Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
První z dnes už peněženek ždímajících her série Call of Duty a zároveň zřejmě nejlepší díl. Nezapomenutelná atmosféra, která se dala krájet, plno filmových momentů a hlavně zábava.

Střílení z jedoucího auta, noční tajná mise, bránění mostu, jízda tankem a naprostým vrcholem (a zároveň pro mě jeden z nejlepších herních zážitků vůbec) bitva o Stalingrad. Řekl bych, že CoD vystihlo dobře sirovost a nesmyslnost války, i když na emoce se tu moc nehraje. Jediné, co bych uvítal, tak reálnější zbraně, jinak nejde CoD nic vytknout.

Pro: Atmosféra, nezapomenutelné zážitky, zábava

Proti: Zbraně

+59 +61 −2
  • PC 90
Když se kdysi z čista jasna objevil první díl dnes již mnohačetné série Call of Duty, zapůsobil na hráčskou obec jako blesk z čistého nebe. V době, kdy byla Medal of Honor: Allied Assault považována za nejlepší akční hru z prostředí 2. Světové války, nabídlo Call of Duty opravdu luxusní design úrovní, vynikající hratelnost a, přestože engine Quake 3: Arena nepatřil k nejnovějším, rovněž skvělou grafiku.

Autoři si byli dobře vědomi faktu, že hráči mají rádi pořádnou válečnou vřavu (mise na pláži Omaha ve vzoru filmu Zachraňte vojína Ryana byla z celé hry zdaleka nejoblíbenější) a chtějí, ať se kolem nich neustále něco děje, napěchovali hru obrovským počtem skriptů, které, ač nešly nijak ovlivnit, působily na hratelnost jako živá voda. Já osobně jsem byl ze hry unešen a vychutnával si každý její okamžik. Tahle hra se skutečně hrála!

Pro: Skvěle navržené mise, dynamická hratelnost, skripty.

Proti: Trochu kratší, na Quake 3 engine i trochu HW náročné.

+42 +43 −1
  • PC 80
I po letech dokáže hra velmi dobře zabavit. Hrál jsem to poprvé až teď a vtáhlo mě to dost slušně. Válečná atmosféra je pohlcující, hlavně zvuky musím pochválit, ty tomu hodně přidávají. Kampaň je slušná, má celkem různorodé úkoly, nicméně mi osobně trochu vadilo to smíchání těch tří kampaní do sebe a hlavně ten fakt, že ty tři závěrečné mise jednotlivých kampaní se hrají až nakonec. Koukal jsem jak puk, když po x misích v Rusku byl ze mě zase amík. Taky mi trochu chybělo větší oslavovaní vítězství v závěru, které se vlastně vůbec nekoná. I to k válce patří. Ale to jsou jen takové hnidopišské výtky, které na hru mají jen minimální vliv.

Hra má docela slušnou obtížnost, hrál jsem druhou nejvyšší a v některých misích jsem docela dost loadoval, zvláště obrana Pavlovova domu ve Stalingradu mi dala dost zabrat. Ale možná jsem dělal něco blbě, každopádně nejde o nějakou nenáročnou střílečku. Koridorovitost mi nijak zvlášť nevadila, uvědomil jsem si jí jen v několika málo případech, kdy jsem se pokoušel zvolit jinou cestu, a to převážně v roli odstřelovače hledajícího si výhodnou pozici. Ve většině případů bych ale jako hráč volil stejnou cestu, jakou mi nalajnovali vývojáři.

Technicky hra samozřejmě už zastarala, i když hodnocení grafiky to možná paradoxně pomohlo, protože od 13 let staré hry těžko očekávat nějaký vizuální zážitek, ale je fakt, že nikde jsem se vlastně nekochal. Skripty mi nijak zásadně nevadily, samozřejmě ovlivňují hru tím, že se je člověk namemoruje, takže s každým dalším opakováním stejné pasáže, víte přesně co se bude odehrávat, ale na tom stojí spousta her. Zvuky už jsem chválil v úvodu, tak přidám pochvalu i na hudbu a komentář zakončím tím, že jsem si to prostě užil.

+38
  • PC 95
PC-Polská verze:-)Orig. CD/ Grafika 8/10 Hudba 9/10 Hratelnost 9/10 Zábavnost 10/10

Singleplayer tehdy:
Call of duty přišla nečekaně. Přišla na podzim roku 2003 a v té době byly válečné akce teprve na vzestupu. Kraloval jim Medal of Honor a právě tomuto dílku zasadilo CéÓDéčko (jak se mu začalo říkat) slušnou ráno. Nebo jinak řečeno, byla to dobrá konkurence a díky svým naskriptovaným sekvencím možná dokonce i lepší. Já si tu hru v té době nijak moc nepřipouštěl, byla to pro mě cizí a neověřená značka. Dostal jsem se k ní až přibližně po půl roce, celkem rychle dohrál singl a vrhl se na mulťák. Tehdejší hodnocení 90%

