Tahle hra byla také jednou z prvních, kterou jsem poprvé viděl na modernějším počítači (tenkrát to byl Cyrix 686MX 200), a jako dítě jsem nestačil zírat. Až pohádkově barevné prostředí, detailní animace veškerých postav, adekvátní hudební doprovod a mluvilo to česky.

A tahle hra nebyla jen o prvním okouzlení, v průběhu dalších let jsem nad ní strávil velké množství hodin.
Grafika hry je vyloženě krásná. Ano, má již hromadu křížků na krku, a je zobrazena pohádkovým stylem, ale právě díky tomu vypadá dobře i dnes. Narozdíl od všech her, které se snažily vypadat realisticky a neskutečně zastaraly, tahle díky svému stylu působí na pohled stále velice příjemně. Na obrazovce je neustále nějaký pohyb, všechna zaměstnání dělají co mají, nevolníci nosí každý kus zboží ručně, dělníci kopají a staví...k tomu zvuky čvachtání vína, řezání dřeva, kácení stromů. Žádná snaha o nějaké realistické ozvučení, ale aby zvuk podbarvoval atmosféru. Hra prostě působí dobře a ukazuje, jak 2D zobrazení má narozdíl od 3D vlastnost zůstat dlouho aktuální a koukatelné.

Ačkoli hra působí až pohádkově, tak obtížnost hry je naopak relativně vysoká. Veškeré funkční mechanismy vesnice musíte postavit důsledně a s rozmyslem. Pokud nemáte odzkoušené principy funkce jednotlivých stavení, tak se Vám nepodaří postavit funkční ekonomiku. A i pokud je znáte, tak někdy něco postavíte a prostě to nefunguje. Hlavní problém je jídlo, občas působí zdání, že je ho hromada. Jenže stačí nakrmit vojsko, k tomu nějaké zdržení výroby a najednou je prázdná hospoda (ano, tady veškeré postavy kromě vojáků, kterým se jídlo nosí, chodí se najíst do hospody). A jakmile je prázdná hospoda, tak tam ale stejně pracovníci chodí a vracejí se do zaměstnání hladoví, takže výpadek výroby (hladoví nepracují a jen chodí do hospody a z hospody nebo jen čekají). A díky tomu se jídlo přestává vyrábět, a celá infrastruktura se rozpadne, protože postavy umírají hladem. Někdy se to podaří zachránit čerstvou silou ze školy (zde se vyrábějí veškeré profese a postavy), ale většinou se jedná o konec.

Zatímco hráč začíná téměř každou misí od nuly, soupeř má již vše, včetně armády. A jeho útoky jsou načasované, takže musíte stihnout vše postavit a vybudovat obranu v relativně krátkém čase. Např. mise č. 4 by byla krásná možnost si vyhrát se stavbou města, jenže začínáte jen se skladem a pár vojáky, musíte vše postavit a vybudovat armádu, protože za hodinu čistého času na Vás pošle soupeř obří armádu. Takže vše v časovém presu.

Další problém je inteligence postav, spíš jejich úplná tupost. Často potřebujete něco nosit, a nevolníci si dělají a nosí vše ostatní. Když do nich mlátí soupeř, stojí a nechají se zabít. Vojáci zase, když kdokoli že skupiny narazí na soupeře, okamžitě celá skupina (neovládáte jednotlivé vojáky, jsou ve skupinách) přestává poslouchat rozkazy, takže nejdou ani stáhnout. Takže často všichni dělají co nechcete a nelze to ovlivnit. To dokáže pokazit celou hru. Naštěstí soupeř je stejně tupý, takže toho lze využít. Takže není výzva porazit inteligenci počítače, ale všechny jednotky a obranu kterou má již od začátku k dispozici, narozdíl od hráče.

Bohužel je tedy obtížnost trochu postavena na tom, zkrotit své absolutně neposlušné poddané. Někdy to umí lézt na nervy.

I přes tyto výtky se jedná o velice zábavnou strategii, která těží z pěkného vizuálu a celkového pocitu z hraní.