Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Už je to několik let, co jsem dohrála všechny díly série Black Mirror. Moje obavy, že se mi vybaví veškeré řešení hádanek a puzzlů, se však naštěstí ukázaly jako liché a hru jsem si užila téměř, jako bych ji hrála poprvé.

Hra začíná v menším městečku Biddeford, jehož obyvatelé zrovna neoplývají přívětivostí. Jednoznačně však největším mizerou se hned od první chvíle stává Fuller, zaměstnavatel hlavního hrdiny Darrena, kterému dává pořádnou sodu.

Příběh mě bavil od začátku do konce. Líbilo se mi také, že každá postava, na kterou jsem narazila, měla svůj určitý charakter. V důsledku toho rozhovory probíhaly osobitě a zajímavě, a neměla jsem vůbec potřebu je přeskakovat.

Hru se mi podařilo dohrát téměř bez záseku. Ten jediný se mi stal na konci poslední kapitoly (kdy jsem nebyla schopná přijít na kombinaci obrázků u lan, na kterých byly zavěšené pasti.). Vše mělo ale jinak logické řešení a v případě potřeby byl k dispozici deník s užitečnými poznámkami.

Během hraní jsem si uvědomila, jak moc mi v dnešních hrách chybí český dabing. Ač jsem již na angličtinu zvyklá a nevadí mi, slyšet ve hře češtinu pro mě byl příjemný zážitek a hru jsem si tak užila o to více.
+44 +46 −2
  • PC 70
V pokračování Posla Smrti jsem nikdy nedoufal a ani mi něco takového nepřicházelo na mysl, vzhledem k ukončení příběhu. Přesto ale německá Výroba Brusinek tento počin vytvořila a já se po opakovaném zdolání prvního dílu pustil do hraní.

Hned na začátku mě potěšil hlas Darrena Michaelse, který jsem byl zvyklý slýchávat 10 řad z úst Daniela Jacksona respektive Davida Prachaře v seriálu Hvězdná brána. I když se Darren nemůže Samuelovi rovnat a předčí ho snad jen ve velikosti svých kapes, nebyl mi úplně nesympatický, zvlášť když sem tam prohodil vtipnou hlášku. Nejvíce jsem se zasmál při kliknutí na počítač, kdy Darren prohlásil: „Nové Pentium už bude brzy na trhu, ale kdo by tak výkonný počítač potřeboval? Dokud mi půjdou spustit adventury od Sierry, tak nový počítač nepotřebuji.“

Co mě naopak vůbec nepotěšilo, byl Biddeford a adventuru jsem kvůli neskutečné nudě odložil před koncem druhé kapitoly téměř na půl roku k ledu. Ještě, že jsem se nakonec k hraní vrátil, protože se začátkem kapitoly třetí se děj přesouvá do vesničky Willow Creek a později také do Walesu, kde se konečně začíná dít něco pořádného.

Díky starým známým lokacím v novém kabátě, kdy se ze sanatoria stal hotel vedený bývalým vetešníkem Murrayem, veprostřed vesnice je jarmark a zámek tetičky z Walesu pomalu chátrá, dostává i druhý díl temný nádech, který si poté drží až do konce. Zamrzí snad jen jiný hlas všech původních postav, které přežili vraždění před dvanácti lety.

Co se naopak vůbec nezměnilo, je hrad Black Mirror, který je stejně hororový, jako dříve. I když na něm lze projít jen pár lokací, nenudil jsem se ani chviličku a atmosféru ještě dokresloval kurzor myši, jehož vzhled lze v nastavení přepnout na ten z prvního dílu.

Jako v každé adventuře se i zde vyskytuje pár nelogických úkonů (přivázání stříbrné lžičky nití na schody), ale na převážnou většinu lze přijít logickým uvažováním. Celkově se dá říci, že Black Mirror 2 důstojně pokračuje ve šlépějích svého předchůdce, ale nikdy ho nepřekoná.

Pro: dabing Darrena, vtipné hlášky, staré lokace v novém kabátě, Hrad Black Mirror, hudba

Proti: Biddeford, trapné hlášky, dabing ostatních postav

+34
  • PC 80
Pokračování nejlepší české adventury se sice chopili němečtí vývojáři, ale i tak jsem se na hru hodně těšil a měl na ni vysoká očekávání.

Základem každé adventury je chytlavý příběh a vzhledem k tomu, že je to pokračování, tak musí logicky vycházet z předchozího dílu. A zde se mi líbí, že začínáme v americkém městečku Biddeford, který vlastně s původním příběhem kromě několika náznaků (obraz starého majáku, skládačka s farnosti Warhmhill, atd.) vůbec nesouvisí. Právě tento pozvolný start podle mě hodně pomáhá hráči se sžít s obyčejným klukem, který je ve skutečnosti někým jiným, než si sám myslí. Tato "rozjížděcí" část ale zabírá celé dvě kapitoly, tedy cca třetinu hry, což na někoho může působit jako přespříliš.

Následné první kroky ve Willow Creek pak poukazují, jak daná oblast celkově děsně upadá (ať už se Murray snaží sebevíc). Pochmurná atmosféra na hradě Black Mirror tomu pak dává korunu. Během hraní mě teda moc nebavila část v kanálech a bunkru, ale jinak bylo tempo postupu příběhu pro mě vyhovující. Akorát závěrečná pasáž u portálu na mě působila trošku podivně a úplný konec s hořícím hradem a neukončeným příběhem mě potom při prvním hraní trošku naštval. Tenkrát jsem musel na další díl (a český dabing) čekat několik let, to
naštěstí dnes již odpadá
.

Je super, že sem tam narazíme na někoho známého z jedničky, ale úplně nejvíc se mi líbila postava Angeliny. Ta je na začátku ta hodná, pak je obviněná z vraždy, pak je zase dobrá, pak se ztratí, na starém panství Lady Eleanor zase zjistím, že je zlá, pak se v dopise snaží naznačit, že je s Darrenem a nakonec je to Darrenova sestra a hlavní padouch. Fakt jsem si během hraní nebyl jistý, co od ní očekávat a byl jsem napnutý z toho, co se bude dít dál. Naopak se mi moc nelíbí zakomponování skrytého křídla na hradě, kde i v době Samuelova návratu tajně žila jeho žena Cathrin.

Jsem velice rád za český dabing, který ale nemá tak dobré obsazení jako u předchozího dílu. Jedinou výjimkou je hlas Darrena v podání Davida Prachaře. Jeho hlas se dobře poslouchá, ale občas mi přišel trošku tišší, než u ostatních, takže jsem mu špatně rozuměl. Stejně tak se mi u rozhovorů několikrát stalo, že jsem nepoznal, kdy si daný text Darren říká pro sebe a kdy nahlas. Hlasy ostatních dabérů pak byly pro mne bohužel spíše nevýrazné. Taky mě trošku zamrzelo, že se o namluvení některých postav z jedničky nepostaral stejný herec/herečka (Murrayho v podání pana Ptáčníka jsem se naštěstí dočkal později u trojky). Co mě ale zamrzelo více, bylo rozcházení textu a dabingu (jiná slova, nebo celá postava Bobbyho, která by měla podle textu koktat, ale dabér nekoktá) nebo i nejednotnost ve výslovnosti jména Murray (někdy je to anglicky "Mary", jindy po vzoru jedničky "Muráj").

Grafickému zpracování není moc co vytknout, vše vypadá dobře. Je fajn, že titulky dialogů jsou zobrazeny pro každou postavu různou barvou. Bohužel se ale několikrát stalo, že se mi vzhledem k barvě okolí daný text špatně četl (nejhorší byl Murrayho světle hnědý text v prostředí žluto hnědé recepce).

S herními prvky jsem víceméně spokojen. Je super, že je již možné si nechat zvýraznit všechny aktivní předměty. Ve hře je pořád možné umřít, ale hra se následně vrátí před špatné rozhodnutí. To vše jsou už takové nepsané standardy moderních adventur. Naopak zamrzí "syndrom Hermioniny kabelky", kdy si Darren bez problému vezme do inventáře žebřík.

