Final Fantasy Tactics

Hodnotím verzi The Ivalice Chronicles pro Nintendo Switch/Switch2.

Před mnoha lety, kdy jsem se hrami zabýval pouze okrajově, jsem měl Final Fantasy Tactics za klasický spin-off, který nemá s původními hrami nic moc společného. Až později jsem zjišťoval, jak moc jsou ty světy rozsáhlé a rozkouskované do mnoha menších, navzájem propojených celků. Dvanáctka je rovněž tento případ, a to jsem ji hrál jako moji první FF hru v celé sérii. Po ní jsem hrál ze stejného světa navazující spin-off Revenant Wings, ale ta mi moc nestála za komentář a nemohu říct, že bych si ji nějak moc užil, takže jsem světu Ivalice zavřel dveře před nosem. A ty jsem díky tomuto modernímu vydání Tactics zase otevřel.
Škoda, že v době vydání hry jsem se kvůli jisté nešťastné události nemohl hraní příliš věnovat, a tak mě v těšení podporovala aspoň hutná sběratelská krabice.  

Od dění Final Fantasy XII uběhly stovky až tisíce let. Svět Ivalice, v jehož kulisách kdysi hopsal po boku Ffamrana mied Bunansy mladíček Vaan, leží v prachu zapomnění. Krajinou se totiž prohnala blíže nepoznaná kataklyzmatická událost, během níž vymřely snad všechny rasy kromě lidí. Ti se nakonec zřejmě nějak vzchopili, přežili zkázu a začali opět budovat civilizaci na pohřbených troskách dávných království. Kdysi vyspělé technologie létajících lodí, mocných zbraní a technik se postupně staly mýty a legendami. Lidstvo se krůček za krůčkem znovu vyvíjelo, města rostla, objevovaly se znovu kamenné tvrze a pevnosti… a hle, jsme tady zas. Typický středověk plný hradů, podzemních chodeb, bájných příšer a tajemných kouzel. A uprostřed toho všeho Ramza, nenápadný hrdina zmítaný osudem a bojem za správnou věc.  

Ramza je jedním z několika dětí slovutného rodu Beoulve. Jeho otec Barbaneth měl před ním dva syny Zalbaaga a Dycedarga s první manželkou, zatímco Ramza a jeho milovaná sestra Alma pocházejí z lůna druhé manželky. Mezi sourozence přibyly i dvě další osiřelé děti z řad obyčejného lidu – schopný mladík Delita Heiral a jeho sestra Tietra. Ramza se s Delitou přátelil a oba si dali za cíl stát se rytíři. První kapitola však začíná ve chvíli, kdy k tomu má Ramza ještě daleko.
Svět má za sebou vyčerpávající padesátiletou válku, jeho otec se pomalu blíží ke konci života a ve vzduchu jsou cítit politické tlaky, mocenské plány, nepokoje bouřících se davů v důsledku špatného zacházení, tajná spiknutí, organizace, vraždy, únosy, a do toho všeho se objevují zkazky o kouzelných kamenech obdařených velkou mocí… Ramza se brzy ocitá v nepříznivé situaci a jeho život se obrací naruby, ale o detailech již pomlčím, protože to bych jinak musel sepsat celý román.  

Hra obsahuje všemožné doplňkové indicie o historii světa (Ivalice je v překladu zvláštně uvedeno jako království), všelijaké zápisky kronik, vede stále aktualizovanou encyklopedii všech postav a vzájemných vztahů i popis míst a termínů. Je to celkem potřeba, protože hra v rozhovorech postav chrlí jeden název za druhým a pokud hráč hraje poprvé jako já, tak se bude jen těžko chytat a spíše se bude topit v záplavě odkazovaných jmen a událostí.
V tomhle (a vlastně prakticky i ve všem ostatním) je hra velmi podobná Tactics Ogre: LUCT, kterou jsem si před časem také mohl zahrát, proto jsem měl občas tendence právě s ní srovnávat. Final Fantasy Tactics navíc přidává i různé artefakty (nalézané skrze vedlejší úkoly) odkazující na časy dávno minulé, nebo dokonce i na ostatní FF hry v sérii. Pro ty, co zajímá historie světa, je to opravdu slušný materiál ke čtení a osobně celou tuto kronikářskou funkci cením.  

Hra však primárně exceluje v zábavné hratelnosti. Skrze roztomilé postavičky poznáváme celou řadu variabilních povolání. Šel jsem do toho naslepo, takže jsem nevěděl, do čeho naskočit přednostně a jakým směrem vyvíjet povolání. Ono to totiž funguje tak, že levelováním základních povolání se postupně odemykají další, až nakonec se hráč může dobrat těch nejzajímavějších. Pochopitelně se dají mimo souboje libovolně měnit. Každé povolání má hromadu schopností, které se zase odemykají za získané JP body, a že je jich potřeba fakt hodně, což mě na tom všem velmi mrzelo.
Například na Ramzovi jsem za celou hru vymaxoval jenom tři (z devatenácti možných), čtvrté jsem měl někde v půlce a občas jsem jenom leveloval něco jiného kvůli jistým unikátním dovednostem. Dovednosti a povolání se totiž dají do jisté míry kombinovat (!), čímž mohou zejména později vznikat opravdu zajímavé variace. A tím pádem jsem zas u toho, co mě ohromně baví ve hrách typu Octopath Traveler, takže super. Kombinace a budování supersilné armády jen z několika členů týmu. Samozřejmě typicky za cenu toho, že v začátku nikdo skoro nic neumí, takže brzo všichni padají jako mouchy. Ale nevadí, časem se to srovnalo a už mi to šlo docela dobře (hráno na normální obtížnost).  

