Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Gears of War

  • XOne 70
Světe div se, tato mariňácka rubačka ve stylu Hvězdné pěchoty mě naprosto minula a povědomí o ní jsem dostal až z nabídky Xbox Game Passu, kdy jsem přemýšlel, kterou další starší hru ztrestám. Padla tedy volba na tuto ( v roce 2023 ) už vykopávku, a tak jsem se vydal na planetu Sera, kde se vylíhlá podzemní rasa Locust vydrápala zpustošit obyvatelstvo, které raději zničilo svou rodnou hroudu, než se by se podřídilo vetřelcům.

Ještě že, má přeživší Koalice nouzi o vojáky a vyžádá si odsouzence Marcuse, který se přidá k dalším osvalencům Domovi, Bairdovi a Coleovi a takto vytvořený Delta tým dostane za úkol vyčistit planetu od této krvežíznivé pakáže. K dispozici jako správní mariňáci mají vytuněné automaty, brokovnice, sniperku,  výbušné hlavice k luku, granátomety a jakési tektonické vychytávky. V celkem pěti rozsáhlých levelech bojujete s poskakujícími tvory v apokalyptickém, depresivním světě – někteří z nich mají milou vlastnost explodovat po zasažení, jiní vás s radostí kropí výše uvedenými zbraněni – naštěstí hra nabízí možnost zakleknout do krytu za různé stavební překážky, nábytek, dveře nebo bariéry a Marcus má možnost si na ty stvůry počkat, ve většině z nich na Vás čeká boss(ové), které je nutné zlikvidovat speciálním přístupem.

Hra na konzoli má celkem pět rozsáhlých levelů, dá se říct, že víceméně plynule odsýpá jak se hromadí vrsty sejmutých šmejdů až k poslední záveřečné lokaci zběsile uhánějícího rychlovlaku. Příběhově to není bůhvíco, ale herně jsem se bavil, ovládání ok, grafika průměrná a co mě štvalo bylo někdy necitilivé umístění checkpointů. Nicméně do pokračování půjdu a jedničce dávám silný průměr – 70 %
+12

It Takes Two

  • XOne 100
Už už jsem si říkal, že nezvládnu dohrát letošní výzvu, protože rok se s rokem sešel a já nějak úplně zapomněl hrát :) Nicméně zachránila mě tahle ta malá velká věc od Hazelight. Vždycky jsem si tak trošku snil o tom, že bych si It takes Two zahrál rád, ale jak už název napovídá potřebuješ na to dva a to jsem neměl. Potenciálně ano mám dceru a partnerku, ale jak si s někým z rodiny na PC zahrát tuhle hru, nicméně náhoda a prozřetelnost měla za osudové, že jsem si ji nakonec zahrál a ještě omylem jsem splnil další úkol do výzvy:) Díky bohu protože čas se tenčí a do ukončení výzvy zbývá pár dní. Dvě ze 3 her mám už notně rozehrané a tak jsem si říkal, že to zvládnu, ale ten Cyberpunk je docela dlouhý a to už bych asi nestíhal. Jenže v Říjnu mě na narozeniny mé dcery napadl nápad. Koupím ji konzoli abychom si pohodlně u televize mohli spolu něco zahrát. A světe div se byl to super nápad. Nejen že jsem si konečně mohl udělat radost a dohrát It takes two, ale dokonce mám splněn další úkol. A ještě jsem se královsky bavil. I když hrát to s osmi letou dcerkou bylo pravda místy frustrující, měla ovladač v ruce defacto poprvé v životě a byla to její první 3Ačková hra:)

Tak tedy k samotné hře. Vlastně nevím co bych vám tu měl psát všichni, kteří jste hráli a měli možnost si ji užít na split screenu u rodinného krbu nebo v obývacím pokoji mi dáte za pravdu, že hra je to unikátní a není tedy divu že získala všechna možná ocenění včetně toho snad největšího a to hra roku :) Příběh Codyho a May je takový ten typický klišovitý, kdy se dva rodiče po nějaké době rozhodnou, že už si nemají co říct a tak půjdou od sebe. Láska vyprchá a partnerství jako takové nestojí za moc.. Oba se tedy dohodnou a jdou za dcerou aby ji oznámili tuhle ne příliš hezkou milou novinku.
Celou rodinu to rozhodí a milé Rose se zboří svět. Je malá a nechápe proč by se rodiče měli uchýlit k tak radikálnímu kroku. Má oba rodiče z celého srdce ráda a nechce, aby se jim rozbila rodina. Má je tak ráda, že jim dokonce vyřezala ze dřeva takové dvě maličké postavičky, které je mají reprezentovat. Co nám osud nechtěl, Rose se podaří najít knihu od jakého si Dd. Hakkima o vztazích a lásce, která se tak nějak magicky probudí k životu a nabídne Rose pomoc. Terapii pro její rodiče. Terapii na, na kterou do konce života nezapomenou. Rose souhlasí a tak Dr. Hakkim začne čarovat, přičemž oba nebozí rodiče usnou a probudí se v těle těch dvou postaviček, které si Rose vyrobila.. A tím začne nezapomenutelná jízda pod taktovkou Dr. Hakkima;)

Příběh určitě nechci prozrazovat a nevím jestli jsem vlastně celou předchozí část neměl nastavit jako spoiler, ale přeci jen protože se jedná o nějaký úvod, řekněme že jsem snad nevyzradil mnoho. Je to vlastně to co se dá zjistit i z Trailerů.
Co však musím napsat, je znovu a znovu a znovu se opakující věc. Takhle hra je jedním slovem jízda od začátku až do konce. Nenechá vás vydechnout a pořád musíte být ve střehu. Ne že by se jednalo o nějaký složitý herní systém zakončený epickou bitvou proti finálnímu bossovi, který je navržený po vzoru Dark Souls, ne to absolutně vůbec ne, vlastně je to taková velmi jednoduchá videohra pro dva, kterou zkušení gameři dohrají tuším ještě pod limit herního času. Jenže je navržená pro dva a to je to co dělá skvěle a nejlépe ve svém žánru. Velice marně jsem pak hledal ještě nějakou další obdobu u které bychom se s dcerkou mohli takto pobavit. Ale nic obdobného na trhu nenajdete. Tedy dokud studio nevydá nějakou další hru s podobným ražením. Proč tomu tak je netuším. Už od mala jsem miloval hry pro dva a více hráčů na jednom zařízení a musím říct, že to je vlastně jeden z největších herních zážitků vůbec. Osobně s někým si to prožít a zahrát.

