Nehorázná závodní arkáda, která se snaží hlavně být ![[[COOL]]]!. Jinými slovy tak trochu moje "guilty pleasure". Moc pěkná grafika, hlavně modely aut, na 5.1 luxusní zvuk, parádní odreagování třeba při studiu, nebo po pár pivech ;) Ty trapně pseudodrsné popisky při představování nových aut jsem nakonec schopen odpustit.

Starší bratříček se může jenom stydět! :) To, co bylo na Assassin's Creed 1 skvělé v druhém díle zůstalo, to co, skvělé ani trochu nebylo bylo přepracováno. Pryč je zoufalý stereotyp prvního dílu, příběh krásně plyne až do trochu WTF konce, ale proč ne, těším se na pokračování :).

Technicky se jedná snad o tu samou hru, jen se zdála být méně náročná, protože oproti prvnímu dílu jsem si mohl dovolit i antialiasing (hráno na Core 2 Duo 3,5 GHz, 4 GB RAM, Geforce 8800 GTS 512 MB, 1920*1200, všechno na max, framerate jen ve výjmečných případech klesl pod 30).

Co se mi nelíbilo? Kamera v tombraiderovských částech hry se získáváním klíčů k altairově zbroji. Občas se natočila do fixní pozice a klávesy WASD ovládaly ezia ve směru podle pozice kamery, ne podle toho, kam byl natočený. A nejhorší bylo, když se o kus dál kamera zase přetočila jinak :) Dále podivné části překladu textů do češtiny, hlavně zadání úkolu, kde byla jasně vidět doslovná snaha o překlad, ale ty určité členy si mohli odpustit (dostaň se na tu loď, zabij toho bastarda......). Nakonec asi ještě viditelnost toho, že se jedná o port z konzole, hlavně ovládání, kdy hra občas řekne "stiskni " - za začátku to vždy znamenalo kouknout do nastavení a najít, co že to mám stisknout. A přitom by stačilo, kdyby to hra řekla rovnou...

Konečně jsem se po delší době (bakalářka hotová :) ) dostal k tomu, abych si něco nového a pěkného zahrál. Volba padla na Mirror's Edge a ukázala se býti volbou dobrou.

Vývoj hry jsem příliš nesledoval, takže jsem byl ze začátku mírně zklamán - očekával jsem větší volnost, něco ve stylu Assassin's Creed. To zde sice nenajdeme, ale nakonec mi to ani tolik nevadilo. Samotné zpracování pohybu z pohledu hlavní hrdinky je skvělé, po chvíli nebyl problém se plně sžít s ovládáním. Velmi se mi líbilo, že ve hře sice jsou nějaké zbraně, ale využívají se pouze okrajově - po "vypůjčení" od protivníků a jsou použitelné stejně pouze na pár výstřelů a kromě obyčejné pistole všechny zbraně silně omezují pohybové schopnosti hlavní hrdinky, takže si je není možné odnést někam dál.

Grafické zpracování je celkem unikátní a velmi napomáhá skvělé atmosféře. Převládá bílá barva, občas překrytá jasnými, pastelovými barvami. Ty kromě estetické stránky hráče nenásilně navádějí dál.

Pokud se nemýlím, je Mirror's Edge Prvním AAA titulem, který využívá Nvidia PhysX. Výhod této technologie je nemožné si při hraní nevšimnout, zpracování např. látky je skvělé. Hra běží na Unreal Enginu a ač je to multiplatformní záležitost, PC verze je skvěle optimalizovaná, v rozlišení 1920*1200, s 2xAA, zapnutým PhysX a dalšími nastavením na "střední" běžela na už poněkud obstarožním hw (Core 2 Duo 3,5 GHz, 4 GB RAM, Geforce 8800 GTS 512 MB) skoro celou dobu 40+ fps a také skvěle vypadala.

Příběh je poněkud plytký a klišovitý, nezachrání to ani pěkné kreslené filmečky mezi jedntlivými levely. Délka hry je v dnešní době průměrná, konec je otevřený, na další díl jsem zvědav.

Po čtvrtém díle, který podle mě jako hra určitě špatný nebyl (byl totiž špatný jako hra s "Heroes of Might and Magic" v názvu, čtvrtý díl byl tak překopaný, že už to prostě nebylo ono) - přichází návrat ke kořenům převedený do 3D. Pátý díl tentokrát spáchali vývojáři dobré homam-like strategie Etherlords a ještě lepší ne-už-tolik-homam-like-a-strategie Etherlords II.