I tak jsem měl ale ve hře dva velké záseky, kdy mi trvalo několik hodin daný úsek přejít.
První z nich nastal v úplném závěru třetí kapitoly (duel proti Wiegrafovi a následná potyčka s jeho armádou příšer), který skokově navýšil obtížnost a já do toho samozřejmě vletěl nepřipravený. Ale nakonec se mi to podařilo.
Druhý zásek spočíval v mojí urputné snaze ukrást Genji armor set (z boje proti Elmdorovi a jeho dvěma potvorám, všichni mi stále dávali oneshot-KO). Po velmi dlouhém snažení jsem však zjistil, že potřebuji speciální dovednost, abych vůbec mohl začít krást, a po dalších nezdařených pokusech jsem přišel na to, že ve hře je bug, který celou akci efektivně znemožňuje! Normálně se mi ke hrám na Switchi automaticky stahují updaty, ale tady z nějakého důvodu nikoliv, a musel jsem ho tedy stáhnout manuálně (day one patch). Teprve pak jsem zase mohl zkoušet další pokusy, až to nakonec po další šílené snaze vyšlo. Tento moment považuji za dosažení mého nejvyššího herního vrcholu a vše ostatní už poté byla v podstatě hračka, včetně finále hry.
Z Ramzy se stal nakonec schopný aritmetik, jehož dovednost překonávala vše ostatní. Ale i další členové týmu se postupně vypiplali, zejména bojovnice Agrias mi zachraňovala kůži poměrně často. Do finále jsem vběhl i s dalšími random postavami, co jsem měl od začátku, takže děkuji i Denstonovi, Reynerovi a léčitelce Adelaide. Postavy jsem měl před vstupem do finálního dungeonu na levelech 48-52 (po dohrání hry se stav věcí vrátí zpět před tento dungeon včetně ztráty levelování, což je teda škoda).  

Potěšilo mě, že časem se k mojí armádě připojovaly i další zajímavé příběhové a vedlejší postavy (třeba Cloud z FFVII) včetně automaticky se množících barevných chocobů. Snažil jsem se plnit všechny vedlejší mise a jen asi třikrát jsem se záměrně věnoval grindu, i když pro příběh grind zas tak moc potřeba není. Nicméně hráč, který má v plánu vymaxovat všechna povolání, musí zřejmě počítat s mnoha a mnoha hodinami navíc. Já jsem dohrál hru asi za 65 hodin, a to jsem to bral ještě velmi, velmi pomalu.  

Tactics má příjemnou atmosféru a stylizaci, moc pěknou hudbu, možnost urychlování animací pomocí držení tlačítka, slušný fantasy příběh s dvanácti zodiac kameny, in-game soundtrack a rozšíření skrze kroniku světa. Nelíbilo se mi, že řada kouzel se moc nedala uplatnit a i ta obyčejná se mnohokrát míjela účinkem (miss).
Ve hře funguje autosave na čtyřech pozicích, z nichž tři mapují poslední tři provedené akce, ale taky se stále přepisují, takže reálně hráč může zkusit štěstí v aktuální akci opakovaně celkem dvakrát. Tohle má lépe udělané to poslední Tactics Ogre: LUCT, kde se dá vracet v soubojích v čase do poměrně daleké minulosti a libovolně zkoušet situace znovu včetně větvení alternativních odboček.
Final Fantasy Tactics má mnohem menší, skromnější mapy (ale hezčí), takže lépe odsýpají.
Bylo to hezké, zase se podívat jednou do světa Ivalice. Závěr hry na mě zapůsobil docela nostalgicky a Ramza si mě v jeho tažení za spravedlností dokázal získat. Taky má skvělý japonský dabing (a podivnou anglickou lokalizaci se snahou o dobovou mluvu). Obzvláště hezké jsou animované scény s chocoby, doporučuji na ně každopádně mrknout.  

No, tímto se mi uzavírá další dlouho plánovaný rest. Jsem velmi rád, že se mi podařilo získat Genji armor set. Avšak musím ještě vyjádřit lítost nad tím, že ze hry byl vypuštěn kousek obsahu z delší verze hry. Zároveň se mi tímto dohráním otevírají další kousky, které bych tedy měl někdy také odehrát ze stejného světa včetně takového Vagrant Story.

Ale to už bude příběh pro jiný den…