Multiplayer tehdy:
To bylo něco neuvěřitelného. Do té doby jsem nepoznal nic tak zábavného. Jak jsem nikdy nebyl schopen u hry vydržet víc jak několik hodin, tak tady jsem byl k monitoru přibitý i víc jak deset hodin denně a úžasně se bavil. Začal jsem hrát DM a pochopitelně jsem byl rád když jsem měl score 5:25. Ze začátku jsem se moc nechytal a několik hodin trvalo něž jsem se doslat trochu do tempa a zjistil jak fungují zbraně apd. Dobrý ale bylo, že jsem se zlepšoval a to mě na tom hodně bavilo. Zhruba po měsíci hraní pro mě nebyl problém zahrát score 100:10. Protože jsem nehrál nic jiného než DM, tak jsem v té době patřil pravděpodobně mezi nejlepší hráče. A mohlo být všechno jinak, kdyby nám tehdy na 14 dní neodpojili net...(více o mém působení na CoD scéně v profilu). Tehdejší hodnocení 100%

Singleplayer dnes:
Dnes se na hru člověk dívá s úsměvem. Všelijaké skripty hned prokoukne, grafická stránka posmutněla, ale kupodivu není nejhorší. Obával jsem se, že hodně zestárne, dá se to ale přežít. Atmosféra zůstala, jen ji přebije dnes spousta novějších her a délka hry je vlastně ještě kratší než tehdy, kdy člověk jen deset minut koukal jak padá sníh a vaši vojáci umírají pod palbou. Hru jsem tedy prolétl za nějakých 6 hodin, což je i na dnešní poměry celkem málo. Dnešní hodnocení 80%

Multiplayer dnes:
Trošku se divím, že se ještě hraje. Důkazem jsou však hráči na serverech. Mulťák jsem si sice zkusil, ale už mě nějak neudržel. Moc se mi ani nedařilo a pochybuji, že bych narazil na nějaký killery, prostě jsem už zase lamka :-), tak jak jsem býval na začátku. Dnešní hodnocení 70%

I když už Call of Duty zaváli písky času, řadí se tato hra stále mezi mé nejoblíbenější a zároveň mezi takové perli jako Diablo, Starcraft, Unreal Tournament, prostě hry u kterých jsem strávil nejeden rok života.

Hru jsem začal hrát: 17.5.2010
Strávil jsem u ní: 6 hodin 40 minut

Tehdy:
Hru jsem začal hrál: 1.4.2004
Strávil jsem u ní: 42 dní 16 hodin 50 minut

Pro: hra podpořila zájem o válečné 3D akce, dala ve své době vzniknout zřejmě největší pragamingové komutitě

Proti: zub času zahlodal a nic netrvá věčně, ani CoD na herní scéně

+37
  • PC 85
Výborná leč koridorová FPS s druhé světové války. Perfektní ztvárněná konfliktu, ať už graficky, po stránce hratelnosti či atmosféry. Tři odlišné kampaně(americká, anglická a ruská). Po všech těch sci-fi FPSkách konečně spolu s Medalem střílečka s vlatního pohledu, která mě vtáhla a vyflusla, až na konci s klasickou větou ještě tuhle kampaň a jdu spát:-) Jediné co vadí je opravdu žádná volnost pohybu, což mě někdy štvalo zvlášť, když byla pěkně rozjetá bitevní vřava, já měl celý život a naráz smrt, jelikož jsem nebyl tam, kde jsem měl být. Jinak samo +10% k hodnocení. Kvalitně odvedená práce na zvuku zbraní a k tomu uderná a sluchu lahodící hudba. A taková třešnička na dortu jsou závěrečné titulky spolu s in game animací ala plošinovka.

Pro: Atmosféra, výborně ztvárněná WW2

Proti: skript

+32
  • PC 85
Oproti srovnatelnému Medal of Honor: Allied Assault měl Call of Duty atmosféru na úplně jiné úrovni. Byla to jedna z prvních FPS, kde si nepřipadáte, že ve válce bojujete sami - vždy je kolem vás dost spolubojovníků, abyste si připadali jako v opravdové válce.
Také konečně nabídl možnost hrát i na jiných frontách, než jen za Američany v Africe a ve Francii - vylodění na druhý břeh Volhy ve Stalingradu je opravdu nezapomenutelné a řekla bych daleko zajímavější, než stokrát omílané vylodění v Normandii.
+30
  • PC 90
Call of Duty je jedna z prvních her, které jsem hrál. Pamatuji-li si dobře, úplně první setkání s ní pro mě bylo při síťových soubojích, které jsme realizovali ve škole na tamních plečkách (dodnes nechápu, jak se to mohlo nějak hýbat). Pak jsem měl konečně i já počítač a COD byla jedna z prvních věcí, které jsem musel vyzkoušet.

