Troufám si říct, že každý hráč, který si zahrál tajuplnou adventuru Black Mirror, neboli Posla Smrti, si jistě nechtěl nechat ujít i její pokračování v podobě tohoto druhého dílu. Mezi ně jsem patřila i já. Neodolala jsem a natěšeně si sedla ke hře. Tentokrát to vypadá, že se vás prokletí rodiny Gordonů vůbec netýká, jelikož hrajete za jistého Darrena Michelse, pracujícího v Biddefordu v Maine, který rád fotografuje a pracuje pro jistého Fullera.

A tady máme menší zklamání.. Pro někoho možná banalita, avšak pro mě je čas strávený s hlavní postavou adventury dosti klíčový. Jak jinak se máme vžít lépe do adventury, když nám je hlavní hrdina nesympatický a při každé jeho druhé větě se chytáme za hlavu nebo zvedáme oči v sloup..? Nejprve jsem si myslela, že tenhle vcelku pohledný mladík by se mohl předchozímu charismatickému Samueli vyrovnat, jakmile se trochu projeví jeho osobnost, ovšem to mě hned ze začátku hořce zklamalo. Připadalo mi, jakoby se tvůrci snažili ze všech svých sil naklonit si hráče za každou cenu k novému hrdinovi. Bohužel to na mě působilo (alespoň prvních pár hodin hraní) dosti uměle a jaksi přiškrceně. Pan "rádoby vtipný" a tak trochu puberťácký chytrolín je dosti zvláštní kombinace. Nevím jestli jsem si během hry zvykla, nebo náš mladíček během celého příběhu pomalu dospěl, avšak až po delší době hraní jsem to už tolik nevnímala.

Jinak hra má nejdříve trochu nudný spád, jelikož vše teprve pomalu objevujete, ale později se vše rozjede už daleko rychleji. Grafika a celková atmosféra z předešlého dílu je opravdu dosti rozdílná. Není to špatné, některé lokace jsou velmi zdařilé, avšak jindy jsem měla pocit, jakoby mi tento díl nepřinesl nic moc nového. Hodně míst je převzato z prvního dílu i když je vše v novém kabátku. Lokace byly sice zajímavé (zámek Black Mirror je ještě strašidelnější než předtím), ale neměla jsem pocit, že bych cestovala např. z Ameriky do Anglie, a už vůbec ne, že jsem navštívila X desítek míst, a potkala velkou spoustu postav, jak slibovali tvůrci.

Postavy ve hře jsou také převážně vzaté z prvního dílu, avšak moc upovídaní zrovna tedy nejsou. Až tedy na Darrena. Spíše se více informací dovíte z dopisů, deníku, výstřižků atd.

Co se týče ovládání, můžete si nastavit obtížnost, nápovědu, interakci předmětů atpod. Osobně si však myslím, že hádanky jsou spíše lehčího rázu. Občas se můžete zaseknout však u hloupostí, typu, že kliknete na předmět a teprve až po jejím opětovném (někdy 3. až 4.) kliknutí, Darren po důkladném okomentování něco konečně udělá.

Co mi velice ubíralo na životě byli úděsné problémy se zvukem a "lekačkama". Nevím, zda je to dabingem, či špatným ozvučením, avšak postava chvílemi něco důležitého (co vám má pomoci ve hře) mumlá a vzápětí na vás zařve úplně normální větu typu "Nebudu ho rušit!!!!". Také jsem nepochopila, že pokud si vypnu úplně všechny zvuky kromě dabingu, vzápětí se stane nějaká hrůza, kdy člověku tuhne krev v žilách a strašlivá znělka a úpění na vás křičí na plno i když máte zvuk na 0 procent-což tedy opravdu nechápu. U jiných her nebyl nikdy problém. Co dodat-se zvukem jsem si opravdu užila.

Příběh se mi nicméně líbil, byl to dobrý nápad, ačkoli maličko předvídatelný.. (Např. co se týče maminky Darrena, či jeho krásné přítelkyně Angeliny) Pravá matka Darrena není samozřejmě nikdo jiný než Cathrine.. Angelinina spojitost s Gordony

Na závěr bych chtěla podotknout, že tento díl Posla smrti je narozdíl od jeho prvního dílu rozhodně více hororový a lekavý. Já dávám spíše přednost jakémusi kouzlu atmosféry a tajemna než přímo chvilkami čiré hrůzy, kdy vás něco či někdo zabije, vy to nečekáte a leknete se jakmile se přes celý monitor objeví zakrvácený obličej Darrena :-))
Celkový verdikt, hra stojí za zahrání, ačkoli byl první díl lepší. Stejně mi to ale nedá, a myslím, že si ještě zkusím třetí díl a budu doufat, že u toho neumřu strachem :-))