Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
To bylo keců o tom, jak bude Spore originální a inovativní, nakonec vyšlo najevo, že je to slepenec několika her. První fáze - hra flOw, druhá fáze - jakékoliv RPG z pohledu třetí osoby, třetí fáze - typické RTS, atd. Všechno na kost zjednodušené, až hanba. Zpočátku to ale nebudete řešit, první hru se budete docela dobře bavit, tedy až do doby, kdy se dostanete k poslední fázi.

Do té doby je všechno v pořádku, sice občas nevyvážené, ale hratelné. Ale vesmír je vážně hrůza a děs. Zpočátku to vše vypadá nádherně - možnost neobydlenou planetu přetvořit v zalesněný ráj plný zvířátek, který vám bude sypat hromadu koření (=prachy), hledání artefaktů na planetách a hlavně ten krásný vesmír s mnoha soustavami, ve kterých žije několik rozdílných civilizací. Při prvním odzoomovaní a pohledu na galaxii jsem byl nadšen a těšil se, jak to bude super, ale chyba lávky.

Jako vyloženě agresivní civilizace jsem hned chtěl všechny okolní planety dobýt, k čemuž jsem pochopitelně zamýšlel postavit obří flotilu. Smůla, po chvilce jsem zjistil, že planety musíte drtit sami, s jedinou blbou lodí. Sice si můžete do týmu přibrat spojence, jenže já sakra nechci spojence, chci bejt zlej a všechny si podrobit! Po zkušenosti s první planetou, kdy jsem asi dvě hodiny lítal sem a tam, bojoval proti 50násobné přesile a ničil města, dokud planeta konečně nekapitulovala, jsem se překonal a přibral do týmu partáka. Bohužel byl téměř k ničemu. Otráven, ale přesto stále odhodlán, jsem chtěl zkusit další planetu. Najednou ale začaly otravné útoky v intervalu asi 20 minut, kdy na všechny vaše planety někdo zaútočí, vy se musíte zvednout, doletět tam a DO POSLEDNI BLBY LODICKY válející se někde v zapadlym koutu planety nepřítele zlikvidovat - MEGAOPRUZ. Hra pokračovala a nadále mi házela klacky pod nohy, až jsem to nevydržel a zabalil to. Tohle vážně ne.

Na začátku poslední fáze, ještě než jsem poznal její nedodělanost a nehratelnost, jsem uvažoval o 85%, nakonec dávám o 10 min a to ještě s přivřenejma očima. Připadá mi totiž, že znovuhratelnost nebude moc vysoká, aspon já si to zahraju maximálně dvakrát - za masožravce a býložravce. Poté, co poznáte herní mechanismy a prožijete počáteční euforii totiž moc nezbývá, jen 5 navzájem propojenejch, primitivních her, které vyzdvihuje jen jedno - tvorba příšerky a její vývoj.

Pro: Editory, prvních 8 hodin hry, jednoduchost

Proti: nevyváženost, nedoladěnost, jednoduchost, vesmírná fáze, nic moc znovuhratelnost

+23 +24 −1
  • PC 65
Evoluce počínající vývojem těch nejmenších mikroorganismů a končící dobýváním vesmíru, to je Spore. Neznám kreativnější hru, v níž by se vyřádil i ten největší hračička. Od buněčné fáze jsem se přes tvoření příšerek, kmenové rozepře a budování civilizace dostal až do vesmírné etapy.

Nejvíce jsem se vyřádil hned na začátku s těmi mikroskopickými tvorečky, kterým jsem určil, zda budou býložravci (mírumilovní), všežravci (občas klidní, občas ne) nebo masožravci (agresivní). Tuto fázi jsem hrál nesčetněkrát a musím uznat, že vyprofilovat čistokrevného býložravce nebo masožravce byl někdy opravdu oříšek, protože to znamenalo vyhýbat se určitému druhu potravy.

Tvorba příšerek mě v několika prvních hrách také hodně bavila a i kmenová fáze se srandovním tanečkem bez vyššího účelu nebyla k zahození. Jakmile jsem se ale dostal k civilizaci, už mě to všemožné tvoření přestávalo bavit. Vím, že můžu použít předpřipravené modely domů nebo vozidel, ale to nenahradí mé vlastnoruční výtvory.

Když jsem vypustil svou první vesmírnou loď, bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem se na chvíli podíval mimo svou planetu. Hrubeše, jsem tedy nikdy nenavštívil. Další hry už jsem končil většinou u kmenů, a pak už hned po buněčné fázi.

Nápad vytvořit něco takového určitě nebyl špatný, ale mě prostě až tak moc neuchvátil svým provedením, kde zábava a hratelnost s každou další fází stále více upadá. Nemohu hře upřít tu obrovskou variabilitu tvorů, dopravních prostředků nebo obydlí, ale čekal jsem asi něco trochu jiného, respektive zábavnějšího. Je zde obsažen až moc velký mix žánrů a výsledný produkt je taková patlanina všeho možného dohromady. Spíše, než bych se znovu pustil do Spore a skončil po buněčné fázi, tak si radši pustím Tasty Planet.

Pro: buněčná fáze, určení potravy, první tvorba příšerek, srandovní taneček, obrovská variabilita

Proti: od civilizační fáze nudné, až moc tvoření čehokoli, moc velký mišmaš

+18
  • PC 90
Spore patří do série her, kterým jsem kdysi dal vysoké hodnocení, ačkoliv obecný konsensus tak příznivý není. Své hodnocení nechávám, ačkoliv si nyní plně uvědomují, že si ho ani zdaleka nezaslouží a nepřidalo tomu zřejmě ani nenaplnění naději, které v době svého vývoje přinášel.

Jde o to, že ve své podstatě je Spore skutečně nesmírně nudná hra. Jako buňka žerete, jako příšerka tancujete nebo ničíte, jako kmen se přátelíte nebo jste destruktivní, v civilizaci obchoduje, bojujete nebo konvertujete – což je skoro to samé jen v jiných barvičkách. A vesmírná fáze začne po určité době být nesmírně stereotypní. Ano, tohle všechno je pravda. Přidejme k tomu určitý nevyužitá potenciál, například poměrně malý počet archetypů. Navíc, představme si, že by bylo archetypů více – pak by muselo být i více možnosti v jiných stádiích hry, a celkově by to tedy bylo zajímavější a rozmanitější. Četl jsem o pár zajímavých nápadech. Například Missionary ve vesmírné fázi, náboženský archetyp, který však dává větší důraz na mír.
Poslední fáze by navíc mohla obsahovat více mechanik, více způsobů rozšiřování impéria a tvoření aliancí. Získávání planet jiných ras jde ve Spore dvěma způsoby – obchodem nebo válkou, což je nudné a je to doopravdy málo. I cesta do středu galaxie by mohla být obtížnější, ale odměna o to větší. Před deseti lety jsem se zoufale snažil do středu galaxie dostat, dnes tam s příšerkou co nejrychleji doskáču, abych se hra trochu zrychlila.