Minihry a puzzly ve hře jsou často snadné, ale pár obtížnějších se tu najde (problém mi dělala hlavně identifikace Reginalda Borise na policii, bludiště v kanalizaci, kde jsem se několikrát ztratil a závěrečný obří stroj, kde byly docela blbě vidět symboly na sloupech).

Pokračování sice nedosahuje kvalit vynikajícího prvního dílu, ale řekl bych že je to povedená adventura a rozhodně mu ostudu nedělá. Mé výsledné pocity jistě ovlivnila i přítomnost českého dabingu (i když ne tak povedeného). Každopádně mě hraní fakt bavilo.
+32
  • PC --
Obstojné pokračování, sice bez atmosféry a kvalitního dabingu, ale zvědavost z rozuzlení příběhu mě hnala dál.

Hra je spíše jednodušší, některé hádanky jsem udělal omylem, jiné byly zase trapně jednoduché. Kvituji kombinování předmětů pomocí kolečka myši a deník! Skvělý nápad.

Graficky povedené, videa by mohly být delší a kvalitnější (na outro jsem se musel podívat dvakrát, abych se ujistil, že mi ani jedna z těch deseti vteřin neunikla), hudba je moc pěkná. Oproti tomu český dabing je svou kvalitou pod pod podrážkami pod bot pod povrchem pod zemským. Je až neuvěřitelné, že dabérka s nejafektovanějším hlasem EVER dostane hned čtyři role! Když jsem zaslechl Batese, Victorii nebo Mordreda, málem jsem se zadusil smíchy. Kromě toho výslovnost anglických slov je příšerná (to je nikdo nekontroluje?).

Hlavní postava má neustálou potřebu komentovat každou hovadinu, předměty je potřeba někdy i 3x prozkoumat, abych je mohl použít (tlačítko, hm - asi otevírá tyhle dveře, hm - zkusím ho zmáčknout, hm - no vida, dveře se otevřely). Nastrkat si do kapes žebřík, figurínu v životní velikosti nebo dokonce několikametrovou požární hadici, to se taky jen tak nevidí.

Během hraní jsem se nudil jen výjimečně, rozhodně se nejedná o špatnou adventuru, ale některé věci nejsou dotažené do konce, příběh má (stejně jako první díl) spoustu děr a některé momenty se dějí dost předvídatelně nebo se sakra velkou náhodou. Na mé konečné hodnocení nemá dabing vliv, protože se jedná o složku hry, na které se samotní autoři přímo nepodíleli. Přesto je pro mě celá hra spíše zklamání.

**/5
+31
  • PC 75
Posel smrti 2 není špatná hra. Jen ji musím srovnávat s prvním dílem a tady mi to prostě po všech stranách trošku pokulhává. Tam kde jednička měla všechno geniální, dvojka má všechno jen mírně nadprůměrné.

Grafika je vyhlazenější, lepší ale o nějakých nádherných obrazech jaké byly v prvním díle si můžete nechat jen zdát. Nabízí sice staré známé lokace v nových podobách, ale ty nejsou zdaleka tak působivé. Dabing je slušný, hudba mě chvílemi přišla otravná, protože přeřvávala dialogy a to i přes to, že jsem ji ztlumil. A vadil mě titěrný a slabý font titulků, které občas nešly přečíst. Působivé animace z jedničky jsou bohužel pryč, mezi kapitolami máte jen nejasné snové sekvence, doslova odfláklé je asi pětisekundové outro.

Hratelnost se příliš nezměnila. Kombinace jsou opět vesměs logické, zmizelo otravné čekaní než Vám někdo něco udělá a v drtivé většině objevování se aktivních míst. Hrdina většinou okomentuje proč něco nejde zrovna teď a dá Vám stopu, že to později půjde. Stejně jako v prvním díle nepotřebné aktivní místa mizí a ty co zůstanou víte, že budete v budoucnu potřebovat. Vzhledem k tomu, že hra je z roku 2009, tak pohodové ovládání a moderní featury považuji za samozřejmost, nechybí tu ani označování aktivních míst pomocí mezerníku. Díky bohu za to, protože některé místa jsou opravdu titěrné a vzhledem k tomu, že označení probíhá téměř neviditelnou lupou, občas si zapátráte i s touto vymožeností. Hra je mnohem delší než první díl, obsahuje opravdu spoustu puzzlů, na druhou stranu díky označování i celkem jedoduchá, vyjma asi 2-3 puzzlů jsem nemusel ani koukat do návodu.

A co příběh? Slušný ale s výhradami. Děj se přesouvá do roku 1993, hlavní hrdina je moderní mladík, který poslouchá grunge a na vše má hbitou odpověď. Dalo by se taky říct, že je to arogantní kretén, který neustále shazuje všechno a všechny co komentuje. Navíc je to zapřísáhlý skeptik, který po všem co prožije stále nevěří na kletby, duchy a nadpřirozeno. Něco jak Scullyová v Akta X. Ke konci se pravda trošku usměrní a začne být normální, ale ze začátku mě lezl na nervy.

A vůbec začátek stojí za hovno. Místo staroganlického sídla se s Darrenem ocitnete v malém americkém městečku a první dvě kapitoly se odsud nehnete a řešíte blbosti. Během toho se Darren zamiluje, odhaluje vraždu a tajemného muže co po něm jde, ztrácí matku a hra se pozvolna rozjíždí. Budete odhalovat opět tajemství rodové kletby Gordonů a co s ní má společného Darren i jeho láska Angelina. Vrátíte se na staré známé místa jako Willow Creek, kde po turistickém boomu opět chcípl pes, Ashburry ze kterého je hotel a nakonec i na Black Mirror. Opět se objeví pár krvavých mordů, opět potkáte některé staré postavy a dojde k pár nečekaným zvratům.

Tvůrci chytře počítají s tím, koho bude hráč po dohrání jedničky podezírat a tak překvapí zase trošku jinak. Jenže zatímco v jedničce to zpětně smysl dávalo, ve dvojce to nefunguje. Pokud víte, kdo za vším stojí, chování té postavy je většinu hry naprosto nesmyslné - a nebo je postava mistr světa v přetvářce.

Každopádně dvojka byla velmi slušná hra, z herního hlediska nemám výhrad, ale příběhově mi to přišlo trošku jako nastavovaná kaše a filler. Cliffhanger na konci je opravdu na naštvání, naštěstí třetí díl vznikl relativně brzy poté.
+31
  • PC 80
Byla jsem zvědavá, s čím tvůrci, tentokrát z Německa, přijdou ve druhém série adventur Posel smrti. Jaká další hrozivá tajemství budu odhalovat a zdali se setkám s některými postavami z předchozího dílu. Možná bych byla raději, kdyby ne, ale o tom až dále.

Ze začátku mi sice chvíli trvalo, než jsem si zvykla na prostředí, které bylo tak odlišné od prvního dílu, ale zpětně mi ten pomalejší rozjezd přijde osvěžující. Alespoň jsem tak celou hru nebyla ponořena v depresi Willow Creeku. Příběh jako takový byl napsán dobře a překvapivé zvraty fungovaly. Ovšem konec hry považuji za uspěchaný a možná i přitažený za vlasy (opravdová matka, požár, chování Angeliny).

Darren jako hlavní postava nebyl špatný, a i když jsem nad některými jeho "vtipy" kroutila hlavou (to ovšem říká někdo, kdo nemá moc smysl pro humor), tak jsem si ho docela oblíbila. Bral věci s nadhledem, ocital se v situacích, ve kterých by se většina lidí zhroutila, ale on se nebál využít svůj důvtip a pomocí hliníkové misky urvat zámek, například. Někdy hádanky řešil téměř jako MacGyver, na což i sám Darren poukazoval, ovšem někdy se choval, jak kdyby nebyl nejostřejší tužkou v penále.

I zbylé postavy, na které jsem v průběhu hry narazila, mi přišly uvěřitelné, každá z nich měla svou osobnost a nemohla být řeč o nějaké šablonovitosti. Co mě ovšem zklamalo, tak byla změna dabingu u Batese a Viki a navíc místo o 12 let starší Viki mě čekala vzhledově a hlasem o 20 let mladší Viki. Změnu hlasu a vzhledu by šlo ještě přijmout, ale změna chování a charakteru se mi nelíbila. Také mi přišlo škoda menšího využití některých postav, například Ralf, opravdová matka.

