Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Call of Juarez: Bound In Blood


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
Call of Juarez vypadá neskutečně krásně, hlavně co se týče lesů. Prostě krásně. Tak krásně, že vždycky když projíždím zelenější krajinou, zapomenu na chyby, které tahle hra má.

Po úvodu z občanské války ála Call of Duty, který vás celkem elegantně seznámí s herními mechanismy (ovládání je na rozdíl od jedničky perfektně vyladěné a nesežere půlku klávesnice) se začne odvíjet příběh, jehož kostru už pozorní hráči prvního dílu znají a na který první díl výtečně navazuje (pokud to nevíte, dvojka je prequel.) Nečekal jsem to, ale až na pár nepodstatných detailů do sebe reálie obou dílů zapadají perfektně. Samostatně ovšem jde "jen" o celkem průměrnou westernovou story, což při úrovni aktivity herních vývojářů na poli westernů vlastně vůbec nevadí.

Hratelnost se může chlubit řadou originálních a dobře zapracovaných herních prvků a většinu času vše dobře odsýpá, ale bohužel se najdou i výjimky. Za všechny bych jmenoval odrážení jezdců z vnitřku jedoucího kočáru, na které dojde už poměrně brzo ve hře a které je svou obtížností naprosto příšerné. Podobné výkyvy v obtížnosti se ještě sem tam opakují, ale jízda kočárem byla v tomhle směru zaručeně nejhnusnější částí.

Leveldesignu po grafické stránce těžko něco vytknout, ale logická stavba lokací jako taková často vázne. Obvyklá stavba úrovní spočívá v pronásledování padoucha křížem krážem skrz město nebo jinou lokaci, doprovázená likvidací poskoků v množství větším než malém a zakončená pistolnickým soubojem. Sice takové mise netvoří vyloženě většinu hry, ale prostě celkově v tomhle směru CoJ 2 vzhledem k relativní otevřenosti úrovní zrovna dvakrát nevynikne. A vůbec, nedostatky hravě zastíní grafika :o)

V drtivé většině misí si můžete vybrat, jestli budete hrát za Raye nebo Thomase, ale nepovažuju tohle řešení za ideální. Hra vím totiž ani v nejmenším nenaznačí, co vás v misi čeká a hlavně při nákupu zbraní v gunshopech, na které občas narazíte, lze nakupovat jen zbraně pro postavu, za kterou zrovna hrajete. Za mnohem lepší bych považoval možnost přepínat mezi oběma bratry tak nějak za chodu, alespoň v částech, kdy bojují po boku. (tj. drtivá většina hry) Mimochodem bratři se dobře doplňují a vzájemně komentují svoje akce, což má značný vliv na atmosféru. Jejich osobnosti jsou samozřejmě vykreslené na jedničku.

Během hry dostanete dvakrát možnost splnit tři volitelné úkoly a v klidu nakoupit zbraně a munici v lokálním gunshopu - tady hra asi nejvíc připomíná skvělý GUN, ale opět platí, že celou takovou část musíte projít s jedním vybraným bratrem.

Jak už jsem několikrát zmínil, graficky hra exceluje, CoJ2 představuje ty nejkrásnější lesy, které jsem kdy ve hře viděl a engine je perfektně vyladěný. Ani hudba a celkové ozvučení nijak nezaostává.

Je trochu škoda, že proti prvnímu dílu je Bound in Blood jednoznačnou akcí - žádné stealth prvky se nekonají, obě postavy postupují vpřed s pomocí brutální akce, jen Ray je o něco brutálnější a Thomas zas o něco hbitější.

I přes pár chybek je Call of Juarez: Bound in Blood výtečnou moderní FPS akcí, do které se dá krásně ponořit a je o to cennější, že se jedná o western. A vypadá krásně :)

Pro: grafika, postavy, atmosféra, řada specialitek, hudba, skvěle pasuje na první díl, grafika :)

Proti: systém střídání postav nefunguje tak dobře jak by mohl, občas neodladěná hratelnost, pro někoho možná málo variabilní, absence klávesy pro melee

+22
  • PC 90
Hodně, hodně dobrá pařba která v lecčem předčí svého předchůdce. Nebudu se rozplývat nad dokonalou grafikou, která mě opravdu uchvátila, ani nad příjemně odsýpající hratelností, ale co musím vynést do výšin je příběh a výprava. Stejně jako první Call of Juarez, i dvojka oplývá výraznými postavami, propleteným příběhem a řadou dějových zvratů. Všechno do sebe dokonale zapadá a perfektně navazauje na pozdější události z prvního CoJ. Pravda, tento novostarý Ray se zdaleka nevyrovná reverendu Rayi, jenž slovo boží káže olovem za doprovodu fanatických a zcela šílených biblických bonmotů, díky nimž byl první Call of Juarez tak dokonalou hrou, přesto je to ale neskutečný nářez. Zkrátka a dobře, bravo Techlande!

