bylo otravné. A naštěstí musím říct, že mnou hraná pozdější verze hry už byla stabilní, takže se mi nestalo, že by se mi bugnul zásadní úkol nebo se sesypala celá hra (nebo se sesypaly uložené pozice, to už byl opravdu velký renonc od tvůrců, který se u původních verzí stával). Nějaké ty technické chyby hra stále má, ale už to není nic, co by překazilo celé hraní. Hezká je i snaha tvůrců pojmout hru z historického hlediska, kdy se ve hře reflektují reálné historické prvky a rozsáhlá encyklopedie. A to jsem děják na škole kdysi neměl rád :-) A možná také díky této hře pár lidí v cizině poznalo, že existuje nějaká malá země uprostřed Evropy s bohatou a zajímavou historií.

Ke hře se by se toho dalo napsat opravdu hodně, ostatně hra samotná je velice komplexní a rozsáhlá (na jedno dohrání mám v GOGu uvedeno skoro 150 hodin hry – teda už včetně From the Ashes), tak nechci tu vypisovat romány a ani si teď najednou nevybavím všechny podrobnosti.

Shrnutím hra mne opravdu bavila, líbila se mi grafika, reflektující české prostředí, líbil se mi zvuk i příběh. Bez ohledu na to, co si mohu myslet o názorech Vávry (třeba jeho argumentační útok na Skyrim ohledně bugů – echm, zrovna KC:D se taky docela převedlo, hlavně zezačátku to byly bugy prakticky zabíjející hru), je to prostě výborné dílo, které se zařadilo mezi moje TOP hry. Na Zaklínače to nemá (ostatně obě hry jsou pojmuté úplně jinak), ale v mé perspektivě se mu přiblížila hodně blízko…

Mno, tak tento datadisk ke KC:D se nepovedl. Sice by se touto větou dalo i celkem dobře skončit, ale asi by to chtělo rozvést. Po prvotních trailerech jsem se na toto rozšíření dost těšil. Jasně, nečekal jsem The Sims, kde si budu navrhovat domečky a obyvatele sám, ale koncept obnovy vesnice mne dost zaujal. Bohužel výsledné provedení je hodně jednoduché, a hráčsky nepříliš zajímavé, protože hráč do toho nemá skoro co kecat…

On by se celý tento datadisk dal velice stručně shrnout takto – nasbírej hromadu peněz, postav pár domečků a když to celé máš, tak se penězma naopak můžeš udávit. Bohužel celý koncept vesnice je postaven na opravdu pár budovách (spočtete je na prstech), a to ještě u některých budov si musíte vybrat jen jednu z nich, druhá zůstane zapovězená. Umístění budov je pevně dáno, hráč nemá možnost si vybrat třeba ze dvou-tří plácků, kam by chtěl umístit, takže nemůže ovlivnit rozložení a vzhled své vesnice. K budovám lze přistavět rozšíření, to to ale nijak nezachraňuje, ani tady nemá hráč moc co vybírat. A bohužel dokud není postavena většina vesnice, tak její „provoz“ stojí denně určitou částku, to znamená že hráč, který odběhne hrát linii, tam musí do finančních zásob vesnice napumpovat hromadu zlaťáků, nebo se vracet a doplňovat. To nezní zrovna moc zábavně, že?

Další zklamání, jak už tu uvedli recenzenti přede mnou, je, že datadisk nepřináší nové questy do hry. Jako jsou tam drobnosti typu – dojdi zamluvit dřevo, kamení na stavbu…najdi lepší řemeslníky do vesnice, vylepšíš si výrobu a finance…OK, dejme tomu, ale to jsou jen drobnosti, ani bych to nenazval vedlejším questem, ale spíš mini pidi questem. A přitom by se do výstavby a provozu vesnice toho dalo naroubovat…škoda, další zmařená šance.

Poslední zajímavější věc je soudnictví, kdy jako rychtář řešíte spory obyvatel vesnice. To je asi tou nejsvětlejší částí datadisku, protože většina těch sporů pobaví. Není nad to rozhodnout, jak daleko do potoka mají obyvatelé chodit s*át :-) Tyhle různé až groteskní situace pobaví, a aspoň tady má hráč o čem rozhodovat – o výsledku sporu. Bohužel jich není zas až tak moc, a výsledky mají jen drobný dopad na chod vesnice, ale aspoň nějaký.

Shrnuto a podtrženo, From the Ashes je zajímavý nápad, bohužel provedený až příliš jednoduše a nepříliš hráčsky zábavně.

Této hře jsem se docela dlouho vyhýbal, ale když se objevila na GOGu v akci za necelé dvě EURa, rozhodl jsem se rest napravit.

Co teda člověka nadchne hned po spuštění hry je opravdu nádherná grafika, a člověku se nechce věřit, že hra vyšla už v roce 2014. Krajina působí nádherně a až fotorealisticky. Člověk by až místo hraní stál a cvakal screenshoty :-) No ale o tom hra není, že? Kromě grafiky se autorům povedlo vytvořit i velice dobrou atmosféru, protože i přes krásné výhledy do přírody má celá hra tajuplnou a lehce strašidelnou příchuť (asi způsobeno i tím, že jste ve hře absolutně sami). Ozvučení a dabing atmosféru jen dokreslují.

Pokud jde o samotné hraní, tam je to už trochu horší. Jelikož vystupujete v roli detektiva s nadpřirozenými schopnostmi, máte možnost otevírat vzpomínky a jejich správným seřazením získat výjev nastalého. Bohužel to hledání vzpomínek je trochu běhačka okolo a hledání správného seřazení. Podobně otevírání vedlejších vzpomínek je jen o běhání okolo a hledání dalšího místa ke přiblížení se ke vzpomínce. Ostatně ta samotná místa musíte objevit, a to se dá jedině tak, že prostě běháte všude, kam vás hra pustí a hledáte. Něco do sebe to má, ale bohužel hlavní důvod tohoto provedení je jeden – hra je opravdu hodně krátká, těch vzpomínek je minimum a kdyby nebylo toho zdržování, tak má člověk tu hru hotovou snad i během obědové pauzy. To je asi největší problém celé hry, grafiku a atmosféru může mít sebelepší, ale když hru máte i s volným tempem za hoďku, dvě hotovou, tak si toho hráč moc neužije.