Druhá světová válka je pro mě velmi atraktivní téma. V COD je navíc podána opravdu poutavě, akčně a procítěně. Poutavá je hra od začátku do konce, zajímavé jsou lokace, velký je výběr zbraní a hra stále překvapuje něčím novým. Akční je také dost, ať už jde o likvidaci kontingentu v přehradě či tankové běsnění. A procítěnost? Přiznám se a nestydím se, když jsem hrál COD naposledy (na podzim), dvakrát jsem se rozbrečel. Poprvé při vylodění ve Stalingradu, ta scéna je prostě neskutečná (klikni pro dokonalost). A podruhé při dobytí Berlína, když jsme se soudruhy vyvěsili sovětskou vlajku. Neskutečná dávka emocí. Možná to nezní nijak kulervoucně, ale mě to zkrátka dokázalo pohltit jako nic jiného.

Čemu jsem na chuť moc nepřišel, je multiplayer po internetu. Mám pocit, že skilleři to hrají snad nepřetržitě od vydání hry a já jsem navzdory velké snaze moc úspěšný nebyl ani po několika hodinách.

Technické zpracování mi kritickým okem nepřijde na rok 2003 zas tak bombastické. Použití starých DX7, absence vystínování postav (není tam ani flek), někdy docela málo polygonů. Na druhou stranu kdo by to řešil, když je to vyvážené vším ostatním. Zamrzelo mě obtížné zprovoznění widescreenu, musel jsem dokonce stáhnout verzi z internetu, ačkoliv originální disk mám, protože na originální verzi se mi to prostě zprovoznit nepovedlo.

Extrémně povedená je hudba, opravdu vynikající.

Takže suma sumárum považuji první Call of Duty za jednu z nejlepších stříleček a jednu z nejlepších her vůbec. Je to prostě legenda a povinnost pro každého hráče. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.

Pro: Hratelnost, atmosféra, hudba

Proti: I na svou dobu ne úplně skvělá grafika, obtížné zprovoznění širokoúhlého rozlišení

+28
  • PC 80
Znáte takový ten meme obrázek na kterým je Gandalf držící AK- 47 a je u něho napsáno: ,, When you give a fantasy RPG player some FPS game to play"? Tak nějak jsem se cítil během hraní téhle klasiky. Zjistil jsem, že při hraní těhle her si velice rád jen tak v duchu role-playuju, takže během veškerého mého progresu válečnými poli jsem si představoval, že tam opravdu jsem, tedy prožíval jsem to jak blázen. A je to fakt jízda. Díky opravdu uvěřitelné válečné vřavě, výkřiků, výbuchů, střelby atd. má hra perfektní atmosféru a onen válečnej feeling zvládla na jedničku. Různorodost prostředí je uspokojivá, hudba velice hezká a na příběh dlabu, já chci jen střílet hitleráky. A musím říct... byť z celého srdce nenávidím Sovětský svaz (dokonce ještě o chlup víc než nacistické Německo), tak musím přiznat, že bitva ve Stalingradu je největší vrchol hry.

Je škoda, že mí drazí soudruzi, udatní yankees a ani styloví englishes se neměli moc k tomu, aby taky něco zastřelili. On potom člověk se cítí, že je na celou tu válku sám, když spojenci umí jen křičet, běhat a střílet jak stormtrooper. Jo, a AI nepřátel taky nic moc.

Ale i tak se to senzačně hrálo. Pokusil jsem se to hrát na nejvyšší obtížnost, abych ten válečnej feeling měl co největší, ale dostával jsem tak strašně na prdel, že jsem si to přeci jen musel snížit. Díky bohu, že jsem nezažil vojnu. Jak bych dopadl. Plus by mě jako máničku ostříhali do hola, to bych nedal...

Pro: Válečná atmosféra a vřava, hudba, zvukové efekty, souboje, hratelnost

Proti: AI nepřátel, spojenci jsou docela na prd, mohlo to být delší

+28
  • PC 100
Call of Duty je výborná atmosférická hra zasazená na bojiště 2. světové války, která si vzala od svého vzoru jen ty nejlepší vlastnosti a dovedla je k dokonalosti.

Když k tomu ještě přidáte kvalitní příběh spolu se zdařilým designem map a skvěle hratelný multiplayer, stala se tak jednou z mála her, co svůj vzor překonaly.

V pro a proti uvádím grafiku v obou kolonkách, protože hra běžela na Quake 3 enginu, který již v době vydáni nepatřil k ničemu převratnému, jenže Infinity Ward z něj vytáhli maximum. Takže si vyberte, která možnost se vás týká sami.

Pro: atmosféra, příběh, desing map, multiplayer, grafika.

Proti: grafika.

+25 +26 −1
  • PC 95
Rok 2003 přinesl opravdu obrovské množství známých 3D her, ať už špatných, průměrných nebo silně nadprůměrných, ale tak nějak jsem měl v hlavě, že nejlepší bylo Call of Duty. Z téhle značky se postupem let stal moloch, čítající snad kolem 15 her a symbol komerce a úpadu - šipka vedoucí za ruku, autoheal atd... Proto jsem se do znovu-dohrání Call of Duty nehrnul, ale po dohrání Medal of Honor a Vietcongu jsem ji dal šanci. A byla to paráda.

