Hrál jsem jako první druhý díl a to s dost velkým odstupem. Takže mi jednička neměla moc co nabídnout a dvojka je pro mně spíš takovou klasikou.

Asi nejpovedenější stránkou hry je bullet time, který se ve hře vyskytuje poprvé a funguje fakt pěkně. Ale nemůže ještě předvést co všechno dokáže, protože na nepřátele ještě nepůsobí fyzika.
Bohužel jednička je pro mně příliš obyčejná střílečka a u hry jsem se nudil mnohem víc než u Max Payne 2.
Pak tu je i ta větší obtížnost, možná je to tím, že jsem dvojku projel vícekrát, ale i tak, kvůli větší obtížnosti se zvyšovala nuda a i když se jednička délkou skoro rovná dvojce, což znamená, že oba díly moc dlouhé nejsou u jedničky jsem v pozdějších částech chtěl, ať už to skončí.
Kvůli horší technické stránce (což je vzhledem k tomu, že to je první díl pochopitelné) upadala i celková hratelnost.

Hratelnost upadala ještě hlouběji, když se mi automaticky nedobíjel bullet time. To dělá taky hru obtížnější a je pravda, že s automaticky dobíjejícím se bullet timem se ve druhém dílu stal z Maxe ještě větší frajer, proti kterému si ve zpomaleném čase skupinka nepřátel ani neškrtla a to nemusí být vždycky nejlepší, ale já chtěl spíš z Maxe toho týpka, kterému se bullet time automaticky dobíjí, protože jsem zvyklý na větší jednoduchost druhého dílu. Že je Max Payne 2 jednoduchší než díl první mi vůbec nevadí, naopak, to že Max Payne si ve dvojce většinou všechny snadně podá, ve dvojce vylepšuje hratelnost.

Co se týče příběhu, tak kvalitou na tom je docela dobře, ale je horší než ve dvojce. Max prahne po pomstě, což je podle mně méně zajímavější než milostný příběh Maxe a Mony. Ale tento příběh o pomstě a droze je taky hodně dobrý.

Atmosféře nemůžu nic vytknout, tedy pokud pominu už v dnešní době zastaralé technické zpracování. Zkažeností je město nasáklé a v dostatečném počtu lokací se vyskytuje temná a děsivá atmosféra (např. zapadlé ulice plné feťáků) a to už nemluvím o Maxových nočních můrách, kde by se strašidelná atmosféra dala krájet.

Chyběla mi skvělá grafika a fyzika druhého dílu, chyběl mi dobíjející se bullet time, chyběl mi Maxův a Monin vzhled. Na hraní jedničky mělo dopad hraní dvojky, na kterou už sem si prostě více zvykl.

I přes kultovnost prvního Half-Life jsem si dvojku oblíbil víc, asi protože do obrovských řad fanoušků jedničky nepatřím.

Half-Life 2 nabídla nádhernou grafiku a fyziku. Velká část využívání fyziky se týká skvělého Gravity Gunu, který na zábavnosti jen přidává.
Strašidelná atmosféra vyskytující se v první části jedničky je pryč, ale přijde na ní řada v tom temném a nebezpečném městě Ravenholm. Half-Life 1 má ze začátku víc uzavřenosti, víc tmy a víc hnusných příšer, když to v Half-Life 2 je ze začátku víc otevřenosti, víc světla a aspoň na začátku hrají hlavní druh nepřátel místo příšer(kterých je samozřejmě taky ve hře hodně) vojáci. Tím pádem druhý díl sází na jiný druh atmosféry, než měl první díl.
Projížďka ve vznášedle či bugině je určitě zajímavé oživení a ze začátku zabaví, ale potom se ježdění stane stereotypním. I přes některé povedené momenty se hra neubrání stereotypu, který se dostaví po nějaké době hraní. Naštěstí to zachraňuje poslední část hry, tím myslím poslední lokace hry(povedená prohlídka té vysoké věže, vylepšený Gravity Gun). A ještě vyzdvihnu zajímavý závěr hry.

Half-Life 2 je určitě zábavná hra. Škoda jen toho menšího stereotypu, ale to nevadí, když ta hra má tak dobrou grafiku a hlavně fyziku.

Tak sem si dal tuhle slavnou střílečku Half-Life a i přes to, že jsem se mírně nudil velkou část hry, dohrál jsem ji. Tahle hra už je dost stará a tak staré kousky už mně po celou dobu hraní prostě nezabaví. Hra krásně utekla, protože jsem se moc nezadrhával a nebloudil jsem moc dlouho, takže jsem šel stále vstříc až do konce hry.

Pokud vím, ve hře se nemusí sbírat žádné (do sbírky přidávané) bonusové blbůstky, tím pádem jsem se tímhle sbíráním nezdržoval. Strašidelnější atmosféra je dobře zvládnutá, škoda že se vyskytuje jen hlavně ze začátku, který mně hodně bavil, všechno se hroutilo, vybuchovalo atd. Jenže hra se z hororu vyklube v tradiční FPS a upadne do stereotypu. Ale naštěstí se to i přesto příjemně hraje.
Co se týče grafiky, neměl jsem s ní problém i když čas už se na ní hold podepsal, ale já to respektuju. A taky prostředí (hlavně vnitřky budov) se opakovalo, ze začátku mi to ale nevadilo.