It takes two na to jde chytře, jde na to rafinovaně, jde na to promakaně a servíruje to v naprosto svěžím audio visuálním balení. Takže je to hezké barevné a rozmanité a neomrzí to.. V čem je ale ten klíč? Není to nic nového, žádný nový herní model nebo mechanika. Tak čím to je že to je tak úspěšné? No právě tím, že si atmosféru té hry můžete užít s partnerem, kamarádem nebo dítětem v jedné místnosti a hlavně tím, že vám ta hra nedovolí, aby jste ji hráli sami. Všechny systémy jsou navržené tak, že musíte, ne že můžete, ale musí cooperovat :) Cody má to a May zase tohle. Cody je takovej ten týpek s tím selským rozumem co jde na vše fachmansky. May to je zase ta chytřejší logičtější přesnější z páru a ještě k tomu se to mísí s několika mnoho dalšími herními žánry. Tak především je to příběh perfektně odvyprávěný příběh o tom co musí dva z páru udělat, aby fungovali jako pár. A s tím jsou propojené i herní mechaniky, kdy oba z párů dostanou do vínku vždy nějakou schopnost, která koresponduje s jejich reálnými schopnostmi v jejich životech. Dk. Hakkim na to jde chytře. Napřed to vypadá že Codymu a May jen schválně hází klacky pod nohy, jenže on to dělá s přesně daným cílem. Cíl je jasný dát Codyho a May dohromady tak aby si uvědomili co je spojuje a proč jsou tak parádní pár.

Zatím co první půlka hry je takový snad chaotický průchod idnorem i outdorem jejich domu a pozemků ve sneze dostat se k Rose. V té druhé už k tomu Dr. Hakkim přistupuje jako k párové terapii plnohodnotně. Vždy rozebere Codyho a May nedostatky a na základě toho je hodí do mise, která jím má připomenout něco kolem toho co jim schází k harmonii;) A dělá to tak aby si vždy každý z páru uvědomil v čem je ten jeho partner dobrý a proč s ním vlastně byl je a bude;)

Jak už jsem naznačil hra snoubím mnoho herních prvků a dělá to velmi chytře. Můžeme se tu setkat především s klasickou akční adventurou plnou různorodých a nikdy se neopakujících puzzlů cože je hlavní deviza hry;) Ale kromě toho se tu objeví parádní a zábavné boss figty ;) Isometrické RPGčko :D Nebo hudební hra a mnoho dalšího. V naprosto originálním a kreativním světě obyčejného rodinného domku. Který ale máme možnost vidět tak trošku z jiné perspektivy než jsou Cody a May běžně zvyklá vídat ve svých dospěláckých tělech;)

Závěrem bych rád, řekl všem těm co hru hráli online;) Zkuste někoho ukecat aby si to s vámi dali u konzole. Je to pak 4D zážitek :D A díky za to že to je, a chci aby takových bylo víc, protože nic není zábavnější a nic si člověk neužije víc jako hru ať už deskovou nebo počítačovou :) s někým vedle sebe;)

Pro: Všechno od visuálu přes hudbu až po hratelnost

Proti: Absolutně nic.

+12

Crimson Skies: High Road to Revenge

  • XOne 80
To som si raz tak z radosti či nerozumu kúpil hru, o ktorej som toho moc nevedel, ale spadala to môjho novoobľúbeného žánru "arkádová letecká simulácia/strieľačka". A nie je náhoda, že pôvodné Crimson Skies nedávno hrali aj v Retro Nation. A už vôbec nie je náhoda, že som krátko potom videl film Rocketeer, ktorým sa vývojári oboch hier tak trochu inšpirovali.

Základným kameňom každej leteckej hry je letový model. V High Road to Revenge je správne arkádový. Teda nič nebráni kaskadérskym kúskom, z ktorých by sa aj samotnému Maverickovi urobilo nevoľno. A nie je to nič zložité, stačí len správne kliknúť analógovými páčkami a už to ide.
Ani kontakt so zemou alebo skalami/budovami nie je fatálny, našťastie. Lietadlo sa iba jemne odrazí a uberie mu to zo života. Inak by som v jednej zo záverečných pasáži v interiéri blúdil a narážal dodnes.

Okrem lietania musí dôjsť aj na streľbu a poriadne dogfighty. Tých som si v hre užil nadmieru. Súperi vám nedajú nič zadarmo, takže všetky spomínané premety a obraty prídu vhod. A keby sa vám nechcelo so súpermi naháňať v oblakoch, takmer v každej misii je možné použiť stacionárny guľomet buď na zemi alebo na vašej domovskej vzducholodi.

Lietadiel je na výber 9 (plus jeden vrtuľník) a za získané peniaze ich môžte mierne upgradovať, čím sa zlepšia ich vlastnosti. Síce som si vyskúšal všetky, najviac som si obľúbil Ravenscroft Bandito. Vzhľadovo presne taký ten typ stíhačky zo starých časov a čo do vlastností asi najvyváženejší stroj, ktorý okrem základného guľometu disponuje sekundárnou zbraňou v podobe ohnivých rakiet. Proste láska na prvý prelet.

Jediné čo mi na hre trochu vadilo bola miestami vyššia obtiažnosť. Ako som už písal, súperi sa s vami nehrajú a tak som niekde v polovici hry radšej znížil z druhého stupňa (z celkových štyroch) na prvý. A dobre som urobil, pretože si neviem predstaviť ako by som zvládol niektoré bossfighty, hlavne ten záverečný.

Grafika je adekvátna dobe vzniku. Na XBOXe One bežala plynulo, akurát som bol párkrát svedkom akýchsi zásekov, kedy som myslel, že hra zamrzla, ale trvalo to iba chvíľu a potom sa všetko vrátilo do starých koľají. Je to spomenuté aj na oficiálnej stránke XBOX obchodu. A ako to už býva pri niektorých hrách z pôvodného XBOXu, nebeží hra plne 16:9, ale je orezaná na bokoch čiernymi pásmi.

Takže keď si to tak zhrnieme, napriek tým spomenutým niekoľkým neduhom ide o velice zábavnú arkádovú lietačku/strieľačku, ktorá určite stojí za vyskúšanie. Ak máte možnosť, neváhajte.
A je až trestuhodné, že Microsoft, ktorý vlastní práva na značku s ňou (rovnako ako s mnohými inými) nič nerobí. Je to škoda. Myslím, že nie som jediný kto by sa do tohto dieselpunkového sveta plného rýchlych strojov a neohrozených pilotov rád vrátil.

Pro: zábavné súboje, jednoduchý letový model

Proti: časom vyššia obtiažnosť, zopár technických problémov

+12

Halo: Combat Evolved Anniversary

  • XOne 90
Ako fanúšika konzôl Xbox ma neobišla séria Halo. Bohužiaľ, začínal som až 4. dielom, takže teraz ma potešilo, keď vyšlo Halo: The Master Chief Collection, kde sa náchádza 5 dielov tejto Xbox klasiky. Konečne sa môžem od začiatku ponoriť do tohto univerza.