Jestli bych něco vytkl, tak absenci jakéhokoliv tmelícího příběhu. Místo filmečků jsou tu jen sestřihy z hry, pár dokumentárních záběrů a starých fotek. Ve hře se ujmete trojice různých hrdinů, kteří si plní své mise a ani se nikde nepotkají. Grafika je kupodivu stále slušná, Quake 3 engin byl změněn k nepoznání a hra díky tomu dokáže i nečekaně velkolepé scény.

A můžu říct, že jsem se toho, že ze mě hra bude dělat idiota bál zbytečně. Call of Duty 1 má totiž stále lékárničky, kam máte jít vidíte jen na kompasu, není tu nekonečný respawn ani checkpointy spouštějící očividný skript. Nemusíte jít stále vpřed aby se děj pohnul a dokonce je tu i pár sólových misí. Není to ani 100% koridor, ale narazíte ne nechvalně známé neviditelné zdi.

K nepřátelům ani zbraním není moc napsat, protože to funguje jak v Medal of Honor - zbraně máte 2+pistoli a sbíráte si je po padlých nepřátelích, nepřátelé jsou inteligentní, takže se kryjí, obchází Vás, hází granáty, přebíhají. A díky bohu jsou zranitelní jako obyčejní smrtelníci, pokud se dobře trefíte, jdou rychle dolů. A ještě podruhé poděkuji bohu, protože AI funguje nejen u nepřátel ale i u spolubojovníků, ani jednou se mi nestalo, že by se někde někdo zasekl. U zbraní zase platí že jsou tu různé obdoby historických pušek, samopalů a kulometů. V účinnosti jsem neviděl větší rozdíl, tudiž jsem volil to co čeho bylo nejvíce nábojů. Je tu samozřejmě míření přes pažbu, které se hodí na větší dálku, ale díky bohu na blízko se trefíte i s obyčejným zaměřovacím křížkem.

Co je na téhle hře ale parádní je vlastní náplň. Call of Duty je podobný jako Medal of Honor, ale mnohem velkolepější, inteznivnější, filmovější. Hned od začátku nabízí strhující akci, měnící se prostředí, úkoly i styl. Je tu 26 misí, které tvoří logické celky, ale v rámci nich se může stát cokoliv. Budete obsazovat vesničku, čistit ji, pak ji bránit před tanky a nakonec spěchat džípem mezi nepřátelskými pozicemi pro pomoc. Nechybí průzkum zámku, čištění obří elektrárny na přehradě, sniperské souboje, sestřelování letadel i obligátní kanály. První vrchol přichází při obraně mostu, kde se ze všech stran tlačí náckové, občas přijede i tank a musíte se udržet 5 minut. Když si myslíte že Vás nic nepřekvapí, hra Vás posadí do tanku a spolu s celou tankovou divizí čistíte nepřátelské tanky na ledových pláních a v ruinách města.

A samozřejmě nezapomenutelný Stalingrad, vrchol hry, který strká do kapsy i Omaha Beach z Medal of Honor. Davy vojáků valící se na kopec, často bez zbraní či nábojů, zato s politickými komisaři za zády, kteří střílí každého kdo chce ustoupit. Monumentální řežba, kde padají vojáci po desítkách je vrcholem 3D akcí té doby a myslím že ani o rok, dva později jsem nic takového neviděl. A jako bonus Vám hra na konci naservíruje neméně velkolepé dobývání Říšského sněmu, jehož dobytím defacto končí válka.

Zkrátka první Call of Duty nabízí zážitek srovnatelný se sledováním drahého velkofilmu, kde všechno funguje. Intenzivní akce, měnící se mise, prostředí i úkoly a pár naprostých herních vrcholů. Jedinou chybou je herní doba - v pět odpoledne jsem to zapnul, v jedenáct večer bylo dohráno. Ale pokud jsem se celých 6 hodin skvěle bavil, není to tak hrozná chyba. Pro mě 3D akce roku 2003.

Pro: Monumentální a intenzivní akce, skvělé mise, výborná AI, měnící se prostředí Stalingrad.

Proti: Krátké a bez příběhu.

+24
  • PC 85
Call of Duty byla hrou, dalo by se říci, revoluční. Opravdu! Nenapadá mě jiné slovo. Po novátorském Medalu přišla tato nová značka, která od této doby nad MoH jasně vede.

V jádru je to vlastně směšně koridorová a tupá 3D střílečka, ale proč ji všichni tak zbožňují? No protože zpracovává válku naprosto kulervoucím způsobem. Atmosféra válečné vřavy je hodně silná, přesto ale dle mého názoru jsou v tomto ohledu novější díly série ještě o kus lepší. Nejde ani tak o grafiku a zvuky. Jde o to, že hráč zbytečně moc času stráví v interiérech a ty jsou prostě a jednoduše nudné.

Příběh hra nemá, ale není se proč zlobit, přeci jen jde o válečnou střílečku. Zbraní je hodně, živých terčů taky a tak není na nějaké vykecávání čas. Úkoly jsou vcelku různorodé, přeci jen bych ale prostředí občas trochu obzvláštnil. Zejména Stalingrad si o to vyloženě říkal.