Proč tedy tak vysoké hodnocení? Protože se stále jedná o hru, která je drahá mému srdci, a které je pro mě vynikajícím plátnem kde si můžu hrát. Nejde jen o tvořený příšerek, budov atd. Já tvořím příběhy a celé kultury. Možná jim Spore nemůže dát zcela vyniknout, ale co mi braní si vytvořit vlastní historii za fanatiky? Třeba i méně násilné? Není to pro každého, jistě. Podobné příběhové tendence mám i u The Sims série, ale ta je celkově mnohem lepší a má skvělé mechaniky. Co bych si moc přál? Spore 2. Hra, která nikdy nevyšla, a asi nikdy nevyjde, protože na rozdíl od The Sims byl Spore prostě propadák. Přitom ale musíte uznat, že ten potenciál tam je. A sakra – někdo by ho měl pořádně využít.

Pro: Nedocenitelné umělecké plátno

Proti: Stereotyp, omezená rozmanitost, nevyužitý potenciál

+17
  • PC 75
První stádium celkem ušlo, ale mobilní verze mě nějak bavila víc. Není tam moc možností a hlavně času se vyblbnout. Tohle je otázka cca 20 min.

Druhé stádium bylo zatím asi nejzábavěnší a nejspíš to tak i zůstane. Především tvorba a postupný vývoj příšerky je hodně zábavný a člověk si ho tu dost užije. Hráči je trochu podsouván pacifistický přístup - je jednodušší a rychlejší se s cizíma potvorama skamarádit, než je sežrat. Ale nakonec jsem přece jen pár druhů sežral, protože moje potvůrka občas neměla pro diplomacii patřičné dispozice (ruce). V editaci příšerky je tu nejvíc voleb ze všech a dá se tu opravdu maximálně vyblbnout. Herní doba tak do 3 hodin, podle toho jak moc se s tím budete piplat.

Třetí stádium je kmenové. Tady už nelze měnit vzlhed příšerky, pouze její oblečení. Voleb není moc a osobně mi příliš nevyhovovaly, ale dá se to. Hra je zajímavou variací na RTS se snadno pochopitelnými mechanismy. Náročnost nízká, ale zas nemůžete dělatúplné hovadiny. Vadila me hlavně šílená nepřehlednost přes všechnu tu džungli - ze začátku chaotické, ale pak si člověk zvykne. Kmeny, které byly vůči mě agresivní, jsem vyhladil. Tj. 3/5. Hra z toho usoudila že můj národ po válce prahne a v úvodu čtvrté epochy mi potvůrky fantazírovaly o tančících a atomockách, což mě docela sere. Časově je to opět kolem 3 hodin.

Ze čtvrté epochy jsem zatím viděl jen editaci radnice a vozítka. Vozítek asi bude k editaci víc. Obojí bylo už vopruz a mám pochyby že odsud dál bude Spore ještě zábavná. Opět lze měnit oblečení potvor, tentorkát už asi bez efektu na výkon.

Celkově mě štvou drastické přechody mezi jednotlivými obdobími - z amorfní věci plovoucí ve vodě, jsem měl rázem čtyřnohou potvoru, z té pak později přímo dvounožce s rukama. Meší výtky bych pak měl k herním dobám jenotlivých módů, taky k onomu systému vylepšení, kdy vám hra vnucuje vylepšení potovry za cenu horšího vzhledu a taky k faktu, že zatímco vzhled a s ním i většinu vlastností můžete kdykoliv zcela kompletně změnit, co bude vaší potravou se prakticky rozhodne v prvním stádiu. (Alespoň já pak nikde nenašel jiná, než masožravá ústa.) A samozřejmě mě štvě protěžování býložravců a mírového přístupu. Občas pak taky infantilnost, neb celá hra se ráda tváří, že cílová skupina jsou děti 4-8 let. Úroveň grafiky je celkem mizerná, ale nepředstavuje to problém. Zvukový doprovod hodnotím spíš kladně.

------------
Čtvrté stádium, nakonec bavilo podobně jako to třetí. Opět mám zásadní výhrady k protěžování agresivního postupu. Dary městům se ukázaly jako vyhazování peněz, neb všechna nakonec někdo jiný dobyl. Když na mapě zbyli poslední 4 říše, byl jsem velikost až druhý. Nakonec jsem zbyli dva, oba vojenští, poměr sil 3:7 pro druhou říši. Vztahy +103, další desetitisíce darů už k ničemu nevedly, a tak jsem ač nerad musel postupně vyhladit i je. Z toho taky plyne, že je to vlastně dost jednoduché. Opět. Ale nemůžu říct, že by mi to vadilo, alespoň se to příjemě hrálo. Jen mi občas chyběla nápověda - hra vám tady toho moc nevysvětlí a věci je třeba pochopit za chodu. Herní doba ... e.. do 5 hodin.

Poslední vesmírné stádium se po chvilce ukázalo jako neskutečný děs. Vesmírná mapa je naprosto nepřehledná. Většina misí vopruzuje s nesmyslným časovým limitem, jako by nestačilo že samy o sobě jsou dost protivné - takže se seru s nějakým výbíjením nemocnýho druhu, kterej musim hledat jak debil ručně, když lovim čtvrtou příšeru z pěti, dojde limit a trhni si nohou hráči. Do toho zachvíli každý něco chce, každá pitomá planeta otravuje, až už jeto proto že je někdo napadnul, nebo proto že mají pocit, že bysme jim měli zaplatit. Abyste si tyhle zprávy vůbec přečetli musíte se kolečkem dozoomovat na hvězdnou mapu - obvykle během plnění mise, která je časově omezená. Takže buď se vyseru na lovení lumíků a národ náboženských fanatiků ze mě bude dál žďímat prachy který rychle docházej, nebo mě zpraží domovská planeta že jsem se neobtěžoval ji bránit. A do toho ještě spojenci začnou otravovat s kdejakou zhovadilostí. A VŠUDE SI KURVA MUSIM DOLETĚT! Samozřejmě mechanismy zůstávají nevysvětleny, nějak se s tím hráči poper, zatím co tě bude otravovat celý okolní vesmír najednou.

Zatímco všechny předchozí epochy byly vcelku ok hratelné, tady jsem si přišel, že se mnou hra vesele vyjebává. Mohla to být zajímavá nenáročná lítačka v duchu dejme tomu s trochou nadsázky Darkstar One a trochou toho managementu, obchodu a politiky v pozadí. Místo toho je vesmírná doba naprostou buzerací hráče. Herní čas bude asi dost značný, bo galaxie se proti tomu co jsem za hodinu prozkoumal zdála pořád šíleně veliká a navíc pořád sakra musíte všude lítat osobně. Prostě ten závěr totálně dojebali.

