Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Co vznikne, když smícháte svět Alana Wakea, akci z Maxe Payna s konspiracemi z Akt X a říznete to atmosférou z Twin Peaks a Legionu?

Control mě hodně bavil. Před hraním jsem v podstatě netušil, do čeho jdu, koukal jsem se jen na několik krátkých videí z gameplaye a co jsem viděl, se mi docela líbilo.

Bavilo mě trochu ujeté prostředí, kde se dějí divné věci, ale ostatní se chovají, jakoby to bylo v pohodě. Bavilo mě číst nechutně velké množství doplňujících zpráv, e-mailů, reportů, které krásně dokreslovaly prostředí a svět. Bavilo mě postupné odemykání zvláštních schopností, i když jsem si nejdřív musel hledat na internetech, za co vlastně získávám dovednostní body. Bavily mě odkazy na předešlé hry od Remedy, ať už Maxe Payna (kterého jsem hrál) nebo Alana Wakea (kterého jsem nehrál, ale zběžně vím, oč v něm jde). Propojené to bylo fakt parádně. Bavilo mě jen tak si levitovat a prozkoumávat dříve nedostupná místa, i když jsem většinou objevil jenom zbytečnou bedýnku s materiály.

Četl jsem si naštvané komentáře o mapě a jak je nepřehledná a ze začátku jsem jim nerozuměl – co je na ní nepřehledného? Vždyť je všechno krásně vidět, navíc přesně vidíte, kde jste a kam směřujete… po odhalení více oblastí už jsem nadával taky. Něco tak nemožně zmateného jsem ve hře už dlouho nezažil, v kombinaci s mým vrozeným smyslem pro dezorientaci to byla smrtící kombinace – naštěstí jsem očividně nebyl sám. Jak většinou nemám rád různé navigační ukazatele, tak tady bych je opravdu rád uvítal, abych nemusel pořád hledat, jak se dostanu do nově zpřístupněné lokace.

Taky mě štvaly nejasně definované cíle úkolů, které občas fungovaly stylem „zjisti si to sám“. To když už cca za půlkou dojdou autorům nápady, takže vám začnou zadávat úkoly typu „dojdi na X míst a tam něco zapni/zabij.“ A když to teda člověk splní, může si dát rovnou pokračování téhož.

Třeba s likvidací „mold“ jsem si moc nevěděl rady, netušil jsem, co se po mně chce, až jsem si teda našel, že je potřeba zničit „mold“ rozházené různě po stěnách a stropě, což nikdy předtím nešlo, ale najednou to jde… uff.

Ano, cca za půlkou už se dostavil určitý stereotyp, procházíte pořád ty samé lokace, pořád to samé šedé prostředí a máte na výběr 5 typů zbraní, přičemž stejně největší smysl dává vymaxovat si telekinezi a pak metat po nepřátelích židle, stoly, kusy podlahy i ostatní nepřátele.

A další věc, která mě dokázala naštvat – některé úkoly prostě nemůžete splnit bez určitých schopností (levitace), ale opět nemáte bez procházení internetů jak to zjistit. Takže se snažíte přijít na to, jakou chodbu jste kde v té změti chodeb a místností přehlédli, abyste pak zjistili, že musíte „zlevitovat“ výtahovou šachtou…

Co se stereotypu týče, proti tomu jsem měl jednoduchou obranu – Control jsem hrál v době, kdy jsem mohl v nejlepším případě hrát tak 1x týdně, takže jsem se na něj pak vždycky těšil. Takže pokud máte problémy se stereotypem u her a přestávají vás brzo bavit, udělejte to jako já a nemějte na hry čas!

Navzdory výtkám mě hra opravdu převážně bavila, atmosféra je skvělá, schopnosti taky (byť teda štít jsem nepoužíval vůbec, přišel mi k ničemu), jen by to mohlo být o trochu kratší, úkoly lépe popsané a taky by to chtělo pořešit problémy s orientací… (tím myslím herní mapu!) 

Herní výzva 2022 - Vzhůru do oblak (SC)
+35
  • PC 90
Herní výzva 2019 - 6. "Severní vítr"

Měsíc před vydáním jsem z blížícího se vydání Control moc nadšená nebyla. S každým dnem se mi do hry chtělo méně a dokonce jsem dospěla do bodu, kdy jsem si říkala, že její koupi odložím a zahraju si ji třeba až bude někdy ve slevě. A jak to dopadlo? Mezitím jsem si zahrála Quantum Break, který mě nadchnul do takové míry, že mě zachvátila vlna "hypu" a pár dní před vydáním jsem si Control nakonec předobjednala. A rozhodně nelituju! Jako tradičně jsem se bála akčních pasáží, toho, že pro mě nebude svět úplně srozumitelný a také optimalizace. A nakonec toho, že nebudu schopná přenést své dojmy na papír. A jak vidíte, má poslední obava byla oprávněná. Plácám páté přes deváté!

Určitě můžete počítat s repetitivností v soubojích. Pomalejším rozjezdem. Se zajímavými postavami - každý rozhovor byl něčím zvláštní, byla tam cítit taková nepopsatelná chemie a výrazy hlavní hrdinky to akorát podtrhovaly. Zajímavý a originální hudební podkres. Pěkné gafické zpracování i na nízké detaily, kdy rozdíl oproti těm nejvyšším není kdo ví jak znatelný. Samozřejmě se nevyhnete spoustě dokumentů k pročtení, které za Váš čas podle mě rozhodně stojí. A v neposlední řadě velmi zvláštní tajemný svět. Který za sebe doporučuju do podrobna projít. Protože ani nemáte potuchy, kolik toho kolem Vás je a kolik toho lze minout. To ta spousta materiálu navíc mě nadchla nejvíce.

Během hraní se dostaví kupa otázek. Např., můžu těmto lidem věřit? Co za hnojivo v tomto světě používají ženské postavy na řasy?! Jaký je rok? Co vše říkají ty záhadné hlasy kolem mě? Kvákne teda ta kachnička? Nemám sundat plakáty, co mám na stěně metr od monitoru? Radši ne. Ale dost bylo humoru. Pamatujete jakou formou byl vyprávěn Quantum Break? Tady je to podobné. Filmově pojaté, s doplněním myšlenkových pochodů Jesse a můžete se spoléhat, že vše Vám rozhodně hned tak nevyzvoní. Vše bez seriálových hraných pasáží, čili Vás to už tolik nevytrhne ze hraní, a to je jedině dobře! O příběhu se Vám však odmítám rozepisovat, čím méně víte, tím lépe.

Prostředí někomu může na první pohled případat sterilní, možná generické a nudné, ale vše má svůj důvod. Když se podíváte hlouběji, pod slupkou odhalíte desítky detailů. Nemluvě o zničitelnosti prostředí, u které je ostuda, že dnes není standartem. Rozumím tomu, že v atmosferickém walking simulátoru by šlo o zbytečné úsilí, ale do akčních záležitostí, kde je v hlavní roli rychlý pohyb a střelná zbraň, tam to zkrátka sedne. Krásná práce světel a stínů. Volnost. Velmi pěkné efekty, které jsem ještě nikde neviděla. Práce se střihem. Herecké výkony. Atmosféra. A mohla bych pokračovat do nekonečna. Vás však nejspíš zajímají spíš negativa, o kterých se všude mluví/píše.

Jak jsem již zmínila, repetitivnost tu je. Jak v rozmanitosti nepřátel, tak v boji s nimi. V tom, že kamkoliv vejdete, je tam vysoká šance, že Vás zase na pár minut konfrontace s nimi zdrží. Brzy se Vám můžou ohrát i schopnosti a styl boje samotné Jesse. Zas tak moc způsobů na četnost soubojů není. Jakési formě upgradů a levelování se nevyhnete a navštěvování již objevených a prozkoumaných míst úplně také ne. Jasně, můžete se tomu soustředěním se na hlavní dějovou linku celkem vyhnout, ale byla by to škoda! Hra v tomto případě nabízí 10 - 12 hodin hratelnosti. Já ji však dohrála za více jak dvojnásobek času, a to jsem prvních 5 hodin nebyla úplně přesvědčená o tom, že se s ní budu nějak extra mazlit a dopodrobna ji zkoumat. Ale čím déle jsem ji hrála, tím více jsem z ní chtěla vyzobat.

Závěrečnými slovy bych ráda shrnula, co pro mě Control aktuálně, čerstvě po dohrání, znamená. Akčnější a volnější Quantum Break 2. Nikdo Vás nikam netlačí, můžete se libovolně vracet a zkoumat dle libosti. Detaily. Ve hře je nepřeberné množství materiálu "navíc". Pokud se nebudete věnovat průzkumu budovy, jednoduše na "něco" nenarazíte. Překvapení. Nečekala jsem od hry téměř nic. Na první pohled nezaujala, nic mi neříkala a nahlodal mě až zmínění Quantum Break.

Za mě je Control velmi povedený kousek, který jsem málem nechala na jindy. A byla by to ohromná škoda. Je to jedna z těch her, které mě utrvzují v tom, o jak skvělé médium se jedná. Kolik Vám toho mohou hry dát. Jak dokáží nadchnout, dojmout, za/pobavit a zaujmout. Zkrátka nemám slov a Control se řadí k mým srdcovkám. A možná i mezi adepty na hru roku 2019. Vynikající!

Pro: Ahti, atmosféra, DETAILY a materál navíc, grafika, herní doba, hratelnost, hudební podkres, postavy a to co z nich vyzařuje, příběh a jeho podání, svižnost, svět, volnost pohybu, zničitelnost prostředí a jeho zpracování

Proti: Na první pohled nemusí zaujmout, repetitivnost

+31
  • PC 95
Control se odehrává ve stejném světě jako Alan Wake. Je to specificky a opakovaně potvrzeno přímo hrou, a také druhým DLC. Obě hry se doplňují ve vyprávění. Dal jsem si dohromady některé souvislosti, které by mě bez znalostí Alana Wakea nenapadly, ale funguje to i zpětně a motivovalo mě to si oba starší tituly po několika letech nainstalovat. 

Na začátku hry přijde Jesse Faden, super-hrdinka našeho příběhu, do Nejstaršího Domu, sídla FBC. Ne úplně náhodou zrovna během útoku neznámého nepřítele na tuto budovu. Po 10-20 minutách hraní se střelí do hlavy a stane se ředitelkou FBC. Ano, tak nějak se to stane. Vyprávění v této hře je komplikované, nelineární, a musíte nad ním přemýšlet, jinak nebudete mít páru co se vlastně děje.

Krátce na to potkává Šum (ang. Hiss), který zaujímá roli jejího největšího, ale zdaleka ne jediného problému. Celá hra se odehrává v Nejstarším Domě a k němu přidružených dimenzích. Je zde dostatek prostoru pro více než 10 hodinovou kampaň. Pokud budete vše důkladně prozkoumávat, bez problému zde strávíte přes 20 hodin. Máte možnost budovou volně procházet a to i po konci hlavního děje, ale NewGame+ zde bohužel není.