Střílení funguje na jedničku. Díky absenci autohealu je CoD už i na střední obtížnost místy slušná výzva. Dabing je velmi povedený, američané mluví americkou angličtinou, britové s britským přízvukem a rusové zase s ruským. Hudba od Michaela Giacchina je taktéž perfektní a skvěle dolaďuje hrdinskou atmosféru celé hry.

Verdikt: Call of Duty byla ve své době přelomová, dnes již pouze skvělá, válečná akce. Vlastně ani nevím, proč to takhle pitvám, vždyť to stejně každý hrál. 85%

Památné herní momenty:
1. Prvotní seskok a majznutí pažbou po palici nicnetušícího močícího němčoura
2. Let letadlem a následné „přistání“
3. Bitva o most + hudba
4. Přehrada
5. Bitva o Stalingrad – legendární začátek Ruské kampaně a zároveň nejsilnější moment hry
6. Závěrečné vyvěšení vlajky

Pro: jednoduchý a přesto ve své době revoluční koncept, atmosféra, dabing a zvuky, wow momenty, skripty fungují skvěle

Proti: zbytečně moc interiérů, občas výstřelky v AI, vcelku krátké

+23 +24 −1
  • PC 85
Dvěma slovy začátek legendy. Sice ne pro mě, ale pro miliony lidí jistě ano. CoD nastolil úplně nový žánr v hraní FPS. Válka v přímém přenosu, ať už off-line, nebo on-line. Tutorial je řešen na výbornou-formou výcvikového střediska. Dnes to asi nikdo neocení, ale podle mě to byl perfektní nápad.
CoD je jedno velké divadlo přichystané na hráče. Skripty a skripty. Ale co se nedá vytknout, fungují na výbornou. Zbraní je tu hromada, ať už ruských, spojeneckých, nebo německých, podíváme se na různá dějište 2. SV. Hlavní deviza je, že vždy bojujete s partou vojáků, nikdy sami. Tím hra dostala úplně jiný šmrnc a náboj.
Bohužel prostředí není vůbec interaktivní, ale v té době ani nic takového nebylo. Grafika v té době vynikající, vše krásně šlape a odsýpá, adrenalin je hlavní průvodce hry. Nábojů dostatek, lékárniček taky. On-line jsem nikdy nehrál, nemůžu hodnotit. Jinak výborná a povedená hra.

Pro: Adrenalin, prostředí 2. SV., boje, jednoduchá hratelnost, zvuk.

Proti: Omrzí docela rychle, stále to stejné dokola (v rámci znovuhratelnosti)

+21
  • PC 100
Prvý diel jednej z najúspešnejších sérií súčasnosti. A priznám sa na začiatok, že aj môj najobľúbenejší.
Autori chceli stvoriť duchovného nástupcu Allied Assaultu, čo sa im podarilo na výbornú. V niektorých aspektoch ho dokonca prekonáva.

V čom tkvie úspech celého toho Call of Duty? Dôvodov je viacero.

V prvom rade sa autorom podarilo vytvoriť priam až filmovú atmosféru. Celá hra je preto preplnená skriptami a človek ma zrazu pocit, akoby sa namiesto hrania pozeral na film.
Ďalej tu máme hranie za 3 rôzne strany, čo bolo kedysi tiež nevídané, najmä to tak trochu z Nepriateľa pred bránami vylodenie pri Stalingrade v kampani za Rusov. Pamätných scén obsahuje táto hra požehnane ale ich výpis by bol zbytočný, pretože aj tak ich už väčšina z vás pozná :-).

Celé toto vojnové divadlo beží na Quake 3 engine a myslím si, že lepšie vyzerajúca hra na tomto engine nevyšla a už ani nevyjde (to viem naisto).

Prvý diel Call of Duty je ďalšou z rady hier, ktoré môžem zaradiť do kolonky "obľúbené". Je jasné, že dokonalá nie je, no to mi nezabráni v tom, aby som ju niekedy v budúcnosti opäť zase oprášil a dohral od začiatku do konca tak, ako kedysi.
Kedysi, keď akčné hry neboli ani o príbehu, ani o dizajne ale hlavne o strieľaní.

Pro: vojnová atmosféra, akcia, nápadité misie

Proti: kratšia kampaň

+21 +23 −2
  • PC 75
Call of Duty je patrně nejslavnější válečná FPS série a přestože se na ni háže spousta špíny (nutno říci, že mnohdy oprávněně) jde o nesmírně výdělečnou herní značku. Jaká tahle série vlastně je a jakým směrem se ubírá? Tak na tuhle otázku se pokusím prostřednictvím řady komentářů odpovědět.