A poslední věc co mi vadí jsou hry, u kterých se po projití dozvíte, že je vlastně všechno úplně jinak. Asi to má být ten překvapující bod zlomu, ale mne to vždycky štve. Nedávno mi to provedl Prey, a teď i Carter :-/

Takže shrnuto, za těch v přepočtu asi 40,- Kč to byla docela pohodová jednohubka s krásnou grafikou. Vzhledem k délce hry bych byl při zaplacení větší částky asi dost zklamán.

Vrstvy strachu – tak z jaké strany začít. Tak asi předně, hru jsem získal v rámci předvánoční akce na Humble Bundle, a za normálních okolností bych si asi tuto hru nekoupil. Ale když byla tato možnost, proč nevyzkoušet.

Asi začnu recenzi tím, co většinu u hororové hry zajímá – atmosféra. A to musím říct, ta je opravdu dobrá. Samozřejmé doporučení je hrát tuto hru stejně jako všechny obdobné – přitemnělá/temná místnost, o samotě a se solidními uzavřenými sluchátky na uších. Pokud budete hrát za dne, se ztlumenými repráky a ještě si u toho s někým povídat, bude atmosféra nula. Ve hře naleznete i pár klišoidních lekaček (to je snad povinná součást her hororového typu), ale jinak atmosféru tvoří prostředí a hlavně neskutečný pocit zmatení. Okolo hlavní postavy se totiž celý svět neustále mění, takže při každém kroku či pohledu stranou bývá prostředí okolo naráz úplně jiné. K tomu různé projevy psychózy hlavní postavy, jako různé zkreslení reality (nepochopitelné prostředí, roztékající se předměty, halucinace…).

Tady se oklikou dostávám ke grafice. Unity Engine se opravdu snaží a grafika podle toho vypadá. Déšť, blesky, roztékající a pokroucené se předměty působí opravdu dobře, a korunu tomu dodává výborná hra se světlem a stínem. Grafika je povedená a zvuku lze říci totéž. Klasický zrychlený dech, tep, vrzání a zvuky, které nevíte odkud jdou, všechno bezproblémů zapadá do atmosféry.

No a příběh, příběh je zde vcelku minimální, naladěný to tajemna a s velice pozvolným odhalením. Střípky naleznete po celém domě jako dopisy a kresby poschovávané na stolech a různých šuplících. Přiznám se, že úplně všechny se mi najít nepodařilo, protože vzhledem k neustálým změnám prostředí jsem se okamžitě ztrácel kde jsem byl a kde ne. Nehledě na to, že stačilo projít dveřmi a cesta se za postavou uzavřela, tak se nebylo ani jak vrátit. Jinak je kromě drobných vedlejších místností celá hra jasně daný koridor, není kam uhnout a plujete hrou tak, jak bylo nalinkováno. Sem tam se objeví nějaká hádanka, ale všechny jsou opravdu dětsky lehké. Hlavně kódy k číselným zámkům a čísla k telefonům, většinou je pár kroků vedle máte napsané přímo na očích.

No a teď negativa. Největší je asi opravdu malá rozlehlost hry. Po dokončení mi na Steamu svítí 2 odehrané hodiny, a to jsem si občas odskočil a nechal hru otevřenou. Takže stěží něco okolo jedné hodiny čistého herního času. Postava za kterou hrajete…no v příběhu vlastně odhalíte, že hrajete za šílence, který úplně zničil svoji rodinu. Naprosto nesympatického vychlastaného šílence. Jak mne má hraní za takovou postavu těšit? Ve hře se nedá umřít (teda mne se to nepovedlo, maximálně omdlel), takže chybí motivace k přežití, ať se děje cokoli, stačí prostě jít dál a neřešit.

Kolem a kolem, jako hra zadarmo to bylo na zahrání v pohodě. Ale kdybych za to měl platit, dal bych opravdu jen pár korun. Hra je strašně krátká, a když to máte projité, tak asi není žádný dobrý důvod si to zopakovat. Celkem jasný příklad herní jednohubky.

Skyrime Skyrime, co s tebou? Jak tě ohodnotit?

Tak když bych to chtěl shrnout do jedné věty, je to prakticky zářný příklad stylu Bethesdy. A to nemyslím nijak špatně, hry od nich jsou jedny z mých nejoblíbenějších, Fallouty prostě žeru, ale pořád se nám tu opakují podobné chyby. No zkusím to vzít nějak popořadě.

Grafika a zvuky jsou dle mého velice dobré. I když hra už není žádná novinka, pořád se na grafiku dobře kouká, prostředí žije, jsou tu roviny i hory. Všechno je vymodelováno velice hezky a uvěřitelně, pohyb po mapě prostě člověka baví. A navíc pokud jde o grafiku, Skyrim má výhodu v tom, že se dá úplně snadno namódovat, takže není absolutně žádný problém si na Steam Workshopu či jinde postahovat několik módů, které ji dokáží vylepšit až k nepoznání (většinou teda je to ale znát na nárocích hry). V základu je to typická Bethesda, nejsou to žádné grafické orgie, ale dobře se na to kouká, a byť nepůsobí ani v době vydání nijak extra moderně, tak nemá problém vypadat koukatelně i po pár letech.

Množství úkolů je rozsáhlé, a opět jako třeba u Falloutu platí, že základní linie hry není příliš obtížná ani těžká, dá se dokončit relativně rychle, ale opět tvoří spojnici mezi kvantem dalších epizodních questů. Bohužel ani tady se nevyhnuli hromadě generických úkolů dojdi tam/seber tohle/osvoboď tohodle/zab tohodle. Tyhle úkoly se stále opakují a není to zábava. Kvalita questů je různorodá, od typu ať už to mám z krku, po škoda, že je konec. Ale celkově je to velice dobré, Skyrim nabízí opravdu spoustu herních hodin. A jako typické RPG, můžete věnovat čas i zlepšováním vlastností a dovedností postavy (mimochodem tu si můžete udělat doslova jak chcete, od bílé rasy císařské po kočku a ještěrku, a upravit vše od výšky nosu a huňatosti obočí, no takový The Sims ve Skyrimu). Můžete se učit kouzlit, kovat si zbraně či brnění, bojovat různými druhy zbraní, krást…Tady není co vytknout, postavu si lze opravdu „vychovat“ k obrazu svému, takže ať má hráč jakoukoli náturu, tady si přijde na své.

