Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Alan Wake je vcelku impozantní hra. V dnešní době takřka nevídaná. Na obalu hrdě hlásá "psychologický akční thriller" a ona jím, kupodivu, věru je. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali a obzvlášť za to, že si hru prosadili přesně takovou, jakou ji chtěli.

Alan sází na atmosféru a příběh. Vše ostatní je vata. Příběh spisovatele s autorským blokem, který si se svojí ženou, přijíždí odpočinout do Bright Falls - zapadákova v úžasné horské krajině mezi lesy. To už všichni známe. Očekávaná idylka to nebude.

Alan vás okamžitě vtáhne naprosto pohlcující atmosférou, dobře známou z Twin Peaks. Však taky Remedy často oscilují mezí vykrádáním a poctou všemožných filmů a knih. Být to film, tak je za to nejeden odsoudí. Čehož jsou si naprosto vědomi. Proto taky nenatočili film, ale vytvořili hru, žejo. Akční hru! Tím pádem jsme na takřka neprobádané půdě. Ne, že by od teď bylo všechno odpuštěno, ale prostě... Alan je něco tak neuvěřitelně osvěžujícího! Důraz na propracovanou psychologii hlavní postavy, uvěřitelné vedlejší postavičky a fungující smyšlený svět. Nádhera.

Na herní poměry zvláštnímu příběhu pomáhá také bravurně provedené rozdělení na "seriálové" epizody s tradičním cliffhangerem na konci a závěrečnou písní na pozadí stylového "End of chapter". Výbornej nápad, provedení a hlavně výběr tracků. Ani jednou jsem nepřeskočil.
První tři kapitoly jsou naprosto fantasticky gradované a dějově a zpracováním to nejzajímavější, co jsem ve hrách za poslední dobu viděl. Tvůrci se totiž vůbec nezabývají žádným vysvětlováním a předhazují jednu divnější scénu za druhou. Bohužel v druhé půlce se už vysvětlováním zabývají jaksi moc a krapet to vrže. Samotný závěr je ale opět krásný.

Akční složka není vůbec špatná a není ji přehnaně moc (dobře, občas jo). Systém "posvítím si na vás a pak odkrágluju" funguje skvěle, je zábavný a umí vytvořit parádní momenty. Nízká obtížnost není problém, protože o tom hra není a i s ní je pěkně strašidelná. A Alan se má vychutnávat. A taky je tu... ehm... tma v lese. Existuje něco děsivějšího? Ne.

Alan Wake je pro mě svým zpracováním a obsahem zjevení v šedi vysokorozpočtových her. Ještě jednou. Remedy mají můj obdiv za to co dokázali. A vážně začínám mít rád jejich styl vkládání videi s reálnými herci přímo do hry. Nebo používání "foto" textur. Opět to působí v dnešní době tak nějak svěže... a přitom hrozně old school.
+84
  • PC 95
Alan Wake ma zaujímal už od prvého oznámenia, a preto ma naštvalo, podobne ako množstvo iných hráčov, oznámenie, že hra výjde len na Xbox 360. Tento problém bol vyriešený zakúpením Xbox-u a Alan Wake bol jeden z faktorov, kvôli ktorým som sa rozhodol pre Xbox a nie pre PS3 (prepáč MGS4). Ešte by som chcel dodať, že mám zatiaľ dohratú len verziu pre Xbox 360 a po dohraní PC verzie komentár upravím (ak to bude treba).

Takže ako zvyčajne, začnem príbehom. Alan Wake je spisovateľ, asi pred dvoma rokmi začal trpieť syndrómom vyhorenia a odvtedy sa mu nepodarilo napísať ani slovo. Preto sa rozhodol, že si spolu s jeho ženou Alice pôjdu oddýchnuť na dovolenku do mestečka Bright Falls. Ich dovolenka sa však už hneď na začiatku zmení na nočnú moru. Alice je unesená a Alan sa prebúdza v havarovanom aute uprostred lesa. Nevie ako sa sem dostal, ale vie jedno, musí zachrániť Alice.

V Bright Falls sa Alan zoznámi s množstvom ľudí a niektorí budú oveľa dôležitejší než sa môže na prvý pohľad zdať. Ale nie, že by sa celá hra odohrávala len v meste. Väčšinu času strávite v okolí Bright Falls, najmä v okolitých lesoch. Pozriete sa napríklad aj do lomu na ťažbu uhlia alebo do vodnej elektrárne.

Alanovým hlavným nepriateľom sa stane temnota. Temnotou budú ovládaní nielen ľudia, ktorí sa nazývajú „posadnutí“, ale aj veci, tzv. poltergeist. Keďže sú vďaka temnote nesmrteľní, jediný spôsob ako ich zabiť je „vysať“ z nich temnotu svetlom a až potom sa stanú smrteľnými. Pri boji môžete taktiež využívať úskoky, za ktoré budete pri správnom načasovaní odmenený efektným bullet-time-om.

Základ vášho zbraňového arzenálu budú tvoriť lampáše. Tých je niekoľko druhov. K ďalším zbraniam, ktoré súvisia so svetlom patria flashbangy, svetlice a svetlicová pištoľ. Okrem svetlicovej pištole a flashbangov však tieto zbrane vašim nepriateľom neubližujú, a preto budete mať k dispozícii ešte revolver, dva druhy brokovníc a loveckú pušku.

Alan bude počas svojej cesty nachádzať strany zo svojej knihy, na ktorej písanie si nepamätá, ale má rovnaký názov aký chcel použiť pre svoju novú knihu. Vďaka tomu budete dopredu vedieť, čo sa stane. Okrem toho budete môcť nájsť aj „balíky prvej pomoci“, ktoré obsahujú veci ako baterky, svetlice, náboje atp. Ďalšími vecami, ktoré budete môcť nájsť sú termosky, ktoré sú poskrývané po jednotlivých úrovniach. V prvom DLC ich vystriedajú budíky a v druhom DLC hra Night Springs. Okrem toho budete môcť občas nájsť rádio a vypočuť si večerné vysielanie alebo si v televízii pozrieť seriál Night Springs.

Hra je koncipovaná ako seriál. Skladá sa zo šiestich epizód, z ktorých má každá dĺžku zhruba 60-90 minút a končí sa cliffhangerom. DLC sú bonusové epizódy. Práve DLC sú hlavnou výhodou PC verzie, pretože sa obe nachádzajú v hre bez nutnosti ich samostatne kupovať.

Po grafickej stránke je hra stále na pomerne vysokej úrovni aj napriek tomu, že vyšla už pred dvoma rokmi. Ešte by som chcel spomenúť soundtrack, najmä ten inštrumentálny, ktorý skvelo dotvára atmosféru. Z pesničkového soundtracku by som chcel spomenúť len Poets of the Fall.

Záporov som na hre veľa nenašiel, ale najväčším je určite nízka obtiažnosť. Aj na najvyššej obtiažnosti Nightmare nepriatelia znesú asi o 1-2 rany viac ako na obtiažnosti Normal. Taktiež sa moc často nestáva, že by vám došli náboje (mne sa to ale podarilo dvakrát).

Na Alan-a Wake-a som sa tešil a nesklamal ma. Hlavne, aby vyšiel aj druhý diel...

Obrázok Limited Collector's Edition.

Pro: Príbeh, atmosféra, soundtrack, spôsob boja, bullet-time, prostredie, Bright Falls, grafika.

Proti: Nízka obtiažnosť.

+55
  • PC 85
Herní výzva 2020 - Kategorie č. 5 - Moje jméno je… (Hardcore)

Jakkoliv příběhově zaměřené hry nejsou v mém herním zaměření prioritní a v odkazu na Carmackovo legendární tvrzení o herním příběhu a pornu dávám přednost těm zběsilejším akčním hrám, kde příběh hraje vedlejší roli, Alan Wake mi učaroval a autorům ze studia Remedy se podařilo, že jsem se naplno naladil na jejich notu.