Jesse v budově FBC nachází nadpřirozené předměty, jejichž dovednosti si osvojuje. Například od diskety obsahující kódy pro odpálení Sovětských jaderných hlavic získá schopnost vrhat předměty po nepřátelích. Pokud zrovna není nic lepšího po ruce, může třeba i vytrhnout kus podlahy. Někteří z nás si vzpomenou na Psi-Ops nebo Second Sight. Možnosti her se za tu dobu vskutku hodně posunuly.

S přibývajícími schopnostmi se pohled na bojové úseky stává stále bizarnější. Vzduchem lítají všechny možné předměty, nepřátelé, i samotná Jesse. Potencionální slabina pro zážitek je podobná Alan Wake. Nepřátelé jsou omezeni na pár základních konceptů, které se opakují. V Alan Wake mi to nevadilo díky nejvyšší obtížnosti, kdy bylo opravdu potřeba přemýšlet kam zrovna posvítíte a kdy začnete střílet. Dostali jste omezené prostředky a většinou jste z nich vytřískali maximum. V Control není nastavení obtížnosti, většina hry je zbytečně jednoduchá a možnosti boje tak byly z velké části jen zpestření, nikoli nezbytný nástroj. Je zde celá řada obtížných nepřátel, ale hra s jejich využíváním šetří. U mě osobně tímto utrpěla zábavnost i atmosféra. Na druhou stranu je ten bojový systém zajímavější a objektivně propracovanější, takže mě žádné pasáže nenudily.

Technická stránka je rozpačitá. DX12 trpí problémem s načítáním textur. DX11 zase sužuje velmi dlouhé načítání, výrazně horší výkon provázený buďto silným tearingem, nebo vysokou odezvou se zapnutým VSYNC. Pohledově je na tom však hra super, postavy vypadají dost dobře a efekty dělají dobrý dojem. Vyzdvihnu nejen vizuály, ale i model destrukce. Po některých bojích zůstávají chodby zdemolované k nepoznání a samotná destrukce vypadá hodně efektně.

Shrnul bych to tak, že pro fanoušky Alan Wake je Control více méně povinnost. Příběh je na úplně stejné úrovni co se týče kvality, plný nevyřešených záhad a souvislostí, které je potřeba si domyslet. Komplexnost příběhu je však podstatně vyšší a je vidět, že se tvůrci svými schopnostmi za těch deset let opět posunuli. První DLC vůbec nezklamalo a ke všemu výrazně přitvrdilo z hlediska náročnosti vyprávění. Vytvořilo celou řadu nových otázek, ukázalo že hodně věcí je úplně jinak než jste čekali. Sice nebudete mít páru co přesně se vlastně stalo, ale vaše obzory budou výrazně rozšířeny pohledem do zákulisí celého dění.


Druhé DLC nepřineslo tolik příběhu, ale obohatilo už tak impozantně propracované postranní dění. Ukázalo některé problémy které FBC trápí v reálném světě a vytvořilo opravdu dobře promyšlený začátek posledního dílu Alan Wake.

Stejně jako v případě Alan Wake, Control je především prostředkem pro vyprávění velmi vrstveného a složitého příběhu se spoustou neznámých a skrytých prvků. Je jen na vás jestli si ze hry vezmete především herní náplň a slupku příběhu, nebo se ponoříte do komplexního světa jednoho z nejzajímavějších herních spisovatelů dnešní doby, který kdyby nepracoval pro herní studio tak by se mu nejspíš říkalo "Evropský Stephen King." Tím není myšlen nikdy jiný než Sam Lake :)

Pro mě pětihvězdičkový počin. I přes nedostatky vynikající zážitek který mi už z povědomí nezmizí.

Pro ty, koho tento svět zaujal, Remedy kromě chystaného pokračovaní Alan Wake pracuje také na co-op spin-off Control. který zatím nese název Condor, a experimentální multiplayerové hře s kódovým označením Vanguard, která se taktéž bude odehrávat ve stejném fiktivním světě. Control 2 je potvrzeno, ale předpokládaný začátek vývoje zatím není určen.
+30
  • PC 90
Control na mě od samého počátku působil strašně nenápadně až nezajímavě. Interiérová metroidvania v genericky působících kancelářských kulisách s bojovým systémem převzatým z Quantum Break, který mě osobně svého času neohromil až tak moc, jak bych asi chtěl. Jenže se Control stal součástí nově budovaného remedyverse a prvního Alana Wakea miluju, takže Control povyskočil z pozice "možná někdy" na první příčky mého seznamu.

A ještě že se tak stalo. Nepamatuju, kdy naposledy mě ryze interiérová a takto na první pohled nevýrazná hra chytla. Po prvních nejistých krůčcích, kdy hráč absolutně netuší, kam to strčil nohu a co se tam děje, se začne rozvíjet skvělý mysteriózní příběh, který inteligentním způsobem stimuluje hráčovu představivost přesně tak, jak to mám rád. Něco podobného jsem naposledy zažil při hraní Death Stranding, který mi přišel ještě o fous bláznivější a hlavně dotaženější, ale i tady jsem si přišel na své. Čím déle jsem ve hře byl, tím více jsem nad věcmi přemýšlel a o to více hltal každý nalezený dokument, který rozšiřuje neobyčejně bohatý a zábavný lore. Dokumentů a audiologů jsou ve hře stovky, ale na rozdíl od Quantum Break tady mají svůj smysl, nebrzdí zbytečně tempo, texty jsou přiměřeně dlouhé a hlavně ohromně zábavné. Vyzdvihnout musím také loutkový propagandistický seroš pro děti s názvem Threshold Kids, který je naprosto dokonalým způsobem creepy. Přes všechny ty skvělé nápady, ať už je to The Board, prahové zóny, Oceanview Motel, pohrávání si s fyzikou, možná až metafyzikou, různými na první pohled téměř nepostřehnutelnými odkazy, symboly a mytologií nebo chytlavé názvosloví různých paranormálních jevů a objektů, jsem měl ale přeci jen trošku dojem, že příběhu chybí lepší dějový oblouk a že končí až příliš otevřeně a ne až tak úderně, jak by si to tato jinak parádní hra zasloužila. Remedy tu mají evidentně snahu budovat komplexní universum a Control v tomhle ohledu spíše působí jako takový obří prolog, na který má navazovat v budoucnu i všechno ostatní. Snahu pracovat s mysterióznem, neodkrývat všechny karty a nechat hráče tápat a domýšlet si beru jako cílenou část zážitku, který dělá tuhle hru právě tak vtahující, ale přesto... někdy těch odpovědí bylo fakt hrozně málo. Máloco tu tvůrci ukáží skutečně explicitně.

Co se samotné hratelnosti týče, je to poměrně klasický mix explorace a střílení. K samotnému gunplayi moc výtek nemám, ale přiznám se, že ze začátku mě moc nebavil a moc se mi nelíbila nevyvážená obtížnost a specifické mechaniky, které je třeba dodržovat, aby hráč hnedka nezhebnul. Zejména nutnost držet si nepřátele co nejvíce od těla, kdy na krátkou vzdálenost jsou až příliš smrtící a na dálku naopak téměř neschopní. Stejně jako, že někteří protivníci jsou prakticky neškodní a někteří jsou schopní nepříjemně silných útoků, které leckdy končí neférovým instakillem. Pocitu nevyváženého soubojového systému jsem se nezbavil až do konce hry, byť jakmile si hráč otevře a vymaxuje různé speciální schopnosti, souboje už nejsou ani zdaleka takovým problémem jako ze začátku.

Důvod, proč mě Control ale taky hodně bavil, byl vizuál. Byla to na nové sestavě moje první hraná hra v UHD (resp. s DLSS) a to rovnou vymaxovaná i s ray tracingem a byla to skutečně potěcha pro oko. Běží to krásně smooth, parádně se to ovládá a všechny ty plynulé odlesky a realistické lomy světla, naprosto parádní destrukce prostředí... jak opravdu nejsem velký příznivec her odehrávajících se v interiérech, tak tady mi to vůbec nevadilo. Control vypadá skvěle. Za mě skutečný next-gen pocit z hraní.

Jedinou výtku bych směřoval ke snaze, a to bývá teď zvykem u mnoha moderních her, cpát pro prodloužení hrací doby do kampaně jakési challenge. U nedávno hraného Horizon: Zero Dawn to byly hunting grounds, tady to jsou náhodně generované bureau alerts nebo tzv. expeditions, přístupné skrze jukebox, jeden z předmětů moci, které nejenže jsou dost těžké, ale taky mají dost striktní časový limit (a jestli něco nesnáším víc než challenge, tak to jsou challenge na čas). Pokud by to byly aktivity čistě dobrovolné, neměl bych problém, ale v případě bureau alerts mi, resp. mému OCD vadilo, že se mi kufrují do seznamu úkolů. Stejně jako nutnost splnit první tier v expeditions, jen abych se zbavil vedlejšího úkolu.

Ale jinak jsem ve hře vyzobal postupně snad úplně všechno, dohrál obě velmi dobrá DLC a stále se toho světa ani po 40 odehraných hodinách nemohl nabažit. A to je pro Sama Lakea a všechny kluky a holky z Remedy ta nejlepší možná vizitka. Perkele!

Pro: Ahti a jeho Sankarin Tango, The Board, Threshold Kids, celá sekvence v Ashtray Maze, tajemný lore a skvěle napsané collectibly, řada chytrých mysteriózních nápadů a to včetně podstaty ústředního protivníka, vizuály a využití RTX, bez bugů

Proti: expeditions a bureau alerts; nedokončený příběh, kde je řada věcí jen načnutá; nevybalancovaný soubojový systém a s tím se pojící nevyvážená obtížnost

+30
  • PS4 90
O Remedy jsem měl po Quantum Break docela strach. Nakonec se však ukázalo, že odloučení od Microsoftu a omezenější budget vlil finským sympaťákům čerstvou krev do žil. To co dohnali na efektivnějším vývoji jim bohužel trošku zazdil vydavatel příšerným marketingem, který unikátní vizuál a zajímavý lore nedokázal před vydáním moc prodat.

Úchvatně monstrózní brutalistické prostory jsou dokonalý setting pro úřad věnující se paranormálním jevům. Remedy se opět snaží o filmový feeling a nešetří perfektními vizuálními hrátkami se světlem a stíny. V kombinaci s velkolepou architekturou, barevnými filtry a krásně zničitelným prostředím jde výtvarně o jednu z nejprogresivnějších AAA her za poslední léta. O to více bije do očí, že dialogy jsou nasnímány velmi líně a se zcela topornými postavami.