Herní principy i ovládání jsou slušné, dá se s tím sžít, ale třeba takový inventář, tak ten je hrozný. Jak toho má člověk víc, tak v tom něco hledat je zážitek (i proto existují módy právě na provedení inventáře). Sice jsem někde četl, že za to mohou konzole, ale podle mne ten inventář prostě zvorali. Souboje jsou někdy tak zvláštně nevyvážené, že nějakého trasořitku pomalu nemůžu zdolat, a pak obřího draka vezmu dvakrát kladivem po hlavě a šmitec.

Společníci jsou taky tak napůl cesty, je jich velké množství, že je člověk ani pomalu nemůže pořádně odzkoušet, na druhou stranu strašně opakují svoje výroky a neustále stojí v cestě, tak že často ani nemůžete projít dveřmi.

Rychlé cestování je fajn a navíc nutnost, protože běhat pokaždé po celé mapě je opravdu nepředstavitelné. Kůň bohužel moc nepomáhá, cestování s ním není nějak znatelně rychlejší než pěšky (opět, existuje mód). Dobrý doplněk je vozka, který Vás dokáže odvést od velkého města k ostatním velkým městům., zezačátku to pomůže při objevování mapy (a později už člověk používá jen fast travel).

Co je obří problém jsou Bethesdovské typické bugy. Kolik úkolů mi už nešlo splnit, protože se to a ono zaseklo, nebo jsem je splnil a nešly dokončit, protože ten poslední skript nějak zůstal viset, a k tomu různé grafické „zajímavosti“ (třeba pokud v Bílém průsmyku místo oživení starého stromu zasadíte nové semínko, tak ten nový strom sice hezky roste, jenže tak nějak skrz ten starý, očividně jej zapomněli nechat odstranit).

A dalo by se toho napsat hromady a hromady dalšího, ale nebudu už to natahovat. Když to shrnu, Skyrim má docela dost větších či menších chyb, ale to nemění nic na tom, že je to epické výpravné RPG, kde se hraním dá strávit velké množství hodin. A baví to dokonce i přítelkyni :-)

Mafia, co k této hře dodat? Myslím, že ve všech recenzích zde i jinde muselo být řečeno vše. První Mafia se stala absolutní legendou a klasikou nejen mezi českými hráči. Já osobně jsem se dostal k Mafii až po GTA3. A byl to docela šok. Zatímco GTA3 (a tím nesnižuji jeho kvality, protože oboje jsou skvělé hry) mělo takovou zvláštní „mazanou“ grafiku, aby chodilo plynule, tak Mafia na mém tehdejším starším stroji chodila na rozumné detaily úplně plynule a působila realističtěji. Zároveň příběh a dabing, zatímco v díle Rockstaru hlavní postava vůbec nemluvila a příběh byl takový makový (spíš epizodní úkoly než linie příběhu), Mafia je kompletně dabována, dokonce česky (plná hvězdných jmen) a tady je na vrcholu právě příběh. Je to jako sledovat film.

Grafika a ozvučení jsou na svoji dobu absolutně skvělé, dneska je bohužel už grafika poněkud zastaralá, je to přeci jen už 15 let od vydání, a to prostě musí být znát. Musím ale říct, že kdyby byla vydána ve stejném pojetí, jen v novém grafickém kabátku, s chutí bych si ji hned opět zahrál. Dneska už bohužel není prakticky možné si zahrát originál, původní CDčka někam odvál čas, a koupit ani elektronicky bohužel nejde, co já vím, nikde v nabídce není. A ani nevím, jestli by to šlo na dnešním HW bezproblémově rozchodit.

Příběh a herní principy jsou tím, čím se stala legendární. Skvělý filmový příběh, vyprávěný retrospektivou, kdy zásadní životní epizody hlavního hrdiny absolvuje právě hráč. Dobře navržené a zpracované chování zbraní a vozidel dodává hře šmrnc. A nezapomenu na prvotní šok, kdy jsem po vzoru GTA absolvoval jízdu městem, a hned na třetí křižovatce jsem nafás pokutu za projetou červenou :-). Moc pěkné, člověk má pocit, že herní svět opravdu funguje blíže k realitě. Tohle mi ve dvojce chybí, tam jenom případně vezený společník pronese něco o alergii na červenou a policajtům je to šumák. Aspoň že rychlost pořád řeší. Podobně i nošení zbraní, v GTA je každému šumák, jestli se po ulici promenádujete s bazukou či samopalem, dokud nezačnete střílet. To v Mafii ne, jak u vás zmerčí bouchačku, máte policajta za zadkem. Pěkný detail je i ten, že když v rámci přebíjení zahodíte nevystřílený zásobník, tak náboje zbylé v zásobníku jsou logicky ztracené, těžko je bude hrdina v rámci přestřelky vytahovat a nabíjet do jiného.

A v rámci svých vzpomínek na Mafii nemůžu zapomenout na jednu věc, na kterou jsem dodneška pyšný :-) Asi proto, že už odjakživa mám rád simulátory aut, tak už jako dítě mnohými proklínaný a nedokončitelný závod jsem dal napoprvé. A to jsem měl starší verzi hry, ne tu, kde byl později závod ulehčen. Ale přiznám se, že to byl nervydrásající závod, protože soupeři se na člověka pořád lepili, tak nebyl prostor pro chybu. Navíc byl docela dlouhý. Při dalším hraní jsem většinou závod podvodem přeskakoval (vzít to zkratkou a resetnout auto).

Každopádně pokud to shrnu, je úplně jasné, proč se Mafie stala legendou. Skvělý filmový příběh (byť lineární, ale to tady vůbec nevadí), výborné a zábavné herní principy, dobově pěkná grafika a vynikající dabing. Škoda, že série pak šla do kopru, protože dvojka sice měla pár mušek, ale jinak skvělý herní zážitek, no a trojku, po tom všem co jsem si přečetl a viděl, tak jsem ani nekoupil, škoda peněz. Totálně to jméno zazdili.

