Machinarium je takový zjev mezi hrami. V tomto případě ani nejde tolik o samotné hraní, ale o vizuální požitek.

Z toho vyplývá, že hlavně pokud jde o grafickou a vizuální stránku, tak tato hra má jen minimum konkurence (již např. zde zmíněné World od Goo), protože vizuální ztvárnění bych se u této hry nebál označit za umění. Veškeré detaily robotího světa, postavy a jejich animace (to celé poháněné flashem) jsou dovedeny k dokonalosti. Všechno ve 2D, žádný 3D render. To ostatně Amanita design převedla už u svých předchozích děl, že tohle opravdu umí. Zvuková stránka k tomu plně koresponduje, je neobvyklá, a skvěle doplňuje celý obrázek.

Potud lze sázet samé superlativy. Dále už je to ale trochu horší, protože samotná adventurní a herní stránka na určité mezery. Co většinou tvoří adventuru adventurou, je příběh. Ten je v tomto případě dosti jednoduchý a celkem klišé. Většinu času se snažíte jen někam dostat, v čemž vám většinou brání různé hádanky. Ty také vytvářejí celkem znatelnou část herní doby. Hádanky nejsou špatné, ale některé umí být až otravně zdlouhavé. Naštěstí je ve hře zakomponován systém nápovědy, kdy po krátké minihře získáte kompletně rozkreslený postup - návod. Možná bych ocenil, že by hra obsahovala i menší nakopnutí správným směrem k řešení, než rovnou kompletně podaný výsledek. Jen pro minihry, jako je v Machinariu např. Space Invaders, tam není žádná pomoc, to prostě musíte odehrát.

Další připomínkou, která tu už byla zmíněna, je nutnost pro sebrání předmětu dojít s postavou na určité místo, a často jej ještě skrčit či vytáhnout. Jelikož aktivní místa a předměty nejsou zvýrazněné, je to někdy trochu detektivka.

Poslední připomínkou je délka hry, jak jsem již zmínil, znatelnou část herní doby hráč stráví u logických hádanek, a i přes to není herní doba nijak zvlášť dlouhá. Nebudu se ti pouštět do přemítání ohledně ceny, vím, že po vydání byla cena hry relativně vysoká (na její délku), ale jak chcete ocenit umění? Na to já si netroufám. Já ji nedávno pořídil v akci na Google Play za pár desetikorun.

Mohlo by se zdát, že negativ je napsáno relativně mnoho, a pokud by šlo o obyčejnou adventuru, byla by to pro ni jistá smrt. Jenže vizuální a sluchový vjem z této hry tvoří při hraní perfektní požitek, kdy se budete kochat někdy jen pohledem na robotí městečko. Rozhodně stojí aspoň za jedno projití.

Family Farm je taková rodinná oddechovka, i když bude bavit spíše partnerky a děti. Chvíli jsem to hrál, co potěší, je taková příjemně koukatelná grafika a adekvátní ozvučení.

Ve hře máte určitý cíl, který musíte dosáhnout v průběhu herních let. Herní rok je rozdělen na etapy - jaro, léto, podzim. Tyto etapy určují, jaké činnosti můžete vykonávat, tj. na jaře se především sází, plodiny v průběhu léta a podzimu dozrají a lze je sklízet. Prostě tak, jak to známe z běžného života. K dispozici je určitý počet lidí, a je nutno je delegovat na práci, aby vše potřebné bylo stihnuto. Je možno i počít potomka, který za určitý čas doroste do věku, kdy se také může zapojit do práce. Kromě práce na farmě si zvelebujete i dům, který pak pojme více lidí. V domě musí někdo zůstat, kdo uvaří oběd. Tento krok je dosti důležitý, protože kvalitní a včasný oběd dodá pracujícím sílu. Člověk totiž může pracovat pouze určitý čas, než se unaví, a pak musí odpočívat. I toto je nutno vzít v potaz při rozdělení práce, aby měl za odpočívajícího kdo zaskočit a stihl případně dodělat práci.

Jako farmáři můžete pěstovat zvířectvo a plodiny. Jsou méně náročné a náročnější druhy, o které je třeba se kvalitněji starat a užít zkušenější dříče (zase za ně ve výsledku máte lepší výdělek). Lze i sbírat plody keřů a kácet stromy.

Je to vcelku příjemná a celkem komplexní hra. A od českých autorů. Jenom se poté průběh hry stále opakuje dokola, takže přijde stereotyp.

Á, Zahrádka. Na tuto hru si vzpomínám, byla tenkrát zdarma mezi pár dalšími hříčkami na CD u nějakého časopisu. A docela jsem si kdysi i pohrál, byla to taková ta oddechovka, kdy si člověk patlal na stole něco jiného a tohle si k tomu proklikával. Bylo nutno udržovat rostliny zalité, aby neuschly, pěstovat ty druhy, o které měly zájem obchodníci, kterým se produkty pak odprodaly. Když si člověk vydělal na automatické zavlažování, stačilo skoro jen zasadit a čekat. Hra samozřejmě brzy byla stereotypní, ale na amatérskou hříčku celkem pobavila. Není nic víc uklidňujícího, než se dívat, jak roste salát :D

Doom je naprostý pojem, znám lidi, kteří hry nehrají, a přesto u této hry strávili více než pár minut. Je to až neuvěřitelné, když se přitom vlastně jedná jen o "hloupou" střílečku. Ale tahle hra má neuvěřitelně kouzlo. Naprostá kombinace rychlé akce a nekonečného masakru v zajímavé grafice prostě pohltila svět. Ne nadarmo dala tato hra název celému žánru. A odpůrcům herního násilí novou munici.

