Pamatujete na Never Alone? Ta nádherná hra s roztomilou liškou, která byla takový menší boom na poli plošinovek v minulém roce. Ta sice dle recenzí pak nedopadla až tak dobře, ale o tom až někdy jindy... Bylo jasné, že v něčem takovém se "inspirují" další a když pak o měsíc později vyšlo Last Inua, tak si tyhle dvě hry lidi i pletli co jsem tak vypozoroval. Nechci je obvinit z kopírování, protože za měsíc ji asi nevytvořili, ale tak po dohrání tomu začínám i věřit.

Mé první myšlenky po pár minutách byly "Sakra, to je zas nějaký port z mobilů, že jo.." a nemýlil jsem se. Last Inua je totiž dělaný pro iOS zařízení a je to na tom dosti znát. A co víc, je to dost slabota i na ty mobily. Hlavní problém je v krkolomném ovládání a animacích, které jsou otravně zdlouhavé. Ovládáte dvě postavy, přičemž většinu částí je musíte ovládat zvlášť. Žeby dělané primárně pro coop? Ne, coop to neobsahuje vůbec, každopádně by znamenal plusové body. Ovšem tohle by nevadilo. Urovně jsou tvořeny většinou pro každou postavu zvlášť dle jejich schopností. Jediný problém nastane když necháte jednu postavu nevědomky na plošince s nepřítelem nebo když vás má jedna postava následovat, ale jen blbě čumí na místě a když umřete, tak už teda milostivě jde na další pokus. Postavy ke všemu neustále samovolně zastavují, aby zavolaly na tu druhou. Ani nevím kolikrát jsem to "Hiiiiikooooo" slyšel. Šatap, ja chci hrát!

Celý průchod hrou je jen o šplhání, skákání a furt dokola. Žádné puzzly, v podstatě ani akce ne, protože nepřátele nejde zabíjet. Lze je ale nalákat do propasti apod. Nejhorší na nich je ale grafická stránka. Když pominu duchy, tak hra obsahuje celé 2! druhy nepřátel. Něco co připomíná Yettiho a pak vlk z Jen počkej, zajíci! v polovičním rozkladu. O nic líp na tom není ani grafika prostředí, která se sice za ty 2 hodiny hraní tuším 3x nebo 4x změní, ale ve výsledku je to stále ta první lokace, jen není nasvětlená modře, ale zeleně. Hudební doprovod je podivný. Většinou hrajete bez hudby, pak z ničeho nic začne něco hrát, pak se to hnusně usekne a pořád dokola.

S plošinovkami (především s těmi 2D) jsem v životě strávil hodně času. Od děství s NES a PS přes J2ME či GBA až po PC. Nepřeháněl bych, kdyby se jejich číslo vyšplhalo na několik stovek. Jsem tedy zvyklý v tomhle žánru na cokoliv a jsem schopný mu taky hodně odpustit. Samozřejmě byly tu i horší kousky, ale v roce 2014 tohle? Frustrace z Last Inua je tak silná, že se tuhle hru odvážím označit za mé osobní dno v žánru.

Nikdy jsem neměl v oblibě roguelike hry a z toho, co jsem zkusil, mě chytlo jen Dungeons of Dredmor. RymdResa by se dala brát jako druhá taková hra, jelikož jsem nahrál místo obvyklých několika desítek minut již přes 12 hodin. Bohužel s touhle hrou to jde od nadšení k totálnímu rozhořčení.

Většinu lidí asi zaujme grafická stránka hry a vůbec sklon k uměleckému pojetí. Podporují to i "velmi" deep monology a vskutku nádherný soundtrack. Co se samotné grafiky týče, tak ta sice vypadá zajímavě, ale počase je to velmi stereotypní a všechno vypadá tak nějak stejně, že už to člověka ani nebaví zkoumat. Některé objekty jsou hádám dle realných sond apod. Nedokážu je sice rozpoznat, ale jsou mi povědomé.

První dvě kapitoly jde o jednoduchou relaxační záležitost, pokud si teda zvyknete, že musíte být trochu opatrní a nevletite do asteroidů nebo jiného vesmírného bordelu. Vašim úkolem je doletět z jednoho bodu do druhého nebo nasbírat materiály. Mezitim zkoumáte planety, sondy, raketoplány a spoustu dalších objektů. Z těch získáte nebo naopak ztratíte suroviny a spacepoints (herní měna). Mimo to taky hledáte různé vybavení pro vaše lodičky. Nečekejte, že by planety měly nějakou oběžnou dráhu. Všechno to tam lítá tak všelijak, občas je vše nakupené hnusně na hromadě, že se nedá ani prolítnout a někdy zas letíte několik herních let a nepotkáte ani prd.

S třetí kapitolou jde ovšem všechno do kopru. Jelikož nemáte k dispozici v podstatě žádné zbraně, tak není moc způsobů jak se bránit nepřátelským lodím. Ty kolem vás prosviští sotva si jich člověk stačí všimnout a samozřejmě během sekundy jste mrtví. Chápu, že k roguelike hrám patří náhoda, ale tady jsou ty náhody tak časté, že ze zábavné hry se stává otravná frustrace. Navíc při letu vidíte vcelku malý prostor kolem sebe, takže srážka je kolikrát prostě nevyhnutelná. Mimo lodě se taky objeví náhlá anomálie, která znamená třeba 50% šanci na přežití. Chci od hry aby byla těžká při férovém zacházení a vyžadovala skill, ne aby mi házela klacky pod nohy. Mimo to jsou v závěru i bossové, což je jen konverzace a musíte volit správná slova. K tomu nemám moc co dodat.

Útěchou budiž to, že když už se vám podaří vrátit se ve zdraví ke své mateřské lodi a odevzdat materialy, tak tam zůstanou i po vaší smrti stejně jako vám zůstává veškeré vybavení. Jenže nic není tak jednoduché. I když jsem dokázal dopravit dostatek materiálu, splnit všechny úkoly a porazit všechny bossy, tak jsem měl to štěstí, že narazím na bug, který mi nedovolí hru dohrát. A to mi zbývá poslední úkol, který zabere asi 10 sekund a je konec. Nic nepotěší víc, opravdu. Hra je ovšem bugů plná (viz. steam diskuze). Sám mám problémy při hraní v okně nebo se zázrakem doplňují zásoby pokud otevřu inventář. Chápu, že jsou na to vývojáři pouze dva, ale nějaký ten pátek ani nereagují na stížnosti, tak jsem zvědavý jestli s tím někdy pohnou.

Přestože jsem hře spoustu věci vytkl a momentálně mám sto chutí dát hře červená čísla, tak to udělat nemůžu, jelikož jsem dokázal u hry vydržet tolik hodin a minimálně první dvě kapitoly stojí za to. Velká škoda, budu doufat že se na hru vývojáři nevybodli a v budoucnu ji třeba přehodnotím.

Darkstar One vypadá jako každý jiný obyčejnější vesmírný simulátor. Solidní zábava na prvních pár hodin, ale pak jsem začínal nesouhlasit se zdejším hodnocením a to z mnoha důvodů. Ovšem sto lidí, sto chutí. Zde jsou mé pocity ze hry.