Dohromady hodnotím slabších 75 (70/80/75/75/50). Vesmírná fáze by to hodnocení mohla teoreticky shodit, ale nakonec ji aspoň pro zatím budu spíš ignorovat. Stejně vidím nejvíc zábavy ve fázi zvířecí a vzato v potaz značené zjednodušení všeho, povedlo se tvůrcům až na pár kiksů předvést solidní vývoj inteligentního života. Teď si postavím dvě potovry, co jsem si vycucal z prstu, a půjdu se zas věnovat golfu. Zbytek v pro & proti

Pro: široké možosti editoru příšerek, fyziologické vlastnosti příšerky dědí srkz epochy

Proti: často nedostatečné možnosti editace, drastické přechody mezi epochami, vnucování herního stylu, protěžování mírové cesty, chaotičnost, infantilnost, totálně zpackaný vesmír, krátké první epochy, v editaci lze příšerku kdykoli kompletně překopat

+16 +18 −2
  • PC 50
Celý problém Spore je už v samotném počátku tvorby, ve snaze vytvořit pět her najednou, místo aby se tvůrci soustředili na jednu hru a tu pořádně vypilovali. Takže tu máme pět příšerně jednoduchých nepropracovaných her nebo spíš základních prototypů her. Sestávají se jen z pár primitivních úkonů, které musíte neustále opakovat bez nějakého pořádného smyslu, takže velice rychle upadají do naprostého stereotypu. Hrát to není tak strašné, každý ten prototyp má něco do sebe. Je v nich potenciál, a kdyby je někdo rozpracoval, mohly by to být moc dobré hry. Důkazem budiž, že takové hry existují, žádná z pěti herních částí Spore totiž nepředstavuje nic nového.

Pokud jde o možnosti editovatelnosti, také to není žádný zázrak. Na skládání příšerky musíte nejen shromažďovat body, ale i vyhledávat a sbírat jednotlivé tělní části. Ty pak přiřazují příšerce různé vlastnosti, nevyhnete se tedy plácáním věcí na tělíčko podle vlastností a ne podle vzhledu. Jestli si chcete zkusit vytvořit příšerku podle libosti, je lepší pustit si editor nezávisle na rozehrané hře. Když mě hra později nabízela editovat další a další herní objekty, už mě to začínalo spíš otravovat. Ostatně k čemu je mi nastavovat si vzhled budov ve městě, když mám kvůli aspoň nějaké přehlednosti stejně většinu doby pohled odzoomovaný natolik, že z nich vidím leda barvu? Nakonec mi ale vadilo nejvíc, že většina věcí vylezlá z těch editorů vypadá jako něco, co uplácalo malé dítě z plastelíny a několika obalů od bonbonů. A všechno na co narazíte ve hře tedy ostatní příšerky a jejich vybavení z těchto editorů vylezlo také. Ze začátku to vypadá pestře, možná i zajímavě, po delší době hraní se vám z toho může dělat zle, jako se vám udělá zle, když se přecpete sladkým. Já jsem ke konci viděl už jen hromadu podobných splácanin a říkal si, že tahle hra má snad tu nejhnusnější grafiku ze všech, přestože má své pěkné momenty.

Celým svým pojetím a jednoduchostí je Spore hrou především pro děti. Stylizuje se do takové hry neomylně i graficky. Jenže každá další etapa je výrazně delší než ta předchozí a s narůstající délkou roste i ubíjející stereotyp a od třetí až čtvrté etapy postupně přibývá značná nepřehlednost.
+15
  • PC 60
Už od mala jsem byl přesně ten typ hráče, který hrozně moc rád něco tvořil. V The Sims jsem strávil hrozně moc času pouhým vytvářením rodinek. Ve Warcraft 3 a Age of Mythology jsem zase vytvářel vlastní mise a vymýšlel si k nim vlastní příběhy. To stejné platí i třeba pro NHL hry, či fotbalové hry jako This Is Football nebo FIFA kde jsem většinu času tvořil vlastní týmy a vlastní hráče. Třeba zrovna teď v NHL 19 jsem si vytvořil celou ligu složenou z vlastních týmů. Prostě a jednoduše rád popouštím uzdu své fantazii a když se ve hře objeví tlačítko „create“ skáču radostí dva metry do vzduchu. Spore a The Movies byly hry, o kterých se mi jako malému nezdálo ani v nejdivočejších snech. Představa, že můžu vytvořit příšerku a prožít s ní celý evoluční vývoj nebo si vytvořit herce a nechat je hrách v mých filmech… Musíte sami uznat, že to pro každé dítě (ale i dospělé) musí být splněný sen!

Spore je ve své podstatě takový Charles Darwin simulátor. Začínáte jako malá mikroskopická potvůrka, prodíráte se potravinovým řetězcem, dokud nejste na jeho úplném vrcholu a poté ještě expandujete do vesmíru. Každá fáze vývoje, které jsou dohromady čtyři, jsou samy o sobě vlastní hrou. Avšak nejvíce hra pokulhává v oné zajímavě znějící hratelnosti.
První část se odehrává v moři a vy jako malý organismus hledáte potravu a vyvíjíte se, mimoto unikáte, či soupeříte s ostatními potvorami.
V druhé části poprvé vyšlápnete na souš a budete si hledat domov, opět budete hledat potravu, opět se budete vylepšovat a budete utvářet vztahy s ostatními příšerkami. Posléze si utvoříte osadu a musíte navázat buď přátelský vztah s jinou osadou příšerek nebo je musíte vymazat z povrchu zemského.
Poté ale přichází třetí a čtvrtá část vývoje. Ve třetí fázi si můžete postavit radnici, domy, továrny a funhousy, které si překvapivě sami navrhnete. Také si můžete vytvořit vlastní vozidlo. Avšak také se v této fázi hra změní v real-time strategii a vy tak na velké mapě posíláte jednotky sem a tam a obléháte, konvertujete, či kupujete jiné osady. Nejvíce mi na této části však vadil fakt, že osady nacházející se na jiném kontinentě jste mohli obsadit pouze pomocí letadla a až poté po obsazení města jste si mohli postavit pozemní jednotky a dobít zbytek.
A nakonec je tu čtvrtá a naštěstí poslední část, kde kolonizujete vesmír. Tato část by mohla být sama o sobě zajímavá a zábavná, kdyby autoři neudělali z vesmíru nepřehledný a silně obtěžující paskvil, kdy jsem se do hraní nutil a málem jsem spore ani nedohrál. Nechápu, čí nápad byl, že všude musíte doletět svojí jedinou raketkou a případě všechny vesmírné souboje vystřílet pouze s ní… Ještě by mě zajímalo čí nápad bylo udělat cestování po vesmíru tak složité? Proč se to celkově nevyřešilo jako předchozí fáze? Že byste někam posílali rakety, a s nimi prozkoumávali, kolonizovali, uzavírali přátelství, dobývali a udělat z toho alespoň jednoduchou variaci na Civilization?

