Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Betrayer

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
24.03.2014
Vývojáři:
Blackpowder Games
Oficiální stránky:
http://www.blackpowdergames.com/about/
Píše se rok 1604 a vy jste se právě vylodili ve Virginii, jedné z kolonií anglické koruny na východním pobřeží severní Ameriky, o které se podle dostupných zpráv v Evropě nedá říci, že by právě prosperovala. První, co znepokojí, je mrtvolný klid podivně ztichlé krajiny, který panuje jak v divočině, tak kolem a vně palisádou obehnaných a jakoby přes noc opuštěných osad. Nikde ani živáčka, nevíte za kým, ani kam vlastně jít. Nezbývá tedy, než se vydat na průzkum, při kterém brzy narazíte na průvodní jev podivného stavu věcí, z počátku hlavně lidi na dálku připomínající démony, oděné do brnění španělského typu, které nosili obávaní conquistadoři. Co se stalo se všemi osadníky a domorodci? Abyste na to přišli, bude nezbytné sebrat veškerou odvahu, stejně jako zbraně, které po cestě najdete a neustat v hledání pravdy, až do jejího odhalení.

Co se výše zmíněných zbraní týče, tak více jak desítka druhů představuje arzenál typický pro začátek 17. století. Chopíte se tedy bambitek a mušket, ale ani takové kuše, luky nebo tomahawky se ještě zdaleka nenacházejí mimo běžné užívání. Akce není přímočará a průzkum střídají situace vhodné k uplatnění stealth taktiky, spojené například se skrytím ve vysoké trávě, či vlákáním protivníka tam, kam se vám to hodí. Na nepřátele se dá vyrazit i zpříma, musíte na to ovšem mít dostatečně silné zbraně s dostatkem munice. To, co činí Betrayer na první pohled zajímavým je barevná stylizace hry, syté barvy mohou záhy přejít do různých odstínů šedi, nikdy si však nelze nevšimnout syté červeně zvýrazňující mimo jiné důležité objekty. V options si pak můžete třemi posuvníky (dark, light intensity a color saturation) nastavit atmosféričnost podle svého.

Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


"Všechno, co se mohlo stát, ale nakonec se nestalo, odnese vítr a zmizí to beze stop."

Paulo Coelho, Pátá hora

Již v hlavní nabídce vám je představen nenápadný, leč všudypřítomný, "hlavní hrdina", kterým je... Vítr. Dobře si jej zapamatujte, bude vás provázet po celou dobu. Přichází v silných poryvech, stromy pod jeho náporem šumí a ohýbají se, tráva se divoce vlní. A potom nic. Jen zlověstné, nepřirozené ticho. Vítr jakoby byl jediným, tichým svědkem tragických událostí, které se v této zapomenuté zemi staly. Neúnavně vane přes hluboké lesy, holé kopce a stinná údolí, opuštěné pevnosti a louky a nese s sebou nářek trpících duší.

...Něco se tu stalo... Se zlou předtuchou postupujete lesní pěšinou do vnitrozemí. Na skále nad vámi se na chvíli ukáže postava zahalená červeným pláštěm. Vystřelí jeden šíp do blízkého stromu a mizí. Přečtete si zprávu na kusu pergamenu přivázaného k šípu.

"I do not know who you are or why you´ve come here, but you should turn back lest you become trapped in this place like I am."

Po tomto varování od cizince v červeném plášti pociťujete záchvěv obav. Nicméně se i přes to vydáváte na cestu malebnou, leč pochmurnou, tichou krajinou. Nic jiného vám totiž nezbývá.

Brzy zjišťujete, že nejste sami, ale... něco je špatně. V hrůze se opatrně plížíte vysokou trávou a hledáte útočiště. Kdo jsou zač? Odkud se vzali? V dálce vidíte na kopci pevnost. Vydáváte se směrem k ní. Po únavném pochodu v úmorném horku jste u cíle. Po celou dobu se skrýváte před pohledem rudých, nenávistných očí... očí, o kterých doufáte, že je už nikdy nespatříte. Ale vše bude jinak.