Jmenujete se Keyron a dostává se vám lodi jménem Darkstar One a to je bohužel taky jediná loď, kterou budete moci ovládat. Jde sice vybavit vším možným a vylepšit za pomoci artefaktů rozesetými po celém vesmíru, ale tak nějak to u mě zničilo potřebu vydělávat kredity, ke kterým se dostanete velmi snadno a tak nějak nejsou za co utrácet, a taky to samozřejmě začne časem nudit koukat pořád na stejnou loď. K lodi ještě přibyde i holčina jménem Eona a vydáváte se na "epickou" cestu. Na to, jakou spoustu času spolu dvojice tráví, to mezi nimi navzdory očekávání moc nejiskří, což je škoda.

Klasicky je zde několik ras, se kterými spolupracujete. Také je na vás, zda-li budete obchodník, pirát nebo třeba naopak lovcem pirátů. Bohužel obchodovat je zdlouhavé a řekl bych i zbytečné, protože za sestřelení pirátů je tak nehorázně velká odměna, že nemusíte dělat nic jiného a stejně držíte krok s nejnovějším vybavením. Kór když na vás útočí pomalu v každém sektoru, což je vcelku problém. Nejenže je za ně vysoká odměna, ale taky útočí pouze na vás a další lodě jakoby tam nebyly. Vždyť i v J2ME hře Galaxy on Fire 2 piráti běžně útočili na jiné. Ne že by bylo těžké je zabít, ale je to docela otrava každých pět minut s nimi bojovat. Kvůli nim nepotřebujete dělat ani vedlejší úkoly. Ty jsou nejen stereotypní (To je pochopitelné když jich je nekonečno), ale ty kredity z nich jednoduše nepotřebujete.

Dalším problémem je obtížnost. Většinu hry prostřílíte s prstem v nose, ale někdy dokáže být i frustrující. Například při obraně stanice jsem se po několika marných pokusech o splnění rozhodl googlit a dočetl jsem se, že čím větší máte level, tím těžší (Nejen tahle) mise je. Nuže jaký význam má na sobě pracovat a levelovat si loď, když nepřátelé škálují s vámi tak nesnesitelným způsobem? Já teda ve hrách expím rád proto, abych byl lepší než ostatní a ne jen tak pro nic za nic.

Graficky žádná pecka, což by ani u staré hry tak nevadilo, jenže planety jsou povětšinou jak přes kopírák, takže pohled na ně tak nějak nudí stejně jako nevýrazný soundtrack. Plusem ale je, že se k nim lze přiblížit a shořet v jejich atmosféře. Přesto ale chybí něco, co by člověku utkvělo v hlavě při hraní. Dabing je vcelku ok, cutsceny ovšem na trochu nižší úrovni.

Shrnu to tedy tak, že se najde spousta zábavnějších simulátorů s větším důrazem na politiku ras nebo na vyšší hodnotu kreditů a možnosti za co je utratit. Darkstar One pro mě tedy zůstává jako průměrná hra do rodiny a její vyšší hodnocení si vysvětlím tak, že dnes je moderní dávat průměrným hrám 7/10. Nenajdu na hře totiž nic, co bych zařadil do "Pro". Všechno jednoduše funguje na hratelné úrovni, nic víc.

Když jsem na Betrayer prvně narazil na steamu, tak asi jako mnoho dalších mě zaujala vizualní stránka hry. Klikám na wishlist a rok po vydání se mi hra konečně dostává do rukou. Počáteční nadšení ovšem přešlo podezřele brzy načež se objevilo po vyslechnutí pár příběhů zdejších osadníků, tady alespoň toho, co z nich zbylo. Jenže i druhé nadšení přechází a už se nevrací.. Proč?

Hráč je v podstatě postaven do role detektiva. Vyslechnete si příběhy, nalézáte dopisy a různé stopy. To může vypadat na zajímavou adventuru, kde vyřešíte nějakou záhadu díky vašemu geniálnímu mozku, který si dal všechny tyhle věci dohromady. Praxe ovšem vypadá tak, že něco najdete, jdete k duchovi, ten vám o tom něco řekne, zas něco najdete, uděláte to sáme a... no, tohle děláte do konce hry. Pokud něco nemůžete najít, tak mačkáte "X", které vás k předmětu navede. Adventurní prvky bych dal tedy stranou a přirovnal bych to spíše ke hledání pírek v sérii Assassin's Creed. A to je činnost, která všechny bavila nejvíce, že ano.. :)

Aby jste jen tak nebloudili prázdným světem, tak je tu i několik druhů nepřátel, kterých bylo na můj vkus zbytečně moc. Prý zde má úžasnou roli vítr, který je důležitý pro přežití. To jsou ale jen pouhé písmenka na "papíře" a praxe je opět trochu jiná. Stealth postup, se kterým mám problém v každé hře, zde nebyl milosrdnější. Nepřátelé vás mohou vycítit podle větru, což je možná pravda, ale naprosto nedůležitá. Plížím se tak trávou s nataženým lukem, vystřelím, nepřítel padne na jednu ránu k zemi aniž by si mě všiml. No za kopcem to už zaslechli jeho kamarádi aniž by foukal vítr a jdou si mě podat. Beru tedy do ruky tomahawk a sleduju jak se za běhu řítí k zemi, když se jim zasekne do xichtu. V ten moment jsem věděl, kam nějaký stealth poslat... Masakrovat je vám pomohou i jiné dobové zbraně. Problém je i občasná frustrace.

Samotní nepřátelé jsou vcelku dobře udělaní a jde z nich docela respekt. Krom tedy kostlivců a lítajících lebek či co to bylo. Tihle mi přišli jak pěst na oko s trochu dětinskou stylizací. Moc inteligence ale nepobrali, takže veškere souboje vypadají tak, že se na vás rozběhnou, lučištníci si někde stoupnou, střílejí, sem tam se proběhnou okolo stromu a zas stojí. Když pak vyskočíte na kámen, tak o vás většinou ztratí zájem a běhají po celé mapě dokud neseskočíte. No a když už se pak rozhodnete seskočit, tak se v tom kameni seknete. Účel ovšem plní a svým řevem dotváří atmosféru. Vylekat taky dokáží. I když ozvučení je poněkud podivné. Skoro nikdy jsem nevěděl, odkud ten jejich skřekot vlastně jde.

Celá hra tak nějak stojí na grafice. Je originální, pro ty kterým by černobílý svět vadil, jsou zde posuvníky a můžete si ho dobarvit podle svého. Veškeré lokace tvoří milion stromů, sem tam nějaká chatrč, pevnost či jezírko. Pro někoho možná stereotypní, pro mě asi to nejlepší na celé hře. Perfektní prostředí pro ten pocit osamělosti. Navíc kolik her je zasazeno do 17. století. Hudba tak nějak chybí, což je možná i dobře, ale nepřítomnost dabingu mi vadil docela dost.

Mám takový pocit, že Betrayer chtěl být hrou hororovou, akční, detektivní a explorativní v jednom. Nakonec je z toho v podstatě nic v nádherném kabátku. Hra je vhodná nejspíše pro milovníky explorativních her, jelikož k tomu má nejblíže, ale i když tomuhle žánru neholduju, tak jsem si jistý, že najdete kvalitnější kousky. Už jen kvůli absenci nějakého výrazného survival prvku a prostředí bohatějšího na průzkum. Přesto Betrayer stojí za vyzkoušení alespoň kvůli stylizaci a skvělé atmosféře.

