Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diskuze

Mně přijde celkově ujetý hodnotit DE podle toho, jak moc spadá do nějakejch zcela arbitrárně definovanejch škatulek...
[neexistující komentář]: Prosímtě, pořádně si ujasni jaká je skutečná definice hry - taková která ji skutečně pocitově co nejlépe vystihuje. Jaké jsou základní prvky, které musí splńovat jakákoli hra atd... Dear Esther je hra naprosto bez pochyby.
Pokud byste do hry chtěl někdo jít a rádi se zaposloucháte do zajímavých melodií, doporučuji rozhodně verzi se soundtrackem, která obsahuje celkem 17 skladeb. Jako vzpomínka na hru je to doslova balzám.
@Solidor (07.04.2013 19:08): Když budu chtít kvalitní příběh, přečtu si knihu, když budu chtít kvalitní scénář, podívám se na film/seriál. Když budu chtít kvalitní hru, zahraji si hru.

Vůbec nic proti VN nemám, tohle je čistě záležitost sémantiky. Z mého pohledu ale splňuje pouze první dva požadavky (příběh, atmosféra), chybí "hratelnost". Tj. pokud si budu chtít zahrát hru, tak nesáhnu po VN.
@7c (07.04.2013 18:37): Většina VN není jen o čtení a výběru možností. Dnes každá třetí obsahuje nějaké minihry. Některé mají časté a velké množství možností. Další zase bojový systém (ač 2D nebo třeba jen karetní).

A v neposlední řadě scénář a dialogy jim může většina her závidět.
@7c (07.04.2013 18:37): Stále jde o interaktivní médium jako jiné. Ostatně od IF a FMV se VN příliš neliší, a zažitý koncept, že videohra jako médium musí obsahovat střílení, budování či mačkání kláves v rychlém sledu (znaky to interaktivity) je mylný.
Ehm, zrovna Umineko je víc hra, než některé současné "mačkej Q a pak E" hry. Jen se na ní musí člověk dívat jinak.
@M.a.t.t. (07.04.2013 15:21): No mne to tiež prišlo len ako pokus. :) Môj problém s Dear Esther bol najmä v tom, že ak si odmyslíme hudbu, tak v nijakej zložke nevynikal, žiadna nepôsobila, že je dovedená do konca, pôsobilo to ako také intenzívnejšie tech demo. Autor(i) si z časti sam(i) spôsobili problém výberom platformy a aj následne spracovaním. Za tú cenu, čo sa to predávalo (neviem koľko teraz), mi to prišlo tak trochu ako okrádanie.

No veru, mne stále nepripadá vizuálny román ako hra (viem, je to môj názor) už len preto, že nespĺňa nejaké tie základné body definície hry (hra vo všeobecnosti, nie videohra) a aj preto, že som tam v podstate pasívny, čo je vlastne v konflikte s tým, čo má hra znamenať, byť.
@Tulareanus (07.04.2013 15:03): neviem posúdiť, mňa Dear Esther bavila ale viac ako umenie som to bral ako taký pokus oň. Ale to nič nemení na tom, že to ani nie je hra v klasickom slova zmysle podobne ako rôzne vizuálne romány.
@Lukaskon (07.04.2013 12:38): Nevidím takmer žiaden rozdiel medzi tvojimi dvoma skupinami ľudí/vysvetleniami v rámci náplne hry (áno, Dear Esther je prosím pekne vydávané ako hra!). Oboje je to isté, len jedno je napísané zdĺhavo a druhé v skratke.

@M.a.t.t. (07.04.2013 14:00): Do akej miery? Podľa čoho? Pre mierne odlišný prístup? Predsalen takýto prístup podávania deja mala v mnohom trebárs aj séria Myst.

A Ebbovi odporúčam vygoogliť si čo je to dej a dramatická dejovosť v troch alebo piatich aktoch.
@Drolin (07.04.2013 13:43): Do istej miery umením je (aj keď sami tvorcovia viacmenej priznali že sa o nejaký príbeh nijak výrazne nesnažili) ale zase to nie je hra v zmysle, že by poskytovala nejakú výzvu pre hráča - tá výzva tam nie je žiadna a toto pritom občas od niektorých počuť aj pri komerčných a na herné mechanizmy komplikovanejších hrách.
@Lukaskon (07.04.2013 13:06): Určite ho vlož, je to dobre napísané a nestratilo by sa to medzi ostatnými.