Edit: Tak jen co jsem napsal tento komentář, tak se na GOGu objevila Mafie ke stažení :D Tj. má stížnost na nemožnost koupit padá.

Nuka World je takový zvláštní datadisk. Na jednu stranu je to opravdu rozsáhlá nová lokace, posazená do celkem zajímavého zpustlého zábavního parku. Na druhou stranu příběhová linie je dost zvláštní, a pro mne jako typického klaďase (vždycky si vybírám tu hodnější stranu :-) ) je celkem těžký výběr, jak plnit úkol. Protože bych nejradši ty nájezdníky rovnou odstřelil, ale to se zase připravím o kus datadisku. Přiznám se, že tento datadisk mi připadá matoucí, a nějak se mi nepovedlo úplně v tom příběhu zorientovat (hrál jsem to pouze jednou, na rozdíl od základní hry, a přiznám se, že hře nájezdníků jsem se opravdu moc nevěnoval, spíše jsem zkoumal a procházel jednotlivé části lokace).

Ačkoli je z datadisků nejrozsáhlejší, s přehledem u mne vede Far Harbor. Třeba po dalším rozehrání změním názor, ale zatím to vidím takto.

Cenu vs. užitek nehodnotím, získáno v rámci Season Passu.

Far Harbor je opravdu plnotučné rozšíření původní hry. A zřejmě i nejpovedenější ze všech DLC dostupných pro F4. Autorům se to povedlo i hezky napojit na původní příběh, kdy s postavou, kterou již znáte ze základní hry, detektivem-robotem Nickem Valentinem se vydáváte na detektivní pátrání po ztracené dívce. Aby to nebylo příliš obyčejné, lokace úkolu není na běžné mapě Falloutu, ale hráč se vydá na úplně novou ostrovní lokaci. Ta je řekl bych povedená, dostatečně rozsáhlá, trochu tajemná, místy zpustlá. A to k linii příběhu krásně sedne. A opět platí, že hlavní linie DLC tvoří spojnici mezi množstvím vedlejších questů a příběhů, které jsou povedené, a dokáží na pár hodin zabavit. Máte zde i možnost výběru a směrování příběhu ostrova v určitých mezích dle svého uvážení.

Celkově velice příjemný datadisk, odehráno na rozdíl od základní hry zatím pouze jednou.

Cenu vs. užitek nehodnotím, získáno v rámci Season Passu.

Tak ačkoli mám už Fallout 4 dohrán 3x, nějak jsem se ještě neodhodlal k sepsání komentáře, protože to pro mne není zrovna jednoduché. Ale co, jdeme na to.

Pro mne osobně je celá série Fallout srdeční záležitost. Izometrická 1 a 2 je již dávno stálicí mezi klenoty herního průmyslu. Atmosférická RPG plná humoru, absurdity, násilí a naprosto jedinečného herního zážitku. Třetí díl už z dílen Bethesdy měl od začátku celkem negativní ohlas, mnoho obdivovatelů původní izometrie neskouslo přechod hry do 3D. Mne to ale nevadilo, naopak, pobíhání a objevování pustiny jsem si při pohledu „z vlastních očí“ náramně užil, a atmosféra mne pohltila úplně stejně. New Vegas už jenom z mého pohledu dovedlo třetí díl na úplnou špičku, jelikož se to dá brát spíš jako masivní DLC než nová hra (engine a herní styl je téměř totožný). Takže na vydání 4 dílu jsem se hodně těšil. A už předem řeknu, nezklamal jsem se.

Ano, já vím, čtvrtý díl měl od počátku opět poměrně špatné ohlasy, a sám musím říct, že změna některých herních principů překvapila i mne. Ale celkem rychle jsem si zvykl a cestování po pustině jsem si naprosto užil.

Když začnu grafikou a zvukem, tak tady nelze nic moc namítat. Hru jsem zatím odehrál na svém starším NTB, který i když nesplňoval výrobcem uvedené nároky, tak hra běžela celkem dobře i s pár detaily navíc (teprve teď jsem si dopostavil nové PC, kde si budu moct užít plné detaily, takže si grafiku užiju až nyní). A dobře se na ní dívá. Prostředí je přehledné a je dost co k objevování. Co zamrzí je absence češtiny, ve 3 a NV byla. Proto nyní i s dalším rozehráním čekám na český amatérský překlad, který se po dlouhé době snad konečně vyklube na světlo. I když anglicky rozumím, je pořád příjemnější číst v rodném jazyce.

S tím souvisí rozhovory, které jsou nyní sice plně dabované, ale odpovědní systém byl zjednodušen prakticky na kategorie souhlasím, vřele souhlasím, nesouhlasím, jdi do pr… atp. Tady se mi líbil víc předchozí díl.

Pokud jde o příběh, je to typický Fallout. Hlavní linie není příliš rozsáhlá ani košatá, což ale vůbec nevadí, protože svůj účel splní a pak tvoří prakticky jen úlohu spojnice mezi obrovským množstvím menších či větších questů. Těch je opět obrovské množství (byť některé jsou méně zábavné, jiné více). Opět máte možnost výběrem stylu a odpovědí změnit průběh příběhu a svoji reputaci u jednotlivých frakcí (byť si myslím, že v mnohem menším měřítku než v předchozích dílech). A jak je u Bethesdy zvykem, jsou tu i otravné generické opakované úkoly typu dojdi tam, zastřel toho/tamty a tamtoho třeba osvoboď. Tyhle úkoly jsou pořád stejné, a většinou i na stejným místech. To není dobrá vycpávka herního času.

Předělaná stránka s RPG prvky hry (perky/dovednosti) je zjednodušená oproti předchozím dílům, osobně bych nechal původní provedení, než tento obrázkový styl, ale používat se to dá. Předměty a zbraně se neopotřebovávají (kromě obleku, který se poškozuje ranami nepřátel), ale lze je celkem výrazně upravit k obrazu svému, včetně přejmenování. PowerArmor nyní na rozdíl od předchozích dílů není určen pro trvalé nošení, musíte si do něj sehnat/koupit „baterky“, a původní oblečení máte pořád na sobě, nepřevlékáte se do něj. Baterie se při používání spotřebovávají, takže nelze oblek použít neomezeně. Na druhou stranu zdrojů je k nalezení v herním světě celkem dost, tak se dá využít většinu času. Opět je možnost oblek různě upravit a vylepšit. Na všechny tyto úpravy – crafting – potřebujete materiál. To je opět smíšeně přijatá novinka tohoto dílu. Když to řeknu na rovno, je to tak, že musíte sebrat skoro každou kravinu, na kterou narazíte, a tu pak u stolu rozmlátit na součástky. Takto můžete craftovat nejen zbraně a oblečení, lze dokonce postavit celé osady, kde se staráte o své obyvatele. Je to zajímavý nápad, mne to celkem baví, ale dokážu pochopit, že někoho tato část opravdu nenadchne.