Neměl jsem v plánu k mému hodnocení ještě dodávat komentář, ale Star Trek je recenzenty ne moc dobře prijatá hra a i od hráčů většinou dostává průměrná až záporná hodnocení. Můžete to vidět i přímo zde, na DH. Nechci brát názory autorům zdejších komentářů, ale překvapilo mě, že se tu nachází pouze dva a ještě k tomu kladné. Chtěl bych tedy říct něco ze strany nespokojeného hráče.

Hra je zaměřená spíše na kooperaci a v tom nastává hned první problém. Vědomí, že vedle sebe mate někoho realneho a ne jen stupidní AI je v podstatě celý coop. Veškera spoluprace spočívá v mačkání E pro otevření dveří, mačkaní E pro vyzvednutí na výšinu a taky u jedné z hackovacich mini her (K těm se později ještě dostanu) musíte být přitomni oba. Jinak krom jedne mise, kde byla spoluprace potřeba pro celkový postup, vůbec nic.

Hackovaci mini hry jsou tři. Jedna na zpusob puzzle či co.. nevím, já ji nepochopil. Druhá jako Fortix nebo tak něco, jednoduše dostat se z jednoho bodu do druheho a nenarazit a třetí vyžaduje právě i partnera. Aby to vypadalo, že velmi spolupracujete, tak musite držet kurzor v kolečku snad dvacetkrat skoro v každe misi. Tolikrát to zábava opravdu není. Vlastně... nebavilo mě to ani poprvé.

Ve většině misí máte volitelné ukoly. Ty se v podstatě opakují celou hru. Jeden je stealth postup částí mise. To je kolikrat maximalně k nasrání, protože když například vlezete do šachty, na na jejím konci automaticky vylezete a nemužete to ovlivnit. Samozřejmě na jejim konci čeká nepřítel a vy o něm nemužete vědět a nejde ani nijak nakouknout nebo něco. Proč tam ta šachta je, když z ni nemužete vylézt. A neustálé mačkání shiftu abyste si odhalili aktivní předměty v mistnosti, nepřátele či oskenovali různé číčoviny kvuli bodíkům na upgrade vaší postavy, je akorat umělé zvyšování herní doby. Jsem si jistý, že kdybych tohle všechno mohl vidět bez přiblbleho pozastavovani se každych pár metrů, tak si ušetřím alespoň dvě hodiny. Druhá je pak projít bez zranění lidí, v tom neni žadny větší problém.

Nepřátelé moc inteligence nepobrali, omráčení je rychlejší způsob "zabití" než zastřelení, protože každý toho vydrží zbytečně moc a zbraní je sice hodně, ale všechny jsou na jedno brdo v podstatě. Boss fighty nebyly nejhorší, ale když se některý rozběhl, tak se nedalo uhnout. Můžu odskakovat kam chci, stejně se na mě v mžiku přesměroval. A nebo mě málem přizabil záhadný větříček který vytvořil.

Prostředí je vcelku nezáživné, většinu času trávíte na lodi. Náplň misi je převážně o dojití z tudma tam, mezitim vystřílíte místnost, hacknete toho tolik, že sám Aiden Pearce by raději spáchal sebevraždu, naskočíte do výtahu a hurá na zopáčko. Jediné zajímavé prostředí bylo u samotných Gornů a taky když jste se mohli proletět vesmírem. Na lodi taky potkáte postavy z filmu. S těmi ovšem neni mimo cutsceny možna interakce, bohužel. Alespoň že dabing je vcelku na úrovni a to nejen Kirka a Spocka.

Samozřejmě něco tak průměrného nemuže zůstat bez bugů. Maličkost je, když postavy v cutscenach různě poskakují nebo mrtví lítají všude jak hadrové panenky i když s nima nemá co hnout, to zas tolik nevadí, ale že mi na obrazovce zůstane něco, co nemá a nemužu tak nic používat už je horší. A restartovat kvuli tomu hru hned několikrát je vcelku vopruz. Stejně tak černá textura místo plamenů není nic pěkného.

Kamera u Assassin's creed pasáži taky není nic úžasného. Reakce postavy jsou nějak divně opožděné když skáčete a šplháte. Vrcholem všeho byl pak souboj mezi Kirkem a Spockem. V podstatě je to souboj klávesa na klávesu a vyhraje ten, kterému neupadne ruka. Kdybych to asi po půl minutě nevzdal, tak mačkám E dodnes.

Jednoduše je to průměrná TPS s ok systémem krytí a spoustou chyb. Kdo by ale taky čekal něco jiného od dnešních her podle filmu, že jo. Pokud jste Star Trek fanboy, tak to možná zabaví a pokud nemáte coop parťáka, tak si strhněte ještě pár procent.

K této budgetovce mě přivedl Dan Bull a jeho povedený rap. Když jsem pak kouknul na steam, kde má hra hodnocení 70%, tak jsem do toho za těch pár korun šel, proč taky ne..

Prošel jsem tutorial, který mě naučil jak dávat rozkazy svému týmu (Co na tom, že víckrát jsem to nepoužil) a dokonce i střílet a používat nějaké... říkejme tomu superschopnosti. Ty spočívají jen ve štítu a vlně která poškodí či odhodí nepřátele. U každého člena týmu se to trochu liší. Já si vybral AMP, tedy jedinou ženskou v týmu. Nevím jestli to bylo tím, že nepřátelé to většinou pálí v první řadě do vás nebo tím, že jsem měl výdrž někde napsanou ve statech, ale mí parťáci toho vydrželi mnohem víc než já. Každopadně na tom nejspíš moc nesejde, protože můžete umírat furt dokola a dokud je alespoň jeden z vašich parťáků stále na nohou, tak vás může oživit.

To všechno nezní nějak špatně, bohužel hra má pár problémů. V první řadě to jsou zbraně. Ty jsou v podstatě 4 + 3 další, ke kterým se dostanete málo a nebo až v poslední misi. Počet je to dostačující, ovšem krom sniperky (Ano, zrovna k té se dostanete nejméně) jsou uplně k ničemu. Když pominu pocit ze střelby, který je v budgetech většinou mizerný, tak je možná problém u nepřátel. Ti totiž vydrží klidně 2 zásobníky, podle vzdalenosti klidně i víc. Přitom kolikrát můžete mířit na hlavu a stejně je pořád k ničemu jako když jim mířite do rozkroku. A když pak příjdou na scénu monstra, tak je to teprv na po hubě. Do těch se zas střílí jak do želatiny a některe vydrží ještě 2x tolik.

Dalším problémem je stereotyp. Kdo by to byl čekal, že jo.. V každé misi je vašim cílem projít pár místností, postřílet všechno co se hýbe a na konci vlézt do výtahu nebo otevřít dveře a hůrá na další místnosti plné nepřátel! Kdyby jste opravdu moc toužili po nějaké změně, tak můžete sem tam ještě bránit nějakou místnost a čekat až můžete projít dveře. Občas ještě příjde boss fight. Ty nejsou nejhorší a některé mě i bavily. No a prostředí tomu stereotypu ještě přidává, protože počáteční zelenou jungli ihned střídá neustálé prolézání šedých chodeb, šedých chodeb se zelenými světly, šedých chodeb s červenými světly, železných konstrukcí (Správně, ty jsou taky šedé) a hnědého humusu se zelenými světly. No a když chtějí být vývojáři na vás opravdu hodní, tak na vás pustí i denní světlo přes okna a nebo vám dokonce otevřou dveře ven, ale nedělejte si moc naděje, i venku jste na železné konstrukci. Chápu, že se chtěli držet v temných barvách kvuli tématu, ale cmon... u tohoto by se nikdo nebál a akorát si tím škodí.