Pro: Příběh navazující na jedničku, charismatické postavy, brutalita, grafika dokonale vypadající i optimalizovaná

Proti: Možná, že reverend z jedničky už (resp. ještě) není tak šílený až se z něj ješí chlupy na krku

+18
  • PC 80
I já jsem využil prodlouženého víkendu a velikonočních svátků k dohrání jedné hry (padla během tří plnohodnotných nočních šicht). Volba padla na v pořadí druhý díl Call of Juarez, zasazený příběhově před události dílu prvního. Ti z vás, kteří hráli, jistě ví o co go a pro ty ostatní mám stručné zesumírování - fpska z neokoukaného a málo ztvárňovaného prostředí divokého západu s poutavým příběhem a technicky kvalitně zvládnutou podobou... To co ukázal hernímu světu první díl (a v čem vynikal a byl tolik unikátní) se podařilo přenést i do pokračování, přičemž hlavní mechanismy a technické aspekty (většina z nich ve velmi kladném přijetí) byly zdokonaleny a dárkově zabaleny do dnešních standardů.

Prvním kladem by se dal označit samotný příběh - plný funkčních zvratů a syrovosti typického westernu, který se snaží nenuceně osvětlit hráči pozici reverenda Raye (proč se nachází v takové situaci v jaké byl prezentován v “jedničce“). Změnu čekejte i při výběru “ingame“ herní postavy – je ze dvou, již zmíněného Raye a jeho bratra Thomase (jsou rozdílní svými vlastnostmi a pokud to hra umožňovala hrál jsem Raye, i když Thomas je objektivně sympatičtější) oba kvalitně nadabováni, stejně jako zbytek postav. Čeká vás tu také velmi povedený krycí systém (lepší jsem snad doposud nezažil) a pryč je doba lékárniček, na řadu přichází autohealth, což není zrovna pozitivum. Změnou prošel i tzv. systém poledního pistolnického souboje. Je sice ztvárněn atmosféricky (ruka, která naznačuje, že ještě nenadešel ten správný okamžik), ale mně více vyhovoval ten v předchozím díle - než si člověk vůbec uvědomí, jak to celé funguje, je po něm veta (ještě že se hra uloží těsně před soubojem). S likvidací dobře se pohybujících nepřátel, kteří jak už bylo všude zmíněno působí opravdu více naskriptovaně, slouží dostatečné množství dobových zbraní, chybí už sice jejich kazitelnost, ale zase je možné měnit je za lepší, označované hvězdičkami.

Co se týče technické stránky, hra si drží vysoce nastavenou laťku. Jedním slovem úžasná grafika, pohyby, jízda na koni krajinou přes pramenitou řeku, kolem stromů a skal atd... Vše v hodně rozdílných lokacích, za doprovodu podmanivých zvuků a melodií. Když dojde k náhlému napadení, vše se mění velmi plynule, bez jakýkoliv zdlouhavých loadingů, hudba je údernější a atmosféra správně zhoustne. Potom je čas tasit své dva šestirané kolty (i to jejich nabíjení je na jedničku) a prokázat trochu postřehu.

Jediná zásadnější výtky směřují z mé strany na adresu podobnosti se splašenými tunelovými střílečkami a díky konzolovým verzím zjednodušené obtížnosti. A snad ještě frustrující scény v dostavníku.

Pro: grafika, hudba, postavy, příběh, krycí systém, pistolnické souboje, lokace

Proti: více koridor, menší obtížnost oproti prvnímu dílu

+18
  • PC 85
Pro mě velice příjemné překvapení. Jedničku jsem sice dohrál, nicméně mě zas tak nebavila, abych na ni pěl oslavné ódy jako jiní. Ony vyzdvihované stealth úseky mi zde rozhodně nechyběly, stejně jako nezáživné mise typu šplhání na skálu.
Přestože Westernům zrovna neholduji, Bound in Blood mě pohltilo díky skvělé grafice a designu a i když se většinou jedná pouze o arkádovou střílečku, nenudil jsem se u ní ani na chvíli, což umocňovaly i vsuvky typu jízda na koni, pár subquestů nebo nákup lepších zbraní. Občas potěšil i nějaký ten naskriptovaný filmeček typu jízda na loďce, zkrátka bylo stále na co koukat.
Příběh mě sice ze začátku moc neoslovil, nicméně od druhé poloviny už jsem byl vyloženě zvědavý, jak se to celé vyvrbí a konec mě vážně potěšil. Pro mě osobně je Bound in Blood jedno z největších překvapení letošního roku a jednou se k němu určitě vrátím.

Pro: Nádherná grafika a design, příběh, stále se něco děje.

Proti: Slabší začátek, pár menších chybek.

+15
  • PC 90
Krátce po dohrání prvního dílu jsem se vrhl i na pokračování s podtitulem Bound in Blood. První díl mě hodně navnadil, stejně jako přečtená preview a dojmy lidí, kteří hru už hráli.

Začnu s technickou stránkou hry, která je na dnešní dobu příkladná. Na max. nastavení se hra může směle měřit se současnou špičkou a přitom to naprosto plynule běhá i na počítači, který se dnes dá stěží označit za průměrný. Vývojáři v téhle oblasti odvedli perfektní práci.

Celou hru pojí silný příběh tří bratrů na pozadí konce občanské války. První okamžiky odehrajete ještě v řadách konfederační armády a po celý zbytek hry už jsou Thomas, Ray a William na útěku před šíleným důstojníkem, který jim neodpustil dezerci a zároveň v honbě za bájným aztéckým pokladem. A samozřejmě nemůže chybět ani osudová žena, kvůli které se vše tak trochu zamotává.