Kde však pokulhává hratelnost, tak exceluje pověstný editor. Ten je jednoduchý, a i celkem přehledný. Můžete v něm udělat takřka vše co vás jenom napadne. Od nejroztomilejší stvoření, až po ty nejnechutnější, nejodpornější a nejbizardnější monstra. Spore neklade meze vaší fantazii.

Spore mělo koncept jistě dobrý, provedený však nebylo dobré. Hra bohužel pokulhává na primitivní a ke konci až špatné hratelnosti. Na druhou stranu obsahuje spore opravdu skvělý editační možnosti, to však hru, jak celek nezachraňuje. Je to škoda. Takhle můžu Spore hodnotit jako průměrnou hru s nedoladěnou hratelností, avšak skvělou možností tvorby příšerek.

(Herní výzva 2019 – „Herní kutil“)
+15
  • PC --
Ty komentáře pode mnou jsou skutečně dlouhé, rozhodně jsem je nečetl všechny, takže je možné, že řeknu něco, co už řekl někdo jiný, každopádně stručně a jasně:

Bez nějakého delšího přemýšlení můžu klidně říct, že nebýt editorů, byla by to, tedy aspoň z pohledu více či méně dospělého hráče, docela tragédie. Všechny složky hry mohly být daleko propracovanější. Rozhodně bych dost ocenil, kdybych si například mohl vytvořit několik druhů pozemních vozidel pro různé terény a taktiky. Ale ne, celé je to jenom o tom vytvořit si vozidlo naprosto libovolného tvaru, a čím víc zbraní na něj naskládáte, tím bude účinnější... WTF?

Dobře, zjevně je to hra pro děti. To je ale škoda. Být to seriózní higly-customable hra "pro dospělé", nejspíš bych si užil mnohem víc.

Pro: EDITORY, tak nějak to funguje a baví

Proti: Všechno je to děsně zjednodušené, hnusná grafika, infantilnost

+12
  • PC 80
Tento komentář je nezdravě dlouhý. Nesnažil jsem se o popis toho, jak Spore funguje, protože by to bylo jednak zbytečné a jednak vzhledem k délce textu nesnesitelně úmorné, nýbrž pokusil jsem se především o vylíčení určitého pocitu, který ve mně zanechala závěrečná fáze hry

------- neškodný úvod -------

Je nepochybné, že by mohlo být mnoho věcí na Spore uděláno lépe. Nejvíce nejasností mám ohledně provázanosti jednotlivých částí, tedy jak moc kroky učiněné v jedné ovlivňují možnosti v následující. Jelikož jsem absolvoval jedinou kampaň, netroufnu si soudit, ovšem recenze, jež jsem četl, se v tomto směru netvářily pozitivně. Leccos napovídá už to, že v rámci úvodních fází lze svou potvoru přetvářet takřka neomezeně: jedna volba neuzávírá nevratně cestu k jiné. Určité specializace samozřejmě vylučují jiné, ale žádná proměna není definitivní, vždy se lze vrátit a udělat všecho jinak. Důsledná realizace „simulátoru vývoje“ by s příslušnými volbami měla rapidně redukovat obzory pro následující činnosti, takže by se otevíraly specifické možnosti řešení situací a tedy jiný zážitek.

Tady (by) zřejmě narazila odvaha tvůrců na meze tržní reality a celá hra byla tak nějak víc „zpřístupněna“. Potíž je v tom, jak je koncept Spore široký; že jde fakticky o kompilát několika her, přičemž každá by se potenciálně mohla rozběhnout do obrovské šíře. Jenže to by bylo z hlediska vývoje asi neudržitelné a pro část publika i nevděčné: dlouhodobý pobyt v jedné fázi by mohl hráče znudit dřív, než by hra předvedla svou hlavní přednost – různorodost vývojových etap.

Mě osobně okouzlila každá z nich; nejlepší z "pozemských" je však hned druhá, na jejímž počátku se stanu tvorem suchozemským. Procitnu v krásném barevném světě, v němž žijí desítky jiných druhů, s různým stupněm společenské vstřícnosti a různými rituálně seznamovacími preferencemi. A tak se toulám krajinou, vyhýbám se lokalitám, v nichž žijí od pohledu zlí tvorové, závistivě vzhlížím ke korunám stromů, kde poletují jiní, mající křídla, po nichž tak toužím, a hledám "vylepšení", která mi umožní dále se vyvinout. Různé tvarování těla přináší různé přednosti a s tím lepší vyhlídky v přátelských či nepřátelských společenských stycích. Ale vážně by mě mrzelo, kdybych jako agresor přišel o všechny ty rozkošné tanečky, zpívání a předvádění se. :-)

Zřejmě i s vědomím toho, že jde jen o jednu část hry, kterou tato nekončí, ale po ní přijde další, jiná, se soustředím na to, v čem má ta která své kouzlo, a po sotva deseti hodinách stojím na prahu kosmického věku, v němž se dosud přívětivá roztomilá hračka přece jen proměňuje.

------- vesmírná etapa -------

Vesmír zde evidentně není k tomu, aby byl dobyt a od první do poslední planety ovládnut hráčem. Po desítkách hodin kolonizování lze při oddálení pohledu vidět, že jsem nedokázal takřka nic. Desítky planet, vykoupené obrovskou dřinou, a přitom je má říše v porovnání s galaxií bezvýznamná. Na jejím druhém konci, kam se pravděpodobně nikdy ani nedostanu, jsou dost možná mnohem větší civilizace, se svými unikátně navrženými budovami a vozítky, ovšem z globálního pohledu stejně postradatelné. Bylo by bláhové chtít to všechno dobýt! Domnívám se, že toto představuje pro mnoho hráčů ústřední problém. Jsou vsazeni do světa obývaného nespočtem jiných tvorů a je jim jen tak mimochodem řečeno, že „tam někde“ (uprosřed galaxie) je cíl. Okamžitou reakcí je touha ty ostatní porobit, zabít či ovládnout (proč by jinak ve hře byli?) a označeného cíle dosáhnout (o tom přece hry jsou). To vše namísto otázek „má to cenu?“, „jaký k tomu mám důvod“? Vesmírná fáze se takovým hráčům vysmívá: na této cestě čekají jen tisíce podobných planet a ukrutný dobyvatelský stereotyp, přitom se na konci nedostaví žádná satisfakce. Ledaže si člověk/hráč zakryje oči.