Alan Wake je akční hrou, nicméně příběh zde hraje hlavní roli a je na něj kladen největší důraz. Jakoby vypadl přímo z pera mistra hororu Stephena Kinga, prezentován atraktivní a v dnešní době tolik módní seriálovou formou. Přináší mysteriózní story spisovatele, jenž uvízne ve zdánlivě malebném horském městečku Bright Falls obklopeném temnými hvozdy, poté, co hodlá spolu s manželkou načerpat inspiraci postiženou tvůrčí krizí. Městečko však pohlcuje temnota, Alanova manželka mizí a sám spisovatel se potýká s nočními můrami a chaosem ve svém nitru.

Během hry se postupně skládají střípky mozaiky příběhu, jenž je podávaný formou videosekvencí, in-game dialogů a útržků Alanova rukopisu, jež nacházíme při plnění herních úkolů a zkoumání prostředí. Nejde o žádný gore horor, ale temný psychologický thriller s dokonalou atmosférou. Žádné lekačky a masakry, ale perfektně ztvárněné pohlcování městečka Bright Falls temnotou, čemuž pomáhá dokonalé audiovizuální zpracování.

Uvěřitelné je nejen prostředí horského amerického zapadákova, ale také postavy, se kterými se ve hře potkáte. I podoba herního seriálu se mi líbila, přičemž v hlavní kampani odehrajete celkem šest epizod. K tomu dvě bonusové, jež byly šířeny jako DLC. Tato forma umožní katarzi a odpočinek po zakončení příslušného dílu, vstřebání získaných částí story linky a nádech před dalšími boji s temnotou. Navíc má každá epizoda zajímavou písničku v závěru, zejména tahle mi utkvěla v paměti,

Na pozadí odhalování záhady zmizení Alanovy ženy bojujete s četnými nepřáteli - temnotou posedlými postavami. Akční složka oplývá originalitou, neboť vaší hlavní zbraní je světlo. Nepřátele je nutno ochromit paprskem vaší svítilny a až poté je můžete zpacifikovat konvenčními střelnými zbraněmi. Paleta protivníků je poměrně omezená a nutno konstatovat, že základní bojové schéma je v pozdějších fázích hry lehce stereotypní. Odmyslíme-li si boss fighty, spočívající v likvidaci posedlé techniky, jako třeba kombajn či bagr, akce i nepřátelé se neustále opakují.

Nicméně i tak mě hra bavila. Některé souboje jsou totiž natolik adrenalinové, že se vyplatí mezi posedlými jen prokličkovat a utéci jim k nejbližšímu světelnému záchytnému bodu. Buď jste prostě obklopeni protivníky a neustřílíte je, nebo vám zkrátka dojde munice. Z předchozích komentářů totiž vyplývá, že ve hře se nachází přehršel střeliva i baterií do svítilny. Já jsem takový pocit neměl, zejména u nábojů, mnohdy se mi stalo, že jsem byl na suchu a musel jsem restartovat checkpoint.

Alan Wake je poměrně lineární a hra vás nenutí nikde šmejdit, směr vaší cesty vám neustále ukazuje směrovka kompasu. Ale střídá se prostředí, různé typy úkolů, v ději prožíváte i pohledy do minulosti, takže hra nenudí. K tomu navíc hra disponuje slušnou herní dobou, která včetně dvou bonusových přídavků může dosáhnout i 20 hodin. Milovníci sbírání předmětů mohou pátrat po termoskách s kávou, vyslechnete si rozhlasové zprávy nebo zhlédnete televizní programy, částečně doplňující příběh. A samozřejmě již zmíněné stránky Alanova příběhu. Překrásné přírodní scenérie jsou vám rovněž odměnou, pokud sejdete z autory připravené trasy.

Alan Wake je tedy takřka dokonalou tříáčkovou hrou, která je pro mne příkladem, že se dá kvalitně skloubit nejen akční, ale i atraktivní příběhová složka. Jsem zvědav na poněkud akčněji zaměřené pokračování.

Pro: Příběh. Forma seriálu. Atraktivní překrásné lokace. Soundtrack. Originální akce.

Proti: Stále stejné schéma soubojů.

+52
  • PC 90
Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.

Pro: Stephen King

Proti: drobnosti, které neubírají z celkového dojmu

+47 +48 −1
  • PC 90
„Alan, wake up!” Když bylo před dvěma lety oznámeno, že Remedy pracují pouze na verzi hry pro Xbox, ztratil jsem o ni zájem. Nakonec jsem přece jen moc rád, že PC verze hry vyšla, i když s docela velkým zpožděním. S podobnou hrou jsem se zatím nesetkal, možná se trochu podobá hře Fahrenheit svým filmovým pojetím, ale jinak mě jiná nenapadá.

Nevětším kladem je určitě příběh, který je velice zajímavý, dobře propracovaný a hodně atmosférický, místy až doslova hororový. Hra vám dá chviličku oddechu jen na pár místech a většina děje se odehrává v noci. Bez světla, které je důležitou součástí hry, se vlastně nemáte jak ubránit nepřátelům. Takže vás čeká téměř okamžitá smrt.

Graficky se mi hra velice zamlouvala, vytknul bych jí jen místy trochu rozmazané prostředí, ale to není zase tak zásadní problém. Mnohem více mi třeba vadily na některých místech špatně rozmístěné kontrolní body, protože jsem několikrát musel zbytečně lokaci procházet vícekrát, protože jsem před ukládacím bodem zemřel.

Největším mínusem je ale ovládání, trvalo mi docela dlouho, než jsem si na něj zvyknul a na umístění kamery za postavou jsem si zvyknul asi až ve čtvrtině hry. Taky uhýbání postavy před útoky nepřátel nejsou řešeny nejlépe, hlavně kvůli tomu jsem většinou umíral, protože stačilo jen pár ran schytaných od nepřátel a následně smrt.

Závěrem bych rád pochválil výborný soundtrack ve hře, nejvíce jsem si oblíbil píseň The Poet And The Muse a chystám se i v brzké podívat na seriál Bright Falls, který je prequelem ke hře.

Pro: Příběh, atmosféra, grafika, soundtrack

Proti: Špatné rozmístění kontrolních bodů, ovládání

+45
  • PC 80
Při vzpomínce na první informace a videa psychothrilleru Alan Wake se mi ihned vybaví dva protikladné pocity - radost a vztek. Radost z toho, že se dočkám zajímavého titulu s tísnivou atmosférou a vzápětí vztek z toho, že na platformě PC si o této hře můžu leda tak nechat zdát. Naštěstí ta horší zpráva se po čase rozplynula a já si tedy mohl Alanův příběh prožít a zjistit, jestli moje očekávání nebylo přece jen příliš optimistické.

Alanův příběh, který je podle očekávání vzhledem k žánru přece jen trochu zamotanější, je něčím, co i tak patří k těm lepším stránkám hry a její stísněnou atmosféru s téměř hororovými prvky jen podtrhuje. Pokud tedy zmiňuji atmosféru, pak musím říct, že její kvalita je taková, jakou jsem ji očekával. Ve většině případů se hra odehrává v temném lese nebo v jiné podobně pusté a nehostinné krajině, kde se to sklíčenými pocity jen hemží a Alanův příběh tím tak nabírá na správné intenzitě. Ta je dále umocňována boji s nemrtvými, které pouze za svitu Alanovy svítilny mají pořádné grády a kolikrát jsem měl pocit, že je při nich můj tlukot srdce slyšet mnohem víc než ten Alanův.

Co se týká samotných bojů, ty jsou zpočátku vcelku snesitelné, ovšem postupně nepřátel přibývá a při obklíčení se Alan má co ohánět, aby se z jejich sevření dostal. K tomu má k dispozici nejvýše dvě střelné zbraně, při troše štěstí signální pistoli, světlice a sem tam i oslepující granát. To sice není ani málo, ani moc, ale vzhledem ke zmiňované přesile nepřátel a jejich slušné odolnosti je potřeba mnohem většího taktizování, než by se mohlo zdát a boje se tak někdy stávají poměrně frustrující. Navíc Alanova fyzička v běhu je snad na suverénně nejhorší úrovni, jakou jsem kdy měl možnost za poslední dobu ve hře vidět, takže až na pár výjimek je útěk před bojem tou nejméně reálnou variantou.

