Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Betrayer

  • PC 85
"Všechno, co se mohlo stát, ale nakonec se nestalo, odnese vítr a zmizí to beze stop."

Paulo Coelho, Pátá hora

Již v hlavní nabídce vám je představen nenápadný, leč všudypřítomný, "hlavní hrdina", kterým je... Vítr. Dobře si jej zapamatujte, bude vás provázet po celou dobu. Přichází v silných poryvech, stromy pod jeho náporem šumí a ohýbají se, tráva se divoce vlní. A potom nic. Jen zlověstné, nepřirozené ticho. Vítr jakoby byl jediným, tichým svědkem tragických událostí, které se v této zapomenuté zemi staly. Neúnavně vane přes hluboké lesy, holé kopce a stinná údolí, opuštěné pevnosti a louky a nese s sebou nářek trpících duší.

...Něco se tu stalo... Se zlou předtuchou postupujete lesní pěšinou do vnitrozemí. Na skále nad vámi se na chvíli ukáže postava zahalená červeným pláštěm. Vystřelí jeden šíp do blízkého stromu a mizí. Přečtete si zprávu na kusu pergamenu přivázaného k šípu.

"I do not know who you are or why you´ve come here, but you should turn back lest you become trapped in this place like I am."

Po tomto varování od cizince v červeném plášti pociťujete záchvěv obav. Nicméně se i přes to vydáváte na cestu malebnou, leč pochmurnou, tichou krajinou. Nic jiného vám totiž nezbývá.

Brzy zjišťujete, že nejste sami, ale... něco je špatně. V hrůze se opatrně plížíte vysokou trávou a hledáte útočiště. Kdo jsou zač? Odkud se vzali? V dálce vidíte na kopci pevnost. Vydáváte se směrem k ní. Po únavném pochodu v úmorném horku jste u cíle. Po celou dobu se skrýváte před pohledem rudých, nenávistných očí... očí, o kterých doufáte, že je už nikdy nespatříte. Ale vše bude jinak.

Pevnost je opuštěná, nikde žádný pohyb, jen potrhaný prapor vlaje ve větru. Nacházíte zde zásobu zbraní a jiného vybavení společně s kusými, nesouvislými zprávami o osudu osadníků. V tom se zaposloucháte, zdá se Vám, že se vzduchem nese jakýsi šepot. S mrazením v zádech se vydáváte ve směru, odkud pravděpodobně přichází. Postupně jste vábeni dále a dále do vnitrozemí vstříc... čemu vlastně?


Betrayer je atmosferická hororová explorativní hra s poměrně rozsáhlým herním světem a nelineárním příběhem. Jednotlivé lokality jsou oddělené jedna od druhé. Chybí dabing, takže veškeré informace k příběhu dostanete v textové formě. Díky tomu hra snad působí poněkud staticky, ale osobně jsem to za velké mínus nepovažoval. Naopak to svým způsobem přispívalo ke snové atmosféře hry.

Samotná hratelnost je na skvělé úrovni. Velký výběr dobových zbraní (začínáte s lukem, postupně dostanete bambitku, mušketu, kuši atd.). Akce je vyvážená, dodává hře jakýsi "survival" prvek, který je sice jediný, nečekejte nic ve stylu Miasmata (ačkoliv ke hře jsem se dostal právě proto, že vizuálně Miasmata připomínala).

Obtížnost tak akorát, ačkoliv uznávám, že jsem v nastavení zaškrtl kolonku "easier enemies". Dále stojí za zmínku nádherná vizuální stránka hry. Prostředí je realisticky a zajímavě designováno. Již jsem zmínil vítr, který je hlavním atmosférickým prvkem hry a funguje na výbornou.

Důležitou vychytávkou je možnost nastavení ostrosti barev a kontrastů. Po prvním spuštění je hra přednastavena do černobílého kabátu, kdy pouze některé prvky jsou zvýrazněny červeně (což pracovně nazývám "Sin City" efekt), což je vizuálně opravdu působivé, nicméně ve hře lehce nepřehledné. Osobně jsem až po několika hodinách hraní zjistil, že je to možné změnit a hrál jsem dále v normálním barevném světě.

Co se týče formy hry, dokázal bych si představit více zaměření na "přežívání". Zajímavě by rovněž mohla fungovat i čistě explorativní a méně akční forma interaktivního filmu s dabingem. To je jen moje poznámka, nikoliv výtka.

Hru jsem nuceně hrál dvakrát, protože v pozdní fázi najednou přišel výpadek proudu a přišel jsem o uloženou hru. Druhý pokus byl podstatně sebevědomější a přímočařejší a byla to pořádná řežba. Hlava nehlava jsem drtil nic netušící démonické hispánce... anebo oni mě... Dáma v červeném mě pak vždy ochotně odtáhla do bezpečí. Po třetí záchraně už nicméně začala trousit nakvašené, leč mateřské poznámky ve stylu "dávej si už sakra víc bacha". otřepal jsem se a za chvíli už jsem byl zpět na své nemilosrdné křížové výpravě, hispánci padali, kosti kostlivců lítaly na všechny strany, no prostě peklo. Tím chci říct, že je jen na Vás, jakou taktiku zvolíte, nudit se nebudete.

V průběhu hry odhalujete (většinou tragické) osudy jednotlivých osadníků a snažíte se umožnit jejich duším dosáhnout klidu. Ačkoliv závěr jako takový má svoje mouchy a nelogičnosti, jako celek hra funguje dobře.

Záporáci jsou zpracovaní na výbornou, na cestě budeme mít tu čest s rudookými conquistadory, kostlivci, sádrovými permoníky, vskutku zapálenými indiány a dosti děsivou démonickou havětí. Vadili mi snad jen trochu béčkoví kostlivci, ale to už moc rýpám.


Závěrem bych ještě rád dodal, že zde sice možná hledám něco, co tu není, ale hru vnímám i jako dosti hořké zamyšlení nad nesmyslnou lidskou krutostí a z ní vyplývající mizérií a nikdy nekončícího kolotoče výčitek a utrpení. hra ve mě zanechala silný dojem, což je pro mě nejdůležitější. Doporučuji.

Pro: "...Vane vítr z hor...", Černobílá verze vs. barevná klasika, příběh, herní svět

Proti: absence dabingu, nelogičnosti v příběhu

+28