Raději budu cestovat, jak mi prozatím omezené technologie dovolí, pomalu od planety k planetě, a až narazím na červí díru, skočím do ní a objevím se v úplně jiném koutku světa, kde o mém gigantickém (jak jsem si dosud možná naivně myslel) impériu nikdo ani neslyšel. Na jedné straně jsem bezmocný, což se mi připomene vždy, když dorazím na hranice Hrubeší Říše, na druhé straně mohu být bohem. Oni byli v planetárním věku již před miliony let a je plně pochopitelné, že se jim nemohu rovnat, já však pro změnu narážím na jiné, kteří jsou miliony let za mnou. Prolétám nad jejich hlavami, pozoruji to hemžení pronárodů a přemýšlím, jak asi bude tento svět vypadat za tisíce let, kdy se sem možná vrátím. A co je klíčové, mohu do tohoto neustávajícího koloběhu zasahovat.

Umístit černý monolit (nádherný odkaz na 2001: A Space Odyssey), čárat kruhy do obilí a těšit se z toho, jak místní reagují: bázlivě se skrývají, křičí, ve vytržení mnou zanechané stopy uctívají... K dispozici jsou i kvalitativně diametrálně odlišné ingerenční prostředky: mohu provádět genocidu druhů (tzv. negativní demografickou politiku), na jejich místa dosazovat jiné, rozvracet ekosystémy a s pomocí dalších podobných prostředků provádět roztodivné biologicko-psychologicko-sociologické pokusy. Vrcholem je ovšem terraformace planet, jež kromě pocitu zadostiučení skýtá fascinující podívanou. V několika kvalitativních stupních nejprve krátkodobě – např. naváděním meteoritů na povrch či generátorem sněhových bouří – nastolím pro život vhodné podmínky, načež je dosazením vhodných organismů stabilizuji. Jsem Pánem světa od obíhajícího kusu kamene bez vlastní atmosféry po živou planetu se statusem „galaktická ZOO“, obývanou desítkami rostlinných a živočišných druhů. Vztyčuji pohoří, hloubím kaňony, tvaruji řeky... a pak zase prudce odzoomuji do té nekonečné vesmírné prázdnoty.

Na živých planetách se ale stále odehrávají malé příběhy: šíří se nákazy, jeden druh pronásleduje jiný, národy vedou války... a jednou to možná také dotáhnou tam, kde jsem dnes já. Díky faktu, že i já jsem si všemi těmito fázemi na velmi podobné planetě kdysi prošel, se opravdu cítím jako součást tohoto "hnutí". Chybí jen možnost na kterékoli planetě sestoupit ze svého stroje a objevit se zase v jedné z předchozích vývojových etap; jsem rád, že toto přinese alespoň datadisk. Podobně jsem byl uchvácen i ničením cizích měst, kterého jsem si ovšem – jako národ vesměs nekonfliktní – příliš neužil. Ovšem ten pocit, pozorovat shora mnou svrženou bombu, jak se dlouhé vteřiny prodírá atmosférou a blíží se k těm krásným stavbám na povrchu, byl úchvatný.

Vesmírná fáze není místem k dohrání, k udělání si dalšího „zářezu“, ale pro mne místem takřka meditačním, ve své obrovské rozlehlosti teskným i krásným, s mnohostí cest, jimiž se lze vydat a zkoušet, co vše je možné. I ona má významné nedostatky, nejproblematičtější je absence jakékoli automatizace získávání zdrojů a chabé diplomatické možnosti při kontaktech s ostatními rasami.

------- závěr -------

Samostatnou kapitolou je pak ona úplná editovatelnost, ať už příšerek, domů, vznášedel či vozidel. K té není celkem co dodat: její možnosti jsou jasné a považuji ji za velký klad, ale pro mne osobně nepředstavuje obzvláštní lákadlo.

Jednotlivými etapami jsem okouzlen, jsem si ovšem dobře vědom ani ne tak chyb, jako spíš dřímajícího potenciálu. Úctyhodným je pro mne Spore jako celek, tím, jak jsou tyto etapy poskládané za sebou. Je pro mne hrou jedinečnou svou strukturou, atmosférou a konec konců i obsahem, a právě pro tu jedinečnost se přes jednoduchost až nedotaženost dílčích částí rád přenesu. Jsem si vědom mezí svých herních znalostí, takže případně ocením tipy na hry koncepčně podobné, ovšem vyladěnější či propracovanější. Do té doby je pro mne Spore láskou svého druhu.
+9
  • PC 20
To jsem zase udělal hovadinu... kupovat za dvanácet sběratelskou edici hry, na kterou jsem se tak těšil... Přitom už dva roky nazpátek se objevilo první čtyřicetiminutové video, kde Willík popisoval, jak to bude revoluční, grandiózní, skvělé a stoprocentně procedurální. Spoléhal jsem na jeho superlativy, nečetl vůbec žádné články, abych se nechal příjemně překvapit, ale tentokrát to byla veliká chyba.

První fáze byla napoprvé opravdu dobrá, všechno barevný, spousta bublinek, všude příšerky, sem tam nějaká řasa k zakousnutí, zkrátka roztomilý... Jasně, tady si asi moc vybírat nebudu - jen tři druhy kusadel, nožiček, očíček a útočnejch výrustků. Párkrát jsem zkrátka musel chcípnout, najít kompromis, aby se dalo vůbec hnout z místa. Následná reorientace z býložravce na masožravce byla věcí dvou kliků - vyměnit filtrační fousy za pořádný kusadlo... Ne ne, zase se nemám čím bránit a znova chcípám.... Zkusim kusadla i fousy najednou, snad budu žrát rychlejš než chcípat... Jo, ono to funguje... Přežil jsem kapku vody a dostal se na souš...

Ó jaké překvapení... buďto můžu žrát ovoce, rostoucí na keříku, jít zabíjet jiný zvířátka na maso, nebo taky oboje... Tak co provedu s tamtím žabouchem??? Jenom dvě možnosti? Buďto útočit červeným čudlikem, nebo se skamarádit zeleným. Tak teda budem kamarádi. Žabák začíná zpívat, nápověda radí opakujte to, co dělá druhé zvířátko... Tak teda zpívám... Juhů posuvníček se plní a jsme kamarádi... Okénko s úkolem hlásí, ať to opakuju i s dalšíma dvouma žabákama... Méďa Béďa vedle zakládá hnízdo, vyrážím znova zpívat, tancovat a dělat pózy jak blb... Následuje motýl - toho už radši navštívím vojensku. V hnízdě se ke mně nikdo nechce připojit, tak musím opět šaškovat, aby se vůbec někdo přidal do party... hurá na ně... Kilk, klik, klik, hotovo hnízdo vyhubeno. Co teď? dalších šest hnízd čeká na spřátelení nebo na vymýcení... Nuda, nuda, pořád dokola

ÁÁÁ hnzdečko lásky se přestavuje na chýši s táborákem... Vykutálíme vajíčko z chatrče, chvíli počkáme a máme pracanta... Pošleme ho ke keříku trhat ovoce... Mezitím rozložíme kiosek s oštěpama, každej si vezme jeden a můžeme vyrazit na nově vznikající kmen. Klik myší - pích, pích, vesnice je čistá... už jen rozbořit hlavní budku a po deseti minutách monotoního klikání je jeden z X kmenů vyhlazen... Tentokrát se bude vyjednávat... Všichni vyfasujou píšťalky v druhém kiosku a cupitáme za hnědejma... Znova čím dál víc otravný klikání jako v minulý fázi... Po chvíli blbnutí se stáváme velkými kamarády, dokonce mi občas zanesou pět jednotek jídla jako dárek... Zbytek trhačů našeho kmene se mezitím vybavilo tyčema na sběr jídla. Místo tradičního trhání z keře do něj prásknou tyčí a vše seberou ze země... Chtělo by to lepší zbraně... Co tam máme? Samozřejmě výbornej výběr...sekery a pochodně, nic víc. Každýmu vrazim něco do ruky a jde se na dalšího šamana... Nic nudnějšího jsem nehrál.

