Komentáře

Nikdo. Absolutně NIKDO z vás na téhle databázi nemá ani ponětí o tom, jak nesmírně jsem kvůli téhle hře trpěl. RPG miluju celým svým srdcem, ty s dobrým příběhem, hudbou a atmosférou obzvlášť. Plus svět Zaklínače vždy patřil mezi mé nejoblíbenější v žánru fantasy. Pak vyšel třetí Zaklínač, což mělo skoro stejný efekt jako když třetího dne povstal Ježíš z mrtvých. Všichni byli blažení. Hra se doslova topila ve chvále. Zde na databázi sesadila z trůnu legendární Mafii, což jsem do té doby považoval za nemožné. Dokonce i několik přísně hodnotících uživatelů tomu dávalo ultra vysoké hodnocení. A já si jí zahrát nemohl, protože můj noťas byl starý páprda. Mohl jsem jen sledovat ostatní jak to hrají a jak z toho maj druhé Vánoce. (Bylo to horší než tenkrát na gymplu sledovat holku, do které jsem byl zabouchlý, jak chodí s jedním naprostým šmejdem. A to už je co říct.)
Ale pak haleluja! Stejně to byla jen otázka času...

Třetí Zaklínač je jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Zejména protože do sebe naprosto skvěle kombinuje věci, které fungovaly v dílech předešlých, plus je ještě vylepšuje. Po ohlášení, že se bude jednat o open world, jsem se upřímně začal strachovat, protože takovýhle přechod může většinou negativně postihnout kvalitu postav, příběhu a jeho odvyprávění (tímto zdravím Gothic 3). Ale obavy to byly věru zbytečné. CD Project Red jsou prostě borci. Právě jim, malému nezávislému slovanskému studiu se povedla nevídaná věc, kvůli které mohou RPG giganti jako Bioware nebo Bethesda jen závistivě prskat - tedy že vytvořili rozsáhlý, atmosférický a překrásný svět, který je radost prozkoumávat, ve spojením s parádním příběhem, jež je napínavý, výborně napsaný, plus s množstvím úžasných postav a charakterů. A to vše mohl hráč prožít v kůži Řezníka z Blavikenu, kterého v tomto úžasném světě čeká habaděj práce.

V první řadě (třetího odstavce) musím říct, že ovládání se velice zlepšilo. V druhém Zaklínači, jehož fandou upřímně nejsem, jsem se často cítil jak ve svěrací kazajce, zde je to hezky plynulé a víc free. Plus sám Geralt nikdy nevypadal líp. I když po nějaké době hraní jsem ovšem musel najít a nainstalovat mód, díky kterému měl permanentní strniště. Sorry, ale já prostě NESNÁŠÍM fousatýho Geralta. O neméně úžasnou práci si tvůrci dali i s jeho parťáky. Konečně zde totiž uvidíme postavy Yennefer a Ciri, přičemž implementace jejich knižních charakterů do samotné hry je fakt přesná. Yennefer je opět onou pyšnou a chladnou mrchou, která však má pro Geralta místo v srdci, plus Ciri je zas tou lehce idealistickou sympaťačkou, jejíž vztah s Geraltem hra zvládla taktéž parádně. A ty cut scény... olalá. Taková bitva na Kaer Morhen byla vyloženou slastí, podobně jsem se cítil při prvním hraní Suicide Mission v ME2.

Téměř každý side quest je zde výborný. Ještě nikdy jsem neviděl RPG, které by si na nich dalo tak záležet. Jsou po většinou nesmírně originální, podmanivý, mnohdy zábavný. CDPR zde opětovně skvěle vystihli ducha Sapkowskiho světa, což se odráží i v excelentně napsaných dialozích. Nemilosrdná rozhodnutí taktéž hráče učí, aby nad svými odpověďmi přemýšlel. A to pokud možno pořád. Nevím, zda si to tvůrci uvědomili, ale tím v podstatě posunuli role-play element na hranici geniality.

Hlavní příběh není nijak zvlášť složitý (najdi Ciri a poraž Hona), nicméně jak řekl John Lock ze Ztracených: ,,It´s not about a destination, Jack. It´s about a journey." Geraltovo hledání po Ciri se totiž pojí s několika dalšími příběhovými liniemi, které jsou vyloženě fantastický... Celá dějová linka s Krvavým Baronem a jeho ženou je naprosto famózní zážitek, který je hoden místa v Sapkowskiho povídkových knihách. Dokonce bych i řekl, že spoustu původních povídek hravě překonává. Novigrad je jedno z nejlepších RPG měst, co jsem kdy viděl - když jsem si ho zprvu procházel, říkal jsem si, že se mi sice líbí, ale po obsahové stránce působí tak trochu prázdně, nezdálo se, že by tam bylo mnoho side questů. Omyl. Město jich má plno. Jsou velice chytře ukryté u questů hlavních, v rámci kterých si v nich zkusíte všemožné... typický nádech městského podsvětí, politikaření se starými pardály (Dijkstra je jedna z nejlepších postav btw), nějaké to vyšetřování (quest se sériovým vrahem, brrr), plus i trochu té zábavy. Ať už v náručí nějaké kurtizány, či nad partičkou gwintu, nejlepší mini hry, co jsem kdy ve hrách viděl.

