joehot
Milá kratší (což rozhodně není na škodu) adventura s lovecraftovskou tématikou a pohádkově-surrealistickou atmosférou. Většina puzzles jsou v pohodě, zhruba u dvou jsem si ale hlavu polámat musel. Ve výsledku jejich mechanismus nejvíc připomíná únikové hry, oblíbenou činnost predcovidovských generací... příběh mohl mít silnější finále (a to že oba závěry), ale vesměs spokojenost.
Nejlépe hodnocené komentáře
Všechny
PC
PS1
PS2
PS3
PS4
PS5
PSP
Vita
Xbox
X360
XOne
XboxX/S
NES
SNES
N64
NGC
Wii
WiiU
Switch
GB
GBC
GBA
DS
3DS
VBoy
SegaMS
SegaMD
Saturn
Dreamcast
SegaGG
At2600
At5200
At7800
At8bit
AtST
Jaguar
Lynx
Odyssey2
Intelli
Coleco
TG16
CDi
3DO
NeoGeo
WSwan
Amiga
ZX81
Spectrum
C64
C16
AmstCPC
AmstPCW
Apple II
TRS80
BBCMicro
PC88
PC98
MSX
MZ800
FMT
SAMC
PMD85
IQ151
Ondra
Maťo
Mainframe
Arcade
Quest
iOS
Android
J2ME
Symbian
NGage
WMobile
WPhone
BBerry
Playdate
Browser
Stadia
FIFA 19
danny21Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného čutacího šílenství proběhlo jářku před 6-ti lety u série PES 2014. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu finále a naše reprezentace šla s kvalitou lehce nahoru a já můžu říct, že se herní vývoj zase posunul o pár metrů dopředu.
Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, ale určitě se mi líbil mód Journey, který jsem se všemi třemi aktéry projel do konce ( sice někdy už to trochu bylo do zblbnutí stejné, ale bavilo ) přirozené pohyby hráčů, nahrávky a celkový pohyb mužstva ve formacích. Horší je to už se střelbou, kdy úspěšně napálíte do konstrukce tak 2 střely z 10-ti, zato z centru se málokdy minete při dobrém načasování.
V rámci kariéry jsem se taky dokázal slušně zabavit a po čase přetavit úspěšnou bilanci v klubu do nároďáku a šupky dupky na mistrovství kontinentů. Oproti hokejovému konkurentovi nabízí FIFA víc herních módů, takže za mě slušný naprůměr a uvidíme co další edice - 75 %
Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, ale určitě se mi líbil mód Journey, který jsem se všemi třemi aktéry projel do konce ( sice někdy už to trochu bylo do zblbnutí stejné, ale bavilo ) přirozené pohyby hráčů, nahrávky a celkový pohyb mužstva ve formacích. Horší je to už se střelbou, kdy úspěšně napálíte do konstrukce tak 2 střely z 10-ti, zato z centru se málokdy minete při dobrém načasování.
V rámci kariéry jsem se taky dokázal slušně zabavit a po čase přetavit úspěšnou bilanci v klubu do nároďáku a šupky dupky na mistrovství kontinentů. Oproti hokejovému konkurentovi nabízí FIFA víc herních módů, takže za mě slušný naprůměr a uvidíme co další edice - 75 %
The Walking Dead - Episode 3: Long Road Ahead
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování. Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat třeba Clementine jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo, ale postupem času se s tím hráč smíří.
Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, druhá i třetí epizoda mi to vynahradila a navíc přidala volbu možností v zásadních situacích, nechat žít nebo zemřít, komu věřit apod a někdy je na takové rozhodnutí sakra málo času, pokud se máte třeba rozhodnout, kdo půjde z kola ven při vyhrocených konfliktech v rámci skupiny přeživšich cestovatelů.
Ve třetí epizodě se hlavně řeší mezivztahové problémy, vedlejší postavy začínají vystrkovat růžky a dojde i na nějakou tu drsnou / emoční scénu, kterou bych ve hře nečekal, ale zase mě nebavil pobyt u mašinky a následné chození od jednoho k druhému a žvanění. Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se rýsují, vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám třetímu dílu lehký nadprůměr - 75 %
Jak jsem vytýkal první epizodě málo akce/konfrontace se zombíkama, druhá i třetí epizoda mi to vynahradila a navíc přidala volbu možností v zásadních situacích, nechat žít nebo zemřít, komu věřit apod a někdy je na takové rozhodnutí sakra málo času, pokud se máte třeba rozhodnout, kdo půjde z kola ven při vyhrocených konfliktech v rámci skupiny přeživšich cestovatelů.
Ve třetí epizodě se hlavně řeší mezivztahové problémy, vedlejší postavy začínají vystrkovat růžky a dojde i na nějakou tu drsnou / emoční scénu, kterou bych ve hře nečekal, ale zase mě nebavil pobyt u mašinky a následné chození od jednoho k druhému a žvanění. Komiksový look společně s pěkně udělanými sejmutími Chodců je povedený, postavy a jejich charaktery se rýsují, vedlejších postav si zřejmě moc dlouho neužijeme, zvraty jsou někdy nečekané, což se mi líbí, takže dávám třetímu dílu lehký nadprůměr - 75 %
The Walking Dead: Season Two - Episode 1: All That Remains
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.
Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.
První epizodu jsem profrčel s Clementine až nečekaně svižně a rychle příběh zatím vypadá hodně povedeně, takže hurá za dalším dílem - 80 %
Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.
První epizodu jsem profrčel s Clementine až nečekaně svižně a rychle příběh zatím vypadá hodně povedeně, takže hurá za dalším dílem - 80 %
The Walking Dead: A New Frontier - Episode 2: Ties That Bind - Part II
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) a úspěšnému dohrání první a druhé herní série jsem nutně musel sáhnout po New Frontier.
Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše, který se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.
Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, druhá epizoda už přeci jen nabídla nějaké ty zlomové a nečekaně tragické momenty jak v konfrontaci se zombíky a taky grupou New Frontier s očekávaným "překvapením" v podobě jednoho z jejich vůdců - 75 %
Tentokrát se série se točí okolo příběhu Javiho, bývalého baseballového hráče, který se ocitne s rodinou svého bratra na cestě před světem Muertos. Zase o nějaký ten rok odrostlejší Clementine, která se přimotá do cesty, zdá se tentokrát nebude hlavní postavou, což není na škodu, nicméně holka šikovná už nekňourá a naučila se efektivně likvidovat Chodce jako na pásu a protože jsem nepolíbený komiksovou předlohou Kirkmana, velice mě překvapila postava Ježíše, který se objeví na scéně a znal jsem ji jen z výše zmíněného seriálu.
Epizody byly rozděleny do kratších kapitol, druhá epizoda už přeci jen nabídla nějaké ty zlomové a nečekaně tragické momenty jak v konfrontaci se zombíky a taky grupou New Frontier s očekávaným "překvapením" v podobě jednoho z jejich vůdců - 75 %
Asterix & Obelix: Slap them All!
Kurt_Teplice
274 Asterix a Obelix se vrátili ke své původní, komiksové podobě, která jim sluší nejvíc.
Hra potěší především atmosférou a grafikou, hratelnost se bohužel po několika kolech začíná zlehka vytrácet - postavy se nevyvíjí, nezískávají žádné nové pohyby či vlastnosti, jen se mění kulisy fackované, která na druhou stranu srandovní je, pořád to je Asterix a Obelix. Příběh není ucelený, spíš se jedná o seriálovou podobu, kdy každá epizoda má svou osnovu. Navíc je vyprávěný pouze pomocí statických obrázků a trochou textu.
Celkově mi hra paradoxně přijde vhodnější pro nové, malé hráče, než pro pamětníky, na které by se mohlo zdát, že primárně cílí.
Hra potěší především atmosférou a grafikou, hratelnost se bohužel po několika kolech začíná zlehka vytrácet - postavy se nevyvíjí, nezískávají žádné nové pohyby či vlastnosti, jen se mění kulisy fackované, která na druhou stranu srandovní je, pořád to je Asterix a Obelix. Příběh není ucelený, spíš se jedná o seriálovou podobu, kdy každá epizoda má svou osnovu. Navíc je vyprávěný pouze pomocí statických obrázků a trochou textu.
Celkově mi hra paradoxně přijde vhodnější pro nové, malé hráče, než pro pamětníky, na které by se mohlo zdát, že primárně cílí.
Quantum Break
Časohrátky jsou jedním z mých nejoblíbenějším tématem, ať už jsou v podobě filmových obrázků nebo tištěných stránek, v rámci herního světa byl Quantum Break pro mě první zkušeností. Očekávání byla velká nejen díky tomu, že studio Remedy stojí za vznikem legendárního Maxe Payna, výsledek bohužel přinesl lehké zklamání hlavně z nevyužitého potenciálu.
Příběh jako takový byl za mě v pořádku – vynález stroje času, jeho následné zneužití a přichází pátrání hrdinů v různých časových rovinách a nestabilním častoprostoru. Děj obohacuje vložený hraný seriál se známými hereckými tvářemi, to si myslím byl hodně povedený nápad. Ve hře samotné se hlavní kladná postava Jack dostane ke schopnostem, který mu mohou pomoci ulehčit si průchod dějem při střety s protivníky – přemístění se krátkém časovém intervalu, ochranný štít nebo čas stopující “bublinu“ . Hodně cool vypadají přestřelky nebo úprky ( hroutící se dok nebo most ), kdy do hry vstoupí časová trhlina. Nekteří z UI kousků jsou fakt nekompromisní, navíc vybavení různými vylepšeními, ať už v rámci zbraní nebo schopností a Jack má co dělat, aby přežil do dalšího checkpointu, protože klíčem je být v pohybu. Autoři nabídli i možnost zvolení si varianty příběhu a jeden si může zvolit, kudy se bude další děj ubírat, resp. v čí moci .
