Call of Juarez: Bound in Blood jsem hrál tak osm let zpátky, když jsme s bratrem dostali pořádný herní žihadlo. Avšak po třech, čtyřech kapitolách mě hra nijak nechytla, a tak jsem ji nedohrál. Nepřišla mi špatná, ale spíš nudná a neměl jsem motivaci jí dál hrát. Před nedávnem jsem na hru narazil na GOGu za celkem příjemnou cenu, tak jsem si řekl, proč ji nedat druhou šanci?
Příběh mi zpočátku nepřišel nijak převratný. Začátek byl pomalý a nudný, od půlky se konečně začali dít nějaké zajímavé momenty, ke konci děj dobře gradoval a zakončení se mi líbilo. Zvraty nebyly tolik předvídatelné, některé momenty byly opravdu skvělé, ale zase některé mi však přišli úplně vycucnuté z prstu. Postavy mě tolik nebrali, ale dialogy jsou dobře napsané a hlášky, které bratři trousí během boje se sice po čase začnou opakovat, ale nejsou tolik otravné.
Během prvních dvou kapitol jste si osvojovali hratelnost za oba bratry, zkusili jste si dobře fungující krycí systém, pistolnický duel (který mě celkem rychle omrzel) a spešl schopnosti. Zpočátku máte na výběr pouze ty nejhorší zbraně, které nejsou tolik silné a nabijí se celou věčnost. Lepší zbraně si můžete kupovat v obchodě, na které občas narazíte a v momentě, kdy jsem se dostal k těm lepším zbraním, mě i to střílení začalo celkem bavit a celkový pocit z hraní byl rozhodně lepší.
Mapy jsou zde striktně lineární, což mě zase tolik nevadí, ale level design mě tolik nebavil. Graficky je hra hezká i dneska, to nepopírám, ale většina map vypadala dle mého stejně a nepřišli mi ani nijak zajímavé. Popravdě řečeno si pamatuji pouze jednu mapu, která se mi opravdu líbila. Ovšem v pár kapitolách se stane, že se z lineárních levlů dostanete do polootevřeného světa, kde máte možnost si nakoupit zbraně a pokud máte mělko do kapsy, tak můžete za menší finanční obnos plnit vedlejší úkoly. Tyhle kapitoly byly skvělý, jen je škoda, že jich bylo málo a mohli jste je hrát pouze za jednoho z bratrů. Takto si mohl vylepšit inventář pouze jeden bratr a druhý byl ochuzen. Párkrát se také stane, že se s bratrem rozdělíte a projdete si jiný kousek mapy, ale nemyslím si, že jde o něco, kvůli čemu bych měl hru znova rozehrávat.
Na bugy jsem skoro nenarážel. Jenom jeden mi zkazil tak půl hoďky hraní, kdy se mi bratr spawnul někam to pryč, a i po opakovaném načtení checkpointu jsem dostal game over, že jsem opustil svého bratra... Restartování kapitoly, ale vše napravilo.
Call of Juarez: Bound in Blood mě neurazilo, ale ani neohromilo. Rozhodně jí nepomáhá nudný a pomalý rozjezd, celkem nezajímavé mapy a nemožnost průběžně si vylepšovat zbraně mezi levely. Rozhodně to není špatně zpracovaná hra – graficky je pěkná, hratelně nakonec povedená a levely, které se odehrávaly v polootevřených "světech" byly super. Zabavil jsem se, ale vzpomněl bych si na westernovky, které mě bavili víc, kupříkladu Red Dead Revolver. Do budoucna si ale plánuji zahrát první díl nebo také pokračování Gunslinger. Call of Juarez: The Cartel prý vůbec neexistuje, či co...
(Herní výzva 2019 – "Historie se opakuje")
Příběh mi zpočátku nepřišel nijak převratný. Začátek byl pomalý a nudný, od půlky se konečně začali dít nějaké zajímavé momenty, ke konci děj dobře gradoval a zakončení se mi líbilo. Zvraty nebyly tolik předvídatelné, některé momenty byly opravdu skvělé, ale zase některé mi však přišli úplně vycucnuté z prstu. Postavy mě tolik nebrali, ale dialogy jsou dobře napsané a hlášky, které bratři trousí během boje se sice po čase začnou opakovat, ale nejsou tolik otravné.
Během prvních dvou kapitol jste si osvojovali hratelnost za oba bratry, zkusili jste si dobře fungující krycí systém, pistolnický duel (který mě celkem rychle omrzel) a spešl schopnosti. Zpočátku máte na výběr pouze ty nejhorší zbraně, které nejsou tolik silné a nabijí se celou věčnost. Lepší zbraně si můžete kupovat v obchodě, na které občas narazíte a v momentě, kdy jsem se dostal k těm lepším zbraním, mě i to střílení začalo celkem bavit a celkový pocit z hraní byl rozhodně lepší.
Mapy jsou zde striktně lineární, což mě zase tolik nevadí, ale level design mě tolik nebavil. Graficky je hra hezká i dneska, to nepopírám, ale většina map vypadala dle mého stejně a nepřišli mi ani nijak zajímavé. Popravdě řečeno si pamatuji pouze jednu mapu, která se mi opravdu líbila. Ovšem v pár kapitolách se stane, že se z lineárních levlů dostanete do polootevřeného světa, kde máte možnost si nakoupit zbraně a pokud máte mělko do kapsy, tak můžete za menší finanční obnos plnit vedlejší úkoly. Tyhle kapitoly byly skvělý, jen je škoda, že jich bylo málo a mohli jste je hrát pouze za jednoho z bratrů. Takto si mohl vylepšit inventář pouze jeden bratr a druhý byl ochuzen. Párkrát se také stane, že se s bratrem rozdělíte a projdete si jiný kousek mapy, ale nemyslím si, že jde o něco, kvůli čemu bych měl hru znova rozehrávat.
Na bugy jsem skoro nenarážel. Jenom jeden mi zkazil tak půl hoďky hraní, kdy se mi bratr spawnul někam to pryč, a i po opakovaném načtení checkpointu jsem dostal game over, že jsem opustil svého bratra... Restartování kapitoly, ale vše napravilo.
Call of Juarez: Bound in Blood mě neurazilo, ale ani neohromilo. Rozhodně jí nepomáhá nudný a pomalý rozjezd, celkem nezajímavé mapy a nemožnost průběžně si vylepšovat zbraně mezi levely. Rozhodně to není špatně zpracovaná hra – graficky je pěkná, hratelně nakonec povedená a levely, které se odehrávaly v polootevřených "světech" byly super. Zabavil jsem se, ale vzpomněl bych si na westernovky, které mě bavili víc, kupříkladu Red Dead Revolver. Do budoucna si ale plánuji zahrát první díl nebo také pokračování Gunslinger. Call of Juarez: The Cartel prý vůbec neexistuje, či co...
(Herní výzva 2019 – "Historie se opakuje")
Polda 2 remástr