Pátý díl se mi líbí. 3D grafika je ok, jenom trochu nepřehledná, což naštěstí jistí klávesa alt způsobující zvýraznění všech interaktivních objektů na mapě. Hlavní kampaň je příjemně příběhová, proložená enginovými filmečky, které si určitě zaslouží vytknout mluvení účinkujících se zavřenými ústy. Souboje se přesunuly z hexů na čtverce, přibyl panel zobrazující pořadí tahů bojovníků, který je celkem užitečný už kvůli faktu, že rychlost bojovníků nyní neudává pořadí bojovníků během jednoho kola, ale prostě způsobuje to, že rychlejší bojovník se k tahu dostane častěji, než pomalejší.

Třetí díl ale stále zůstává mým nejoblíbenějším. Každopádně jsem zvědav, jak budou vypadat Heroes of Might and Magic 6 :)

Pro začátek: KOTOR jsem (zatím, bohužel) nehrál, takže nebudu kritizovat často zmiňovanou podobnost Mass Effectu.

Herní doba u mě nebyla nijak závratná, to bylo způsobeno tím, že jsem se nějak nemohl odpoutat od hlavní příběhové linie, side questy stále odkládal a najednou byl konec :) možná proto jsem byl ušetřen často zmiňované stereotypnosti side questů. Příběh není nijak složitý, neobsahuje žádné zásadní zvraty, ale je skvěle prezentovaný, po této stránce jsem byl naprosto spokojen. Potěšilo mě, že narozdíl od jiných dnešních her, u kterých už se od začátku počítá s pokračováním (Crysis, Assassin's Creed) Mass Effect nekončí ostudně useknutým koncem.

Systém vývoje postav se mi zdál příliš jednoduchý, počet speciálních dovedností různých povolání taky příliš neoslní.

Nelíbila se mi "konzoloidnost" hry, mám tím na mysli třeba to, jak jsou zvýrazněni nepřátelé a jak je zvýrazněno těch pár skříní/beden, co se ve hře dají použít, případně těch pár barelů, co se dají rozstřelit. Nepříjemně mě to rušilo a vyzdvihovalo "chudost" prosředí, co se interaktivity týče. S tím souvisí to, že předměty z nepřátel nevypadávají, nepřátele o předměty ručně neobíráte, po zabití nepřítele prostě vyskočí okýnko "získán předmět bla-bla-bla". Podle mě až příliš zjednodušené.

Co se dál týče předmětů, hra nabízí pouze zbraně, brnění a jejich vylepšení. To se mi zdá celkem skromné, nabídka jak z nějaké střílečky. A aby to nebylo málo, všechny vypadají stejně, mění se maximálně textura a jejich parametry. S tím, jak se vám zvyšuje level, nacházíte stále skoro stejné věci, jenom vždy "lepší model" - nepatrně vylepšený. Nikdy se nestane, že by z nějakého bosse vypadla zajímavá, ultimátní zbraň, nebo že byste něco podobného dostali za splnění questu.

Líbilo se mi hodnocení hráčova chování (ochránce/odpadlík), bohužel jsem si nevšiml, že by to nějak ovlivňovalo další průběh hry.

Určitě bych zmínil propracovanou encyklopedii postupně odhalující reálie herního světa.

Grafika je pěkná, rozhovory diky skvělému zpracování obličejů a rozostřenému pozadí vypadají trochu jako z CGI filmu :) jenom jsem měl trochu problémy se stíny, částečné řešení formou úpravy konfiguračních souborů třeba zde, chyběl mi antialiasing přímo ve hře, po vnucení z ovladačů grafické karty stejně nefungoval úplně ideálně. Nelíbil se mi šum uměle přidávaný do obrazu, ale ten není problém vypnout :)

STEREOTYP. Skoro celou hru se opakuje: Najít vedlejší úkoly (ideálně vylezením na nějakou vysokou věž), splnit 2-3 vedlejší úkoly (opakuje se stále několik stejných), zlikvidovat cíl (což také vždy probíhá podobně)... aspoň, že příběh vypadá zajímavě a táhne hráče dál, spojení minulosti a přítomnosti se mi velmi líbilo. A co je za to odměnou? Useknutý konec, podobně jako v Crysis, ach jo. Altairův pohyb po městě, souboje - oboje zpracováno skvěle, pouze občas jsem měl malé problémy s kamerou, nebo s tím, že Altair nedělal zrovna to, co bych chtěl. Hodně mi vadily opakující se hlášky npcček, vážně to kazilo atmosféru. Pokud by někdo chtěl hře vyčítat způsob zpracování menu, pravděpodobně kvůli velmi zdlouhavému vypínání přes menu, doporučuji se skamarádit s klávesami ALT a F4 :)

Původní film The Thing mám moc rád. Když kdysi vyšla hra, byl jsem zvědavý a těšil jsem se na ni. Ze začátku vypadá nadějně, později se ale příběh stočí ke klasickému klišé armáda dělá pokusy na mutantech / ufounech a vymkne se to kontrole. Čím blíže je finále, tím více je hra "šitá horkou jehlou" a level design začíná být skoro až tragicky nenápaditý a odbytý.