Potvory a nepřátelé se drží zaběhnutých zvyklostí, souboje taky, tam se moc změn neudálo a nemám tomu co vytknout, to mne baví. NPC taky v pohodě, opět velká přehlídka různých osobností. Taky se v tomto díle roztrhl pytel se společníky, už v předchozích dílech jich bylo dost a tady nevím koho dřív. Hlavně taky proto, že se společníkem si budujete vztah, dle jeho povahy souhlasí nebo nesouhlasí s vašimi rozhodnutími. Pokud si ho nakloníte, může sdělit nějaké informace nebo otevřít jeho soukromý quest. Bohužel je společníků tolik, že nevím kolik bych na to potřeboval zahrání. Navíc se mi líbí mít u sebe psa, je to sympaťák, a bohužel kombinace hráč + pes + interaktivnější společník není možná. Škoda.

Stabilita hry a zabugovanost je naopak lepší než předchozí díly. Byť se pořád něco najde (typická Bethesda), tak záseků, které mi znemožnily postup ve hře, nebo pádů výrazně od předchozích dílů ubylo. Neměl jsem s hraním či výkonem zásadnější problémy, a to potěší.

A možná z toho celkového popisu je vidět, proč se mi to hodnotí těžko a proč jsem s tím tak váhal. Nemám růžové brýle, a prostě tam ty nedokonalosti vidím, a spousta věcí byla v předchozích dílech fajn, a tady udělaly krok zpět nebo jinam. Jenže na druhou stranu je to FALLOUT, a hrozně mne to baví, užívám si hru ve spoustě zábavných herních hodin a je to prostě super. Tak si moji recenzi přeberte jak chcete, ale všechny Fallouty jsou moje srdcovka, nemůžu čtyřku nemít rád. Je to pořád skvělé otevřené RPG v dechberoucím postapokalyptickém světě.

Tak co k této hře napsat? Skoro vše už zde bylo řečeno. Je to taková rozporuplná adventura. A to je o to smutnější, když za ní stojí známá autorka Jane Jensen (Gabriel Knight) a dlooouhá doba vydání. Grafická stránka hry je v pohodě, prostředí jsou velmi pěkně vyrenderována, postavy jsou OK (i bez ohledu na stáří hry), na polostatické animace se hezky dívá, dabing i ozvučení jsou velice dobré a hudba je příjemně atmosférická. Celá hra je atraktivně laděna do temnější nálady, včetně hlavní postavy pologotičky. Potud je vše OK, ale mám trochu problém s příběhem. Ten se dělí na dvě linie a zatímco ta hlavnější, když se působením osudu dostane hlavní postava na místo asistentky samotářského vědce, a postupně rozplétá příběh, tak tato linie je skvělá, záhadná a zábavná k objevování. Druhá linie, kdy se postava dostává na stopu rádoby kouzelnické hře, tak tam to je už slabší. Tahle linie je spíš otravná a závěrečná „zkouška“, no tak ta to korunuje. Osobně bych celý klub Daidalos ze hry vyhodil a raději rozšířil první linii. Je to škoda, Gray Matter je dobrá atmosférická adventura, ale přeci jen měla potenciál být absolutní špičkou. Škoda no.

Jak tu uvedl předchozí recenzent, tak Warpath je taková klikací oddechovka, když třeba koukáte na seriál, tak aby se trochu zaměstnaly ruce. Hra je celkem dost jednoduchá, ani na vyšší obtížnosti nejsou protihráči žádní extra soupeři (snad až na extrémní). Ale o to je hra oddechovější, není třeba se jí zvlášť věnovat.

Ve hře jde o zabírání planet a následnou likvidaci soupeře. Moc možností tu není, neobsazenou planetu lze obsadit vlastní posádkou. Obsazenou neutrální planetu lze spřátelit investicí do infrastruktury, a nepřátelskou vyhladit. Z prázdné planety lze také těžit suroviny, a prodejem vydělávat.

Grafika a zvuk jsou hodně triviální, ale fungují k účelu dobře.

Nicméně jako hříčka na pobavení funguje skvěle. A jako hříčku je to třeba brát, protože herní činnost se dost opakuje, takže pak rychle omrzí.

Far Cry 2 se hrozně těžko hodnotí, a já to nebudu nijak zvlášť rozebírat, tak jen zkráceně.

Na jednu stranu má jako hra spoustu otravných chyb, které mají tendenci unudit hráče k smrti. To je hlavně především až otravné a pomalé cestování skrz džungli. Pěšky je to nekonečné, ale bohužel ani vozidla nejsou žádné formule, takže přesun mezi lokacemi se dost vleče. A to je u hry, kde se v kuse přesouváte vážně otrava. Sice se dá použít bus, kterým se dá rychleji přesunout větší vzdálenost, jenže těchto míst k přesunu je opravdu hrozně málo a stejně musíte obrazit kus cesty k zastávce. Zároveň se ne moc dobře dá orientovat na herní mapě, takže často koukáte a zkoumáte kudy kam. Taky mám problém se střelbou, když maník se několikrát, poté co mu vystřelím na obličej, jenom zakroutí v bolestech a pak po mne pálí dál, tak mne vážně zajímá, jak rozchodil ten několikanásobný headshot. Celkově je systém střelby v této hře podivný a ne zrovna úplně hráčsky zábavný. A hlavně je otravný respawn nepřátel. Když vystřílím posádku stanoviště, tak si stačí kousek odskočit, a nepřátelé jsou zpět. Fakt je prakticky nemá cenu střílet, protože hned jsou zpátky. Lepší je prostě projet to co nejrychleji a zmizet.

