Žánr base defense šel po mnoho let mimo mě a dá se i říci, že jsem se mu vyhýbal. Russian Warship mě mile překvapil. Už ta premisa humoru a obrany ukrajinského ostrova se mi hodně zalíbily, pohodový gameplay a uspokojivá likvidace nepřátel mě zaháčkovaly. Máte jednu aktivní zbraň a potom několik pasivních. Ty všechny si postupně odemykáte a vylepšujete, všechny mají vlastnosti a cooldowny.

Hodně zbraní vychází z memů a válečné propagandy. Takže ruskou válečnou loď můžete opravdu poslat do prdele smrští fakáčů. Dalšími zbraněmi jsou například strašné biolaboratoře vypouštějící kachničky a ptáky napěchované výbušninami, špinavá bomba, alias hovna. Jsou tu i opravdové zbraně, kterými se Ukrajina okupaci brání. Ať už jsou to kulometná hnízda, miny, systém Patriot, Himars nebo F16. Většina pokročilejších zbraní vyžaduje nabíjení schopnosti a případně další komponenty jako jsou eletrárny či radary. Jsou tu i scifi zbraně, jako věž vystřelující výboje. Nepřítel vám zase nejvíce zatopí tanky, vrtulníky nebo šahídy.

Základní hra je rozdělena do asi 50 levelů, přičemž bez nějakého závodění jsem ji dohrál za 10h a dosáhl všech achievementů. Nechci vše prozrazovat, ale obrana Hadího ostrova je jen začátek. Úrovně se postupně ztěžují, no skladba nepřátel a jejích pořadí se mění. Rozhodně neplatí, že byste si nechali jeden arzenál, někde potřebujete protiletadlovou obranu, někde zase pořádný zákop. Vedle přicházejících nepřátel, mají úrovně někdy i nějaký nepřátelský strategický objekt, například most či nepřátelská děla.

I když z komentáře asi hra působí jako blbinka, ve skutečnosti tam vidím slušnou komplexnost. Systém vylepšování a nepřátel je promyšlený, fyzika je schopná a baví (někdy je úspěšnou strategií dostat lodě na břeh a tanky do vody), co v textu vypadá vulgárně je ve skutečnosti roztomilé a hra zároveň nefrustruje, odměňováni jste za každého zničeného nepřítele a za prohru nedostanete žádný postih, takže můžete zbraně změnit, vylepšit a změnit taktiku.

Zatímco některé úrovně lze zdolat rozmístěním správně kombinace pasivních zbraní a tak prakticky nechat hru hrát na pozadí, tak některé zbraně nepřítele zase vyžadují bryskní zásah a rozmýšlení v jakém pořadí nepřátele likvidovat. Například vrtulníky či bombardér je třeba většinou zlikvidovat ještě předtím, než se objeví na obrazovce. K tomu vám pomáhá právě zvuk, je potřeba aktivně vyhledat radarem a zlikvidovat patriotem.

Pokud bych měl něco kritizovat, tak si asi umím představit lepší audiovizuální stránku. Občas je hra repetitivní či pomalá. Můžete dosáhnout tří konců, no všechny se víceméně odvíjí z rozhodnutí v poslední misi. Umím si představit, že by hra mohla mít nějaké příběhové zvraty a minibossy i mimo poslední misi.

Kudy chodil, tudy krad, sociální demokrat.

Při pohledu na dnešní tristní situaci bez autentické pravice a levice ať už doma či v zahraničí asi málokoho nenapadne myšlenka, že se historie opakuje a to co zažíváme teď, zažívali naši předci v jiné kvalitě v minulém cyklu. V tomto scénáři máme možnost alternativní historie výmarské republiky, nikoliv však za senilního Hindenburga či naivního Papena ve formě grand strategy, ale za partaj sociální demokracie, historicky paralyzovanou vnitřními konflikty a celkovou strukturou německého státu.

Na historických strategiích mě nebaví jen posunování jednotek či posunování ukazatelů, ale právě alternativní historie. To funguje i tady, byť pouze v textové podobě. Přesvědčíte černoprdelníky, že ježíš byl vlastně první socialista? Nebo zradíte marxistické ideály a budete oportunisticky pomáhat liberálům zachovat kapitalismus prostřednictvím škrtů? Nebo zlikvidujete umírněné a začnete dělat revoluci s komunisty? Zezačátku s 30 procenty preferencí to vypadá jako snadný úkol, no velká hospodářská krize a nacisté vám socialismus s lidskou tváří rádi zadupou.