Inak ale s posledným komentárom do istej miery súhlasím. Dear Esther je skôr nevšedným a zaujímavým zážitkom ako hrou a je typickým príkladom zjednodušovania dnešných hier. Ale vďaka tomu, že sa tvári ako umenie, jej to niektorí tolerujú viac ako obvykle.
@Eru (07.04.2013 12:52): Já tě přece neshazuji, jen tvrdím, že sis neuvědomil o čem hra je - totiž dle tvého komentáře opravdu nemám pocit, že by sis alespoň připouštěl existenci té druhé skupiny hráčů, pro které DE není jen procházka. Jestli ten můj štěk na tvou adresu bereš jako shazování tak to promiň - nemyslel jsem to zle.
Je tu tolik kvalitních komentů o DE, že nevidím potřebu vkládat sem ten můj. Možná, že ho jednou upravím, rozšířím a vložím na DH. Uvidíme...
@Lukaskon (07.04.2013 12:38): No vidíš, sám píšeš, že existují dvě skupiny lidí, které mají i dvě různé přístupy k jedné hře. Já patřím do první, ty do druhé. Přesto ve své recenzi hráče první skupiny neshazuješ, ale mě ano. Proč?

P.S. Proč to nemáš jako DH komentář?
Očem to bylo? Snadné: Hlavní hrdina je Esther, která je v komatu díky automobilové havárii a vypravěč je její... 'kolega', kterého trápí svědomí.
@Eru (07.04.2013 12:31): Vlastně se mi to docela líbilo.
Myslím, že některé metafyzické metafory byly skutečně obzvlášť púsobivé. Ach a ehm, rovněž zajímavé rytmické prostředky, které jsou kontrapunktem k surrealizmu základní metafory zobrazující lidství autorovi soucitné duše jež usiluje prostřednictvím média herní struktury sublimovat to, transcendovat ono a smířit se s fundamentální dichotomií tamtoho. A hráč si odnáší hluboký a pronikavý vhled do.. do... do toho očem byla ta hra.
@Eru (07.04.2013 12:31): Někde tady dole jsem to už psal... Nicméně ti sem hodím úryvek z mé 'polorecenze', kterou mám na stránkách. Bude to delší ale snad to nevadí.

Hráčí se mohou dělit do dvou základních skupin. První skupina jsou ti, kteří se pouze projdou po ostrově, budou sledovat krásné prostředí a pohltí se atmosférou s nádechem tajemna, ale když se jich na konci zeptáte o čem hra byla, nevypadne z nich víc než že šlo o procházku krajinou. Druhá skupina si k oné procházce přibere příběh, který se každý hráč může pokoušet rozlousknout po svém. Během procházky po ostrově totiž tu a tam pronáší hrdina monology, které bývají obvykle dosti nejednoznačné a tak je třeba číst mezi řádky (angličtina je poměrně složitá, ale čeština do hry naštěstí existuje). Další aspekt ze kterého hráč sbírá informace je zvuk. Občas totiž zazní něco, co vám může pomoci vrhnout na příběh trochu světla. Hlavní a nejdůležitější zdroj informací nabízí ostrov sám a proto je třeba dávat dobrý pozor a prohlížet opravdu každý kout, neboť střípky informací v podobě předmětů, nápisů, či čehokoli jiného, jsou takřka na každém rohu. Nutno podotknout, že některé předměty se jeví jako dosti nejednoznačné a jejich význam jen tak neodhalíte. Nezřídka je zapotřebí mít základní znalosti z chemie a elektrotechniky. Není k zahození ani abstraktní myšlení.