Ačkoliv jsou ve hře bratři tři, stejně jako v jedničce jsou hratelné postavy pouze dvě a to Ray a Thomas. Novinkou je ovšem to, že se pravidelně nestřídají, ale ve většině misí je na výběr, zda chcete hrát za Raye a nebo Thomase, výjimečně je charakter přidělen přímo hrou. Hra za Raye by měla být víc o akci zblízka k čemuž má Ray k dispozici dva kolty najednou, může používat dynamit a dokáže vykopnout zavřené dveře. Speciální vlastnost je speciální bullet time, kdy po obrazovce začnou jezdit dva zaměřovací kříže, které se dají lehce korigovat a pokud se některý z nich podaří dostat na nějakého nepřítele, tak je nutné zmáčknout levé, případně pravé tlačítko myši. K Rayovi se váže i jedna nepříjemná vlastnost hry. Aby bylo jasně odlišeno, že je Ray lepší pistolník, hra disponuje takovým malým auto-aimem. Nevím jak ostatní, ale já si radši mířím sám, takže jsem hrál vždycky za Thomase, pokud to bylo možné. Thomas je ten mrštnější z obou bratrů, dokáže se dostat na vyvýšená místa (a vytáhnout tam líného bratra), tam kam nedosáhne rukou si může pomoct lasem (ekvivalent biče z jedničky). Krom toho může používat ještě luk, který jsem si dost oblíbil, klasika kolt atd. Thomasova speciální schopnost spočívá v tom, že na nepřátelích se objevuje zaměřovací kříž a pohybem myši nahoru a dolů je hráč jednoho po druhém posílá do věčných lovišť. Co se proti jiným hrám opravdu povedlo je systém krytí, který vypadá opravdu realisticky a je i účinný.

Arzenál je víceméně klasický, jak by se dalo ve střílečce z divokého západu čekat, posupem času se dají najít lepší kousky s rychlejším nabíjením, nebo větší účinností a na několika místech hry je možné si koupit zbraně u obchodníka. Peníze se dají najít buď volně ve hře a nebo lze na dvou (?) místech plnit nepovinné úkoly, které vždycky končí střeleckým soubojem s nějakým zákeřným zločincem :)

Střeleckému souboji se nelze vyhnout a je nutné ho během hry absolvovat několikrát. Přiznám se, že než jsem se to naučil, tak mě to dost frustrovalo, protože hlavně ze začátku jsem opakoval klidně i víc jak 10x.

Vytknout nic nelze designu lokací. Hra je sice klasickým tunelem, bez možnosti alterantivních cest, ale tento tunel je dostatečně široký, aby mohl budit aspoň zdánlivou iluzi volnosti. Navíc hra docela odsejpá a nenechá hráče nějak dlouho postávat a přemýšlet na jednom místě. Ray, Thomas a William navštíví zapadlá městečka, opuštěné doly, městěčko duchů, hluboké lesy (mimochodem, zejména lesní lokace jsou úchvatné a nemají chybu), indiánské osady, tvůrci variabilitou rozhodně nijak nešetřili.

Popravdě nemám hře moc co vytknout, snad jenom herní dobu, protože i když jsem splnil i všechny nepovinné úkoly a občas se kochal prostředím, tak se časomíra zastavila na cca 6 hodinách a já si říkal, kua, já chci ještě hrát. AI protivníků neoslní, ale dá se to. Proti prvnímu dílu je zde také mnohem víc kladen důraz na akci, jde ale o akci hodně povedenou, takže za sebe Bound in Blood mohu určitě doporučit. Svým způsobem mi hra hodně připomněla sérii CoD zasazenou do prostředí divokého západu se silnějším příběhem.

Pro: Skvěle vypadající a přitom optimalizované, design lokací, celkově akce, příběh, silná atmosféra divokého západu

Proti: Herní doba, občas jde vidět, že to je dost naskriptované

+15
  • PC 85
Už v prvním díle Call of Juarez, především ze strany Reverenda Reye, byli odkazy na jeho minulost... na jeho temnou minulost. Na jeho mladšího bratra Williama nebo bratra Thomase, a dokonce i na samotný Juarezský poklad. Druhý díl nám tyto události přibližuje do největších detailů, jde totiž o Prequel.

Dostáváte se do kůže dvou bratrů, sympaťáka Thomase a již dobře známého Reye McCalla, který zde ještě není ,,pravou rukou boží,, , právě naopak. Hra začíná roku 1864, během války Severu proti Jihu. Právě zde bojují i hlavní hrdinové příběhu. Během této úvodní sekvence se jak seznámíte s herními mechanismy, tak skvěle vžijete do příběhu. Když se bratrům konečně podaří odvrátit odpor nepřátel, rozhodne se plukovník Barnsby pro ústup. To ale bratři nepřekousnou, protože v této oblasti leží i jejich domov, kde se nachází jejich matka společně se silně věřícím bratrem Wiliamem. Proto dezertují a vydají se zachránit svou rodinu na vlastní pěst. Místo domova však už naleznou jen trosky a dozvídají se od Wiliama, že jejich matka tuto noc zemřela. Vydají se proto na útěk, a slíbí si, že si postaví nový domov. Na svojí cestě však napáchají více škody než užitku. Setkávají se s Juarezem a jeho krásnou Marisou, do které se Rey na první pohled zamiluje. A jak už to tak bývá, když se do příběhu připlete žena, nedopadá to o moc lépe. Aby toho nebylo málo, dozvídají se o aztéckém pokladu, po kterém začnou oba bratři ihned toužit. To však nikdo neví, že i po válce jde oběma bratrům po krku Barnsby a Marisa má oči pro jiného.