Co dodat? Závěrečná kritika sice ode mě zní příliš rozhořčeně, přesto však je pro mě Alan Wake svoji atmosférou a příběhem bezesporu velmi zajímavou hrou, která rozhodně stojí za zahrání. A pokud bych měl v sobě větší množství herního adrenalinu, pak výsledný efekt by byl rozhodně ještě lepší. I tak ale mám za sebou o jeden velmi solidní herní zážitek navíc.

Pro: atmosféra, příběh, zvuková stránka

Proti: občas frustrující boje

+40
  • PC 90
Alana Wakea jsem sledoval už od roku 2005, kdy byl studiem Remedy na E3 oficiálně ohlášen. Hra si prošla trnitým vývojem, ale nakonec přeci jen vyšla. K mému neblahému zjištění však můj PC na její HW požadavky ne zcela stačil, což mě pochopitelně dost rozhodilo vzhledem k tomu, že jsem od dob prvního ohlášení obměnil PC již dvakrát. Až po takřka dvou letech od vydání jsem si všiml, že tvůrci přidali s patchem do menu položku „přímé zaměřování“, což není nic jiného, než možnost zapnout či vypnout akceleraci myši. Pro slabší sestavy je tato položka zásadní, protože s nižším framerate se hra stává neovladatelnou.

Co mě asi mrzelo nejvíce, je fakt, že tvůrci vyškrtli veškeré openworld prvky hry a Alan Wake je čistě lineární záležitost. Už od prvních videí jsem se těšil, až se vydám na průzkum malého horského městečka a okolních lesů. Podobná prostředí mě totiž lákají mnohem více, než jakákoli města, která známe z většiny sandboxových her. A k tomu se tvůrci hry bohužel (nebo bohudík?) neodvážili. Na druhou stranu jsem rád, že si Remedy neukousli příliš velké sousto a opět jsem dostal po všech směrech vyladěnou hru.

Na hře hodně oceňuju fakt, že se snaží odbourávat moderní prvky, které zkušenějších hráčům moc nevoní. Prostředí, ač lineární, je poměrně rozlehlé. Netrpěl jsem klaustrofobickými pocity a rozhodně bylo co prozkoumávat a bylo kam zahnout. Hra zbytečně nežene hráče vpřed a nechá ho si užívat si pěkné grafiky a krásného prostředí. Po dlouhé době jsem rovněž zažil možnost zabít se pádem z výšky, neviditelných stěn je ve hře minimum. I souboje jsou hodně věcí, ale rozhodně ne jednoduché. První momenty v Bright Falls jsou přímo božské. Na Remedy se mi líbí, že do svých her rádi umisťují množství interaktivních míst a nezapomínají na všemožné easter eggy a popkulturní odkazy. V případě Alana Wakea jsou to zejména odkazy na známá hororová díla či předchozí Remedy hry.

Mezi největší klady rozhodně řadím příběh. Už od začátku vtáhne svým filmovým dějem a zajímavě napsanou hlavní postavou. Jsem rád, že si můžu zahrát hry i za někoho jiného, než jen za nakorbené vesmírné mariňáky. Upřímně, komu se tyhle postavy už nezajídají? Alan Wake je úplně obyčejný chlápek, žádný nesmrtelný superhrdina. A je to cítit jak na jeho charakteru a jeho úporném boji proti Temnotě, tak na samotném gameplayi. Rozdělení děje na epizody hře jenom prospívá. Při každém „Previously on Alan Wake“ jsem nadšením doslova nadskočil.

Soubojový systém „osviť a zastřel“ mě bavil až do konce, i když s blížícím se závěrem jsem měl pocit, že tvůrci mohli s počty nepřátel trochu ubrat. Ne že by mě souboje v pozdější fázi nebavily, ale mnohem více jsem si užíval „klidné“ příběhové pasáže. Výtku bych směřoval k nevyvážené obtížnosti. Zatímco někdy projíždíte hrou jako nůž máslem, někdy naopak na hráče tvůrci chrlí velké hromady nepřátel a checkpoint je v nedohlednu. Mimochodem, použití světla jako checkpointu mi přijde super. Adrenalinových úniků ke vzdálenému světýlku temným lesem plným přízraků jsem si užil habaděj. A že to není žádná sranda. Alan rozhodně není žádný sportovec. Velmi mě překvapila délka hry. Herní doba nad 20 hodin se u akční hry dnes už jen tak nevidí.

Na závěr musím ještě vyzdvihnout přítomnost Poets of the Fall, výborné kapely, kterou většina hráčů zná díky předchozí hře od Remedy - Max Payne, pro kterou tato skupina složila titulní píseň Late Goodbye. Krom PotF ale hra obsahuje řadu jiných výborných písní a v ničem nezaostává ani vlastní orchestriální soundtrack.

Abych svůj, tentokrát trochu delší, komentář nějak zakončil. Jsem si vědom, že mi moje nadšení ze hry trochu brání hledat chyby. Hra na mě ale působila natolik poctivě, že k tomu jednoduše nemám potřebu. Už se velice těším, co nám Remedy přinesou příště.

It’s not a lake, it’s an ocean.

Pro: ATMOSFÉRA, prostředí Bright Falls, chytlavý příběh a věrohodně napsané postavy, uvěřitelnost, originální souboje, epizodické vyprávění, množství odkazů a easter eggů, hudba

Proti: mizerná optimalizace světelných efektů a mlhy (oboje na mojí obstarožní sestavě rapidně snižuje framerate), místy nevyvážená obtížnost

+39
  • PC 80
Hru jsem měl v plánu již dlouho, ale k hraní jsem se dostal až nyní. Chystám se totiž na Control a vzhledem k propojení si musím doplnit vzdělání. Námět sice vypadá zajímavě, přesto jsem od hry nečekal žádné zázraky. To je možná jeden z důvodů proč jsem vlastně spokojený. Hlavní předností hry je slušný příběh, který popisuje zajímavé události a to v každé ze šesti kapitol. Není tak přítomen častý nezajímavý střed, kdy už je vše naprosto jasné, ale je nutné se dostat na konec. Líbilo se mi také prostředí malého městečka u jezera v lesích. Každá kapitola má vlastní prostředí akorát se opakují kratší či delší lesní úseky. Délka kapitol je celkem vyrovnaná.

Akční část hry, ve které je nutné využívat světlo je zajímavá. Jde o dobrý nápad, ale během hry se celkem okouká. Vzhledem ke krátké herní době v tom nevidím problém a nenudil jsem se ani na konci. Běžných soubojů zas tolik není a ty větší a příběhovější jsou povedené. Boj u farmy na pódiu jsem si vyloženě užíval. Sbírání ztracených stránek je zajímavé. Hezky rozšiřují příběh a jde o sběratelskou činnost, která má smysl. Termosky s kávou jsou sice fajn (kafe piji po litrech), ale jde pouze o výplň. U dlouhých RPG jsem si zvykl, že hrdina s důležitým úkolem ztrácí čas pavouky ve sklepě, ale u krátkého akčního a příběhového zážitku je to škoda času.

Technické zpracování je slušné a hra vypadá hezky i v dnešní době. Vzhledem k výrazné roli světla by bylo zajímavé vidět v akci ray tracing, třeba se dočkáme remasteru. Chválu zaslouží také soundtrack, obzvláště skladby mezi jednotlivými kapitolami. Obtížnost je na hard úroveň tak akorát, aby nenudila a ani nebyla přehnaná. Noční můru jsem nezkoušel a ani to zatím neplánuji, škoda jen pro tuto obtížnost exkluzivních stránek. Mimo prvních dvou jsem hrál každý den pouze jednu kapitolu. Mohu to doporučit, hra je na to přímo stavěná. Na začátku každé je uvedení do děje a při delším hraní by se možná dostavila repetitivnost. Hra má dobrou atmosféru, obzvláště zpočátku, ale časem trochu slábne. Hra je čistě lineární, ale s tím jsem počítal.

Nakonec musím hru doporučit, ale pokud se bojíte méně zajímavé akce, klidně zvolte nižší obtížnost. Hra nabízí dobrý příběh, atmosféru a těch pár hodin slušnou zábavu. Už jsem celkem zvědavý na DLCčka a American Nightmare. A od Controlu mám větší očekávání, tak snad nezklame.
+39
  • PC 95
Dlouho se mi nestalo, abych občas místo hraní si prostě jenom sedl a poslouchal soundtrack. A to i přesto, že tenhle styl muziky normálně neposlouchám. Úžasný výběr hudby. Skvěle padnoucí melodie nenásilně dotváří atmosféru hry. Tady by se dalo říct, že špatně vybraná hudba by dokázala zkazit celou hru. Já jsem díky tomu téhle hře spoustu věcí odpustil.