Byl jsem ještě dítě, když mi naší po mnoha smutných očích sehnali na inzerát starší 486 IBM, očividně ještě před soukromým prodejem vyřazenou z nějaké banky. Měla slušnou RAM (jestli paměť neklame, tak celých 16MB), WIN95, ale žádnou zvukovou či CD-ROM. Nezbývalo než koupit balík 3,5" disket a dát je kamarádovi, aby mi tam něco nahrál (ano, o legálnosti her tenkrát nikdo nemluvil, v našem periferním městečku neexistoval ani poblíž žádný obchod s hrami). Když se balík vrátil, začalo hledání, co jsem vlastně nafasoval. Mezi disketami ležely i s tužkou napsaným nápisem DOOM. To mi nebylo úplně neznámé, jelikož brácha kupoval tehdejší Excalibur. Tak šup s tím do mechaniky, a - NÁŘEZ! Já do té doby zvyklý na 8-bit Atari, a najednou toto. Úžasná grafika, všude samý výbuch, vnitřnosti a akce. A to jsem byl ochuzen o zážitek zvuku, jelikož skřípání z PC speakeru neumělo moc podpořit atmosféru. Ale i s tím jsem si poradil, dal jsem oblíbenou kazetu do jezevčíka a pařba mohla začít (bóže, když si to po sobě čtu, tak to mi opravdu bude už 30?). Nastaly dlouhé hodiny zábavy s příbuznými i kamarády ze školy. Střídání u kompu, likvidace hordy potvor...A i když jsem teď dlouho si hru z nostalgie nepustil, tak pořád mám v živé paměti design především prvních levelů, tajná místa a pekelné potvory. A kódy, které jsme tenkrát hojně využívali (každý chtěl BFG).

Design levelů byl promyšlený, sem tam se člověk zasekl u hledání skrytých dveří, ale i v tom kuřecím věku se hra dala hrát a dohrát. Arzenál zbraní byl dostačující (včetně masakrózní motorové pily), a každý si mohl vybrat oblíbence. Kromě pistolky a boxera, tím trvalo dobu zabít i základního zombíka, tužší soupeře nemluvě. Protivníků byl taky slušný zástup, mne hlavně iritovalo "neviditelné prase", jak jsme tehdy říkali. Hlavně když byly v temných chodbách, kde vůbec nebyly vidět (a díky absenci zvukovky ani slyšet).

Doom byl a je naprostý pojem. Která jiná hra se může pochlubit tím, že i po dvaceti letech ji lidé hrají, a že se po ní jmenuje celý žánr? Na této hře si prostě iD software dalo záležet, a i jednoduchý koncept střílečky dovedli do neskutečně hratelné legendární pecky. A jak jinak ohodnotit otce (děda Wolfenstein takový dojem nevzbudil), než plným počtem.

Tak tenhle díl je dosti rozporuplný. Jedná se o hybrid mezi předchozími díly. Testament of Sherlock Holmes byl jednolitý příběh a jedno vyšetřování, Crimes and Punishments byly naopak nesouvisející případy nijak neprovázané. Devil's Daughter má několik oddělených případů, ale jsou průběžně spojeny jedním příběhem, který navazuje právě na Testament - příběh Holmesovy adoptované dcery. Bohužel případy nejsou tak dobré jako ve Zločinu a trestu. Nejsou tak zábavné, místo zajímavých míst (venkovské zapadlé nádraží, lázně) se většina koná v šedých ulicích Londýna. Působí to trochu chmurně a člověk si to tolik neužívá. A hlavně jsou docela krátké a je jich málo. Herní doba je jen pár hodin.

Grafika a ozvučení hry je jinak bez chyby, prostředí je vykresleno detailně, hra není extrémně náročná na HW a běží naprosto stabilně.

Vyšetřování případů naštěstí kopíruje ZaT, hledáte stopy, kombinujete závěry, můžete se rozhodnout, koho obvinit a jaký bude jeho osud. K tomu jako pomocníka máte představy, svůj archiv, psa Tobyho a deník. Tento princip byl vymyšlený skvěle a naštěstí ho zachovali. Spojnicový příběh ale bohužel následuje Testament, a není také nic moc.

Stále je to jediná řádná adventurní série o Sherlocku Holmesovi, za to je třeba vzdát lidem z Frogware hold. Ale bohužel je tento díl spíš krokem zpět oproti předchozímu. Hlavně délka a počet případů je neadekvátní, trochu to působí spíš jako DLC k předchozímu dílu, ne jako nová hra.

Need for Speed Porsche Unleashed bylo odklonem od tradiční série. Docela se proti tomuto dílu zvedla kritika ohledně toho, že můžete řídit pouze jednu značku. Tahle kritika byla naprosto neoprávněná. Sice můžete řídit pouze vozy Porsche, ale díky tomu máte k dispozici nejenom klasickou 911, ale úžasný rozptyl od starých houpavých klasik, přes kabriolety, až k závodním speciálům. K tomu nové typy závodů, které čerpají právě že zaměření na jednoho výrobce.

Grafická stránka hry udělala oproti čtvrtému dílu skok vpřed. Vizuálně působila mnohem lépe, přitom nároky na dobový HW nebyly krvavé. Při pohledu z vozu měl konečně řidič ruce na volantu. A hlavně narozdíl od předchozího dílu mi tento nedělal nikde problémy se spuštěním na HW akcelerací. Grafika dnes samozřejmě trochu zastarala, z vnějšího pohledu sedí za volantem panák, projekce světel je taková kostrbatá, prostředí hranatější... Přeci jen už to není žádná novinka. Zvuk a hudba, jako vše od EA, super.