Zápletka se může zdát velmi zamotaná. Do jisté míry tomu tak vážně je, každopádně vše do sebe krásně zapadá a příjemným tempem vypráví. Příběh jako takový je velmi povedený, plný zvratů a vztahů mezi postavami. I přes velké množství, ať už hlavních nebo vedlejších postav, nezůstane ani jedna příběhově neuzavřená. K tomu všechny postavy mají dokonalý charakter a nenudí. Klíčovým prvkem vyprávění jsou tu filmové cutscény, které jsou na špičkové úrovni. Díky nim přibývají i Wowscény, kdy je vážně pastvou pro oči pozorovat, jak se řídí celý dům, pod kterým se strhl kus skály. Rozhodně musím zmínit závěr celé hry, který mě vážně dostal a zíral jsem při něm s otevřenou pusou.

Jak už bylo zmíněno, je ve hře možné hrát za oba bratry, z nichž každý má své specifické vlastnosti. Rey je opět stroj na zabíjení, může používat dva colty najednou, používá dynamit a unese i kulomet. Thomas trochu nahrazuje Billyho z jedničky, používá jen jeden colt, preferuje boj na dálku, používá luk, vrhací nože a hlavně lano, díky kterému se dostane na těžko dostupná místa. Obě postavy mají také svá specifická comba spojená se zpomalením času. Nechybí ani Bossfighty opět ve formě klasických westernových duelů. Celou dobu hraní jsem ale tak nějak doufal, že narazím na to, co bylo charakteristické především u misí za Billyho v předchozím dílu. Nedočkal jsem se... Ve hře je totálně vyřazen jakýkoli Stealth, který jsem v původním Call of Juarez považoval za dost povedený. K čemu jsou potom Thomasovi všechny ty nože ? Takhle jsem je během hraní ani jednou nevyužil, což je škoda. Každopádně akce jako taková je povedená. Přestřelky jsou sice přehnané, zabíjíte desítky tupých nepřátel, ale stále to baví a neomrzí.

Hra jako taková působí oproti předchůdci mnohem více uzavřeně, ale naleznou se i mise, kde máte naprosto otevřenou část mapy. Nechybí tu jízda na koni, díky které ušetříte čas zdlouhavými toulkami. Zde můžete plnit vedlejší úkoly, za které získáváte herní měnu. Tu využijete v obchodech, kde si můžete koupit kvalitní zbraně a munici. Mnoho hráčům nově nemusí zrovna vyhovovat Autoheal. Na sbírání lahviček se životem už můžeme zapomenout, nyní se musíte každou chvíli vydýchávat za nejbližším kamenem. Stejně tak mi trvalo si zvyknout na zvláštní způsob vyklánění. Mezi klasické prodlužování herní doby patří sbírání skrytých svitků, díky nimž se nám odemknout buď autentické dobové fotografie, nebo doplňující příběhy.

Grafické zpracování vypadá na první pohled skvěle. Lesy ve hře jsou vážně nádherně zpracované, stejně tak se povedly animace a zobrazení postav. Jinak špičkový grafický zážitek překazí ale krátká vykreslovaná vzdálenost, kdy se vám objekty načítají přímo před očima nebo pozadí mapy vypadá jako jedna roztažená mázlá textura. Avšak při zběsilých přestřelkách se to dá s trochou sebezapření přehlédnout. K ozvučení a Soundtracku nemám žádné výhrady. Nejvíce mě potěšila i přítomná hudba z předchozího dílu, díky které jsem zavzpomínal na nostalgický první díl.

Call of Juarez: Bound in Blood osloví nejvíce svou filmovostí a povedeným příběhem se spoustou skvěle napsaných charakterů. Milovníci původního dílu si budou muset zvyknout na akčnější postup s absencí stealth sekvencí. Každopádně akce jako taková funguje skvěle a baví až do dechberoucího finále.

Pro: Příběh, vyprávění, cutscény, filmovost, dechberoucí závěr, charaktery postav, grafika, vlastnosti obou bratrů, bossfighty, otevřené mise s vedlejšími úkoly, jízda na koni, obchody se zbraněmi, Soundtrack

Proti: Absence Stealth sekvencí, vykreslovaná vzdálenost, menší volnost, na hratelnost je potřeba si zvyknout

+15
  • PC 90
Call of Juarez BiB splnila má očekávaní spojená s dalším dílem na 101 %. Hra už neobsahuje žádné nudné mise jako v prvním díle. Děj pěkně odsýpá, zkrátka pořád se něco děje. Příběh není zrovna žádná megapecka, ale to vůbec nevadí. Hráče čeká prvotřídní akce z pohledu dvou kovbojů, hráč má navíc na výběr, za kterého bude v které misi hrát. Jedna z nejlepších stříleček, co jsem hrál.

Pro: grafika na úrovni, výběr ze dvou postav, dobrá hratelnost, divoký západ

Proti: často se opakující matche 1 vs 1 - nuda

+14
  • PC 70
Call of Juarez: Bound in Blood jsem hrál tak osm let zpátky, když jsme s bratrem dostali pořádný herní žihadlo. Avšak po třech, čtyřech kapitolách mě hra nijak nechytla, a tak jsem ji nedohrál. Nepřišla mi špatná, ale spíš nudná a neměl jsem motivaci jí dál hrát. Před nedávnem jsem na hru narazil na GOGu za celkem příjemnou cenu, tak jsem si řekl, proč ji nedat druhou šanci?