Half-Life je určitě dobrá hra a chápu to vysoké hodnocení, jenže já jsem ji hrál až v dnešní době. A ty staré skvosty mně už tolik nenadchnou.

Nic moc. Harry Potter 6 se moc nepovedl. Hra, ve které se pořád děje to samé dokola. V příběhové lince není pořádný nápad a hra taky pořádně nezabaví. Nuda převládá jak ve famfrpálu, tak později i v soubojích a lektvarech.
Stereotyp se u mně dostavil dost brzo a já sem se hlavně snažil dohrát mise týkající se hlavního děje hry. Na sbírání erbů (těch malých i velkých) jsem se vykašlal i když sem část posbíral. Nechtěl jsem se nudit ještě víc.
Zpracování okopírovaného příběhu z filmu taky nedopadlo nejlíp, žádné napětí, v misích pořádně nic nepřekvapilo pokud si dobře vzpomínám.
Ale abych něco taky vyzdvihl. Bradavice a školní pozemky jsou dost autentické s jejich filmovými předlohami, takže tomuhle udělím plus a slušně provedené mávání hůlkou, které už se objevilo v pátém dílu, dokáže potěšit.
Lektvarům nemůžu upřít zábavnost. Vlnění lektvaru v kotli a přilívání a přihazování různých přídavků do kotle bylo zpracováno dost dobře. Ale toho chystání lektvarů začne být moc a i tahle prácička začne nudit.
Takže Harry Potter a Princ dvojí krve rovná se hodně velký stereotyp v pěkném prostředí.

Jako datadisk se Call of Duty: United Offensive od prvního dílu této válečné série v mnohém neliší. Mise, které jsou nové opět nezklamaly, mezi ně bych hlavně zařadil misi v letadle a následné mise v Holandsku a na Sicílii, kde se opravdu povedlo prostředí (pobřeží, městečko a celkově to venku bylo pěkné). Mise občas nudily a poslední mise za Rusy byla těžší, ale jinak hodně povedený datadisk ke skvělé jedničce.

Série Call of Duty patří k mým oblíbeným sériím a proto mně nezklamal, ani první díl. Akcí je hra nabitá, takže sem se nenudil, i když v některých misích sem tam se nuda dostaví. Ale musím určitě vyzdvihnout misi v bitvě o Stalingrad a dále např. i samostatné mise (přehrada). Atmosféra války je skvěle vystihnuta a povedené je i prostředí jako např. mise na lodi. Super hra, která mně (stejně jako žádný jiný Cod, který sem hrál) nezklamala.

Syberia 2 se od prvního dílu moc neliší. Ale už ta atmosféra je trochu jiná. Už nepůsobí moc smutně jak v jedničce. Na tom má zásluhu, asi prostředí, které je v podobném stylu jak první Syberia (opuštěné), ale už to nemá jaksi tu stejnou atmosféru. Problémy byly stejné jako u první Syberie, což je občasná nuda při běhání po lokacích, když sem nevěděl jak dál, a taky ta pomalost a zdlouhavost. Pokračování příběhu z jedničky je ovšem povedené, stejně jako jeho ukončení. Konec mohl být lepší, ale i tak byl pěkný.

Vietcong má dobrý příběh, ale neseznámíte se podrobněji s postavami. Ve skoro každé cutscéně se objevuje velitelovo zadání mise jednotce a to mi připadá nudné. Některé mise byly pro mně obtížné a taky občas nudily. Ale samozřejmě se Českým vývojářům povedla džungle, která je na tu dobu krásně zpracovaná. A taky byla skvělá možnost být u sebe v pokoji a číst si tam svůj deník, záznamy o postavách, záznamy o zbraních (myslím, že celý deník sem nepřečetl, ale skoro celý) a hlavně poslouchat rádio. Závěr mohl být vzhledem k dobrému příběhu více dramatičtější, ale byl příliš obyčejný, prostě příběh končil a nic vážného, nebo něco filmového se nekonalo, asi sem od toho zakončení čekal filmový konec jaký měla Mafie, ale samozřejmě Vietcong patří mezi ty lepší České hry.

Hru doprovází smutná atmosféra společně se smutnou hudbou a to je jedině dobře, protože to zdobí velkou část hry. Také příběh je krásně propracovaný a některé filmečky byly hodně povedené. Ovládání není složité, je takové jaké má u adventury být. Jediné co mi vadilo bylo pomalé a zdlouhavé chování všech. Ale to není zas tak důležité. V těch nejdůležitějších věcech jako je příběh, atmosféra a hudba Syberia jednoznačně vyniká a to je na tom pro mě hlavní.