Na druhou stranu je zde několik věcí, které jsou opravdu super. Například to, že hra začíná onemocněním postavy malárií, takže kromě boje za svoji věc musíte i bojovat s vlastní nemocí. Mne se to líbí, přijde mi, že se člověk pak lépe ponoří do své postavy. Systém kamarádů se mi také líbí, stačí si někoho spřátelit, pak si u něj aktivovat schopnost pomoci, a jakmile na tom budete bledě, vytáhne vás z bryndy a nemusíte loadovat. Systém léčení mi taky vyhovuje, buď máte lékárničku (zde injekce), a dáte se do kupy, nebo nemáte, tak si jen postava nouzově ošetří zranění s menším účinkem na zdraví. Je fajn možnost řídit a opravovat vozidla, případně použít jejich zbraně. Nákup a odemykání zbraní s tím, že si můžete vzít jen tři (jedna z každé kategorie) je taky fajn a nutí hráče přemýšlet nad výběrem. Sice se dají vzít zastřeleným nepřátelům, ale ty jsou nespolehlivé (zasekávání zbraně). Možnost zapálit prostředí taky potěší, když pomocí molotova vytáhnete nepřátele z úkrytu. Co jim zbývá, když jim hoří tráva pod zadkem?

Příběh hry je celkem dobrý, nic extra, ale zapadne a pobaví. Zvuk je v pohodě, grafika už po téměř deseti letech začíná zastarávat, ale pořád je slušně koukatelná.

Tahle hra prostě působí zvláštně. Když ji hraju, tak mám po chvíli ji při tom neustálém přesouvání chuť vypnout. Ale na druhou stranu má celkem kouzlo, takže když nad tím přemýšlím, mám zase chuť si ji pustit znova. A takhle je to pořád dokola. Prostě rozporuplnost v plné parádě.

U Crysis 2 nebudu komentář nijak rozvádět. Jedná se o celkem atraktivní hru, příběh hry není žádné terno, ale bezvadně zapadá do konceptu. Akční i stealth stránka vyvolává slušný prožitek. Grafická stránka hry je hodně dobrá, i přes stáří se neztratí mezi novinkami (ostatně v době vydání plné detaily zvládla málokterá sestava, možná až další generace). Ozvučení a ovládání bez výhrad.

Jediné s čím mám problém, a to už na druhém notebooku, že v průvodních filmečcích se mi zadrhává zvuk. V menu i ve hře není problém. Asi nemá ráda Realtek zvukové čipy :-)

Crysis 2 je solidní hra, poskytne velice slušný zážitek, ale pro další procházení toho nemá tolik co nabídnout, je lineární a příběh není tak zajímavý, aby to stálo za opakování (hold to není Mafia). Nicméně se jedná o hodně solidní střílečku, kterou můžete proložit plížením, když se nechcete prostřílet.

Tak mám dohrán i třetí díl (ještě bez datadisků, ty nebyly obsahem akčního balíčku na Steamu). A dá se říct jen jediné – wow!

Začnu popořadě, jako obvykle grafikou. Ta je vynikající, ale má pro mne bohužel menší háček, a to je HW náročnost. Hraju na notebooku, a není to žádný nový herní nabušenec, nicméně Fallout 4 a GTA 5 si na něm v klidu zahraju plynule a ještě si můžu dovolit přihodit balík efektů (běhá mi to plynule tak na střední detaily). Zaklínač 3 ne, toho dám jenom na úplné minimum a ještě se to lehce trhá. Grafika ale i tak vypadá dobře, především postavy jsou jak živé. A živé pocity máte z celé grafiky, když jste na polích, začíná vichřice, stromy se ohýbají a do sluchátek fičí vítr, úplně jako byste tam byli.

Tím plynule skočím k ozvučení, které je naprosto úžasné. Orchestrální hudba plynule podbarvuje děj, mění se v adrenalin nahánějící kompozice při soubojích. A pak dorazíte na Skellige, kde začnou do uší znít sférické melodie…dabing je opět bez výtky, a přitom je ve hře neskutečné množství textu. Automaticky jsou k dispozici kvalitní české titulky.

Příběh hry je jako se dívat na film, na skvělý film. Nejenže je opravdu pečlivě vyprávěný a rozsáhlý, ale hlavně je spojitý a opravdu chytlavý. Myslím, že pokud jde o příběh, je trilogie Zaklínače asi tím nejlepším v herní oblasti. A třetí díl je opravdu rozsáhlý, bezmála 100 herních hodin, a to jsem úplně všechno neprolézal (skryté poklady, jeskyně a poklady zaklínačských škol). A opět herní volby hráče mají vliv na průběh příběhu, nejenom toho blízkého, ale mohou se projevit až o řádný kus příběhu dále. Herní prostředí je opravdu komplexní, promyšlené a hlavně s obrovskou rozlohou. Krásné jsou i takové detaily, jako když při načítání hry se zobrazí komixově zpracovaný pohyblivý obraz, a k tomu krátké nadabované shrnutí aktuální situace. Krásný detail.

Naštěstí se tu nekoná nekonečné běhání jako v prvním díle (ve druhém bylo prostředí takové kompaktní a aktuální cíle byly vždy poblíž). K dispozici máte totiž rychlé cestování (formou rozcestníků, které je třeba objevit, nebo zakoupit jejich pozice od obchodníka), a hlavně koně, který je na rozdíl od Skyrimu opravdu použitelný. Nejenže je k dispozici téměř kdykoli na zapískání, ale ve cvalu je s ním opravdu rychlé cestování. Můžete jej i vylepšit doplňky, včetně brašen, které kdykoli zvyšují nosnost hráče, ale přitom není třeba otravné přesouvání mezi inventáři, prostě zvýší hráčovu nosnost. Jediný malý zádrhel je, když se v rámci úkolu dostanete do oblasti, kde není kůň k dispozici. Najednou je postava přetížena, pokud toho máte více a dá se leda odházet předměty. Ale takových situací je minimum. A i si zazávodíte.

Stabilita a vyladěnost hry je perfektní, pouze asi dva pády, což mohlo být způsobeno čímkoli, ale hlavně si mi nikdy nezasekl quest, postava atp., jak se často stává v jiným RPG (co, Skyrime a Falloute?).