Ovšem hrál jsem i horší budgety a na Scourge jde vidět, že je dělaná spíše pro coop. Ten by mohl být i vcelku fajn zábava na těch pár hodin. Navíc to není ani zabugované a nehraje se to zas tak špatně. Škoda toho odfláklého prostředí a tuhých nepřátel.

Nevidím důvod proč by mělo Freedom Cry dostávat o tolik horší hodnocení než Black Flag a myslím, že hodně lidi ani nevědí, proč tomu dávaji nižší čísla. Pravděpodobně kvuli tomu, že to je "jen DLC".

Hra nemá nějaký extra úvod, ihned vás vhodí na moře a v podstatě před sebou máte osekaný Black Flag s novým příběhem a pár novými vychytávkami, tou hlavní je především mušketa, se kterou zastřelíte klidně 5 stráží najednou což je silně overpowered. Samozřejmě stejně jako v BF máte otevřené moře a několik ostrovů, plantáží a věcí k prozkoumání. Všechny vedlejší úkoly se točí kolem osvobozování otroků, stejně jako příběh a v podstatě i když nic vedlejšího dělat nechcete, tak neujde ani krok abyste nezavadili o otroka a nepomohli mu, což se mi vcelku líbilo a přidávalo to na svižnosti hry. Zbytek od grafiky po hratelnost je stejný jako v Black Flag, změnila se pouze hudba, na které pracoval Olivier Derivière. Tylerovi se sice nevyrovná, ale stejně jako u Remember Me je prostě skvělá.

Díky Standalone vydání se nyní za 15€ jedná o skvělou hru pro lidi, kteří by rádi zkusili nový AC a nechtějí dávat plnou cenu a stejně tak kvalitní prodloužení pro ty, kteří již mají Black Flag zasebou. Na 100% se dá dohrát do 7 hodin, což sice není moc, ale vzhledem k ceně je to víc než přijatelné když jsme v době, kdy vydavatelé chtějí 50€ za 3h kampaň.

Silně podhodnocená hra. Pokusím se nalákat ty, kteří ještě neměli tu čest si ji zahrát, a nabídnout tak pohled nadšeného hráče mezi negací, která zde převládá. Zárveň chci reagovat na zápory objevující se ve zdejších komentářích.

Začnu tvorbou postavy, která je velmi rozsáhlá a v editoru jsem strávil víc jak hodinu. Stejně jako ve trojce jsem si svou postavu zamiloval víc, než v kdejaké příběhovce s daným panákem. Aby taky ne, když máte možnost vytvořit si sexy gangsterku a upravit si jí dle svých představ od hlavy až k patě, kousek po kousku. Stejně tak skvělé jsou všechny vedlejší postavy, se kterými si užijete spousty legrace, čímž se dostávám k hlavnímu taháku hry, tedy humoru. Není mise ani cutsceny která by neobsahovala nějaký ten vtípek či nebyla vtipná sama o sobě svou čiností.

Všemi nenáviděný jízdní model se dá opravit modifikací a i přesto, že to stále není v některých vozidlech ideální, tak je to menší část a po chvílí si zapamatujete, která auta nemáte brát. Beztak to jsou povětšinou dodávky, trucky či autobusy, v nichž nikdo jezdit nechce. Stejně tak údajně hnusná grafika není vůbec zlá. Pravda, na rok 2009 to není nic extra, ale do očí také nebije. Nikde se navíc neprezentovali užasnou grafikou, takže je jasné, že hra má své kvality někde jinde. Pokud vám tedy nevadila grafika u SA, tak nebude ani zde.

Také vytknout hře, která je v podstatě parodií na GTA, přehnané násilí, mi nepříjde moc na místě. Možná jsem moc dětinský nebo mám zvrácený humor, ale za ty roky, kdy jsem už jako děcko přejížděl lidi v prvním GTA, mi opravdu nepřipadá přehnané hodit lidi do drtičky nebo motoru letadla, kor když je hra 18+ a zakládá si na tom. S čímž souvisí i "slabý příběh". Nevím co kdo čeká od ulítlé gangsterky plné humoru, která se sama nebere vážně. Z mého pohledu je to jen záměrné hledání chyb tam, kde nejsou.

Obtížnost hry není nijak vysoko nastavená, sice občas umřete, protože nepřátel je někdy hodně, ale nic co byste poté nezvládli na druhý pokus. Navíc checkpointy jsou umístěny dost dobře. Já sám se považuju za casuala a obtížné hry většinou vzdávám, ale pokud i tohle někomu příjde nezvladatelné, tak opravdu nevím, co dnešní hráči chtějí.

Město celkově je napěchované zábavou, spousta vedlejších misí, jimž musím ale vytknout jejich zdlouhavost. Také se mi líbí, že do spousty budov se dá vstoupit, lze nakupovat obchody s tím, že vám do budoucna vydělávají, nové byty, ve kterých jde upravit interier, easter eggy a nechybí ani sběratelské předměty. Tady je to padesátka CD, které vám zpřístupňí skladbu, ty si pak můžete přidávat do vlastního rádia, což je skvělý nápad. Soundtrack je výborný a každý si vybere. Nechybí ani známější kapely jako Paramore, Deftones nebo My Chemical Romance.

Abych to shrnul... Pokud nejste uplní suchaři a chcete hru u které se zasmějete, tak není proč váhat. Ubrečeným kecům, co všechno je špatné a jak je to podělaný port z konzolí nevěřte. Stačí pogooglit mod a zábava může začít.

Vcelku zarážející, že tu není moc negativních komentářů, ale hodnocení je dosti rozporuplné. Nuže je na mě, abych to napravil. Předem bych taky rád upozornil, že jsem hrou prošel v coopu ve třech lidech, což by mělo teoreticky zážitek zvyšovat.

Hra se může zdát jako RPG, ale můžu vás ujistit, že má do RPG opravdu daleko a když pominu těch pár nudných skillů, ktere si lze v průběhu hry vymaxovat, tak je to jen lineární rubačka, kde drtíte myšítko a dalším tlačítkem se můžete bránit. A když říkám lineární, tak opravdu hodně. Takový Third-person Homefront. Kdyby se vývojaři alespoň snažili prostor nějak uzavřít, ale narazíte na spoustu vedlejších cestiček a volných míst, kde není žádná zátarasa krom neviditelné stěny samozřejmě. Dalším problémem jsou schody a různe vyvýšeniny. Je to pravděpodobně největší nepřítel z cele hry, protože když sejdete 1cm schodek, tak už se nemůžete vrátit zpátky. Vcelku otravné, když máte 2 cestičky, přičemž jedna je slepá, ale na jejím konci čeká odměna a vy ji nevyberete jako první a ups, jste za schodkem. Postava neumí skákat a nedokáže vyjít sebemenší vyvýšeninu, kterou by zvládlo i batole. Jediné momenty, kdy postava může skočit jsou předurčené a moc jich tu nenajdete.