První díl, jež byl ve své době důstojným konkurentem MoH:AA je zasazen do válečné vřavy 2. sv. války na Evropském kontinentu. Hráč se zhostí role třech vojáků odlišné národnosti (Američan, Brit a Rus) a v jejich kůži zažije spoustu soubojů s Němci a to po boku spolubojovníků. Čas od času se dostane ke slovu i technika a tak se mezi řadou nepřátel objeví především tanky Panzer, dále stíhačky, motorky či běžné nákladní vozy. Nebudou chybět ani skutečné historické potyčky ve více či méně věrohodně zpracovaných misích (např. bitva o Stalingrad, dobývání Berlína, sabotáž lodě Tirpitz,…) Jednotlivé kampaně si není možné vybírat, ale následují za sebou čili napřed USA, GB a SSSR přičemž na závěr následují ještě tři finálové (a vcelku těžké) mise, které jednotlivé kampaně ukončují. Před každým větším blokem misí se přehraje animace o nadcházející akci a mezi misemi nechybí ani deníky, či zprávy, které vás seznámí s pozadím událostí.

Grafická stránka hry dnes sice neoslní, ale není zase tak špatná jak by se mohlo zdát. Je pravda, že prostředí je takové mrtvé a když zrovna nic nevybuchuje nebo se nestřílí, tak okolí působí prázdně, ale vyloženě ošklivé to na pohled není. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla a když má člověk přehled o bojišti a to v CoD 1 má, tak to nemusí být na škodu. Dále trochu zamrzí modely vojáků, kteří působí poněkud kostrbatě a jejich animace z moc nestojí.

Po zvukové stránce není hře co vytknout – palba z kulometů, do toho vzrušené výkřiky vojáků a ještě výbuchy z granátů, no a když se připočte povedená hudba je z toho skvělá válečná atmosféra. A právě atmosféra hry je jedním z největších lákadel. Momenty jako vylodění na břehu Volhy, obrana mostu u Caen nebo útok na budovu Reichstagu jsou nezapomenutelné.

Zřejmě pro všechny díly CoD platí, že spolubojovníci se ve většině válečných vřav automaticky doplňují, pokud některý z nich zemře, přičemž důležité postavy zemřít nemohou, přestože do nich nepřátelé nasypou klidně celý zásobník. Hráč tedy nemá žádnou motivaci se o své spolubojovníky starat, být neustále s nimi a bránit je před nepřáteli, aby přežili co nejdéle a mohli pomoct v boji. Vcelku škoda nevyužitého potenciálu. Co je zajímavým a vítaným prvkem je možnost pouhým najetím kurzoru zjistit přibližný zdravotní stav a výbavu spolubojovníků. Bylo by to daleko užitečnější, kdyby se jim dalo zadat alespoň jednoduché příkazy – ‚následuj mě‘ a ‚počkej tady.‘

Teď něco k herním systémům – CoD 1 je první a také poslední díl (pokud nepočítáme datadisk) kde neexistuje žádný autoheal a hráč se musí poohlížet po lékárničkách a zároveň si stále hlídat míru zdraví. Jako příznivce tohoto klasického systému léčení mě tedy CoD 1 potěšilo. Taktéž povedený se mě jeví systém zbraní, kdy je možné s sebou vláčet dva velké kousky, jednu pistoli a deset granátů. Granáty kupodivu nemusí být stejného typu, jen je škoda, že mezi nimi nelze přepínat - přeci jen mezi nimi jsou jisté rozdíly. Celkový počet zbraní je tak akorát a hráč má vcelku slušnou šanci, že si vyzkouší úplně všechny, pokud tedy chce (puška FG 42 se vyskytuje jen v první polovině USA kampaně, takže zarytí sběratelé zbraní - pozor na to!).

Na závěr ještě pár postřehů:
1)Na začátku hry je výcvik v americkém táboře. Hráč se tedy seznámí se základy ovládání hry, což se sice nováčkům hodí, ale pro ostřílené FPS hráče jde o nudnou zbytečnost.
2)Ač se to zdá prapodivné je možné útočit zblízka všemi zbraněmi (i granátem). Málokdy však najde útok zblízka uplatnění.
3)Cp, Price zemře při sabotáži Tirpitzu. Nabízí se otázka, co dělá v dalších dílech série. Nebo že by to byl jiný Cp. Price? Možná dvojník, bratr, syn,… nebo snaha vývojářů o body k dobru za oblíbenou postavu.
4)Nechybí zde jízdy ve vozidlech, kdy hráč střílí po všem, co se hýbe a jsou tu i dvě mise v ovladatelném tanku T-34 – vcelku příjemné oživení.
5)Sovětská kampaň je z hlediska počtu misí nejdelší a také nejtěžší. Přestože má opravdu hutnou atmosféru byla pro mě nejzábavnější kampaň Britská.

Pro: Válečná atmosféra, tři kampaně za tři národnosti, zajímavá náplň misí, častá přítomnost spolubojovníků

Proti: Nevyužitý potenciál spolubojovníků, slabší AI, vcelku hodně vyloženě koridorových misí

+21
  • PC 80
V době vydání to byl hit, kterej svou filmovou atmosférou každýho dokázal zaujmout. Po druhém dohrání už se tak nerozplývám, nicméně pořád se jedná o slušnou akci.

Mise celkem v pohodě, sice koridorový prostředí, kde vede jediná cesta v před – ale to je pro skripty jaksi nutnost, takže to vzhledem k atmosféře člověk zkousne – pořád se něco děje.