I když se jedná o tahovou textovou strategii s trochou hudby a obrázky, tak nejde jenom o lineární postoupnost dobrých a špatných voleb. Spíše připomíná klasickou hru Dictator, ovšem svázanou historickými reáliemi. Hra má strategickou hloubku a ovlivňuje ji řadu ukazatelů, přitom se pořád jedná o jednoduchou hodinovou hru se slušnou znovuhratelností. Důležitou roli nehrají jenom zdroje, ale i vztahy s ostatními frakcemi, včetně těch uprostřed strany, takže v jedné konstelaci může být ta stejná volba dobrá a v jiné konstelaci špatná. A mnohé volby se stávají nedostatkem rozpočtu či vztahů nedostupné. Divokou kartou jsou třeba vaši poradci, které můžete v průběhu měnit a používat jejich zvláštní schopnosti.

Hru jde hrát v prohlížeči a je na ní několik modů, dávající více událostí i prodloužení scénáře o pár let. Vyšlo volné pokračování Social Democracy: Petrograd 1917.

Desátý díl jsem čekal pompéznější, ale vlastně se jedná o další malý samostatný díl, který hlavní příběh nikam neposunuje. Toto rozhodně není poslední díl série. Já si nestěžuji, právě kvůli té krátkosti jednotlivých případů jsem to začal hrát. Přesto je tento díl zvláštní, prozkoumáváte řadu malých lokací s oddělenými týmy, má to tak více formát televizních kriminálek. Finále je opět lehké adventuření a závěrečný dialog.

Po téměř 50 komentářích k těmto krátkým hodinových epizodám si určitě mnoho čtenářů s povděkem přečte, že už jsem všechny dosavadní vyšlé díly okomentoval - nebudu tak už spamovat krátký komentář každý den. Pokud by chtěl někdo hry zkusit, nenechte se zmást nižším hodnocením. Jedná se čistě o rozpor formátů, nechci mít v žebříčku vedle Baldurs Gate nebo KCD 50 epizod hodinových epizod. Určitě sérii doporučuji - má skvělý humor, tajemné detektivní zápletky, co občas i chytnou emocionálně za srdce a mají nějakou myšlenku. Každým dílem se buduje unikátní univerzum, do kterého se budete rádi vracet.

Určitě budu vyhlížet další díly autora.

Začátek rozhodně zaujme odehrává se pohřeb, no obživlý nebožtík je znovu ubodán. Vyšetřujete tak v kostele mezi pozůstalými oplakávajícími ztrátu podruhé. Autor mi opět nepěkně zahrál na emoce (potrat, pokus o sebevraždu, domácí násilí, nespravedlivé zavržení a zbytečná vražda). Celkově mě překvapilo, že i devátý díl je krátký a funguje celkem sám o sobě, což v první sérii s posledními díly tak nebylo. Vtipy a příběhový posun oživí až na konci váš brácha Lucifer. Opět je tu klasická struktura adventuření na místě činu, výslechy a dialogový závěr, vše do hodiny.

Začíná to jako další vtipná bláznovina, kde dojde k výměně Dreggovy kolegyně Tiry mezi realitami. Vlastně se tak však splní její přání a sny - tento díl má velmi silné i emocionální momenty a je dobře promyšlený, například porozumění neznámému prostředí a snaha se do něj začlenit. Rozplétá se tu i linka, jak to v minulosti lidé dělali záměrné a své dvojníky z jiných realit nechali ztracené či rovnou zabíjeli... Klidně by to mohl být námět pro horror/scifi. Gameplayově děláte to, co v jiných dílech - prohledáváte místo činu a vyslýcháte.

Tak nechvalně známá antagonistka Evelyn ze série MC je zde hlavní postavou, nebo aspoň její duch. Toto je opravdu prototyp a kratičká hra v Unity, v podobě tutoriálu k něčemu většímu. Gameplay mi hodně připomněl herní sérii Lucius, nějaký předmět posednete a můžete s ním telekineticky něco udělat. Správnou postoupností dosáhnete eliminace "oběti". Dohráno za čtvrt hodiny.

Místem činu je opět obyčejný byt, pachatelem se na první pohled zdá býti zlý pes souseda... jenomže na místě zůstává duch oběti, který má jiný názor.... Většinu případu tak pachatele vraždy známe, takže už jenom řešíte jak mu to dokázat. To se prolíná ovšem s pěknou linií zpochybňující hodnotu pomsty, duch vám pomáhá a na konci na pachatele místo neprávem obviněného psa vycení zoubky Dreggova žena nežena Ada.

