Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Papo & Yo

14.08.2012
18.04.2013
74
50 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Quico je brazilský chlapec, jehož otec se před problémy v práci a v soukromém životě uchyluje k alkoholu. Na syna nemá čas nebo je opilý. Quico už nechce dál snášet psychické ani fyzické týrání z jeho strany. Chlapec z velkoměstského předměstí uniká do snového světa, do fantasticky realistické obdoby svého skutečného domova, jímž je brazilská favela. Cestu mu má zpříjemnit jeho nerozlučný kamarád, plastový robot Lula, který mu pomáhá unikat před groteskním monstrem, jež jej pronásleduje. Obrovské zvíře se zuby ostrými jako břitva navíc k smrti miluje jedovaté žáby, po jejichž požití jej posednou záchvaty vzteku a zloby. Jednu chvíli je roztomilým plyšákem, aby se záhy proměnil v rozzuřené monstrum a naháněl Quica po střechách. Mezi oběma však přesto vzniká podivné přátelství, korunované snahou o nalezení léku proti žabímu jedu.

Papo & Yo je adventura, prodchnutá kouzelnou atmosférou na každém kroku vašeho dětského hrdiny. Malý žlutý robot byl v reálném světě jen kusem plastiku, ale tady chlapce přenáší jako jetpack ze střechy na střechu v obrovském, domy přecpaném předměstí. Monstrum má emoce a využívání jejich aktuálních výhod je stavebními prvky celé hry. Uplatňují se při postupu přes okolní prostředí, které je plné environmentálních hlavolamů. Například zvednutí a přemístění lepenkové krabice vede k přesunutí celé budovy, již krabice představuje. Tvůrce hry, Kolumbijec Vander Caballero, se nechal inspirovat nelehkým životem na předměstí Bogoty a implementoval do hry vlastní zážitky a vzpomínky z dětství. Podmanivě hravý soundtrack vytvořil venezuelský skladatel Brian D'Oliveira.


Poslední diskuzní příspěvek

@Strady (10.08.2021 11:22): Je to tak no. Jak píšu v komentáři, indie scénu mám rád, ale tohle na mě bylo až moc zvláštní. Neříkám ale, že je to hra špatná a své publikum si očividně najde.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Zachraňovat Ameriku, kosit vesmírnou havěť nebo se snažit přežít zombie apokalypsu. Do dokolečka omývaných témat v herním průmyslu zasahuje Papo & Yo a nechá vás prožít běžný problém, který má spousta rodin po celém světě...

Očima malého chlapce jménem Quico se vydáte do fantasy světa, kde bizarní postavy představují realitu a vy se ženete za lékem pro netvora závislého na žábách, měnící ho na agresivní monstrum. Pro postup hrou musíte řešit různé puzzly, jejichž obtížnost není nijak vysoká a tak hrou proplouváte bez zastavení. O to víc jsou ale zajímavější. Zprvu mě trochu mrzelo, že hra není open world, protože jsem měl nutkání skákat všude po střechách, ale bohužel jsem se kvůli neviditelným stěnám nikam nedostal. Časem mi ale došlo, že by to asi nefungovalo a hra linearitu potřebuje.

Grafika a celkově stylizace města je skvělá, což spolu s užasnou ambientní hudbou tvoří místy až pohádkovou atmosféru. Zajímavý je také jazyk jimž postavy mluví. Přiznám se, že jsem vůbec nepoznal, jestli jde o smyšlený nebo skutečný jazyk. Co mě ale zamrzelo byl achievement za sbírání čepic (Gaben asi zasahoval), který lze udělat jen po dohrání hry a tvůrci vás tak vyloženě nutí do druhého rozehrání. Přitom nevidím důvod proč se nemohly sbírat od začátku. Samozřejmě hra nemohla být bez bugu, a tak se netvor občas někde zasekne, ale to se dá odpustit.