Příběh mi zpočátku nepřišel nijak převratný. Začátek byl pomalý a nudný, od půlky se konečně začali dít nějaké zajímavé momenty, ke konci děj dobře gradoval a zakončení se mi líbilo. Zvraty nebyly tolik předvídatelné, některé momenty byly opravdu skvělé, ale zase některé mi však přišli úplně vycucnuté z prstu. Postavy mě tolik nebrali, ale dialogy jsou dobře napsané a hlášky, které bratři trousí během boje se sice po čase začnou opakovat, ale nejsou tolik otravné.

Během prvních dvou kapitol jste si osvojovali hratelnost za oba bratry, zkusili jste si dobře fungující krycí systém, pistolnický duel (který mě celkem rychle omrzel) a spešl schopnosti. Zpočátku máte na výběr pouze ty nejhorší zbraně, které nejsou tolik silné a nabijí se celou věčnost. Lepší zbraně si můžete kupovat v obchodě, na které občas narazíte a v momentě, kdy jsem se dostal k těm lepším zbraním, mě i to střílení začalo celkem bavit a celkový pocit z hraní byl rozhodně lepší.

Mapy jsou zde striktně lineární, což mě zase tolik nevadí, ale level design mě tolik nebavil. Graficky je hra hezká i dneska, to nepopírám, ale většina map vypadala dle mého stejně a nepřišli mi ani nijak zajímavé. Popravdě řečeno si pamatuji pouze jednu mapu, která se mi opravdu líbila. Ovšem v pár kapitolách se stane, že se z lineárních levlů dostanete do polootevřeného světa, kde máte možnost si nakoupit zbraně a pokud máte mělko do kapsy, tak můžete za menší finanční obnos plnit vedlejší úkoly. Tyhle kapitoly byly skvělý, jen je škoda, že jich bylo málo a mohli jste je hrát pouze za jednoho z bratrů. Takto si mohl vylepšit inventář pouze jeden bratr a druhý byl ochuzen. Párkrát se také stane, že se s bratrem rozdělíte a projdete si jiný kousek mapy, ale nemyslím si, že jde o něco, kvůli čemu bych měl hru znova rozehrávat.

Na bugy jsem skoro nenarážel. Jenom jeden mi zkazil tak půl hoďky hraní, kdy se mi bratr spawnul někam to pryč, a i po opakovaném načtení checkpointu jsem dostal game over, že jsem opustil svého bratra... Restartování kapitoly, ale vše napravilo.

Call of Juarez: Bound in Blood mě neurazilo, ale ani neohromilo. Rozhodně jí nepomáhá nudný a pomalý rozjezd, celkem nezajímavé mapy a nemožnost průběžně si vylepšovat zbraně mezi levely. Rozhodně to není špatně zpracovaná hra – graficky je pěkná, hratelně nakonec povedená a levely, které se odehrávaly v polootevřených "světech" byly super. Zabavil jsem se, ale vzpomněl bych si na westernovky, které mě bavili víc, kupříkladu Red Dead Revolver. Do budoucna si ale plánuji zahrát první díl nebo také pokračování Gunslinger. Call of Juarez: The Cartel prý vůbec neexistuje, či co...

(Herní výzva 2019 – "Historie se opakuje")
+13
  • PC 70
Na nové Call of Juarez jsem se neskutečně těšil (první díl byl výborný, navíc hra slibovala hraní kamapaně ve dvou), o to víc mě ale hra zklamala. Na rozdíl od CoJ 1 je tenhle díl pouze přímočarou akcí, naštěstí ale celkem povedenou. Začnu těmi největšími pozitivy, a to jsou grafika a prostředí, které jsou výborné. Her z touto tématikou není moc, proto je prostředí a tím pádem i zbraně celkem originálni.

Dalším dobrým aspektem hry je zpomalení času, které můžete používat po zabití určitého množství nepřátel nebo tehdy pokud vám to hra určí (vchod do místnosti plné nepřátel). V CoJ 2 hrajete za dva bratry, kteří se ale liší jen minimálně (jeden může mít dynamit, druhý laso ve výsledku je to ale stejný) a skoro celou hru jdete spolu. Tak kde je sakra ta možnost hrát hru cooperative? :( Už nikdy nebudu číst preview.

Jednotlivé mise nejsou nic těžkého, pouze stačí jít na určené místo (i pod úkolem "najdi cestu ven" si tvůrci představují cestu přímo ke hvězdě - tak se označují všechny úkoly), cestou všechny postřílet a občas udělat něco mimořádného jako je třeba střelba s děla nebo kulometu. V pozdějších částech hry na vás čekají bossové, což je kapitola sama o sobě.

Spousta úkolů je o tom, najít nějákého toho bosse a zabít ho (k tomu slouží duel o tom ale později), často do něj ale musíte ještě vystřílet dva zásobníky (což působí hodně komicky, zvlášť když pak v ukázce na sobě nemá ani škrábnutí). Poté nastává duel, ve kterém jde o to protivníka zastřelit jakmile zazní zvon. Ze začátku se mi to vůbec nedařilo a duely jsem opakoval klidně 10x, později jsem se na ně ale už i těšil. Dvakrát se dokonce dostanete k doborvolným misím ve kterých si můžete vydělat peníze za které si později koupíte zbraně.