Ovládání vozu a celkový pocit řízení se opět lehce posunul blíže směrem k větší realističnosti, ale stále se jedná o arkádové závodění, žádný simulátor. Hra není tak rychlá jako byl díl 2 a 3, ale ježdění je zábava a chování vozidel působí uvěřitelně. Pěkně je provedeno houpání u starých klasik.

Nové závodní módy jsou jedním z nejlepšího, co se v sérii NFS objevilo. Tovární jezdec ozvláštnil závody o drobný příběh a úkoly typu výzva, zručnost (kličkování mezi kužely, otočky na ručce), závod s omezeným časem bez poškození vozu atp. Evoluce byla podobná módu kariéra z předchozího dílu, ale vylepšena o postupný průchod historii Porsche. Navíc bylo možno kupovat i ojeté vozy, které byly levnější než "nové" (takhle jsem si vydělával, jelikož koupený starší vůz se dal po opravě prodat za víc, než stála ojetina + oprava). Každou etapu navíc zahájilo video, které příjemně nabudilo zájem. Byla zde i možnost (nutnost, když jste chtěli vyhrát) výkonnostního tuningu (koupě lepší převodovky, odlehčení karoserie atd.). Tuning ale nebyl vizuální, vzhled vozidla šlo upravit pouze barvami + nějakým tím závodním číslem.

Tratě byly povedené, v různém prostředí, takže se neokoukaly. Byly tam i zkratky. Policie v tomto díle byla jen okrajem, obtěžovala při některých závodech, ale zatknout ani zastavit Vás nemohli, ani za ně nešlo hrát. Klasické honičky z předchozích dílů se nekonaly.

Pátý díl byl jedním z nejpovedenějších, nebyl tak rychlý, ale nabídl pořádnou porci zábavy, skvělé nové módy a důkladný náhled na historii firmy Porsche. Je škoda, že není další hra v podobném duchu. Za ten skvělý nápad a provedení musím dát plný počet bodů. Ve své době to byla špička ve všech ohledech, jaké NFS může mít.

NFS 4 byla zvláštní, nebyla tak rychlá a zábavná jako předchozí díly, ale přinesla spoustu novinek a rozšířila svět NFS.

Grafika hry byla trochu zklamáním, jelikož sice dostala nové efekty, vymodelovanou palubní desku, ale oproti trojce vypadala vizuálně hůř. Prostě autoři měli velké plány, ale tehdejší akcelerátory nedokázaly vykreslit vše v dostatečné kvalitě. Zvuk a hudba nemá výtku, na to byly vždy EA mistři.

Velkou novinkou bylo poškození vozu, které ale bylo hlavně formou několika ukazatelů na obrazovce. Vizuální změna vozu byla ještě jen minimální, a ani v chování nebyl zas tak zásadní rozdíl, i s "totálkou" se dalo normálně závodit. Nejzásadnější bylo rozbití světel, jeden naráz a jeli jste noční trať potmě.

Druhou největší novinkou byl režim kariéra, tj. nákup základního vozu za přidělené peníze a jeho postupné vylepšení (byla tu možnost výkonnostního tuningu) a poté nákup výkonnějších vozidel. Prostě klasika. Tento mód přinesl nové možnosti a využila se i vlastnost rozbíjení vozidel, protože opravy byly placené. A do hry šly přidávat i nová vozidla, vzpomínám si, jak jsem jezdil kariéru s Fábkou :-)

Ostatní druhy závodů jsou jako v předchozím díle, včetně honiček s policií.

Need for Speed 4 (nebo taky High Stakes či Road Challenge, dodnes nechápu proč tolik názvů) byl velice solidním nástupcem předchozích dílů. Nebyl bohužel až tak návykově zábavný jako 2 a 3, ale přinesl odklon k lehce realističtějšímu závodění (stále ale to byla hlavně arkáda), a nabídl nové zásadní novinky. Narazil na technická omezení, hlavně na grafice to bylo znát, že i když vše bylo detailněji zpracované, nepůsobilo to tak dobře jako předchozí díl. A měl jsem i technické problémy, nechtělo se mi to na některém HW spouštět s akcelerací (pouze softwarovou, a to vypadalo strašně a bylo to pomalé). Ostatní nýdy z té doby mi žádné funkční problémy nedělaly, běhaly jako víno.

Tahle hra byla také jednou z prvních, kterou jsem poprvé viděl na modernějším počítači (tenkrát to byl Cyrix 686MX 200), a jako dítě jsem nestačil zírat. Až pohádkově barevné prostředí, detailní animace veškerých postav, adekvátní hudební doprovod a mluvilo to česky.

A tahle hra nebyla jen o prvním okouzlení, v průběhu dalších let jsem nad ní strávil velké množství hodin.
Grafika hry je vyloženě krásná. Ano, má již hromadu křížků na krku, a je zobrazena pohádkovým stylem, ale právě díky tomu vypadá dobře i dnes. Narozdíl od všech her, které se snažily vypadat realisticky a neskutečně zastaraly, tahle díky svému stylu působí na pohled stále velice příjemně. Na obrazovce je neustále nějaký pohyb, všechna zaměstnání dělají co mají, nevolníci nosí každý kus zboží ručně, dělníci kopají a staví...k tomu zvuky čvachtání vína, řezání dřeva, kácení stromů. Žádná snaha o nějaké realistické ozvučení, ale aby zvuk podbarvoval atmosféru. Hra prostě působí dobře a ukazuje, jak 2D zobrazení má narozdíl od 3D vlastnost zůstat dlouho aktuální a koukatelné.