Skvěle budovanou atmosféru prozkoumávání tajemné budovy narušuje u Sama Lakea tradiční nešvar. Zde dohnaný už skoro do extrému. Tolik rozhazených dopisů a poznámek jen tak někde nenajdete. Už asi po třech hodinách na mě vyskočila trofej o posbírání 80 (!) collectiblů. Je to únavné, narušuje to tempo hry a věřím, že v roce 2019 už se dají vymyslet lepší způsoby, jak hráči přiblížit příběhové pozadí a zajímavosti. Zvlášť, když jsou fakt zajímavé! Celá myšlenka okolo Federal Bureau of Control je skvělá a jednotlivé mini příběhy snadno přebijí jinak docela béčkový děj v žánru weird fiction.

Málokdy zmiňuji technickou stránku, ale u Control bohužel musím. Optimalizace na PS4 Pro je asi to nejtragičtější, s čím jsem měl zatím tu čest. Po půl roce od vydání už se to asi ani nezlepší. I přesto jde však o jednu z nejlepších her od Remedy a při kladení důrazu na "hra" dokonce i nejlepší. Ač jsem se ztráty linearity v jejich případě docela děsil, tak to Control neuvěřitelně prospělo a jde tak o jejich zdaleka "nejhratelnější" hru. Postavami a světem však patří srdíčko stále Maxovi a Alanovi.

Každopádně mám obrovskou radost, že tu máme autory jejichž tvorba má tak svébytný rukopis, který plynule putuje všemi jejich hrami. Hru od Remedy si prostě s jinou nespletete.

PS: Propojení s dějem Alan Wake samozřejmě zahřálo <3
+28
  • PC 75
Control jsem měl v hledáčku už dlouho před vydáním. Hry od Remedy si vždycky rád zahraju, jenom po každé zapomenu, že už to není tak krystalický zážitek, jako Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Má zajímavý svět, mysteriozní story, zábavné minihry a poprvé od druhýho Maxe fakt nadupanou akci. Ale něco tomu zase chybí.. A něco zase až moc přebývá.

Během hraní je hráč v pasti tupých designových rozhodnutí, které úplně zbytečně kazí tempo hry a otravují. Už po pár minutách hraní se začnete motat v labyrintu Starýho baráku a budete nadávat na pitomou zbytečnou mapu, ze které jsem i po 25 hodinách byl zmatenej. Nepochopíte, proč nemůžete přehazovat pomocí nějakýho wheelu nebo numerických kláves všechny zbraně, ale vyberete si pouze dvě, i když jde akce kdykoliv během hry pauznout a zbraně přehazovat v menu. Levely nepřátelských hnusáků jsou ve hře jen proto, aby vaše upgradování zbraní a abilit nemělo vůbec žádný smysl, na začátku hry jste víceméně stejně silní jako na konci. No a nakonec remeďáckej fetiš v podobě ohavnýho množství collectiblů, který si tipnu, že 90% hráčů nikdy nepřečte.

Já posbíral přesně 356. Dopisy, nahrávky, prezentace, záznamy a bůhví co dalšího. Otevřel jsem asi 5. Ze začátku jsem měl tendence si je číst, ale když jsem zjistil, že collectible je za každým rohem, na každým stole, poházený všude možně po zemi, přilepený na stropech, objevující se už na vylootovaných místech a zároveň 4/5 jsou o ničem, tak toto vážně ne. Remedy by se měly naučit vyprávět příběh a zaujmout hráče trošku jinak. Po dohrání mám pocit, že mi hromada věcí unikla. Nudné monotónní statické rozhovory mezi postavami to taky moc nezachraňují. Sam Lake rád cpe do her hrané filmečky v promítačkách a oldschool televizích, ale pořádnou cutscénu, která by hráče víc natáhla do děje mu nikdo nevyrobí.

Kde se Remedy vrátilo ve velkým stylu, tak to je akce. Samotná 6 v 1 lego pistol není nic převratnýho, ale ve chvíli, kdy si vymaxujete telekinezi a levitaci, tak je to čistá zábava. Takto zničitelné a interaktivní prostředí jsem ve hře ještě neviděl. Po enemácích můžete telekinezí metat doslova všechno, co je vám po ruce. A když není nic po ruce, tak si prostě vytrhnete kus stěny nebo podlahy. Telekineze je mimochodem děsně OP a díky ní není téměř potřeba střílet. A i tak to byla zábava celých 25 hodin. Jenom škoda, že bossové jsou většinou dost bez nápadu, od běžných nepřátel se liší jenom větším health barem.

Mezi sbíráním, střílením, zbytečným upgradováním a nekonečným fast travelováním na hráče čeká docela dost adventurních mini her a musím říct, že jsem si je kolikrát užíval ještě víc jak samotnou akci. Průchod bludištěm za metalového doprovodu, jízda na drezínách pro změnu ve stylu 80' popu, nahánění gumové kačeny, zrcadlově obrácená hádanka, flusač hodin a mnoho dalších. Jsou super rozptýlením, jenom škoda, že si je nemůžu projít znovu.

Technicky hra vypadá skvěle, RT efekty se lesknou jak psí kule v každé místnosti, ale nároky jsou dost krvavý. Nicméně i rok po vydání v komplet edici mi hra několikrát spadla a několikrát freeznula takovým způsobem, že jsem musel natvrdo restartovat PC. A když se mi to stalo u posledního bosse, skoro letěla klávesnice.

ad. DLC, Foundation je dost zábavný a zároveň dost jiný jako základní hra s pořádnou porcí zajímavých hlavních i vedlejších misí. AWE mě nebavilo, protože obecně nemám Alana Waka rád, a stejně jako jeho hra se tváří strašidelně, ale strašidelný není. Plus vedlejší mise jsou otrava. Pro fandy to asi smysl mít bude.. pokud si přečtou dalších 100 collectiblů.

Control mohla být o stupeň lepší hra, kdyby nebyla tak rozředěná nutností vracet se na stejný místa, číst collectibly a několikrát opakovat boje už v navštívených místech. Vlastně na to, jak je ta hra dlouhá, se tam toho až tolik neděje. Být víc lineární, ubrat na rádoby RPG "vylepšování", vymazat collectibly a přidat cutscény, byla by to pecka. Takto se opět zařadí jenom mezi předchozí remeďárny, který měly zajímavý nápad, ale autoři ho utopili ve vlastních přešlapech.
+28 +29 −1
  • PC 70
Control je v zásadě dost povedená střílečka, která ale zcela nesmyslně klopýtá v některých oblastech a také obsahuje nepřeberné množství přebytečných herních mechanik, které hru absolutně nikam neposouvají.

Největší výtky mám k celému příběhu a hernímu prostředí. Co ještě fungovalo v Alanu Wakovi jako mysteriozní horror, zde se mi to zdá už jako hodně naředěný vývar. Celé je to jeden velký deus ex machina, kdy se prostě může stát úplně cokoliv, teleportujete se sem a tam, čas i prostor se ohýbají všemi směry protože prostě ... proč vlastně? Protože existují Objekty moci nebo co, které prostě jsou a dělají magii. Nic nedává moc smysl a přitom na vás hra pomrkává jako že o to tady přece jde.

Dále musím zmínit ty nadbytečné herní mechaniky. Celý systém craftingu a upgradů zbraní a schopností je extrémně nezáživný, jelikož se vždy jedná jenom a nudné statistické bonusy jako větší damage, více energie apod. Hromady collectibles vás zadusí v takovém počtu, že ani není moc chuť je číst a zajímat se, co by mohly nového odkrýt. Zvláštní schopnosti hrdinky mi kromě telekineze a levitace nepřipadaly nějak moc k něčemu a krom těch dvou jsem nakonec ostatní skoro nepoužil. Side questy ještě v některých případech docela ušly (i když šlo převážně o boss fight a následné pohlazení nějakého dalšího mocného kuchyňského elektrospotřebiče), ale pro jistotu tam jsou i náhodně generované časově omezené mise, které jsou vyloženě esence nudy.

Na druhou stranu, jak jsem psal, Control je prostě zábavně udělaná střílečka. Jednotlivé podoby vaší zbraně jsou zajímavé a záživné, telekineze naprosto skvělá a dost jsem si s ní vyžil. Celé to doplňuje detailní destrukce prostředí v kombinaci s pěknou grafikou. Navíc to ani není nějak nudně snadné, zvlášť ze začátku jsem docela často umíral.

Celkově tedy hodnotím hru jako nadprůměr. Když jsem musel sledovat příběhové sekvence s absurdně zazoomovanou kamerou na obličej hlavní hrdinky, tak to bylo slabší. Ale když jsem šel kupředu a kosil záporáky, bavil jsem se dobře.
+27
  • PC 75
Nečekal jsem od Remedy nic zásadního, přesto, nebo možná proto, ve mě hra rezonuje více, než je u podobně nadprůměrných titulů zvykem. 


Co studiu Remedy nelze upřít, je budování atmosféry. Control na mě od začátku působil fantastickým dojmem. Brutalistní architektura mi přijde obecně velmi zajímavá, feeling osmdesátých let hra podává přesvědčivě, grafická stránka je výborná, hlavní hrdinka Jess Faden v podání herečky Courtney Hope sympaťanda… a takto bych mohl pokračovat dále. Remedy se otvírák hry vyloženě povedl a já se tak s chutí do příběhu o hledání poznání sama sebe, záchraně svého bratra a pochopení, kde to vlastně jsem, s radostí pustil.


Pocit tajemna hra dávkuje z počátku mistrně. Neznámé prostory, postupné objevování proč tu vlastně Jess vůbec je, špičková architektura. Užíval jsem si to ztracení a objevování. V momentě, kdy dojde na první souboje, užíval jsem si i je. Rytmika, rychlost, elegance. Hra se doslova předvádí v tom nejlepším světle. Další postup hrou se soubojový systém vylepšuje a tak netrvá dlouho a hráč si poletuje nad hlavami nepřátel, hází po nich cokoli ho z okolí napadne, vytrhává kusy betonu z nablýskaných zdí, které pak omračující silou vrhá na nepřátele. A přesně v tomto momentě hře dojde dech. 


Po několika hodinách hraní vás jednoduše nemá Control čím překvapit. K čemu je opravdu parádní grafická stránka, když se prostředí téměř nemění a většinu hry hráč běhá po poloprázdných kancelářích, či industriálních částech typu elektrárna, či pec.

Zbraní je sice ve hře relativně dostatek, ale všechny vypadají téměř stejně - jako pistol. Navíc, jakmile hráč získá režim zbraně který připomíná sniperku, ostatní režimy ztratí, možná občas na raketomet, smysl. Zkoušel jsem některé bosse dostat něčím jiným než sniperkou, ale bylo to téměř nemožné. Pouze tato zbraň má dostatečný zraňující účinek, aby byla použitelná. Rotační kulomet vyprázdní zásobník doslova během vteřiny, aby se pak další tři vteřiny nabíjel, přičemž udělá spíše efektní divadlo, než aby v boji zásadně pomohl. U brokovnice stačí pár kroků od nepřítele a můžete z ní vystřílet celý zásobník, ale mnoho se toho nestane. Celá hra se tak následně zvrhne v házení všeho co hráči přijde pod ruku po všem co se hýbe. A v případě, že to nefunguje, protože nepřítel uhýbá, tak se jednoduše sestřelí sniperkou. A tak stále dokola až do konce hry. 