Další věc, která mě neskutečně vytáčela, jsou sakra dlouhé dialogy, které ani nejsou zajímavé, a tak vyloženě nudí a jen jsem se modlil aby už byl konec. Stejně tak vytáčející jsou souboje, kdy byste ve třech zvládli mnohem víc nepřátel najednou, ale hra je občas servíruje po ubohém množství po dobu několika minut, což zajístí, že kysnete na jednom místě zbytečně dlouho. Pochválit bych mohl občasné tajné lokace, ktere nejsou ihned viditelné a oživení v podobě střelby z obřích kuší.

No a to nejhorší na konec - Bugy. První dvě hodiny hraní se zdály být ok a pak přišel problém, který mě provázel celou hru. Kvůli pádům v jedné lokaci se mi hra neuložila a po načteni poslední pozice, se neobjevoval boss. Nasledovalo googlení a zjistění, že není jiná možnost, než zůstat závislý na savu hostitele. Vynechám, že to zapříčinilo nefunkčnost achivu, což bych ještě přežil, ale těch pádů během hry bylo tolik, že jsem pomály trávil, včetně mých spoluhráčů, víc času restartováním hry, steamu, všeho... Můžete namítat, že to je problém internetu, ale ujišťuji vás, že steam community je plné nespokojených hráčů se stejnými problémy. Těsně před koncem, aby toho nebylo málo, hra začala padat celá, takže jsem opět nervní googlil....

Grafika není na rok 2011 žádná sláva, ale nejhorší taky ne. Jednotlivé urovně jsou odfláklé a ničím zajímavé. Takže jdete jedním dlouhým nudným koridorem. Soundtrack jsem pro jistotu ani nějak nepostřehl.

Co k tomu dodat.. podprůměrná, ničím vyjímečná či zajímavá rubačka. Ve všech ohledech nezáživná a vzhledem k ceně i směšná. Kdejaké béčko si pravděpodobně užijte víc.

Vyhrát tuhle pohádku v poněkud netradičním postapokalyptickém světě mi udělalo obrovskou radost a o to větší radost to byla, když jsem se do hry ponořil.

Po epickém úvodu se probouzíte vedle, mimochodem moc pěkné, zrzky jménem Trip jako otrok a s úkolem chránit ji tak sledujete vývoj zprvu nepřátelského vztahu během cesty za jejím otcem. Příběh není nic extra, ale je tak úžasně podaný, že jsem hru nechtěl kolikrát vypnout a neustále mne hnal dopředu. Tohle se mi nestává moc často. Hra sleduje puhé tři postavy, a to hlavního hrdinu jménem Monkey, Trip a Pigsyho, která zaujímá pozici toho třetího do party, co sem tam něco podělá a hází jednu vtipnou hlášku zadruhou. (A pokud byste si ho užili málo, tak je mu věnované DLC)

Hratelnost se může zdát stereotypní, jelikož neustále skáčete, šplháte, sejmete pár robotů a zas dokola, ale opak je pravdou. Občas příjde oživení v podobě surfování na "Cloudu", projížďky na lodi nebo řešení puzzlů, které jsou ale taky spojené se šplháním a skákáním. Robotů je několik druhů a na každého platí jiná taktika, stejně jako na bossy. Plusem je i to, že souboje s nimi jsou dávkované ve zdravém množství a tak se nikdy moc nezdržujete. Zbraň je k dispozici jen jedna, a ta plní funkci jak zbraně střelné, tak i na blízko. Jde taky v průběhu hry upgradovat stejně jako jiné dovednosti hrdiny. Nutno podotknout, že hra neobsahuje QTE, což je, alespoň pro mne, velmi potěšující.

Grafická stránka není žádná špica, ovšem o to zajímavější je celková stylizace hry. Především zarostlý New York je moc pěkně navržen. A proti očekávání, že v postapokalyptickém světě budete procházet šedí a prachem, celý svět Enslaved hýří barvami a poletujícími květy. Stejně tak zajímavý je hudební doprovod, který je kombinací elektroniky, orchestru a jungle. Pochválit musím i dabing, a to především Andy Serkise. Ten se mimochodem ve hře objeví nejen jako dabér :).

Vidíte dobře, hře jsem nic nevytkl a nenašel jsem jediný bug. Dokonce i kamera, která je u většiny portů konzolových third person akcí problémem, zde byla ok. Takže nezbývá než doporučit a já zařazuji do mých top her vůbec. :)

Originál je má nejoblíbenější J2ME hra vůbec, tak jsem si PC verzi nemohl nechat ujít.

Ti, co nehráli první díl a ani nemají možnost, protože na PC nevyšel, se nemusí děsit. Jste Keith T. Maxwell a všechno pochopíte i bez znalostí prvního dílu. Většina postav je ve dvojce úplně nová a ty, co se vyskytovaly i v jedničce vás nemusí moc zajímat, protože jak je u mobilních her zvykem, tak nic není bráno moc do hloubky a navíc jsou to jen 2D obrázky jejich xichtů. Více než příběhová hra je to spíše velmi zjednodušený vesmírný simulátor, ve kterém lze obchodovat, bojovat s piráty či těžit suroviny a plnit v podstatě nekonečné množství vedlejších úkolů jako převézt zboží či pasažéry na jinou stanici, ochránit nákladní lodě, vyklidit oblast od pirátů či vesmírného odpadu. Brzy ale začnou být vcelku stereotypní a zjistíte, že nejrychlejší způsob jak si vydělat je obchodovat či bojovat s piráty a krást náklad. Vše se odehrává v několika sektorech, které mají určitý počet planet se stanicemi, mezi kterými se můžete volně pohybovat.

Souboje s nepřáteli jsou vcelku jednoduché, ovšem máte spoustu možností jak si je ozvláštnit. Zbraní, ať už primárních laseru apod. či sekundárních raket, je obrovské množství a nejen zbraní, ale taky lodí či vybavení se kterým si můžete vašeho miláčka vylepšit. Pak také hromada obchodních předmětů, se kterými lze tvořit i vlastní vybavení podle návodů, které si kupujete od lidí v baru na stanicích. A často to jsou kousky, které nikde na stanicích nekoupíte, tak je zde určitá motivace. Hra vás také odměňuje medailemi, které získáváte za plnění různých "výzev". Za získání všech je vcelku hezká odměna, tak se snažte. :)

Grafika není nic extra, ale občas je na ty barvy vesmíru moc pěkný pohled. Soundtrack je nevýrazný, ale najde se tam i nějaká ta líbivá hudba. Dabing je příšerný, hlasy jsou bez emocí a působí jakoby předčítaly nějaký text a vůbec se nepřizpůsobovaly situaci. Herní doba samotného příběhu je hodně krátká, ovšem musíte se trochu starat i o vedlejší věci, jinak nemáte šanci v pozdější fázi hry se slabou lodí uspět. Na mobilu mi hra zabrala přes 30h, na PC, jelikož jsem se ji už nesnažil dohrát na 100%, tak jen 10h.