No vždyť, co si budeme povídat. Průběh hry je ještě lineárnější, než třeba v Max Payenovi. Příběh je tisíckrát omleté klišé o rozeznávání reality od noční můry. Hra je na můj vkus až příliš akční. Respawn nepřátel Vás kolikrát jenom nutí zběsile pobíhat mezi kontrolními body. I když, vzhledem k charakteru nepřítele je ten respawn docela logický.

Samotné podání hry a příběhu tohle všechno vynahrazuje. Seriálové pojetí. Gradace na konci každé epizody, která je zakončená skvělou písničkou. Je to hodně akční, ale taky hodně zábavné. Tady se Remedy nezapřou. Tohle prostě umí. Skvělý nápad se světlem, s baterkou a svítícími zbraněmi. Ono není jen tak vytáhnout z nepřítele temnotu. Zvlášť při velké přesile to vyžaduje taktizování. A někdy je nejlepší prostě jen utéct. Což taky není zrovna jednoduché vzhledem k charakteru nepřítele.

Často jsem umíral, ale nikdy mě hra neotrávila natolik abych byl znechucený. Celou dobu je to skvělá zábava. Má to i slušnou herní dobu. Jen škoda, že se tvůrcům nepovedlo do příběhu narvat víc citů. Jako to umí třeba Japonci. Tohle není survival. Je to výborná akční hra se skvělou atmosférou, fantasticky padnoucí hudbou a otevřeným koncem. Tak honem, prosil bych ještě.

5.2.2015: Po rozležení mých vzpomínek na tuto hru, musím trochu přitlačit z hodnocením.

Odehráno: 20 hodin
Achievements: 44/67

Pro: fantasticky padnoucí hudba, atmosféra, zábavná akce, světelné zbraně, netradiční seriálové pojetí, celková dynamika

Proti: někdy příliš akční, respawn na příliš mnoho místech

+37 +38 −1
  • PC 90
"And now to see your love set free
You will need the witch's cabin key
Find the lady of the light gone mad with the night
That's how you reshape destiny"

Alan Wake hovoří jazykem starých her, kdy ještě příběh a atmosféra byla tou vůbec nejdůležitější složkou, s tím rozdílem, že tady je krásná i grafika... Prožíváte příběh spisovatele Alana Wakea, který je pomalu lapen v temném světě, loven stíny, temnotou a svými běsy. Všechny lokace jsou lahodné na oko a i na duši, atmosféra je na každém kroku pohlcující a mrazivá.

Hra oplývá výbornými nápady, již zmíněnými epizodamy, ukončené hudbou, ale také využití hudby/rádia v příběhu samotném je úžasné. Například si zapnete rádio, začne vám hrát píseň a do toho se zrodí nepřátele a vy za baladické hudby bojujete o život. Nebo když sedíte s Barrym v domu u farmy a hledáte klíč ve skladbě, či samotný koncert na farmě mi přišel naprosto výborný a úsměvný. Také to, že hra odkazuje na díla S. Kinga a zmiňuje i jiné spisovatele mi bylo sympatické a hrála mi tak na strunu. Safra, spoustu takových drobných i velkých scén, které k vám promluví...

Snad malé mínus je ovládání. Řešení bojů je pěkné, co se týká používání světla a zbraní, nicméně ovladatelnost je vcelku složitá. Hodněkrát jsem nedokázala uhnout nepřátelům a byla jsem umlácená, spadla jsem do jedné propasti 5x za sebou, nedokáza jsem včas zaměřit nepřátelé světlem ap., protože kamera a úhyby jsou trochu nešikovně řešeny. Nicméně je také možnost, že jen nejsem na takové ovládání zvyklá...

Na závěr bych hru opět chtěla jen vychválit. Remedy nám předkládá temný čarovný svět myšlenek, slov a stínů a povedlo se jim to naprosto skvěle. Tato hra využívající iluzí a mrazivých scén je opravdu malým klenotem v dnešní produkci, kdy se to hemží jen rychlokvaškamy spolehající na grafiku a násilí.

Pro: atmosféra, příběh, nápady a zpracování hry, grafika, hudba

Proti: ovládání, délka hry, animace ( jen malé mínusy :)

+36
  • PS5 80
"Crime and punishment: the cancer and cure of civilisation. But some crimes are impossible to punish, especially... in Night Springs." 

Konečně jsem pokořil další ze svých větších restů. Přestože na steamu vlastním dlouhá léta původní verzi, nakonec jsem si zahrál až remaster a rozhodně nelituji, graficky je velmi slušný a můžu jej rozhodně doporučit.

Alan Wake je také ukázkou toho, že hra nemusí být úplně dokonalá, abych se do ní doslova zažral. Mám rád tajuplné příběhy, mám rád odkrývání tajemství a nejistotu v tom, co se opravdu děje. Vedení příběhu je jedna z věcí, ve které hra exceluje. Je napínavý, mysteriózní a vždy jsem se těšil na další dílek do skládačky, jenže ten občas samozřejmě položil otázku další. Konec si pak musí hráč interpretovat sám, takže jsem po dohrání ještě chvíli seděl a v hlavě si přehrával celý příběh. 

Výborná je také atmosféra. Hra má hororové prvky, ale místo laciných lekaček sází právě na atmosféru, což je obrovský plus, nerad dostávám u hraní infarkty. Hodně tomu napomáhá dobře zvolené prostředí malého městečka a okolních lesů, vyhlídek, jezera či různých hospodářských stavení. Každá z šesti kapitol je tak pěkně rozeznatelná.

Jádro hratelnosti tvoří také akce. Využívání světla a tmy je skvělý nápad a zezačátku mi daly souboje na normální obtížnost docela zabrat. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal, pak už jsem nepřátele kosil jedna báseň. Nicméně, přišlo mi, že soubojů je až moc a naprostý přehršel bylo i nábojů a baterií a vlastně všeho. A samotný soubojový režim bych označil spíše za OK, než za něco úchvatného. 

Na závěr se sluší pochválit tvůrce za detaily, jako je například televizní show Night Springs. Nevynechal jsem jediný díl. 

Alan Wake je pro mne pozitivním překvapením. Není to zdaleka dokonalá hra, dobře mi ale sedla svým příběhem a atmosférou a na druhý díl jsem velmi zvědavý.
+35
  • PC 60
Byl jsem zvědavý. Nečekal jsem tolik, ale stejně - hororová akce pomrkávající po Twin Peaks přeci jen vyvolá jistá očekávání.

No, jako akční hra to není moc dobré. To obohacení klasického střílecího modelu, kdy musíte nepřátele (vždy!) nejprve "osvítit" a pak je teprve rozstřílet, se stane záhy neuvěřitelně repetitivní a později až otravné. Je tu sice snaha o několik nápaditejších soubojů, ale ty představují pouhý ostrůvek v tom bezedném jezeře nudy, ve kterém vás Alan utápí. Do dohrání jsem se nutil hodně dlouho. Několik měsíců.

Ovládání je příšerné, alespoň na PC. Ty lidi, co měli na starost kameru a pohyb, by měli doprovodit po kmeni stromu a pak je svrhnout ze srázu, jako se tomu ostatně ve hře často děje a to pouze kvůli nesmyslnému úhlu kamery, kdy postava nejde směrem, kterým se dívá hráč.

Příběh. Že je Wake brakový spisovatel jsem pochopil, nejsem si ale jistý, zda má kvalita příběhu hry odrážet literární schopnosti ústřední postavy anebo je jen nízká. Ta první možnost je až moc meta, pravdivá bude spíše ta druhá. Alan je zpočátku těžce nesympatický, což je jistě záměr - problém ale je, že v průběhu hry se mé antipatie k hlavní postavě proměnily leda v lhostejnost, co se s ní vlastně bude dít dál. Ostatní charaktery se pak v příběhu objevují a mizí jak je potřeba a v případě závěrečného bosse budu raději spíše věřit tomu, že několik kapek deště náhodně napadalo na klávesnici a napsalo tak jméno postavy, kterou je nutno setnout, než že by to byl záměr uvědomělého autora. Až tak je to směšné. Že příběh nemá ani pořádný konec, už nepřekvapí, je ale fascinující, že hra působí mnohem celistvěji po dohrání základní části než s těmi rozšiřujícími DLC, která jsou naprosto zbytečná.