Velmi dobře zpracovaná střelba, vzteklej štěkot německejch zbraní se opravdu povedl.

Co hře ubírá je fakt, že nejde vypnout HUD, mě celou dobu otravoval – u takovéhle hry je přece zaměřovací kříž atd. celkem zbytečnej.

Hudba, kterou jsem si pamatoval jako skvělou, je opravdu dobrá, odpovídající a sednoucí (ruský vylodění), jindy však přehnaně scénická a rušící (záchranná operace v Německu). Hře by neškodilo, kdyby hudbou víc šetřila a potom by třeba jednotlivý skladby víc vynikly v těch pravejch situacích.

80%

Kdo je fanouškem filmu "Kam orli nelétají" přičtěte 10%

Pro: Atmosféra, střelba optikou, historičnost, slušná akce

Proti: Moc hudby, nemožnost vypnout HUD, příliš lineární, celkem jednoduchý, délka

+21
  • PC 85
Dobré poledne a dobrou chuť, pokud právě obědváte, právě jste si naladili naprosto zbytečný komentář ke hře, ke které už bylo řečeno vše... Call of Duty jsem v době svého vydání nevnímal jako takovou legendu, byť hodnocení ve Score bylo hurónské (93%). Přesto vzpomínám na velmi intenzivní kampaň, která byla v několika aspektech o krok před Medal of Honor. Call of Duty se i v singleplayeru hrálo nečekaně rychle. Válka byla neúprosná, neustále vás něco hnalo kupředu, výbuchy se ozývaly ze všech stran a kolem vás běhala parta spojenců i nepřátel, jejichž vzájemné přestřelky umocňovaly atmosféru boje na život a na smrt. Nevybavuju si situace, kdy by umělá inteligence selhávala, parťáci by vás nechali na holičkách, nebo se rozutekli někam kamikadze stylem, a tím vám zhatili dokončení mise. Vše běželo jako na drátkách.

Graficky hra ždímala vysoce modifikovaný Quake III engine na maximum. Opět bych zdůraznil, že je těžší vytvořit věrohodné reálné prostředí našeho světa než starověké kobky, mýtické chrámy, či vesmírné stanice z budoucnosti, tudíž graficky hodnotím Call of Duty ještě nepatrně výše než např. SW: Jedi Academy, což je také jedna z posledních her, která užívala plody Quake III enginu. Propracované válečné prostředí bylo důležité pro pocit hráče, že je „uvnitř“, v tomto bylo Call of Duty také jednoznačně o krok napřed před Medal of Honor, při nejmenším v polorozbořených exteriérech.

Důvodem, proč si hru pamatuju a proč jsem byl de facto přinucen ji věnovat více času, než jsem chtěl, byly LAN párty se spolužáky. Nechápal jsem, proč nemůžeme prostě hrát Counter-Strike, všichni museli pařit Call of Duty, takže jsem musel taky. A světe div se, byla to opravdu zábava. CoD se podle mě trefila do nejlepšího místa na pomyslné přímce realističnost-arkáda… Tedy, asi je to více arkáda, ale jde o to, že hra vypadá na první pohled realisticky, ale přitom je neskutečně „user friendly“ – chopíte se kulometu a běžíte střílet… Řekl bych, že to byl i jeden z důvodů, proč Wolfenstein: Enemy Territory příliš neprorazil. Ty dvě hry na první pohled vypadaly podobně, ale Enemy Territory disponoval systémem pohybu Quake III Areny, což bylo jednak pro hráče těžké podchytit a také to působilo v prostředí druhé světové války jako pěst na oko. Call of Duty vycházel hráčům vstříc, a přesto měl alespoň základní progamingový potenciál (byť zdaleka ne takový jako CS apod.).
+20
  • PC --
Stručný komentář:
Hra Call of Duty je bezesporu to nejlepší, co nám může série nabídnout. Ve hře si vyzkoušíme spoustu aktivit a tím je hra dostatečně různorodá a nedostaví se pocit stereotypní akce. Pro milovníky stříleček z 2. sv.v. je naprostou nutností hru dohrát. Naprosto fantastické jsou mise za Rusko, zejména bitva o Stalingrad. Ale i ostatní jsou kvalitně zpracované a budou vás bavit. Hra na dnešní dobu určitě nenadchne grafikou (zejména pro mladší hráče), ale rozhodně se nemá za co stydět, jelikož dokáže nabídnout to, co vetšina stříleček v dnešní době postrádá...zábavu.

Pro: hratelnost, skvělá hudba,příběh,Ruské mise - Stalingrad

Proti: nějaký ten bug,grafika již zestárla

+19
  • PC 90
Až sa bude raz zostavovať rebríček najkultovejších hier histórie, tak myslím že séria Call of Duty je žhavý kandidát. Pamätám si presne keď som hru hrál prvýraz v Apríly 2004, čiže to onedlho bude 10 rokov. Svojho času spustila hra ozajstný poprask a myslím že to že dnes už má na konte niekoľko pokračovaní, tak to z nej robí skutočnú kultovku. Kampaň za americkú, britskú a ruskú stranu kde začínate v normandii ako výsadkár 101. brigády, za Britov bránite pegasus bridge a za Rusov sa prebíjate Stalingradom a na záver dobýjate Berlín. Našlapaná hra s odkazmi na mnohé vojnové filmy (začiatok v Stalingrade je jasný odkaz na film "Enemy at the Gates"). Mimochodom dabing tu obstarali takí herci ako Jason Statham či Giovanni Ribbisi.

