Právě dohráno, uf.. Jsem úplně rozhozený, dlouho jsem nezažil aby mi hra vlezla takhle pod kůži a hrála se mnou svojí hru - doslova. Připadám si jak třináctiletá holka co viděla poprvé Titanic, takový dojem na mě udělala poslední třetina hry.

O hře jsem absolutně nic nevěděl, spíš jsem čekal logickou skákačku, která na chvíli zabaví. Jo i na první dojem to opravdu tak vypadalo. Dokud se do hry nezapojí příběh. Příběh je sice prostý ale velice aktuální, nebudu rozvádět aby ostatní neochudil. Stejně nejvíc jde o to jak je děj vypraven. To je to co mě asi nejvíc dostalo!! Střídání reality a fikce je naprosto geniální, k tomu dobré nápady při hádankách, doprovázené parádní hudbou, která vás přesně naladí na danou chvíli a dodá správnou atmosféru.

Verdikt: Asi moc lidí mi zapravdu nedá ale já si Papa & Yo náramně užil. Možná by šlo malé srovná s hrou Brothers: A Tale of Two Sons, která hraje na podobnou notu ale mě Papa & Yo sedlo mnohem líp. 95%

Edit: Dohráno ještě jednou na jeden zátah. Ještě pár detailu v bodech, hra má parádní vcítění, skvěle vykresluje dětskou mysl, která umí přeměnit všecko, znova musím zmínit hudbu, to je prostě balada.