Final Fantasy VI

Než začnu s příspěvkem a vlastní recenzí, chtěl bych zdůraznit něco, co dokonce ani nedávám do spoiler tagu, protože bych zpětně hrozně moc chtěl, aby mi tuhle informaci někdo řekl předtím, než jsem tu hru začal hrát - levelujte si a cvičte všechny postavy, na závěr je budete všechny potřebovat! 

A teď už ke hře samotné a proč dávám poměrně nízké hodnocení, byť tím asi půjdu bohužel hodně proti proudu, protože co jsem tak četl, tak je tenhle díl hodně chválený a obdivovaný. S mými očekáváními se hra moc neprotla, ale hlavně jsem si v ní užíval jen pár míst (začátek a částečně druhou půlku hry, kromě konce, viz dále), jindy mě prostě nebavila a to je pro mě nejdůležitější ukazatel a největší vliv na výsledné hodnocení. Jak jsem už psal u jiných svých příspěvků - když u hry vidím různé objektivní nedostatky, ale každý den se těším, až k ní po práci sednu, musím jí dát vysoké hodnocení. Když je ta hra objektivně dobrá, promakaná a promyšlená, ale já se do hraní musím doslova nutit, je něco hodně špatně. A to byl pro mě přesně případ šestého dílu.

Největší změna oproti pětce a vůbec předchozím dílům je další překopání systému, jak fungují postavy. Předně čtyřčlennou partu tu nemáte nastálo, ale v různých částech hry si z poolu asi 14 nebo 15 postav (neobjevil jsem úplně všechny, jak jsem zjistil u závěrečných titulků) volíte, koho si zrovna dáte do party. Někdy jste příběhem limitováni jen na některé postavy, někdy vám hra určité postavy doslova vnutí, někdy hrajete za víc skupin a přepínáte mezi nimi. Uznávám, že toto vše mě mělo varovat a měl jsem z toho pochopit, že mám levelovat všechny a hrát za všechny, aby měly dobrý gear a abych jejich mechaniky dobře znal. Moje chyba, na konci jsem trpěl.

Změnil se tu systém magie, kdy už neexistují dedikovaná magická povolání. Naopak, každá postava má unikátní povolání a nějakou svou jedinečnou schopnost. Líbí se mi, že v některých ohledech hra obsahuje "minihry", kdy třeba Blitz u monka obnáší zadat nějakou správnou kombinaci tlačítek, abych použil jeho schopnost. Tohle mě překvapivě bavilo. Co se magie týče, po určité chvíli hry začne hrát objevovat a získávat espery, které může kdykoli přiřadit svým postavám (každé v jedné chvíli jen jednoho a jeden nemůže současně být přiřazen k více postavám) a každý esper odemyká postavě unikátní sadu kouzel. Grinděním tedy takto můžete odemknout postavě všechna kouzla z jednoho espera, potom jí dát jiného, zase všechna kouzla odemknout, atd. Tímto způsobem jste tedy schopni s notnou dávkou grindu odemknout všechna kouzla všem postavám. Na mě to působilo trochu zvláštně, ani zdaleka ne tak zábavně jako jobs v pětce a navíc tu v podstatě není variabilita - místo abyste se snažili přijít na nějakou zábavnou a fungující kombinaci, tak se prostě snažíte postupně odemknout všechno všem.

Další velký průšvih je příběh. Nikdy jsem nečekal, že nějaké hře tohle vytknu, protože já prostě miluju příběhové hry a miluju spoustu textů, pro mě třeba nekonečné texty v Pillars of Eternity, lore svitky a knížky v Dragon Age apod. jsou lahůdka a potěšení. Ale tady jsem často až trpěl, jak ty příběhové pasáže byly zdlouhavé a nekonečné, postavy furt něco řešily, v určitých fázích hry jsem v cutscénách trávil doslova víc času než hraním a vážně to vůbec nebylo zábavné. Hlavním důvodem asi je to, že ten příběh není žádná velká hitparáda a dialogy jsou fakt cringe. Aspoň záporák je pořádně charismatický a povedený, ale opět (jako v předchozích dílech) mu chybí nějaká smysluplná motivace. Prostě jen chce být nejmocnější a všechny a všechno zničit.

Další věc je, že zdaleka ne všechny postavy jsou stejně silné (třeba monk Sabin byl u mě od začátku až do konce hry s brutálním odstupem nejsilnější postava, na konci dával okolo 10k damage za kolo, když ostatní dávali třeba 1-2k, navíc měl i takovou rychlost, že byl na tahu 2x častěji než všichni ostatní, naopak postavy jako Gau, Setzer, Strago, Relm, ale i třeba Locke hrály druhé housle) a ne stejně zábavné. Postupně jsem si tak vykrystalizoval partu svých oblíbenců (Sabin, Terra, Edgar a Cyan, v závěsu za nimi pak Celes), za které jsem hrál výrazně nejvíc a se kterými jsem vše drtil, ale ty ostatní postavy a jejich síly a slabiny jsem takřka neznal (asi nejvíc to odnesl chudák Gau, který mě nebavil doslova vůbec a na konci hry měl asi 300 hitpointů, když většina mých postav měla 3-4k :-D).