Call of Juarez: Bound In Blood je povedenou akcí, u které jsem se většinu času bavil, v prorovnání se svým předchůdcem je ale o něco horší, a to nejspíš proto, že je to "pouze" FPS a tak originalita spočívá pouze v prostředí a několika dalších drobnostech.

Pro: grafika, AI, zpomalení času, lepší multiplayer oproti jedničce, fyzika, příběh

Proti: slabší začátek, chybí cooperative multiplayer!!!, někteří bossové

+11
  • PC 90
Takže jedu asi jinak než ostatní jelikož CoJ 1 jsem tehdy nerozchodil, a dozvěděl jsem se, že Bound in Blood je prequel, rozhodl jsem se hrát nejprve Bound in Blood a poté Call of Juarez. Tedy zatím jsem dohrál pouze BiB a na základě toho píši komentář.

Byli mi tedy představeni 3 bratři. Nejstarší, ztřeštěný veterán Ray, prostřední Thomas, který si potrpí na tichou práci a nejmladší pobožný William. Příběh začíná hádkou na kolty mezi Thomasem a Rayem. William začne vyprávět jak k tomu došlo. Hned na začátku mě velmi mile překvapila občanská válka. Škoda, že nebyla tato pasáž delší, bylo to něco jako Call of Duty v době Severu a Jihu. Bomba! Vyzkoušíte si tedy, že Ray třímajíce dva kolty nebo Ranger v jedné a dynamit v druhé má problém s uznáváním autorit. Thomas je spíše opačný - jako mladší skáče vzduchem pomocí lasa, může použít nože, luk a pouze jeden revolver. Abych řekl pravdu výběr postavy bych vynechal a hráči dal spíše kontrolu nad jedním z nich, nejlépe paralelně, aby hra byla delší. Je hezké, že si můžete vybrat, ale ve výsledku je hra v podstatě stejná, akorát jako Thomas vylezete někam výš a Raye vyzvednete nebo jako Ray čekáte až se vám objeví značka, kde vás má sourozenec vytáhnout.

Speciální vlastnost obou bratrů je skvělá. Více se mi zamlouvala Thomasova, který tasí kolt, namíří vždy na jednoho nepřítele a vy tažením myši dolu (natažení kohoutku) a střelbou nežádoucího zlikvidujete a takhle dokud máte čas na vlastnost a dostatek nepřátel opakujete. Rayova mi totiž vadila v tom, že vidím například 5 nepřátel, ale než na ně stačím zareagovat oni se i v tom slow motionu dostanou jen kousíček za plot/kámen/whatever a Ray je potom ve většině případů netrefí.

Vůči technickému provedení nemám absolutně nic. Chrome engine 4 je perfektně optimalizovaný, cutscény jsou nádherné, grafika plynulá. Pánové z Valve by si se svým Sourcem měli vzít od Techlandu příklad.

Sečteno podtrženo - líbí se vám westerny? Silný příběh? Jasná volba. Hru můžu doporučit i těm, kteří západu nefandí, ale hledají kvalitní akci, protože tahle je opravdu vyjímečná a doporučil bych i těm, kteří si zahrají 3D akci jen čas od času, protože nebudou mít problém s obtížností... za což já bohužel musím strhnou nějaké body. (viz. pro a proti)

Pro: grafika, optimalizace, souboje muž proti muži, obchod se zbraněmi, zbraně obecně, 2 postavy

Proti: na obtížnost MEDIUM stále moc jednoduché, krátké

+11
  • PC 80
K herním pokračováním vždy rád přičichnu, jelikož se tvůrci povětšinou poučí ze svých chyb a ještě třeba přidají něco navrch. Bound in Blood je opět povedená westernová akce od polských sousedů, i když už sice nenabízí tolik napínavých momentů jako první díl, přesto obsahuje hutné přestřelky a hlavně příběh, který si dokonale rozumí s dílem prvním.

Ve většině misí si můžete vybrat ze dvou hratelných postav, bratrů McCallových. Ray McCall je onen reverend z prvního dílu a i když je hra prequelem, odehrávajícím se o více než 20 let nazpět, neztratil nic ze svého osobního kouzla. Kolty tasí ještě rychleji a hláškuje o stošest. Druhá postava Thomas McCall je svými vlastnostmi podobný Billymu z prvního dílu. Laso ovládá jedna radost a nože vrhá se vší precizností. Záleží už jen čistě na Vás, s kým bude herní příběh prožívat. Osobně jsem bratry střídal, i když sympatičtější mi byl spíše Ray.

Ve hře projdete spoustami lokalit, opět osedláte koně, zastřílíte si z kočáru, loďky, budete bránit tábor a nebo si to ve férovém duelu rozdávat s nějakým proradným bastardem. Bound in Blood je opravdu hodně povedené pokračování, nabídne Vám spoustu činností, které Vás překvapí. Zkrátka se nejedná o žádnou prachsprostou střílečku a nový engine Vám ukáže ty nejkrásnější lesy, jaké jste kdy viděly ;-)

Pro: výběr ze dvou odlišných postav, dokonale zapadající příběh, postavy, přestřelky,

Proti: lehká obtnížnost, která se v závěru záměrně zvýší, málo animací, některá slabší místa,

+11
  • PC 75
Precizně zpracované pokračování, které nyní má méně bugů oproti budgetovému 1.dílu, zařazuje se nyní do těch stylových ačkových možná i trošku tuctových fps. Bound in Blood je akčnější, sprostější a příběhově opět nadupaný, hratelnsot zábavná, ovládání je jednodušší a vylepšené jako např. ovládání koně na kterého jste nasedli v prvním dílu, jeho ovladatelnost byla nepohodlná ale obtížnostně pozoruhodnější.
U Bound in Blood neni příliš co vytknout akční jízdě Raye a Thomase ale chybí mi ten prvek žánru stealth, který vývojáři odebrali, na něj jsem se těšil a nedočkal se i tak nezoufám 2.díl je poměrně také návykový, takže kdo hrál 1.díl a bavil ho velmi bude ho s trochou snahy bavit i tento díl druhý.
Hru rozběhnete i na průměrném pc na plné detaily.

