Už v prvním díle Call of Juarez, především ze strany Reverenda Reye, byli odkazy na jeho minulost... na jeho temnou minulost. Na jeho mladšího bratra Williama nebo bratra Thomase, a dokonce i na samotný Juarezský poklad. Druhý díl nám tyto události přibližuje do největších detailů, jde totiž o Prequel.
Dostáváte se do kůže dvou bratrů, sympaťáka Thomase a již dobře známého Reye McCalla, který zde ještě není ,,pravou rukou boží,, , právě naopak. Hra začíná roku 1864, během války Severu proti Jihu. Právě zde bojují i hlavní hrdinové příběhu. Během této úvodní sekvence se jak seznámíte s herními mechanismy, tak skvěle vžijete do příběhu. Když se bratrům konečně podaří odvrátit odpor nepřátel, rozhodne se plukovník Barnsby pro ústup. To ale bratři nepřekousnou, protože v této oblasti leží i jejich domov, kde se nachází jejich matka společně se silně věřícím bratrem Wiliamem. Proto dezertují a vydají se zachránit svou rodinu na vlastní pěst. Místo domova však už naleznou jen trosky a dozvídají se od Wiliama, že jejich matka tuto noc zemřela. Vydají se proto na útěk, a slíbí si, že si postaví nový domov. Na svojí cestě však napáchají více škody než užitku. Setkávají se s Juarezem a jeho krásnou Marisou, do které se Rey na první pohled zamiluje. A jak už to tak bývá, když se do příběhu připlete žena, nedopadá to o moc lépe. Aby toho nebylo málo, dozvídají se o aztéckém pokladu, po kterém začnou oba bratři ihned toužit. To však nikdo neví, že i po válce jde oběma bratrům po krku Barnsby a Marisa má oči pro jiného.
Zápletka se může zdát velmi zamotaná. Do jisté míry tomu tak vážně je, každopádně vše do sebe krásně zapadá a příjemným tempem vypráví. Příběh jako takový je velmi povedený, plný zvratů a vztahů mezi postavami. I přes velké množství, ať už hlavních nebo vedlejších postav, nezůstane ani jedna příběhově neuzavřená. K tomu všechny postavy mají dokonalý charakter a nenudí. Klíčovým prvkem vyprávění jsou tu filmové cutscény, které jsou na špičkové úrovni. Díky nim přibývají i Wowscény, kdy je vážně pastvou pro oči pozorovat, jak se řídí celý dům, pod kterým se strhl kus skály. Rozhodně musím zmínit závěr celé hry, který mě vážně dostal a zíral jsem při něm s otevřenou pusou.
Jak už bylo zmíněno, je ve hře možné hrát za oba bratry, z nichž každý má své specifické vlastnosti. Rey je opět stroj na zabíjení, může používat dva colty najednou, používá dynamit a unese i kulomet. Thomas trochu nahrazuje Billyho z jedničky, používá jen jeden colt, preferuje boj na dálku, používá luk, vrhací nože a hlavně lano, díky kterému se dostane na těžko dostupná místa. Obě postavy mají také svá specifická comba spojená se zpomalením času. Nechybí ani Bossfighty opět ve formě klasických westernových duelů. Celou dobu hraní jsem ale tak nějak doufal, že narazím na to, co bylo charakteristické především u misí za Billyho v předchozím dílu. Nedočkal jsem se... Ve hře je totálně vyřazen jakýkoli Stealth, který jsem v původním Call of Juarez považoval za dost povedený. K čemu jsou potom Thomasovi všechny ty nože ? Takhle jsem je během hraní ani jednou nevyužil, což je škoda. Každopádně akce jako taková je povedená. Přestřelky jsou sice přehnané, zabíjíte desítky tupých nepřátel, ale stále to baví a neomrzí.
Hra jako taková působí oproti předchůdci mnohem více uzavřeně, ale naleznou se i mise, kde máte naprosto otevřenou část mapy. Nechybí tu jízda na koni, díky které ušetříte čas zdlouhavými toulkami. Zde můžete plnit vedlejší úkoly, za které získáváte herní měnu. Tu využijete v obchodech, kde si můžete koupit kvalitní zbraně a munici. Mnoho hráčům nově nemusí zrovna vyhovovat Autoheal. Na sbírání lahviček se životem už můžeme zapomenout, nyní se musíte každou chvíli vydýchávat za nejbližším kamenem. Stejně tak mi trvalo si zvyknout na zvláštní způsob vyklánění. Mezi klasické prodlužování herní doby patří sbírání skrytých svitků, díky nimž se nám odemknout buď autentické dobové fotografie, nebo doplňující příběhy.
Grafické zpracování vypadá na první pohled skvěle. Lesy ve hře jsou vážně nádherně zpracované, stejně tak se povedly animace a zobrazení postav. Jinak špičkový grafický zážitek překazí ale krátká vykreslovaná vzdálenost, kdy se vám objekty načítají přímo před očima nebo pozadí mapy vypadá jako jedna roztažená mázlá textura. Avšak při zběsilých přestřelkách se to dá s trochou sebezapření přehlédnout. K ozvučení a Soundtracku nemám žádné výhrady. Nejvíce mě potěšila i přítomná hudba z předchozího dílu, díky které jsem zavzpomínal na nostalgický první díl.
Call of Juarez: Bound in Blood osloví nejvíce svou filmovostí a povedeným příběhem se spoustou skvěle napsaných charakterů. Milovníci původního dílu si budou muset zvyknout na akčnější postup s absencí stealth sekvencí. Každopádně akce jako taková funguje skvěle a baví až do dechberoucího finále.