S přihlédnutím na to, že je znatelný původ z mobilů a na poměry PC je to trochu slabší, musím dát nižší hodnocení než bych chtěl. Osobně jsem unavený ze všech portů mobilních her, co zaplavují v poslední době steam, ale pokud si nějaká hra zaslouží port na PC, tak právě Galaxy on Fire 2. Pro nováčky v žánru skvělá volba!

Ne příliš výrazné či skvěle hodnocené arkádové závody, ale přesto fajn zábava.

Než vás hra vpustí do zběsilého závodění dostanete na výběr mezi motorkou nebo čtyřkolkou, možnost úpravy jak vašeho vozítka, tak řidiče a pak hurá do toho chaosu. Tratě jsou na hře to nezajímavější. Jsou rozlehlé a rozvětvující se, což zajišťuje, že každé kolo může být jiné. Do toho proměnlivé prostředí jako hořící les, padající stromy a balvany apod. Můžete se projet na jedoucím vlaku či dokonce na letícím balónu nebo vyskočit až k letícím letadlům. Celé závody sází prostě na efekt a rychlou jízdu. Ovšem obrovský problém je jejich nedostatek. Tournament obsahuje kolem stovky závodů a celé to po pár hodinách směřuje do stereotypu. Ke konci mě opravdu unavovalo jet tu samou trať poněkolikáté. Nezachrání to ani to, že krom normálního závodů jsou zde na výběr další dva mody, a to Time Attack a Stunt Race.

Dalším problémem jsou bugy a nedořešené prkotiny. Často se stává, že se v prudkých zatáčkách otřete o kámen a částečně se propadnete pod zem nebo se vám zasekne kolo a divně poskakujete po trati. Kolize jsou nepředvídatelné, obvykle proletíte větví jakoby tam nebyla a za předpokladu, že větve se prostě proletět dají, se rozmáznete o druhou. Ke všemu pak vletíte do stromu a pohoda, jedete dál, jenže pád do vody zajistí explozi vaší motorky asi jak náraz do vzduchu, čili neviditelné stěny.

Soundtrack bohužel není moc obsáhlý, ale krom pár melodii, které byly vytvořený nejspíš přímo pro hru, si poslechnete i pár známých kousků například od Rise Against nebo Queens of the Stone Age. Grafika je pěkná, k té není moc co dodávat.

Vzhledem k dnešní ceně doporučuju alespoň pro milovníky arkádových závodů.

Pokud nebudu počítat konzolové díly, tak je Airborne v pořadí třetí díl, ke kterému se dostávám. A i když pro mě nebyly jiné díly žádné extra pecky, tak jsem se na Airborne těšil. Už jen proto, že mám slabost pro 2. světovou a nudí mě teroristi, kteří jsou prostě všude...

Každou misi začnete v letadle, z kterého jednoduše vyskočíte a máte pod sebou otevřenou oblast a volnost v rozhodování se, kam dopadnete. Ke všemu ještě máte zadané úkoly spočívající většinou jen v tom, že něco odpálíte nebo rozstřílíte. Skvělé je, že se máte naprostou volnost v tom, kam půjdete a co zrovna uděláte. Atmosféra války je taky dobrá. Všude kolem vás se střílí, bouchá to a slyšíte řev vojáků. Navíc se vás hra snaží odměňovat a dostáváte tak vylepšení zbraní a dokonce i před začátkem mise si můžete vybrat jakou trojici zbraní chcete mít.

Grafika je velmi dobrá, hlavně v noci je to pěkný pohled když jsou rozsvícené reflektory a děla pálí do letadel na obloze, tak je všechno úžasně nasvícené. Hudba jako obvykle nádherná a závěrečnou skladbu zařazuji do mých oblíbených herních soundtracků.

A teď k tomu špatnému... Bugy, bugy a bugy. Tak šíleně zabugovanou hru jsem nějakou dobu už nehrál. Maličkosti, jako teleportace nepřátel, nebo že voják po smrti občas vyletí do vzduchu, bych ještě přežil, ale když mě zabije lezení po žebříku, či výtah při pohybu prostě zmizí a vy tak stojíte ve vzduchu, tak už mi leze na nervy kde co a všímám si, že se zasekávám o kdejaký kamínek nebo po žebříku se stále šplhá jak v CSku. Poslední mise dá všechny tyhle problémy dohromady a místo toho, aby jste si užili finále, je to spíš za trest.V misi v továrnách, kde jsou po střechách snipeři jsem se taky nestačil divit, jak je AI blbá. Spojenci tam pobíhají jak telata, zatímco je snipeři jednoho po druhém zabíjejí. No a když se nepřítel rozhodne běžet přes celou mapu jen proto, aby vám dal po hubě, místo toho, aby po vás střílel, tak je to už úsměvné.

Každopádně i přes všechny ty bugy je to nejlepší díl série a pokud ty nedostatky přežijete, tak dostanete fajn válečnou fps. Bohužel jen na nějakých 5-6 hodin..

Jakožto fanboy série jsem nečekal, že bych něčemu, co má v názvu Assassin's Creed mohl dát jiné, než zelené číslo. Stalo se.

Příběh po první části vypadá vcelku zajímavě a Ubisoft má ode mne velké plus, že to nijak nerozvíjí ten ze základní hry, protože nepatřím zrovna k lidem, kteří skáčou radostí, když si musí koupit season pass za stejnou cenu jako původní hra, jen aby měli víc z příběhu v původní hře. Zásadní novinka DLC, tedy vlčí schopnosti, umožnující neviditelnost a tak sériové zabití během pár sekund a přivolání vlčí smečky místo obvyklých rekrutů, je fajn oživení hratelnosti a osvobození od často zdlouhavý bojů, u kterých mi přišlo, že je zde mnohem víc nepřátel najednou.

Území, na kterém se vše odehrává je vcelku malé a navíc je to jen samý strom a zasněžená krajina, což je šíleně stereotypní a brodit se ve sněhu, kde na vás každých pár kroků útočí vlci a přichází na scénu QTE, není zrovna nic zábavného. Samozřejmě jsou zde i vedlejší mise, které už nejsou tak zábavné a spočívají jen v tom, zabít pár vlků, k někomu přijít a zmáčknout E a nebo v lepším případě osvobodit zajatce. Což nechápu, protože AC3 mělo konečně opravdu zábavné vedlejší mise. Nechybí ani truhly a spolu s nimi otravné otevírání zámků.

Každopádně stále se jedná o klasický Assassin's Creed se vším, na co jsme zvyklí, jen tentokrát se superschopnosti navíc. Herní doba něco okolo čtyř hodin.

Zachraňovat Ameriku, kosit vesmírnou havěť nebo se snažit přežít zombie apokalypsu. Do dokolečka omývaných témat v herním průmyslu zasahuje Papo & Yo a nechá vás prožít běžný problém, který má spousta rodin po celém světě...

Očima malého chlapce jménem Quico se vydáte do fantasy světa, kde bizarní postavy představují realitu a vy se ženete za lékem pro netvora závislého na žábách, měnící ho na agresivní monstrum. Pro postup hrou musíte řešit různé puzzly, jejichž obtížnost není nijak vysoká a tak hrou proplouváte bez zastavení. O to víc jsou ale zajímavější. Zprvu mě trochu mrzelo, že hra není open world, protože jsem měl nutkání skákat všude po střechách, ale bohužel jsem se kvůli neviditelným stěnám nikam nedostal. Časem mi ale došlo, že by to asi nefungovalo a hra linearitu potřebuje.