Pevnost je opuštěná, nikde žádný pohyb, jen potrhaný prapor vlaje ve větru. Nacházíte zde zásobu zbraní a jiného vybavení společně s kusými, nesouvislými zprávami o osudu osadníků. V tom se zaposloucháte, zdá se Vám, že se vzduchem nese jakýsi šepot. S mrazením v zádech se vydáváte ve směru, odkud pravděpodobně přichází. Postupně jste vábeni dále a dále do vnitrozemí vstříc... čemu vlastně?


Betrayer je atmosferická hororová explorativní hra s poměrně rozsáhlým herním světem a nelineárním příběhem. Jednotlivé lokality jsou oddělené jedna od druhé. Chybí dabing, takže veškeré informace k příběhu dostanete v textové formě. Díky tomu hra snad působí poněkud staticky, ale osobně jsem to za velké mínus nepovažoval. Naopak to svým způsobem přispívalo ke snové atmosféře hry.

Samotná hratelnost je na skvělé úrovni. Velký výběr dobových zbraní (začínáte s lukem, postupně dostanete bambitku, mušketu, kuši atd.). Akce je vyvážená, dodává hře jakýsi "survival" prvek, který je sice jediný, nečekejte nic ve stylu Miasmata (ačkoliv ke hře jsem se dostal právě proto, že vizuálně Miasmata připomínala).

Obtížnost tak akorát, ačkoliv uznávám, že jsem v nastavení zaškrtl kolonku "easier enemies". Dále stojí za zmínku nádherná vizuální stránka hry. Prostředí je realisticky a zajímavě designováno. Již jsem zmínil vítr, který je hlavním atmosférickým prvkem hry a funguje na výbornou.

Důležitou vychytávkou je možnost nastavení ostrosti barev a kontrastů. Po prvním spuštění je hra přednastavena do černobílého kabátu, kdy pouze některé prvky jsou zvýrazněny červeně (což pracovně nazývám "Sin City" efekt), což je vizuálně opravdu působivé, nicméně ve hře lehce nepřehledné. Osobně jsem až po několika hodinách hraní zjistil, že je to možné změnit a hrál jsem dále v normálním barevném světě.

Co se týče formy hry, dokázal bych si představit více zaměření na "přežívání". Zajímavě by rovněž mohla fungovat i čistě explorativní a méně akční forma interaktivního filmu s dabingem. To je jen moje poznámka, nikoliv výtka.

Hru jsem nuceně hrál dvakrát, protože v pozdní fázi najednou přišel výpadek proudu a přišel jsem o uloženou hru. Druhý pokus byl podstatně sebevědomější a přímočařejší a byla to pořádná řežba. Hlava nehlava jsem drtil nic netušící démonické hispánce... anebo oni mě... Dáma v červeném mě pak vždy ochotně odtáhla do bezpečí. Po třetí záchraně už nicméně začala trousit nakvašené, leč mateřské poznámky ve stylu "dávej si už sakra víc bacha". otřepal jsem se a za chvíli už jsem byl zpět na své nemilosrdné křížové výpravě, hispánci padali, kosti kostlivců lítaly na všechny strany, no prostě peklo. Tím chci říct, že je jen na Vás, jakou taktiku zvolíte, nudit se nebudete.

V průběhu hry odhalujete (většinou tragické) osudy jednotlivých osadníků a snažíte se umožnit jejich duším dosáhnout klidu. Ačkoliv závěr jako takový má svoje mouchy a nelogičnosti, jako celek hra funguje dobře.

Záporáci jsou zpracovaní na výbornou, na cestě budeme mít tu čest s rudookými conquistadory, kostlivci, sádrovými permoníky, vskutku zapálenými indiány a dosti děsivou démonickou havětí. Vadili mi snad jen trochu béčkoví kostlivci, ale to už moc rýpám.


Závěrem bych ještě rád dodal, že zde sice možná hledám něco, co tu není, ale hru vnímám i jako dosti hořké zamyšlení nad nesmyslnou lidskou krutostí a z ní vyplývající mizérií a nikdy nekončícího kolotoče výčitek a utrpení. hra ve mě zanechala silný dojem, což je pro mě nejdůležitější. Doporučuji.

