Stejně jako v Borderlands je i v Dead Island mnoho nelogičností, nedodělků a chyb, které by v jiných hrách nemohly být za normálních okolností tolerovány. Stejně jako Borderlands je však i Dead Island natolik návykovou záležitostí, že jsem si většiny nepovedených věcí přestal během hraní všímat. A nakonec mě přestaly i úplně vadit. Při psaní komentáře jsem se musel sám sebe ptát – co mě to na začátku tak otravovalo? Co mě vytáčelo? Bylo toho skutečně mnoho. Pátral jsem dlouho v paměti… Pak jsem si řekl, proč to dělat, když to hlavní – likvidace zombíků - se podařilo autorům zpracovat na jedničku.
Masaporcování a krveprolévání totiž už dlouho nebylo v žádné hře tak zábavné jako právě v Dead Island. Hratelnost nade vše. Navíc na začátku hry vypadají souboje se zombíky úplně jinak než na jejím konci. S vylepšenými schopnostmi postavy a lepší zbraní v ruce je i vizuální požitek z masakrování mnohonásobně kvalitnější a během hraní se prostě neomrzí. Na tanečky, které dokáží zombíci předvádět, když jsou zasaženi elektřinou nebo ohněm, je radost pohledět. O useknutých končetinách létajících vzduchem ani nemluvě. Nádhera. Díky pohledu první osoby je možné si vychutnat probíhající jatka opravdu zblízka. Kolikrát jsem měl pocit, že vyhřezlý mozek vyletí skrz monitor až ke mně do pokoje. Rozdupávání kebulí ležících zombíků vysokým podpatkem malé Číňanky byla moje oblíbená kratochvíle. Škoda, že na ni nebyl achievement.
Chování zombíků v akci je velmi podařené. Na tupě postávající masy čekající na ránu z milosti známé ze stejně tupých her tu prostě nenarazíte. Naopak zombíci jsou velmi agresivní a jakmile zavětří v okolí živou bytost, okamžitě se ji vydají zlikvidovat. Souboje s některými druhy z nich si dokonce vyžádají i vyšší míru taktizování. Oproti tomu chování lidských protivníků poněkud pokulhává a souboje s nimi občas nepůsobí příliš dobrým dojmem. Dokonce by se dalo říct, že AI nepřátelských zombíků je v Dead Island na vyšší úrovni než AI nepřátelských lidí. Naštěstí souboje s přeživšími nejsou příliš časté.
Herní plocha určená k pořádání krvavé veselice je obrovská. Část hry odehrávající se na pobřeží tropického ostrova, v zpustošeném městě a kanálech pod ním je zpracována výborně a velmi detailně. Překvapilo i měnící se počasí. Džungle se také povedla, ale vytratila se v ní původní atmosféra hry a kolem laboratoří se u mě dokonce dostavil lehký závan nudy. K lepšímu se vše změnilo až s přesunem do věznice, ale i ta mohla být zpracována mnohem lépe. Jakoby Polákům na konci malinko došel dech a v megalomanském projektu se trochu začali ztrácet.
Příběh jsem neřešil. Stejně je tu jen proto, aby celé to řádění dostalo nějaký vyšší (ne)smysl. Ve hře tohoto typu na něm příliš nezáleží, i když si na něm mohli autoři dát samozřejmě daleko více záležet. Bez záporáka na konci by se hra zcela obešla. Stejně tak nad smysluplností některých úkolů jsem příliš nehloubal. Byl jsem rád za každý, během kterého na mě čekal další přísun masa určeného na porážku. A o tom to je.
Celkový odehraný čas: 24h 05m 45s
Level: 34
Dokončené úkoly: 114
Počet zabitých nepřátel: 1675
Masaporcování a krveprolévání totiž už dlouho nebylo v žádné hře tak zábavné jako právě v Dead Island. Hratelnost nade vše. Navíc na začátku hry vypadají souboje se zombíky úplně jinak než na jejím konci. S vylepšenými schopnostmi postavy a lepší zbraní v ruce je i vizuální požitek z masakrování mnohonásobně kvalitnější a během hraní se prostě neomrzí. Na tanečky, které dokáží zombíci předvádět, když jsou zasaženi elektřinou nebo ohněm, je radost pohledět. O useknutých končetinách létajících vzduchem ani nemluvě. Nádhera. Díky pohledu první osoby je možné si vychutnat probíhající jatka opravdu zblízka. Kolikrát jsem měl pocit, že vyhřezlý mozek vyletí skrz monitor až ke mně do pokoje. Rozdupávání kebulí ležících zombíků vysokým podpatkem malé Číňanky byla moje oblíbená kratochvíle. Škoda, že na ni nebyl achievement.
Chování zombíků v akci je velmi podařené. Na tupě postávající masy čekající na ránu z milosti známé ze stejně tupých her tu prostě nenarazíte. Naopak zombíci jsou velmi agresivní a jakmile zavětří v okolí živou bytost, okamžitě se ji vydají zlikvidovat. Souboje s některými druhy z nich si dokonce vyžádají i vyšší míru taktizování. Oproti tomu chování lidských protivníků poněkud pokulhává a souboje s nimi občas nepůsobí příliš dobrým dojmem. Dokonce by se dalo říct, že AI nepřátelských zombíků je v Dead Island na vyšší úrovni než AI nepřátelských lidí. Naštěstí souboje s přeživšími nejsou příliš časté.
Herní plocha určená k pořádání krvavé veselice je obrovská. Část hry odehrávající se na pobřeží tropického ostrova, v zpustošeném městě a kanálech pod ním je zpracována výborně a velmi detailně. Překvapilo i měnící se počasí. Džungle se také povedla, ale vytratila se v ní původní atmosféra hry a kolem laboratoří se u mě dokonce dostavil lehký závan nudy. K lepšímu se vše změnilo až s přesunem do věznice, ale i ta mohla být zpracována mnohem lépe. Jakoby Polákům na konci malinko došel dech a v megalomanském projektu se trochu začali ztrácet.
Příběh jsem neřešil. Stejně je tu jen proto, aby celé to řádění dostalo nějaký vyšší (ne)smysl. Ve hře tohoto typu na něm příliš nezáleží, i když si na něm mohli autoři dát samozřejmě daleko více záležet. Bez záporáka na konci by se hra zcela obešla. Stejně tak nad smysluplností některých úkolů jsem příliš nehloubal. Byl jsem rád za každý, během kterého na mě čekal další přísun masa určeného na porážku. A o tom to je.
Celkový odehraný čas: 24h 05m 45s
Level: 34
Dokončené úkoly: 114
Počet zabitých nepřátel: 1675
Arthurian Legends