Abych to shrnul, tak se jedná o spíše relaxační hru na jedno odpoledne (Steam ukazuje 4 hodiny) a pro lidi, kteří si rádi u hraní odpočinou a vychutnají si zajímavý příběh doplněný o skvělé audiovizuální zpracování.

Lulá

Pro: Grafika, příběh, hudba, hratelnost, závěr

Proti: Maličkosti

+24
  • PC 55
Tuhle hru jsem v plánu vůbec neměl, ale na její netradiční obal jsem narážel vcelku často a shodou okolností si ke mě příběh Quica, Luly a prapodivného velikého tvora dokázal najít cestu. Předpokládal jsem, že jde o logickou plošinovku, ale pravda je to jen z poloviny, protože dojde i na nějaké to adventuření.

Logických hádanek jsem v Papo & Yo řešil spousty, ale nebyly příliš složité, a tak hra pěkně odsýpala. Nepamatuji si na místo, kde bych se zasekl na víc, než půl hodiny, ale zase nešlo o nic zcela primitivního, abych se pozastavoval nad tím, proč tam autoři takovou prkotinu vůbec dávali. Zkrátka správně nastavená obtížnost.

Většinu hry mi dělala společnici malá robotická hračka Lula, která mi pomáhala s překonáváním delších vzdáleností, jež bylo třeba přeskočit a za těch pár hodin jsem si jí celkem oblíbil. Cestou mě doprovázelo i podivné monstrum (vlastně otec alkoholik), jehož břich jsem využíval jako trampolínu. Hře hodně ubírá nesmrtelnost Quica. Ať spadne z jakékoli výšky, ať ho monstrum chytí a mlátí s ním ze strany na stranu kolikrát chce, vždycky vstane a pokračuje dál. Zuřivost monstra tím tak trochu postrádá význam.

Indie scéna mi nevadí a často v těchto vodách narazím na pěkný kousek, ale tohle na mě byl až moc zvláštní počin, kde domy chodí, létají nebo se z nich stanou schody. Abstraktnímu umění příliš neholduji a Papo & Yo je abstraktní až až. Jak zmiňuje Wild One, jde o podobnou hru, jakou je Among the Sleep, ale mě samotného oslovilo více právě putování batolete, než tento titul.

Pro: hratelnost, akorátní obtížnost, Lula, monstrum

Proti: nesmrtelnost Quica, příliš zvláštní počin

+16
  • PC 85
Udělat z prostředí brazilských favel příjemné pohádkové prostředí, které i ve starších hráčích zanechá příjemný dojem, to je husarský kousek. Vývojářům z Minority Media se to podařilo skvěle.

Ocitneme se ve světě řídícím se zákony dětské logiky, kde se domy a všemožné objekty chovají jako živé, poletují po okolí za pomocí namalovaných křídel či se pohybují jako stonožka. Dle (Quicovy) fantazie je navíc možné prostředí měnit, což nám umožní projít dále, takže nesčetněkrát budeme stavět mosty, odklánět budovy, či si z nich postavíme věž, po které následně vyšplháme apod.

Hra je plně lineární, takže si svět nemůžeme měnit podle svého, nýbrž pouze v rámci schématu navrženého tvůrci. Více volnosti by neuškodilo, ale hra si na nic nehraje a nejsme přeci v Minecraftu.

Herní svět i přesto působí poměrně rozlehle a má svoje kouzlo. Typické pestrobarevné, leč ošuntělé domky působící jako krabice od bot nebo spíš hrací kostky či kousky stavebnice rozsypané na podlahu vytváří spleť uliček občas vyúsťující na opuštěné náměstíčko nebo fotbalové hřiště. Prostředí opravdu působí spíše jako dětské hřiště než jako chudinská čtvrť... tedy přesně tak, jak jej vidí malý Quico.

Budeme řešit různé hádanky, které jsou většinou poměrně přímočaré a rozhodně by co do obtížnosti mohly trochu přitvrdit, ale hra má tak alespoň větší spád. Rozsahem příjemné, ani krátké ani dlouhé. Jediná menší výhrada je vůči kameře, která někdy z nepochopitelných důvodů odletí až moc daleko, což mi občas kazilo zážitek. Graficky příjemné, prostředí by mohlo být o něco detailnější a vyhlazenější. Celkový dojem je ovšem velice slušný.