Taktéž bych chtěl zmínit věc, kterou jsem alespoň já osobně považoval za docela zajímavou. Geraltovu amnézii jsem v předchozích dílech chápal jako takovou pomocnou ruku pro lidi, kteří nečetli knihy a v onom světě se nevyznali. Čekal jsem, že W3 bude v tomto trendu pokračovat, ale nebylo tomu tak. Geraltova paměť se zde plně obnovila, přičemž mnoho postav z knih už hra důkladněji nepředstavuje. Jako kdyby CDPR říkali svým knihami nepolíbeným hráčům: ,,Tak. Konec. Pusť mi tu ruku, už ses po dvou hrách rozkoukal, tak už ti toho nemusíme tolik vysvětlovat. M´kay?"
A hudba je kapitolou sama o sobě. Percival tý hře dodal už tak velký koule. Vtipný však je to, že můj úplně nejoblíbenější zpívaný track ani nepochází od nich. Widow-Maker je v mým výběru už léta. Bylo moc fajn ho konečně slyšet i ve hře.

Hra se ovšem neobešla bez svých záporů - pro mě osobně byl úplně největším negativem asi onen neuspokojivý a občas přestřelený skill tree. Prostě mě neoslnil. Kdykoliv jsem postoupil na další úroveň, měl jsem z toho radost vždycky spíše z toho důvodu, že si budu moct vykovat nějaký nový vybavení, na skill pointy jsem pak začal zapomínat. Je tu pak i určitá nerovnováha, třeba kombinace skillů "Undying" a "Gourmet" činí z Geralta zcela neporazitelného terminátora, který pak lehoulince rozseká v podstatě úplně každého. Pak to jsou naštěstí jen otravné drobnosti, z těch hlavně převládají Geraltovo nožičky ze skla (už nevím, kolikrát jsem vykřikl: ,,Do prdele!", když se Geralt po pádu rozflákal na hadry), plus všechny ty debilní svíčky a lampy, u kterých se Geralt při rychlém vykrádání obydlí nějakého nebohého vesničana vždycky na vteřinu a půl zastavil, aby je zapálil.

Zaklínač 3 je definitivně nejlepším RPG od dob Baldur´s Gate 2. V rámci toho můžu hrdě říct, že se jedná o třetí RPG, kterému dávám parádních 95% (pocta, kterou poprvé dávám nějakému RPG, které nestojí na Infinity Enginu). To čekání za to stálo. A já se těším jak blecha, až to jednou zase sjedu celý.
Smekám. Ta chvála je věru zasloužená.

Co se mého konce týče... dostal jsem ten, ve kterém se Ciri stane císařovnou. Zprvu jsem z toho příliš nadšený nebyl, ale pak jsem se na youtubku podíval na zbylé dvě zakončení, přičemž rázem jsem dospěl k názoru, že mi to vyšlo vlastně hezky. Bad Ending je prostě Bad. Ten nikdo nechce. A Ciri zaklínačkou mi oproti císařovně přijde víc odbytý, plus nemá takový emocionální náboj. Navíc končí až moc hezky. To mi prostě do toho Sapkowskiho univerza nesedí.

Ještě jako bonus přidávám menší seznam několika rozhodnutí, které jsem během hraní učinil...
- Romancoval jsem Yennefer. Sorry Triss, kdybych nečetl knížky, možná bych zůstal u tebe, ale nejde to, drahá.
- Propustil jsem Lesního ducha, což na konec vyústilo ve smrt Barona a jeho ženy. Tvrdá porážka :( Holt jsem v rámci touhy pomoct sirotkům nebezpečně zariskoval. Nečekal jsem, že to bude mít tak drsný následky.
- Zkurvysyn Junior ušetřen. Moc si tím nepomohl.
- Radovid zavražděn, Dijkstra zabit. To mi bylo líto. Ne Radovida, Dijkstry.
- Cerys vládne na Skellige.
- Na Kaer Morhen mi to všichni přežili. (Až teda na toho Vesemira)
- Nilfgaard vyhrál válku.

Jo, a jestli to někdo hrál s tímhle účesem, zaslouží si tři dny klečet v hlubinách Křivušských blat a povinně po každé hodině zakřičet: ,,Nasrat na Paní lesa!" A jestli to ten daný jedinec přežije, nechť při dalším hraní dostane druhou šanci.