Halo: Combat Evolved je prvý diel tejto série. Hra vyšla na prvú generáciu konzôl Xbox v roku 2001 a priniesla revolúciu. Je veľká škoda, že som sa k tejto hre nedostal už vtedy. Teraz už predsalen je na nej vidieť zub času. Verím tomu, že zážitok z hrania bol v dobe vzniku minimálne o stupeň vyššie aj napriek tomu, že Anniversary edícia dostala vylepšenú grafiku. V tejto edicí si viete grafiku hocikedy prepnúť zo starej na novú a naopak. Toto je super možnosť. Je fajn pozerať v jednotlivých lokáciách, ako sa grafika posúva.

Halo je FPS strieľačka, kde v úlohe hlavného hrdinu Master Chiefa zachraňujete celú galaxiu. Hra sa odohráva na prstencovom objekte menom Halo. Vašou úlohou bude zistiť, čo je vlastne Halo, a čo s ním treba urobiť. Exteriér je v hre veľmi dobre spravený a misie, ktoré sa neodohrávali v budovách ma bavili. Problém nastal, keď som musel chodiť po interiéri. Tu je už silno vidieť, že hra je staršieho dátumu. Interiérové lokácie sa opakujú, väčšinou chodíte po rovnakých chodbách a miestnostiach. Toto celé zhoršuje ešte fakt, že v takýchto misiách sa po splnení úlohy musíte vrátiť po rovnakej ceste späť. A aby toho nebolo málo, tak sa autori rozhodli vrátiť do lokácií aj v neskorších misiách. Recyklácia prostredia veľmi škodí hre. Je to asi jedno veľké mínus tejto hry. Keby na tomto zapracovali, mohla to byť hra 10/10. Príbeh sa radí medzi špičku v hernom priemysle a hra obsahuje mechaniky, ktoré boli naozaj zábavné. Okrem klasického strieľania môžete jazdiť na vozidlách, vznášadlách a iných mimozemských technológiach. Pred nepriateľmi Vás chráni štít. Ten sa môže vybiť, a potom Vám začne klesať zdravie. To sa nedobíja automaticky, ale musíte hľadať lekárničky. Príbeh obsahuje aj kooperáciu pre dvoch hráčov. Tá spolu s parádnym multiplayerom sú to najlepšie na tejto hre. Multiplayer vyzerá síce obyčajne, ale aj po rokoch dokáže zabaviť. Najmä, ak máte kamarátov, s ktorými si to môžete zahrať, dokonca aj v splitscreene.

Halo: Combat Evolved je celkovo dobrá hra. Ak jej odpustíte opakujúce sa prostredie v interiéri, tak si hru užijete. O to viac, ak ju budete hrať s kamarátom v coope. Príbehu sa nedá nič vytknúť a hrateľnosť je parádna (pokiaľ sa naučíte ovládať vozidlá). Predsalen je to prvá casť naozaj skvelej hernej série, ktorú dopĺňajú aj knihy. Hra je síce staršia, ale oplatí sa jej dať šancu. A ak Vás vtiahne príbeh, tak Vás už nepustí.

P.S.: Ja som to hral na najťažšej obtiažnosti vrámci hernej výzvy. Miestami to bolo veľmi ťažké. Hordy nepriateľov sa na Vás valia stále a všade. Kedže som naozaj veľakrát opakoval niektoré časti a pripočítal k tomu opakujúce sa prostredie, tak hra bola miestami frustrujúca a kazilo to zážitok. Ak si ju chcete vychutnať, tak neodporúčam najvyššiu obtiažnosť.

Pro: príbeh, hrateľnosť, mechaniky, coop, multiplayer

Proti: recyklácia priestorov

+11

Halo 5: Guardians

  • XOne 80
Halo 5: Guardians je najnovší diel jednej z najepickejších herných serií na Xboxe. Príbeh tejto série sa môže radiť k tým najlepším, aké sme tu v hernom svete mali. Všetko to začalo v roku 2001 na prvom Xboxe a ešte stále to neskončilo.

Halo 4 a Halo 5 už nemá pod palcom Bungie, ale 343 Industries. Tí ukázali v štvrtom diely, že sa neboja pokračovať v takto dobre spravenej hernej sérií a bola to jedna z najlepších Halo hier. No, podarilo sa im to zopakovať?

Najnovší diel nadväzuje na ten predchádzajúci. Nováčikovia si pravdepodobne užijú hrateľnosť, ale s príbehom to už bude horšie. Odporúčam zahrať si aspoň Halo 4, ale myslím si, že väčšina hráčov tejto hry budú fanúšikovia, ktorí už predchádzajúce diely majú za sebou. Príbeh síce nie je najlepší zo série, ale stále je veľmi dobrý a vďaka nádherným a prepracovaným cutscénam si ho budete užívať. Mňa osobne potešil obsadený Nathan Fillion do jednej z hlavných rolí. Hrateľnosť je vynikajúca, ako to je už u tejto série zvykom a autori ešte pridali do hry nové zbrane a nepriateľov. Veľké plus pre mňa je, že kampaň môžu hrať až 4 hráči v kooperácii, no s tým sa spája aj jedno veľké mínus. Tentokrát si už nezahráte s kamarátmi v splitscreene. To je veľká škoda, nakoľko túto možnosť som v Halo hrách považoval za jednu z najlepších. Multiplayer nesklamal ani v tomto diely. Halo vždy bola hra, ktorá mala perfektný multiplayer a toto zostáva zachované. Dokonca pribudol aj nový mód Warzone, kde si svoje sily zmerá naraz až 24 hráčov.

Grafika v tejto hre možno nedosahuje kvalít iných veľkých titulov, ale to neznamená, že je zlá. Hra má ten svoj grafický štýl, ktorý skrátka patrí k tejto sérii a mala by po celý čas bežať na 60 FPS. Keď si k tomu pripočítate parádne cutscény, úzasnú hudbu, tak tu máte naozaj super hru.

Halo je proste Halo. Táto hra síce neosloví každého, ale séria má svojich fanúšikov a tí by nemali byť sklamaní. Nie je to najlepšie Halo, ale som rád, že je a už teraz sa teším na nový diel.

Pro: novinky, kooperácia, parádny multiplayer

Proti: chýbajúci splitscreen, príbeh mohol byť ešte lepší

+11

Strange Brigade

  • XOne 80
Strange Brigade je minuloročný počin štúdia Rebellion. Jedná sa o strieľačku z tretej osoby, ktorú si môžete zahrať až s tromi kamarátmi.