Ačkoli hra působí až pohádkově, tak obtížnost hry je naopak relativně vysoká. Veškeré funkční mechanismy vesnice musíte postavit důsledně a s rozmyslem. Pokud nemáte odzkoušené principy funkce jednotlivých stavení, tak se Vám nepodaří postavit funkční ekonomiku. A i pokud je znáte, tak někdy něco postavíte a prostě to nefunguje. Hlavní problém je jídlo, občas působí zdání, že je ho hromada. Jenže stačí nakrmit vojsko, k tomu nějaké zdržení výroby a najednou je prázdná hospoda (ano, tady veškeré postavy kromě vojáků, kterým se jídlo nosí, chodí se najíst do hospody). A jakmile je prázdná hospoda, tak tam ale stejně pracovníci chodí a vracejí se do zaměstnání hladoví, takže výpadek výroby (hladoví nepracují a jen chodí do hospody a z hospody nebo jen čekají). A díky tomu se jídlo přestává vyrábět, a celá infrastruktura se rozpadne, protože postavy umírají hladem. Někdy se to podaří zachránit čerstvou silou ze školy (zde se vyrábějí veškeré profese a postavy), ale většinou se jedná o konec.

Zatímco hráč začíná téměř každou misí od nuly, soupeř má již vše, včetně armády. A jeho útoky jsou načasované, takže musíte stihnout vše postavit a vybudovat obranu v relativně krátkém čase. Např. mise č. 4 by byla krásná možnost si vyhrát se stavbou města, jenže začínáte jen se skladem a pár vojáky, musíte vše postavit a vybudovat armádu, protože za hodinu čistého času na Vás pošle soupeř obří armádu. Takže vše v časovém presu.

Další problém je inteligence postav, spíš jejich úplná tupost. Často potřebujete něco nosit, a nevolníci si dělají a nosí vše ostatní. Když do nich mlátí soupeř, stojí a nechají se zabít. Vojáci zase, když kdokoli že skupiny narazí na soupeře, okamžitě celá skupina (neovládáte jednotlivé vojáky, jsou ve skupinách) přestává poslouchat rozkazy, takže nejdou ani stáhnout. Takže často všichni dělají co nechcete a nelze to ovlivnit. To dokáže pokazit celou hru. Naštěstí soupeř je stejně tupý, takže toho lze využít. Takže není výzva porazit inteligenci počítače, ale všechny jednotky a obranu kterou má již od začátku k dispozici, narozdíl od hráče.

Bohužel je tedy obtížnost trochu postavena na tom, zkrotit své absolutně neposlušné poddané. Někdy to umí lézt na nervy.

I přes tyto výtky se jedná o velice zábavnou strategii, která těží z pěkného vizuálu a celkového pocitu z hraní.

Original War dostál svého názvu. Jedná se opravdu o originální strategii a dodnes neznám nástupce v podobném duchu. Hlavní rozdíl oproti běžným strategiím jsou postavy. Zatímco jinde chrlíte desítky či stovky anonymních panáčků, tady mají všichni jména, svoji osobnost a své zkušenosti, které jim v průběhu hry zlepšujete. Takže je tato strategie "líznuta" stylem RPG. Všechny postavy jsou unikátní, a také mohou nenávratně zemřít (tady se na žádné vyrobit vojáka nehraje). Takže si postavy šlechtíte, a při úmrtí některé přichází na řadu LOAD, protože ztráty si většinou nesmíte dovolit, a hlavně si k nim vypěstujete jakýsi "vztah". V průběhu hry získáte možnost ochočit si opičí lidi, ale z nich si osobnost nevypěstujete, je to jen "hloupá síla".

Grafika hry je moc pěkná, postavy, hýbající se příroda, působí prostě příjemně. Dokazuje, že všechno nemusí být ve 3D. Zvuky jsou OK, občas je hře vytýkána kvalita českého dabingu, ale mne přišel ucházející, zážitek mi rozhodně nekazil. Co se mi moc líbilo jsou příběhové vsuvky vyprávěné formou mluveného slova s obrázky kreslené jakoby rukou a tužkou (v případě americké kampaně). Moc hezký detail.

Příběh hry není nijak zvlášť komplikovaný, ale ke hře se hodí a hráč jím příjemně proplouvá. V misích se dozvídáte stále nové informace, postavy spolu komunikují, hašteří se atp. Hrát kampaň můžete za dvě strany, třetí strana se objeví v průběhu jako nehratelná.

Hře se dá vytknout pouze pár mínusů, třeba inteligence počítačem řízených postav není ideální, někdy dělají pěkné kraviny. A naopak dobití některých bašt je dost obtížné a frustrující. Tj. obtížnost je někdy dost nevyvážená.

Celkově se jedná o skvělou a zábavnou strategii, jejíchž největší chyba je v tom, že nemá nástupce v podobném duchu. Byl by to svěží závan.

NFS 3 má nádhernou nostalgii, a narozdíl od dvojky (viz můj komentář) se dá zahrát i dnes. Stále je to arkáda, ale řízení aut je zde již komplexnější a zajímavější.

Grafika se velice povedla, byla i na tehdejších obyčejných strojích plynulá, a nevypadá zle ani dnes, i když má už hromadu křížků na krku. Zvuk a hudba, je jak je u EA her zvykem, jsou skvělé. Splitscreen nechybí.

Tratě oproti dvojce se umírnily a jsou si samy sobě více podobné, také se ale neokoukají a jsou zábavné k jízdě. Jsou také relativně dlouhé, ale tak akorát. Jízda v noci přinesla nový zážitek.