Mass Effect je kvalitní hra co se týče příběhu. Skvěle byly provedeny obličeje postav a dialogy. A taky tu byla hodně zdařilá rozsáhlost vesmíru. Vedlejší úkoly většinou nudili. Ale jakmile došlo na přílet na planetu, která se týkala hlavního děje hry, tak se tam stalo vždycky něco převratného a byl z toho skvělý zážitek. Dohrál jsem to na dobré straně (ochránce) takže to pochopitelně skončilo dobře. Což už může být u her běžná záležitost, ale samozřejmě si to člověk může zahrát i za zlou stranu (odpadlík). Takže mě ten závěr nijak moc nenadchl, ale šlo taky o dobrou podívanou. Abych to schrnul Mass Effect je nadprůměrná sci-fi hra, ovšem podle mně se BioWare více povedl Star Wars: KOTOR.

Tato hra obsahuje skvělou grafiku. Skákání a skluzování a ostatní věci co hlavní hrdinka dokáže provést je vydařené, ale po čase stereotypní. Mě zas tato hra tolik nenadchla. Ale zklamání to rozhodně není.

Mě se CoD: WaW líbil. Tolik mi nevadí už po něklikáté zasazení do druhé světové války. Spíše mi vadí málo misí v kampani. Pátý CoD sice nepřekonal CoD 4, ale i tak je CoD 5 plný vynikající atmosféry. Za další klady bych považoval skvělé prostředí(hlavně mise za Američany v Pacifiku), pěknou grafiku a asi podle mně nejlepší mise Vendetta(první mise za Rusy), ale i ostatní mise stojí za to.

Skvělý děj, grafika není špatná. Báječné pokračování jedničky. Přece jen o něco horší než jednička. Ta podle mě ten děj měla trochu lepší. Dvojka mohla mít lepší závěr, připadal mi nedokončený.

Skvělé a originální mise, skvělá atmosféra. Jedna z nejlepších válečných her co znám. Skvělé jsou mise v Černobylu a plno dalších našlapaných misí. Má svůj vlastní děj. U taky skvělých CoDů z druhé světové války byl děj, ale ten co se doopravdy stal. Na mě to působí báječně. Vůbec mi nevadí, že Call of Duty 4 má svůj vlastní konflikt, to je právě další plus.

Skvělá válečná hra. Zbraně, atmosféra a skoro všechno ostatní je povedené. Možná nějaké ty mise jsou nudné, ale druhá světová válka se téhle hře povedla znázornit.

Super hra! Perfektní technická stránka, pěkně zpracovaný příběh a skvělá noir atmosféra.
Tuhle hru hraju už tak dlouho a stále mě baví. Max Payne je obalený ve skvělé technické stránce, která z něho dělá na pohled mladou hru, takže druhý Max může s klidem ignorovat rok 2003 a to se hry z roku 2003 neřadí mezi úplné mladíky.
Max Payne 2 se vyhýbá označení "tradiční TPS střílečka" a díky (na tu dobu) propracované grafice, fyzice a tomu, co dělá z Maxe takového týpka, tím myslím samozřejmě bullet time a spomalené skákání do stran, ukazuje hráčovi, že "tradiční TPS střílečka" to není, tím pádem má akce ten správný spád a nedokáže nudit.

Příběh a atmosféra rovněž nezklamou.
Zatímco atmosféra jde kvalitou ve šlépějích prvního dílu, možná už není tak temná, přesto hlavně v komiksových cutscénách ukazuje, že ani nejveselejší není a k tomu je více "filmovější".
Příběh od prvního dílu pokročil a nabízí ještě v té době ve hrách nevídané "love story".
To všechno završuje smutná a ponurá skladba z menu.

Max Payne 2: The Fall of Max Payne je zkrátka klasika ve svém žánru.

Tato hra je dost nereálná. Chybí tachometr. Některé mise jsou nudné. Ale GTA San Andreas má taky hodně světlých stránek: město je obrovské, můžou se tam ovládat nejenom auta, motorky, lodě, vrtulníky a letadla, ale také jiné druhy vozítek. Taky se tady dají kupovat domy. Získávat skilly za střílení, může se posilovat a mít svaly. Získává se respekt. Hlavní hrdina si může jít koupit oblečení, může si jít změnit účes nebo si může jít udělat tetování atd.

Celá tato hra je skvělá. Takhle má vypadat svět STAR WARS.

Jedna z nejlepších her co sem kdy hrál. Je báječné si zahrát hru, která se odehrává v 30. letech. Hra sice nemá tak dobrou grafiku a občas se sekne. Ale chápu to, Mafia je z roku 2002. Tuhle hru znám hodně dobře a vždy si ji rád zahraju. A taky abych nezapomněl, skvělá hudba.

Hru jsem nedohrál. Ale ty mise co jsem hrál byly bezvadné. Je skvělé, že mise se dá dohrát různými způsoby, taky prostředí je dost detailně dělané. A skvělá je taky hudba.