Vizuálně je hra opravdu povedená, místy jsem registroval lehké nedodělky vývojárů, ale byla to pro mě pastva pro oči. Ale teď ty negativa – čekal jsem od hry více bádání a hádanek a docela mě zamrzelo, že se zní stala víceméně “střílečka“. Další výtku mám k tunám vložených otravných secretů ve smyslu e-mailů a poznámek-to byl opruz se tím prokousávat a za třetí akce jako taková má postupně tendeci stereotypu – což ale je nemoc akčních kousků – většinou. A abych nezapomněl umístění některých checkpointů bylo na pěst, nechápu, proč bylo nutné sledovat videosekvence před akcí s bossem například ...
Pozitiva ale nakonec rozhodně převažují, dokázal bych si představit pokračování – 75 %
Příběh jako takový byl za mě v pořádku – vynález stroje času, jeho následné zneužití a přichází pátrání hrdinů v různých časových rovinách a nestabilním častoprostoru. Děj obohacuje vložený hraný seriál se známými hereckými tvářemi, to si myslím byl hodně povedený nápad. Ve hře samotné se hlavní kladná postava Jack dostane ke schopnostem, který mu mohou pomoci ulehčit si průchod dějem při střety s protivníky – přemístění se krátkém časovém intervalu, ochranný štít nebo čas stopující “bublinu“ . Hodně cool vypadají přestřelky nebo úprky ( hroutící se dok nebo most ), kdy do hry vstoupí časová trhlina. Nekteří z UI kousků jsou fakt nekompromisní, navíc vybavení různými vylepšeními, ať už v rámci zbraní nebo schopností a Jack má co dělat, aby přežil do dalšího checkpointu, protože klíčem je být v pohybu. Autoři nabídli i možnost zvolení si varianty příběhu a jeden si může zvolit, kudy se bude další děj ubírat, resp. v čí moci .
Vizuálně je hra opravdu povedená, místy jsem registroval lehké nedodělky vývojárů, ale byla to pro mě pastva pro oči. Ale teď ty negativa – čekal jsem od hry více bádání a hádanek a docela mě zamrzelo, že se zní stala víceméně “střílečka“. Další výtku mám k tunám vložených otravných secretů ve smyslu e-mailů a poznámek-to byl opruz se tím prokousávat a za třetí akce jako taková má postupně tendeci stereotypu – což ale je nemoc akčních kousků – většinou. A abych nezapomněl umístění některých checkpointů bylo na pěst, nechápu, proč bylo nutné sledovat videosekvence před akcí s bossem například ...
Pozitiva ale nakonec rozhodně převažují, dokázal bych si představit pokračování – 75 %
INSIDE
Stejně jako předchozí dílko Limbo je i Inside povedenou, miloučkou a atmosférickou plošinovkou, která ač v nenáročném,minimalistickém prostředí bez vytuněných intro videí a našlapené grafiky, nabízí skvělou zábavu. Černobílý svět předkládá před putujícího hrdinu, kterého objevíme v pustém černočerném lese jak v jedné z povedených epizod X.files, jak je nucen prchat před podivnými týpky s dobrmany v patách. V dalších lokacích vymění přírodní scenérie především industriální prostředí.
V cestě mu opět stojí mimo těchto protivníků z masa a kostí překonávání mechanických či gravitačních překážek, častokrát je nucen povolat na pomoc ztracené, zprátelené duše a hráč musí používat své mozkové závity a správné načasování, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt. Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování ppodvinými vodními nymfami či třeba rozmašírování jakýmsi tektonickým třeskem, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.
Trochu jsem se obával, že stejně jako u Limba bude zakončení chabé a nevýrazné, což se víceméně naplnilo i díky velké bizarnosti v závěrečných levelech a otevřený konec víceméně nenadchnul, nicméně musím tedy vyzkoušet alternativní konec, který kolegové přispívající nadhodili, jinak spkojenost - délka je akorát a atmosféra nezaměnitelná a přesně podle mého gusta, celkově o fous povedenější Limba, víc takových počinů – 85 %
V cestě mu opět stojí mimo těchto protivníků z masa a kostí překonávání mechanických či gravitačních překážek, častokrát je nucen povolat na pomoc ztracené, zprátelené duše a hráč musí používat své mozkové závity a správné načasování, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt. Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování ppodvinými vodními nymfami či třeba rozmašírování jakýmsi tektonickým třeskem, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.
Trochu jsem se obával, že stejně jako u Limba bude zakončení chabé a nevýrazné, což se víceméně naplnilo i díky velké bizarnosti v závěrečných levelech a otevřený konec víceméně nenadchnul, nicméně musím tedy vyzkoušet alternativní konec, který kolegové přispívající nadhodili, jinak spkojenost - délka je akorát a atmosféra nezaměnitelná a přesně podle mého gusta, celkově o fous povedenější Limba, víc takových počinů – 85 %
Gears of War 3
Třetí dobrodůžo jednotky Delta a celého COGu, které se opět vrhá do bitvy s rasou Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens. Poslední bašta odporu Jacinto byla ve dvojce byla obětována a spláchnuta do hlubin a tentokrát se lidstva ubírá k ostrovu Vectres, kde se plánuje obroda lidské rasy.