Lady Eleanor, mohl bych si půjčit kousek bavlny?
Ale jistě.
Asi tak dva metry.


Hádanky byly zhruba ve stejném počtu jako v prvním díle a nepřišlo, že by byly nějak originální a popravdě ani moc zábavné. U čeho jsem se ovšem nasmála, tak byly situace, kdy si Darren narval do svých kapes třeba 5 m dlouhý řetěz, celou figurínu, motorový člun a samozřejmě i žebř. Už jsem jen čekala, kdy si do kapsy narve betonový nosník. Tohle neberu jako výtku, je to u adventur zcela běžné, ale pobaví to vždy.

Na závěr bych ještě ocenila hudbu, která skvěle dokreslovala ponurou atmosféru. A také byla lepší manipulace s předměty pomocí kolečka myši. Hra mě svým ukončením navnadila na další díl a těším se na něho.

Pro: příběh a dějové zvraty, postavy, hudba, prostředí zámku

Proti: málo hádanek, nevyváženost hlasitosti hudby a dabingu postav

+28
  • PC 90
Posel smrti 2 už bohužel nedosahuje kvalit prvního dílu. První nedostatek vidím v pomalém rozjezdu. (Naštěstí od druhé kapitoly začne přituhovat a ve zbylých kapitolách se dočkáme stejné porce napětí jako v jedničce.) Dalším nedostatkem je dabing a některé dialogy. Velmi otravný mi pak připadal protivný hlavní hrdina, který se často choval a mluvil jako namyšlenej trouba. Plusy zase vidím v úžasné grafice, skvělé hudbě a hlavně poutavém příběhu, který zajímavě rozvíjí díl první. Také některé staré lokace z nových úhlů mě potěšily. Zajímavou novinkou je možnost přeskočit některé hádanky, což rozhodně nebyl špatný nápad. Další novinkou je že si náš hrdina vede deník, ve kterém má zapsané různé poznámky a všechny úkoly. I přes drobné vady na kráse považuji Posla smrti 2 za povedenou Adventuru, která rozhodně nedělá prvnímu dílu ostudu.

Pro: Hudba, příběh, atmosféra, staré a nové lokace.

Proti: dabing, pomalý rozjezd.

+26 +27 −1
  • PC 80
Že má Posel smrti pokračování jsem zjistil vlastně dost pozdě (tak 7 let po vydání), protože mi vůbec nepřišlo na mysl, že by se toho mohlo chopit zahraniční studio. A teprve před pár měsíci jsem si všiml, že to vlastně nemusí být vůbec špatné, což mi nepřišlo na mysl už vůbec.

Po Alter Egu je to pro mě druhá adventura za sebou bez návodu. Tady dokonce bez jediného záseku. Dají se adventury naučit? Nebo jsou tyhle tak strašně jednoduché? Asi obojí a asi bych si měl zase po delší době zahrát nějakou z 90. let, ať mě ten optimismus přejde.

Nesouhlasím zcela se třemi věcmi, co se tu kritizují. Že špatný úvod, nesympatický hrdina a špatný dabing. Úvod v Biddefordu mě vlastně bavil úplně nejvíc. Tam se objevovaly jen drobné střípky souvislostí s jedničkou a tyhle drobnosti mě bavily. Navíc prostředí bylo neokoukané a moc fajn. Už v úvodních dvou kapitolách mně bohužel došly téměř všechny budoucí jakože zvraty a odhalení. (všechny až na jedno , a sice, že Angelina je sestra). Přišlo mi to ale tak jasné, že jsem měl skoro pocit, že to na tom ani nestojí.

Postava Darrena mi přišla hrozně dobrá. Fakt nechápu, co je s ní špatně. Asi proto, že jsem taky arogantní a drzý postpuberťák. Naopak já bych v některých situacích byl asi ještě mnohem arogantnější a drzejší (viz scéna drben na poště v Biddefordu).

Dabing mi přišel OK, hlas Davida Prachaře mám moc rád (ano, také Daniel Jackson), zbytek jsou hlasy neznámé, ale v pohodě. Samozřejmě, že jedničce se v tomto ohledu nic nevyrovná (tam byla dabérská extratřída) a navrátivší se postavy bohužel mluví jinak. Velká škoda, protože v době tvorby tohoto dabingu všichni ti úžasní dabéři z jedničky ještě žili a dnes v podstatě skoro všichni už ne. Vyloženě průšvih je pro mě snad jen Victorie, a to nejenom dabingem, ale i vizuálem viz komentáře mattesaka a hellhouse99. Ale v podstatě buďme rádi, že dabing vůbec vznikl.

Co se mi nelíbilo byla možnost dodatečné nápovědy a možnost přeskočit hlavolamy. Tohle ať si strkají do hidden object her a ne sem. Motivace patlat se s hlavolamy pak v podstatě chybí. Stejně jsem je dal, ale je to asi jakoby vám cestovní kancelář nabídla za stejnou cenu buď dvoudenní dopravu autobusem, nebo okamžitý přesun do letoviska. Bez toho prvního si člověk toho cíle ani neváží a to druhé nedává smysl, ale když vám to nabídnou, je to až moc lákavé pokušení.

Mrzelo mě taky dost krátké zakončení, které ve mně nenechalo dobrý dojem, ale věřím, že to bude rozpracováno v trojce, kterou záhy kupuji.

Všiml jsem si, že jsem vlastně moc nevysvětlil, proč dávám tak vysoké hodnocení; no prostě visel jsem na každém slově, příběh mě pohltil, grafika je skvělá, mělo to spád a oceňuji, jak citlivě s původní látkou pracovali zahraniční tvůrci. Čekal bych, že nebude kámen na kameni a ono všechno sedí.
+26
  • PC 75
Troufám si říct, že každý hráč, který si zahrál tajuplnou adventuru Black Mirror, neboli Posla Smrti, si jistě nechtěl nechat ujít i její pokračování v podobě tohoto druhého dílu. Mezi ně jsem patřila i já. Neodolala jsem a natěšeně si sedla ke hře. Tentokrát to vypadá, že se vás prokletí rodiny Gordonů vůbec netýká, jelikož hrajete za jistého Darrena Michelse, pracujícího v Biddefordu v Maine, který rád fotografuje a pracuje pro jistého Fullera.

A tady máme menší zklamání.. Pro někoho možná banalita, avšak pro mě je čas strávený s hlavní postavou adventury dosti klíčový. Jak jinak se máme vžít lépe do adventury, když nám je hlavní hrdina nesympatický a při každé jeho druhé větě se chytáme za hlavu nebo zvedáme oči v sloup..? Nejprve jsem si myslela, že tenhle vcelku pohledný mladík by se mohl předchozímu charismatickému Samueli vyrovnat, jakmile se trochu projeví jeho osobnost, ovšem to mě hned ze začátku hořce zklamalo. Připadalo mi, jakoby se tvůrci snažili ze všech svých sil naklonit si hráče za každou cenu k novému hrdinovi. Bohužel to na mě působilo (alespoň prvních pár hodin hraní) dosti uměle a jaksi přiškrceně. Pan "rádoby vtipný" a tak trochu puberťácký chytrolín je dosti zvláštní kombinace. Nevím jestli jsem si během hry zvykla, nebo náš mladíček během celého příběhu pomalu dospěl, avšak až po delší době hraní jsem to už tolik nevnímala.

Jinak hra má nejdříve trochu nudný spád, jelikož vše teprve pomalu objevujete, ale později se vše rozjede už daleko rychleji. Grafika a celková atmosféra z předešlého dílu je opravdu dosti rozdílná. Není to špatné, některé lokace jsou velmi zdařilé, avšak jindy jsem měla pocit, jakoby mi tento díl nepřinesl nic moc nového. Hodně míst je převzato z prvního dílu i když je vše v novém kabátku. Lokace byly sice zajímavé (zámek Black Mirror je ještě strašidelnější než předtím), ale neměla jsem pocit, že bych cestovala např. z Ameriky do Anglie, a už vůbec ne, že jsem navštívila X desítek míst, a potkala velkou spoustu postav, jak slibovali tvůrci.

