I přes kultovnost prvního Half-Life jsem si dvojku oblíbil víc, asi protože do obrovských řad fanoušků jedničky nepatřím.

Half-Life 2 nabídla nádhernou grafiku a fyziku. Velká část využívání fyziky se týká skvělého Gravity Gunu, který na zábavnosti jen přidává.
Strašidelná atmosféra vyskytující se v první části jedničky je pryč, ale přijde na ní řada v tom temném a nebezpečném městě Ravenholm. Half-Life 1 má ze začátku víc uzavřenosti, víc tmy a víc hnusných příšer, když to v Half-Life 2 je ze začátku víc otevřenosti, víc světla a aspoň na začátku hrají hlavní druh nepřátel místo příšer(kterých je samozřejmě taky ve hře hodně) vojáci. Tím pádem druhý díl sází na jiný druh atmosféry, než měl první díl.
Projížďka ve vznášedle či bugině je určitě zajímavé oživení a ze začátku zabaví, ale potom se ježdění stane stereotypním. I přes některé povedené momenty se hra neubrání stereotypu, který se dostaví po nějaké době hraní. Naštěstí to zachraňuje poslední část hry, tím myslím poslední lokace hry(povedená prohlídka té vysoké věže, vylepšený Gravity Gun). A ještě vyzdvihnu zajímavý závěr hry.

Half-Life 2 je určitě zábavná hra. Škoda jen toho menšího stereotypu, ale to nevadí, když ta hra má tak dobrou grafiku a hlavně fyziku.