Velmi dobré RPG, v mnoha věcech originální. Celé se odehrává v podzemí a to z velmi dobrého důvodu :) Bohužel jsem ho nedohrál... proč? Matně si pamatuju, že ke vpuštění k finálnímu bossovi bylo potřeba několik arktefaktů nalezených různě během hry. Já v té době nevěděl, že je na konci nebudu potřebovat, někde jsem je vyhodil a ani po dlouhém snažení, když jsem zjistil, že bez nich hru prostě nedohraju, jsem je nenašel :))

Techdemo zdarma - ukázka HDR v HL2. Jenže HDR je i v EP1 a EP2.

Interaktivní film, určitě. Cca. první polovina hry je geniální, příběh, atmosféra, hra je plná detailů, věci každodenního života, které dělat můžete, ale nemusíte, dokonalost. Druhá polovina hry - příběh začně být divný. Propracovanost, detailost mizí - autoři už evidentně neměli čas. Ovládání během akčních scén je zvláštní, konzolové, ale nenapadá mě lepší řešení při zachování efektnosti.

Svůj pobyt v Rapture jsem si skvěle užil, dobrý příběh, skvělá atmosféra podpořená audiovizuální zpracováním, ale i skvělou hudbou, a to ať už orchestrálním soundtrackem, nebo licencovanými oldies. Škoda je příliš zjednodušeného vývoje postavy. Drobná chybka byla podivná synchronizace titulků a mluveného slova. Člověku, který anglicky neumí, by to určitě nevadilo, ale mě dost mátlo, že slyším něco jiného, než co čtu v titulkách (bleskově vyřešeno vypnutím titulků :) ).

Slušný datadisk, audiovizuální zpracování stále skvělé, příběh na úrovni béčkového akčního filmu odehrávajícího se během událostí prvního dílu, kromě několika nových vozidel nepřináší mnoho nového (multiplayer nehodnotím), dohromady zábava na odpoledne a kousek večera.

První dva díly COD mě příliš neoslovily - možná proto, že mě téma druhé světové války příliš nafascinuje. Ke čtvrtému dílu jsem byl skeptický, což se ukázalo jako chyba :) První mise působila dojmem: "ok, COD v přítomnosti", ale třeba intro, které následuje (možná trochu překvapivě po ní) mě překvapilo a začal jsem očekávat víc. Nejvíc se mi líbila mise v Černobylu, kde si celkem dlouho skoro nevystřelíte a vůbec to není na škodu. Hodně mě potěšily detaily jako pohled na město po výbuchu atomové bomby za doprovodu pomalu utichajícího tlukotu vlastního srdce....

První díl Etherlords byl variací na Heroes of Might and Magic s tím, že souboje byly silně insirované sběratelskými karetními hrami. Myšlenka to byla zajímavá, ale ve srovnání např. s HOMAM3 podle mě nemá šanci :)

Druhý díl se od prvního svou koncepcí celkem liší, s HOMAM bych ho už moc nesrovnával. Souboje ne-nepodobné MTG zůstaly, ale po světě nyní cestujete s jedním hrdinou, neobsazujete žádná města... hra už je "jenom" rpg se silným, zajímavě propleteným příběhem, na který budete mít možnost nahlédnout z pohledu několika zůčastněných stran.

Portal mě stejně jako mnoho dalších lidí velmi příjemně překvapil. Čekal jsem zajímavou logickou hru, dostal jsem zajímavou logickou hru s HODNĚ zvláštním "příběhem a atmosférou". Mnoho lidí Portalu vytýká krátkou herní dobu, podle mě je ale v tomto případě těch pár hodin dostačujících. Takhle je hra celkem intenzivní zážitek plný skvělých GLaDOS hlášek, což by při delší herní době už nemuselo platit.

bonus na závěr: http://www.youtube.com/watch?v=VZ6BEPIP22c :)

Slušná zábava pro fanoušky původního D3, přináší něco málo nového co se zbraní týče - z D2 starou známou brokovnici dvouhlavňovou, mimozemské cosi schopné na chvíli zpomalit čas/zvýšit udílené zranění/atd a nakonec grabber - obdobu gravity gunu, podle mě nepříliš použitelnou a sem přidanou jenom proto, že "DOOM3 má taky fyzikální model". Co se týče level designu, snad úplně zmizely místa, kde se kolem vás otevřou zdi a vyhrnou z nich zombie apod.