Poslední komentáře

Na svém PSP jsem dohrál hromady her a nějak mi došly nápady, co hrát dál. O sérii God of War jsem párkrát slyšel, ale nic moc nevěděl. Vygooglil jsem si seznam nejprodávanějších her pro PSP a naslepo se rozhodl zkusit Ghost od Sparta.

Začal jsem hrát a moc jsem od toho neočekával.

Popravdě je to daleko lepší, než jsem doufal a velice brzy mi došlo, že hraji něco naprosto výjimečného.

Ze začátku jsem byl trochu skeptický, protože jsem si musel zvykat na ovládání, které vám hra moc dobře ani nevysvětluje, jelikož se třeba jen na chvíli objeví dialog informující "stiskem R + kolečko se stane tohle a stiskem L + kolečko zase tohle", a pak prostě zmizí a už se neobjeví. Ze všech těch informací byl můj mozek trochu přetížen. Naštěstí jsem se do toho brzy dostal a zjistil, že některá složitější komba člověk ani nemusí umět, aby to dohrál celé.

Překvapilo mě, že God of War je neuvěřitelně chytlavý a zábavný. Nemluvím jen o soubojích a akční stránce, ale také platforming má příjemnou flow. Platforming ve hrách obvykle bývá spíše otravnější věc, zvláště pak u těch, které se na něj tolik nezaměřují. Tady jsem se ale dobře bavil.

Tj. jdi kupředu, vyšplhej na tuhle stěnu, tady přeskoč na tuhle stěnu, tady se přitáhni k tomuhle řetězem, tady si pákou sniž tuhle plošinku, tady proběhni sem a tady něco polož na tuhle nášlapnou plošinu, abys ji zatížil a otevřel si dveře. Celá hra vás vede za ručičku. Obvykle je vození za ručičku vnímáno jako negativní věc, protože hry vedoucí za ručičku mohou působit příliš lineárně a hloupě, ale God of War ne. Tady vás to sice hodně vede, ale nápaditý design úrovní a fakt, že se pořád děje něco nového a zajímavého způsobuje, že vám to tak ani nepřijde. Zkrátka se mi přišlo, že zábavnost hry je paradoxně daná tím, jak je jednoduše nalinkovaná.

Samozřejmě nic není dokonalé a bylo tam pár míst, která mi přišly pitomé, nebo mi lezly na nervy. Buď byly otravné nebo tvůrci moc dobře nevysvětlili, co se tam má vlastně dělat. Párkrát jsem se někde zaseknul a musel jsem si najít na YT, co se po mně chce.

Ghost od Sparta je také docela zajímavý technologicky. Jsou tu momenty, kdy třeba jdete po velikém schodišti do chrámu a v dálce ho vidíte. A ten chrám má tolik detailů, sloupků, soch a různých dalších architektonických prvků. Říkám si, jak to vůbec mohl výkon PSPéčka dát? Většina her pro PSP takhle detailně prostě nevypadá...

Zajímavá je také filmová kamera. Filmová v tomhle případě neznamená jen to, že se nedrží striktně za zády hlavního hrdiny a zabírá scénu z různých úhlů apod. Ale opravdu si s ní tvůrci dali práci, aby vás celou hru vedla správným směrem, nebála se občas odletět a ukázat vám něco důležitého, nebo zvýraznit nějakou epickou scénu. Tohle je první hra, kde jsem si uvědomil, že herní kamera má na celkový pocit ze hry daleko větší vliv, než by si byl člověk ochoten přiznat.

Docela fajn je i příběh. Původně jsem se moc o lore a děj nezajímal, ale prostupně si mě to získalo. Kratos totiž hledá svého bráchu, a aby ho našel, neváhá se postavit i různým bohům. Líbí se mi, že je děj velice osobní a emocionální. Není to jen o tom, že hlavní hrdina je čistě dobrák a má osudem dané, že musí porazit nějakého záporáka. Je v tom prostě něco víc...