Postavy ve hře jsou také převážně vzaté z prvního dílu, avšak moc upovídaní zrovna tedy nejsou. Až tedy na Darrena. Spíše se více informací dovíte z dopisů, deníku, výstřižků atd.

Co se týče ovládání, můžete si nastavit obtížnost, nápovědu, interakci předmětů atpod. Osobně si však myslím, že hádanky jsou spíše lehčího rázu. Občas se můžete zaseknout však u hloupostí, typu, že kliknete na předmět a teprve až po jejím opětovném (někdy 3. až 4.) kliknutí, Darren po důkladném okomentování něco konečně udělá.

Co mi velice ubíralo na životě byli úděsné problémy se zvukem a "lekačkama". Nevím, zda je to dabingem, či špatným ozvučením, avšak postava chvílemi něco důležitého (co vám má pomoci ve hře) mumlá a vzápětí na vás zařve úplně normální větu typu "Nebudu ho rušit!!!!". Také jsem nepochopila, že pokud si vypnu úplně všechny zvuky kromě dabingu, vzápětí se stane nějaká hrůza, kdy člověku tuhne krev v žilách a strašlivá znělka a úpění na vás křičí na plno i když máte zvuk na 0 procent-což tedy opravdu nechápu. U jiných her nebyl nikdy problém. Co dodat-se zvukem jsem si opravdu užila.

Příběh se mi nicméně líbil, byl to dobrý nápad, ačkoli maličko předvídatelný.. (Např. co se týče maminky Darrena, či jeho krásné přítelkyně Angeliny) Pravá matka Darrena není samozřejmě nikdo jiný než Cathrine.. Angelinina spojitost s Gordony

Na závěr bych chtěla podotknout, že tento díl Posla smrti je narozdíl od jeho prvního dílu rozhodně více hororový a lekavý. Já dávám spíše přednost jakémusi kouzlu atmosféry a tajemna než přímo chvilkami čiré hrůzy, kdy vás něco či někdo zabije, vy to nečekáte a leknete se jakmile se přes celý monitor objeví zakrvácený obličej Darrena :-))
Celkový verdikt, hra stojí za zahrání, ačkoli byl první díl lepší. Stejně mi to ale nedá, a myslím, že si ještě zkusím třetí díl a budu doufat, že u toho neumřu strachem :-))

Pro: Zajímavý příběh, možnosti obtížnosti.

Proti: Hlavní postava, stejné lokace, lekavé scény, zvuk.

+25
  • PC 60
Úvod druhého dílu Posla smrti byl pro mě takový rozpačitý. Jako jít na rande s holkou, jejíž jste znal sestru a ta byla skvělá, ale tahle holka je taková... jiná. Je sice hezčí, ale trochu ji chybí charisma. Má pěknou postavu i šaty, ale nepříliš hluboké oči. Snaží se být vtipná, ale moc ji to nejde. A tak doufáte, že se to časem zlomí a po troše vína ji přijdete na chuť... Aspoň, kdyby v té vinárně nehrála tak příšerná hudba!

Postupem času, tj. po několika úvodních kapitolách si řeknete, že na lásku už to sice nevypadá, ale mohlo by z toho být alespoň docela fajn kamarádství. Třeba není nutné srovnávat s její starší sestrou. Vezměme realitu takovou, jaká je - tahle holka je jiná a jako takovou je třeba ji brát. Třeba bude i tak stát za to...

Ke konci je už jasné, že to láska nebude a nejste si jisti, zda stojíte aspoň o to kamaradství. Naděje, že vás holka něčím překvapí, pohasla. Posloucháte ji už jen napůl ucha a začínáte se těšit, až rande skončí. Byl to takový nemastný, neslaný večer bez toho správného kouzla.

Druhý den už jen matně vzpomínáte, s kým jste to vlastně byli. Průměrná holka, která vás nalákala na vzpomínku na svou starší, charismatickou sestru. Ale tahle byla jen jedna z mnoha, nezajímavá a ke konci už celkem otravná. Nakonec se z očekávaného rande stala pouhá schůzka z povinnosti. Dáváte si kafe, koukáte z okna a doufáte, že to do třetice bude lepší. Už jen kvůli jedné staré známé...

---------------
Posel Smrti 2 je v nejlepším případě průměrná adventura, která má štěstí, že aspoň trochu zrcadlí odlesk své nesrovnatelně lepší přechůdkyně. Dolů ji sráží katastrofální dabing, plochý příběh a tutoriální obtížnost. Tam, kde vám jiné adventury jemně naznačí směr a vás čeká klikaté a zábavné objevování správné cesty, vám Posel Smrti 2 nakreslí fosforeskující úsečku a pak vás pro jistotu ještě kopne do zadku, abyste se nemuseli namáhat ani s chůzí. Zklamání.

Pro: Snad jen, že je to adventura.

Proti: Tragický dabing, nevhodná hudba, tutoriální obtížnost, plochý příběh, nelogičnosti, chybí tomu drajv

+25
  • PC 85
Posel Smrti 2 je takovou typickou situací, která často končí velkým průšvihem – pokračování české hry vytvořené zahraničním studiem. A tady to měli obzvlášť těžké, jelikož první díl Posla smrti byl excelentní adventurou, kterou vytvořila skupinka doslova pár lidí (dabéry nepočítám). Zdálo by se, že po převzetí značky německým studiem to může být recept na velkou katastrofu. Nicméně již na začátku mohu říci, že ačkoli na první díl to nemá, není pokračování vůbec špatné.

Co lze rozhodně pochválit, je grafika. Až na horší zpracování postav je grafika atraktivní i dnes, více než deset let od vydání. Nicméně to je výhoda adventur s předrenderovaným pozadím, na nich se zub času podepisuje mnohem pomaleji. Téměř k dokonalosti tomu chybí jen lepší rozlišení (docela se divím, že dodnes nikdo nepřišel s remasterem, který by poměrně s malým úsilím hru pozvedl do dalšího desetiletí).

Zvuk a hudba jsou v pohodě, hlavně hudba umí příjemně navodit temnější atmosféru. Co se ale v tomto díle moc nepovedlo, je český dabing. Hlasy herců nereflektují situace, a v napjatých chvílích mluví hrozně neutrálně. Navíc hlasy vůbec nereflektují místo, ve kterém se postavy nacházejí (hrozně to vynikne ve srovnání se třetím dílem, kde dabing opravdu hodně vylepšili). Na druhou stranu nechci být přehnaně kritický, slyšet dneska hru s kompletní profi českým dabingem začíná být čím dál vzácnější, a i když mi angličtina nedělá problém, poslouchat v rodném jazyce je prostě příjemnější.

Pokud jde o hraní samotné, hra je jasným příkladem klasické C&P adventury. Ovládá se dobře, inventář je přehledný a kombinace předmětů jsou povětšinou logické, takže hráč si většinou poradí ihned (a když ne, pomůže metoda použít všechno na vše – rozsah inventáře je rozumný). Interaktivní prvky na obrazovce lze zvýraznit, takže hráč nemusí klikat na každý pixel na obrazovce. K tomu je hra proložena množstvím hlavolamů, které lze případně po chvíli jednoduše přeskočit (dle nastavené obtížnosti), pokud hráče hlavolamy moc nebaví a raději chce pokračovat v příběhu. A pokud jde o příběh samotný, tak je velmi solidní. Není na něm nic přelomového, ale odhalování hráče baví a je příjemně napínavý – spolu s grafikou a hudbou dává dohromady velmi solidní atmosféru. A jak to v podobných adventurách bývá, postup příběhem je přísně striktní, hráč vůbec průběh příběhu neovlivňuje a pro postup ve hře je třeba odhalit veškeré související prvky.

Shrnuto a podtrženo, PS2 je opravdu solidní klasická adventura s dobrou hratelností a atmosférou. Obzvláště to vynikne s průšvihem z roku 2017 (než tenhle hrůzný „reboot“, zahrajte si raději původní díly).