A mrzí to, protože potřebné ingredience jsou přítomny - hudba, zvuk, atmosféra. A vůbec to prostředí. I kdyby hra nebyla hratelnostně nějaký zázrak, v nějaké hutnější formě nezředěné hráče ubíjejícími souboji spolu se skromějším, ale zato více ucelenějším příběhem, by mohlo jít o výbornou záležitost.

Skrze ty temné stromy na mě takhle hra občas svými nápady probleskovala. Většinou to ale byla jen další lampa s checkpointem.
+34
  • PC 85
(Vtip pro zasvěcené)
Dovolím si hru přirovnat k nějakému sexuálnímu simulátoru, protože:
1) Přiměje vás být doslova nadržený na světlo.
2) Zpomalené záběry zabití nepřátel vám poskytují tu největší slast.
3) Naopak zpomalené záběry přibližujících se nepřátel vás polijí potem.
4) Čím blíž si je pustíte k tělu, tím víc vás to vzrušuje a nabíjí adrenalinem.
5) Chcete to mít rychle a zároveň ne.
Ve finále jste udýchaní, zpocení a všechno to děláte pro ženskou. No už je vám ta spojitost jasná?

Každopádně, líbí se mi onen mix, kdy se vám chce prostě jen utíkat a zároveň máte silné nutkání prozkoumávat okolí a hledat loot. Přidává to na dynamičnosti a touze posunout se někam dál. Vůbec by mi nevadilo filmové zpracování! Na svoji dobu se totiž jedná o dost originální příběh a zápletku. Dnes by spadl kamsi do šedého průměru, kde se hrdina snaží zvrátit svůj osud. Nicméně dovedu si představit, jak by takový trefný směs žánrů dobře zacílil třeba na moji rodinu - matce by poskytl romantiku, otce by zazásoboval dostatečnou akcí a sestra by nemohla spát z hororových scén. Asi je přesvědčím si Alana zahrát...

Bohužel, úplně nenadchne k opakovanému hraní, neboť už víte, kde číhají všichni nepřátelé a příběh se vám nechce znova poslouchat/vnímat. Doporučila bych asi jen po delší odmlce se ke hře vrátit, zvolit těžší obtížnost ("Nightmare") a pokračovat ve sbírání. Jedině tak asi zažijete něco relativně nového.

Pro: zpomalené záběry, boj o přežití, nutnost šetřit municí, sbírání předmětů, hodně akční, snaží se nenudit hráče

Proti: neláká k okamžitému opětovnému hraní, vždycky vás okradou o loot

+34 +35 −1
  • PC 80
První věc, která se mi vybavila při hraní Alana Wakea, byla Městečko Twin Peaks. Je na tom ale stejně z hlediska kvality? Zkráceně: ano, je!

Grafický kabát, který je v plné kráse předveden už od prvních vteřin hry, je prostě fantastický. Sluší to v něm jak impozantním exteriérům, tak i detailně propracovaným interiérům. Celé městečko působí velmi živě a v mnoha případech také vyloženě filmově. Speciální pochvalu si zaslouží periodicky padající temnota, která předznamenává boj. Ta hra stínů je prostě úžasná. V kombinaci s neméně povedenou (velmi atmosferickou) zvukovou kulisou jsou chvíle trávené v městečku a jeho okolí opravdovým zážitkem.

Nejdůležitější ze všeho ale není audiovizuální zpracování. To, čím Alan Wake s přehledem natrhává zadky i o několik let mladším hrám, je propracovaný příběh, postavy, které mají charakter a blíže nespecifikovatelná atmosféra, kterou jsem konkrétně já zažil pouze jednou - u sledování Městečka Twin Peaks.

Mám prostě zatraceně rád ten pocit, když nevím, co se děje, a dopředu mě nežene hon za co nejvyšším skóre nebo nejlepší zbraní, ale posedlost tím, že chci všemu přijít na kloub. A to se povedlo. Nevídaný epizodický styl vyprávění ještě prapodivným způsobem umocňuje veškeré zážitky, a krátké retrospektivní průstřihy stylem "in previous episode of Alan Wake" jsou k nezaplacení, když není čas hru dohrát na jeden (dlouhý) zátah. Stránky rukopisu jsou potom vedle precizně vymyšlených příběhových detailů třešničkou na pomyslném dortu excelentního storytellingu.

Jediné, co hru v mých očich poněkud sráží, jsou zpočátku zábavné, ke konci však celkem frustrující akční pasáže. Jejich styl je zábavný, filmové uhýbání hrozícím ranám také, ale počet nepřátel je někdy až moc velký a neustálé umírání pak silně kazí zážitek z největšího trumfu hry, tedy příběhu.

Alan Wake je dobrodružná mysteriózní detektivka zavánějící hororem, akcí a v některých případech i komedií. Přestože jsem pointu příběhu pravděpodobně nepochopil, mohu s klidem v duší říci, že je to velmi dobře osvětlená místnost v temnotě. Doslova.

Pro: Mysteriózní příběh, o kterém je nutné přemýšlet, audiovizuální zpracování, propracované postavy, filmovost

Proti: Některé akční pasáže

+33
  • PC 50
Jeden z velkých herních restů. Z místního hodnocení jsem byl nadšený, hru vytvořilo Remedy, studio, co stojí snad za nejlepší TPS all time (Max Payne 2: The Fall of Max Payne), záruka dobré zábavy. Tak určitě..

Doteď jsem nehrál hru, kde 99% herní doby tvoří jenom vata, stupidní repetetivní gameplay, který leze na nervy už po hodině hraní. Epizodické rozdělení tu má smysl jenom proto, aby vám hra vždycky na začátku nové epizody sebrala všechno vybavení, přemístila na úplně jiné místo a museli jste všechno hledat pořád dokola. Na začátku epizody je krátké příběhové intro, dále hodina a půl svícení baterkou a střílení a krátké příběhové outro. Jak je hra prázdná vám vždy sdělí následující epizoda 10 sekundovým shrnutím toho, co jste dělali předchozí půl druhou hodinu..

K té vatě - ve hře jsou 3 druhy zombíků - rychlej, co nic nevydrží, střední, co má nekonečnou zásobu seker, které po vás hází a velkej, na kterýho musíte vysvítit 2 baterky a vystřílet celej buben z revolveru. Že se bude něco dít vždycky poznáte, když zazní "pištící" tón. No a potom stačí jenom svítit, střílet, uhýbat, svítit a střílet.. a uhýbat.. a svítit. DEVĚT hodin. Každopádně autoři si řekli, že 3 enemáci a 3 zbraně asi nejsou dost (ne fakt nejsou), tak do hry nainstalovali ještě blbější a otravnější variace - zombík na drogách, alias Speedy Gonzales z Mafie a super pomalej zombík s motorovkou, do kterýho musíte vysvítit 3 baterky. Výčet uzavírají útoky hejna vran, které musíte osvítit, létající předměty, kterým nejde uhnout, takže je musíte osvítit a bizarní "bossové" v podobě traktorů, kombajnů a dalších zemědělských strojů (ano, které musíte osvítit). Really?

Hra má být jakože strašidelná, ale nepříjemné šimrání se dostavilo jenom na začátku při útěku před temnotou a v labyryntu u léčebny. Vše ostatní jsou laciné lekačky, které jsem od půlky hry skoro vždy čekal.

Frustrující, debilní, totálně neintuitivní kamera, koukající na hráče z úhlu si zaslouží vlastní hate odstavec. Jít rovně je v této hře umění. A přeskočit malou škvíru je důvod pro oslavu.

Nebýt příběhu, vyberu si do Herní výzvy něco jiného a dávno tu hru smáznu. Jedině díky němu jsem se do toho nutil, protože je pěkně napsaný, zajímavý a na konci epizody vždy navnadí na pokračování.