Abych jen nechválil, je tu jedna věc, která mi přišla jako strašný vopruz... A to quick-time eventy! Tj. musíte rychle něco stisknout, aby se něco stalo. Dejme tomu, že třeba porazíte bosse a musíte mu zasadit poslední ránu. Kratos do něj zapíchne řetěz a na obrazovce se objeví kostečka. Tu stisknete, Kratos bosse přitáhne k sobě a vyskočí mu na hlavu. A vy teď musíte rychle stisknout kolečko. Kratos mu zapíchne do oční bulvy čepel, čímž ho konečně zneškodní...

Problémem je jednak to, že je na to strašně málo času - obvykle zlomek sekundy - malinko se zpozdíte a hra vám to už neuzná a musíte to celé opakovat. A hlavně je to nepředvídatelné, protože se objevují pokaždé jiné symboly. Tj. pamatuji si, že to pro mě chtělo kostečku, tak se připravím ji stisknout, ale najednou to chce po mně zase trojúhelníček. Jenže já už omylem tu kostečku stisknul. To hra neuzná, a tak mě boss shodil z hlavy a musím ho zase znovu dostat na lopatky...

Troufám si tvrdit, že mám jakožto hráč docela rychlé reflexy, ale na tohle jsem prostě občas nestačil reagovat v čas.

Naštěstí vám hra dost odpouští chyby a check-pointy jsou téměř na každém rohu. (Překvapivě hra rozlišuje check-pointy a save-pointy jako dvě různé věci...)

Když to shrnu, byl jsem překvapen, že hra, od které jsem nic neočekával mi dala tolik. Je to zábavné, je to chytlavé, je to plné zajímavých nápadů. Zkrátka a dobře jsem byl ponořen do antického světa bohů od začátku do konce. Je tu pár drobných míst, u kterých bych si přál, aby byly trochu jinak a osobně bych malinko usnadnil quick-time eventy, (tj. dal bych na ně třeba trochu víc času, nebo je aspoň udělal předvídatelné a nechal hráče, ať si je namemoruje). Celkově ale za mě spokojenost a dávám téhle hře seal of approval a oba palce nahoru.

Origins je první díl série, který nevytvořil Team Silent, ale Konami si na to najalo nějakou společnost Climax. Je vidět, že se snažili kopírovat styl prvních třech dílů jak to jen jde a celkem se jim to podařilo, protože na mě atmosféra Silent Hillu dýchala docela často a paradoxně má tenhle díl blíž k původním hrám, než třeba čtvrtý díl.

Přiznám se ale, že můj vztah k tomuto dílu byl složitý, protože se mi prvně moc nelíbil a chvíli mi trvalo se do něj dostat. Plus některé věci mě na něm stále trochu štvou a odpouští se mi trochu hůře.

Hra má v podstatě dvě dějové linky. Na jedné straně sledujeme kamioňáka Trevora a jeho malý osobní příběh. Na straně druhé se hra snaží vysvětlit některé události, které se staly v úplně prvním Silent Hillu. On se totiž Origins časově odehrává ještě před prvním dílem a je to vlastně prequel. Někteří fanoušci Silent Hill lore to kritizují s tím, že určité věci nedávají smysl a Climax tým možná úplně danému lore nerozuměl a spíše ho zprznil.

Osobně bych to neviděl tak černě, ale souhlasím, že se možná měli na tuhle dějovou linku vykašlat a raději se zaměřit čistě na Trevora. Jeho příběh mi přišel docela zajímavý a měl i několik hodně silných momentů. Např. setkání s "mámou" nebo pak s "tátou" :)) 

Jinak je vše při starém. Chodí se po Silent Hillu, zabíjí se monstra, sbírají se health drinky, řeší se puzzles a tak dále.