Strange Brigade Vás zavedie do Egypta okolo roku 1930. V klasickej príbehovej kampani na Vás čaká 9 levelov, kde by ste sa mali prestrieľať hordami nepriateľov a zničiť bossov. Hru môžete zdolať sami, alebo si na pomoc zavolať priateľov, a tak sa až vo štvorici vybrať na túto dobrodružno-akčnú výpravu. Na výber je tu z celkom veľkého počtu zbraní. Do jednotlivých levelov sa vyberiete s jednou hlavnou zbraňou, pištolkou, granátom, svojími rukami a amuletom so špeciálnou schopnosťou. Tento arzenál môžete obmieňať v prípade, že ste si na ďalšie vybavenie zarobili dostatočný obnos peňazí. Počas hry narazíte na truhlice, kde môžete objaviť rôzne super silné zbrane alebo gemy, ktoré Vám vedia vylepšiť zbraň a pridajú im nejaké schopnosti. Nepriateľov je tu naozaj veľa a narazíte aj na rozličné typy nepriateľov. Každý ma iný útok a inú výdrž, ale na normálnej obtiažnosti by ste nemali mať moc veľké problémy s nikým. Samozrejme, musíte sa naučiť ako s nimi bojovať a je dobré mať po ruke aspoň jedného komplica. Aj vo dvojici nám dala hra miestami poriadne zabrať. Dokonca miestami mi prišlo, že horšie ako bossovia boli miesta, kde Vás hra zavrela na nejakom priestore a púšťala na Vás desiatky nepriateľov. V týchto prípadoch Vám hra ani na chvíľku nedá vydýchnuť. Na druhej strane sa tu nachádzajú aj kľudné pasáže, kde Vám hra dá priestor na hľadanie rôznych sošiek, zápisníkov, tajných miestností a lúštenie hádaniek. Toto je prvok, ktorý mňa osobne v hre bavil najviac. Nájsť jednotlivé predmety nie je vôbec jednoduché a dívať sa musíte naozaj všade. Naopak hádanky boli podľa mňa veľmi jednoduché a otvoriť dvere do tajných miestností vôbec nebolo komplikované. Tu by som uvítal trochu väčšiu výzvu. Okrem klasickej kampane sa v hre nachádzajú aj 2 mody. Buď na Vás môžu útočiť vlny nepriateľov, alebo skúsite pokoriť levely za čo najrýchlejší čas.

Príbeh je jednoduchý a ničím výnimočný, ale jeho prítomnosť poteší. Ste člen týmu, ktorý bol vyslaný do Egypta zastaviť faraónku Seteki, ktorej duša bola vypustená z hrobky. Ona na Vás posiela všemožné stvorenia, ktoré Vám v tom majú zabrániť. Bonus v rozprávaní príbehu je najmä rozprávač, ktorý Vás sprevádza celou hrou a má prichystané plné vrece vtipných hlášok. Stačí, keď sa len na chvíľku zastavíte a nič nerobíte, tak na Vás začne sypať rôzne hlášky a môžete ho aj naštvať. Prostredie Egypta je naozaj pekné a zaujímavé. Čakajú na Vás vonkajšie prostredie a pozriete sa aj do rôznych jaskýň a hrobiek. Nenarazíte na moment, ktorý by Vám pripadal opakujúci sa a nudný. Grafika mne osobne vyhovovala. Hral som hru na Xbox One a prostredie som si naozaj užíval spolu s výhľadmi po okolí.

Ak máte radi hordy nepriateľov a hľadanie rôznych predmetov, tak Vás Strange Brigade bude baviť. Pokiaľ si budete užívať tieto dve veci, tak hra ponúkne veľmi dobrú dĺžku. Čím viac Vás bude, tak tým viac sa zabavíte. Možno by hra mohla byť trochu lacnejšia. Niekomu sa to môže zdať veľa za takúto hru, ale videl som oveľa horšie hry za rovnaké peniaze. To je ale už vecou vkusu.

P.S.: Hra sa momentálne (01/2019) nachádza v Game Pass.

Pro: zábava, nepriatelia, hľadanie predmetov, prostredie, vtipný rozprávač

Proti: obyčajný príbeh, cena

+11

The Turing Test

  • XOne 60
K The Turing Test som sa dostal vďaka službe Game Pass na Xbox One. Doteraz som o tejto hre ani nepočul a keby ju aj objavím, tak si ju asi nekúpim. Ale keďže mi svietila na Xboxe, tak som si povedal, že prečo nevyskúšať.

Zapínam hru, zisťujem, že ovládam ženskú postavu, z reproduktorov sa ku mne prihovára umelá inteligencia, vstupujem do miestnosti, kde musím za pomoci mojej "zbrane" a logického uvažovania otvoriť dvere do ďalšej miestnosti. Nie, nesekol som sa. Nehovorím o hre Portal. Na The Turing Test naozaj vidno, odkiaľ načerpal inšpiráciu a mám taký pocit, že to ani nechce skrývať. Osobne som sklamaný, že sa autori nesnažili byť trochu kreatívnejší. Zmena tu ale je. S Vašou zbraňou neviete urobiť portál, ale viete zachytávať akési energetické gule. Tie vedia na určitých miestach dodávať energiu. Delia sa na viac typov. Buď dodávajú energiu permanentne, prerušovane alebo iba na nejakú chvíľu. S ich pomocou viete ovládať dvere a rôzne plošiny. Celé to musíte zosúladiť tak, aby ste sa dostali k dverám do ďalšej miestnosti. Tu musím povedať, že mne sa hra zdala až príliš ľahká. Síce sa časom objavujú nové prvky, ale drvivá väčšina hádaniek boli až moc jednoduché (a to aj pri konci hry). Ba dokonca, narazil som aj na také miestnosti, ktoré vyzerali veľmi zložito, ale nakoniec sa dali urobiť veľmi zjednodušenou cestou. Neviem, či to bol zámer autorov, ale naozaj to pôsobilo, akoby urobili ťažkú miestnosť a nevšimli si chybu, vďaka ktorej sa to dalo ľahko vyriešiť. Škoda.

Povedal by som, že príbeh v tejto hre je len do počtu. Hra síce má dva možné konce, ale rozhodujete o nich až v posledných sekundách. A ani to by som nenazval ako dva rôzne konce. Ten naozajstný koniec si musíte predstaviť sami. Teda aspoň ja som to tak bral. Skôr ako príbeh bolo zaujímavejšie prostredie vesmírnej stanice a aspoň minimálne možnosti skúmania predmetov. Škoda.

Ako veľa iných hier, aj The Turing Test mohla byť parádna, ale je tu veľa ale. Autori podľa mňa premárnili príležitosť urobiť logickú hru, ktorá by sa mohla rovnať sérii Portal. Ja osobne mám veľmi rád túto sériu a bavia ma tieto hry, takže ma mrzí, že toto nebolo o niečo lepšie. Keď k tomu ešte prirátam, že The Turing Test stojí viac ako raz toľko, tak kúpu tejto hry naozaj nemôžem odporučiť. Nepomôže ani to, že táto hra je dosť novšia. Škoda.