Dalo by se toho napsat opravdu hodně, ale shrnu to asi tímto. Pokud jde o prostředí, je mi mnohem blíže Fallout, který je moje srdcovka. Takže i 4 díl si dokážu užít a přehlédnout jeho sporné stránky. Ale kdyby byl poslední Fallout zpracován a vytvořen s takovou pečlivostí a láskou, jako je třetí díl Zaklínače, asi bych se zes*al do výšky. Fakt, bez osobních preferencí, je dle mého Zaklínač 3 asi jednou z absolutně nejlepších her na světě. Je kvalitně naprogramovaný, netrápí ho programové chyby, má výborně napsaný a chytlavý příběh, překrásnou grafiku a úžasné ozvučení.

Pokud jste Zaklínače zatím náhodou nehráli, doporučuji, a dejte si celou trilogii, tohle fakt stojí za to.

Tak jsem zdárně prošel i díl druhý. A prakticky není co dodat, je to naprosto suverénní a skvělé pokračování prvního Zaklínače.

Začnu grafikou, která je asi tím největším rozdílem. Pryč je zastaralost a stáří dekády prvního dílu, hra je plná fantastických a detailních efektů. Grafika je úžasná, a teda taky pěkně náročná :-) Jsem si na notebooku suverénně nastavil plné detaily, a co jsem dostal? Slideshow. No nic, tak detaily dolů, nakonec jsem musel skončit na druhém nejnižším stupni. A ještě se to občas zadrhne. Na to, že GTA 5 mám na vyšší střední, a jde mi to naprosto plynule, a to je to novější hra...no ale nevadí, i na tyto snížené detaily je grafika parádní.

Ke zvuku také není co vytknout. Orchestrální hudba perfektně drží atmosféru, dabing tentokrát není česky, ale anglický je opravdu povedený a k tomu jsou pečlivě udělané české titulky.

No a to hlavní, příběh, ten je opět skvělý. Navazuje na první díl, dokonce je možnost i použít save z jedničky, takže hra naváže na rozhodnutí, které hráč učinil. Dokonce jsem měl i Havraní zdroj, kterou jsem získal na konci předchozího dilu. To potěší, že je příběh takto ucelený, a hráč si jej může prožít celý. Opět máte možnost volby, ke komu se přiřadíte, hra servíruje i několik nepříjemných rozhodnutí, kdy nechcete jít ani jednou cestou, nebo naopak splnit obě, ale jste donuceni vybrat si pouze jednu. Dodává to na dramatičnosti.

Co se hodně změnilo, je způsob boje. Zatímco v prvním díle se z menu na straně obrazovky vybral potřebný styl (rychlý, silný či skupinový), a levým tlačítkem stisknutým ve správný čas se tvořily komba, a pravé seslalo znamení, tak ve druhém díle je levé tlačítko rychlý útok a pravé silný. Úplně to mění způsob souboje. A asi je způsob ve dvojce jednodušší, nicméně v předchozím díle jste si souboje víc užili, protože bylo nad nimi třeba trochu přemýšlet. Ve dvojce většinou stačí zběsile klikat oběma tlačítky a výsledek se dostaví (hrál jsem na nižší obtížnost, chtěl jsem si užít hlavně příběh). Můžete si pomoct i pastmi a výbušninami, ale ty jsem já moc nepoužíval.

Tvorba vlastností a dovedností je více ikoničtější a jednodušší, a lépe se mi v tom orientovalo. Jen trochu nezvyk, ze lektvary se pijí při meditaci, je tedy nutno si je vzít před soubojem.

Zaklínač 2 je perfektním pokračováním, a hře není téměř co vytknout, opět propracovaná špička. Málokdy je vidět takto konzistentní pečlivost, jako u autorů Zaklínače.

Jelikož tady jsou všechny díly Zaklínače vysoko v žebříčku, využil jsem letošní Vánoční akci na Steamu a koupil si balík s díly 1 až 3. Kdysi jsem zkoušel pouze díl druhý, ale jelikož jsem neznal souvislosti, tak jsem to jen přelétl. Neznám knížky, ale chtěl jsem aspoň hry vzít popořadě.

První věc, se kterou jsem se musel bohužel potýkat, byl problém s grafikou. Zasekávala se a hra padala. No jo, už má hra za sebou skoro dekádu. Překvapivě pomohlo přepnout z dedikované nVidie na integrovaný Intel a zapnout kompatibilitu s Win 98, pak už hra šla korektně.

Začnu grafikou. Tady je trochu problém vnímání člověka, protože když hraje věc, kterou zná z dřívějška, je to návrat ke starému známému. Jenže když něco hraje poprvé, má tendenci k tomu přistupovat jako k novince, takže mu v kontextu přijde hrozně zastaralá (Gothic 3 je ze stejné doby, a jelikož ho znám dlouho, tak mi to nepřijde, že tak zastarává). I já jsem chvíli měl tendenci se s grafikou nesblížit, jenže to už ve druhé kapitole opadlo, a byl jsem jako doma. Ve své době to musela být naprostá špička. Spousta detailů, několik různých prostředí s celkovou obří rozlohou, přes venkovské krajinky až k zámožnému centru a královské loži. Mnoho druhů nepřátel, postav a vedlejších postav dokresluje celý obrázek velkého živého světa, ve kterém se se svým hrdinou pohybujete. V tomto ohledu nemá Zaklínač chybu.

Ozvučení hry je OK, překvapil mne kompletní český dabing. U něj je sice k pousmání, že herci mluví téměř pořád hrozně monotónně, ať se bavíte s hospodským, nebo s nepřítelem v největší vřavě. Je na tom vidět, že dabéři měli pouze holé texty bez situace, kterou představují. Ale hře to s klidem odpustím, za prvé je to neuvěřitelné množství textu, a dnes moc her plným CZ dabingem není, takže za to mohu být jen rád.

