K v poslední době poměrně rychle se rozšiřujícímu experimentálnímu žánru adventur bez logických hádanek (Trauma, To the Moon) začínájí přibývat stále kvalitnější tituly. Posledním takovým počinem je právě Dear Esther, cesta nádherně zpracovaným ostrovem, který se po tu hodinu až dvě jež na něm strávíte stane až překvapivě uvěřitelným místem. A pro některé i nazapomenutelným kulturním vjemem.
Je až s podivem, co dokáže vyprodukovat Source engine společně s vhodně zvoleným zvukovým podkresem (Jessica Curry). Audiovizuální kvality jsou jistě jedním z hlavních důvodů, proč se hrou zabývat. Příběh, který se rozehrává na omezeném prostoru zdejšího ostrova, pracuje s mnoha významy a jeho kvality především vyplývají až po více odehraných seancích (útržky monologů jsou s každým rozehráním trochu jinak poskládané), přesto však postupnou gradací při prvním hraní konec zapůsobí jako u mála titulů. Jeden z vrcholů stavby a vyvrcholení děje v oblasti počítačových her.
Tím největším problémem hry je, jak na ni nahlížet, jelikož se jedná o jeden z nejzajímavějších vjemů, které počítačové hry za poslední roky nabídly, na druhou stranu však nic nového Dear Esther nepřináší, jen plně dotahuje zavedený koncept tím, že příběhu a kontinuitě je obětováno vše.
Jedním z hlavních požadavků je ale přistoupit k Dear Esther bez přibližujícíh informací, čímž se výsledný dojem umocní. Titul jako celek působí kompaktně, interaktivita přes mé prvotní obavy nijak neschází a zvolené prostředí je pro hry poměrně atypické. Působivé, přesto však zatím spíše jen naznačující potenciál. EDIT 2015 - S tímto tvrzením již nelze příliš souhlasit. Kvality Dear Esther spíše než, že by ustupovaly s příbývající konkurencí, tak naopak přetrvávají a titulu si cením více než v době vydání. Konkurence vznikla poměrně obstojná (The Old City: Leviathan, Gone Home, The Vanishing of Ethan Carter), ovšem žádná z nich nenabídla tak ucelenou zkušenost ke které by se hráč stále vracel.
Na závěr ještě musím zmínit, že mi hra trochu zasazením a britskými reáliemi připomenula The Lost Crown a atmosférou film Tenshi no tamago, což je pro mě v obou případech veliké plus.
Plus, soundtrack za těch pár let od vydání okupuje jedno z prvních míst mého výběru a strávil jsem s ním snad až desítky hodin. Samotné Dear Esther jsem prošel již osmkrát.
Je až s podivem, co dokáže vyprodukovat Source engine společně s vhodně zvoleným zvukovým podkresem (Jessica Curry). Audiovizuální kvality jsou jistě jedním z hlavních důvodů, proč se hrou zabývat. Příběh, který se rozehrává na omezeném prostoru zdejšího ostrova, pracuje s mnoha významy a jeho kvality především vyplývají až po více odehraných seancích (útržky monologů jsou s každým rozehráním trochu jinak poskládané), přesto však postupnou gradací při prvním hraní konec zapůsobí jako u mála titulů. Jeden z vrcholů stavby a vyvrcholení děje v oblasti počítačových her.
Tím největším problémem hry je, jak na ni nahlížet, jelikož se jedná o jeden z nejzajímavějších vjemů, které počítačové hry za poslední roky nabídly, na druhou stranu však nic nového Dear Esther nepřináší, jen plně dotahuje zavedený koncept tím, že příběhu a kontinuitě je obětováno vše.
Jedním z hlavních požadavků je ale přistoupit k Dear Esther bez přibližujícíh informací, čímž se výsledný dojem umocní. Titul jako celek působí kompaktně, interaktivita přes mé prvotní obavy nijak neschází a zvolené prostředí je pro hry poměrně atypické. Působivé, přesto však zatím spíše jen naznačující potenciál. EDIT 2015 - S tímto tvrzením již nelze příliš souhlasit. Kvality Dear Esther spíše než, že by ustupovaly s příbývající konkurencí, tak naopak přetrvávají a titulu si cením více než v době vydání. Konkurence vznikla poměrně obstojná (The Old City: Leviathan, Gone Home, The Vanishing of Ethan Carter), ovšem žádná z nich nenabídla tak ucelenou zkušenost ke které by se hráč stále vracel.
Na závěr ještě musím zmínit, že mi hra trochu zasazením a britskými reáliemi připomenula The Lost Crown a atmosférou film Tenshi no tamago, což je pro mě v obou případech veliké plus.
Plus, soundtrack za těch pár let od vydání okupuje jedno z prvních míst mého výběru a strávil jsem s ním snad až desítky hodin. Samotné Dear Esther jsem prošel již osmkrát.
Pro: audiovizuální stránka, atmosféra, zasazení, spád, nejkvalitnější ve svém podžánru
Proti: nic (pro některé pomalost cháze)