A policie, tak ta nastolila nové herní možnosti oproti předchozímu dílu. Nejradši jsem honil zločince v Lambu Diablo. A při běžném závodu uměla potrápit, takové pásy na silnici nepotěšily. A místo v cíli jste mohli skončit v base.

Auta se nám trochu umírnila, zmizely šílené prototypy a nastoupily superauta z běžného života (no z mého teda bohužel ne :-) ). Potěšila možnost dát jakoukoli barvu laku (nikdo neměl tak zářivě žlutozelenou jako já :-) ).

NFS 3 pro mne patří mezi ty nejlepší díly ze série Need for Speed. Ale z nějakého důvodu jsme tenkrát asi víc propařili dvojku (zřejmě pro nás v dětství byla jednodušší, dneska bych preferoval právě třetí díl).

Moje hodnocení i komentář bude brán dobovým pohledem a nostalgií.

NFS 2 byla jedna z prvních her, které jsem viděl na modernějším PC s Pentiem. A tenkrát to byl těžký zázrak. Do té doby nevídaná grafika (měl jsem verzi SE a v PC Voodoo 1), full motion videa, super káry a splitscreen. Většinu druhého stupně na základce jsme pak většinu odpoledních přestávek trávili s kámoši u nás doma nad "nýdy". Těch hodin bylo neuvěřitelně. Neskutečné množství pařby. A zábavy.

Grafika je platná své době, ale opravdu dobře se na ní dívalo a hlavně verze pro 3dfx vypadala skvěle. Zvuk a interaktivní hudba jen podbarvovala zážitek. Tratě jsou posazeny do různých i lehce ujetých prostředí, ale tím se dostavuje neokoukanost.

Jízdní model byl triviální, naprosto arkádový. Většina tratě se dá projet s plným plynem i do zatáček. Ve své době to stačilo, nicméně pro zahrání dnes je to kámen úrazu. Tím, že není prakticky výzva v řízení, hra dnes přestává rychle bavit.

Naopak výběr aut je skvělý, od Lotusu po McLaren, ke všem specifikace a ukázková videa. A k dispozici jsou i auta, která zůstala pouze ve fázi prototypu.

Need for Speed 2 byla ve své době neuvěřitelná zábava, dneska bohužel nemá moc co nabídnout. Ale z nostalgie a za ty hodiny (dny, týdny, měsíce...) pařby musím dát těch 95. :-)

S hodnocením GTA5 jsem otálel, a po dvou dohráních a třetím rozehrání jsem se odhodlal ke komentáři.

Začnu jedním obřím negativem, a to je Social Club. Hned při instalaci jsem zalitoval že nemám Steam verzi, protože spouštění hry instalace aktualizací přes tenhle "zázrak" je opravdu něco. Dodnes je to za trest a absolutně nechápu, jaktože tuhle aplikaci za tu dobu nikdo nepředělal do něčeho lidského - problém s instalací updatů, neustálé odhlašování, nemožnost odložit update...no paráda.

Hra je ale už o něčem jiném, GTA jak má být, vyladěné a vymazlené i do malých detailů. Pryč je nuda čtyřky, vrací se potrhlost San Andreas, velká mapa, humor a akce.

Grafika hry je úžasná, zde není nic co k vytknutí. Krásně vykreslené prostředí měst i venkova, rozlehlé krajiny, husté lesy i výhledy. K tomu počasí (zvláště bouřka je vizuální lahůdka). A to všechno jde na solidní detaily i na mobilní GT 740 naprosto plynule. Dobře se na to dívá, a detaily prostředí jsou často přímo ohromující. Potěší i takové detaily, jako že při lezení na žebříku jsou nohy i ruce postavy skutečně na "šprinclu" žebříku, ne v nějaké nedefinované mezipoloze. Zvuk nezaostává, veškeré prostředí, radiostanice s hudbou a WeazelNews atp. je velmi povedený. Dabing, především Stephen Ogg v roli Trevora, je vynikající. A zde musím vypíchnout i neoficiální český překlad, sem tam nějaká nesrovnalost, ale celkově velmi dobrá práce.

Hlavní novinkou je hra za tři různé postavy. Z počátku jsem měl z tohoto strach, jelikož autoři her při více herních postavách mají často problémy právě s přechody mezi nimi. To ale není problém GTA, tady je přepínání mezi postavami udělané do detailu, a není problém skákat z postavy na postavu i v průběhu akce (naopak je to po hráči občas žádané). Bez problémů prožíváte příběhy všech tří hrdinů, a zatímco hrajete za jiné postavy, ty nepoužívané zatím mají své životy - převlékají se, jezdí po městě, navštěvují bary, kluby, a když se na ně přepnete zpět, naleznete je pokaždé při jiné činnosti. Krásný detail.

Auta jsou tu opět na výsluní, mnoho druhů připomínajících své reálné vzory, možnost tuningu a uchovávání vozidel v garáži. Řízení je ideálně postavené tak, aby auta působila uvěřitelně a přitom se dobře hrálo. K autům mám jednu výtku, stále je tu problém s mizením vozidel. Vytuníte si káru, dojedete k misi, ale po ukončení mise na Vás často již nečeká. Občas je k nalezení na policejní stanici, často ale je úplně pryč. To v Mafii 2 je tohle uděláno mnohem lépe, když přijedete na misi autem, po skončení je vedle Vás nebo v garáži. Naštěstí auta hrdinů se vrátí vždy, bohužel není na výběr, jaká to budou, musím se smířit s výběrem autorů. Možnost pilotovat skoro vše co se hýbe, letadla, vrtulníky, kola jen pokračuje v nastolené tradici.

Mise jsou zajímavé, pořád děláte něco nového, loupeže s výběrem způsobu provedení a týmu jsou skvělý nápad.

