Posel Smrti 2 je takovou typickou situací, která často končí velkým průšvihem – pokračování české hry vytvořené zahraničním studiem. A tady to měli obzvlášť těžké, jelikož první díl Posla smrti byl excelentní adventurou, kterou vytvořila skupinka doslova pár lidí (dabéry nepočítám). Zdálo by se, že po převzetí značky německým studiem to může být recept na velkou katastrofu. Nicméně již na začátku mohu říci, že ačkoli na první díl to nemá, není pokračování vůbec špatné.

Co lze rozhodně pochválit, je grafika. Až na horší zpracování postav je grafika atraktivní i dnes, více než deset let od vydání. Nicméně to je výhoda adventur s předrenderovaným pozadím, na nich se zub času podepisuje mnohem pomaleji. Téměř k dokonalosti tomu chybí jen lepší rozlišení (docela se divím, že dodnes nikdo nepřišel s remasterem, který by poměrně s malým úsilím hru pozvedl do dalšího desetiletí).

Zvuk a hudba jsou v pohodě, hlavně hudba umí příjemně navodit temnější atmosféru. Co se ale v tomto díle moc nepovedlo, je český dabing. Hlasy herců nereflektují situace, a v napjatých chvílích mluví hrozně neutrálně. Navíc hlasy vůbec nereflektují místo, ve kterém se postavy nacházejí (hrozně to vynikne ve srovnání se třetím dílem, kde dabing opravdu hodně vylepšili). Na druhou stranu nechci být přehnaně kritický, slyšet dneska hru s kompletní profi českým dabingem začíná být čím dál vzácnější, a i když mi angličtina nedělá problém, poslouchat v rodném jazyce je prostě příjemnější.

Pokud jde o hraní samotné, hra je jasným příkladem klasické C&P adventury. Ovládá se dobře, inventář je přehledný a kombinace předmětů jsou povětšinou logické, takže hráč si většinou poradí ihned (a když ne, pomůže metoda použít všechno na vše – rozsah inventáře je rozumný). Interaktivní prvky na obrazovce lze zvýraznit, takže hráč nemusí klikat na každý pixel na obrazovce. K tomu je hra proložena množstvím hlavolamů, které lze případně po chvíli jednoduše přeskočit (dle nastavené obtížnosti), pokud hráče hlavolamy moc nebaví a raději chce pokračovat v příběhu. A pokud jde o příběh samotný, tak je velmi solidní. Není na něm nic přelomového, ale odhalování hráče baví a je příjemně napínavý – spolu s grafikou a hudbou dává dohromady velmi solidní atmosféru. A jak to v podobných adventurách bývá, postup příběhem je přísně striktní, hráč vůbec průběh příběhu neovlivňuje a pro postup ve hře je třeba odhalit veškeré související prvky.

Shrnuto a podtrženo, PS2 je opravdu solidní klasická adventura s dobrou hratelností a atmosférou. Obzvláště to vynikne s průšvihem z roku 2017 (než tenhle hrůzný „reboot“, zahrajte si raději původní díly).