Příběh je dávkovaný pomocí poznámek, audiozáznamů, videozáznamů a občas nějakého toho rozhovoru. Vše působí tajemně, ale pokud se hráč snaží poctivě číst opravdu každý papírek, který najde, tak se k té tajemnosti přidává ještě solidní zmatečnost, vzhledem k tomu, kolik vyloženě zbytečných informací se Jess dozví. Ano, vše s sebou přináší další a další střípky do světa Controlu, ale informace o tom, že se knižní klub sešel v kavárně v 17:00 hod. bůh ví kdy, hráči příliš nepomůže. Ve hře jsem našel 100 textových záznamů, 50 spisů, 63 korespondencí, 61 audiozáznamů a 30 videozáznamů. Celkem tedy přes 300 střípků, ze kterých si hráč má poskládat příběh, přičemž dobře polovina je zbytečná. Po zjištění, že hledání dalších a dalších papírků a sešitů vlastně nic nepřináší, je možno tyto aktivity ve hře odepsat jako zbytečné. Což je škoda, protože občas přeci jenom lze narazit na informaci, která je smysluplná a která obohatí lore samotné hry. 


Hře taktéž neprospívá špatně udělaná mapa, ve které se orientovat je peklo, stejně tak někdy špatně (a někdy dobře) vytvořené checkpointy. Až se budete vracet po několikáté k boss fightu, který nemůžete dát, a cestou budete muset zabíjet znovu a znovu se objevivší nepřátele, bude zábavnost hry klesat poměrně rychlým tempem dolů. Lehké RPG prvky, které Control přináší, se také míjí svým smyslem. Pokud se všechny body nenarvou do zdraví a do zvýšené energie, hráč se daleko nedostane, což je myšleno doslova. Do konce hry ale poté hráč nezíská dostatečné množství bodů na rozvinutí dalších schopností. Ke konci hry je tedy pohled na z větší části nevyplněnou tabulku schopností poměrně smutný. Kdyby zde autoři přistoupili k více přímočarému řešení vývoje Jess v rámci příběhu, myslím že by to hře pouze prospělo.


V jádru se přesto jedná o nadprůměrný titul. Samotný nápad je výborný, grafické zpracování skvělé, ovládání povedené, pokud vynecháme nutnost neustále držet nějaké tlačítko k aktivaci čehokoliv, jádro příběhu zajímavé. Control jednoduše má ambice být výbornou hrou. Časem bohužel díky poměrně vysoké repetitivnosti v soubojích, sterilnímu prostředí a neustále stejné hratelnosti s neustále se opakujícími postupy hra upadá do stereotypu. A ne, level se sluchátky na uších, který je fantastický, celou hru nezachrání. Škoda, že podobných originálních nápadů hra nedokázala ukázat více.

Pro: Výborný vizuál, zničitelnost prostředí, skvěle podaná architektura, nekomplikované ovládání, tajemný příběh, fantastický level se sluchátky na uších

Proti: Neustále se opakující prostory, repetitivní hratelnost i souboje, nesmyslné množství zbytečných textů všude po levelech

+27
  • PS5 80
Control od první chvíle servíruje vynikající atmosféru. Vstupem do Nejstaršího Domu zároveň otevíráte dveře k nespočetné plejádě nápadů finských tvůrců. Zdánlivě obyčejné předměty každodenní potřeby totiž mohou vykazovat nadpřirozené chování a v kůži Jesse se nečekaně stanete ředitelem úřadu pro jejich výzkum a kontrolu. Nikdy si nemůžete být ničím jistí a po většinu je vše dávkováno s odměřenou přesností.

Přestřelky zpočátku působí hodně dynamicky, nejen, díky nebývale propracované destrukci prostředí. Odemykání a vylepšování zvláštních schopností i samotné zbraně umožňuje i několik různých možností přístupu k soubojům, nicméně celou hru jsem prošel se základní pistolí, takže bohužel hráče k experimentování nic moc nenutí.

Stejně tak vylepšování zbraně a postavy působí dost vnuceně a náhodě generované úkoly se k tomuto typu hry vůbec nehodí. Prostředí je poněkud jednotvárné, ač vzhledem k příběhu to dává smysl. Ten už však nedává jeho závěr, kdy se autoři nedokázali držet při zemi a splácali všechno možné, hlavně aby to bylo jakože šokující. Stejně tak obě DLC tomu moc nepřidávají a obzvláště to s Alanem Wakem je už čistě pro fandy jeho hry. Největší kritiku si zaslouží bossové. Jste s nimi zavření v aréně, kde se kolem neustavičně spawnují enemáci, zatímco vy musíte uzobávat postupně jeho HP. V tomto směru je Control zcela bez nápadu.

Jako celek nabízí ovšem vynikající zábavu stvořenou pro milovníky tajemna a akčních her. Přiznávám, že další díl bych viděl docela rád.
+25
  • PC 70
Control mi bohužiaľ príde ako jedna z tých hier, kde forma víťazí nad obsahom. Áno, estetika brutalizmu a originálny setting stoja na prvý pohľad za pozornosť. Aj to dobre vyzerá, aj sa dobre bojuje. Ale je toho vlastne strašne málo a strašne veľa zároveň. Strašne málo z hľadiska rôznorodosti hernej náplne, či už rôzne módy jednej jedinej zbrane, málo typov nepriateľov a pomerne jednotvárna akčná náplň, ktorá sa nehanbí opakovať. A to veľmi, naozaj veľmi.

S tým je spojený aj takmer neustály backtracking a ešte neustálejší a dosť otravný respawn tých pár typov nepriateľov. A je bohužiaľ veľa situácii, kedy sa im nedá ujsť alebo ich obísť. Keďže navyše majú niečo ako level scaling a teda ako ste silnejší vy, aj oni toho viac ustoja a naopak viac zranenia spôsobia, naťahuje to zbytočne hru.

Príbeh by bol pritom celkom zaujímavý, ale vzhľadom na opakovanie sa lokácii a naťahovanie nekonečnými bojmi, je extrémne rozriedený a ani neponúka dostatočnú satisfakciu na to, aby sa oplatilo práve kvôli nemu trápiť. O to viac, že Remedy sa drží takého nepekného archaizmu, že príbeh a lore rozpráva cez polonekonečné collectibles, ktoré sa povaľujú všade a ak chcete vlastne vedieť čo a ako sa stalo a deje a možno aj prečo, treba ich zbierať a čítať alebo si to celé prečítať niekde na hernej wiki.

Samotný pocit z boja a špeciálnych schopností je pritom fajn, len by to chcelo väčšiu variáciu, ale hra pôsobí ako by sa tu aj level dizajn odflákol s tým, že miestami zažiari. Čo ma ešte ohľadom boja zaskočilo je, že Vaša postava je glass cannon - čiže viete nepriateľom pri správnych upgradoch a kombinácii zbrane a schopností dávať naozaj slušné zranenie, ale aj keď máte vyupgradovaný život, tak vlastne nič nevydržíte. A aby nebolo málo "srandy", tak sa Vám nepriatelia ľahko v neprehľadnom boji premiestnia za chrbát alebo sa tam kľudne naspawnujú a vy ani netušíte, že vás niečo kriticky zranilo alebo zabilo odzadu. Prípadne ak Vám klesne život, obrazovka chytí tak nepekný rozmazaný červený odtieň, že je problematické to odkorigovať do bezpečia. Komický mi prišiel aj fakt, že spôsob akým sa liečite je zbieranie akých si "úlomkov" energie, ktoré vypadávajú zo zranených alebo zlikvidovaných nepriateľov, čiže aby ste sa vyliečili, aj tak musíte útočiť. Hra ako celok frustrujúca nebola, ale kvôli týmto neduhom pôsobila v určitých momentoch a väčšine v prípade smrti pomerne nefér. A to hovorí, prosím pekne, hráč soulsoviek.

Uvažoval som, že by som hre dal aj nižšie hodnotenie, ale pri tom ako mi nabehli záverečné titulky za zvuku Porcupine Tree (dlhoročne obľúbená kapela), som si vlastne uvedomil, že som sa napriek viacerým neduhom zabavil. Len mi príde, že je to ďalšia hra od Remedy, ktorá ma premárnený potenciál. Vývojári strávili toľko času worldbuildingom a zaujímavými konceptami, až ako keby zabudli, že by bolo fér, aby to dotiahlo do konca aj po stránke gameplay a leveldizajnu. Nuž, uvidíme, či sa im to podarí nabudúce.

Pro: originálny setting, world building, fajn schopnosti, pár dobrých nápadov v dizajne

Proti: stereotyp, backtracking, nekonečný respawn a neprehľadné boje, slabá variabilita gameplaya

+25
  • PC 75
Občas desítková, občas čtyřková, vždycky matoucí, konzistentně nekonzistentní – taková je Control, post mortem kariéra Mony Sax, z pera Davida Lynche z období, kdy chtěl emulovat Spielberga.

Dělal jsem si po oslavných recenzích naději, že po MP se snad konečně dočkám další Remeďárny, která mne nejen bohatě uspokojí svým příběhem, ale která mě taky bude od hlavního menu až do titulků královsky bavit. A byť je Control rozhodně oproti Wakovi a Breakovi tomuto ideálu relativně blízko, furt to není ouplně vončo, a už jsem asi definitivně smířen s tím, že ani už nikdy nebude.