Zajímavostí je, že tentokrát má hráč kontrolu nad tím, jestli se bude pohybovat ve Fog World nebo Otherworld. Zatímco v předchozích dílech se tyhle dvě verze města přepínaly dle příběhu, zde si je můžete sami přepínat u zrcadel. Někteří tohle kritizují, že to trochu zabíjí hororovost hry, protože máte kontrolu nad tím, co se bude dít. Osobně tenhle argument docela chápu a dodal bych k tomu, že to také trochu dělá hru složitější, protože každá budova, kterou musíte prohledat, existuje ve dvou verzích, kde se liší spoustu věcí. Někdy se člověk do toho trochu zamotá a je nutné kouknout třeba do návodu.

Co osobně fakt nemám rád je combat-system, tedy systém boje. A tím myslím hlavně boj na blízko. Zbraně na blízko, které Trevor nosí se dají použít jen omezeně a pak se rozbijí. Tj. vezmete klacek, švihnete s ním párkrát monstrum po hlavě, pak se klacek rozbije a zmizí vám z inventáře. Každý předmět má také ukazatel poškození ve formě malého křížku, který může být zelený, žlutý až červený.

V praxi je to trochu hloupé, protože budete u sebe nosit miliardu krámů (klacek, kladivo, šroubovák, hasák, stojan na kabáty, dokonce televizi či psací stroj), což působí komicky a boje pak probíhají stylem, že potkáte bubáka, švihnete ho dvakrát klackem a klacek se rozlomí, tak si rychle v inventáři nastavíte šroubovák, kterým monstrum bodnete, ale šroubovák zmizí. Nakonec berete kladivo, dáte monstru tečku a teprve teď se pomalu skácí k zemi. Ještě mu pak musíte dát jednu finální ránu, když leží na zemi, jinak zase vstane a bude otravovat dál. To je také docela nešikovná věc, protože když ta monstra jsou třeba tři naráz, je pak docela problém tuhle finální ránu zasadit. Je to tím, že když bude na zemi jedno, ta další dvě vás nenechají v klidu.

Moc mě také nenadchlo, že souboje obsahují quick-time eventy...

Ještě jedna věc, kterou bych chtěl vytknout. Když dáte monstru ránu nějakým předmětem, např. kladivem, udělá to takový ten efekt, že se zatřese celá obrazovka. Nic ve zlým, ale do Silent Hillu se to moc podle mě nehodí. Spíše si to umím představit v nějaké akční hře.

Naštěstí se dá combat-system ignorovat, jelikož žádné monstrum není nutné zabít a vlastně můžete tak 90 % monster obejít.

Navíc se zdá, že je tu docela dost munice do střelných zbraní. Já jsem omylem zapomněl sebrat pistoli na začátku hry, takže jsem pak sbíral asi 200 krabiček s náboji zbytečně. I tak jsem to dohrál! (Když o tom tak přemýšlím, tak je to víceméně chyba tvůrců, že ji nedali na viditelnější místo.) Později jsem našel jiný typ pistole a do té bylo také dostatek střeliva. Na konci jsem měl dokonce AK-47, kterým jsem upižlal i final bosse celé hry.

A poslední věc, která mi pila krev je to, že ve hře není globální ovládání, ale relativní vzhledem ke kameře, takže když se pohled kamery změnil, obvykle jsem se do toho zamotal tak, že jsem se omylem otočil a začal se vracet, což bylo nepříjemné třeba ve chvíli, kdy mě naháněla armáda monster.

Takže tohle všechno mi celkem pilo krev. :)

Zajímavé také je, že hra má achievementy, které se jmenují "accolades" a za některé dostanete i různé odměny. Např. když budete půlku celé hry nepoužívat baterku, můžete pak příště hru znovu rozehrát s brýlemi, které mají noční vidění. Popř. dostanete řadu legračních obleků. A tak dále.