Po dalších dvou hodinách nám roste město. Óóó božínku - editor baráků... patnáct minut si tam stavim nádhernou radnici, sice jsem jí zapomněl pomalovat, ale to pak opravím... Chci postavit první barák pro lidi... znova editor... pětiminutová rychlovka, už ho radši ani nenatírám ... Tak si postavíme vozítko... zase editor!... Továrna!... házim dvě kostky na sebe a už nic dělat nehodlám.... Vyrazíme tedy zabrat gejzíro-sopku, která chrlí 1000 jednotek ?koření? za minutu. Po cestě vyzkoušíme obranu nepřítele, ale kupodivu drží. Postupně stavím další a další budovy, až jich mám neuvěřitelných pět. Na další baráky nemám z nepochopitelnýho důvodu sloty ve městě, zatímco soused (taky feudál) jich má 12.

Několikrát se neúspěšně pokouším o získání území militaristickou cestou, ale díky věžím na hradbách se stále nedaří... Mezitím infantilní AI posílá už hodinu pokaždé jedno vozítko neustále k mému zdroji koření. Z druhé strany létá za stejným účelem letadlo... Nejsilnější útok proti mě byl dokonce dvoučlenný! (střední obtížnost)

Nově zabrané město nechávám ekonomické, vytvořím supersložité dvoudílné vozítko, a kliknutím posílám karavanu přes půl zeměkoule. Tenhle obchod vydělává nehorázný Sporáče (V EA si dejte přes držku, to je měna horší jak Simleon), zatímco produkce vrtů klesla na desetinu. Meztím se povedlo rychle nashromáždit čtyři tisíce sporáčů a můžu koupit město se kterým obchoduju... To se mu zdá málo, čekám na osm tisíc, zase nechtěj. Až při šestnácti vtipně hlásej: "Umíte učinit skvělou nabídku, jako vždy"... Město koupeno, karavany se zastavili... Posílám je na další město a za dalších pár minut ho kupuju. Postupně skupuju celou říši bez jakéhokoli problému včetně posledního města.

A konečně poslední fáze - vesmírný věk. Tentokrát už si vznášedýlko udělám pořádně, protože nic dalšího už nebude. Pomilionté absolvuju cvičný tutoriál s ovládáním raketky na vlastní planetě. Věřte mi, laserem zabíjet obludy přestane bavit už v tutoriálu a další "vychytávky" jsou na tom podobně. Následuje roztočení scrolovacího kolečka, vesmírná loď se vznese na oběžnou dráhu, loading, vyscrollovat ze solárního systému, loading a hurá jinam... A aby to nebylo tak jednoduchý, tak nejde vůbec nikam leťet přímo, jen přes jinou hvězdu, která je v minimální vzdálenosti od vaší... Fakt srandy kopec natáčet kameru a snažit se odhadnou, kudy se dostanu z jedný tečky na druhou tak, aby mi při tom nedošlo palivo... Po nekonečným hledání jsme našli to správné místo a znova roztočíme myš, znova počkáme na loading, znova roztočíme, znova počkáme, ještě jednou a jsem tam.... Zmáčkneme čudlík komunikace, řekneme AHOJ, nebo OMYL, vybereme opravit loď, obchodovat, útočit, nebo vytvořit obchodní cestu... nic víc tam není... Prodal jsem svoje zelené koření, nakoupil žluté, letěl zpátky, prodal, scrolloval...

Vypnul jsem Spore, a už ho asi nikdy nezapnu... Chápu, že GTAčko je "určené" dvanáctiletým dospělákům a tohle je pro o rok mladší brášky, ale i přes to, je to trošku moc. Tak nadějná hra a oni ji pošlou někam do budgetu za 50Kč i s časákem... Když to prezentovali před těma dvouma rokama, tak to měla být bomba, ale takovejhle paskvil jsem ještě nežral. Celá tahle multi-genre massively single-player online game hra je postavená akorát na editoru, kterej stejně v půlce hry (cca 20 úprav) začne nudit, jinak by se dala srovnávat s jakoukoli podřadnou flashovkou. Takovouhle hru nemá ani cenu sosat někde z torrentu, jenom si s ní zkazíte dvě odpoledne... Kéž by šli vrátit prachy...

Pro: Možná první fáze se dá + editor

Proti: Všechno ostatní včetně editoru - hodně rychle omrzí a stává se otravným

+8 +18 −10
  • PC 70
Jak už zde psali jiní uživatelé, nejlepší věcí na téhle hře je editor, kde si vytváříte a upravujete příšery. Jinak je to nudné a po chvilce hraní stereotypní. V podstatě jen běháte, získáváte si "spojence" a zdokonalujete se. Nápad sice dobrý a originální, ale chtělo to víc ho využít.

Pro: Editor

Proti: Stereotyp

+8
  • PC 85
Je to snad asi nejrozporuplnější hra kterou jsem kdy hrál. Na začátku byla buněčná fáze, která byla extrémně nudná. Pokračovali jsme v další fázi. Zde opět jen šlo najít co nejvíce kostí abych si mohl postavět tělo dle představ. Jinak jsem ještě mohl napadnout jiný druh nebo naopak se s ním spřátelit. Tím to opět hasne. Následovala kmenová fáze ta mě celkem bavila ale kdyby bylo více kmenů, více prostoru a více možností a už jen kvůli kmenové fázi bych hře dal tak 90%... následovala civilizační fáze ta mě bavila nejvíce. Stavět si vlastní stroje byla zábava a i Space Marines (Warhammer 40,000: Dawn of War) by se třásly nad mojí army. Měl jsem klona AT-AT, AT-ST Dreadnoughta i Abram mk. II... F-20 fightning Eagle, B-1 spacefortrres atd... tato fáze mě bavila tak, že jsem si jí zopakoval 3x. Následovala snad ta nejnudnější část hry. Vesmírná fáze. Neustále se opakující úkoly, nemožnost stavět vozidla v koloniích, a stupidní ovládání loďe mě přivedlo k názoru že EA zase něco posˇˇˇˇ. Ale byl bych dost blb kdybych zapoměl na skvělou kmenovou a božskou civilizační fázi a samozřejmě musím přidat editor příšerek, vozidel i budov (pravda dost omezený). A tak moje hodnocení je 85%.