Grafika a celkově stylizace města je skvělá, což spolu s užasnou ambientní hudbou tvoří místy až pohádkovou atmosféru. Zajímavý je také jazyk jimž postavy mluví. Přiznám se, že jsem vůbec nepoznal, jestli jde o smyšlený nebo skutečný jazyk. Co mě ale zamrzelo byl achievement za sbírání čepic (Gaben asi zasahoval), který lze udělat jen po dohrání hry a tvůrci vás tak vyloženě nutí do druhého rozehrání. Přitom nevidím důvod proč se nemohly sbírat od začátku. Samozřejmě hra nemohla být bez bugu, a tak se netvor občas někde zasekne, ale to se dá odpustit.

Abych to shrnul, tak se jedná o spíše relaxační hru na jedno odpoledne (Steam ukazuje 4 hodiny) a pro lidi, kteří si rádi u hraní odpočinou a vychutnají si zajímavý příběh doplněný o skvělé audiovizuální zpracování.

Lulá

Další budget který mi přistál na steamu, tak proč ho nevyzkoušet...

Bez většího natahování jde hra přímo k věci a se zlodějíčkem jménem Charles Deckard otevřete Pandořinu skříňku která nejenže vypustí do světa spoustu potvor, ale také promění vaši ruku ve svítící lékárničku a zábava může začít. Charles mimochodem za celou hru neřekne ani slovo, takže vám bude úplně jedno s kým to tam vlastně pochodujete.

Na rok 2008 je grafika poněkud slabší, ale to se dá budgetu odpustit. Jsou zde i lokace, které se mi vcelku líbily. Navíc když obrovský Kraken demoluje Londýn, nebo vás nahání přerostlý orel a při tom demoluje všechno co mu stojí v cestě, tak to v exteriérech spolu s destrukcí občas vypadá i pěkně. Bohužel hra vás většinu času drží v budovách či v metrech a kanálech, kde jsou kolem vás v podstatě jen šedé stěny. Animace jsou místy docela vtipné a třeba moment kdy Charles jde v cut sceně po schodech vás zaručeně pobaví.

Občas jsou s vámi parťáci, kteří tam jsou povětšinou jen proto, aby je v následujícím skriptu mohlo něco sežrat a vy jste byli zase sami. Někdy chtějí být taky užiteční a tak se nechají pozabíjet abyste vy mohli v klidu projít a potvory si vás nevšímaly. Vzápětí zase odněkud přiběhnou další a vypadají stejně jako ti předchozí. Spolu s nimi se respawnují i potvory, což je docela otravné. Celá hra si i přes svou zastaralost bere příklad z novodobých stříleček a je tak celá naskriptovaná. Často se stává, že musíte počkat než někdo ve vysílačce dokecá aby zmizely zátarasy z dveří nebo nepřítel nejde zabít, protože ještě nedokončil, co měl naskriptované. Samozřejmě nesmí chybět ani QTE, ale do takové situace jsem se dostal jen jednou.

Od zmutované ruky jsem čekal mnohem víc, tudíž bylo docela zklamání, že to umí jen léčit a na chvíli "omráčit" nepřátele či odhodit předměty. Zbraní také není moc a pocit ze střelby je v kombinaci s jejich ubohými zvuky o ničem.

Obtížnost hry na normal je vcelku jednoduchá a zabrat mi dala jen jedna situace, kdy jsem zprvu nepřišel na taktiku u bosse, ale to byla nakonec má vlastní nepozornost. Hudba je pořád stejná, ale nemůžu říct, že by byla vyloženě špatná. Jen se nějak divně spouští kdy se jí zachce. A když už se spustí na začátku úrovně a vás to pěkně nabudí, tak ji přestanete vnímat a během pár sekund zas nic nehraje.

Nejvíce je hra otravná svými bugy. Nepřátelé se zasekávají o předměty (stejně jako vy) či tupě běží do zdi. Při chůzi po schodech postava podivně poskakuje a cestu vám někdy zablokuje třeba koš, který nejde nijak odhodit a vy tak musíte skákat a koukat, jak se po kousíčkách odsunuje. Vrchol pak je, když se začnete propadávat ve výtahu...

Průměrný budget s (naštěstí) krátkou herní dobou, takže stereotypní nuda to nakonec není a na chvíli zabaví, ale i tak koupi nedoporučuji.

Od dob Contry na NES jsem v podstatě nehrál žádnou podobnou plošinovku, ale díky bundlům, kterých je dnes docela velké množství a každý se snaží přivydělat na slově "indie", se kolikrát naskytne možnost vyzkoušet méně známé a zajímavé tituly. Takovým případem je i 8-bit Commando...

Inspirace z Contry je opravdu znatelná a to nejen svou stylizací, ale také některé části lokací jsou vcelku podobné. Krom obyčejného hopkání a střílení na všechno co se hne si vyzkoušíte i jízdu na motorce, která mě dala asi nejvíce zabrat. Tím se dostáváme k obtížnosti hry, která není nijak vysoká a váš největší nepřítel bude nejspíš časový limit při kochání se okolím. Ani boss fighty nejsou zrovna obtížné. Po vzoru Contry zde padají i zbraně, kterým se po opakovaném hraní nejspíš budete vyhýbat, protože občas jsou akorát na škodu. Soundtrack je fajn, ale nic, co byste si pamatovali ještě několik let.

Bohužel z Contry si to bere i celkovou délku. Těm loudavějším to zabere maximálně hodinu a znovu si to zahrajete jedině pokud se chcete s někým předhánět ve score. Přesně o tom ta hra je, ale já nejsem zrovna typ, který by potřeboval být ve světovém žebříčku a honit si ego. Za pět euro špatný vtip, ale při nějaké slevě či v bundlu to pro lidi, kteří na takových hrách vyrůstali, není špatné. Idealní by to bylo jako flashovka nebo freeware.

Jakožto fanouška zombíků a plošinovek mě Deadlight samozřejmě zaujalo. Koho taky ne. Vždyť svým stylem musí přitahovat každého hráče jako magnet.

Sotva jsem hru zapnul, tak mě v menu překvapila nádherná hudba, která je líbivá i po zbytek hry a skvěle doplňuje atmosféru. Hned na to vás hra uvede do příběhu, jenž je vyprávěn pomocí jakéhosi namluveného komiksu. Vskutku zajímavě podané, ale bohužel nic víc na příběhu zajímavého není. I když se příběh snaží útočit na emoce, tak působí hrozně nedotaženě a ani se mnou to vůbec nepohlo. A to ani v diáři, kde si hlavní hrdina vylévá srdce. Vida, myslel jsem si, že ve hrách prožívám kdejakou blbost.

Hlavní hrdina Randall mi nebyl zrovna sympatický a může za to nejspíš i dabing, který je příliš chladný a bez emocí, tudíž jsem měl pocit, že tam prostě jen běhám s no-name chlápkem s čepicí na hlavě. Protože náš hrdina dříve pracoval jako správce lesa a je to chlápek pěkně urostlý, tak padá únavou po třech máchnutí sekerou. Takové chlapy les potřebuje, nemyslíte? Možná je to tím, že sekera má dvě tuny, jinak si nedokážu vysvětlit, kde pak bere síly na to, aby ze sebe udělal Ezia a dal si pěkný parkourek přes střechy domů. Ono to vypadá, že řeším blbosti, ale kazí to ten pocit ze survival akce, kde na kulky jen tak nenarazíte a a vše tak musíte řešit vychytrale a často bez zabití. Vedlejší postavy mi nestály ani za to, abych si zapamatoval jejich jména, takže asi chápete jejich kvality.