Ak si chcete zahrať super logickú hru, tak to si naozaj radšej kúpte Portal a Portal 2.

Pro: miestami fajn prostredie, aspoň minimálne skúmanie predmetov

Proti: veľmi jednoduché, krátke, premárnený potenciál, príliš podobné hre Portal, cena

+11

Overcooked! 2

  • XOne 80
Overcooked! 2 je hra, ktorá Vás dokáže s partiou kamarátov zabaviť, ale aj rozhádať.

Pokračovanie hry sa moc nelíši od svojho predchodcu. Princíp je ten istý. Spolupracovať pri varení tak, aby ste stihli uspokojiť zákazníkov, a to v najkratšom možnom čase. Tak isto môžete hrať sám a ovládať viac postáv alebo si zavolať na pomoc kamarátov. V predchádzajúcej hre ste mohli hrať len lokálne, ale tu už to ide aj online. Nemusím zdôrazňovať, že sa jedná o asi najlepšiu vec, ktorú autori mohli pridať do hry. Ja osobne by som si sám netrúfol na túto hru. Na toto skrátka potrebujete pomoc.

Overcooked! sme hrali dvaja, ale v pokračovaní sme sa na to nachystali traja. Malo by platiť, že čím viac ľudí, tým to bude jednoduchšie, takže sme čakali, že to bude brnkačka. Na jednej strane je to tak. Sú tu úrovne, kde si skrátka viete veľmi dobre rozdeliť robotu a level zvládnete ľavou zadnou na 3 hviezdičky. Ale do toho sa Vám zamiešajú také úrovne, ktoré nezvládnete ani na 5. krát a máte pocit, že prídete o kamarátov. Level postavený tak, že si dokážete akurát tak zavadzať a nepomôže Vám ani to, že autori pridali do druhého dielu novinku v podobe hádzania jedla. Žiadna taktika nevychádza a Vám sa zdá, že Vy ste zvládli všetku robotu perfektne, takže niekto iný to musel hrozne dobabrať. A začnú hádky. Potom sa zamyslíte, že v tom neskutočnom chaose ste začali aj Vy robiť veci, ktoré ste nemali. Práve o toto tej hre ide. Sem-tam sa zasmejete, sem-tam si zaštekáte, ale nakoniec to nejako doklepete. Náš cieľ bol hru prejsť na 3 hviezdičky a to sa nám našťastie podarilo. Po skončení hry sa odomkne možnosť dať si to znova a skúsiť v každej úrovni získať 4 hviezdičky. Ďakujem, neprosím. Som rád, že ľudia, s ktorými som to hral sa so mnou ešte rozprávajú.

Hra má aj nejaký príbeh, ale musím sa priznať, že som si ho vôbec nevšímal. V podstate je to riešené len rozhovormi medzi úrovňami a tie som ignoroval. Ja som chcel proste len variť a o nič sa nestarať. Grafiku asi tiež nemá zmysel moc rozoberať. O to tu nejde. Samozrejme pribudli nové recepty a inak stavané úrovne. Keďže sa dá hádzať, tak bolo treba nejako donútiť ľudí toto využiť. Prekvapil ma akurát finálny level, ktorý mi prišiel oveľa jednoduchší oproti prvému dielu. V jednotke sme sa na konci naozaj vytrápili dosť.

Ak máte možnosť, tak si túto hru vyskúšajte. Ideálne vo dvojici až štvorici. Podobnú hru asi ťažko niekde nájdete.

P.S.: Hra sa v dobe hrania (2/2020) a písania komentáru nachádza v službe Xbox Game Pass.

Pro: originalita, kooperácia, miestami sa dá zasmiať, veľká výzva (4 hviezdičky)

Proti: môžete sa pohádať s kamarátmi pri kooperácii :D

+11

Gears 5

  • XOne 75
Sérii Gears (of War) hraji od prvního dílu, ba dokonce byla důvodem, proč jsem svého času sáhl po koupit Xboxu 360. Všechny díly jsem přitom, stejně jako i nyní Gears 5, odehrál ve splitscreenu s kamarádem po boku. Nemohl jsem tak samozřejmě vynechat právě ani nejnovější přírůstek do série. Měl-li bych jej přitom shrnout do jedné jediné věty, jde podle mého o „kvalitní nášup téhož“. Jinými slovy, ačkoliv Gears 5 přináší zásadní změnu ve formě otevřené mapy (resp. vícero map), kdy lze dle vůle plnit postranní mise, či spíše určité encountery, nepřináší podle mého nový díl nad rámec uvedeného žádné další zásadnější novinky. To lze vidět například na zbraňovém arsenalu, kde typicky najdeme buď zbraně známé již z prvního dílu (např. Lancer, či Gnasher), nebo z dílů následujících. Případně sice obsahuje určité novinky, které jsou ale podle mého mínění spíše (nebo alespoň do určité míry) „reskinem“ již stávajících zbraní než novými zbraněmi v pravém slova smyslu. To platí minimálně v tom smyslu, že jejich používání „nenutí“ hráče ke změně taktiky během soubojů. Konečně ani souboje samotné nedoznaly v podstatě žádných zmínění hodných změn. Mám tím na mysli, že jejich podstatou je opět „přilepování se“/krytí se za různým překážkami do doby, kdy jedna ze stran padne. Nejzásadnější novinkou je tak podle mého názoru již výše zmíněný přechod na koncepci několika po sobě následujících otevřených map. Na mně osobně nicméně takto vyprávěný příběh působil méně svižně/adrenalinově než dřívější lineární pojetí. To je ale určitě velmi subjektivní otázka.

Vzhledem k výše uvedenému se může zdát podivné, proč jsem přesto hru ohodnotil 75 %. Je tomu tak proto, že ačkoliv jde, jak jsem zmínil úvodem, v zásadě o „více téhož“, je zde i nadále zachována vysoká kvalita, nebo chcete-li zábavnost, z předchozích dílů. Jestliže Vás tak bavilo pobíjení hordy Locustů hrdiny velkosti almary, jejich „drsné“ hlášky, a dorážení plazících se nepřátel ve formě krvavých finisherů, nebudete podle mého názoru ani nyní zklamáni. Alespoň já nebyl. Samozřejmě to platí oběma směry. Kdo se tak u dřívějších dílů nebavil, nemůže u Gears 5 čekat, že tomu najednou bude jinak. Připočtu-li pak k uvedenému možnost zahrát si celou kampaň ve splitscreenu (což si myslím je prostě něco jiného než hraní online), nemohl jsem dát nižší známku než 75 %.