Pro: Pěkná grafika, solidní herní doba, dobrá atmosféra, český dabing

Proti: Jen drobnosti, to bych zbytečně rýpal

+24
  • PC 70
Jednička je srdcovka, trojka se mi taky líbila, ale dvojka? Zklamání. Možná je to pomalým začátkem nebo přehnaným koncem, ale nejspíš hlavně naprostou absencí hororové atmosféry. Taky český dabing je mnohem horší. Darren jako nový hlavní představitel mi vyloženě nevadil, ale k srdci mi nijak nepřirostl. Co mě naopak potěšilo, byl návrat do starých dobrých lokací, z nichž některé se za ta dlouhá léta dost změnily (nejvíc se mi líbil nápad udělat ze sanatoria "strašidelný" hotel), stejně jako návrat některých postav, ale to je asi tak všechno. Aspoň pak třetí pokračování si u mě napravilo reputaci.

Pro: nostalgie, lokace, soundtrack

Proti: chybí hororová atmosféra, nic moc příběh

+22 +23 −1
  • PC 50
Sequel k naší pravděpodobně nejlepší české adventuře byl u mě dlouho ztracen v temnotě času stejně, jako tomu bylo u dílu prvního. Avšak na rozdíl od jedničky, kde má očekávání balancovali na hraně nezaujatosti a zvědavosti, jsem k pokračování přistupoval rozpolcenými pocity očekávání, ale i střízlivé opatrnosti. Změna vývojáře je vždy riziko o to více, pokud mu svěříte pokračování titulu, jenž odděluje čára dlouhá šesti let.

Bohužel pro BMII a bohudík pro mě jsem si ho zahrál prakticky okamžitě po díle prvním, což mělo za následek dvě věci. Za prvé: Nebezpečné plameny nesmrtelné nostalgie na mne nedosáhly, tedy mne nemohli popálit a kouř z nich mne nemohl oslepit. Za druhé: Mi dvojka jen pomohla ujistit si fakt, jak moc kvalitní originál ve skutečnosti jest.

Atmosféra, jenž byla základním stavebním kamenem jedničky, je ve dvojce k nenalezení - výjímkou je poslední kapitola. Hudba, ač povedená, se sem dle mého vkusu moc nehodí. Ozvučení je slabé a to myslím v doslovném slova smyslu. Na některých obrazovkách jsem se musel pozastavit, kouknout do menu a zkontrolovat, zda jsem mám zapnutý zvuk. Téměř absolutní absence ambientního ozvučení také zrovna hold výborné zvukové stránce z originálu neskládá. Autoři tu svou ne kompetenci v tomto aspektu snaží vykompenzovat lacinými lekačkami a komickou "brutalitou"

Dabing. Pro mě v tomto žánru společně s příběhem nejdůležitější aspekt. Nemá smysl si roztírat med kolem pusy, jelikož české namluvení se prostě a jednoduše nepovedlo. Paradoxně tu český dabing dopadl stejně, jako ten anglický z jedničky... vlastně ještě hůř. Ten je spíchnutý zatraceně horkou jehlou. Intonace je dost často úplně mimo, nebo se někdy hlas vůbec nehodí k dané postavě. Ovšem pravá (ne)kvalita se projeví ve chvíli, kdy mají herci hrát např. vést dialog, nedejbože projevovat nějaké emoce. Ani herec, jako David Prachař nedokáže vůbec držet krok,něco zahrát, nebo se projevit, což jen svědčí o tovární režii a Anální produkci. A nechtějte, aby jsem se vyjadřoval k dabingu Batese a Victorie. Je k pochopení, že nezaměnitelný hlas pana Brzobohatého je opravdu těžké byt jen napodobit, ale to, co mi předhodili páni producenti v podobě dementního staříka ujíždějícím na héliu....to je opravdu síla.

Překvapila mě "mrtvolnost" lokací. I v místech, kde by se to logicky mělo hemžit NPC. Převážně nenarazíte na více lidí než by jste napočítali na prstech jedné ruky. Jinak lze konstatovat, že lokace jsou solidně vypracované - i když jsem je na rok 2009 čekal detailnější - a v tomto ohledu jsem rád, že se Němci nerozhodli pro plné 3D ztvárnění, protože postavy, kterým byla darována kletba třetího rozměru vypadají úděsně, adventura- neadventura.

Scénář jede jak na horské dráze. Nahoru a dolů. Někdy je Darren vtipný, někdy mluví jako debil. Nemám tušení, zda se pera chopilo více lidí nebo měl scénárista rozdvojenou osobnost - dobré a špatné dny. Každopádně, opět podle mého posun zpět. I takové prkotiny jako animace mě vytáčely. Nechápu, proč postavě trvá 10 let než se někam správně natočí, aby mohla okomentovat nějaký předmět, někdy se mi zase stalo, že nefundovala funkce "dvojklikem" pro rychlé přesunutí a pokud fungovala, tak náhodně, což mělo za následek, že můj ukazováček pravé ruky klikal, ikdyž nemusel, což mělo za následek nechtěné přeskočení komentáře nebo části dialogu.

Nevím, jak to vidíte vy, vážení kolegové, ale já se domnívám, že tato adventura není ideálním nástupcem naší světově nedoceněné legendy. Já si pod opravdovým nástupcem představuji více, než jen pár známých lokací či postav. To co zdobilo Posla Smrti tu není, nebo je to nedopečené a neochucené. Příběh se celou cestu vleče (na obranu můžu říci, že prostřední kapitoly se nedělají snadno) a jeho konec je useklý velice prapodivně a náhle. Hádanky povětšinou dávají smysl, ale někdy si říkám, kolik litrů ležáku to ti helmuti museli do sebe nacucat. No nevím, asi bude lepší pro třetí díl svá očekávání mírně zchladit.

Pro: Hudba, délka, některé fajn lokace.

Proti: Atmosféra, zvuk, český dabing, vzhed postav, příběh.

+22
  • PC 75
Pokračování zřejmě nejlepší české adventury, tentokrát však z německé kuchyně.
Black Mirror 2 je jednou z těch her, která měla úspěch a tak vydavatel z ní chtěl logicky vydojit, co se dá. Krom trochu kostrbatě pojmutého úvodu však naštěstí hra nijak netrpí a příběh se solidně rozvine dál, není se teda třeba bát, že by se druhý díl hrál špatně.
Spoustu věcí budete znát z prvního dílu a dokonce i prostředí od 3. aktu Vám bude připadat víc než povědomě. Grafika pozadí je stále výborná, navíc se k ní tentokrát přidaly i lepší animace. Snad jen atmosféra není tak hutná, jak v případě prvního dílu.
Pokud hrajete v české lokalizaci, tak se připravte na docela solidní šok. Za dabing by zasloužil někdo dostat řádně za uši. Darren ještě v podání Davida Prachaře není špatný (i když někdy to s tím šeptáním docela přehání), avšak zbytek je tak nějak pobraný z různých koutů ČR a mnohdy vám přijde, že někteří aktéři snad v době nahrávání museli mutovat.
Jestliže se však nedáte rozhodit některými chybkami a dabingem, čeká Vás solidní bádání po koutcích Anglie.