Akce je stále přímočará a nekompromisní a její opravdu hodně – přibylo několik nových stvůreček, pár zbrání ( plamenomet třebas ), hlavní postavy mají potřebu tentokrát hodně si povídat, člověk se až místy ztrácel v tom, co řeší, jinak se jede v zajetých kolejí krytí se za vším možným a palbou za vším, co se kolem jen šustně. Víceméně se vše točí kolem Marcuse, ale v pár levelech byl hlavní postavou jiný osvalenec, což nebylo na škodu. Celkově mi přišlo, že obtížnost šla dolů a nepamatuju si, že bych někde dlouho opakoval bitky, a to ani v rámci bossů. Prostředí trochu zesvětlalo a už se jednotka neplouží jen tmavými tunely, za což jsem i rád, vizuálně je to na svou dobu pořád slušná podívaná, pěkná intra nebo vložená videa.
Těžko říct, jestli tento díl bude finálním vzhledem k zakočení, nicméně díky slušné zábavě a příběhu si myslím, že se nějakého toho prequelu, sequelu nebo spin-offu v rámci vyždímání značky ještě dočkám, ale pokud na něj narazím, půjdu do něj, i trojka byla solidní, lehce nadprůměrná zábava – 75 %
Akce je stále přímočará a nekompromisní a její opravdu hodně – přibylo několik nových stvůreček, pár zbrání ( plamenomet třebas ), hlavní postavy mají potřebu tentokrát hodně si povídat, člověk se až místy ztrácel v tom, co řeší, jinak se jede v zajetých kolejí krytí se za vším možným a palbou za vším, co se kolem jen šustně. Víceméně se vše točí kolem Marcuse, ale v pár levelech byl hlavní postavou jiný osvalenec, což nebylo na škodu. Celkově mi přišlo, že obtížnost šla dolů a nepamatuju si, že bych někde dlouho opakoval bitky, a to ani v rámci bossů. Prostředí trochu zesvětlalo a už se jednotka neplouží jen tmavými tunely, za což jsem i rád, vizuálně je to na svou dobu pořád slušná podívaná, pěkná intra nebo vložená videa.
Těžko říct, jestli tento díl bude finálním vzhledem k zakočení, nicméně díky slušné zábavě a příběhu si myslím, že se nějakého toho prequelu, sequelu nebo spin-offu v rámci vyždímání značky ještě dočkám, ale pokud na něj narazím, půjdu do něj, i trojka byla solidní, lehce nadprůměrná zábava – 75 %
Gears of War 4
Čtvrté dobrodůžo ságy se odehrává dekádu po událostech dílu předchozího, kdy byla za pomocí supertajné zbraně zničena jak rasa Lambent, zmutovaných to kříženců hmyzáků a homo sapiens tak všichni Locusťáci. Společenství uprchlíků vzniklé po vyhlášení stanného práva COGem postrádá proviant a další jiné věci, co se šiknou a snaží se štípnout co se dá.
V podzemí se zase něco začíná probouzet a hrdinou, který se postaví do čela bojovníků bude Fénix Junior ( J. D. ) společně se svou roštěnkou a pár dalšími osvalenci. Hra je opět rozdělěna do pěti aktů rozdělených na vlastní podlevely, v první třetině hrdinové posílají do křemíkového nebe umělou inteligenci, poté už většinou likvidují staré i nově přidané potvory. A že těch nových je hodně – z krvavých kokonů vyskakující zmutované Juvies, oběti polykající štír Snatcher, plivající pásovec, noví bossové včetně finálního písečníka. Přibyly i nějaké ty nové práskačky – Dropshot, Buzzkill – nicméně já se spokojil se starým dobrým Lancerem, sem tam pro zpestření jsem zkusil i ostatní arzenál. Novinkou je před chystajícími se vlnami útočníků rozmístit třebas těžké kulomety reagující na pohyb a s jejich pomocí si ulehčit průběh přestřelek.
Příběhově to není žádná hitparáda, bohužel se to víceméně smrsklo na záchranné mise, především třetí akt byl nekonenčný, neustále se jen rozrážely dveře v podzemním labyrintovém bludišti a sypaly se další a další hordy havěti. Obtižnost podobná jako ve trojce, málokdy jsem v lokacích zhebnul, někdy i díky pomoci ostatních členů komanda. U bossů to bylo těžší, ale za mě pořád reálně hratelné s pár sprostými slovíčky.