Pro: takřka nepřerušovaná nabušená akce, lepší ovládání, nižší obtížnost oproti 1.dílu pro pohodlné hráče, hardwarově nenáročné

Proti: chybý stealth prvky, 1.díl byl graficky revolučnější.

+10
  • PC 75
Vizuálně labužnické pokračování jedné z nejlepších westernových akcí na PC. Trochu zamrzí velmi lineární podání misí bez možnosti vybrat si jinou cestu nebo jiný styl hraní. Sice je možné před každou misí vybrat si ze dvou postav, ale já jsem prakticky pokaždé volil Thomase, protože ten kromě koltů může používat i na dálku velmi přesné pušky.

Nejzajímavější na celé hře, respektive nejoriginálnější, je unikátní systém krytí, díky němuž není třeba mačkat tlačítko, ale postava se zcela automaticky přizpůsobuje prostředí. Stačí přijít k rohu zdi, nebo k nějaké překážce a postava se za ní schová, přičemž jemným pohybem myši je možné vyklánění. Efektní je také bullet-time či postupné označení cílů a jejich následné postřílení. K soubojům tváří v tvář ve westernovském stylu také není co dodat. Jakmile se ozvou zvony, tasíte a modlíte se, aby jste byli rychlejší než protivník.

Vyprávění příběhu klasicky mixováním in-game záběrů s povídáním na pozadí kreslených artworků při loadingu nijak neoslní, ale ani nezklame. Nevím jak vy, ale já měl docela problém se zvukem, respektive s dabingem postav, kdy hlas někdy zvláštně přeskakoval a postavám bylo špatně rozumět. Kvalita dabingu se mi také zdála krapet horší oproti jedničce.

Grafice nelze nic vytknout a nechápu, proč se Chrome engine licencuje tak málo, když nabízí velmi působivé zpracování prostředí včetně postav a všemožných efektů.

Pro: Špičková grafika, slušně podaný příběh, pěkné lokace, dvě postavy na výběr, originální krycí systém.

Proti: Zatraceně lineární, až to bolí, problém se zvukem, chvílemi stereotypní.

+8
  • PC 60
Jako sorry, ale tohle teda fakt už znovu ne. Občas si i nějakou tu slabší hru zahraji znovu, ale tomuhle dávám věčný bye bye. A není to ani tolik kvůli slabší hratelnosti, ale i kvůli tomu, co hra nutí hráče dělat.

V prvé řádě musím určitě pochválit grafiku, ta se od minulého dílu opravdu dost zlepšila, plus soubojový systém je o dost plynulejší a svým způsobem i zábavnější, navíc duely jsou udělaný fakt moc pěkně. Příběh je docela obstojný, plus pro znalce prvního dílu o něco více zajímavý, co se týče postav, tak jejich charaktery jsou slušně napsané, plus znalci určitě ocení návrat některých vedlejších postav ze skvělého prvního dílu. A vlastně se mi i docela líbilo, jak se hráč musel před každou misí rozhodnout, za jakého bratra bude hrát, od čehož se následně odvozovaly dialogy a následný progress. Celkově měla hra našlápnuta na slušnou FPS jízdu, ale... přeci jen... jen to Call of Juarez.

Ten méně zásadní problém:

Ta hra je prostě prostoduchou kovbojskou střílečkou. (I když se slušným, ale ne moc napínavým příběhem.) Zatímco v předchozím díle hrál neskutečně zásadní roli odlišný gameplay od obou hlavních postav, plus okořeněný nezvyklými cool koncepty (Rayovo čtení z bible, Billyho bič a stealth), zde se v podstatě dostáváme z jedné akce do druhé, přičemž ani jeden z bratrů nemá nijak zvlášť zajímavé skilly nebo gameplay . Jeden je pistolník s dynamity, druhý má rád pušky a šplhání. Hmm. Super. V rámci toho se velice rychle dostavil nudný stereotyp, přičemž mi i začaly jednotlivé mise splývat dohromady, takže příliš pamatovatelných momentů fakt nemám. Obtížnost navíc klesla na naprosto směšný level, to především s příchodem idiotského autohealu, jedné z největších rakovin FPS her. Umřel jsem pouze během pár duelů a párkrát při finální přestřelce, jinak to byla dost pohoda. Směšný.