Pro: Editor, Civilizační a Kmenová fáze.

Proti: Neustále se opakující úkoly ve vesmírné fázi, první dvě a poslední fáze.

+7 +8 −1
  • PC 75
SPORE... co k výtrusu napsat? No prostě, spore figuruje v mém životě jako hra, ze který se jednoduše nikdy nepoučím. Vždycky, když na ni dostanu chuť a instaluju jí říkám si: "Proč já jsem ji posledně vůbec odstraňoval?" Chvíli jí pařím a říkám:"Vole to je fakt pecka, proč jsem jí odstraňoval?" Projdu buněčnou fází, fází vývoje, kmenovou (pro mě asi nejmíň zábavná), civilizační fází a pak pařím fázi galaktickou, vesmírnou, chcete-li a zase říkám:"Co ti magoři na netu blbnou, však vesmírná fáze je pecka, proč jsem ji odstraňov...." Pipíííp, zařve komunikátor. Zvednu galafoun a tam týpek z mojí mateřský planety, že jim zase piráti kradou koření, abych tam letěl je zpráskat... Jo jednou za čas to nevadí, ale když už mám naobjeveno něco jiných civilizací a moc se s nima nekamarádim a následně ani po obraně před piráty nestačím odletět z planety a už mi zase řve komunikátor a ještě navíc z třech dalších stran a všechny chtějí pomoci, páč dostávají těžce po rici, pak se prostě dostaví:"Už vím proč jsem jí odstraňoval!!!"
Ona to není špatná hra. Kdeco je provedeno dobře, hlavně ten nápad snad nelze neocenit. PROVEĎTE SI VLASTNÍ PŘÍŠERKU OD BUŇKY PO VLÁDCE GALAXIE! Sakra, to je prostě nápad, jak kráva. Ale u každý z fází mi přijde, že už je ke konci vývoje nebavilo myslet a tak tam prostě něco flákli, aby to nějak fungovalo a honem honem vydat...Prostě potenciál, jako hovado, ale o tom jestli je využitej o tom není vůbec jasno.
Protože jsem sice nedoletěl (a to ani zdaleka) ke středu galaxie, abych se dozvěděl, co tam je, ale poctivě a víckrát jsem si prošel všemi fázemi, troufnu si říct, že hru znám natolik, abych ji jak ohodnotil, tak si odškrtnul dohráno...
Klucí z Maxisu měli na to, aby udělali pecku, i si myslím, že ze začátku fakt chtěli, ale pak se prostě snad zamilovali, nebo začali chlastat a na práci jaksi kašlali. I přes tohle všechno to zas tak bídně nedopadlo a 75% bude tohle všechno dobře reprezentovat...

Pro: Originalita, možnost kreativně se vyblbnout, každá z fází je v něčem zábavná

Proti: Otravné útoky ve vesmírné fázi, každá z fází je v něčem nedotažená

+7
  • PC 85
Na počátku nebylo slovo, nýbrž buňka, která požírala slabší, ženy a děti. Anebo plankton. Zanedlouho ji moře vyplavilo na souš a opět požírala slabší nebo ovoce ze stromů. Protože se na světě nacházelo více jedinců stejného druhu, rozhodli se založit vesničku a terorizovat, nebo se spřátelit se ženami a dětmi z ostatních vesnic. No a jakmile se stane, celou planetu ovládne vaše rasa a začne se bít mezi sebou. nebo přátelit, jak chcete. Po dobytí ostatních kontinentů potvůrka nasedá do hvězdné lodi a pokračuje šířit svoje názory do hlubin vesmíru. Všechna rozhodnutí, která uděláte v jakékoli fázi, se odráží na následujících. Pokud převážně válčíte, na konci získáte speciální zbraně, pokud své nepřátele uplatíte, získáte ekonomické výhody, jestli je přemluvíte na své náboženství, obdržíte propagandistické bonusy.
Přirovnávat první fázi k Pac-manovi je vcelku trefné. Vyberete si ústa, která vás řadí k masožravým nebo býložravým a podle toho ve vodní Petriho misce jíte. Za pozření obdržíte body DNA, které pak slouží jako finance na nákup rychlejšího bičíku nebo obraných jehlic. Vyberete si podle vašeho zaměření. Editor v první fázi nic převratného nenabízí, potvůrku si můžete nalakovat podle svého a ostny umístit kam chcete, ale kreativní orgie jako v pozdějších fázích to zatím nejsou.
Jakmile začíná být první fáze trochu nudná, nastane sesuv půdy, a vaše buňka se dostává na souš. Přiděláte nohy, ruce, jinou tlamu, co chcete. Jelikož vyšel editor již dříve, můžete najít inspiraci na internetu, kde bylo v době psaní recenze kolem 13 milionů výtvorů. Všechny editory jsou udělané velice přehledně a ovládání je parádně přístupné. Odvažuji se tvrdit, že s trochou vůle byste vytvořili snad cokoli. Editory jsou zvládnuté na jedničku, pouze vytváření vesmírné lodi trochu pokulhává. Slušelo by se také říct, že ve hře nemáte otevřené hned všechny součástky ke stavbě příšery, ale nacházíte je rozházené po mapě ve tvaru kostí. Fáze příšerky mě ze všech bavila asi nejméně. Pořád jenom chodíte po mapě a zpíváte ostatním příšerkám, které vás potom možná nesní. I přesto, jak infantilně to zní, vypadá a je, není to zrovna jednoduché a časem si musíte vytvořit vlastní taktiku. Aby se vám spřátelovací minihry ulehčili, můžete si přilepit třeba společenštější ruce, nebo tlamu, která lépe zpívá. To vše v editoru. Do něj se mimochodem v prvních dvou fázích dostáváte pomocí potomků. Ke konci fáze máte na pomoc až tři společníky z vašeho druhu, kteří minihry značně ulehčují, ale taky máte poslední možnost upravit svou příšerku.
Ve veselé animaci se dozvíte, že vaše příšerky vynalezli oheň a postavili si vesnici. Nyní až do konce hry bude možno svoji příšerku vylepšit jenom v rámci barvy a oblečení. Vesnička se stane vaší nynější centrálou a můžete do ní stavět nové budovy, ve kterých si příšerky můžou vzít nové náčiní ke sběru ovoce nebo lovu ryb, tancování a zpívání, nebo boji.
Na vašem kontinentu se nachází asi pět dalších kmenů, které musíte jedním ze tří způsobů dostat na svoji stranu. Způsob přijetí se pak zobrazí na kmenovém totemu. Můžete je buď zničit, koupit, nebo uzpívat. Tak či onak, po pacifikaci všech kmenů se dostáváte do fáze civilizace.
Začínáte s jedním městem, které je vybudované na místě, kde jste vybředli z vody. Nyní se vám otvírá cesta k dalším dvěma neuvěřitelně variabilním editorům, které jsme na herní scéně viděli. V prvním budujete domy pro vaše města, v druhém navrhujete vozidla, kterými je získáte. Budovy se dělí na radnici, bez které by město nemohlo být, továrnu, která při konexi s domy generuje příjem, ale i nespokojenost, domy zvyšují limit vozidel a zábavní budova vytváří ve městě spokojenou auru. Vozidla mají samozřejmě čtyři hlavní skupiny, a to pozemní, vodní, letadla a ufa. Trochu mi vadil fakt, že pokud od začátku hrajete za válečný národ, horko těžko se pak stáváte třeba ekonomickým. Civilizační fáze je tvořena velice zábavně, a jelikož prakticky celá vychází z real-time strategií, není potřeba bližšího popisu. No a jak už jsme zvyklí, po obsazení všech měst se vaše příšerka vydává do další fáze, tudíž do kosmu, čímže se dostáváme do poslední fáze hry.
Na první pohled vidíte desítky, možná i stovky slunečních systému, které čekají, až je prozkoumáte, osídlíte nebo osvobodíte od tyranie přerostlých žab, které mají na zádech krystaly. Vesmír opravdu je takový jaký ho vidíte. Spousty úkolů od cizích ras, spousty planet k prozkoumání a na rozdíl od ostatních fází máte i hlavní linii úkolů. Je sice trochu otravné, že co 3 minuty hraní vás napadne neznámý nepřítel, piráti nebo na vaší kolonii se rozšířila nákaza, takže musíte upustit od plnění jiného questu a rychle běžet na pomoc. Většina úkolů je časově omezená, ale většinou se to dá zvládnout.
Grafika je stylová a mě osobně na ní nic nevadí, hru rozšlapete i na obstarožním PC, jako já.
Hra sice multiplayer jako takový nemá, ale zato si můžete do hry stáhnout výtvory vašeho oblíbeného tvořitele třeba z Japonska nebo příšerky vašeho kamaráda. Pak vznikají vtipné situace, kdy jeho rasu zničíte, nebo ona vás. Pokud vlastníte účet na EA, vaše výtvory se automaticky uploadují na Sporepedii, kde si je můžou ostatní prohlédnout, ohodnotit nebo okomentovat. To samé můžete samozřejmě i vy.
Co říct závěrem? Myslím, že převaha negativní kritiky na internetu je způsobena spíš než nekvalitou hry její kvalitou. Nelíbila se asi jenom tvrdým CSkařům a komu se líbila, ten hraje a nemá čas na psaní komentářů. Je pravda, že je hra občas trochu stereotypní, ale jak moc variabilní je CS bych radši neřešil. Navíc parádní editory by hravému člověku vystačili i samotné bez hry. Se Spore totiž nedostanete vesmír v krabici, jak říkali tvůrci, dostanete krabici plastelíny a je jen na vás, co z ní uděláte.