Vizuál je moc pěkný, nově přidané vichřice ve zpustošeným exteriérech byly povedené – po dohrání trojky jsem si říkal, že určitě nějaký ten spin-off či prequel nebo sequel přijde – uvidím jestli budu s Gears pokračovat, nabídka je velká, celkově to pořád vidím na nadprůměr – 75 %
V podzemí se zase něco začíná probouzet a hrdinou, který se postaví do čela bojovníků bude Fénix Junior ( J. D. ) společně se svou roštěnkou a pár dalšími osvalenci. Hra je opět rozdělěna do pěti aktů rozdělených na vlastní podlevely, v první třetině hrdinové posílají do křemíkového nebe umělou inteligenci, poté už většinou likvidují staré i nově přidané potvory. A že těch nových je hodně – z krvavých kokonů vyskakující zmutované Juvies, oběti polykající štír Snatcher, plivající pásovec, noví bossové včetně finálního písečníka. Přibyly i nějaké ty nové práskačky – Dropshot, Buzzkill – nicméně já se spokojil se starým dobrým Lancerem, sem tam pro zpestření jsem zkusil i ostatní arzenál. Novinkou je před chystajícími se vlnami útočníků rozmístit třebas těžké kulomety reagující na pohyb a s jejich pomocí si ulehčit průběh přestřelek.
Příběhově to není žádná hitparáda, bohužel se to víceméně smrsklo na záchranné mise, především třetí akt byl nekonenčný, neustále se jen rozrážely dveře v podzemním labyrintovém bludišti a sypaly se další a další hordy havěti. Obtižnost podobná jako ve trojce, málokdy jsem v lokacích zhebnul, někdy i díky pomoci ostatních členů komanda. U bossů to bylo těžší, ale za mě pořád reálně hratelné s pár sprostými slovíčky.
Vizuál je moc pěkný, nově přidané vichřice ve zpustošeným exteriérech byly povedené – po dohrání trojky jsem si říkal, že určitě nějaký ten spin-off či prequel nebo sequel přijde – uvidím jestli budu s Gears pokračovat, nabídka je velká, celkově to pořád vidím na nadprůměr – 75 %
Full Throttle Remastered
V první řadě musím říct, že fanouškem textových adventur rozhodně nejsem a pobíhání po lokacích, plkání a vyslýchání postav spojené se sběrem milionu předmětů a jejich častokrát nelogickým použitím či kombinacemi mně neskutečně otravovalo třeba naposledy v Tajemství Oslího ostrova. Po chválení Full Throttle jsem se rozhodl, že jim dám ještě další šanci a kupodivu to nebylo špatné.
Je to hlavně díky tomu, že se žádné velké bloudění nekoná, dialogů ve snesitelné míře, předmětů krapet a až na vetešníka s dárkovými předměty i questy celkem logické. Samozřejmě velkým kladem a zpestřením je specifické motorkářské prostředí, vedené hláškujícím drsňákem Benem, který rozplétá tajemství obklopující korporát Malcolma Corleyho, posledního to pořádného výrobce mašin.
Samotná hra není příliš rozsáhlá, což nevadilo, je víceméně přímočará s výborným dabingem, minihra v soutěsce v podobě soubojů s jezdci z klanu Chřestýšů v pohodě, ale ta v rámci demoličního derby zase vyloženě slabá, ovládání taky žádná sláva a často se mi stalo, že jsem přehlédnul šipku do jiné lokace – vrakoviště, Corley sídlo.
Pro fanoušky adventur je to nejspíš super věc, za mě povedený kousek v lepším průměru a pokud by bylo pokračování, šel bych do něj, remasterovaná verze nabídla o fous lepší vizuální zážitek, dávám - 70 %
Je to hlavně díky tomu, že se žádné velké bloudění nekoná, dialogů ve snesitelné míře, předmětů krapet a až na vetešníka s dárkovými předměty i questy celkem logické. Samozřejmě velkým kladem a zpestřením je specifické motorkářské prostředí, vedené hláškujícím drsňákem Benem, který rozplétá tajemství obklopující korporát Malcolma Corleyho, posledního to pořádného výrobce mašin.
Samotná hra není příliš rozsáhlá, což nevadilo, je víceméně přímočará s výborným dabingem, minihra v soutěsce v podobě soubojů s jezdci z klanu Chřestýšů v pohodě, ale ta v rámci demoličního derby zase vyloženě slabá, ovládání taky žádná sláva a často se mi stalo, že jsem přehlédnul šipku do jiné lokace – vrakoviště, Corley sídlo.
Pro fanoušky adventur je to nejspíš super věc, za mě povedený kousek v lepším průměru a pokud by bylo pokračování, šel bych do něj, remasterovaná verze nabídla o fous lepší vizuální zážitek, dávám - 70 %
Hitman
Přišel čas setkat se znovu s holohlavým Asasínem a v novém hávu přineslo studio IO Interactive další pokračování kontraktového zabijáka, Vizuálně je to pastva pro oči, většina lokací je krásně vykreslená se spoustou detailů jak exteriérových tak interiérových a ty rozsáhlejší lokace, jako třeba Italské Středomoří by zabraly spoustu herního času jen pro samotné kompletní prozkoumání.
Doufal jsem, že tento Hitman by mohl být vice příběhová hra, mezi jednotlivými lokacemi sice beží krátké vložené filmové sekvence popisující pozadí zakázkového prostředí, ale jinak je to běh a plížení mezi lokacemi, likvidace cílů různými způsoby a vrůzných převlecích, zahlazování stop v podobě ukrývání mrtvol nebo mazání kamerových záznamů, plnění výzev a hledání únikových cest – bez výzev a bonusových Escalation by hra spadla do stereotypu a celkově bych asi ohodnotil méně procenty.