Druhý díl spin-offu se odehrává tentokrát v realitě, kde je Dregg poštákem. Začátek je velmi podobný předchozímu dílu, opět je Dregg v poutech a vypráví o tom, jak se tam dostal. Znovu vzpomínky jdou na různá místa, která jednoduchým adventuřením vyřešíte. Zvláštním prvkem tentokrát nejsou morální volby, ale možnosti smrti, pojmenované po sedmi smrtelných hříších. Vše je je to opět vtipná záležitost na hodinku.

Tak a je tu nový spin-off a hrdiny zde budou zřejmě Dreggové z alternativních realit, které jsme potkali na konci první hlavní série. Tady je hrdinou doktor Dregg, na kterého padne podezření, že jeho vakcína otrávila krále. Případ je to opět hodinový, doktor vypovídá a jeho vzpomínky jsou zároveň adventurní částí. Na konci i v průběhu musí volit správné dialogové možnosti. Novinkou u autora jsou morální rozhodnutí, které zřejmě determinují konec. Já jsem volil tak nějak podle sebe, nakonec převládl hodný doktor:)

Tento díl na mě fungoval perfektně a připomněl mi, proč sjíždím všechny hry Vasantj. Spousta humoru a tentokrát i krátký a detektivně povedený případ, kde jsou motivace banální, ale provedení promyšlené. Gameplayově to šlo jak po másle. Podle důkazů jsem tentokrát dokázal dobře odvodit, co se stalo, přesto došlo na několik překvapení a vyprávění bylo působivé. Hlavní nadlinka s Dreggovým nadpozemským nevlastním synem do něj nezasahovala a závěrečná syntéza byla skvělá, vtipná a lákající na další díl.

Tento díl přinese situace, jako Dregga v čele protestů za zachování pošty ve městě, návrat ducha vražedného klauna jako dárek pro Adu s rozdvojenou osobností slavící narozeniny a odhalující, že má syna staršího než je ona či šogun kuře nandávající pečené kuře.... prostě takový normální MC díl:) Případ je tentokrát celkem jednoduchý, místem činu je restaurace a zavražděným kuchtík.

Tentokrát Dregg musí zachraňovat další nadpozemskou postavu z hinduismu, přitom se zamotá s mafií a při té příležitosti se poprvé něco dozvíme o jeho dědovi. Inovace tu jsou, nicméně spíše způsobem vyprávění než mechanismy. Abyste o podezřelých víc zjistili, vklouznete do paměti oběti, ovšem zase je nejefektivnější styl všechno na všechno:)

Místem činu je tentokrát na první pohled obyčejný byt, no skrývá jedno temné tajemství... třetí díl druhé série jede podle kolejí. Komika je nyní nejen o špičkování s kolegy, nyní už má na to Dregg celou rodinu. Autora baví na jedné straně policejní rutina a detektivní práce, na druhé straně si neodpustí a chce občas šokovat. Tady si je to však nechává pro cutscény, takže v rámci série se tento díl drží spíše při zemi.

Jak jsem říkal, že jsem zvědavý jestli bude série dál pokračovat jako detektivka nebo nadpozemský mišmaš, tak odpovědí je "Ano". Místo doleva či doprava jde dopředu. Tedy až na Gregga, ten tady cestuje časem dozadu. Sice má rozsáhlou rodinu, tak se však k němu nehlásí a nenávidí ho. Tentokrát nevyšetřujete vraždu, začnete tím, že chcete pomoci nemocné ženě v nemocnici a teprve z toho se začne klubat kriminální případ. Navíc nevyšetřujete sám, Dregg je sám po zmlácení rodinou a skoku ze střechy nemocnice připoután na lůžko. Rodina ho sice nenávidí, ale s vyšetřováním mu pomáhá. Významným prvkem hratelnosti je tak střídání postav, malá dceruška se dostane do šachty, manželka dokáže posouvat těžší věci a se starší dcerou je dokonce někdo ochotný mluvit... každopádně je to tímto komplikovanější než běžné vyšetřování, navíc mezi místnosti nemocnice se přesouváte minihrou vyhýbání se stražím. Z detektivního hlediska chybělo odhalení, naopak víte, o co jde velmi brzo.