No a je tu spousta dalších prkotin, které kazí dojem ze hry. Samozřejmě všemi kritizované načasování a přesnost na milimetry je opravdu otravná a asi největší nepřítel v celé hře. Nezmáčknete klávesu na na milisekundu přesně a jste mrtví, a znovu a znovu a znovu a pro jistotu ještě jednou. Druhá věc je používání sekery. Pokud se napřáhnete a zombík je blíž u vás, tak ho prostě netrefíte a seknete přes něj aniž by jste ho zranili, což je vcelku otravná věc a několikrát jsem kvůli tomu umřel. A nejhorší je záhadná teleportace, kdy mě to z neznáme příčiny vracelo o nějaký ten kus zpět. Není to zas takový problém přeběhnout znova, ale to by se to nesmělo stávat v situacích, kdy se za mnou zavřely dveře a už nešly znovu otevřít.

Zatím to vypadá, že hru jen kritizuji, ale samozřejmě má i své kvality. Hlavně je to skvělá grafika, na kterou hra sází nejvíce. Je to opravdu pěkný pohled, když procházíte jednotlivými lokacemi. Ať už to jsou města nebo kanály. A i ten parkour je vcelku zábavný a celá hra je tak svižná a s ničím se nezdržujete. Snad jen se sbíráním různých předmětů, což je docela zajímavé, ale opravdu nepotřebuji vidět občanku mrtvého chlápka, který nikoho nezajímá. Ne milion takových chlápků. Díky své krátké herní době se tak nedostavuje ani stereotyp a autoři do hry necpali nic, co by hru zbytečně prodlužovalo a nudilo.

Bavil jsem se docela dost a nebýt slabšího příběhu, všech těch bugu a nelogických chyb, které tak trochu sráží prožitek, tak to mohla být naprosto úžasná plošinovka. Takhle je to zábavný nadprůměr.

I když se nechtěně vyhýbám všem moderním FPS, které vládnou hernímu trhu a rozdělují hráče na dva tábory, tak mi na steamu přistál Homefront o jehož koupi bych asi neuvažoval nebýt možnosti obchodování. No a bez váhání jsem se pustil do toho dobrodružství, ve kterém THQ pravděpodobně viděli budoucího konkurenta Call of Duty série. Nuže snad se to teď povede novým vlastníkům značky...

Příběh nemá asi cenu moc rozebírat, jelikož i přes dobrý nápad to není nic úžasného. Ovšem celou hru jsem měl pocit, že hraji adaptaci seriálu Falling Skies, jen bez emzáků. Ale krom hlavních hrdinů, kteří tak trochu připomínají svým složením odboj ve hře to s tím nemá moc společného. Trochu mě mrzelo, že hlavní postava za celou dobu neřekne ani slovo, ale naštěstí ho nahradí zbylé postavy týmu, z nichž si určitě najdete svého oblíbence i během těch přibližně čtyř hodin celkové herní doby. Pochválit zde musím i celkovou spolupráci týmu ve hře, kdy například kryjete své parťáky s vrtulníkem, zatímco oni si to uhání v autě pod váma. A i v případě, že jste na zemi, tak se málokdy stane, že se ocitnete sami. To vidím jako obrovské plus, protože nesnáším, když se vžijete do role Ramba.

Mise jsou i přes příšernou linearitu, kdy vám hra nedovolí ani vyskočit na kámen vedle cesty, docela zábavné a například část, kdy se spolu s týmem plížíte nepřátelským územím a potichu likvidujete nepřátele, mi zůstala v hlavě dodnes. A není to jediný moment hry, který mě takhle dostal. Vůbec celé tu působí hodně surově, i když oproti novějšímu Spec Ops: The Line je to procházka růžovým sadem.

Multiplayer jsem zkusil jen pár hodin a kdybych se ke hře dostal hned po vydání, tak bych u něj nejspíš i dlouho vydržel, neboť je velmi dobře zpracovaný, ale pořád je to jen takový chudší bráška Battlefieldu. Takže ano, jsou zde docela velké mapy a vozidla. Dokonce i RC hračky, s kterýma se lze pěkně vyblbnout.

Na závěr tedy nemůžu říct, že bych se nudil, ba naopak. Ovšem trochu ji kazí přehnaná linearita a krátká herní doba. Budu doufat, že druhý díl vše napraví a začnu tak uvažovat i o koupi v nějaké te slevě.

Čas od času se stane, že si dá můj počítač pauzu a já jsem tak nucen sáhnout po něčem méně náročném. To je ideální čas prozkoumat freeware scénu. A právě Cantrip mi padlo ihned do oka. Není těžké ho přehlédnout, když je to po grafické stránce taková Lady Gaga mezi freeware hrami. No.. možná Gaga není nejlepší přirovnání, ale berte ji jako synonymum pro originalitu.

Příběh je vyprávěn příjemným hlasem vypravěče a od postav tak nezazní ani slovo. Je to vlastně originálně pojatá pohádka o Jeníčkovi a Mařence. Zpočátku ovládáte obě postavy dohromady, což mě nejdříve vylekalo. Druhá postava si držela odstup, a tak to nevypadalo zrovna pohodlně. Naštěstí se to během chvilky změní a vy tak hrou procházíte pouze s Jeníčkem, jelikož Mařenka je záhy unesena. (Postavy se tak nejmenují, ale říkejme jim tak)

Předností hry je hlavně grafika. Nepamatuji si hru, u které bych viděl podobný styl. Vše je provedeno v odstínech šedé a občas se vyskytnou barevné detaily jako například krev či plechovky. Barva také napomáhá i v lehce logických pasážích, kdy se šrot, který vás může zranit, zbarvuje do červena a vy tak víte kterým místům se máte vyhýbat, čímž se vlastně dostávám k nepřátelům. Jedinými nepřáteli jsou tu psi, kteří jdou jednoduše zlikvidovat nachytaným železem, kterým jste obalení snad po celou dobu hraní. Větší nebezpečí představuje již zmíněný nebezpečný šrot, který nejde nijak zničit a vy tak musíte opatrně procházet uličkou mezi mlsně třepotajícími se ozubenými koly a různými sekáčky. Navíc jsou zde i elektrické ploty a šrotovací stroje, ale to nestojí za řeč, protože vás to zabije jen když se opravdu chcete zabít. Samotná hra tak není moc velkou výzvou.

Bohužel Cantrip ze všeho nejvíce postrádá hudbu. Zprvu zazní pobroukávání dětského hlasu jako z hororového filmu, ale zbytek hry vás provází jen zvuky strojů na vrakovišti, což ale na atmosféře nijak značně neubírá. Co by se dalo brát jako mínus je i herní doba, pohybující se kolem necelé hodinky, ale krátkostí trpí většina freeware her, tak mi to nevadí, i když bych vrakoviště s radostí prozkoumával ještě o pár hodin déle.