Hra je pomyslně rozdělená na dvě poloviny, ta první je taková víc příběhová a lineární, druhá polovina je pak takový open world a přestože mám rád nelineární RPG a nevadí mi, když mě hra nevede úplně za ruku, tady to byl dá se říct negativní extrém, kdy jsem v té druhé půlce často vůbec netušil, kam mám jít a co mám dělat, a když jsem zkoušel prošmejdit různé lokace náhodně, dostával jsem často šíleným způsobem na frak. Podobně jako v pětce (a možná i v předchozích dílech) je tu absolutně neuvěřitelné množství missable contentu, což jsem při hře i tušil, po dohrání a prolítnutí očima nějakých fór a návodů se mi to potvrdilo :-)

Teď konečně k tomu mnou proklínanému závěru hry a tomu, jak tu fungují těžší souboje a bossové. Předně, konec hry jsem si svou vinou neuvěřitelně ztížil, jak jsem už zmínil, měl jsem totiž pořádně vylevelované a osahané jen 4 postavy, zatímco většina ostatních neměla ani levely, ani gear, ani kouzla (to je nejdůležitější), ani můj skill, jak za ně hrát, protože jsem je pořádně neměl osahané. Závěrečný obrovský rozsáhlý dungeon mě ale doslova donutil vytvořit tři party a hrát za všechny tři. Jeden takový dungeon s dvěma povinnými partami jsem už předtím absolvoval, ale ten jsem abusoval tak, že jsem vše čistil jen jednou partou a ta druhá jen mačkala tlačítka, aby první partě otevírala cestu dál (a vynechával jsem druhou partou i random encountery - vždycky jsem tou druhou partou ušel nějaký kus cesty a když už jsem tušil, že přijde souboj, přepnul jsem na první partu, odbojoval ho tou, přepnul zase na druhou a šel dál - takto druhá parta nemusela bojovat ani jednou). V tom finálním dungeonu tohle bohužel nefunguje, protože všechny tři party mají na cestě několik povinných nepřeskočitelných bossů.

A teď přijde to peklo. Dám to radši do spoileru, ať tu těm, kdo to ještě nehráli, nespoileruju bosse a mechaniky: Moje hlavní parta byla Terra, Sabin, Edgar a Cyan. Levely okolo 50, perfektní gear, všechna kouzla z esperů odemčena, každý souboj s prstem v nose. Druhá parta Strago, Relm, Setzer a Gau, levely okolo 30, nic moc gear, takřka žádná kouzla. Dát s touhle partou 3 povinné bosse bylo na několik večerů, kdy jsem musel úplně šíleným způsobem ty bosse cheesovat, využívat specifických itemů z hlavní party (naštěstí si jde itemy mezi souboji přesouvat mezi postavami i partami), random tu hrál neskutečnou roli, jednoho bosse jsem dal v podstatě jen díky tomu, že Setzer měl Fixed dice, což je útok, který dával náhodně cca 300-9999 damage, a relic Master's code, díky které Setzer zaútočil na bosse 4x za kolo. A při jednom pokusu jsem měl dost štěstí na vysoké rolly damage, takže jsem toho bosse v podstatě zergnul, než mě stihl udolat. Třetí parta byla Celes a Locke (ano, opravdu jsem takový retard, že jsem ty party ani nerozložil rovnoměrně, takže poslední parta měla jen dva členy). Oba levely cca 40, nic moc gear, cca třetina kouzel odemčená. Dát s touhle partou bosse Goddess byl neuvěřitelný výkon, nic tak šíleného jsem ještě snad v žádné hře nemusel absolvovat, ChatGPT mi natvrdo napsal, že s takovým složením a itemy, které mám (resp. nemám), toho bosse asi ani porazit nemůžu. Nakonec opět šílený cheese a random, protože Goddess náhodně občas na někoho zakouzlí Entice (charm), na který neexistuje imunita a nejde ho vůbec nijak dispelnout, takže jediné, co jde dělat, je tu postavu druhou postavou zabít, pak ressurectnout a to vše nějak stihnout, aniž by mi lehla ta druhá postava. Nakonec jsem to dal tak, že jsem sundal Reflect ringy, protože reflektování bossových blesků sice chránilo moje postavy, ale healovalo bosse, Lockemu jsem dal bumerang, kterým dělal poměrně slušnou damage, Thunder shield, aby ho blesky healovaly, a Master's code, aby útočil 4x za kolo, a Celes jsem dal nejsilnější meč, Dragoon's boots a Dragon's horn, takže její attack se změnil na Jump a po skoku zaútočila 2-4x za kolo, navíc při Jumpu byla mimo obrazovku a Goddess na ni nemohla sesílat kouzla. Samozřejmě to chtělo i velkou porci štěstí, protože ty boss fighty jsou o náhodě jak blázen - stačí jedno nešťastně načasované kouzlo od bosse v nejnepříjemnější chvíli a celá strategie jde do kytek a člověk může začít nový pokus. Jednou se ale zadařilo, Goddess zrovna hodně kouzlila jen blesky a já jí dával takový damage, že lehla. Asi nemusím dodávat, že s hlavní partou jsem pak těmi jejími bossáky projel jak nůž máslem a totéž se týkalo i závěrečného bosse, kterého jsem sundal na první pokus, aniž bych vůbec stihl zjistit, co vše dělá a umí.

Už jsem napsal příšerně dlouhý příspěvek, tak se to pokusím jen na závěr nějak shrnout. Hra má výrazně příběhovější podání než předchozí díly, ale na můj vkus je toho příběhu často až příliš a není moc kvalitní. RPG prvky naopak ustoupily do pozadí a levelování postav a odemykání věcí tu není ani zdaleka tak zábavné jako v předchozích dílech (hlavně v pětce). Oproti tomu je tu ale těch postav hodně, jsou jedinečné a mají hodně prostoru. Hra je navíc dost nelineární, opět nabízí obrovskou svobodu v různých přístupech, kombinacích itemů a objevování bambilionu různých skrytých míst a věcí. MOŽNÁ si ji za pár let zkusím zahrát znovu, s návodem, aby mi nic neuteklo, a s jiným přístupem (levelovat všechny a fakt ty postavy střídat). Na to, že jsem ale o tomto díle četl jen samou chválu, jsem čekal mnohem víc a moc mě nebavil, pětka byla o hodně lepší.