Accolades jsou následující: Savior (dobrý konec hry), Stalker (cca polovinu hry odehrajete bez baterky), Collector (posbírej všechny předměty), Explorer (prohledej všechno), Butcher (špatný konec), Ambassador (UFO ending), Sprinter (Dohraj hru pod dvě hodiny), Sharpshooter (Postřílej 3/4 všech monster), Weaponsmith (ubij 3/4 všech monster zbraněmi na blízko), Brawler (umlať polovinu monster pěstmi), Cartographer (koukni do mapy méně, než 25x), Daredevil (dohraj hru bez ukládání), Fireman (zachraň Alessu z hořícího domu pod 80 sekund) a Codebreaker (zadej během hraní Konami kód).

Po prvním dohrání hry se také aktivuje menu, kde si můžete nastavit třeba Always Run, nebo že budete zanechávat krvavé stopy a pár dalších vtipných věcí.

Zde jsou také nějaké mé statistiky jen tak pro zajímavost. :)

Při prvním dohrání hry (dobrý konec): 
Zbraněmi na blízko jsem zabil 18 monster, střelnými zbraněmi 17 a pěstmi jsem ubil 18. Posbíral jsem 308 předmětů, mrkl do mapy 537x a uložil pozici 86x. Ušel jsem 27.62 km. Hru jsem dohrál za 04:22:39 a z toho jsem 2:45:56 svítil baterkou. Získal jsem Savior, Stalker, Collector a Explorer accolades.

Při druhém dohrání hry (UFO ending): 
Zbraněmi na blízko jsem ubil 143 monster. Palnými zbraněmi 9 a pěstmi 15. Posbíral jsem 232 předmětů. Do mapy jsem mrkl 178x a uložil hru 39x. Ušel jsem 18.08 km. Ve hře jsem strávil 2:25:02 a z toho 00:45:42 jsem prosvítil baterkou.

Při třetím dohrání hry (špatný konec): 
Zbraněmi na blízko jsem zabil 0 monster (měl jsem bleskomet, co mi dali ufouni). Palnými zbraněmi jsem zabil 224 monster. 0 jsem ubil pěstmi. Sebral jsem 216 předmětů, mrkl 208x do mapy a hru uložil 37x. Ušel jsem 18.70 km. Hra dohrána za 2:22:45 a z toho jsem 00:06:59 prosvítil baterkou. 

Co říct na závěr? Origins jsem původně moc nemusel, ale dal jsem mu víc šancí a později jsem mu přišel na chuť. Víceméně je to dobrý Silent Hill a je hoden svého jména. Jen systém soubojů obsahuje řadu rozhodnutí, které jsou dle mého názoru nešťastné a raději bych, kdyby tvůrci byli v této oblasti konzervativnější. Stejně tak bych nacpal do nastavení možnost si nastavit globální ovládání. A to je vše...

Osobně tenhle díl Silent Hillu nepovažuji za příliš povedený. Bohužel.

Ale abychom nezačali negativně, řeknu nějaká pozitiva. Takže za prvé se mi líbil nápad s tím, že vás hra psychologicky analyzuje. Rozhovory s terapeutem, který je zajímavě napsaný, (leč trochu nerealistický), mi přišly hrozně fajn. Podle toho, jaké mu dáváte odpovědi a jak vyplňujete jeho testy, tak to ovlivňuje celou hru. A také to ovlivňuje to, jakým stylem hrajete a na co se zaměřujete. Pokud postupujete spíše metodicky a pečlivě, změní se tím některé věci. Například potkáte policistku Cybil a ona bude mít policejní uniformu a bude velice přísná a vyhrožovat vám kvůli každé kravině. Na druhou stranu pokud budete psychologovi odpovídat samé sexuální věci a při hraní se zaměřovat na detaily jako jsou třeba plakáty nahých žen na stěnách atd. tak pak policistka Cybil bude spíše spoře oděná a bude s vámi flirtovat. 

Tenhle koncept má podle mě potenciál a rád bych ho viděl ve více hrách. Ovšem v Shattered Memories je to trochu nevyužilo a moc se toho nestane navzdory velkému červenému upozornění na začátku hry.

Horrorová atmosféra není úplně marná a celkově se mi líbila všudypřítomná ledová světle modrá estetika.