Z hlediska hratelnosti to začíná echt svůdně – ovládání protagonistky je ihned znatelně vymazlenější, první přestřelky rvou koule poměrně s umem, první ochutnávky backtrackingu budí pocit, že tomu snad i celé to pseudo-metroidvania-jako-dark-souls-cosi bude náramně slušit, první vedlejší mise získaná sebráním náhodnýho lejstra papíru pod stolem na mě zas pomrkává s příslibem šťavnatých tajemství a dobrodružství, které si velmi snadno mohu nechat ujít…a pak, kdesi kolem třetí odehrané hodiny, to všechno začne ztrácet páru. Zprvu bezproblémové ovládání postupně, se ziskem více a více schopností, vystrkuje iritující růžky, a koncem hry jsem se na podlaze svíjel v bolestech pokaždé, kdy jsem znovu to eFko musel z nevysvětlitelného důvodu vteřinku držet, aby si borka přivolala výtah, sotva dvě minuty poté, co jsem jej intenzivně promasíroval při souboji, ve kterém jsem pár nepřátel omámil. Ona obecně ta ubirakovina držených čudlíků teprve až v téhle hře dosahuje skutečné zhoubnosti. Ad. Backtracking a pojetí level designu celkově – čím dýl jsem hrál, tím víc jsem se cítil ztracený, a tím míň jsem si jednotlivé sektory pamatoval. Zdejší mapu všecky internety hejtujou, a to z dobrého důvodu, na praktické úrovni je absolutně nepoužitelná. Místo checkpointů tu jsou bonfiry, kdy v jedné lokaci štědře dostanete tři hned vedle/nad sebou, v jiné dostanete jeden na celej labyrint. A co odměny za znovu navštívené, dříve nedostupné místečka? Někdy jsou vtipné, většinově ale půjde o jednu dvě loot bedny navíc. Bedny, ze kterých padá matroš na crafting, a semtam i konkrétní mod. Když už jsem tak nenápadně najel do modů a craftingu – nadbytečnější upgrade systém jsem snad ve hře ještě nezažil. Jesse samotná má na modifikátory tři sloty, VŠICHNI do toho nacpou extra zdraví, extra efektivitu léčiv, a pravděpodobně extra energii. Ale to by to byla prd moderní gameska, kdyby hráč nemohl trochu experimentovat, a tak budete moct slot zaplnit i tak pompézní rare modifikací, jako „úskok sežere o 10% méně energie!“…

Ta ústřední turbopistolka na tom není o moc lépe. Na jednu stranu je fajn, že reálně má variací do prstů na jedné zdravé ruce, takže není problém si ozkoušet všechny. Na druhou stranu má reálně variací do prstů jen na jedné zdravé ruce, a jakmile si člověk vytvoří tu ‚snajpující‘, není sebemenší důvod kdykoliv znovu přepnout na jinou. A opět, tři sloty na modifikace, které pokrývají funkce od zvednutí dmg přes míru zoomu (na což ta hra opravdu prudce není dělaná) až po recoil. Jakmile mám snipebambitku se zvýšenou silou, instantně zapomínám už na samotnou existenci ostatních módů, anžto prostě žádný v jakékoliv situaci nefunguje líp. Což mě přivádí k soubojům. Jako jo, na papíře to muselo znít nehorázně sexy, plně chápu, proč to udělali přesně tak, jak to udělali. A v prvních chvílích se legitimně dá pohonit nad tím, jak si s postavičkou doslova poletujete prostorem, střílíte do nepřátel, vrháte po nich okolní bordel, z jiného bordelu si děláte štít, někdo po Vás střílí rakety a hází granáty? CHA, telekineticky chytnete a vrhnete hned zpátky, a když se vyskytne klidnější chvilka, někoho si omámíte, ať do brzké expirace těch pár zbývajících chvil bojuje na Vaší straně. S fešnou grafikou, příslušnou fyzikou, a zvukovou stránkou, to někdy fakt umí vytvořit naprosto orgasmickou symfonii psychidelické akce. Akorát že…od začátku do konce se potýkáte s těmi stejnými rudými zombíky, furt dokola. Někteří jsou hubení, někteří tlustí, někteří mají pistolky, někteří kulomety, někteří rakomety, někteří taky kempí a snajpujou, ale furt to jsou ti stejní rudí zombíci bez mozku, kteří to nehrajou na nic jiného než až úchylné množství. Existuje tu i pár tvorečků, kteří se z tohoto vzorce vymykají, ale je jich zoufale málo. A když se pořád, imrvére, utkáváte s tím stejným a děláte všechno pořád naprosto dokonale stejně, tak se i ten nejlepší souboják pod sluncem zákonitě musí okoukat.

Jak se tak koukám na to, co jsem zatím sepsal, je nejvyšší čas chvíli mluvit i o tom, co mě reálně vnitřně zabíjelo zdaleka nejvíc – bossové. Sami o sobě relativně neškodní – většinově trošku silnější humanoidi, ze kterých se posléze stane stálý obyvatel zdejšího Nejstaršího Bejváku, ale tu a tam, v rámci vedlejšího obsahu, i něco zajímavějšího – ale zpravidla jsou obklopeni tak průzračně nasíracími nesmysly, že veškerá radost ze souboje je mrtvá během nanosekund. Nesmysl č.1: Designéři se pevně drželi nastavené logiky world designu, takže žádný boss nemá checkpoint hned u vchodu do arény. Oukej, tak se člověk musí pokaždé trochu proběhnout, no to je toho. Akorát že po prvních několika úmrtích se proběhnete mírumilovně, ale pak, jen tak pro prdel králíkům, se Vám cestou začnou respawnovat řádoví enemáci. A jelikož krom modrých hranolek, které dropují enemáci, tu neexistuje žádná forma léčení, musíte mít kurva štístko, nebo ztrácet čas jejich likvidací, jinak k bossovi dojdete s hendikepem v podobě půlky HP již v řiti. Nesmysl č.2: bossové jsou buď čirý trial and error, nebo už v základu lacinej bulšit. V tom prvním případě si boss v tu či onu fázi přivolá na pomoc miniony, a vy nikdy netušíte, kolik a kde se spawnou, takže takový bosfajt víc než v nakoukávání bossovo chování spočívá v zapamatování si, kdy a kde se kdo objeví. V tom druhém případě se jedná o naprostej chaosbordel, protože celá arena je rudá, pobíhají v ní rudí nepřátelé, a protože to takto není dostatečně nepřehledné, tak Vám velmi níké HP pokryje 70% obrazovky krvavým filtrem, a pak už fakt nevidíte ani to hovno. A teď mi někdo vysvětlete, jaký význam takový krvavý filtr má ve hře, ve které celou dobu jasně vidím své HP??!

Uf, okej, frustraci jsem si jakž takž vyblinkal, obraťme tedy list a povězme si něco málo i o tom hezkém. Příběh je boží. Fanoušci symbolizmu se budou mít v čem pitvat ještě dlouhé měsíce. V tomhle by se i takovej Kafka rád popitval. Hra si hned na začátku obuje pořádný bizáro buty, a až do konce vrtí ocáskem a hráče provokuje. Děj jako takový je poměrně přímočarý, a hra vesměs všechny otázky zodpovídá a nic moc nenechává domněnkám, ale i tak pořád nechává prostor položit si otázku „co to do psí díry všechno mělo znamenat?“, což je super. Je to jeden z těch příběhů, který je volný všemožným interpretacím, a dle té mojí je to Lakův mástrpís.

Integrace příběhu a hratelnosti je ale taky bohužel slabší. V pozdější fázi hry se nachází jistá úroveň, která je tak neskutečně nakopávací a kreativní, že jsem si pod sebe musel hodit kýbl, abych slinami nevytopil sklep. Zároveň je to ale nešťastnou připomínkou toho, jak moc by srovnatelná energie a uvolněný průchod mišuge designu bodly i zbytku hry, který je prostě z 95% vybledlou chodičkolítačkou nudným kancelářským prostředím. Rovněž je to nepopiratelným důkazem toho, že parádní nápady na fantastický level design měli…akorát je zřejmě všechny vměstnali do jediných pěti minut hry. A vůbec, že je to TP střílečka naprosto chápu, je to Remedy, ale proč je to prosatan TP střílečka nešikovně emulující metroidvania styl? Proč to má upgrady a skill stromy? Proč to má vedlejší mise, které, byť někdy vtipné, příběhu nedodávají absolutně vůbec nic? Nemůžu se ubránit dojmu, že by to bylo tisíckrát lepší, kdyby to prostě mělo příběhově lineární postup, s možností buď ukládat kdykoliv, nebo alespoň normálními checkpointy, a kdyby se individuální schopnosti Jesse zpřístupnily automaticky. Každá hra opravdu NEMUSÍ být RPG lite, příběhová střílečka obzvláště ne. Stává se nám z toho pomalu stejná rakovina, jako ty zprasené držené čudlíky.

Takže tak. Control je zážitkem, který si budu v hlavně promítat ještě dlouho, a pak si jej ještě déle pamatovat. Pravděpodobně si jej ale nikdy nebudu chtít stříhat znovu. Za každou hodinu dobré zábavy jsem na hru deset minut intenzivně řval, a kdesi za půlkou jsem začal ignorovat vedlejší mise, protože jsem to prostě už chtěl mít za sebou. Ipso facto, eeeh? Každopádně hru určitě doporučuju, ale asi fakt až za ten rok, na lepší platformě, a snad i po hromadě patchů.

Pro: Fantastický příběh; labužnická atmosféra; audiovizuál; jádro soubojového systému; POPELNÍKOVÉ BLUDIŠTĚ!

Proti: V tuto chvíli docela otřesná HW optimalizace; z velké části nešťastný game design

+23
  • PC 85
Bodově:

- Collectibles. V ostatních hrách mě prudí, když mám zastřelit 200 holubů, jenom abych měl splněno. Tady jsem poctivě sbíral a četl každý kousek dokumentu, protože očividně si někdo dal sakra práci s budováním herního světa a já mu to fakt žral. (Taky díky tomu, že na Control přímo/nepřímo napojili svět mého milovaného Alana Wakea)

- "Hlavní" příběh byl dejme tomu oukej. Žádná velká překvapení. Prostě se tak nějak prootevíráte zprvu neprůchozím nekonečným barákem, aby jste našli bratra a porazili záporáka. Cestou potkáte pár nevyčnívajících charakterů (až na uklízeče, ten je super!), kteří vám odemykají dveře / řeknou kam dál. Naopak "vedlejší" příběh, to jest již zmíněné objevování světa skrz collectibles, je paráda. Sice to znamená, že vás hra pošle zpátky vystřílet pár nepřátel anebo bitku s minibossem, ale stejně se těšíte na to, až dojdete k ledničce, o které jste se předtím dozvěděli, že zabíjí, když se na ní nikdo nekouká.

- Grafika a prostředí. Všechno vypadá velmi hezky. Prostředí je rozdělené na několik stylově odlišných pater. To si teda mysleli tvůrci. Já, pokud jsem neprocházel zrovna kolem nějaké dominanty daného patra, tak jsem absolutně neměl ponětí, kde se nacházím. Což je s backtrackingem a nepoužitelnou mapou celkem problém. Jako chápu, že ve vládní budově má být spousta kanceláří. Dokonce oceňuju, že kanceláře nejsou copy&paste, ale pokaždé nějakým způsobem trošku jiné. Bohužel jen trošku a je jich ke konci strašně moc. Na druhou stranu některé scenerie jsou opravdu lahoda pro oči (astrální sféra, central research). A to i po jejich roztřískání...

- Destrukce. Líbilo se mi dávkování. V úvodu jste bez schopností a celkem lehko zabitelní, takže je opravdu lepší lítat kolem jako veverka s pistolí na speedu od jedné schovky k druhé. Během toho věci padají ze stolů, papíry lítají vzduchem, sklo se tříští, kusy zdi upadávají a dalších 50 particle efektů efektuje. Člověku je líto, že Max Payne má teď Rockstar. Poté přijde vylepšování pistole na samopal/brokovnici/sniperku/raketomet a je to ještě lepší. A pak přijde telekineze. Musím se přiznat, že když jsem poprvé vyhrál souboj tak, že jsem trhal zdi a házel celé stoly po nepřátelích, tak jsem se cítil jako strašný badass. A to jsem ještě neuměl ani lítat. Později už jste tak mocní, že každá místnost po přestřelce vypadá, jako by jí prolítlo tornádo a je to sakra zadostiučiňující pohled.