Výbava zabijáka je pestrá od klasického lanka, přes pistoli s tlumičem, nůžky, páčidla, katany, jedů, výbušnin až k automatickým zbraním ve chvíli kdy se vynoří halda nepřátel a neměl jsem chuť opakovat level, tak jsem si stoupnul do koupelny a kosil jsem jednoho nakouknuvšího zvědavce za druhým, až jsem celou osádku lokace zlikvidoval ve stylu nezanechání živáčka/svědka To bohužel ale umožňuje inteligence a chování UI protivníků, která je místy jak po prodělání lobotomie, stejně jako chování NPC postav, které vyděsí i to, že 47mička chvilku v ruce drží plechovku Coly nebo nožík na dopisy – za mě to trochu sráží celkový dojem.
Nakonec jsem se dobře bavil a těším se na další díl, který předpokládám pojede v podobném stylu,, za mě v připadě prvního Hitmana rozhodně nadprůměrná záležitost – 80 %
Doufal jsem, že tento Hitman by mohl být vice příběhová hra, mezi jednotlivými lokacemi sice beží krátké vložené filmové sekvence popisující pozadí zakázkového prostředí, ale jinak je to běh a plížení mezi lokacemi, likvidace cílů různými způsoby a vrůzných převlecích, zahlazování stop v podobě ukrývání mrtvol nebo mazání kamerových záznamů, plnění výzev a hledání únikových cest – bez výzev a bonusových Escalation by hra spadla do stereotypu a celkově bych asi ohodnotil méně procenty.
Výbava zabijáka je pestrá od klasického lanka, přes pistoli s tlumičem, nůžky, páčidla, katany, jedů, výbušnin až k automatickým zbraním ve chvíli kdy se vynoří halda nepřátel a neměl jsem chuť opakovat level, tak jsem si stoupnul do koupelny a kosil jsem jednoho nakouknuvšího zvědavce za druhým, až jsem celou osádku lokace zlikvidoval ve stylu nezanechání živáčka/svědka To bohužel ale umožňuje inteligence a chování UI protivníků, která je místy jak po prodělání lobotomie, stejně jako chování NPC postav, které vyděsí i to, že 47mička chvilku v ruce drží plechovku Coly nebo nožík na dopisy – za mě to trochu sráží celkový dojem.
Nakonec jsem se dobře bavil a těším se na další díl, který předpokládám pojede v podobném stylu,, za mě v připadě prvního Hitmana rozhodně nadprůměrná záležitost – 80 %
Amnesia: The Dark Descent
Po dohrání Somy, jsem si poznačil do deníčku, že další hororově laděnou adventurou, kterou vyzkouším bude Amnesia – The Dark Ascent, v nabídce Game passu na Xbox byla k dospozici společně s Justine a Machine for Pigs. Laťku mám nastavenou díky Alien Isolation vysoko, očekávání jsem tedy v tomto případě neměl přehnaná a výsledné hodnocení mi vychází v oranžových číslech.
Lovecraftovsko – Barkerovsky ( při hraní jsem si několikrát vzpomněl na Undying ) laděný příběh hlavní postavy putující starým hradem, hledající důvod své přítomnosti v něm, čelící přízrakům bez možnosti postavit se jim, jen odkázaný na skrývání se před nimi. Postupným luštěním hádanek a sledováním indicií rozplétá pavučiny záhad a doplňuje temná místa své paměti.
Pozitivní bylo, že dávkování výskytu přízraků bylo rozumné, mně se dařilo se jim ve většině případů vyhýbat, ještě než mě úplně zmerčili – když se mi podařilo vklouznout za otevřené dvěře, nebo se schovat do výklenku za zdí, dal pokoj a oddupal rámusit jinam a často zmizel úplně. Oceňuju to, že když se uniknout nebo skrýt nezdaří nemusíte začínat znovu a můžete pokračovat většinou prakticky ze stejného místa. Graficky jsem čekal trochu větši zapracování na detailech, textury jsou slabší, nejvíc to vyniklo když se na mě duch sápal nebo při stmívačkách, zvuková stránka naopak povedená a sedí do prostředí.
Škoda, že vývojáři nezapracovali na survival stránce věci a prakticky nebyla možnost se přízraků zbavit vlastní snahou – někam je nalákat a zavřít, paralyzovat, takže co ze začátku může jednoho vylekat, postupem času ztrácí na intenzitě až prakticky vyprchá. Jinak ale jde o přímočarou záležitost, lokace nejsou nijam zvlášť rozlezlé, hádanky víceméně logické, zasekl jsem se prakticky jen s lávkami, ale jen proto, že jsem pořádně nezajistil ventil ve strojovně. Poslední větší výtku mám k závěru, který byl opravdu banální i přes tři alternativy a tím posunul moje hodnocení jen do lepšího nadprůměru – 75 %.