Víc už mě toho bohužel nenapadá.

Co podle mě úplně nefungovalo? Vše ostatní!

Příběh je nic moc. Jedná se o tzv. reimagination prvního Silent Hillu, což v praxi nic moc neznamená - jen to, že se postavy jmenují stejně (Harry, Cybil, Dhalia, Lisa, Kaufman, etc.), plus některá místa (Midwich Elementary School, Alchemilla Hospital). A tím to hasne... žádnou další přidanou hodnotu to nemá a klidně by vše mohlo být stejné, i kdyby se postavy jmenovaly jinak.

Vlastně je tu i stejná zápletka - tj. Harry se svou dcerou Cheryl havarují a když se Harry vzbudí, zjistí, že jeho dcera zmizela, a tak se ji vydá hledat. Ovšem od téhle chvíle se to celé vyvíjí v podstatě úplně jinak. Tak jako tak je příběh založen jen na tom, že vlastně nic nedává smysl a logika neustále selhává. Na konci se dostaví vysvětlení, které považuji za docela dost líné. 

Celé je to jen výplod fantazie Cheryl.

Hra se snaží být z velké části adventurou, ale reálně ani tohle moc nefunguje. Některé logické hádanky, které musíte řešit jsou docela zajímavé a originální, nicméně většina se nese v tom duchu, že musíte najít kód od číselníku u dveří a kód je na lístečku ve skříni poblíž. Nebo musíte najít klíč a ten je v plechovce nedaleko, kterou musíte otočit, aby z ní ten klíč vypadl. A to je víceméně všechno.

Kromě toho Harry dovede odhalit útržek minulosti na některých místech, který mu dojde ve formě zprávy na mobil. Tyhle útržky jsou často nesouvisející s hlavním příběhem hry a celkově jsou spíše na nic. Někdy je však potřebujete k řešení hádanek.

Překvapivě i navzdory adventurní povahy hry prostředí není příliš interaktivní a drtivá většina lokací je prázdná a nedá se tam nic moc dělat. Sem tam můžete akorát sbírat různé náhodné předměty (mementos), které jsou ale k ničemu.

Akční část hry je tentokrát úplně vynechána a není tu žádný combat-system, čili žádné násilí. To by mi ani nevadilo, ale je to nahrazeno něčím naprosto příšerným. Jsou tu tzv. únikové pasáže. Zatímco v předchozích dílech Silent Hillu se město přepínalo mezi tzv. Fog World a mezi Otherworld. Zde jsou tzv. Nightmare pasáže, kdy všechno kolem zamrzne a Harryho začnou nahánět zombíci, před kterými musí utéct.

Když pominu, že monstra jsou jen nějací humanoidní zombíci, což je snad ten nejvíce neoriginální design všech dob (ač se trochu mění dle vaší psychologie), tak je to celé neuvěřitelně otravné. Jde o to, že tyhle únikové pasáže jsou strašné bludiště, chaos a nedá se v tom vyznat. Vždycky to vezmu dveřmi přede mnou, a pak těmihle dveřmi a ještě těmihle a najednou puf - jsem tam, kde jsem začínal. Motám se v kruzích! Není divu, všechny ty chodby vypadají úplně stejně a nikde není žádná moc velká nápověda kam jít. Možná mapka v mobilu, ale zírejte do ní, když po vás jdou monstra, že...? Tenhle nápad je prostě strašně pitomej.

Ve výsledku toho Shattered Memories moc nenabízí. Žádný zajímavý příběh, adventuření, ani akci... Je celý takový nic moc. Za mě osobně tedy celkově spíše zklamání.

Dohrál jsem ho na PSPéčku. Zkoušel jsem to i v PC v emulátoru PPSSPP, ale to je skoro nehratelné, jelikož hra na náhodných místech padá a kužel světla z baterky má nějaký divný grafický glitch. Stejně tak dost blbne i verze pro PS2.