- Nepřátelé. Nejsou nijak zvlášť chytří, ale občas, když se člověku dostanou do zad, je hned po srandě. Jsou i vcelku rozmanití. Střílecí šmejdi, silní střílecí šmejdi, střílecí šmejdi se štítem, bouchací kamikaze šmejdi, lítající bouchací kamikaze šmejdi, zkurvení zasrani s levitací A telekinezí, minibossové a pár dalších. Minibossové většinou fungují tak, že musíte střílet do slabého místa, pak si zavolají posily, zase střílet do místa... klasika

- Checkpointy. Jedna z mála věcí, co mě vysloveně srala. Jsem trošku n00b, tak jsem měl problém zabít jednoho bosse. Takže očekávám, že nebudu muset dojít přes 3 místnosti s náhodně respawnujícími se nepřáteli, zpátky do arény, kde po minutě zařvu a budu muset jít celou cestu znova.

- Backtracking a fetch questy. Na několik vedlejších questů jsem se vyprdl, protože jsem díky prostředí a mapě bloudil tak dlouho, až mě to přestalo bavit. U jiných jsem byl zpruzený, jak jsou blbě popsané. Příklad: Quest "Zbav se plísně" akorát označí na mapě prostor, kde by plíseň měla být. Po probloudění se do správné lokace zjistíme, že je vpodstatě celá pokrytá plísní, ale střílení do ní nic nedělá. Až poté, co jsem ze vzteku začal demolovat celou úroveň, jsem zjistil, že po mě chtějí rozstřelit takový lehce nazelenalý chuchel, který vypadá úplně stejně, jako zbytek zaplísnění. A ne jeden, ale šest chuchlů! Pruda.

Závěrem: I přes několik velmi prudérních herně designových rozhodnutí je Control solidní hra s Lynchovsky tajemnou atmosférou, parádními souboji a promakaným světem - takže by si jí měl člověk alespoň jednou zahrát. :)
+23
  • PC 70
Nebudu zastírat, že původní Alan Wake mne nijak zvlášť nechytil. Control vypadal na screenshotech zajímavě, ale nijak jsem se nehnal do koupě a vyzkoušení, až přišla akce Epic store, kde byla k aktivaci bezplatně.

Narozdíl od Alana Wakea se ujímáme hry za ženskou hrdinku, narozdíl od prostředí venkovského městečka tu máme, bohužel, kanceláře. Komplex budovy je navíc tak zamotaný, že orientovat se v prostředí je velmi neintuitivní, mapa spíš člověku motá kolikrát hlavu.

Příběh je opět tajemný, spíš až psychedelický, kdy člověk neví, jestli je mysteriózní příběh, nebo halucinace po nějakých tvrdých drogách. Na druhou stranu musím uznat, že občas to umí být napínavé a zajímavé. 1000+1 dokumentů k sebrání jsem nečetl, porůznu umístěné videozáznamy jsou zajímavé (už jen svým provedením, i když Treshold Kids je zase trochu další postdrogové delirium). NPC postavy jsou nakonec docela sympatické, byť často excentrické.

Co mi na hře kromě věčného bloudění vadilo nejvíc bylo to, že se neustále spawnují nepřátelé na již prošlých místech. Stačí se vrátit na křižovatku cest, boj, použijete fast travel, na místě třeba jen vlezete do kanclíku v oblasti, a za zády se hned začnou spawnovat nepřátelé. Nakonec to způsobilo to, že poslední 3/4 hry jsem si zapnul asistenci, a zvýšil si damage a obnovování munice. Ke konci jsem už zapnul one-shot-kill, protože už mne ty věčné souboje opravdu prudily.

Pokud jde o grafiku a zvuk, tam není co vytknout. Vykreslené prostředí působí velmi dobře, a interakce, například vytrhávání kusů betonu, jsou velmi efektní. K ovládání také nemám výrazné připomínky, vše se člověku dostane do ruky poměrně rychle.

Abych to tedy shrnul, Control je zajímavá mysteriózní hra. Nicméně stejně jako u AW se zrovna u mne netrefuje do mých osobních preferencí. Prostředí kanceláří je docela nudná šeď, a extrémně časté generické souboje ještě víc hráče odrazují od poctivého zkoumání.

Nejzajímavější pro mne byly nakonec asi "objekty moci", kdy se člověk těšil, co se bude dít příště (semafor byl super).

Pro zahrání to nebylo zlé, vůbec za tuhle "cenu". Ale bohužel ve mne nevyvolává pocit, že bych se těšil na další rozehrání. Spíš už žádné nebude.
+23
  • PC 60
Když jsem poprvé viděl Control, nijak zvlášť mě nezaujal a pamatuji si, že jsem si říkal, že tahle hra se na můj disk asi těžko dostane. Jenže pak přišel Epic se svým zahraj si zdarma a ještě k tomu kategorie Herní výzvy a já si řekl, že tu hru přece jen vyzkouším. Navíc dostávala vysoké známky, měla výborné recenze, tak proč ne...

Na začátek bych hru přece jen pochválil za skvělou destrukci prostředí, při přestřelkách je to někdy pořádnej bordel, ale tak by to mělo u pořádné akce vypadat. Zmínit bych měl také schopnosti hlavní hrdinky, které tomu dodávají to potřebné koření a to hlavně v jedné z misí, kdy si nasadíte sluchátka a jdete do akce, to byla nejlepší část ve hře. Ještě bych k plusům přidal cedule, protože bez nich bych byl neustále ztracenej.

Proč, protože mapa je hrozná, celý ten barák ve kterém se hra odehrává je jedno velké bludiště a jen díky teleportům se z toho člověk po pár hodinách nezblázní. Všude se chválí grafika, ale mně přišla sice v pohodě, ale rozhodně ne něco co bych vychvaloval, také už i díky zmiňovanému stereotypu prostředí. Možná jen obličeje bych uznal, že mají něco do sebe.

Pocit ze střelby, průměrný. Zase nic co by mě nadchlo, navíc v pozdějších fázích hry toho střílení na mě už bylo moc, hordy neustále objevujících se nepřátel, které ale raději budete likvidovat svou schopností, protože je daleko učínější než střelba z té vaší zázračné upravitelné zbraně. Hratelnost jde za mě do kopru po půlce hry, kdy už vás nepřátelé ničím nepřekvapí a jejich síla je jen v počtu. Nelze zde nastavit obtížnost hry, ale co jsem se dočetl od jiného hráče, lze si nastavit one shot kill. U jiné hry bych nad tím asi neuvažoval, potom to není moc výzva, ale zde jsem s radostí udělal vyjímku a nesnesitelné přestřelky si po půlce hry ulehčil a hlavně zkrátil.

Je zde hromada listin, zápisků a nahrávek, které jsem taky asi v půlce hry začal naprosto ignorovat. Navíc když něco seberete, klávesou se dostanete do menu, kde musíte dokument zase zdlouhavě naklikávat, nechápu proč se nový dokument neukáže rovnou. Zase maličkost, ale štvala. No a příběh, vůbec mě nezaujal, jak jsem očekával, je mysteriozní, ale třeba narozdíl od AW nezáživný a nudný. A na konci hry se toho samozřejmě taky moc nedozvíte, proč taky.

Z Controlu opravdu moc nadšenej nejsem, nečekal jsem mnoho i proto mě mohl spíš překvapit, ale bohužel se tak nestalo. Nevím co je se mnou špatně, ale narozdíl od většiny hráčů a recenzentů jsem se až na vyjímky moc nebavil, takže zde se mi vyplatilo vsadit na můj první dojem, že hra skutečně není pro mě.
+23
  • PS4 90
Ubehol už nejaký ten piatok, odkedy Control uzrel svetlo sveta a musím sa priznať, že už hneď od začiatku som ním nebola vôbec oslnená. Avšak vďaka ps+ som sa nakoniec rozhodla, že mu dám šancu. Nemohla som sa viac mýlit, keď som si myslela, ze táto hra nemá nič do seba a nebude ma baviť.

Všeobecne som si o tejto hre nehľadala žiadne informácie, takže som ostala celkom milo prekvapená tým čo mi ponúkla. Hlavne úplne na začiatku ma ohromil ,,creepy" efekt, keď som zistila, že som sa ocitla v miestnosti, v ktorej som uz bola, no táto miestnosť sa nachádzala úplne inde a nie všetko bolo na svojom mieste tak ako po prvýkrát. 

Ohromovať ma hra neprestala ani po pár hodinách a prinášala mi kopec zábavy. Sama nevyhľadávam hry typu metroidvanie, pobehovať tam a späť ak človek dostane novú schopnosť. No v tejto hre boli levely tak fajn nadizajnované, že ich samotná explorácia ma veľmi bavila a samozrejme, chcela som nájsť všetky skryté miestnosti a bedničky. Avšak mapa bola trochu neprehľadná a prostredie uniformné. Nie, že by mi to hrozne vadilo, ale človek sa vedel stratiť.

Samotné súboje mi prišli zo začiatku ťažké, preto som privítala možnosť prispôsobiť si obtiažnosť, podľa vlastných preferencií. Neskôr však tie obyčajné súboje začali posobiť jednoducho a priznám sa, že som koľkokrát prebehla oblasť bez toho aby som sa pustila do boja. Súboje s bossmi boli ale iné kafe. Pri tých som krásne aj niekoľkonásobne umierala. Samotní bossi a minibossi boli zaujímaví a páčili sa mi ako ich príbehy, tak aj ich nápadité prevedenie do levelov.

Táto hra je ,,strieľačka" a ja nie som veľký fanda práve bezduchého strieľania, práve preto ma veľmi potešilo, že sa v nej vyskytovali aj iné herné mechaniky. Ako išiel čas a príbeh, tých mechaník som si sprístupnila veľké množstvo a páni...to bola sranda. Fakt ma tá celá akčnosť hry bavila. Bavila ma aj absurdnosť určitých misií ( tie od správcu boli najlepšie) a hlavne príbehov, ktoré sa nachádzali všade pohodené. Tých dokumentov je strašne veľa, takže chápem, že ich mnoho z hráčov po čase nečíta, ale veľká časť z nich je zaujímavá a dokresľuje prostredie sveta Controlu.

