Diskuze

@Drolin (25.01.2015 15:39): Na to Ti samozřejmě řeknu, že to jedno není (je-li to hra či nikoli). Hodnotím-li, jak kvalitní daná hra je, tak je podmínkou nutnou, aby šlo o hru. Protože nemá smysl řešit, jak skvělá počítačová hra je Beethovenova Mondscheinsonate (ano, vím, byla v Residentu jedničce :-)) ). Že je něco někde jako hra bráno pořád nic neznamená (ani ve spealizovaném médiu), pokud "tam" neumí definovat, co to hra je. Takže jsme zase na začátku ve slova smyslu "podle někoho to hra je a podle někoho jiného ne". A bez definice toho, co to je hra, je to také maximum možného.

EDIT: Asi bude třeba se shodnout, že se neshodneme. Jinak si Isair odebere Dear Esther ze sledovaných ;-)

@AiMLEzZz (25.01.2015 15:08): Měl jsem napsat, že míra interakce v CoD je také můj osobní soukromý soukromý osobní názor. A podle mého osobního soukromého soukromého osobního názoru je těžce nižší než v Doom/Quake.

- cesta levelem je jen jedna
- skočit můžeš jenom tady a už ne tam (neviditelná zeď nebo skákání povoleno jen někde)
- střílet můžeš po osobě A, ale už ne po osobě B
- po osobě B střílet můžeš, ale je nesmrtelná a na střelbu nijak nereaguje
- teď nemůžeš střílet po nikom, protože animace
- střílet můžeš, ale pandulák je zrovna nesmrtelný, protože animace
- střílet můžeš a pandulák není nesmrtelný, ale po smrti se objeví jeho klon, protože autoři chtěli po hráči úplně jiné řešení
- tyto dveře otevřít nemůžeš, protože je skriptem otevírá parťák (k "dokonalosti" dovedeno v BlackSite: Area 51)
- a milion dalších příkladů toho, co v Doom/Quake z hlediska interakce nebylo omezeno

Následkem toho, že téměř všichni začali CoD kopírovat (jistě, vždy se kopíruje to, co sype, proti tomu nic, jen ať mě nikdo nenutí prohlašovat, že se jedná o evoluci žánru místo degenerace), celý žánr upadl natolik, že jsem se mu v poslední době přestal věnovat (čest výjimkám typu Wolfenstein: The New Order, ve kterém bych ovšem také uvítal méně filmečků a více interakce).

Jestli je Doom hra je otázka názoru, protože nemáme k dispozici onu níže zmiňovanou definici (a právě proto se u méně jasných případů přeme). Všichni tak nějak chápeme, že Doom je asi tak nějak hra. Ale definovat to neumí nikdo.

@H34D (25.01.2015 13:01): Souhlasím s tím, že motivace pro vznik série Call of Duty (a dalších podobných sérií) je diametrálně odlišná od motivace pro vznik záležitostí typu Dead Esther. A určitě se dá i souhlasit s tím, že v Dear Esther šlo autorovi o filozofický/umělecký/duchovní zážitek (teď neřeším, nakolik se mu to podařilo, to bychom asi nejprve museli být schopni definovat, co to je umění/filozofie/duchovno), zatímco v Call of Duty jde autorům o tak mrzkou a zavrženíhodnou věc jako je vlastní zisk :-)) Což se jim dle prodejních čísel asi dost daří (a zcela jistě jim nejde o to, aby série působila uměleckým dojmem) :-)) Nic z toho ovšem nepodmiňuje obsaženou míru interakce.

@Kubulus (25.01.2015 13:42): Ano, jde o konzervativní pohled, neboť jsem bytostná konzerva a nestydím se za to. Naše debata o tom, jestli jde o hru či nikoli, pravděpodobně nemá řešení. Chceme-li rozhodnout o tom, jestli prvek A náleží množině M (tj. Dear Esther množině her), tak musíme množinu M být schopni nejprve definovat (výčtem prvků, charakteristickou vlastností atd.). Přičemž není problém například definovat množinu všech přirozených čísel (a jako bonus se na takové definici všichni alespoň trochu příčetní lidé shodnou), nicméně definici množiny her jsem zatím nikde neviděl a jako bonus se na ne zrovna definitoricky jasných pokusech typu "myslím si, že hra je něco jako druh (interaktivního SW), sloužící ..." (viz Wiki) rozhodně značné množství lidí neshodne.

Série Call of Duty obsahuje tak malé množství interakce, že se jí již delší dobu nezabývám. A ano, z mého úhlu pohledu už se limitně blíží legracím vtipům "Press Enter to Win", tedy se limitně blíží tomu hrou nebýt (kvůli minimu interakce). Že se jedná o kanonické dílo, které (z mého úhlu pohledu bohužel) ovlivnilo celý žánr, s výše zmíněným nijak nekoliduje.