Audiovizuálně to ve výsledku funguje hezky. Pěkná původní hudba, pěkné skladby na konci epizody, a když se moc nezaměřujete na detaily, tak i graficky to nevypadá špatně.. Nicméně textury jsou rozplizlé, prostředí hranaté a půlka všech assetů je zkopírovaná z Maxe Payna 2 (jakmile jsem viděl první bílou dodávku a krabici "fragile", bylo to jasné). Velké plus je prostředí, ve kterém se hra odehrává (americký Washington, Montana?).

Alan Wake vznikl moc brzy. Vznikl v době, kdy každá hra musela být dost dlouhá, aby si zasloužila plnou cenu. Mnohem víc by mu seděl formát "walking simulátoru", kde by svůj krátký, ale zajímavý příběh dokázal odvyprávět i bez té blbé a nudné akce.
+32
  • PC 100
Ač je to na tak zkušeného hráče jakým jsem zvláštní, nikdy jsem neměl oblíbené herní studio ale po dohrání Alana Wakea musím říct že se jím jednoznačně stalo Remedy, v čele s vynikajícím scénáristou Samem Lakem. Vlastně odjakživa jsem miloval Max Payna pro jeho atmosféru, zvláště pak druhý díl a po podobném zážitku s vyhořelým spisovatelem jsem definitivně přesvědčen že na co tahle severská partička sáhne to se promění v klenot.

Na AW jsem dlouho slyšel jen samá doporučení jak od profesionálních recenzentů tak od známých a tak i přesto že až na výjimky jako jsou Hitchcockovy filmy nemám rád horory a třeba Doom 3 jsem dohrál s téměř sebezapřením :), se i tenhle kousek jednoho dne objevil na mém harddisku. Z úvodní pasáže jsem byl popravdě trochu rozpačitý protože pocit strachu tu byl docela silný a říkal jsem si že jestli to takhle bude celou dobu nevidím to s dohráním dobře. Poté ale přišlo vystřízlivění ve formě intra a druhého už poněkud klidnějšího úvodu a bylo jasné že i když to občas nervy budou, čeká mě s vysokou pravděpodobností další velký herní zážitek. A to pořádný.

Příběh je asi nejsilnější stránkou hry takže nutně musím při hodnocení začít u něj. Oproti jiným hráčům mám možná menší výhodu v tom že jsem kromě vášnivého pařana i vášnivým čtenářem. Až do teď mě ale ani ve snu nenapadlo spojit tyto dvě kratochvíle dohromady. Lakea však naštěstí ano a ještě to se svými finskými kluky udělal naprosto bravurně. Čtení dlouhých dialogů či listin hlavně v různých RPG mě totiž moc nebaví a takový Planescape: Torment jsem vzdal jen co jsem vylezl z márnice ale tady jsem se těšil na každou nalezenou stránku rukopisu. Ty navíc odhalují často věci které se teprve stanou čímž si titul lehce zahrává i s mým dalším oblíbeným tématem a sice cestování časem. Možná že je příběh během prvních kapitol až trochu přespříliš tajemný a dozvěděl jsem se jaké to je být zmatený jak lesní včela :) ale věřil jsem že se to vše v pravý čas vysvětlí a konec bude stát za to. A nemýlil jsem se. Informace získávané hlavním hrdinou jak z knižních stránek tak prostřednictvím mnoha jinak skvěle napsaných postav začnou pomalu dávat smysl a vše je navíc tak akorát dávkováno aby si hráč dost věcí domyslel sám. Zároveň ale nechybí nějaké ty twist ploty jak se dnes na pořádnou hru patří a před finále jsem tak byl napnutý jak struna. Což ovšem platí takřka i pro celou předchozí dobu hraní. Samotný závěr který jsem mimochodem čekal po hratelnostní stránce trošku tužší, byl jedním slovem famózní a zanechal mě šokovaného ale zároveň svým způsobem uspokojeného ještě několik minut po dohrání. Jednoduše řečeno je příběh právě to co odlišuje dobrodružství Alana "Budila" od ostatních her a je to přesně ten příklad který uvedete když budete někomu chtít dokázat že i hra je umělecké dílo. A to v tomhle případě zatraceně dobré.

Samotný děj ať je jakkoliv brilantní by ale nemohl fungovat bez hratelnosti protože i přes výše napsané se jedná pořád hlavně o hru a ta se nečte ale hraje. Podobně jako s příběhem mě i hratelnost a některé herní mechaniky přišly zpočátku přinejmenším divné ale brzy jsem zjistil že právě v tom je jejich kouzlo. Tak třeba baterka je téměř v každé dobré akční hře ale využívat její světlo jako zbraň to je exkluzivní nápad a to ani nemluvím o dalších rozličných a nápaditých způsobech využitelnosti světla jako nástroje k boji s temnotou. Velice dobře je také vybalancovaná obtížnost, která se postupně zvedá aby jste přeci jen trochu cítili mrazení v zádech když se na vás řítí čím dál větší, rychlejší a ozbrojenější promněněnci nebo buldozer ale zároveň jste se nikde moc nezasekli, což se mi stalo opravdu jen párkrát a ne na dlouho. Remedy zkrátka dokázali opět svoje výjimečné schopnosti při výrobě videoher když z minimalistického ovládání a v podstatě jednoduché hratelnosti díky perfektně vybalancované obtížnosti a neotřelých herních postupů dokázali "vytřískat" ohromnou porci zábavnosti a to dokonce bez jediné známky repetetivnosti. Bravo.

Lví podíl na úspěchu tohoto počinu má i další u her stěžejní prvek a to vizuální zpracování. I tady si pochopitelně dali vývojáři záležet a vytvořili temné, nebezpečné a chladné ale přesto svým způsobem krásné prostředí, které se musí na dlouho usadit v paměti každému kdo si jím prošel. Aby taky ne když si tedy alespoň podle toho co jsem četl v zajímavostech jen s jeho přípravou dali Lakeovci možná větší práci než posléze se samotným vývojem. Přineslo to ovšem svoje ovoce a jak velmi přirozeně působící příroda tak silně realisticky vystavěné městečko vás ještě víc podpoří v ponoření se do děje a hutné atmosféry. O detailech které jsou také na vysoké úrovni a jak jinak než mistrovsky zpracovaném světle a jeho efektech se snad ani rozepisovat nemusím. Téměř dokonalost je tu prostě samozřejmostí v každém z míst do kterého hlavní hrdina vkročí.

Stovkové hodnocení které ačkoli už si ho ode mne vysloužila slušná řádka her se ovšem nedává jen tak a hra mi musí opravdu sednou ve všech směrech ne-li víc. A i tady pochopitelně Al boduje na celé čáře. Stejně jako již popsané hlavní partie gamesy i další věci jako zvuky, či opět prvotřídní soundtrack, ze kterého si jistě pár písniček podobně jako moje osobní herní hymna Late Goodbye najdou cestu do mého stálého playlistu, je tu vše nadstandardně dobře vytvořeno a smícháno pro podporu jedinečného zážitku. I další detaily jako možnost řídit auto, která mě opravdu překvapila a to i ovladatelností vozů, kterou bych od tvůrců akčních her nečekal (i když za sebou již jednu závodní hru mají) tak i odkazy na slavné spisovatele a jejich díla, tv seriály (Previously on Alan Wake...) apod. dotvářejí úžasně naplňující pocit z procházení touto peckou. A když se na obrazovkách televize objevil první díl Night Springs nebo rádiový pořad bylo to pro mě téměř neuvěřitelné jaké penzum práce navíc to muselo dát ale přesto nic z toho Remedy nevypustily. Vlastně bych mohl pokračovat v rozplývání se nad hrou takřka donekonečna a tak jen zmíním to co už stejně asi nikoho nepřekvapí a to vybroušené dialogy a vůbec vytříbenou charakternost většiny postav, v čele s Barrym který mi přirostl k srdci jako málokterý z herních kámošů a často i do nejtemnějších chvil přinášel odlehčení až humor. Jako když se objevil ve městě ověšený vánočními světly nebo při rockovém koncertu. A mimochodem po portu z konzole ani stopy :)

Co ještě říct na závěr tohoto vyčerpávajícího komentáře? Alan Wake mě překvapil a to opravdu příjemně, ač to vzhledem k tématu hry zní až nepatřičně. Podobný epos ze kterého si odnáším spoustu zážitků a vzpomínek a který jsem rozhodně i kvůli tomu že jsem ho neprocházel na nejtěžší obtížnost někdy dám s chutí minimálně ještě jednou, mě přikoval k monitoru jako už dlouho žádná jiná hra. Svou oddiskutovatelnou unikátností jak po vypravěčské tak hráčské stránce mě prostě zcela uchvátil. Dávám proto deset hvězdiček z pěti, milion procent ze sta a na obálku hry bych nejradši připsal fixou: Bestseller. Jednoznačně povinnost pro všechny kdo to s hraním myslí vážně. Jo a možná to chtělo trochu víc zapracovat na optimalizaci a dvě bonusové kapitoly byly už přeci jen trochu nadbytečné ale dělejte že jsem nic neřekl ;)
+30 +32 −2
  • PC 85
My name is Alan Wake. I´m a writer.