Lovecraftovsko – Barkerovsky ( při hraní jsem si několikrát vzpomněl na Undying ) laděný příběh hlavní postavy putující starým hradem, hledající důvod své přítomnosti v něm, čelící přízrakům bez možnosti postavit se jim, jen odkázaný na skrývání se před nimi. Postupným luštěním hádanek a sledováním indicií rozplétá pavučiny záhad a doplňuje temná místa své paměti.
Pozitivní bylo, že dávkování výskytu přízraků bylo rozumné, mně se dařilo se jim ve většině případů vyhýbat, ještě než mě úplně zmerčili – když se mi podařilo vklouznout za otevřené dvěře, nebo se schovat do výklenku za zdí, dal pokoj a oddupal rámusit jinam a často zmizel úplně. Oceňuju to, že když se uniknout nebo skrýt nezdaří nemusíte začínat znovu a můžete pokračovat většinou prakticky ze stejného místa. Graficky jsem čekal trochu větši zapracování na detailech, textury jsou slabší, nejvíc to vyniklo když se na mě duch sápal nebo při stmívačkách, zvuková stránka naopak povedená a sedí do prostředí.
Škoda, že vývojáři nezapracovali na survival stránce věci a prakticky nebyla možnost se přízraků zbavit vlastní snahou – někam je nalákat a zavřít, paralyzovat, takže co ze začátku může jednoho vylekat, postupem času ztrácí na intenzitě až prakticky vyprchá. Jinak ale jde o přímočarou záležitost, lokace nejsou nijam zvlášť rozlezlé, hádanky víceméně logické, zasekl jsem se prakticky jen s lávkami, ale jen proto, že jsem pořádně nezajistil ventil ve strojovně. Poslední větší výtku mám k závěru, který byl opravdu banální i přes tři alternativy a tím posunul moje hodnocení jen do lepšího nadprůměru – 75 %.
Amnesia: A Machine for Pigs
V rámci trojkusého balíčku Amnesia Collection pro Xbox Game pass zbýval poslední titul A Machine For Pigs a po povedených dvou dílech ( The Dark Descent a DLC Justine ) jsem se v očekávání vrhnul na pokoření. Procitl jsem společně s bohatým průmyslníkem Oswaldem Mandusem roce 1899, přesně na Silvestra ve Viktoriánském Londýně bobtnající průmyslovou revolucí s vědomím, že nějaký záhadný stroj ze zlých snů je v provozu. Po chvílích bloudění v osamoceném sídle nastupuje na cestu ve velké míře zpracovatelskou továrnou vedený hlasy svých dětí, tajemnými nahrávkami a deníkovými zápisky.
Bafajcí prvek přízraků z dílů prvního byl zde nahrazen bytostmi z masa a kostí, pašíci ale nevykukují na každém rohu a ani nejsou příliš útoční, spíš si za rohem cupitají do tmy nebo jsou vnímání v rámci podrážděného kvikotu a řičení na pozadí. Ve srovnání s jedničkou byly přidány venkovní prostředí - Londánské ulice nebo hřbitovní sekce, obecně lokace nabyly do větších rozměrů s povedenými detaily a opět sedící zvukovou stránkou ( dunící stroje, kvikot i hudební stránka ) a za mě rozhodně povedenějším príběhem včetně zakončení než v díle prvním.
Zásadní změnou je zrušení inventáře, takže víceméně odpadlo jakékoliv luštění hádanek které jsou přímočaré a jednoduché a zasekl jsem jen jednou v lokacii s potrubní poštou a distribucí jakýchsi cívek. S nulovým inventářem rovněž odpadla starost o světlo, lampa svítí jako o život, a nemusíte tím pádem hospodařit se sirkami a olejem a tentokrát i hlavní hrdina nepodléhá prostředí, neztrácí zdavý rozum a nenadělá si hned do kalhot, když zahlédne čuníka.
Ve výsledku hodnotím stejně jako díl první, pro a proti jsem popsal výše, v rámci žánru je to rozdhodně naprůměr a já si připisuju na seznam k budoucímu hraní další díly z edice Rebirth a The Bunker – 75 %
Bafajcí prvek přízraků z dílů prvního byl zde nahrazen bytostmi z masa a kostí, pašíci ale nevykukují na každém rohu a ani nejsou příliš útoční, spíš si za rohem cupitají do tmy nebo jsou vnímání v rámci podrážděného kvikotu a řičení na pozadí. Ve srovnání s jedničkou byly přidány venkovní prostředí - Londánské ulice nebo hřbitovní sekce, obecně lokace nabyly do větších rozměrů s povedenými detaily a opět sedící zvukovou stránkou ( dunící stroje, kvikot i hudební stránka ) a za mě rozhodně povedenějším príběhem včetně zakončení než v díle prvním.