Po příběhové stránce je Papo y Yo poměrně silný, ačkoliv (anebo možná právě proto) je podáno z pohledu dítěte. Zde by se hodilo snad přirovnání k Among the sleep... aneb jak se dítě vyrovnává s faktem, že rodič je alkoholik a postupně se svým snovým světem propracovává k jedinému možnému řešení. Hru doplňuje příjemný a osobitý soundtrack. Díky všem těmto faktorům hře bez dalšího otálení dávám vysoké hodnocení.

Pro: Brazilská favela v představách dítěte, pohádková atmosféra, silné téma

Proti: Kratší rozsah, nízká obtížnost hádanek.

+15
  • PC 40
Během hraní Papo & Yo jsem si nejednou vzpomněl na jednu z nejimpozantnějších her všech dob, adventuru Ico. V obou hrajete za chlapce, který se svým společníkem překonává překážky zvláštního světa. Jenže tam, kde Ico vzbuzuje emoce, Papo & Yo nevzbuzuje nic.

Místo křehké dívky tu hrdinu doprovází růžové monstrum a průzkum také není nutný, protože většinou stačí jeden pohled na svítivé malby po zdech a řešení hádanek je na světě. Jednoduchost ze hry dělá asi čtyřhodinovou procházku, při níž nějaký příběh nemá nikde místo. Hojné využívání symbolismu způsobuje nutnost si „děj“ domýšlet z velmi mála nabídnutých náznaků a informací.

Za zmínku nepochybně stojí, ve hrách téměř nevídané, jihoamerické prostředí, zde navíc ještě spojené s fantastickými prvky. Spolu s líbivou grafikou vytváří zvláštní atmosféru a level design poslední části bych vyzdvihl obzvláště. Příliš mi nesedla použitá hudba, nicméně za to můžou spíše mé preference a pro mnohé bude jistě naopak velkým kladem.

Asi není úplně spravedlivé označit Papo & Yo za vyloženě špatnou hru. Nenabízí však nic světoborného a hledat v ní hlubší smysl je ztrátou času.

Pro: prostředí, level design

Proti: nepříběh, jednoduchost hádanek, hudba

+13 +14 −1
  • PC 95
Právě dohráno, uf.. Jsem úplně rozhozený, dlouho jsem nezažil aby mi hra vlezla takhle pod kůži a hrála se mnou svojí hru - doslova. Připadám si jak třináctiletá holka co viděla poprvé Titanic, takový dojem na mě udělala poslední třetina hry.

O hře jsem absolutně nic nevěděl, spíš jsem čekal logickou skákačku, která na chvíli zabaví. Jo i na první dojem to opravdu tak vypadalo. Dokud se do hry nezapojí příběh. Příběh je sice prostý ale velice aktuální, nebudu rozvádět aby ostatní neochudil. Stejně nejvíc jde o to jak je děj vypraven. To je to co mě asi nejvíc dostalo!! Střídání reality a fikce je naprosto geniální, k tomu dobré nápady při hádankách, doprovázené parádní hudbou, která vás přesně naladí na danou chvíli a dodá správnou atmosféru.

Verdikt: Asi moc lidí mi zapravdu nedá ale já si Papa & Yo náramně užil. Možná by šlo malé srovná s hrou Brothers: A Tale of Two Sons, která hraje na podobnou notu ale mě Papa & Yo sedlo mnohem líp. 95%

Edit: Dohráno ještě jednou na jeden zátah. Ještě pár detailu v bodech, hra má parádní vcítění, skvěle vykresluje dětskou mysl, která umí přeměnit všecko, znova musím zmínit hudbu, to je prostě balada.

Pro: Sřídání reality a fikce, výborné nápady na hádanky, atmosféra, hudba.

Proti: Krátké.

+13