Tahle hra v mojí knihovně ležela opravdu dlouho. Sám vlastně ani nevím, proč jsem její rozehrání tak odkládal a dostal se k němu až nyní. Narovinu musím říct, že času stráveného v městě Bright Falls a jeho okolí rozhodně nelituji. Byla to pecka, fakt žejo.
Žánr hry kombinuje psychologický horor a TPS. Osobně sice preferuji pohled z první osoby, jelikož se mi při něm lépe míří a je pro mne snazší se vžít do hry, avšak tohle je jen drobnost, která můj konečný pocit ze hry neovlivnila.

Hlavním tahákem hry je nejspíš temná až děsivá atmosféra. Onen strach tady není způsoben jen lacinými jumpscary, ty ve hře nenajdete. Ne, onen strach je stavěn na základě jakési neznámé entity či síly, ve hře nazývané The Darkness . Pravděpodobně se tedy nebudete vyloženě bát, ale napětí a určité znepokojení určitě pocítíte. A když ne, zkuste to hrát ve tmě. A pak se běžte v noci projít do lesa, samozřejmě bez baterky :)
Po stránce příběhu není co vytknout. Zpočátku se zdá jako klasické "Je tam divné jezero, a to dělá bordel," avšak po čase zjistíte, že je ve skutečnosti složitější, než se zdálo. Mnohokrát se v něm ztratíte a je šance, že ani na konci hry nebudete schopni říct, co se to vlastně stalo.
Dialogy, NPC i monology hlavního hrdiny jsou rovněž skvěle napsané, postavy jsou zapamatovatelné, a i přes relativně krátkou dobu, kterou s nimi strávíte, si k nim vybudujete citové vazby. Stejně tak soundtrack je udělán velmi dobře a skvěle dotváří atmosféru hry. Kladně hodnotím i grafiku, modely postav a optimalizaci. Za celou dobu jsem nezaznamenal jediný bug nebo propad FPS.
Akčním pasážím nemám moc co vytknout, snad jen jejich velké množství v některých fázích hry. Stejně tak se mi líbily bossfighty. Přestože nebyly téměř žádnou výzvou, bavil jsem se (strážce parku, který vám odříkává pravidla chování v rezervaci, zatímco se vás snaží rozsekat sekerou je prostě top). Nutnost enemáka nejdříve "osvětlit" a až pak zastřelit hodnotím jako fajn mechaniku, která funguje a do konceptu hry dobře zapadá.

Velkým mínusem je pro mne nízká obtížnost a až na pár chvil (vybavují se mi asi dvě) obrovský nadbytek nábojů, světlic i baterií do baterky. A to nejsem člověk, co by jel headshots only (prostě TPS, co po mně chcete :D) nebo nějak extra syslil světlice.
Jako poslední mínus bych asi zmínil enemáky. Všichni jsou stejní. Jasně, máme tu rychlého šmejda, klasického šmejda a velkýho silnýho šmejda. Ale v praxi je to prostě furt šmejd se sekerou/krumpáčem/mačetou/motorovkou.... Jasně, občas vás chce zabít i bagr nebo letící barel, ale...po čase to prostě omrzí.

SHRNUTÍ: Alan Wake je nepochybně velmi kvalitní počin, nabízející skvělou temnou atmosféru, příběh, soundtrack a nové mechaniky, které nejen obohacují gameplay, ale i fungují (a to je co říct). Celkový dojem sráží nízká obtížnost a stále se opakující enemáci.

Vybrané skladby, které mi utkvěly v paměti:
Old Gods Of Asgard - Balance Slays The Demon
Petri Alanko - A Writer's Dream
Petri Alanko - The Clicker
Poets of the Fall - War
Petri Alanko - Tom The Diver (Orchestra)

Dodatek k bonusovým epizodám: 28.3.2020

Celkem dvě bonusové epizody, každá zabere cca 60-90 minut. Veškeré klady a zápory základní hry platí i zde. Pakliže vás tedy Alan Wake bavil, určitě doporučuju projít, už jen kvůli doplnění příběhu. Taky se mi líbil nápad v podobě přidávání předmětů/ objektů a interakce s prostředím pomocí slov z rukopisu (pochopíte, až rozehrajete).


***************
Doba hraní: cca 8 hodin
PC verze z Epic Game Store

Pro: atmosféra, příběh, grafika, optimalizace, NPC, soundtrack, bossové

Proti: nízká obtížnost, nadbytek munice, stále stejní enemáci, místy přehnaně akční

+30
  • PC 75
"Alane, vzbuď se."
Jako studentu literární tvorby mi nemohl uniknout titul, v němž je hlavním hrdinou právě spisovatel. Příběh je komponován jako televizní seriál, kdy tu máme typické "pokračování příště" i "v minulém díle jste viděli". Alan se jako autor bestsellerů po letech vypořádává s tvůrčím blokem (Kotleta říká, že nic takového neexistuje, ale budiž :D) a na místě, kde se má dát do pořádku, jej přepadne temnota a jeho nové dílo se začne měnit v realitu.

Atmosféra je přesně taková, jakou byste od podobných mysteriózních thrillerů čekali. DLC pak na vše pěkně navazují a připomínají tak trochu závěrečnou epizodu Life is Strange - Episode 5: Polarized, kde Max taktéž putuje zvrácenou podobou lokací, které zná. Třeba se právě tady i inspirovali, přeci jen tu velkou roli hraje i maják, že jo.

Kdyby to byla adventura na způsob právě LiS nebo Posla smrti, vyhovovalo by mi to možná trochu víc. Ono proti akčním hrám nemám vůbec nic, nahrál jsem jich spoustu, ale buď by zde tvůrci museli udělat větší variabilitu nepřátel nebo to zpracovat trochu jinak. Jako ona je práce s baterkou i originální, ale člověk celou dobu jen uhýbá, svítí a pak prásk, prásk. V dalších epizodách máte pak jen víc nepřátel a ti mají akorát větší výdrž a větší sílu. Takoví stínoví psi nebo jiná zvířata, by to určitě oživili.

Příběh jako takový je ale jinak skvělý a postupné vyznění člověka baví. Hru i s DLC mám tedy za sebou a teď se můžu vrhnout na Alan Wake's American Nightmare, než se budu moci přesunout ke Control, který příběh Alana snad nějak uzavře... pokud tedy nebude plnohodnotný druhý díl.

Pro: Příběh, atmosféra, zasazení, Alan Wake

Proti: Soubojový systém, občas prázdné prostředí

+30
  • PC 90
“My name´s Alan Wake… and I am a writer”… Alan Wake je vynikající akční hororový titul, jehož dynamice a zábavnosti jednoduše nemám co vyčíst. Snad jen (ale to je zcela můj problém), že je hra postavená téměř výhradně na akci. Ta je ovšem tak vyvážená (v tom smyslu, že žádný boss není zase takový tvrďák, jak se tváří), že mi to vlastně ani příliš nevadilo. Princip boje, tedy taktika spočívající nejprve v intenzivní fototerapii výkoným zářičem, následovaná přesně dávkovanými pilulemi olova, je nadmíru účinná a originální, do konce hry jsem si s tímto vystačil a nikdy se nenudil.

