Komentáře

Wet dream coming true. Ulala. To je tak, když ještě ježíškovi člověk píše o erpégé se zombíkama, když ještě v plinkách barbínám rve hlavy a nutí je Palmexovi, když s babičkou sedí u televize pozdě do noci, sledujíc Critters...a tak dále, a tak dále. Long story short, vychovali ze mě úchyláka, kterej shodou okolností rád hraje hry, takže už samotná premisa Dead Island mi do očí vehnala jiskry jako nic jinýho. Pravdu díž, k vysněnému ideálu má stále poměrně daleko (představoval bych si takovou zombie apokalypsu v libovolném velkoměstě, s řádně propracovanými charaktery, dobrými dialogy, nemalou porcí humoru a solidním příběhem...I have the weirdest boner right now). Nicméně, zpátky k Dead Island, a opět v bodech, protože proto -

To skvělé:
- Je to děsně zábavný a chytlavý.
- Je to Chrome, takže se na to hezky kouká a ještě hezčejč se to hejbe.
- Celková rozloha ostrova je navzdory prvotnímu dojmu fakt velká a ačkoliv se to podle všeho dá dohrát za nějakých 10 hodin, s úplně stejným přehledem s tím člověk může strávit přes čtyřicet.
- Zombíci vypadají skvěle.
- Hra později od hráče vyžaduje poměrně přesné časování a taktizování.

To fajn:
- Auta. Je radost se s nima projíždět (až na jednu vyjímku, ale o tom až pozdějc), chovají se slušně a krásně se s nima zabíjí v hromadách, ale místy se zasekává řízení a zdá se mi, že ačkoliv se tak na oko poškozujou, úplně je zešrotovat nejde.
- Tvorba vlastních udělátek. Je fajn hrát si ma McGyvera a z hoven plést biče (a nejlíp ještě elektrický), ale místy, když si člověk fakt se zájmem přečte potřebné ingredience, je to věru úsměvné.
- Vykupování sebe sama ze smrti. Systém je to neotřelý v teorii, a velmi pohodlný v praxi. Snad až moc. Povětšinou jsem ignoroval to, co mě čeká po smrti a hlídal si záda tak jako tak, ale když jsem se zrovna topil v roji nemrtvých a umíral co dvě minuty, všiml jsem si, jak sebevědomě to tlumí motivaci udržovat se při životě. Což mě přivádí k...
- ...ingejm ekonomice. Když se nad tím tak zpětně zamyslím, tak je vlastně dokonalá a očividně nadyzajnovaná tak, aby člověk nikdy moc nebyl v plusu ani mínusu. A tenhle balanc tu udržuje právě umírání. Umím si ale představit, jak závratný konto bude na konci mít někdo, kdo za celou hru zařve jen sporadicky.
- Ovládání je intuitivní a dynamické, ale zpočátku jsem si musel zvykat na to, že ta drobná asiatka se hejbe jak tank.
- Melee bojový systém je parádní a hra jednoznačně zdůrazňuje, že mačeta a sekera jsou dvě naprosto odlišné věci. Střelný zbraně už bohužel takovej parádní feeling nemají.
- Obtížnost je dobře vyvážená. Když se člověk zrovna nezaobírá tím, že po smrti ho bůh vyplivne zpátky přesně tam, kde zesnul, tak je to místy dokonce těžké.

To, z čeho už mi skřípaly zuby:
- Některé zombíky patrně trénoval Sam Fisher. Jdu si cestou necestou a hle, na výslunní si tam dělá piknik skupinka tří zombíků. Tak se jim jdu představit, a přitom se na mě ze stínů zamnou vynoří další zájemci s tím, že na mý záda aplikujou jejich mistrné undead kung fu. A jakmile takhle člověka chytnou zezadu, tak člověk už nemá šanci se z toho vyškrábat. Normálně bych plížily slyšel, protože se zpravidla při náběhu na mě zadýchaj, ale když se zrovna u toho ještě předemnou mazlí tři další s mou ochočenou mačetou, tak prostě slyším hovno a akorát mě to nasere.
- Inventář. Sám o sobě je přehlednej, má hezkej velkej font, ale jinak je to bordel a hledat v něm nějakou konkrétní věc je za trest. Naštěstí jsem to nepotřeboval zrovna často. Co už je horší a nesmyslnější je fakt, že na veškerý neinteraktivní harampádí zdá se mám bezedný kapsy, ale zrovna na zbraně a lékárničky jsem omezenej na připrděných 12 slotů. A vymaxování skillu o tom, koliko se toho unese, to zvedne o pouhých 6 slotů. Takže co se týče nožů a mečů a samopalů a kladiv a medicíny, jsem na tom hůř jak kdysi Lara Croft, ale jinak sebou klidně můžu tahat tunu baterek, deodorantů, masa, chlastu, a tak dále a tak dále. Sere to především z počátku, kdy je mi poskytnuto primárně dřevěných pádel, které se rozflákají po dvou třech zombících.
- Když už jsem nakousl ty skilly, je jich moc a je jich málo a nejsou moc zajímavý. Jejich množství je totálně overwhelming ve chvíli, kdy má člověk investovat první skillpoint. Vybírat z takové nudné kolekce, to může být otázka i několika minut. Nicméně ve finále jich je málo, protože když to člověk hraje dostatečně dlouho a vyleveluje se dostatečně vysoko, tak je obrazovka se skilly celá zelená a z člověka je démon. No, to vlastně ani ne, protože společně s člověkem se leveluje i všechno kolem něj, takže ty skilly vlastně nejsou ani pořádně cítit. Zejména pak ten, který snižuje pravděpodobnost toho, že si mě zombíci vůbec všimnou, když půjdu kolem. Vymaxoval jsem to a nefunguje to. Všimli si mě vždycky, třebaže zrovna holdovali kilometr ode mě.
- Escort mise. Předem musím zmínit, že zdejší eskort je mnohem míň frustrující, než v mnoha jiných hrách, ale i tady to trpí na totální nesmysly. Jeden přiklad za všechny - Dojel jsem k jistý postavě autem a postava mi řekla, že jí mám následovat. Tak jsem nastoupil do auta a čekal, že taky nasedne a bude mě navigovat. Ale ne. Ne, postava se radši projde. Jako jo, příroda je to hezká, ale...seriously?
- Questy samy o sobě docela smrdí. Sterilita, kterou obyčejně diagnózuju side questům, je bohužel cítit na sto honů i u hlavních questů. Jestli bych měl ale vypíchnout jeden quest, který mě fakt dokonale znechutil, tak je to ten v prvním aktu, ve kterým mě jistá zcvoklá kunda poslala na druhý konec ostrova pro jejího plyšáka, bez kterýho by údajně neusla. Fajn, ok. Jenomže později jsem ještě poznal její neméně zfetlou ségru, která mě poslala podívat se, jestli je její sestřička v bezpečí. Dojdu tam (mimochodem opět asi půlkilometrová vzdálenost), a ona mi řekne, ať ségře vyřídím, že se nemusí bát, že má svýho méďu a tím pádem je v naprostém bezpečí. Fajn, ok. Jenomže pak jí to jdu vyřídit a ono jí to k spokojenosti stačí. Epic facepalm.
- Tečičky na mapce děsně haprujou. S oblibou se po pár metrech otáčí opačným směrem, a párkrát mě dokonce naváděly přes vysoké skály, když jsem u sebe zrovna neměl svůj horolezeckej vercajk. Ne, ten v tý hře vlastně není nikdy, takže...wtf?