Pro: délka, pěkné prostředí, Black Mirror, zajímavá hudba

Proti: většina dabingu, rozvláčný úvod

+21
  • PC 70
Pokračování úspěšných titulů mají těžký život. Několikaletý odstup od původní hry nezdravě zvyšuje očekávání fanoušků, ale i snahu autorů dopřát komunitě opravdovou bombu. Úsilí vytvořit adventuru nové generace je patrné už od začátku hry. Několikanásobně více aktivních předmětů, míst, úkolů a postav mě málem od hraní odradilo. Jako by autoři říkali „Hele co všechno adventury za ta léta už umí!“. Komornost a temnota (tedy hlavní specifika The Black Mirror) byla hozena za hlavu. Zcela nové prostředí a postavy přitom na motivaci nepřidají, alespoň ne z počátku. Atmosféra ovšem utrpěla i v dalších, toužebně očekávaných, částech. Známé lokace jsou zjednodušené, hudba nevýrazná, charaktery postav, kterým v minulém díle vdechla život elita české herecké školy, jsou nahrazeny hlasy novými, nesedícími či zcela nevhodnými. Projev Davida Prachaře (Darren Michaels) je srovnatelný s dabingem Michala Dlouhého (Samuel Gordon) z předchozího dílu, opět jde o charakterní, uhlazený (až nad míru správňácký) hlas hodný hlavní postavy. Afektovanost ve vyjadřování se bohužel znovu omezuje pouze na konkrétní řádky textu, nikoliv na dějově celky (a že takových v druhém dílu je). Tím se dostáváme k příběhu. Ačkoliv je děj na můj vkus až příliš překombinovaný, je bez debaty tím hlavním důvodem, proč hru vůbec hrát a dohrát. Místo odpovědí jsem se spíše dočkal dalších otázek, ale u druhého dílu ze tří jsem vlastně nic jiného ani nečekal. The Black Mirror 2 je hra, která směřuje od nikud nikam, resp. je propojovacím mostem. V krajní nouzi je hratelná i bez znalosti prvního dílu, bez navázání na díl třetí však sama o sobě neobstojí.
+20
  • PC 85
Na hru Posel smrti 2 jsem se těšil už od jejího prvního oznámení. Aby také ne, když první díl byl jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec. Ve spojitosti s druhým dílem jem měl (jako asi většina hráčů) dvě obavy, a sice: o charakter hlavního hrdiny a také o zakomponování příběhu druhého dílu do příběhového pozadí z "jedničky".

Druhý Posel smrti přinesl několik vskutku razantních změn.
Tajemného, vnitřními démony sužovaného anglického šlechtice vystřídal zakřiknutý student fyziky, pochmurnou krajinu se siluetou zámku na kopci vystřídá na nějaký čas malebná zástavba dřevěných domků v přímořském městečku někde ve státě Maine.

Dabing postav má místy velice rozkolísanou kvalitu. Samotný Darren je nadabován vcelku precizně ale u ostatních postav už to tak dobře nevypadá. Nové postavy jsou nadabovány poměrně dobře jenže já se nemohu zbavit pocitu že postavy které přetrvávají z jedničky změnou dabérů úplně ztratily charakter. Dialogy působí v mnoha případech"nedodělaně". Darenovy komentáře vás sice občas pobaví, jindy však budete z jeho hlášek plivat oheň. "Hm, vodovodní kohoutek.", "Otočil jsem kohoutkem a voda teče, jak překvapivé.", "Zastavil jsem vodu."

Příběh je jako obvykle tajemný a se spoustou matoucích zvratů. Hráč který nezkoušel hrát první díl nebude možná zcela chápat pár odkazů na jedničku, hráči prvního dílu však budou mít pocit že všechny prvky (jak hratelnosti, tak co do příběhové stránky) důvěrně znají.

Grafika sice není dechberoucí ale na adventuru je rozhodně na vysoké úrovni. Shrnu to, Posel smrti 2 je vylepšenou verzí jedničky ale to není v případě neprodávanějšší české adventury vůbec na škodu. Posledním a věřím že pro mmnohé hráče nejsilnějším rozhodovacím faktorem je více než příznivá cena. Plná hra je dnes k mání za fantastických 299 kč,-. Pro hráče akčních titulů jde možná o průměr ale pro mě ( coby zarytého fanouška adventur ) jde zatím o jednu z nejlepších her tohoto roku.

Pro: Příběh, grafika, dabing, cena

Proti: občas tupé monology, hlasy některých dabérů nevystihují ani zdaleka charaktery postav

+19 +20 −1
  • PC 85
První díl Posla smrti považuju za vrchol adventure žánru a tak jsem byl neskutečně nadšený, když mi dorazilo Score a na DVD příloze nečekaně i druhý díl této hry. Bez váhání jsem se do něj pustil a trochu mě překvapilo, že je v mnoha ohledech jiný. Zpočátku se toho moc nedělo. Nový hrdina, Darren Michaels, neměl o rodu Gordonů vůbec ponětí a tak měl zpočátku úplně jiné starosti. Než se děj přesunul z prosluněného Biddefordu ve státě Maine do ponurého Willow Creek, potažmo na Black Mirror, slušnou chvíli to trvalo. Mě tento styl vyprávění velmi sedl a bavilo mě sledovat, jak Darren pomalu odhaluje šokující skutečnost a svůj původ.

Dabing je stále na slušné úrovni, jen občas má Darren podivné výkyvy v hlase a vypadá to, jako kdyby dabér (mimochodem hlasově velmi příjemný na poslech) ne vždy zcela věděl, v jaké situaci se hrdina nachází. Naštěstí se to stalo jen minimálně. Prostředí vypadají nádherně a obtížnost není moc vysoká. Hádanky se dají přeskočit a ve hře je zabudován ukazatel aktivních předmětů, takže odpadá otravný pixelhunting. Moc mě potěšil návrat do staronových lokací a bavilo mě sledovat, jak se co kde změnilo. Jediné, co bych tak nějak přímo vytknul, je slabší závěr na pokračování. Venku už je ale i přímo navazující třetí díl, který právě hraji, takže tento neduh již v dnešní době odpadá. 85%

Pro: pokračování skvělého příběhu se všemi klady minulé hry, hlas Davida Prachaře (Daniel Jackson, SG1)

Proti: snad jen to, že už to nemá tak hutnou atmosféru a je to občas trošičku nelogické

+18
  • PC 85
Ohlášení Posla smrti 2 ve mně, zřejmě narozdíl od ostatních, vyvolávalo spíše obavy. Příběh jsem považoval prakticky za uzavřený a nedokázal jsem si nikterak představit, jak by se na něj dalo nějak smysluplně navázat a navíc ani fakt, že se vývoje ujalo naprosto neznámé studio mi příliš optimismu nedodával.

Začátek hry mě v tom spíše jen utvrzoval. Příběh naprosto o ničem, žádný hnací motor posunout se kupředu. Nic. Proto, když jsem zničeho nic přišel o harddisk i se savem někde ke konci druhé kapitoly a já měl hrát od začátku, tak jsem hru raději odložil. Až nyní po půl roce jsem se k ní vrátil a musím říct, že rozhodně nelituji.

Většinu věcí jsem měl ještě pořád v hlavě, a tak jsem ty první dvě kapitoly proletěl jako nic. I když nebudem si nic nalhávat, PS2 není nikterak těžkou hrou a nebýt občasného pixel huntu (nemám rád zvýraznění všech předmětů na obrazovce), tak míst k zákysu moc není. Od třetí kapitoly, ve které se konečně přesouváme do starých známých míst, příběh konečně nabírá obrátky a já začínal nabývat dojmu, že to přece jen tak špatné asi nebude.

Nevím sice, co by ve Future Games řekli některým faktům, například současná podoba Willow Creek, či to, že Samuel měl dvě děti a tolikrát oplakávaná Catherine je stále na živu a navíc byla pocelou dobu i na zámku. A to ani nemluvím o tom, že všichni, včetně lady victorie, jsou členy Řádu. Pokud si vzpomenu na lady Victorii z prvního dílu, tak si to moc dobře představit nedovedu, ale budiž.

Grafické zpracování je na adventuru myslím si hodně slušné, hudební doprovod se také myslím povedl. Samotnou kapitolou je dabing. U pár postav mi přišlo, že jsou nadabovány vcelku slušně a to hlavně zpočátku hry. Jak se začali objevovat staré známé tváře, tak už to bylo horší. Například lady Victorie je hotový výsměch a je snad nejhůře nadabovanou postavou celé hry. To ale může být jen subjektivní dojem. Sám Darren, kvůli kterému byly všechny ty odklady střídá výborné pasáže s naprosto příšernými, takže hodnotit zde dabing je věc velmi složitá.

Konec mohl být vyřešen možná o něco lépe, protože ani pořádně nevím, co si pod tou závěrečnou animačkou pořádně představit. Snad mi to objasní již ohlášený třetí díl, na který se na rozdíl od toho druhého vyloženě těším.

Na konec můžu ještě říct, že předat sérii do jiného studia byl krok velmi šťastný, protože těžko říct, jak by to celé bylo v rukou Future Games, jejichž hry jsou titul od titulu horší.