Dear Esther je tedy zvláštní hrou, která poskytne sice krátký ale zato nevšední herní zážitek. Přemýšliví hráči budou zřejmě spokojeni, ale ti, kteří čekají výzvu nebo alespoň jasné a srozumitelně předložené rozuzlení příběhu (tak, jak to obvykle bývá) zřejmě nadšeni nebudou, pokud jim ovšem nestačí alespoň ta procházka po ostrově.
nemějte mylnou představu, že hru někdo negativně hodnotí jen za to, co není...mně osobně se nelíbí taková, jaká je
No ale musíte uznat že 30 zombíků a brokovnice by byly jasně přidanou hodnotou.
Nic proti negativním názorům, ale mně bohatě stačilo, abych si přečetl profil hry na DH a především pak z posledního odstavce naprosto spolehlivě zjistil, co přesně mám u hry čekat. A to jsem přesně dostal. Tudíž jsem tušil, že kromě směrových kláves a přibližování nic jiného nepotřebuji, protože jediné, co doopravdy potřebuji, je pocit bezprostředního vnímání atmosféry ostrova a vše s ním spojené. Jenže zřejmě většina odpůrců očekává klasicky adventurní sbírání předmětů do inventáře, kde si např. z nalezených kšand vyrobím splachovadlo, abych v té chýši na začátku hry ten záchod trochu zkulturnil apod. Jak říká H34D, jde o nový herní žánr, který sází na vnímání a s ním spojený prožitek a zároveň i ideální příklad, jak je v jednoduchosti krása.
Samozřejmě, že Dear Esther je hra, ale jedná se o nový herní žánr, není to adventura, ale "cosi", co nemá ještě jasné pojmenování. Hráč sice prožívá "dobrodružství" (tedy "adventure"), ale zažité předpoklady pojící se s žánrem "adventura" se s herními mechanismy Dear Esther plně neslučují. Zkrátka lidi přečtěte si, o čem hra je dřív, než ji budete hrát a než ji ohodnotíte...
Největším problémem Dear Esther je to, že se ji pořád někdo snaží hodnotit jako hru. Dear Esther prostě není hra, smiřte se s tím. :)
přesně tak, a antihra si nezaslouží ani jedno %...těch 15 jsem dal za engine
@Bodkin (28.03.2013 22:06): O to bych se nebál, a odhaduji, že se to bude líbit jak mě, tak tobě. Mé očekávání jde ale ještě více k Everybody’s Gone to the Rapture.

A blábolení... myslím, že na kvalitu/množství textu to u videohry má jedno z nejlepších porovnání :).
@Drolin (28.03.2013 22:02): Oh to ne, přeci jen je to hra, takže jsem zkoušel padat, proplouvat skrze balvany, topit se v řece a tak podobně. Takže se trochu bojím o prasečí strojek, aby nebyl z této strany taky tak ostudně odfláknut. To přeci jen nebude nějaké mátožné blábolení, ale opravdový příběh.
Kdybych tohle koupil tak si rvu vlasy asi stejně času jako mi trvalo dohrání.
@Bodkin (28.03.2013 21:52): To já také, ale po pár minutách jsem přistoupil na to, co autor zamýšlel (a neexperimentoval ale jen šel), a začal se bavit. A navíc je provedení této snahy prvotřídní a s určitým přesahem (koukám na "plošší" Proteus, Kentucky, Superbrothers).
@Drolin (28.03.2013 21:42): Tím jsem chtěl něžně naznačit, že DE není hra, ale to je vlastně nepravda. Dear Esther je vyloženě antihra, protože základní věci, které by člověk od hry očekával jsou mu vyloženě upřeny - savování, konec hry, atp.

A zezačátku jsem tam prahnul po dotyku s okolím, chtěl jsem vběhnout do toho domu a popřevracet stoly a prohrabat se plechovkami a tak. Místo toho jsem sešel z 'mola' a dostal jsem na balvany, ze kterých jsem se nemohl dostat zpět, dokud jsem nenarazil na 'slepé okno' a prolnul zpátky nahoru. Proto mi to přišlo po technické stránce naprosto bezesnahy.
@Bodkin (28.03.2013 21:09): Proč, však to je přesně mé gusto a na ag hlásám, že jde o zasloužený milník žánru, a dle ohlášené produkce lze očekávat, že takovýchto projektů bude vznikat více (oproti stylu ala TWD, jak hlásá God, který však bez velké společnosti a s budgetem vzniknout nemůže). Termínu "technicky defektní kus softwaru" však vůbec nerozumím, to by šlo aplikovat na prakticky vše.

Jinak již 6x projito. Stále úžasné :).