Vedlejších činností je opět mnoho a většinu z nich maximálně vyzkoušíte, ale není to gró hry.

Vím, že sázím samé superlativy, ale zde to jinak nejde. O GTA5 by se toho dalo napsat opravdu moc, je to vymazlený kousek plný detailů, ale spousta toho bylo řečeno a navíc bych si na soupis musel vzít dovolenou :-) Pro mne je to jedna z nejlepších her.

GTA 3 byla průkopníkem ve 3D hrách za zločince. A ve své době jsme nad ní strávili spoustu času. Obrovská mapa s volným pohybem, velké množství zbraní a vozidel, které jste si kdykoli a kdekoli mohli "půjčit". Velké množství úkolů, podúkoly (sanitka...) zaručilo spoustu hodin zábavy. Ve dnešním srovnání s např. GTA5 by člověk našel spoustu nedokonalostí a nedodělků, ale musíme nahlížet z doby vydání, a tenkrát to byla pecka. A hlavně, i když jsem doma neměl zdaleka poslední model PC, běhala hra dobře a rychle i na tom, co jsem doma měl.

Grafika hry je zvláštní, celá taková"rozplizlá", rozmazaná při pohybu, zvláštně se na to koukalo. Technické detaily jsem tenkrát neřešil, dnes bych odhadem asi řekl, že to bylo právě kvůli náročnosti na HW a taky aby tehdejší 3D nevypadalo příliš hranatě. Typický humor série GTA byl jasný i zde, a vůbec tomu nevadil nemluvný hlavní hrdina. Cutscény při přípravě na misi to vynahradily.
Příběh ve hře moc nebyl (rozhodně nijak zvlášť zapamatovatelný), takže se jednalo hlavně o jednotlivé mise, které byly celkem rozmanité a dokázaly vydatně zabavit. Ve trojce ještě narazíme na prvky z předchozích 2D dílů, hlavně na telefony s úkoly a bohužel i rozbíjení aut stylem párkrát naráz = plamen a následně výbuch. To mne na této hře vadilo asi nejvíc, protože člověk se při útěku nebo rychlém přesunu nárazu nevyhnul a tak se neustále vybíhalo z aut těsně před výbuchem. Auta šlo schovat do garáže, kde se i opravily. Bohužel jakékoli nechání auta mimo garáž znamenalo téměř jistě jeho ztrátu, ať při pohybu po mapě, misi či načtení hry. Tohohle neduhu se ale bohužel úplně nezbavila ani pětka. Řízení aut bylo lehce gumové, ale dalo se na to zvyknout a i přejezdy byly zábava.

GTA3 rozhodně na to, že byla první že série 3D her GTA, byla velice slušnou hrou a autoři dokázali právě dobře provést ten přechod do třetího rozměru, který tenkrát hodně značek neustálo. I přes nějaké neduhy to byla skvělá hra a znamenala spoustu hodin zábavy.

GTA4 je pro mne asi nejrozporuplnější díl, a soudě dle hodnocení zde v tom nejsem sám. S GTA jsem začal od druhého dílu, protože za dob GTA1 jsem neměl dostatečné PC, jinak celou historii mám prošlou.

Na GTA4 jsem se dost těšil, ale první zklamání přišlo hned po prvním spuštění hry, kdy se to na mém tehdejším notebooku nedalo hrát, ani když jsem to osekal co šlo. Takže hra šla na více než půl roku k ledu, protože jsem na ní celkem zapomněl. Když jsem ji znova vytáhl, bylo již na světě několik patchů a na stejném NTB najednou po vyladění šla celkem slušně. Takže očividně stačilo optimalizovat.
Hlavní postavy příběhu k srdci úplně nepřirostou, jejich příběhy a chování není uhozené a gangsterské jako v předchozích dílech, ale víc vážné a spíše smutně politováníhodné. Zmizela tím část humoru předchozích dílů.

Grafika je povedená, ta od třetího dílu a jeho derivátů udělala velký skok vpřed, město žije, postavy mají mimiku a gesta, auta, ulice, vše je vykresleno detailně a dobře se na to kouká. Zvuk a dabing je také naprosto OK. Kromě rádia, to jsem v tomto díle spíš vypínal.

Herní možnosti a customizace postavy dle mého udělala spíš krok zpět oproti San Andreas. Tam došlo k celkovému zjednodušení, což bylo v některých aspektech dobře (netřeba zvětšovat svaly a výdrž dechu), na druhou si svoji postavu nešlo tolik upravit dle svého. Vedlejší zábavy naopak celkem přibylo, můžete se chodit dívat na představení nešikovných kouzelníků, dát šipky a dokonce si umýt auto (wtf?). Vozidel je tu opět mnoho, ale tentokrát žádné úpravy, takže žádné nitro, dunivé basy, křídlo... škoda.

Randění zůstalo, ale to mne příliš nebavilo ani tady, ani v SA. Úkoly jsou celkem dobré, klasické GTA, ale opět mi přijde, že předchozí díly byly lepší, zapamatovatelnější. Zbraně na úrovni jako vždy, takže dobré. Hodně dobré bylo vložení mobilního telefonu, posílání fotek sledovaného uprostřed mise a obecně možnost takto komunikovat s NPC rozšířilo možnosti o něco dál.

O takto komplexní hře by se dalo napsat hodně, ale jelikož mne tento díl nechal spíše chladným, nebudu se ani u komentáře nějak rozvášňovat. Je to GTA, takže to není špatná hra, ale oproti ostatním dílům to nemá tu správnou šťávu.