Pro: "...Vane vítr z hor...", Černobílá verze vs. barevná klasika, příběh, herní svět

Proti: absence dabingu, nelogičnosti v příběhu

+25+25 / 0

Když jsem na Betrayer prvně narazil na steamu, tak asi jako mnoho dalších mě zaujala vizualní stránka hry. Klikám na wishlist a rok po vydání se mi hra konečně dostává do rukou. Počáteční nadšení ovšem přešlo podezřele brzy načež se objevilo po vyslechnutí pár příběhů zdejších osadníků, tady alespoň toho, co z nich zbylo. Jenže i druhé nadšení přechází a už se nevrací.. Proč?

Hráč je v podstatě postaven do role detektiva. Vyslechnete si příběhy, nalézáte dopisy a různé stopy. To může vypadat na zajímavou adventuru, kde vyřešíte nějakou záhadu díky vašemu geniálnímu mozku, který si dal všechny tyhle věci dohromady. Praxe ovšem vypadá tak, že něco najdete, jdete k duchovi, ten vám o tom něco řekne, zas něco najdete, uděláte to sáme a... no, tohle děláte do konce hry. Pokud něco nemůžete najít, tak mačkáte "X", které vás k předmětu navede. Adventurní prvky bych dal tedy stranou a přirovnal bych to spíše ke hledání pírek v sérii Assassin's Creed. A to je činnost, která všechny bavila nejvíce, že ano.. :)

Aby jste jen tak nebloudili prázdným světem, tak je tu i několik druhů nepřátel, kterých bylo na můj vkus zbytečně moc. Prý zde má úžasnou roli vítr, který je důležitý pro přežití. To jsou ale jen pouhé písmenka na "papíře" a praxe je opět trochu jiná. Stealth postup, se kterým mám problém v každé hře, zde nebyl milosrdnější. Nepřátelé vás mohou vycítit podle větru, což je možná pravda, ale naprosto nedůležitá. Plížím se tak trávou s nataženým lukem, vystřelím, nepřítel padne na jednu ránu k zemi aniž by si mě všiml. No za kopcem to už zaslechli jeho kamarádi aniž by foukal vítr a jdou si mě podat. Beru tedy do ruky tomahawk a sleduju jak se za běhu řítí k zemi, když se jim zasekne do xichtu. V ten moment jsem věděl, kam nějaký stealth poslat... Masakrovat je vám pomohou i jiné dobové zbraně. Problém je i občasná frustrace.

Samotní nepřátelé jsou vcelku dobře udělaní a jde z nich docela respekt. Krom tedy kostlivců a lítajících lebek či co to bylo. Tihle mi přišli jak pěst na oko s trochu dětinskou stylizací. Moc inteligence ale nepobrali, takže veškere souboje vypadají tak, že se na vás rozběhnou, lučištníci si někde stoupnou, střílejí, sem tam se proběhnou okolo stromu a zas stojí. Když pak vyskočíte na kámen, tak o vás většinou ztratí zájem a běhají po celé mapě dokud neseskočíte. No a když už se pak rozhodnete seskočit, tak se v tom kameni seknete. Účel ovšem plní a svým řevem dotváří atmosféru. Vylekat taky dokáží. I když ozvučení je poněkud podivné. Skoro nikdy jsem nevěděl, odkud ten jejich skřekot vlastně jde.

Celá hra tak nějak stojí na grafice. Je originální, pro ty kterým by černobílý svět vadil, jsou zde posuvníky a můžete si ho dobarvit podle svého. Veškeré lokace tvoří milion stromů, sem tam nějaká chatrč, pevnost či jezírko. Pro někoho možná stereotypní, pro mě asi to nejlepší na celé hře. Perfektní prostředí pro ten pocit osamělosti. Navíc kolik her je zasazeno do 17. století. Hudba tak nějak chybí, což je možná i dobře, ale nepřítomnost dabingu mi vadil docela dost.

Mám takový pocit, že Betrayer chtěl být hrou hororovou, akční, detektivní a explorativní v jednom. Nakonec je z toho v podstatě nic v nádherném kabátku. Hra je vhodná nejspíše pro milovníky explorativních her, jelikož k tomu má nejblíže, ale i když tomuhle žánru neholduju, tak jsem si jistý, že najdete kvalitnější kousky. Už jen kvůli absenci nějakého výrazného survival prvku a prostředí bohatějšího na průzkum. Přesto Betrayer stojí za vyzkoušení alespoň kvůli stylizaci a skvělé atmosféře.