Tak začátek druhé sezony především dává prostor zazářit vedlejším postavám a vyřešit hlavního záporáka. Chudák Dregg však končí tam kde začíná, v depresích a nenáviděn - má sice nově rodinu, ta to však neví! Tentokrát je stopáž akorát, chybí tu však tradiční vyšetřování. Hlavním obsahem jsou dialogy, minihry a množství cutscén. Je tu spoustu překvapivých zvratů a souvislostí v duchu mišmaše minulého dílu. Uvidíme jak to bude pokračovat, jestli se vrátí MC ke svému povolání a nebo bude řešit samé nadpozemské problémy. Zatím to vypadá spíše na to druhé.

Další speciální vánoční díl, kde je tentokrát Santa Claus hlavním podezřelým vraždy známého autora. Díl je nejen vtipný, ale i meta, reaguje na tehdejší indie scénu, problémy herních portálů, systému achievementů a kritiků, kteří chtěli jen odznáček. Několikrát se boří čtvrtá stěna a se znalostí tehdejší situace se v lecčems vyšetřování ulehčí. Autor argumentuje na některé výtky sérii a na konci jednoho kritika Dregg pořádně zmlátí. Jinak to však funguje i samostatně pro fanoušky série, vedle vtipů ohledně Santy Clause a jeho otrokářství potěší i špičkování Dreggy rodiny, Emo Amber, po delším čase uvidíme synovce s neteří a domácím mazlíčkem. Případ je opět krátky, něco kolem 1h.

Od středověkých policajtů jsem si na chvíli potřeboval odpočinout, tak jsem si dal další dílko autora. Jedná o jednoduchý prototyp, vytvořený v Unity. Začátek mi trochu evokuje Half Life, také začínáte v laboratořích a i se projedete ve vagonu. Jste tady s donáškou pizzy, ke konci se zjistí, že vědci oživují AI. Z popisu i názvu samotného asi je jasné, jak to dopadne. Jedná se o cca půlhodinovou záležitost.

Jinak na začátku hry je upozornění, že hra není namluvená. No v mém případě jsem tam neměl ani titulky a považoval jsem to za umělecký záměr, takže jsem celou hru dohrál bez textu. Což asi vypovídá o obtížnosti. Nejsem si jistý, jestli to bylo tím, že jsem hrál stahovatelnou verzi nebo jsem hrál full screen na širokoúhlém monitoru., každopádně jsem měl poprvé dosti surealistický zážitek a musel jsem si hraní zopakovat:)

Desátý díl je už pořádně velký a nezbývá než ho začít hodnotit jako plnohodnotnou hru. Je jasné, že tentokrát budete zachraňovat svět. Po úvodní romantickém útěku s Adou a záchraně krále brzy poznáte i Dreggy z dalších realit. U každého je realita trochu odlišná, mají společné to, že zemřeli a jejich světy umírají. V limbu uzavřené místnosti nezbývá, než hledat řešení v historii každého z nich. Díl má tak zase více případů, více prostředí a více zápletek. Vyzkoušíte si tak vícero profesí a vtipů na nich založených. Většina hry tak nevypadá jako strhující finále, ale spíše jako několik dílů jdoucích po sobě. Na konci procházíte očistcem miniher až ke stvořiteli, kterého umlátíte argumenty. Nebo ne? Když jsem u prvního dílů psal, že jsem zvědavý, jak se původ vývojáře projeví, tak poprvé to pociťuji právě tady, kdy se objevuje myšlenka více bohů a převtělování. Na jednu stranu to má chytré momenty a odhalení, na straně druhé je to opravdu divoký mišmaš a slepování daleko za hranicí všeho:) Každopádně i přes pár zakroucení hlavou série skončila důstojně, příběh skončil a začal. Tak to má být, když následuje druhá série...

Případ se odehrává v jiné realitě, ale v zásadě se vrací ke stejné struktuře. Máme tu tedy Dregga a jeho tým, jednu vraždu, jedno místo činu, jeho průzkum a výslech svědků a závěrečné dialogové rozuzlení. Pohodlně se to časově vejde do hodiny. Nebýt cutscén na začátku a na konci tak bych díl klidně zařadil mezi první díly spinoffu. Tentokrát se vše odehrává v zábavném domě hrůzy, docela přirozeně je tam tak na spouštěče atrakce navázaná úniková místnost nebo skrytí důkazu.