Pro: zachování tradičních hodnot známých z předešlých dílů (drsní hrdinové, krvavost atd.) a dále možnost hrát mj. kampaň ve splitscreenu

Proti: velká podobnost s předchozími díly (v zásadě totožné zbraně, souboje)

+11

Assassin's Creed: Odyssey

  • XOne 75
Do Assassin's Creed: Odyssey (dále jen „Odyssey“) jsem se pustil cca 2 roky po dohrání předchozího dílu – Origins. Ten byl přitom teprve druhou hrou série, po úplně prvním dílu, který jsem vůbec hrál, a k jehož vyzkoušení mě přesvědčilo především přidání RPG prvků do hry. Jelikož mně přitom Origins učaroval především svou atmosférou, těšil jsem se, že podobně intenzitní zážitek mi přinese i díl z řeckého prostředí. Ačkoliv však nedokážu přesně říct, čím to bylo, nestalo se tak. Z nějakého důvodu na mě mapa světa, respektive jednotlivá města a vesnice nepůsobila tak kouzelně jako v Origins. Jinými slovy mě nedokázala do hry vtáhnout natolik jako právě předchozí díl série. Jelikož jsem současně hráč, co se snaží každou hru vytěžit co nejvíc (zde jsem v základní hře strávil cca 105h), přišli mi po čase nejen jednotlivé mise typu „odnes toto do 200m vzdálené vesnice, já to nedokážu, protože na cestě jsou bandité, kterých se bojím“, nebo „vybij tamten kemp banditů“ apod. značně repetetivní. Obdobně lze totiž hovořit rovněž o místech na mapě („otazníčcích“), která se typově taktéž hodně opakovala, i když tam to lze asi spíše odpustit. Co ale s uvedeným do jisté míry souvisí, a co mi na hře vadilo možná ještě trošku více, byla skutečnost, že svět hráče, alespoň podle mě, velmi nedostatečně odměňoval za prozkoumáváni lokací. Jak jsem již psal, rád hru vytěžuju ve velkém rozsahu, a když tak např. na velkém odlehlém poloostrově, kam tudíž hodně hráčů třeba vůbec nezamíří, najdu (například) jen kemp zbojníků a nic víc, tak mi to prostě přijde málo. Stejně tak mi vůči Origins, možná jen pocitově, nevím, přišlo, že tam jsem na různých lokacích nacházel kupříkladu nějaké dokumenty apod., které mi mohly dovysvětlit určitý boční quest, nebo daná lokace měla třeba jen zajímavou atmosféru. U Odyssey jsem takové věci postrádal. V souhrnu uvedených nedostatků tak pro mě pak bylo dohrávání celé hry (cca posledních 5-10 hodin) značně úkorné. Konečně nemohu v rámci nedostatků než nezmínit i to, ale raději toliko obecně – že i konec příběhu pro mě vyzněl značně „meh“. Nebylo třeba vybít všechny členy kultu (toto jsem udělal až po dohrání příběhu), což jsem se domníval, že bude představovat vyvrcholení celé dějové liniie, ale došlo „jen“ k rodinnému obědu a konec. Uvedené mi však po takové herní době zkrátka nepřineslo potřebné uspokojení z dokončení celé hry..

Abych však hru jen nekritizoval a zdůvodnil také relativně vysokou známku, kterou jsem ji udělil, je nutno říci, že samozřejmě má rovněž své nesporné klady. Za mě je to zachování, byť základních, RPG prvků, neboť jsem zkrátka RPG pozitivní :). Kladně hodnotím i možnost prozkoumávat skutečná historická místa a setkávat se se známými postavami z dějin na vlastní kůži. Nemíním tím, že by hra byla historicky přesná, ale i tak je to zábavné a zajímavé. Dále lze zmínit, že hra dokáže na některých místech vyčarovat krásné výhledy/pohledy. Konečně mám rád, kdy je ve hře nějaké „tajemství“, takže i postupné odhalování a vybíjení členů kultu mi přišlo jako dobrý nápad. Něco podobného bylo ostatně i v Origins.. Závěrem je třeba dodat, že ve zbytku je hra nejen v tom negativní smyslu, ale i v tom ve skrze pozitivním, stále oním dobrým „assassínem“. Takže pokud vás Origins svými mechanismy a pojetím dokázal zabavit, dokáže to, s výše uvedenými (subjektivními) výhradami, i nynější díl Odyssey. Počkáte-li si přitom na nyní již častou slevu na tuto hru, je to o důvod více, proč jí dát šanci.

Pro: RPG prvky, možnost navštěvovat skutečná historická místa a potkávat slavné postavy z dějin; hra dokáže místy vykreslit krásné scenérie

Proti: časem nastupující repetetivnost questů a „otazníčků“ na mapě; hra podle mě nedostatečně odměňuje hráče, kteří rádi prozkoumávají různá zákoutí herního světa; čistě subjektivně mi herní prostředí přišlo méně atraktivní než v případě AC: Origins

+11

Crackdown 3

  • XOne 40
Léta jsem neměl úplně důvod vlastnit Xbox (jsem spíše na příběhové hry než týmové rubačky), nicméně Game Pass mě přesvědčil k nákupu (čehož nelituji) a díky tomu jsem si konečně mohl "zdarma" vyzkoušet všechny exkluzivity "ze zeleného údolí", které mě do té doby minuly. Inu, trefil jsem správně odhad, že většina z toho nebude pro mě. Crackdown 3 se ale jevila jako něco, co by mi mohlo padnout do noty (minimálně v rámci prapůvodních slibů). Výsledkem je téměř až fascinující selhání. Svět prázdný, že to na body prohrává i s Watch Dogs: Legion (a to už je co říct), příběh skoro neexistující a herní náplň zoufale bez jiskry a nápadu. Nevadila by mi arkádovost, ani ty zjednodušené mechaniky, které připomínají hry nikoli z minulé, ale předminulé generace konzolí. Ale není tu tah. Jakmile se okouká Terry Crews (což je tak na 15 minut), hra už nemá vůbec co nabídnout. Jó, být tam ona slíbená destrukce, to by asi bylo jiné kafe. Jenže tenhle high-koncept byl evidentně nad možnosti tvůrců i konzole a současně šlo podle všeho o jedinou kartu, na kterou vsadili. Upřímně doufám, že Microsoft v případně Xbox Series X poskytne větší péči svým exkluzivním titulům. V případě generace Xbox ONE mi přijde, že rezignovali na logiku "stejně to jde první den do Game Passu a nikdo za to platit nebude, tak proč se snažit". Jasně, vždycky se říkalo, že na exkluzivity je tu Sony. Ale zdravá konkurence je třeba.
+11

Maneater

  • XOne 80
Poměrně záhy po vypuštění se Maneater ocitl i v rámci Microsoftího Gamepassu, takže jsem se pustil do žraní lidí, ryb, tuleňů, želv, aligátorů, barakud, žraloků, kladivounů, mečounů, kosatek, velryb a hlavně lidí, zatímco mi v hlavě duněl slavný motiv Johna Williamse z Čelistí.