Pro: Atmosféra, stylizace, prostředí,

Proti: Chybí dabing, souboje, stereotyp, stealth

+17+17 / 0

Hovorí sa, že kostlivci v hlave sú horší, než kostlivci v skrini... :) Čo potom ale kostlivci v lese? Betrayer je hra, kde kostlivcov stretnete alebo nájdete výhradne iba v lese... Najskôr ako iba obyčajné kostry, konkrétnych úbohých ľudí s menom zahrabané niekde pod stromom a potom v akomsi "inosvete" aj pobehujúce (už bez mien) pod stromami.. :) Aby ste zistili, že nakoniec máte kostlivcov aj s hlavným hrdinom v hlave...

Betrayer je proste taká zvláštna, unikátna hra... vôbec nejde o to, kto ste, kam idete, ani čo vlastne chcete. Ocitnete sa pravdepodobne po stroskotaní niekde na území dnešnej severnej Ameriky v dobe okolo roku 1600. Už toto je samo o sebe unikátne, lebo neviem, že by sa nejaká iná hra s prvého pohľadu osoby v tejto dobe odohrávala. Už po prvých krokoch od pláže do neznámeho lesa stretnete jedinú živú bytosť hry, dievča v červených šatách, ktoré vás bude vždy čakať v nejakej spustnutej a opustenej pevnosti v každej novej lokácii, aby ste s ňou vždy trochu pokecali o tom, čo ste zistili a prípadne ponúkli ako darček nejaký so svojich nálezov. Tie spočívajú však vždy len v predmetoch po mŕtvych osobách, ktorých pozostatky nájdete po okolitých lesoch. Slúžia aj ako akýsi dôkazový materiál, lebo každá kostra, ktorú nájdete, má svoj tragický príbeh, ktorý musíte odhaliť. Takýmto spôsobom vlastne pomaličky odkrývate celý tragický príbeh obyvateľov anglickej kolónie, ich boje so Španielmi, ich zložité vzťahy s indiánmi, ale aj ich zložité vzťahy medzi nimi samotnými. Na vyriešenie je však potrebné ísť do akéhosi "inosveta", kde duchovia mŕtvych ľudí ožívajú v astrálnej forme na mieste svojho skonu, či odpočinku a kde sú schopní dokonca s vami hovoriť. Vždy im teba ukázať veci, nájdené v normálnom svete, aby ste ich usvedčili zo zločinu, či pomohli im rozpamätať, kto vlastne sú. Takto sa dostávate cez všetky lokácie, aby ste v tej poslednej zistili, že vôbec nejde o vás, ale o to záhadné dievča v červených šatách, ktoré vás nesprevádza len tak náhodou.
Prieskum prázdnych sídiel, pevností bez ľudí a lesov bez zvierat vám obzvláštnujú len akýsi nemŕtvy Španieli, ktorý hliadkujú na križovatkách a útočia na už dávno dobyté pevnosti akoby stále plnili svoje poslanie za života. Bojujete proti nim s dobovými zbraňami, teda mušketami, pištoľami alebo lukmi, ktoré buď nájdete v početných truhlách, zakopané v lese, alebo kúpite od obchodníka, ktorého nikdy neuvidíte... V hre nie sú žiadne interiéri, do žiadneho domu sa nedá vojsť, nie sú tu žiadne jaskyne a vlastne všetky lokácie sú veľmi podobné, možno až na záverečnú.

Prečo teda také pomerne vysoké hodnotenie? Prečo u tejto vlastne nezávislej, B-čkovej hry, ktorej rozpočet bol iste nízky, ktorej scenár bol jednoduchý a dohratie vám zaberie len asi 10 - 12 hodín? Lebo ako som spomenul, hra je veľmi unikátna, nepodobá sa žiadnej inej, vytvára úplne odlišnú atmosféru od iných hier a preto vôbec nevadí, že neobsahuje žiadny dabing, že ju budete hrať hlavne v čiernobielom odtieni, že engine Unrealu nebol skoro vôbec využitý... pretože tieto negatíva len umocňujú zvláštny zážitok.

Pro: Unikátna atmosféra, možnosti použitia farebných filtrov, smutný príbeh

Proti: Zbytočné stealth prvky, inak asi výborný nápad s hučiacim vetrom som nepoužil ani raz

+16+16 / 0