To, z čeho už jsem si ty zuby rovnou rval ven:
- Veškeré lidské charaktery jsou naprosto dokonale O HOVNĚ. Především pak ta ústřední čtyřka. Já hrál za Xian, protože drobnáasiatkakterourajcujouostrýzbraně (kdo by odolal?), nicméně právě jí jsem měl největší chuť během cutscén umlčet. Jediný štěstí, že při in-game dialozích mlčí. To ale ony dialogy nezachrání, protože se přirozeně vedou s ostatními lidskými NPC. Prvních cca 15 hodin jsem vydržel předstírat zájem, ale pak už jsem se na to vysral a dialogy odspejsovával.
- Příběh, respektive jeho absence. Napříč celým dějem jde o to, že se musím dostat k jakémusi tajemnému týpkovi ve vysílačce, jenomže v tu ránu, co jsem se doslechl, že ho musíme najít, mi bylo jasný, že se z něho na konci vyklube strašlivý ďábelský neřád a ještě se cosi posere a přímo předemnou na poslední chvíli zmutuje ve finálního bosse (jakož takový byl hódně chabý, mimochodem). A vůbec, co měl ten konec znamenat? Já tam vystřílím a zmasakruju celou střechu, přiběžím k chopperu a najednou střih do cutscény, kde jsou zase všechny čtyři postavy pohromadě, ale nemají v ruce žádnou zbraň a bojí se JEDNOHO mužíčka s jednou pistolkou. Co to kurva má bejt? Proč proboha třeba ta přerostlá raperská opice nevytasila svůj kvér a prostě a jednoduše ho nestřelila?
- Předposlední kapitola je též úžasná. Řada identických koridorů za sebou a v každém z nich sada stejných zombie. Neskutečnej kreativní fail. To tam rovnou mohli místo toho prcnout jednu kratší cutscénu, ať se to zbytečně nenatahuje.
- Džungle byla hezká, ale jezdit v ní autem bylo peklo. Nevím přesně proč, ale tamní káry se zasekávaly o všechno. I o to, co tam vůbec nebylo.
- Místy tu level design těžce zapáchá z hlediska umístění nepřátel. Největší přesdržku by pak soudruzi tvůrci zasloužili za ramy postávající v úzkých chodbách. Laciné, těžce laciné.
- Souboje s lidskými nepřátely jsou o ničem. Headshoty se tu rozdávají s naprostou lehkostí ať už hraju za kohokoliv a asi nemusím zmiňovat, že nad lidskou AI se ve hře o zombíkách asi moc programátoři nezpotili. Jedinej člověk, kterej dělal problémy, byl ten zmrd v džungli, který na sobě měl futuristickou kombinézu a helmu odolné proti ohni, kulkám i elektřině. Jo, laciné.
- Je to open-world a já v tom nemůžu ukládat kdykoliv. Ale budíž, checkpointy by mi ani tak moc nevadily, ale než jsem tu hru propatchoval a proapdejtoval, tak ať už jsem chytnul checkpoint kdekoliv, vždycky mě při pokračování hra hodila zpátky k Rosenber...errr totiž k Sinamoi (fakt nevím, jak to sklonit), kterej mi pokaždý znova děkoval za to, že jsem v tom lifeguard baráku trochu vygruntoval.

Nicméně po opatchování jsem až na jeden grafickej bug nenarazil na jediný problém, a navzdory všemu výše zmíněnému mě to fakt celou dobu strašně bavilo a byl jsem schopnej u toho sedět hodiny v kuse. Nejspíš by mě napadla ještě hromada dalších bodů, ale všeho s mírou.