Overthetop akční řezanice s RPG prvky vám dává jedno z nejjednodušších dějových schémat - čistá pomsta. Jako mladý žralok chcete sejmout lovce, co se "postaral" o vaši mamku. A cesta potravinovým řetězem k němu je dlouhá a stojí na ní mnoho "apex predátorů".

Hra samotná není moc dlouhá, i takovej nemotornej jantar jako já ji dal za cca 30h i se všemi vedlejšáky. A i když je časem poměrně monotónní, baví především svým metatextem a hláškami a ekologicky laděnými kritickými komentáři. Každá objevená značka/landmark, sežraná truhla "mutagenního" matroše nebo boss doprovází popkulturní narážka hlasem "vypravěče dokumentu" Chrise Pernella, kterého můžete znát třeba jako Jerryho z Ricka & Mortyho.

Ve výsledku jednoduchá oddychovka, která pobaví. Taková ta ideální "pošichtová odreagovávačka".

Pro: zábava, hlášky, čelisti, mizantropie

Proti: monotónnost

+11

The Evil Within

  • XOne 80
Survival horor je žánr, který můžu hlavně z knih a filmů, takže volba nějakého herního kousku byla otázkou času a výběru, vyhrál Evil Within, hlavně díky povedenému obalu ala Draw me form hell od Raimiho :-)

Plíživá, krvavá atmosféra, kdy jeden neví, co ho čeká za dalším rohem - ať už zombíci, jiní krvelační zmetci nebo nápadité pasti, které postavu připraví o údy je vynikající. Stejně jako nedostatek munice, se kterou je třeba rozumně šetřit a na druhou stranu rozmanitost zbraní - rozhodně nepodceňujte lukostříl a jeho upgrady díky návštěvám sanatoria, kde detektiv Castellanos prožívá vylepšení díky lobotomii.

Grafická stránka super, nápaditost monster a rozmanitost prostředí ( dungeonů ) jakbysmet, horší je to už se samotnými postavami a příběhem, který moc nenadchne. Závěrem chci popřát pařanům pevné nervy, protože někteří bossové jsou fakticky drsní a snad bych ani nechtěl rozmazávat, kolik mě stálo pokusů se přes několik z nich prokousat hrou dál, dávám nadprůměrné hodnocení a vzhůru za dalším pokračovním - 80 %
+11

The Walking Dead - Episode 2: Starved for Help

  • XOne 80
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.

Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, druhá epizoda mi to vynahradila a navíc přidala volbu možností v zásadních situacích, nechat žít nebo zemřít, komu věřit apod a někdy je na takové rozhodnutí sakra málo času.

Pobyt na farmě, kde cítíte, že není všechno v cajku měl koule včetně poslední večeře :-). Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se rýsují, vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám druhému dílu silný nadprůměr - 80 %
+11

Rory McIlroy PGA Tour

  • XOne 75
Je potřeba říct, že nejsem zrovna milovníkem nahánění malého nesmyslu po zelených pažitech, nicméně v rámci rozšíření si obzorů a pravidel jsem se pustil do tohoto golfového dobrodružství, protože jediné co jsem kdy v rámci tohoto sportu zkusil, byla nějaká arkádka minigolfu.

Kupodivu jsem byl překvapen a po pár odpalech jsem se ponořil v rámci profíka v PGA tour do pokořování těch ptáků, které jsem neznal - birdie a eaglů :-) a pomalu jsem se začínal dostávat pod par v rámci jendotlivých jamek - nicméně je potřeba říct, že patovat na greenu je dost těžká záležitost, zapomeńte na rovinky, často musíte na greenu hrát do kopce a v zatáčkách. Do toho Vám stojí v cestě písečné bunkery, vodní pasti a vysoká tráva či lesíky, vše jako na reálných golfových ihriskách.

Mimo klasické kariéry, kdy prosvištíte turnaje v rámci tůry, je povedený i challgenge balíček, kdy je hráčským úkolem dopravit míček do jamky, sestřelit terče nebo umístit malého kulaťáka přesně na místo a získavat tak do jedné do tří hvězd. Já se bavil, takže si říkám, jestli ten golf nezkusit i v reálu - 75 %
+11

Dishonored

  • XOne 80
Vzhledem k omu, že jsem letos pokořil jak Evil Within tak A Plaque Tale mi připadá Dishonored jako povedená kombinace těchto dvou kousků i přesto, že vyšly později. Na první dobrou hned zaujme povedeným steampunk světem. v kulisách Londýských čtvrtí 18.-tého století se středověkými krysími rozsévači moru.

Hlavní hrdina, zneuctěný Corvo, se po fingovaném zatčení, dostane za pomoci odboje v vězení a pomalu plní úkoly v misích za obnovení řádu věcí. Ovládá boj s mečem, střílí z pistole a lukostřílu, vrhá granáty a umí zabíjet ze zálohy a když se k tomu ještě přidá možnost ovládání magie ( mražení času nebo teleportace ), stává se z něho schopný Asasín. V celkem devíti misích musí kromě plnění úkolů i zaloupit, protože munice a jednotlivé upgrady vybavení a schopností něco stojí - takže nejen sbírat mince, ale třeba i obrazy a alchymistické výrobky,

Corvo se může rozhodnout, jestli z něj bude nenápadný zvěd, burtální zabiják nebo využije třeba vtělení se do hlodavce, nicméně UI protivníku je velmi chabá, jako po prodělání lobotomie, takže zásadní problém v postupu vpřed neznamená. Hra je povedená i když postupem času stereotypní, hodnotím v lepším průměru a druhý díl si určitě střihnu - 80 %
+11

Control

  • XOne 80
Že finští vývojáři ze studia Remedy umí o tom asi není nutné dlouze diskutovat – Max Payne nebo Quantum Break hovoří jasně. Právě QB mi byl recenzemi připodobňován k této záležitosti zvané Control a tak nezbylo nic jiného než se do ní na konzoli pustit.  

Hlavní hrdinka, Jesse Faden, hledá odpovědi a pátrání ji zavede do centrály tajné vládní organizace FBC, která se zabývá výzkumem paranormálních jevů. Kulisou pro toto dobrodrůžo tvoří budova kancelářského komplexu, kdy každé její oddělení má specifickou atmosféru s interiéry plných zajímavých nápadů. Při jejich probádávání se postupně odemyká díky objevování přístupových karet a samozřejmě hrdinka má možnost osvojit si další schopnosti nadpřirozeného rázu a zároveň rozvíjet a kombinovat multifunkční boucačku s paranormální vyfikundacemi jako například telekineze, levitace či jiné dovednosti vymykající se fyzikálním zákonům  

Protivnici jsou až strašidelní, ať už jde o řadové protivníky nebo nadpřirozenými silami obdařené bossy a stejně jako oni a prostředí  jsou stejně originální i ostatní postavy, na které se průběhu hraní narazí, a kteří vypadají jako by je něco posedlo. Kolem a dokola výborná akce s příměsí hororu a tajemna s občasnými hádankami, víc takových kousků, s lepším příběhem bych sel ještě výš - 80 %
+11

Untitled Goose Game

  • XOne 80
Ako som už v pár komentároch spomínal, tak ja mám rád netypické a originálne hry. Teraz tu mám ďalšiu, ktorá sa môže takto označovať. Untitled Goose Game je hra, o ktorej sa dá povedať, že podobnú ste isto ešte nehrali.