Hra za mladou Adu se prolíná s dějem hlavní série s mladým Dreggem, opět je tento díl nezbytný pro interpretaci. Třetí díl této série definitivně ukazuje, že hororové vyznění předchozích dvou dílů nebyl nějaký úkrok stranou. A obětí je tu tentokrát více. Mnohem více. A krvavě. Náplň hratelnosti je však velmi podobná té klasické, sbírání důkazů, výslechy, argumenty. Samotný námět je účast na vražedné reality show, detektivní hře, kde jste jeden z nechtěných účastníků. Sadističtí organizátoři netuší, že mladinká Ada není vězněná jimi, to oni jsou v pasti s ní...

Tak po rozporuplné jedničce s 3D prvky je dvojka naprosto klasicky zpracovaná v RPG makeru. I základní mustr hratelnosti je stejný jako u prvních dílů Medieval Cop nebo Medieval Chronicles. Protagonistkou této série je sympatická Dreggova známá Ada z konkurenčního impéria Scion. Ještě větším rozdílem však je vyznění, rozuzlení případu je hororově znepokojivé a výrazně přesahuje do kontextu a zlomu hlavní série.

Devátý díl se spolu s osmičkou vymyká pojetí předchozích dílů. Tentokrát je místem činu pošta a sám náš hrdina je tak logicky prvním podezřelým. V díle pachatelé jsou znovu přesahují náš svět, rutinní vyšetřování je hned několikrát ozvláštněno, téma je temnější, spojeno s nadpřirozenem a je provázáno s hlavní sérií. Vrcholem je závěrečné setkání v outru, fanoušek autora na toto čekal, kdo rozehraje díl samostatně tak vůbec nebude chápat:)

Osmý díl podobně jako Medieval Cop 9 jde do minulosti. Osmička je tak v úplně jiném formátu než předchozí hodinové díly, které se odehrávaly s dospělým Dreggem víceméně na jednom místě činu s jednou vraždou. Tady se zcela mění pravidla hry, zahrajete si v jiné časové ose jako student v několika lokacích a řešíte několik případů, ve druhé části pracujete v utajení a plníte úkoly pro místního gangstera, přitom se dozvíte více o vedlejších postavách hlavní série nezbytných pro interpretaci děje hlavní série. V průběhu hry můžete i sbírat časoprostorové trhliny, díky kterým můžete shlédnout bonusovou scénku. Na konci se setkáte se smrtí a zjistíte původ svých schopností.

Devátý díl hlavní série je pořádný budulínek. Nejen, že je rozdělený do tří částí, každá má velikost normálního dílu a navíc jsou různé propojené s díly spin-offů Medieval Chronicles a Wolfs Bane. První dvě části jsou celkem uzavřené, hrajete za Dregga v jeho dětství, zjišťujete jeho minulost. Je to hodně roztomilé a vtipné, protože potkáváte jako děti nebo mladé dospělosti ty, co už jsou v současnosti dospělí či ctihodní kmeti. A děláte celkem to, co v dospělosti, takže je tu třídní tribunál i nemilosrdné výslechy dětí i dospělých. Všechno je umocněno ještě získanou schopností Dregga vidět duchy a celou dobu se dojemně najít své já... a matku. Při té příležitosti i konečně odhalíme, proč začal tak nenávidět poštu. Díl má nejen mnohem větší délku, ale také vyváženě nastavené tempo vyprávění, hádanek a vyšetřování, kde nejsou zádrhely a přesto z vás hra nedělá blbce. Třetí část je ovšem už velký skok, kdy vlastně zjistíte, že všechno je jinak a vy jste nějakým způsobem spustili alternativní historii, nikdo vám nevěří a skončíte tentokrát depresivním způsobem v blázinci. To, co začalo jako průhledné komediální případy naplněné rutinou, v průběhu let přeskočilo do náboženského symbolismu a nadpřirozena, paralelních vesmírů s nutností hrát všechny hry z univerza pro pochopení postav a interpretaci událostí:) Každopádně doufám, že se to desátým dílem nějak pěkně spojí, protože udržovat si poznámky k pěti propojeným hrám rozdělenými do několik částí je dost náročné:)

Sedmý případ se odehrává na policejní stanici. Ta je přeci jen už okoukaná, viděli jsme ji i v dílech hlavní série. Příběh je zajímavý společnou minulostí postav, samotná vražda byla trochu moc velká náhoda, ale vyšetřování bylo fajn.