Dostáváte se do kůže dvou bratrů, sympaťáka Thomase a již dobře známého Reye McCalla, který zde ještě není ,,pravou rukou boží,, , právě naopak. Hra začíná roku 1864, během války Severu proti Jihu. Právě zde bojují i hlavní hrdinové příběhu. Během této úvodní sekvence se jak seznámíte s herními mechanismy, tak skvěle vžijete do příběhu. Když se bratrům konečně podaří odvrátit odpor nepřátel, rozhodne se plukovník Barnsby pro ústup. To ale bratři nepřekousnou, protože v této oblasti leží i jejich domov, kde se nachází jejich matka společně se silně věřícím bratrem Wiliamem. Proto dezertují a vydají se zachránit svou rodinu na vlastní pěst. Místo domova však už naleznou jen trosky a dozvídají se od Wiliama, že jejich matka tuto noc zemřela. Vydají se proto na útěk, a slíbí si, že si postaví nový domov. Na svojí cestě však napáchají více škody než užitku. Setkávají se s Juarezem a jeho krásnou Marisou, do které se Rey na první pohled zamiluje. A jak už to tak bývá, když se do příběhu připlete žena, nedopadá to o moc lépe. Aby toho nebylo málo, dozvídají se o aztéckém pokladu, po kterém začnou oba bratři ihned toužit. To však nikdo neví, že i po válce jde oběma bratrům po krku Barnsby a Marisa má oči pro jiného.
Zápletka se může zdát velmi zamotaná. Do jisté míry tomu tak vážně je, každopádně vše do sebe krásně zapadá a příjemným tempem vypráví. Příběh jako takový je velmi povedený, plný zvratů a vztahů mezi postavami. I přes velké množství, ať už hlavních nebo vedlejších postav, nezůstane ani jedna příběhově neuzavřená. K tomu všechny postavy mají dokonalý charakter a nenudí. Klíčovým prvkem vyprávění jsou tu filmové cutscény, které jsou na špičkové úrovni. Díky nim přibývají i Wowscény, kdy je vážně pastvou pro oči pozorovat, jak se řídí celý dům, pod kterým se strhl kus skály. Rozhodně musím zmínit závěr celé hry, který mě vážně dostal a zíral jsem při něm s otevřenou pusou.
Jak už bylo zmíněno, je ve hře možné hrát za oba bratry, z nichž každý má své specifické vlastnosti. Rey je opět stroj na zabíjení, může používat dva colty najednou, používá dynamit a unese i kulomet. Thomas trochu nahrazuje Billyho z jedničky, používá jen jeden colt, preferuje boj na dálku, používá luk, vrhací nože a hlavně lano, díky kterému se dostane na těžko dostupná místa. Obě postavy mají také svá specifická comba spojená se zpomalením času. Nechybí ani Bossfighty opět ve formě klasických westernových duelů. Celou dobu hraní jsem ale tak nějak doufal, že narazím na to, co bylo charakteristické především u misí za Billyho v předchozím dílu. Nedočkal jsem se... Ve hře je totálně vyřazen jakýkoli Stealth, který jsem v původním Call of Juarez považoval za dost povedený. K čemu jsou potom Thomasovi všechny ty nože ? Takhle jsem je během hraní ani jednou nevyužil, což je škoda. Každopádně akce jako taková je povedená. Přestřelky jsou sice přehnané, zabíjíte desítky tupých nepřátel, ale stále to baví a neomrzí.
Hra jako taková působí oproti předchůdci mnohem více uzavřeně, ale naleznou se i mise, kde máte naprosto otevřenou část mapy. Nechybí tu jízda na koni, díky které ušetříte čas zdlouhavými toulkami. Zde můžete plnit vedlejší úkoly, za které získáváte herní měnu. Tu využijete v obchodech, kde si můžete koupit kvalitní zbraně a munici. Mnoho hráčům nově nemusí zrovna vyhovovat Autoheal. Na sbírání lahviček se životem už můžeme zapomenout, nyní se musíte každou chvíli vydýchávat za nejbližším kamenem. Stejně tak mi trvalo si zvyknout na zvláštní způsob vyklánění. Mezi klasické prodlužování herní doby patří sbírání skrytých svitků, díky nimž se nám odemknout buď autentické dobové fotografie, nebo doplňující příběhy.
Grafické zpracování vypadá na první pohled skvěle. Lesy ve hře jsou vážně nádherně zpracované, stejně tak se povedly animace a zobrazení postav. Jinak špičkový grafický zážitek překazí ale krátká vykreslovaná vzdálenost, kdy se vám objekty načítají přímo před očima nebo pozadí mapy vypadá jako jedna roztažená mázlá textura. Avšak při zběsilých přestřelkách se to dá s trochou sebezapření přehlédnout. K ozvučení a Soundtracku nemám žádné výhrady. Nejvíce mě potěšila i přítomná hudba z předchozího dílu, díky které jsem zavzpomínal na nostalgický první díl.
Call of Juarez: Bound in Blood osloví nejvíce svou filmovostí a povedeným příběhem se spoustou skvěle napsaných charakterů. Milovníci původního dílu si budou muset zvyknout na akčnější postup s absencí stealth sekvencí. Každopádně akce jako taková funguje skvěle a baví až do dechberoucího finále.
F.3.A.R.
Pro: Příběh, vyprávění, cutscény, filmovost, dechberoucí závěr, charaktery postav, grafika, vlastnosti obou bratrů, bossfighty, otevřené mise s vedlejšími úkoly, jízda na koni, obchody se zbraněmi, Soundtrack
Proti: Absence Stealth sekvencí, vykreslovaná vzdálenost, menší volnost, na hratelnost je potřeba si zvyknout