Příběh odsýpá bleskurychle, poutavé animačky téměř filmové kvality Vás nekompromisně vtáhnou do děje. Rovněž dialogy jsou povšechně silnou stránkou hry. Postavy rozhodně nepůsobí ploše. Herní svět je překrásně zpracovaný. Vybavuji si např. romantické přelety nad horami a údolími nebo samotné Cauldron lake s okolními horami, které působí opravdu majestátně (téměř jako ve Skyrimu).

Jen škoda, že jednotlivé lokace nejsou navzájem propojené a není tudíž více volnosti. Hra prý původně měla hráči dát více volnosti, ale z nějakého důvodu došlo ke změnám a zredukování. Díky tomu se bohužel volně neprojdeme např. v městečku Brightfalls, což je škoda.

Dalším plusem je seriálové dělení do kapitol, takže na začátku vždy jako první uslyšíte “Previously on Alan Wake” načež následuje rekapitulace dříve prožitého. Elegantní to způsob jak udržet pozornost hráče. A že hra vůbec není krátká… jsem sice nefalšovaný herní lenochod (kam pořád spěchat, no ne?), takže mi prakticky každá hra přijde minimálně dvojnásobného rozsahu, ale v případě Alana Wakea jsem trochu přitvrdil (všudypřítomná temnota ovíjející se Alanovi kolem kotníků a dýchající mu na krk dodá naléhavosti… přece ho v tom, chudáka, nenechám). V souvislosti s tím mě napadá, že bych asi hře měl ubrat pár bodů za to, že se stala hlavní příčinou mé cílevědomé prokrastinace v minulém zkouškovém, ale nemám to srdce. :P (ironická vložka, pozn. autora)

Teď malá poznámka k hudbě. Na konci každé kapitoly se dočkáme závěrečné skladby, kterou jistě (z úcty k autorům, kteří Vám tak krásně příběh naservírovali) nepřeskočíte. Kromě toho jsou skladby výborně vybrané a dokreslují celkovou atmosféru. Píseň The Poet and The Muse by jistě mohla sloužit jako titulní skladba celé hry.

“…so yes, it began with a dream” …a samotný příběh? Zde bych nejprve rád podotknul, že Alana Wakea bych si snadno dokázal představit jako film. Pravda, možná by se jednalo jen o další přeplácané béčko, kdo ví. Ovšem netřeba zmiňovat, že co by ve filmu asi nefungovalo, hře ani v nejmenším neškodí.

Zpět k příběhu… budu upřímný, občas mi chyběla poněkud syrovější, hororovější a autentičtější atmosféra. Asi to bude znít divně, ale hra, dle mého názoru, působí na horor příliš… normálně. Snaží se sice působit temně (a kolikrát se jí to i daří), nicméně je stále patrný záměr autorů, jakási logika a uměřenost. Abych citoval úvod hry: “Stephen King once wrote, that nightmares exist outside of logic… There can be no explanation and there should not be one.” Toto bohužel není zrovna pravidlo, kterým by se autoři řídili, ač se o to snaží. Skutečné umění hororu spočívá, dle mého názoru, ve vytvoření dojmu naprostého a bezuzdného šílenství až jakési bestiality, nad kterou není možné získat kontrolu, a která nedává smysl. V tom spočívá genialita filmů Davida Lynche či, vrátíme-li se do herního světa, Silent Hillu (už to začíná být klišé, vím :D). Divák/hráč je hozen do prostředí hry/filmu a autoři se s ním nemazlí, na nic si nehrají a je jim jakoby jedno, že to nedává smysl. Tohoto pocitu se v AW nedočkáme. Výše zmíněný odstavec ale nepovažujte za kritiku hry, je to spíše polemika na téma: “podstata hororu”.

“Find the lady of the light gone mad with the night…” Vadí ale vůbec výše zmíněné aspekty hře samotné? V podstatě ne, hra totiž stojí na více základech než jen na hororových prvcích. Sice jsem se lehkého béčkového dojmu zcela nezbavil, ale i přesto souboj nadpřirozených sil a hlavního hrdiny “bojovníka světla” ( pojem Champion of light byl použit až AW: American Nigthmare) působí vskutku poeticky, na čemž má výrazný podíl výše zmíněná skladba The Poet and The Muse.

Tímto se oficiálně přestávám rýpat v detailech. Na závěr bych rád hru doporučil nejen hororovým nadšencům, ale i ostatním hráčům stojícím o kvalitně odvyprávěný příběh a prvotřídní herní zážitek.

Rada na závěr: Ocitnete-li se v okamžicích, kdy se na Vás ze všech stran bude sápat temnota a její noshledové, nezapomeňte si na ni pořádně posvítit, protože: “That's how you reshape destiny” :)

P.S. Malé bezvýznamé plus za fascinující moudra TT (temných týpků). O jedno se zde ještě podělím: There are 65 billion cows and pigs in the world. No řekněte, věděli jste to? :D

Pro: grafika, herní svět, závěrečné skladby, dialogy, vyváženost akce

Proti: příliš akce, lineárnost, málo volného pohybu

+28 +29 −1
  • PC 80
Na hraní Alana Wakea jsem si brousil zuby již řadu let, ale dostal jsem se k němu až letos, především díky Herní výzvě. Hororově laděné hry obvykle moc nehraji, tak jsem byl celkem zvědavý, jak mně hra sedne.

Mé pocity z prvních okamžiků hraní byly celkem rozporuplné. Grafika remasterované verze vypadala hezky, příběh se pomalu a zajímavým způsobem rozjížděl, ale mě trápilo především ovládání. Nejprve jsem hrál na klávesnici a myši, ale dost mě při tom štval lehce šikmý úhel pohledu kamery, ke kterému byly orientovány klávesy. Rovná chůze tak byla nadlidským úkolem. Ta není problém na gamepadu, kde je možné jednoduše směr přizpůsobit pomocí analogové páčky, ale na něm jsem měl zase problémy s mířením baterky a střelby. Nakonec jsem se vrátil zase ke klávesnici a myši, kde jsem si po čase se skřípotem zubů zvykl na běh ve stylu dopředu, úkrok stranou, dopředu.

Příběh a temná atmosféra zde hraje prim. Během hraní jsem byl prakticky stále napnutý, co se bude dít dál. Něco málo se pak dalo odhadovat díky pohozeným rukopisům, které dovysvětlovaly děj a někdy i trošku spoilovaly, co se bude dít dál. Ale popravdě jsem asi úplně všechno nepochopil, hlavně finále. 

Na soubojový systém jsem si musel chvíli zvykat. Přeci jen nutnost si nejprve nepřátele dostatečně "osvítit" není zrovna dvakrát obvyklá. Následný neustálý stres z nedostatku baterií a nábojů byl pro mě frustrující, obzvláště na nightmare obtížnost, kdy je potřeba nepřátele skolit více ranami. Naštěstí jsou mapy dobře navržené s tím, že jsou často dostupné zásoby nebo skryté bedny, takže se mi stálo asi jen dvakrát, že bych skončil úplně na suchu. Pak bylo často těžké rozhodování, jestli si nechat brokovnici nebo ji vyměnit za nalezenou útočnou pušku, protože jsem nikdy nevěděl, jaké náboje budu později nalézat. Nakonec je taky fajn, že se dá řadě nepřátelům vyhnout tím, že jim Alan prostě uteče, to hlavně na zmíněném nightmaru ušetří nejeden náboj.

Líbí se mi i různorodost nepřátel. Do cesty se mi tak postavili posedlí lidé, auta, různé desky, trubky, nábytek apod., ale třeba i takový kombajn, monster truck a ve finále tornádo. To se zase tak často nevidí. Čas od času pak dojde i na obranu daného místa před vlnami nepřátel s tím, že asi nejzábavnější byla obrana koncertního pódia. Celkem mě bavila i jízda autem a přejíždění posedlých.

Jak už jsem zmínil na začátku, grafické zpracování remasteru vypadá fakt hezky. Vše působí dobře temně a společně s hudbou na pozadí utváří skvělou atmosféru.

Nakonec jsem s hraním spokojený. Po čase jsem si na problémy s ovládáním ani nevzpomněl a plně si užíval atmosféru hry.
+26