Darkstar One vypadá jako každý jiný obyčejnější vesmírný simulátor. Solidní zábava na prvních pár hodin, ale pak jsem začínal nesouhlasit se zdejším hodnocením a to z mnoha důvodů. Ovšem sto lidí, sto chutí. Zde jsou mé pocity ze hry.
Jmenujete se Keyron a dostává se vám lodi jménem Darkstar One a to je bohužel taky jediná loď, kterou budete moci ovládat. Jde sice vybavit vším možným a vylepšit za pomoci artefaktů rozesetými po celém vesmíru, ale tak nějak to u mě zničilo potřebu vydělávat kredity, ke kterým se dostanete velmi snadno a tak nějak nejsou za co utrácet, a taky to samozřejmě začne časem nudit koukat pořád na stejnou loď. K lodi ještě přibyde i holčina jménem Eona a vydáváte se na "epickou" cestu. Na to, jakou spoustu času spolu dvojice tráví, to mezi nimi navzdory očekávání moc nejiskří, což je škoda.
Klasicky je zde několik ras, se kterými spolupracujete. Také je na vás, zda-li budete obchodník, pirát nebo třeba naopak lovcem pirátů. Bohužel obchodovat je zdlouhavé a řekl bych i zbytečné, protože za sestřelení pirátů je tak nehorázně velká odměna, že nemusíte dělat nic jiného a stejně držíte krok s nejnovějším vybavením. Kór když na vás útočí pomalu v každém sektoru, což je vcelku problém. Nejenže je za ně vysoká odměna, ale taky útočí pouze na vás a další lodě jakoby tam nebyly. Vždyť i v J2ME hře Galaxy on Fire 2 piráti běžně útočili na jiné. Ne že by bylo těžké je zabít, ale je to docela otrava každých pět minut s nimi bojovat. Kvůli nim nepotřebujete dělat ani vedlejší úkoly. Ty jsou nejen stereotypní (To je pochopitelné když jich je nekonečno), ale ty kredity z nich jednoduše nepotřebujete.
Dalším problémem je obtížnost. Většinu hry prostřílíte s prstem v nose, ale někdy dokáže být i frustrující. Například při obraně stanice jsem se po několika marných pokusech o splnění rozhodl googlit a dočetl jsem se, že čím větší máte level, tím těžší (Nejen tahle) mise je. Nuže jaký význam má na sobě pracovat a levelovat si loď, když nepřátelé škálují s vámi tak nesnesitelným způsobem? Já teda ve hrách expím rád proto, abych byl lepší než ostatní a ne jen tak pro nic za nic.
Graficky žádná pecka, což by ani u staré hry tak nevadilo, jenže planety jsou povětšinou jak přes kopírák, takže pohled na ně tak nějak nudí stejně jako nevýrazný soundtrack. Plusem ale je, že se k nim lze přiblížit a shořet v jejich atmosféře. Přesto ale chybí něco, co by člověku utkvělo v hlavě při hraní. Dabing je vcelku ok, cutsceny ovšem na trochu nižší úrovni.
Shrnu to tedy tak, že se najde spousta zábavnějších simulátorů s větším důrazem na politiku ras nebo na vyšší hodnotu kreditů a možnosti za co je utratit. Darkstar One pro mě tedy zůstává jako průměrná hra do rodiny a její vyšší hodnocení si vysvětlím tak, že dnes je moderní dávat průměrným hrám 7/10. Nenajdu na hře totiž nic, co bych zařadil do "Pro". Všechno jednoduše funguje na hratelné úrovni, nic víc.
Jmenujete se Keyron a dostává se vám lodi jménem Darkstar One a to je bohužel taky jediná loď, kterou budete moci ovládat. Jde sice vybavit vším možným a vylepšit za pomoci artefaktů rozesetými po celém vesmíru, ale tak nějak to u mě zničilo potřebu vydělávat kredity, ke kterým se dostanete velmi snadno a tak nějak nejsou za co utrácet, a taky to samozřejmě začne časem nudit koukat pořád na stejnou loď. K lodi ještě přibyde i holčina jménem Eona a vydáváte se na "epickou" cestu. Na to, jakou spoustu času spolu dvojice tráví, to mezi nimi navzdory očekávání moc nejiskří, což je škoda.
Klasicky je zde několik ras, se kterými spolupracujete. Také je na vás, zda-li budete obchodník, pirát nebo třeba naopak lovcem pirátů. Bohužel obchodovat je zdlouhavé a řekl bych i zbytečné, protože za sestřelení pirátů je tak nehorázně velká odměna, že nemusíte dělat nic jiného a stejně držíte krok s nejnovějším vybavením. Kór když na vás útočí pomalu v každém sektoru, což je vcelku problém. Nejenže je za ně vysoká odměna, ale taky útočí pouze na vás a další lodě jakoby tam nebyly. Vždyť i v J2ME hře Galaxy on Fire 2 piráti běžně útočili na jiné. Ne že by bylo těžké je zabít, ale je to docela otrava každých pět minut s nimi bojovat. Kvůli nim nepotřebujete dělat ani vedlejší úkoly. Ty jsou nejen stereotypní (To je pochopitelné když jich je nekonečno), ale ty kredity z nich jednoduše nepotřebujete.
Dalším problémem je obtížnost. Většinu hry prostřílíte s prstem v nose, ale někdy dokáže být i frustrující. Například při obraně stanice jsem se po několika marných pokusech o splnění rozhodl googlit a dočetl jsem se, že čím větší máte level, tím těžší (Nejen tahle) mise je. Nuže jaký význam má na sobě pracovat a levelovat si loď, když nepřátelé škálují s vámi tak nesnesitelným způsobem? Já teda ve hrách expím rád proto, abych byl lepší než ostatní a ne jen tak pro nic za nic.
Graficky žádná pecka, což by ani u staré hry tak nevadilo, jenže planety jsou povětšinou jak přes kopírák, takže pohled na ně tak nějak nudí stejně jako nevýrazný soundtrack. Plusem ale je, že se k nim lze přiblížit a shořet v jejich atmosféře. Přesto ale chybí něco, co by člověku utkvělo v hlavě při hraní. Dabing je vcelku ok, cutsceny ovšem na trochu nižší úrovni.
Shrnu to tedy tak, že se najde spousta zábavnějších simulátorů s větším důrazem na politiku ras nebo na vyšší hodnotu kreditů a možnosti za co je utratit. Darkstar One pro mě tedy zůstává jako průměrná hra do rodiny a její vyšší hodnocení si vysvětlím tak, že dnes je moderní dávat průměrným hrám 7/10. Nenajdu na hře totiž nic, co bych zařadil do "Pro". Všechno jednoduše funguje na hratelné úrovni, nic víc.
Pro: Dá se to hrát...
Proti: Stereotyp, nevyvážená obtížnost, malý důraz na rasy, hodnota kreditů