Pro: příběh, atmosféra, celkové zpracování

Proti: pomalejší rozjezd

+16
  • PC 85
Pokračování velmi úspěšné hry Posel Smrti přinesla tentokrát už jiná sestava vývojářů. Tentokrát se do hry nepustili čeští Future Games (Unknow Identity) ale zahraniční vývojáři z dílny Cranberry Production. Od prvního dílu uběhlo nějakých šest let. A herní publikum se na pokračování hodně těšilo. Jak dopadlo při srovnání s prvním dílem? Lepší grafické zpracování je jasně dané dobou ale co další aspekty? Hra jako taková se povedla ale jedničku nepřekonává ani v nejmenším. Proč tomu tak je? Všechny moje poznatky se dočtete níže.

Stručně z příběhu
Uběhlo celých dvanáct let od hrůz, které se děly v panství Black Mirror. Tehdy všechny vraždy skončily se smrtí Samuela Gordona, který byl nalezen mrtev, podobně jako William Gordon, pod věží hradu Black Mirror. Do kraje se tehdy sjíždělo několik zvědavých turistů aby viděli ono hrůzné místo. Postupně jich přicházelo více a více. Z panství se posléze stalo takové nechtěně proslulé turistické středisko. A někteří toho koukali ihned využít. Murray, který dříve vedl vetešnictví ve Willow Creek se nyní rozmohl a otevřel si hotel. Tom, který vysedával v hospodě a pobíral různé práce jako třeba poslíčka a další, se nyní stal vlastníkem hospody. Jenže po dvanácti letech už kraj tolik turistů netáhne...

Hra začíná vlastně dost nenápadně. Coby student Derren Michels se ocitáme ve slunném městečku Biddeford, ve státě Maine v USA. Derren sem přijíždí na prázdniny se svojí matkou, která se tu chce usadit. Po několika poznávacích rozhovorech s postavami se děj začne rozjíždět. Faktem je že zrovna v kapitole v Biddefordu velmi pomale. Nic prakticky nenasvědčuje jakoukoli spojitost s Black Mirror. Ale později se k ní dopátráte.

Biddeford
Celá první kapitola na mě pusobila dost nudně. Ano městečko bylo pěkné, ale tak nějak prostě bezduché, bez nějakého spletitého zajímavého děje. Potácel jsem se tam i zpět asi očekávajíc náznak Black Mirror a ono nic. Ale s koncem první kapitoly se vytratila nuda a hra začínala být i zábavná a tajuplná. Podobně jako v díle prvním i tady přinesla nová kapitola smrt nějaké postavy ve hře. A zároveň se ve snech zjeví a zesumarizuje hlavnímu hrdinovi předchozí dění.

G-Man z Half-life!
Kdepak. Jen jsem chtěl upoutat nadpisem vaši pozornost. Ale takový malý poznatek si neodpustím. V průběhu první kapitoly hry neustále potkáváte muže, který se vždy ukáže na nějakém místě a záhy se zase ztratí. V této kapitole je to takový G-man z Half-life. V průběhu hry však přijdete jeho totožnosti na kloub. Narozdíl od Half-life, kde se rojí jen spekulace.

Grafika doznala velkých změn a je opravdu krásné kochat se detailním okolím. Hra stínů a slunečního svitu je ve hře prostě nádhera. Také když prší je náš hrdina zjevně promočen. Navíc postavy jsou díky většímu rozlišení lépe vykreslené a dobře animované. Podobně jako u prvního dílu je hra protkaná minihrami a logickými hádankami. Oproti svému předchůdci jsou však lehčí a je možnost je po nějaké chvíli i přeskočit. Ale je jen na vás jestli ji přeskočíte nebo si s hádankou budete lámat hlavu nadále. Takovéhle přeskakování zas moc neuznávám, ale pravdou je, že v jedničce byly hádanky, u kterých bych tuto možnost uvítal. Posel smrti 2 přináší takovou malou vzpomínku na staré adventry (dobrá je to jen mé rýpání) s jejich bezedným inventářem. V jedničce sebou nosil Samuel jakž takž nositelné věci. Ve dvojce už to trošku kolísá, do kapsy nacpeme deseti metrový řetěz, obrovský nafukovací člun, hasičskou hadici kdoví kolik metrů dlouhou, žebřík.. A logika v podzemí kdy nafukovacím člunem uzvednu obrovský betonový nosník (který mimochodem rozbije ocelové víko). Nebo důlní vozík, který je plný kamení a nedokáže ho roztlačit, jen za pomoci prkna? Jasně páka ale prknem? Ještě když se Derren zmíní, že vozík je minimálně tunový. No nevím. Taková vzpomínka na Poldu co se logiky týká. A to zdaleka není vše, do kapsy se vejde i celá figurína v životní velikosti! Další docela bota mi přijde, kdy zahradník, který se stará na Black Mirror o vše potřebné a rád opravuje i auto, se v tom největším nečase (černo, hustý déšť) rozhodne pod oblohou jen tak opravovat auto, když vedle má prakticky obrovskou prázdnou stáj. Ještě jeden nešvar, který mě teda moc nebavil, bylo vyvolávání fotek. Zrovna tenhle úkol byl snad nejnudnější a nejzdlouhavější. Člověk chce odtajňovat příběh a ne se šudlat dlouhé minuty s vyvoláváním fotek. Až jsem se lekl, že budu muset vyvolat všech 36 fotek z filmu a pak mě hra pustí dál.

Od půlky hry, kdy se ocitáte ve starém známém prostředí vesničky Willow Creek vás hra začne bavit. Nejen zápletkou ale také faktem, že se budete procházet staronovými lokacemi. Ty jsou detailní a nabízí jiný úhel pohledu kamery než v prvním díle. Mnohá místa za dobu 12ti let sešla a jsou k nepoznání. Kupříkladu Sanatorium v Ashberry "dějiště šílenéhých pokusů na lidech Roberta Gordona" se změnilo vcelku dost. Autoři se nebáli zakomponovat staronové osoby a také propletenost vztahů. Líbí se mi třeba zpráva, že zavražděný Vick V. má sestru. Mám namysli, že tímto otvírají vlastně vzpomínku na díl první (Vickem) a zároveň pokračují v propletenost a návaznosti (dozvídáme se že Vick měl sestru).

Dabing
Dost mě překvapil. Kupříkladu hlas doktora, který ošetřoval matku v nemocnici jsem nemohl vystát. Nelíbilo se mi také také necitlivé zpracování Victorie a to graficky i hlasově. Od prvního dílu (odehrával se v roce 1981) uplynulo dvanáct let. Člověk by očekával, že Victorie po té době bude vypadat starší. Ale nejenže vypadá mladší ale i dabing zní mladě. V díle prvním byla nadabovaná naprosto skvěle. Také v rozhovorech je daleko více sprostých slov než v díle prvním. Celý dabing se myslím až na vyjímky nese v duchu průměrnosti. Hudba ve hře je ucházející. Neuráží ani nevyniká, vcelku se hodící a v momentech napjatých umí gradovat.

Deník
Ve hře je k dispozici také deník, který slouží jako záznamník všech splněných i nesplněných úkolů. Také slouží jako malá velká nápověda. Pokud jste hráli třeba Strongholda, tak v něm před určitou misí byla možnost po odkliknutí zobrazit nápovědu. Podobně nastavené je to i v deníku. Tam je sepsán úkol a pod ním šipky, které po odkliknutí zobrazí nápovědu. Myslím, že mnohdy zbytečnou. Obvykle na vše příjdete sami.

Odkazujeme na hry i filmy
První díl Posla Smrti přinesl odkaz na hru Posel bohů, bylo to v Sanatorium v kotelně, kde se na nástěnce usmíval plakát této hry. Druhý díl má také několik odkazů zjevných hlavně schovaných v dialozích. S tím prvním se setkáte na policejní stanici, kdy po prozkoumání počítače si Derren neodpustí poznámku, že na tomto stroji (486) kdysi hrával adventury od Sierry. Dalším odkazem je pohled na přístavní hotel v Biddefordu, kdy Derren zavzpomíná na film Srpnové Velryby s hercem Vincentem Pricem v hlavní roli. Pohled na hotel mu jej zjevně připomíná. Třetím odkazem je jelení hlava (trofej na zdi) na zámku ve Walesu. Tam si hlavní hrdina zavzpomíná na kultovní hororovou komedii Evil Dead s Brucem Campbellem v hlavní roli. Předposlední odkaz je věnován nesmrtelnému MacGyverovi. A to pod rouškou tmy v muzeu. Zavzpomíná na vytvoření bomby pomocí kancelářské sponky a žvýkačky. Tím posledním je vzpomínka na Columba. Do zámku Black Mirror vstupuje Derren, aby nebyl poznán, tak se představuje jako inspektor Falk. Je známo že slavného Columba ztvárnil herec Peter Falk.

