Znáte takový ten meme obrázek na kterým je Gandalf držící AK- 47 a je u něho napsáno: ,, When you give a fantasy RPG player some FPS game to play"? Tak nějak jsem se cítil během hraní téhle klasiky. Zjistil jsem, že při hraní těhle her si velice rád jen tak v duchu role-playuju, takže během veškerého mého progresu válečnými poli jsem si představoval, že tam opravdu jsem, tedy prožíval jsem to jak blázen. A je to fakt jízda. Díky opravdu uvěřitelné válečné vřavě, výkřiků, výbuchů, střelby atd. má hra perfektní atmosféru a onen válečnej feeling zvládla na jedničku. Různorodost prostředí je uspokojivá, hudba velice hezká a na příběh dlabu, já chci jen střílet hitleráky. A musím říct... byť z celého srdce nenávidím Sovětský svaz (dokonce ještě o chlup víc než nacistické Německo), tak musím přiznat, že bitva ve Stalingradu je největší vrchol hry.

Je škoda, že mí drazí soudruzi, udatní yankees a ani styloví englishes se neměli moc k tomu, aby taky něco zastřelili. On potom člověk se cítí, že je na celou tu válku sám, když spojenci umí jen křičet, běhat a střílet jak stormtrooper. Jo, a AI nepřátel taky nic moc.

Ale i tak se to senzačně hrálo. Pokusil jsem se to hrát na nejvyšší obtížnost, abych ten válečnej feeling měl co největší, ale dostával jsem tak strašně na prdel, že jsem si to přeci jen musel snížit. Díky bohu, že jsem nezažil vojnu. Jak bych dopadl. Plus by mě jako máničku ostříhali do hola, to bych nedal...