Nedá mi ale nespomenúť aj pár vecí, s ktorými som nebola spokojná. Hlavne to bola technická stránka hry. Textúry. Tie doskakovali neskoršie a loadovali sa dosť dlho. Loadingové časy. Tie vedeli byť pekne dlhé a dosť ma štvalo, že boli dlhšie ako niektoré z mojich neúspešnych pokusov pri bossfightoch.
No a potom je tu ešte záver hry. Ten mi prišiel dosť obyčajný (ak to môžem tvrdiť pri takej hre akou je control). Čakala som asi proste niečo iné. Napriek tomu som túto hru hrala veľmi rada a bola som z nej v mnohých smeroch príjemne prekvapená.
+21
  • PS5 80
Max Payne v sukni a s telekinézou v končekoch prstov? Niečo na ten spôsob.

Viete, v posledných týždňoch som si uvedomil, že som asi dosť vyberavý hráč. Už celkom dlho som totiž nedokázal nájsť žiadnu hru, ktorá by ma chytila. Všetky, ktoré som rozohral (Returnal, nový God of War, Nioh) ma bavili prinajlepšom pár hodín. Moje hráčske seansy teda vypĺňal overený Red Dead Redemption 2, ktorý som rozohral po druhýkrát (a opäť sa skvele bavím), ale predsa len... chcelo by to niečo, čo som ešte nehral.

Z tohto hráčskeho limba som sa dostal vďaka Remedy a ich výbornému kúsku Control. Vlastne hneď ako som hru rozohral mi bolo jasné, že toto bude skvelá zábava. A aj bola! Na hru som sa veľmi rýchlo namotal a užíval si ju. Má svižné tempo a akcia za pomoci telekinézy je výborná (fyzikálnosť okolitého prostredia a jeho ničenie sú parádne). Telekinéza a strelné zbrane sa navyše veľmi pekne dopĺňajú. Pôsobivá je tiež audiovizuálna stránka. Prostredie sa na prvý pohľad môže zdať fádne, ale zdanie klame.

Nápad korporátnej budovy, ktorá v sebe skrýva podivné a temné zákutia je využitý až na dreň a tvorcovia ponúkli viacero kreatívnych a výtvarne pôsobivých lokácií (Ashtray Maze ftw!). Korporátne kancelárie sú vôbec ideálnym miestom pre horor (Control ním síce stricto senso nie je, ale atmosférou sa mu dosť často približuje), pretože samy o sebe sú (aspoň pre mňa) poriadne hnusné, depresívne a desivé (aj bez toho, aby sa v nich odohrávali nadprirodzené veci).

Palec hore dávam aj za obtiažnosť, kedy tvorcovia určitými mechanikami hráčovi trochu komplikovali situáciu a nútili ho zlepšovať sa. Mnohí možno budú kafrať, ale takto mali súboje dosť dobrý náboj a človek naozaj musel vnímať, čo sa okolo neho deje. Hra ale ani tak nie je nejako extra náročná. Dokonca ma celkom bavili aj puzzly, ktoré v každej hre úprimne neznášam. Skrátka a dobre: bavil som sa výborne.

Pokojne by som dal aj vyššie hodnotenie, ale boli tu predsa len veci, ktoré mi vadili. V prvom rade ma vôbec nezaujal príbeh. Ale vôbec. Hlavná hrdinka síce bola sympaťáčka (čo sa nedá povedať o jej polodementnom bračekovi, po ktorom pátrala), ale príbeh ma ničím neoslovil a vlastne som sa v ňom dosť strácal. Nejaký Hiss, iné dimenzie, halucinačné výjavy (aj keď graficky premakané a úchvatné)... Nebavilo ma to. Nemýľte sa - surrealizmus, snové výjavy a podivné príbehy mám veľmi rád. V tomto prípade mi však prišlo, že forma prebíja obsah a že sa komplikovane rozpráva vlastne pomerne jednoduchá story.

Je to dané aj tým, že cutscény sú zrežírované naozaj extrémne fádne. Proste sa pár postáv rozpráva a nemá to žiadnu dynamiku ani náboj. Čo by až tak nevadilo, ak by dialógy boli dobré. No... ale nie sú. S výnimkou hlavnej hrdinky sú tiež všetky ostatné postavy na facku, prípadne neuveriteľne nezaujímavé (možno s výnimkou janitora, ale aj ten je dosť nevyužitý). Nikto nemá žiadnu osobnosť, nič, čo by utkvelo v pamäti.

Popravde som od určitého momentu začal dialógy rovno preskakovať. Iste, o príbehu som mal teda len približnú predstavu, čo mi neuľahčovali ani tvorcovia, keďže ho rozprávali zámerne trochu zmätočne... Ale whatever, nevadilo mi to. Samotné hranie bolo našťastie dostatočne zábavné na to, aby mi to vykompenzovalo.

Ďalším kameňom úrazu je však mapa, ktorá je fakt nešťastne spracovaná (a to som ešte veľmi mierny). Dostať sa niekde je naozaj umenie a niekoľkominútové blúdenie ma miestami fakt iritovalo. Spočiatku mi trochu prekážal aj systém ukladania prostredníctvom checkpointov, ale nakoniec nebol zlý (pridával na trošku vyššej obtiažnosti) a vlastne ho ani neberiem ako zápor. Záver mi prišiel už mierne naťahovaný (ale oceňujem trolling s falošnými záverečnými titulkami). Otravovalo ma aj zbytočne veľa collectibles (síce som ich zbieral, ale od istého momentu nečítal).

To sú však skôr drobnosti. Medzi najväčšie mínusy radím hlavne mapu a príbeh, ktorý ma proste neoslovil (možno vy budete mať väčšie šťastie). Celkovo ale výborné hranie.

Pro: audiovizuál, atmosféra, akcia, pôsobivé prostredia

Proti: príbeh, dialógy, mapa

+21
  • PC 80
Úhyb dozadu, hodit ledničku na snipera, vznést se do vzduchu, pokropit těžkooděnce z kulometu, vytvořit štít ze suti, odrazit letící raketu, další úhyb, transformovat kulomet na minomet, chytit granát v letu, mrsknout ho zpět odesilateli, ladně přistát o 30 metrů dál, podminovat podlahu a opakovat... Finští borci z Remedy Entertainment zase ukazují, že gunplay umí a jejich DNA jde cítit na sto honů. Na prověřené a pevné základy navrstvují tentokrát paranormální schopnosti, díky kterým se člověk cítí jak mlýnek na maso posledního soudu. Jen jedno tomu chybí, hra postrádá pro Remedy ikonický slow motion. Control vypadá nádherně, je plný líbivých efektů a jednou za čas bych se na ten masakr prostě chtěl podívat zpomaleně, jak to dokázal třeba Alan Wake.

Ano, hra vypadá skvěle, a to navzdory simplistickému vizuálu a velmi omezené barevné paletě. Velkým dílem tomu přispívá zničitelnost prostředí. Kusy stěn létají vzduchem, skleněné tabule se sypou na podlahu, dřevěné obložené se láme a z kancelářského vybavení se stávají spršky třísek a jisker. Je to symfonie. Control má svůj styl, přesto si nedokážu pomoct, ale předchozí Quantum Break ve mně zanechala o trochu silnější vizuální dojem. A to navzdory úžasnému ray-tracingu, který zdaleka není jen vizuálním pozlátkem, nýbrž realisticky fungující odrazy po celou dobu stejným dílem pomáhají i matou (semtam prostě člověk omylem nasype zásobník do nepřítelova odrazu ve skle) a tím mění hru.

Oproti tomu příběh, to není žádná narativní revoluce, spíš zklamání. Kvalitní stavební kameny by tu byly: tajemná organizace à la Men In Black, paranormální jevy, urban legends, skvěle napsané a zahrané vedlejší postavy (hlavně Darling, Langston nebo Ahti). Jenže ústřednímu ději chybí tah na branku. On je ten příběh totiž hrozně triviální, navzdory čemuž se ho ale tvůrci snaží podávat děsně poeticky a dávkují ho po zbytečně malých střípcích. Celou hru jsem čekal, co se za to prostou fasádou skrývá, a ono nic, jen ty staré známé vyjeté šablony.

Kromě trestuhodně nevyužitého lore dělá ale Control vše dobře. Ne vždy lépe než předchozí tituly Remedy, ale i tak se jedná o výbornou zábavu, která přináší do žánru 3rd person stříleček zase něco nového.

Pro: gunplay, destruktivnost prostředí, vizuální efekty, fyzikální simulace

Proti: příběh, přehnané množství všude se válejících textových zápisků, chybějící slow-mo

+19
  • PC 80
Control jsem si toužil zahrát nesmírně dlouho. Nakonec jsem to dostal jako dárek k narozeninám, a tak jsem si řekl, že to risknu a zkusil to rozchodit na svém PC. A hle, šlapalo to, výborně. Otázka však je, jestli to stálo za to.

O Control se nedá říct, že by to byla špatná hra, spíše se jedná o AAA titul který si ukousl tak trochu velké sousto. Původně jsem čekal vice linelární akci podobnou Alanu Wakovi, a možná, jen možná, by to hře slušelo víc a odstranilo to větší množství negativ díky kterým je v tuto chvíli Control stále spíše ve žlutých barvách.

Nicméně, vezměme to postupně. Stále jsem okouzlen prologem celé hry. Vážně mě to dovedlo vtáhnout, v dobrém smyslu zmást a prostě se donekonečna ptát "what the hell?". Především začátek hraničí s magickým realismem. Všichni, částečně i hlavní hrdinka, akceptují každou šílenost která se stane. Postupem času se ale toto kouzlo vytrácí, společně s tím, že i hráč začne více chápat svou situaci a okolí. Nedovedu určit, jestli to byl účel, ale rozhodně to pomáhá dějové lince od dívky hozené do neznámé situace až k The Director.  Problém je, že časem začne taková mírná otupělost, protože hra se změní v prachobyčejnou akční střílečku. Ale komu čest tomu čest, i tak mě hra dovedla mnohokrát příjemně překvapit, především falešným koncem.  Zároveň je tohle asi nejblíže jak se může AAA titul přiblížit k žánru anomálních jevů (SCP) a analogovému hororu. Tyto žánry přejí indie scéně, a Control není jako výsledek vůbec špatný, jen má očekávatelné problémy, protože tyto témata přejí krátkých formátům a šoku, takže není na ponorkovou nemoc čas.

Stejně tak mě už ke konci skutečně přestali bavit souboje. Fakt, že jsem stále nedokončil a zatím ani nedokončím Jukebox, budiž toho důkazem. Jednalo se spíše o otravné setkání které jsem chtěl mít co nejrychleji za sebou protože překáželi příběhu. Opět, čest výjimkám, především souboje s bossy ušli, ale ke konci a hlavně u DLC byl zbytek fakt, fakt hodně otravný. Tohle je nicméně subjektivní, jednu věc ale vážně nechápu. Hry tvoří jiní hráči, ne? Chlapci a holky s roky herních zkušenosti, že? Že?! Tak mi řekněte, jak je možné, že v AAA titulu z roku 2019 jsou stále takové blbosti jako omezený inventář na moduly vylepšující schopnosti a zbraně? PROČ? Proboha proč? Opět to začalo být sakra otravné během DLC kde jich začalo padat fakt hodně. Já vím, nemusel jsem je sbírat, ale to není pointa. Prostě... proč?