Nad touto hrou jsem strávil hodně chvil. Opravdu jedna z nejlepších her tohoto žánru. San Andreas uvedl otevřený svět hraní prakticky do dokonalosti. Toho co můžete dělat a kam jet je opravdu hodně, od úplných blbůstek, až po činnosti nutné k postupu. Je libo cvičit, nechat se tetovat, ostříhat, řídit, létat... Zde můžete opravdu skoro vše.

Herní příběh je zase prakticky lineární, nemáte možnost jej nijak ovlivnit, pouze v malé míře je výběr z několika misí, které můžete zrovna plnit, ale výběr neovlivní postup, můžete je plnit stejně všechny a stejným způsobem. Ale to je u her GTA zvykem.

Co dokáže ohromit je rozsáhlost světa. Než autem přejedete z jedné části do další, chvíli to trvá. Pohybujete se ve dvou velkých městech a rozsáhlém venkově, mne asi nejvíc bavil venkov :) Příběhové postavy jsou hodně své a dobře zapamatovatelné. Příběh zabaví, není sice nijak složitý ani promyšlený a překvapující, ale ke hře sedí. Humor provází celou hru. Velké množství úkolů znamená slušnou herní dobu, a přesto se autoři vyhnuli nudnému opakování stejných misí, stále se děje něco nového.

Pak přicházejí i frustrující aspekty, někdy cestování k misi zabere dost času a není to úplně nejzábavnější někam stále přejíždět. Uložit můžete hru jen na určených místech a k těm se musíte neustále vracet, to při opakování mise celkem otravuje. Pro některé mise je třeba zvýšit svaly či kapacitu plic, což zrovna mne úplně nebavilo. Grafika v některých aspektech byla už v době vydání zastaralá a to se časem prohlubuje. A co mne nejvíc štvalo bylo získávání území, pro postup ve hře je nutné získat určité jejich množství a navíc o získané musíte pořád bojovat. Je super, když k novému úkolu přejedu celé město, aby v tu chvíli začalo na druhé straně blikat území.

I přes tyto výtky je San Andreas jednou z kultovních klasik.

Na tuhle hru mám skvělé vzpomínky. Byla tenkrát jako plná hra v Levelu a strávil jsem s ní spoustu času. Nezapomenutelná je grafika, autoři v ní použili fotorealistické sprity, takže vypadá jinak, než ostatní hry, ale díky tomu na velmi zajímavé barevné podání a působí to velmi realisticky, hlavně když bereme v potaz dobu vzniku. Jinak je samozřejmě dnes grafika už dost zastaralá, přeci jen má hodně křížků, ale stále se na ní dobře dívá, je zajímavá. Zvuk a hudba nemá chybu.

Hratelnost hrozně záležela na nátuře hráče, kdo chtěl (třeba jako já) ten nejreálnější požitek ze hry, stala se z ní jasná srdcovka. Zmíněná realistická grafika, skutečné tratě, mnoho vozidel, podhled z kokpitu pro správný pohled a možnost poškození vozu (spíše ale virtuálního, vizuální změna byla jen minimální). Pro hardcore hráče super. Běžné hráče musela odradit obtížnost. Tratě byly opravdu dlouhé, jedna RZ klidně 20 minut reálného času. Při šampionátu jedete tři takové tratě za sebou mezi uložením, stačí jeden blbý naráz, rozbijete chladič a konec, za chvíli uvaříte motor. Na servis je omezený čas, nestihnete dát auto dost do kupy - nepustí Vás dál pro velké poškození. Soupeři nejsou chudáci, když nejedete na doraz, nemáte šanci na dobré umístění. Tohle asi mnoho hráčů nedokázalo překousnout, pro milovníky simulátorů to byl ráj, a já ji žral.

Tahle hra byla naprosto úžasná, člověk si mohl u počítače připadat jako za skutečným volantem. Dodnes mi chybí nástupce ve stejném stylu, ale chápu, že dnešní trend je hry zjednodušovat. Ale je mi z toho smutno, z této hry měl člověk opravdovou radost, když se mu povedlo zajet celou rally a dal první místo, to po nervydrásající jízdě hodinu reálného času na plný plyn, bez možnosti tvrdě nabourat. V dnešních hrách trvá závod max pět minut a soupeři se Vám pomalu bojí ujet. Aspoň jeden zástupce takovéhle hardcore rallye závodní simulace by mohl existovat i v dnešní zjednodušené době. Byl by to příjemný závan.

Tak tenhle díl Sherlocka se opravdu povedl, a to hodně. Žádné dlouhosáhlé vyšetřování naroubované na občas trochu za vlasy přitažený příběh (že, The Testament..?), ale několik vzájemně nesouvisejících příběhů a záhad, které zvlášť vyšetřujete, a ke kterým můžete určit různorodé závěry. Tenhle přístup se mi opravdu líbí, dává hře novou dimenzi a jelikož se s každým příběhem posouváte jinam, nedostavuje se okoukanost a nuda.

Další prvky, kdy používáte Sherlockovy představy, kombinujete důkazy do logických celků, a střípek po střípku skládáte, hru obohacují. Navíc by velice snadno teď šel naroubovat datadisk, který by prostě přidal nové případy. Těch je ale i v aktuální hře celkem dost se slušnou herní dobou. Potěší i odkazy na knižní příběhy.

Grafika hry postavená na Unreal Enginu vypadá opravdu skvěle, prostředí je vykreslené parádně a přesto náročnost na HW není tragická. Zvuky jsou skvělé, tam není co vytknout.

Celkově se jedná o velice povedenou hru, občas se drobně zaseknete a pobíháte po okolí, co se kde zapomnělo aby šlo pokračovat, ale to už k adventurnímu stylu hry asi patří.