článek s obrázky
Let´s play série

Pro: Krásná malebná grafika, lehčí obtížnost, návaznost děje,

Proti: Lehčí obtížnost, dabing některých postav

+16 +17 −1
  • PC 60
Druhého Posla Smrti jsem dohrál už celkem třikrát. Pamatuji si, jak jsem byl tenkrát nadšený z krásných animací postav, o kterých se prvnímu dílu mohlo jenom zdát.
„Tomu se říká pokrok“, říkal jsem si. Bohužel to je asi jediná věc, kterou se může druhý Posel Smrti vytahovat na svého předchůdce.

Poprvé jsem hru dojel téměř na jeden zátah. Podruhé jsem se ke hře vrátil, protože jsem si chtěl připomenout, jak na sebe jednotlivé díly navazují a potřetí … no, to už bych si hru sám od sebe asi nepustil. Pařil jsem to hlavně kvůli přítelkyni, která dosud hrála jenom jedničku (ze které byla nadšená stejně jako já), takže pro ni byla dvojka něčím zcela novým.

Hra začíná vcelku nevinně a nebýt úvodního filmečku, který působí jako by byl ušit hodně horkou jehlou, asi bych ani nepoznal, že se jedná o pokračování prvního dílu. Anglii vystřídala Amerika a místo tajemného a velice charismatického Samuela hrajeme za mladého drzouna Darrena. Musím přiznat, že jsem měl velké problémy právě s hlavním protagonistou. Jeho přidrzlé odpovědi a vtipné poznámky jsem si sice velice rychle oblíbil, ale co už mi tolik k srdci nepřirostlo byly Darrenovy občasné výstupy, kdy mi připadal jako ten nejnamyšlenější teenager pod sluncem. Jeho chování by mi více sedělo na šestnáctiletého kluka než dospělého člověka. Mimo to mi přijde, že na studenta fyziky nepobral zrovna příliš inteligence. Motivy některých postav mu už ani nebylo možné lépe podstrčit pod nos, ale on stále nechápavě mlel dokola stejnou pohádku. A jeho vztah k Angelině byl naprostým vrcholem špatného scénáře. Nepřijde mi totiž úplně normální zamilovat se na první pohled do dívky, se kterou prohodil sotva pár vět, a hodit tak kvůli ní za hlavu „zbytečnosti“ typu: smrt vlastní matky, trestní bezúhonnost nebo dokonce vlastní život. Máma sice leží v nemocnici, nikdo neví co s ní je, ale já musím spěchat na rande s Angelinou. Na Darrenovi mě postupně začalo vyloženě vytáčet, když pomalu po každé interakci s čímkoliv a kýmkoliv prohodil něco ve smyslu: „…nejdřív ale musím pomoct Angelině“. Sakra chlape, ty víš, že ti ta ženská ustavičně lže, vodí tě za nos, ale stejně se pro ni necháš skoro zabít? A to, že ti hned druhý den píše, že tě miluje ti taky není ani trochu divný? Ach jo…

Opusťme ale Darrena a řekněme si něco o technické stránce hry. Jak už jsem zmínil, grafické zpracování je na velice vysoké úrovni. Myslím si, že na adventuru z roku 2009 se jedná o velice povedený vizuál. Hýbe se to pěkně, postavy mají vcelku obstojnou paletu gest a prostředí je prostě nádherné. Lokality jako zámek Black Mirror, Willow Creek nebo starý maják byly nádherně zpracovány již v prvním díle. Ve dvojce tomu není jinak a všechny lokace jsou dovedeny k dokonalosti. Některé scény bych si ve formě plátna neváhal pověsit na chodbu nebo do obýváku. Hra také obsahuje několik cutscén, jejichž zpracování mi ale přišlo skoro až odfláknuté. Úvodní filmeček se ještě dal zkousnout, ale video na úplném závěru bylo krátké, podivné a trochu matoucí.


Zvuku jako takovému nemám co vytknout. Hudba krásně podbarvovala temnou atmosféru, což je u podobné hry skoro polovina úspěchu. Co ale vychválit nemohu je český dabing. Tohle vážení, tohle bylo asi to nejhorší, co jsem kdy slyšel. Ano, David Prachař je sice profesionál a k Darrenovi mi navíc velice sedl, ale ostatní postavy bída a děs. Ty dvě paní (pokud je ovšem nenamluvila jedna a tatáž osoba) z informačního centra v Biddefordu vyhrabali kde? A zrovna tento příšerně otravný hlas vás bude provázet hrou téměř furt. No a když se ke slovu dostala Victorie, Eleonor anebo dokonce Bates, chtělo se mi skoro až brečet. Jo, na Batese se ještě dalo zvyknout, ale když na vás promluví téměř stoletá babča hlasem rospustilé třicátnice, něco vám na tom nehraje. A z místního bezdomovce budu mít noční můry až dokonce života. Když už rádoby profesionální dabing trumfnou i (stále se zdokonalující) hoši z Fénix ProDabing, něco je asi špatně. Nevím, jestli je moje domněnka správná, ale skoro to vypadá jakoby herci ani nevěděli, co se zrovna na obrazovce odehrává. Intonace lítala jako šílená, nálada projevu taky. Darren má sice blízko od zhroucení, ale mluví hlasem veselého klučíka. Chvíli šeptá, chvíli řve. Občas mu nebylo ani rozumět, přestože jsem ostatní zvuky stáhnul na 50%. Nejprve jsem myslel, že za tak mizerné namluvení strhnu ještě nějaká procenta, naštěstí jsem zachoval chladnou hlavu a nenechal se zviklat. Přeci jen, za tohle tvůrci nemohou. Nevím, jak je na tom originální dabing, takže mi není souzeno promítnout svou nespokojenost do celkového hodnocení.

Příběh mi přišel takový nijaký až nudný. Hráč už od začátku tuší, kým vlastně Darren je, kdežto tomu to nedojde ani po bezpočtu dopisů, narážek, důkazů a já nevím čeho ještě. Celou dobu se ženete za něčím, co je zhruba od poloviny jasné a skutečný příběhový zvrat se koná asi jenom jeden. Navíc celá úvodní kapitola, ne-li celý Biddeford, byla velice táhlá, nastavovaná kaše. Nemám nic proti pomalým rozjezdům, ale tady mi to přišlo až příliš. Jediné, co mě na příběhu potěšilo, byl vývoj postav a míst známých z prvního dílu. Psychiatrická léčebna přestavěná na hotel, zpustlý zámek Black Mirror nebo panství ve Walesu.

Hádanky byly super. Řekl bych adventurní nadprůměr. Na třetí pokus jsem hru bohužel nedohrál, kvůli bugu v místnosti se závažími. Nevím, jestli byla hra rozbitá už od začátku nebo jsem tak učinil já tím, že jsem vrazil tyče do podlahy ve špatném pořadí, ale žlutou tyč ne, a ne dostat do správného tlačítka.

Shrnutí: Posel Smrti II si ode mě vysloužil 60%. Možná bylo mé očekávání ovlivněno minulým dílem, který je pro mě dosud nepřekonanou adventurou, ale zkrátka nemohu jinak. Pokud si hru projde člověk, který jedničku nikdy nehrál, asi bude hodnotit o něco výše, ale jako kanonický celek to zkrátka nefunguje tak, jak by mělo. Na závěr ještě musím vyzdvihnout příjemný save systém, který vás nenechá v případě smrti opakovat celý úsek znovu.

Pro: Grafika, stará dobrá místa a postavy, hádanky, hudba, autosave

Proti: Nudný příběh, pomalý rozjezd, otravné postavy (včetně té hlavní), dabing, cutscény

+16 +17 −1