Pro: atmosféra, bitky, zbrane, akcia, hudba, dabing

Proti: herná doba za jednotlivé strany je krátka

+19 +20 −1
  • PC 100
Pro mě se jedná nejen o nejlepší válečné FPS, které jsem kdy hrál, ale o hru, jejíž zábavnost ještě žádná jiná hra u mě doposud nepřekonala. Nejspíš to tak již bude navždy, jelikož nostalgické vzpomínky (ať už jakkoliv zkreslené), vždy tak nějak zahřejí u srdce. Každý máme nějakou hru, na kterou nedáme dopustit a pro mě je to první Call of Duty.

Ve své době to bylo neskutečné zjevení, doslova filmově zpracovaná hra, která se nejspíš dost inspirovala i u seriálu Bratrstvo neohrožených či filmu Nepřítel před branami. Nabitá akce. Poprvé jsme měli možnost mít pocit, že máme kolem sebe válečné spolubojovníky. Celé to na mě působilo, že jsme jedním z vojáků a kampaň jsem prožíval. Hře navíc hodně pomohlo i to, že byla kampaň rozseknuta na tři části (britskou, americkou a ruskou) a díky tomu působila ještě rozmanitěji. V té době i naskriptované situace utužovali zážitek (dnes jejich přílišné používání může být spíš i na obtíž).

Ovšem to hlavní gró je multiplayer. U toho jsem totiž strávil stovky (určitě přes tisíc) hodin a poznal spoustu nových lidí. Tou hrou jsem svého času žil (asi jako dnešní CS hráči). Dodnes mě žádný jiný MP nepřišel tak zábavný a nemyslím si, že někdy u některého vydržím tolik hodin (i kdybych na to měl čas). Navíc mi přijde, že oproti novějším dílům byl ten MP i tak nějak těžší.

Ale i SP jsem prošel minimálně pětkrát (spíš víckrát) a určitě si ho ještě někdy zahraji. Pro mě zůstává COD 1 nejlepším dílem, nejlepší FPS hrou a mojí TOP hrou. Samozřejmě, že zub času se na grafice (asi i hratelnosti) podepsal, ale je to téměř patnáct let stará hra. Já si myslím, že více méně se zub času podepíše na každé hře (ať si zarytí fanoušci tvrdí, co chtějí), ale důležité je, jak hra působila ve své době a to je za mě skvěle.
+18
  • PC --
Když jsem si znovu po letech zahrál první díl, zjistil jsem, jak málo se toho v sérii skutečně změnilo. Už zde IW ukazují svůj smysl pro detail a talent prezentace. Základ je velmi primitivní, ale podávaný tak perfektně, že tomu jeden jen těžko může uvěřit.

Animace nemají obdoby. Když jste například naloděni společně se svou jednotkou a sledujete jejich vyděšené obličeje, jak se rozhlíží doprava doleva, upravují si přilbu na hlavě, či se instiktivně snaží uhýbat okolním výbuchům, nevěříte svým očím. Ale zde se IW podařil husarský kousek - ty animace vůbec nevypadají vážně, ale naopak působí odlehčeně aby hráč přeci jen nabyl dojmu, že jde o videohru, o prostředek k zábavě. Osobně mi je z přehnaně vážných titulů na nic (stejně tak z přehaně stupidních - viz. Saints Row 2 apod.). Zlatá střední cesta.

Perfektní level design. Především ve Stalingradu, kde by se téměř post-apo atmosféra dala krájet:) (jen se podívejte na město v dáli v první misi za rusy, tenhle obrázek budu mít v hlavě navždy). Také se tu pěkně podařilo vývojářům zachytit, jak to asi v tom Rusku, kde bojoval každý, kdo udržel zbraň v ruce, vypadalo.

Vytknout hře ale musím gameplay a 'příběh'. Téměř celou hru stačí držet W a střílet všchno, co se hne. Celou dobu plníte přiblblé a stále opakující se úkoly jako je vyřazení protileteckých zbraní, získání důležitých informací, osvobození zajatých vojáků apod. COD pouze rekonstruuje ordinérní situace druhé světové války (třebaže v kulisách zajímavých historických bitev jako je třeba právě ta u Stalingradu apod). Radši než obsáhnout větší část druhé světové války bez jakéhokoli příběhu bych viděl například osudy členů menší jednotky. Každopádně se mi to hraje mnohem lépe než jakýkoli jiný díl. Zabíjení nácků bude mít vždycky svoje kouzlo.:)

Pro: audiovizuální zpracování, prezentace

Proti: samotná hratelnost není nic moc, postrádá pořádný příběh

+17