A druhé menší mínus je to, že hra nemá moc co nabídnout pro druhé hraní, když už člověk ví, k čemu směřuje a jaký je výsledek.

Každopádně jestli aspoň trochu rádi adventury, a nehráli jste tuto hru, rozhodně ji zkuste.

Co k tomuto dílu napsat? Pro mnoho lidí uctívajících původní první a druhý díl je trojka něco jako satan pro křesťany. Nesnášejí ji. Většinou padne názor, že nemá původní atmosféru a 3D způsob se ke hře nehodí.

A já budu nesouhlasit. Ano, předchozí izometrické díly jsou klasikou, nicméně ať chcete nebo ne, dneska tento způsob hraní v A titulech už prostě nejede, to tak v open-source, ale vydat v posledních letech hru bez 3D prostředí není pro vývojáře rentabilní. A tak i Bethesda, ve snaze přizpůsobit se trendu, šla tímto směrem. A mne to rozhodně nepřijde špatné. Atmosféra radiací zničené země krásně funguje, právě mi spíš přijde, že díky pohledu z vlastních očí se do průzkumu zabřednete o to více. Na rozdíl od jiných her z vlastního pohledu je toto plnohodnotné RPG, tudíž přináší obrovskou variabilitu možností a způsobů hraní, včetně tvorby postavy. Stejně tak příběh, který provází celou hrou a můžete si ho projít dle svého. Grafika trochu zastarává, ale dívá se na ní dobře, a běhá i na slabém HW. Zvukový doprovod je dobrý. Množství zbraní a předmětů je obrovské.

Hře se ale nevyhnuly bugy, občas dokážou potrápit. Taky někdy dokáže otrávit zdlouhavé chození mezi štacemi, kde se dostavuje už trochu nuda (hlavně neustálé zdlouhavé lození po metru). Naštěstí po jejich objevení je už možno se mezi nimi přesouvat rychle.

Ohledně této hry by se dalo napsat mnoho, ale nebudu se vláčně rozepisovat. Dle mého názoru je slušným RPG, které těží z atraktivního a dobře provedeného prostředí, komponenty z původního Falloutu a velkým množstvím herních variací. A tento dobrý začátek se později projevil v úžasném herním kousku: Fallout - New Vegas.

Tato hra je pro mne kultovní klasikou. Dohrál jsem ji už několikrát (včetně všech DLC), a pokaždé jsem se nemohl odtrhnout, a pokaždé hra měla jiný průběh příběhu. To je skoro k neuvěření, a nevím, kolikrát bych ji musel hrát, abych odkryl každou možnost, rozhovor, konec, předměty, množství textů, postav, nepřátel, dělení zkušeností, perků...

Postapokaliptická atmosféra dýchne už od začátku, grafika sice začíná mít pár křížků, ale stále se na ní dobře dívá. Zvukový doprovod hru parádně podbarvuje.

Někomu vadí, že tento díl i s předchozí trojkou je ve 3D a pohledu z vlastní osoby (lze i ze zad), mne naopak tento přístup dopomohl se vžít do hry a užít si každý moment, a i mi víc vyhovuje real-time systém souboje (s malou berličkou ve VATS). Tím nechci znevažovat 1 a 2 díl, které jsou kultovní, nicméně právě v těchto dílech mi někdy tahový systém souboje připravil perné (a vzteklé) chvilky. Především, když jsem při rychlém přesunu narazil na trable a neměl zrovna dost stimpaků a munice na souboj.

Každopádně herní příběh chytne, a díky variabilitě si jej každý může poohnout dle svých představ. Můžete být hodní, zlí, sympatizovat s tou či onou frakcí, či některou vlastnoručně vyhladit (nebo si vypomůžete, třeba Heliosem 1 ;-) ). Dává to prostor k ohromnému množství kombinací a variant hry. Ani báječný Skyrim se Falloutu nemůže rovnat, tam je příběh mnohem lineárnější.

DLC jen zmíním, ale jsou prakticky přímo hrou ve hře, skoro se netýkají hlavní linie, zavedou do úplně nové lokace a představí postavy nezávislé na původním příběhu. Ale rozhodně je nedoporučuji hrát ze začátku, jsou obtížnější.

Každopádně kdo tuto hru ještě nehrál a nemá odpor k RPG, tohle musí zkusit. O Falloutu by se dalo psát dlouho, ale nebudu dlouho prudit. :-)

Zápory: grafika už ani ve své době nebyla dokonalá, a zastarává každým rokem (tím nechci říct, že je špatná, ale existují více grafické lahůdky - ty ale zase nemají na herní prožitek), hlavně mi vadí třeba prolínání postav a předmětů. Občas se ve hře objevují bugy, někdy nelze ve hře pokračovat, protože zásadní postava/lokace se sekne a nedá se s tím nic dělat, člověk se musí vrátit zpět a doufat. Také mne upřímně hra docela často padá, a to na vícero počítačích co jsem měl. Nevím proč, možná je to tím, že hraju na noteboocích.

Ty výtky jsou ale jen drobné, mám jen jednu velkou - chybí mi další díl v tomto duchu :-)

Jedna z opravdu dobrých logických her. A bezpochyby jedna z nejtěžších. Nikdy jsem ji celou nedal. Ale je kultovní nejenom obtížností, ale i humorem a nápaditostí. Grafiku nemá cenu hodnotit, ta je hodně svérázně kreslená, a k tomuto typu hry se hodí, dabing jakbysmet.

Musím obdivovat toho, kdo tenkrát hru dohrál a vyhrál počítač, který byl hlavní cenou.