Pro: Editory, grafika, hratelnost, Sporepedia

Proti: Občas stereotyp, někdy otravné nedodělky, občas stupidní kamera ve vesmírné fázi

+5 +8 −3
  • PC 85
Nejvíce se mi líbilo vytváření postav, ale chtělo by to víc možností. Buněčná fáze je opravdu nudná, zajímavé jsou i druhy příšerek, které potkáte, ale jak už bylo řečeno nejlepší je civilizační fáze, vytvořit si vlastní obydlí a zpřátelit si kmeny pomocí nstrojů, příšerky co vám kradou jídlo, prostě nejlepší. Pro děti je to opravdu super.
+5
  • PC 50
Tahle hra je prostě geniální. Možnost vypiplat si svého živočicha od buňky až po vládce vesmíru je naprosto úžasný nápad. Vážně mě uchvátilo, jak se můj živočich měnil podle způsobu hraní, například když jsem s ním napadal ostatní živočichy, tak se mu vyvíjely drápy a tesáky a naopak když jsem všechny nebezpečně situace řešil úprkem, tak mu sílily nohy a tělo se protahovalo do aerodynamičtějšího tvaru. Prostě paráda! Ale to byl jenom začátek. Protože moje potvůrka žila ve skupině, začal se jí postupně rozvíjet mozek, úroveň komunikace mezi příslušníky skupiny rostla a původní skřeky postupně začaly připomínat primitivní řeč. A jaké bylo moje ohromné nadšení, když příšerka našla klacek, chvíli si ho prohlížela a pak s ním šla rozbít hlavu tomu parchantovi ze sousední tlupy, kterej ji posledně tak prohnal. A když ke klacku přidělala kámen a vytvořila tak první zbraň široko daleko a s ní pak vyhladila všechny dosavadní nepřátele, to jsem se vážně dmul pýchou. Zásadní událostí pak byla jedna procházka za odpolední bouřky, kdy kousek od mého zlatíčka zapálil blesk seschlý strom, a voila oheň byl na světě. Jaké pak bylo mé překvapení, když si o pár dní později postavily na tomto místě moje potvůrky svůj první chrám a začaly uctívat mocné bleskometné božstvo. A tak to šlo dál a dál, propracovanost této jedinečné hry mě nepřestávala udivovat, příšerky spolu vedly rozsáhlé války, vzájemně se zotročovaly anebo spolu obchodovaly či uzavíraly spojenectví, přicházely s nejrůznějšími vynálezy a technikami, jako u vytržení jsem sledoval rozrůstající se síť mých osad, měst, pevností, polí, přístavů a dalších projevů rozvíjející se civilizace. Nejnapínavějším momentem pak bylo (o mnoho století a mnoho desítek hodin intenzivní zábavy později) sledování prvních pokusů o vlétnutí, když se to konečně podařilo, věděl jsem, že před mými miláčky leží skvělá budoucnost a na mě čekají ještě hodiny a hodiny fantastické zábavy, všechen ten vesmír a cizí planety a mimozemské rasy… He? Co? Že kecám nějak mimo? Co? Spore? Ta tupá kokotina, která spíš než áčkovej titul připomíná průměrnou hru na mobil? Jo? Fakt? Tak tu si strčte do prdele.

Tak EA mi po MOH:Airborne naservírovala další chuťovku, takže aby se mi tyhle dvě zlatíčka nehádala, dostanou stejný hodnocení.

Pro: Vcelku srandovní infantilní stylizace, první fáze, než člověk tuhle hru prokoukne, tak se docela slušně pobaví

Proti: Jednoduchost, absolutní nepropracovanost, skoky mezi stádii, minimum herních možností, od druhého stádia nuda, od čtvrtého stádia utrpení, nulová znovu hratelnost (vyjma 1. stádia)

-6 +5 −11