A k příběhu, ten je famózní, i když jsem spíše na technické zaměření (Fallout), a fantasy zas tak nemusím, hraní Zaklínače si nesmírně užívám. Krásně promyšlený příběh, žádné pohádky, ale celé temněji laděné, spousta detailů, možnost průběh ovlivnit rozhodnutím...k tomu i trochu detektivního pátrání a lásky (dobře, spousta obrázků nahatých žen, které hlavní hrdina svádí :-) ). Kvůli příběhu stojí za zahrání, to si opravdu člověk užije. Délka hry je opravdu rozsáhlá, tohle za večer skutečně nedáte. Na hře je vidět, že autoři ji tvořili maximální pečlivostí, ale zároveň ji dělali s radostí a humorem. Ve hře například detektiv pronese slovo elementární (odkaz na Sherlocka Holmese), nebo po odpočinku mé postavy v přístavu si zde okolo jdoucí dělník pískal Imperial March (melodie z Hvězdných válek). Dobré je, že postava začíná amnézií, což je sice trochu klišé, ale díky tomu ví o příběhu stejně postava i hráč.

RPG část hry je také promyšlená, mnoho kouzel (zde nazývána znamení), úprav zbraní, lektvarů. Všechna svá umění můžete postupně rozvíjet.

Některé věci mne trochu otravovaly, při soubojích někdy postava sekla (nebyla omráčená) a nechtěla mlátit protivníka, podobně se postava sekla mezi protivníky a nešlo mi uhnout. Při pohybu po mapě je sice velký otevřený prostor, ale spousta i malých kopečků a mělkých potoků se nedá projít, musíte to obcházet. I díky tomu se ve hře opravdu hodně naběháte, často sem a tam, až je to trochu otravné. To jsou ale jen drobné výtky, zážitek ze hry to nezkazí.

Neprobíral jsem detaily, kterých je ve hře a o hře opravdu hodně, ale nikdo by to nečetl a navíc bych to na tabletu psal rok :-) Každopádně je Zaklínač jedna z největších pecek, co jsem kdy hrál. Famózní hra. Těším se, až si vychutnám další díly.

Tak já tady budu Kosimu trochu v opozici, jelikož mě technika a robotika baví, tak jsem si užil i tento DLC. Nedostanete skoro žádné nové lokace (za zmínku stojí asi jen doupě Mechanika), a vše se odehrává na běžné mapě Falloutu 4. Doprovodný příběh je jen takový rozlehlejší quest, není špatný, ale taky to není gró. Hlavním tahem zde je platforma pro stavění robotů, které je provedeno celkem dost dobře. Díly získáváte především z robotů, kteří vám zkřížili cestu, a je možno kombinovat různé druhy robotů + vylepšení. Upřímně, po vylepšení robotického společníka na smrtící zbraň, tak proti slabším protivníkům ani nestíhám vytáhnout zbraň a už se válí na zemi. Ale je trochu problém, že ve Falloutu 4 máte takových možných partnerů, že se snad nedá v jedné hře stihnout si se všemi vybudovat maximální vztah, a tady přibývá další na scénu.

DLC jsem získal v rámci Season passu, takže cenu vs . užitek nehodnotím.

Předem poznamenám, že k prvnímu a druhému dílu jsem se nedostal, takže nebudu srovnávat. Gothic 3 je i pro mne takovou trochu rozporuplnou záležitostí.

Začnu typicky grafikou a zvukem. Obojí je velice dobré, a i když hra už zažila dekádu, stále se na ní dobře kouká. Hlavně příroda v mírném pásu je příjemně zelená a působí hustě (ve smyslu množství a průchodnosti). Infrastruktura měst a vesnic také působí uvěřitelně, a hráč si snadno zapamatuje, co se kde nachází. Pohyb v Myrtaně jsem si opravdu pokaždé užil a od hry se nemohl odtrhnout, i přes někdy nejasné zadání úkolů (jdi na severovýchod k jeskyni - a kde to proboha je? Člověk to vzal dle mapy cca na severovýchod, a tam pak běhal všude možně a hledal jeskyni). Dobré je, že nemáte daný postup příběhu, můžete si jej hrát relativně dle svého, a dokonce se přidat ke skřetům (já to teda nikdy neudělal). Ale je třeba si dát pozor, jaké úkoly plníte, protože pokud úkoly jsou vysloveně na některou frakcí útočné, tak si je můžete znepřátelit nadobro (takhle jsem si naštval skřety a nemohl jít do žádného města, proto se vyplatí projít si města, vyhnout se úkolům, které někoho naštvou a likvidaci provést až pak najednou). V každém městě se členům frakce musíte zalíbit, jinak se nedostanete ke skřetímu veliteli, nebo k zásadním úkolům pro povstalce. Někdy je docela obtížné to zkombinovat.

Obdivuhodná je rozloha hry, jenže je v tom trochu i problém, jelikož je každému novému městu a místu nutno doběhnout. A že to je často dost dlouhý maratón. A zde se automaticky neotevírá rychlé cestování, je nutno v lokaci objevit teleportační kámen. Nevyplatí se bez něj odcházet, protože pokud je třeba se vrátit, opakujete přespolní běh.

Úkoly jsou relativně rozmanité, takže aspoň že začátku neomrzí. Občas je problém, že se úkol sekne a nelze splnit, prostě bug. A to jsem hrál vždy s Community patchem, moc si neumím představit, jak to fungovalo bez něj. Zamrzí i dlouhý loading, když pro souboji prohráváte, a snažíte se ho zopakovat, dost to zdržuje. A aspoň pro mne je nejhorší, že ačkoli přes všechny výtky jsem si hru v Myrtaně vždy užíval, po postupu do Varantu a následně Nordmaru mne hra přestala rychle bavit, takže jsem ji nikdy kompletně nedohrál. Prostě už mě to běhání mezi úkoly, které následně bylo hodně po pustinách, přestalo bavit.

Levelení postavy a zbraní je celkem v pohodě, to mi nevadilo a bavilo. Jen občas nedostatek materiálů.

Gothic 3 je opravdu dobrá hra, ale dojíždí na svoji epičnost (zdlouhavé cestování, prázdná místa, problémové hledání místa úkolu) a na provázející bugy (hodně hře pomohl Community patch).

Edit: Tak dohráno až do konce a celkem nemám potřebu měnit recenzi. Prostě slušná hra, ale Varant a Nordmar se už celkem táhnul, příliš rozsáhlá plocha a ne až tolik zábavných úkolů k řešení.