Keď niekomu poviete, nech si zahrá hru, v ktorej bude ovládať hus, tak si pravdepodobne pomyslí, že to musí byť totálna capina. Myslel som si to aj ja, ale opak je pravdou. Keď som zbadal kúsok videa z hry, tak som sa hneď rehotal, takže som si povedal, že toto si isto chcem zahrať.

V Untitled Goose Game naozaj celú hru hráte za hus. Viete chodiť, behať, roztiahnuť krídla, prikrčiť sa a hlavne gágať a brať veci do zobáka. Tieto schopnosti sa postarajú o veľa vtipných situácii. Hra sama o sebe je jednoduchá. Prechádzate jednotlivé lokácie a v každej z nich musíte splniť zopár vecí, aby ste sa mohli posunúť ďalej. Väčšinou sa jedná o kradnutie vecí ľudom a ukladaním ich niekde, strašením ľudí gáganím a sem-tam aj nejaké originálnejšie veci. Nie všetko sa mi podarilo hneď. S niektorými úlohami sa dá trochu potrápiť, lebo niektorý ľudia, keď Vás budú zaháňať preč, a hlavne, keď budete mať v zobáku ukradnutú vec.

Základná hra nie je dlhá a môžete ju prejsť za jeden večer, ale po dokončení máte stále čo robiť. Dostanete nové úlohy, alebo môžete plniť úlohy na čas. Aj keď sa jedná o malú hru, tak nepatrí medzi tie, ktoré za 1-2 hodiny prejdete a už nemáte dôvod ju zapnúť znova a to je veľmi pozitívna vec. O grafike poviem len to, že je kreslená, ale veľmi pekná.

Tak, ako je Untitled Goose Game originálna hra, tak je aj zábavná. Rozhodne túto hru vyskúšajte. Myslím si, že sa pri nej zabavíte a aspoň pár krát zasmejete.

P.S.: V čase písania komentáru sa hra nachádza v službe Game Pass na Xbox One.

Pro: originalita, humor, po dokončení je stále čo robiť, milá kreslená grafika

+10

Forza Horizon

  • XOne 85
Začal nám březen a už mám za sebou osmej dokončenej titul. Dobře, ten kříž schovejte, přiznám se bez mučení. Vždycky jsem byl víc na Playstationu a hrál tam Gran Turismo a nebo na PCčku kde jsem drtil odjakživa Need for Speed a Forzu jsem jen záviděl lidem kteří měli tu smůlu a vlastnili Xbox (i když je pravda že v době 360ky existovali slušné exkluzivity Horizon nevyjímaje a ta generace to PS3 slušně nandala - minimálně hardwarem). Mno a jak šel čas a ze mě se stával větší a větší herní maniak, bylo třeba myslet i na tým zelených (v životě pařana obecného totiž není nic lepšího než konkurenční boj konzolí a přetahování hráčů - gejmr z toho jen těží a gor když si pořídí konzole a všechny hry co ho zajímají a ideálně mu na stole stojí high end PC kam si chodí uklidnit oči na 144 Hz LCD). Právě auta od vývojářů z Playground Games mě dokopali k tomu abych si před pár lety pořídil Xbox One X (dobrá investice, protože na tom první roky budu moct hrát i hry na novou Microsoftí generaci) a jal se shánět vše co mi do té doby uteklo a nedalo se hrát jinde (díky za zpětnou kompatibilitu a vyleštění!). Nyní jsem hrdým vlastníkem všech Horizonů (Ultimate edic, tedy kromě jedničky, tam už digitálně nejde nic dokoupit, hra je v obchodech mrtvá stejně jako dvojka - tu jsem nakoupit stihl - je potřeba si pořídit krabicovou verzi) a mohl jsem se tak vrhnout na hraní. Abych měl s čím srovnávat měl jsem zapnutý každý díl a musím říct že to ušlo fakt dlouhou cestu protože díl od dílu je FH prostě lepší, větší a hezčí - ale k tomu jindy. Jednička vás vezme do Emeriky kde vám naservíruje poměrně velkou mapu na které můžete dovádět (je ale třeba se držet cest, teprve druhý díl vám dovolil vzít Lambo do polí, ve trojce jste se zase nezastavovali o každý keř a čtyřka už umí bourat i zídky) a celé to díky lehké reinkarnaci vypadá moc hezky. Jízdní model se teprve hledal ale i na začátku své cesty byl kvalitní. Hudby je málo a začne se velmi brzo opakovat, nicméně pakliže si najdete svoje oblíbené songy a auto je to vlastně fuk. Závody jsou zábavné a fungují na principu klasického gumového lana kdy se zvedáním obtížnosti jen přituhuje (ideální je zlatá střední obtížnost a pomocník aby se vám v každé zatáčce nepřetočilo auto a je to ok). Forza Horizon je arkáda jak víno a už na prvním festivalu mě nezklamala. Nyní si balím kufry a leštím Ferrari (chystám se totiž na Italsko-Francouzské vinice do dvojky).

Netřeba to prostě moc okecávat, hezky to vypadá, celkem dobře to zní ale hlavně je to velká zábava hrát! Ono když v noci chcete jít spát a hra vám pekelně rychle loaduje a závody mají efekt "dám si ještě jeden a jdu" bývá to potíž. Každopádně si to ode mě bere 85% a pevně věřím že dvojka pod tuhle hranici neklesne.

Pro: Jízdní model, pěkné prostředí, optimalizace pro novou generaci

Proti: Málo hudby, opakující se závody, nemožnost přeskočit kecy vašich soků před jízdou

+10

SUPERHOT

  • XOne 90
Zábavný jako kráva.

FPS, ve které běží čas (a tedy i vaši protivníci) podle toho, jak moc se hýbáte. Skvělej, originální nápad. A i když to zpočátku vypadá jako jednoduchá arkádička, některý levely vás pořádně vyškolí.

A když se nad to nalepí povedená cyberpunková povídka, nejde to nemít rád. Tvůrci měli i dost rozumu hru utnout včas, takže sice je jen na pár hodinek, nikdy nenudí.

Pro: Originální koncept, story

Proti: Inteligence NPC je až moc přímočará

+10