Celý problém Spore je už v samotném počátku tvorby, ve snaze vytvořit pět her najednou, místo aby se tvůrci soustředili na jednu hru a tu pořádně vypilovali. Takže tu máme pět příšerně jednoduchých nepropracovaných her nebo spíš základních prototypů her. Sestávají se jen z pár primitivních úkonů, které musíte neustále opakovat bez nějakého pořádného smyslu, takže velice rychle upadají do naprostého stereotypu. Hrát to není tak strašné, každý ten prototyp má něco do sebe. Je v nich potenciál, a kdyby je někdo rozpracoval, mohly by to být moc dobré hry. Důkazem budiž, že takové hry existují, žádná z pěti herních částí Spore totiž nepředstavuje nic nového.
Pokud jde o možnosti editovatelnosti, také to není žádný zázrak. Na skládání příšerky musíte nejen shromažďovat body, ale i vyhledávat a sbírat jednotlivé tělní části. Ty pak přiřazují příšerce různé vlastnosti, nevyhnete se tedy plácáním věcí na tělíčko podle vlastností a ne podle vzhledu. Jestli si chcete zkusit vytvořit příšerku podle libosti, je lepší pustit si editor nezávisle na rozehrané hře. Když mě hra později nabízela editovat další a další herní objekty, už mě to začínalo spíš otravovat. Ostatně k čemu je mi nastavovat si vzhled budov ve městě, když mám kvůli aspoň nějaké přehlednosti stejně většinu doby pohled odzoomovaný natolik, že z nich vidím leda barvu? Nakonec mi ale vadilo nejvíc, že většina věcí vylezlá z těch editorů vypadá jako něco, co uplácalo malé dítě z plastelíny a několika obalů od bonbonů. A všechno na co narazíte ve hře tedy ostatní příšerky a jejich vybavení z těchto editorů vylezlo také. Ze začátku to vypadá pestře, možná i zajímavě, po delší době hraní se vám z toho může dělat zle, jako se vám udělá zle, když se přecpete sladkým. Já jsem ke konci viděl už jen hromadu podobných splácanin a říkal si, že tahle hra má snad tu nejhnusnější grafiku ze všech, přestože má své pěkné momenty.
Celým svým pojetím a jednoduchostí je Spore hrou především pro děti. Stylizuje se do takové hry neomylně i graficky. Jenže každá další etapa je výrazně delší než ta předchozí a s narůstající délkou roste i ubíjející stereotyp a od třetí až čtvrté etapy postupně přibývá značná nepřehlednost.
Pokud jde o možnosti editovatelnosti, také to není žádný zázrak. Na skládání příšerky musíte nejen shromažďovat body, ale i vyhledávat a sbírat jednotlivé tělní části. Ty pak přiřazují příšerce různé vlastnosti, nevyhnete se tedy plácáním věcí na tělíčko podle vlastností a ne podle vzhledu. Jestli si chcete zkusit vytvořit příšerku podle libosti, je lepší pustit si editor nezávisle na rozehrané hře. Když mě hra později nabízela editovat další a další herní objekty, už mě to začínalo spíš otravovat. Ostatně k čemu je mi nastavovat si vzhled budov ve městě, když mám kvůli aspoň nějaké přehlednosti stejně většinu doby pohled odzoomovaný natolik, že z nich vidím leda barvu? Nakonec mi ale vadilo nejvíc, že většina věcí vylezlá z těch editorů vypadá jako něco, co uplácalo malé dítě z plastelíny a několika obalů od bonbonů. A všechno na co narazíte ve hře tedy ostatní příšerky a jejich vybavení z těchto editorů vylezlo také. Ze začátku to vypadá pestře, možná i zajímavě, po delší době hraní se vám z toho může dělat zle, jako se vám udělá zle, když se přecpete sladkým. Já jsem ke konci viděl už jen hromadu podobných splácanin a říkal si, že tahle hra má snad tu nejhnusnější grafiku ze všech, přestože má své pěkné momenty.
Celým svým pojetím a jednoduchostí je Spore hrou především pro děti. Stylizuje se do takové hry neomylně i graficky. Jenže každá další etapa je výrazně delší než ta předchozí a s narůstající délkou roste i ubíjející stereotyp a od třetí až čtvrté etapy postupně přibývá značná nepřehlednost.