Ten více zásadní problém:
Ale tohle všechno bych ještě hře nějak odpustil, nicméně jde i o to, co hráče nutí dělat. Já samozřejmě chápu, že hra se vám snaží nabulíkovat, že oba hlavní pardálové jsou anti-hrdinové jak vyšití, tudíž některé jejich činy se člověku nemusí úplně líbit, ale hra by si taktéž měla dávat sakra velkýho bacha, aby se hráčovi nezačali v rámci jejich činů protivit. To je ostatně důvod, proč nejsou (snad) téměř žádné FPS hry, kde během druhé světové války hrajete za nacisty. Ten fakt, že na začátku hry hrajete za oba jako za vojáky Konfederace a střílíte severňáky, dobře, v rámci expozice a pozdější fázi příběhu to ještě skousnu a pochopím, ale později přijde opravdu úděsná mise, kdy kvůli zkurvenýmu medailonu musíte vystřílet tucet nebohých Navahů, kteří pouze bránili své území. A to vše, aby si Thomas s Rayem namastili kapsy. Ta mise byla dost dlouhá a upřímně musím říct, že se asi jednalo o nejvíce nekomfortní, svízelnou a nepříjemnou věc, která mě nějaká hry kdy nutila udělat. Anti-hrdinství, neAnti-hrdinství, hra pro mě holt přestřelila a rázem jsem k oběma bratrům pocítil velké nesympatie, které bohužel do konce hry nezmizely. Mějte mě klidně za ublíženého hippíka, ale na tohle já už znova fakt nemám žaludek.

Ve výsledku je Call of Juarez: BB vcelku přeceňovaný pokračování vynikajícího prvního dílu, kterému nesahá ani po kotníky. Pokud však hledáte nějakou supr čupr sranda střílečku s celkem slušným příběhem, určitě to pobaví.
Já na tohle ale z vysoka kydám.

Pro: Grafika, příběh, výběr z bratrů, dobře napsané

Proti: Minimální originálnost, nudný stereotyp, obtížnost, a za mě subjektivně - po dlouhou dobu nucení hrát proti mému morálnímu kodexu

+7 +12 −5
  • PC --
Od výjimečné FPS akce, která svou různorodou hratelností, technickým zpracováním a příběhem dodnes vyčnívá nad konkurencí, k obyčejné pouťové střílečce pro konzolové masy. Nebýt parádního příběhu, který tvoří dokonalý most mezi druhým a prvním dílem, hru bych ani nedohrál. Velké zklamání...
+5 +8 −3
  • PC 65
Byl jsem zvědav, zda akčnější 2jka překoná jedničku a konečně zdoláGUN. Tato hra neurazila, ale na druhou stranu ani výrazně nepotěšila. GUN stále zůstává nejlepší Western hrou na PC.

BiB už měl konečně náznak westernu a pomalu jsem se tam viděl, ale bohužel stále ne na plno. Stále jsem neviděl ty skvělé mise, co by se mohli uskutečnit + žádná mise s vlakem? :( Jednou z hlavních kouzel druhého dílu je ještě krásnější grafika(až na obličeje). Travička a keře se pěkně vlní v rytmu větru k tomu krásné prostředí a leveldesign. Některé lokace jsou nádherné a mise ve městě zahaleného mlhou? Skvost!

Příběh pěkně doplňuje otazníky z prvního dílu, ač se na příběhu znatelně zapracovat dalo a trochu jsem doufal v jinou odbočku...bylo sice dobré, že má člověk na výběr ze dvou postav, každá má jakože rádoby oblišné schopnosti, ale propastný rozdíl tam nebyl. V jedničce to bylo patrné. To, že mohl misi jít občas každý jinama mne spíše štvala, jelikož podruhé to hrát nebudu. Z mého oblíbeného Raye jsem necítil takový mlínek na maso jako v prvním díle. Což se změnilo, když jsem přišl k Vulcanu(3*) + Vulcan(1*) - todle byla naprosto vražedná kombinace, jen škoda, že sem se k nim dostal až v poslední misi. Ke snipě jsem se nedostal za celou dobu(žádná mise), brokovnice nic moc, takže jedině klasickou pušku(to neměli práva na Whinchesterku???) a nějakou tu pistolku. Hra za Thomase nabízí jakože stealth v podobě nožíků a luku, jenže tento přístup hra razantně odmítá, škoda, v tomto byla jednička skvěla. Bavil sem se tedy v misi poslední a ještě v jedné, zbytek jsem tak nějak prošel...ovšem oceňuji, že přístup není tak jednotvárný jak v jedničcce. Přítomen je i skvělý systém krytí.

Duely vypadají strašne cool, jenže není ani důležité, kdy tasíte, to nejdůležitější je, abyste stáli kolmo k vyzivateli, což je smutné:(. Jízdu na koni nevyšperkovali a je to snad horší jak v jedničce = GUNu nesahají v jízdě ani po kotníky(to je aspoň feel).

CoJ:BiB je obyčejnou střílečkou v neokoukaném světě a bohužel tu nepřináší žádnou zásadní novinku, což je škoda, jelikož western by si to zasloužil. Ještě, že tu máme Red Dead Redemption, který konečně vypadá na pokořitele GUNu a sakra dobrou (nejen) westernovkou. Moc se těším...

Btw - aspoň hra dokázala, co dokáže pohledná jižanka s 2ma dospělýma chlapama a ...mno zkrátka, že se s ženou musí vše po**** :) a byla to tak pěkně sehraná bratrská 3jka. Ten konec byl nechutně useklý, na tu proměnu Raye na kazatele jsem se těšil - zprostředkováno větou: " ... a tak sem se stal kazatelem" - WTF? Vypravování pomocí kreseb bylo fajn, ale ten konec měli rozvést, neé ho useknout a sesumírovat ho do 5ti vět :X.
+3 +5 −2