Abych to shrnul, Control vyniká v oblastech bizardních absurdit, emočních scén, nečekaných šoků, i vážně zábavných části. Především pak bludiště, ti kdo hráli vědí. Jako akční hra to má však své nedostatky a časem přichází i ponorková nemoc. Ono je to nakonec všechno skvěle napsané, ale jak jsem zmínil v AAA titulu se to poněkud ztrací.

Do budoucna jenom jedna obava. Vážně doufám, že se tvůrci neztratí ve svém vlastním universu. To je snad má jediná obava, kterou mám z Alana Waka 2. A pevně doufám, že Jesse Faden ještě uslyšíme.
+19
  • PS4 70
Na úvod chci říct, že Control je velmi dobrá hra, kterou bohužel sráží spoustu designových rozhodnutí, které herní zážitek velmi kazí.

Příběh - Začnu tím nejpozitivnějším. Příběh je skvělý. Je napínavý, mysteriózní a nepředvídatelný, přesto nenechává prázdná místa a všechny otázky uspokojivě zodpovídá, ale zároveň nechává prostor pro hráčovu fantazii. Postavy jsou zajímavé a Jesse je sympatická, takže se s ní snadno sžije. Příběh je rozhodně nejsilnější stránkou Control, což je dobře.

Grafika a prostředí - Hra vypadá krásně i na základní PS4, technické zpracování je v pohodě, občas sice byly fps dropy, ale nic co by se nedalo přežít. Oldest house je zajímavý, bohužel je to celé kancelářská/skladištní budova, která naneštěstí sází primárně na šedou. Je to škoda, většina prostředí se později začne slévat dohromady a je těžké si vybavit jedno konkrétní. Ke konci hry je jedna oblast související s popelem, tento level je audiovizuálně i herně prostě masterpiece a jednoznačně jedna z nejlepších sekvencí, které jsem kdy ve hrách zažil. Jak je tato část unikátní, tak zbytek domu je stejně tak fádní a nezajímavý. Oldest house má ještě jednu chybu a to tu, že i když se dokáže měnit a přestavovat, tak hra vás nutí se často vracet přes velkou část oblasti, kterou člověk právě prošel. Zrovna tady si člověk říká, že ty magické spojky mezi oblastmi velmi chybí. Toto vracení souvisí ještě s jedním velmi nevhodným designovým rozhodnutím a tím jsou checkpointy, respektive jejich absence a nahrazení bonfiry, o tom více dále...

Hratelnost - Ach ty bonfiry, to je zhouba celé hry. Jejich rozmístění je absolutně nesouměrné, někde jsou tři na pár metrech, jindy hrajete tři čtvrtě hodiny a nepotkáte jediný, celé to umocňuje mapa, která je úplně nepoužitelná, protože ukazuje jen půdorys všech pater v oblasti, takže reálně si člověk nemůže být jistý jak blízko od kýžené oblasti ho fast travel vykopne. Bonfiry nejvíce naštvou u bossů (nebo u těžších oblastí), když takovýto boj nastane, tak bonfire je zpravidla daleko od tohoto místa, takže po každé smrti může nastat i třeba dvouminutový přesun. Poprvé i podruhé to člověk prostě přejde, problém nastává, když umřete potřetí a počtvrté a čím víc umíráte tím víc běháte, tím víc jste frustrovaní a zbrklí, což způsobuje ještě víc umírání a běhání, a tak dále. Párkrát se mi stalo, že jsem upadl do takové smyčky, že jsem si prostě šel dát pauzu. Oni se totiž cca po třetí smrti začnou v již vyčištěné oblasti respawnovat enemáci, což je prostě strašně otravné a člověka to vyložené obtěžuje, protože to nedává smysl a je to zbytečné. Nepřátel je cca pět základních druhů, které se celou hru opakují, občas je nějaký originálnější ale opravdu zřídka, všechno to jsou nemyslící zombie bez logiky a pudu sebezáchovy, kteří většinou střílí rakety s dálkovým ovládáním, takže při letu i zatáčí.

Nejhorší věcí na Control pro mě osobně byl fakt, že se tyhle zombie spawnují totálně random, vážně totálně. Běžnou praktikou je, že řešíte nějakého těžkooděnce, když se za váma z ničeho nic rozhodne hra spawnout dva vybuchující, kteří se k vám přiblíží a bum je konec, opakujte posledních dvacet minut znovu. Tohle je bohužel naprosto běžná situace, která se během hraní stane mnohokrát. Vůbec u nepřátel se projevuje neochota nebo nešikovnost vývojářů být kreativní a snad i důmyslní. Nejenže se spawnují random, takže se na ně člověk nemůže připravit, ale oni jsou pokaždé v jiném počtu. Ke konci jsem měl vyčistit plošinu a přepnout satelit, první tři pokusy jsem na plošině měl 4 raketometčíky a dva létající, ty jsem vyřídil a šel jsem dál. Na počtvrté se mi najednou při zapínání satelitu spawnuli další tři raketometi. Nechápu proč a za celou hru jsem v tom nenašel žádný systém. Neustálé spawnování pěti typů nepřátel (boss je vždy představení nového typu, který se později stane ve hře běžným) dokáže člověka pěkně otrávit, vývojáři totiž příliš sázejí na mnou nenáviděnou berličku - nevymýšlet kreativní nepřátele a místo toho postupem hrou absurdně zvyšovat jejich počet. Ano, tam kde by na začátku bylo pět nepřátel je na konci hry třicet. Shame! Čím dál člověk postupuje, tím víc doufá, že už konečně bude konec a nezachraňuje to ani skvělý soubojový systém.

Soubojový systém a RPG prvky - Souboj je v základu fantastický, telekineze a levitace jsou ze začátku velmi zábavné. Poprvé když jsem vzal za sebou stojící tabuli, se kterou jsem převrátil stůl, rozrazil židle a potom ji skrze skleněnou vitrínu mrštil na protivníka, za kterým ještě srazila omítku, to byl skvělý pocit. Bohužel jak člověk postupuje a hází pořád ty samé věci na ty pořád stejné enemáky v tom sice pěkně interaktivním ale velice fádním prostředí, tak se z toho hraní stane velká nuda. RPG prvky a modifikovatelnost pistole jsou jen taková pozlátka. Mody pro zbraně i Jesse jsou nuda (+11% HP, +17% Damage) a pistole má jen pět variant, přičemž vám stačí samopal a odstřelovačka. Kdyby si člověk prostě v průběhu hry otevřel pět modifikací zbraně bohatě by to stačilo.

Závěr - Control je hra se skvělým příběhem, v jádru zábavným soubojovým systémem ve zničitelném prostředí, které je bohužel dost nudné. V celku se jedná o kvalitní hru, bohužel má i spoustu nesmyslných designových chyb, které ji velmi srážejí. Nebojím se Control doporučit v konečném důsledku hra velmi baví a je dost na individuálním posouzení, jak moc si těmi chybami člověk nechá průchod hrou otrávit.

Pro: Příběh, jádro soubojového systému, zničitelnost prostředí

Proti: spawnující a opakující se nepřátelé, bonfiry, nadbytečnost RPG prvků, nezajímavé prostředí

+18 +20 −2
  • PS4 90
Komentář se vztahuje na Ultimate Edition, která obsahuje obě vydaná DLC. O nich v tomto komentáři krátce taktéž.

První hodina hraní byla zvláštní. Člověk je vržen do víru dění, moc nechápe o co tu běží, děj působí chaoticky a tak nějak neuchopitelně, na gameplay jsem si musel zvykat o trochu více než v jiných hrách... Ale čert vem ty první okamžiky. Postupně si mě Control zaháčkoval (stejně jako Max Payne či Alan Wake) a já se od hraní nemohl i přes pro mě několik nepochopitelných rozhodnutí vývojářů odtrhnout. Každopádně je nutné si přiznat, že se rozhodně nejedná o bezchybnou hru, a určitě by jí trochu delší doba vývoje prospěla.

Old House, kde se celá hra odehrává, je super. Ne ve smyslu perfektního level designu, ale svou atmosférou a historií, se kterou si tvůrci opravdu vyhráli. Na každém kroku člověk nachází záznamy, zprávy a audionahrávky doplňující jak pozadí příběhu, tak i pozadí celého herního světa. Jen škoda, že ačkoliv si s těmi "collectibles" dal určitě někdo strašnou práci, jejich množství mě nakonec udolalo a já je přestal číst. Celkově se mi ale koncept "paranormálního oddělení" velmi líbil. Radost mi tvůrci udělali i herní hrdinkou, zrzkou (ne že by na tom záleželo, i když...), Jesse. Možná nepůsobí zrovna nejpropracovanějším charakterem v herním průmyslu, ale já si jí oblíbil hned na začátku. Hodně se mi líbily i její myšlenkové pochody při rozhovorech a sem tam vtipné průpovídky během hraní.

A pak je tu gameplay, věc, na které tvůrci staví nejvíce. Akce je zábavná. Používání zbraní mě moc netáhlo, ale létat po aréně, vrhat po nepřátelích předměty nebo je rovnou dostávat pod svou kontrolu, v tom jsem se vyžíval. Ano, nutno přiznat že tvůrci to s množstvím soubojů občas trochu přehnali a člověk neušel pár kroků bez toho, aniž by se na něj nevyrojili noví nepřátelé, ale i tak byla akce přes svou pozdější repetitivnost zábavná po celou dobu hraní.

Trochu větší negativum mám k příběhu. Rozhodně neříkám že by byl špatný nebo nezajímavý, ale nemohl jsem se prostě zbavit pocitu, že by šel podat o něco více osudověji. Chybí mi tam prostě emocionální tečka na konci, taková ta pomyslná třešnička na dortu. Ne že by bylo nutné přepisovat scénář, jen to finále se prostě mohlo vygradovat lépe. Nicméně nabízí spoustu možností pro pokračování, tak uvidíme co mají lidé z Remedy v plánu dále.

Z dvou vydaných DLC mě mnohem více bavilo AWE. Může za to zejména navázaní na svět Alana Wakea a pak jeho prostředí. To se sice téměř neliší od původní hry, ale stále z toho vychází lépe než druhé DLC Foundation, které se, jak už název napovídá, rodehrává v základech Starého domu. Nemůžu si pomoct, ale představoval bych si něco zajímavějšího než jen obyčejný systém jeskyní, který nám byl naservírován. Příběhově taktéž vyhrává první zmíněné DLC.

Kolem a kolem, hru jsem si opravdu užil. Své chyby má, ale zase tolik věcí dělá tak dobře, že nemůžu jinak než se těšit co nám v budoucnu přinese spojení Controlu a Alana Wakea. Snad nebudeme muset čekat dlouho.
+18