Zásadní změnou je zrušení inventáře, takže víceméně odpadlo jakékoliv luštění hádanek které jsou přímočaré a jednoduché a zasekl jsem jen jednou v lokacii s potrubní poštou a distribucí jakýchsi cívek. S nulovým inventářem rovněž odpadla starost o světlo, lampa svítí jako o život, a nemusíte tím pádem hospodařit se sirkami a olejem a tentokrát i hlavní hrdina nepodléhá prostředí, neztrácí zdavý rozum a nenadělá si hned do kalhot, když zahlédne čuníka.
Ve výsledku hodnotím stejně jako díl první, pro a proti jsem popsal výše, v rámci žánru je to rozdhodně naprůměr a já si připisuju na seznam k budoucímu hraní další díly z edice Rebirth a The Bunker – 75 %
Gears 5
S pátým dílem série Gears mám v rámci hodnocení trocha problém, při srovnání se všemi předchozímí díly. Tentokrát je hlavní hrdinkou mladá bojovnice Kait Diaz a příběh prakticky navazuje na předchozí díl, což i samotná hra připomene úvodní animací. Kait získá tajemný náhrdelník od umírající matky a snaží se zjistit, co je zač, bohužel za klasické týpky Marcuse nebo Colea jsem si nezahrál, fungují jen jako spolubojovníci.
Graficky jeden nemůže vytýkat vcelku nic, hra jede plynule a je plná detailů prostředí. Inteligence protivníků trochu od stoupla i přesto, že nepřátelé a typy zbraní jsou v duchu Gears oOf War 4. Bojuje se proti nové rase Locustů The Swarm, ale pořád to jsou ti tradiční velicí a po krvi toužící mutanti. Novinky z arzenálu představují například Cryo zbraň, která chrlí ledový proud či Lancer GL, menší pistoli Talon, či nové granáty. Dobrým pomocníkem je ti tu i létající robot Jack ( dá se postupem času upgradovat ), který pomůže se proti nepřátelům zneviditelnit a dokonce na povel nosí zbraně jako hodný hafan.
Největším mínusem pro mě byl příběh, který mě vůbec nebral, častokrát zdlouhavé putování zasněženou nebo písečnou krajinou, kde nebylo ani živáčka mě taky nijak zvlášť nenadchlo, tentokrát hodnotím jen v rámci velmi slušného průměru - 70 %
Graficky jeden nemůže vytýkat vcelku nic, hra jede plynule a je plná detailů prostředí. Inteligence protivníků trochu od stoupla i přesto, že nepřátelé a typy zbraní jsou v duchu Gears oOf War 4. Bojuje se proti nové rase Locustů The Swarm, ale pořád to jsou ti tradiční velicí a po krvi toužící mutanti. Novinky z arzenálu představují například Cryo zbraň, která chrlí ledový proud či Lancer GL, menší pistoli Talon, či nové granáty. Dobrým pomocníkem je ti tu i létající robot Jack ( dá se postupem času upgradovat ), který pomůže se proti nepřátelům zneviditelnit a dokonce na povel nosí zbraně jako hodný hafan.
Největším mínusem pro mě byl příběh, který mě vůbec nebral, častokrát zdlouhavé putování zasněženou nebo písečnou krajinou, kde nebylo ani živáčka mě taky nijak zvlášť nenadchlo, tentokrát hodnotím jen v rámci velmi slušného průměru - 70 %
Amnesia: The Bunker
Čtvrtý díl série Amnesia ( i když v tomto případě se jedná o jakési rozšíření podobně jako Justine, i když rozsáhlejší ) byl mnou rozhodně očekáván s napětím. Anotace lákala na přitažlivý scénář francouzského vojáka Henriho Clémenta, který po zranění v zákopech upadne do bezvědomí a následně se probudí v ponurém prostředí opuštěného vojenského bunkru, ve kterém je mimo jiné i tajemná podzemní šachta ze starých Římských dob.
Samo sebou tak úplně opuštěný není, protože po krátkém čase zkoumání narazí za pomocí indicií na to, že přítomná bude také jakási tajemná fotosenzitivní potvora, která se po celou dobu hry bude snažit vojáčka dostat na spárů. Aby vojín přežil v slabě osvětlené základně přežil, musí udržovat v chodu generátor což znamená dolívat kanystry benzínů a rychle zkoumat ztemnělé chodby a místnosti, protože jakmile generátor přestane rachotit, lovecká sezóna začíná. Chabá ruční svítilna se musí manuálně natahovat a rychle se “vybíjí“ včetně rámusu, který u toho vydává, a to milého chrčícího a vrčícího krasavce přitahuje jak slepici na flus.
Naštěstí jsou k dispozici místnosti, které jsou stabilně osvětlené s truhlami, kam se dají odkládat předměty - co se týče zbraní, sice je k dispozici revolver, ale ten slouží spíš jako nástroj k “odemykání“ zámků, než jako prostředek obrany. K lepšímu hodnocení chybí lepší příběh, proměnlivější prostředí a větší rozsah, chválím ale nápad s generátory a obecně působivě navozený pocit všudepřítomného děsu se povedly – 70 %
Samo sebou tak úplně opuštěný není, protože po krátkém čase zkoumání narazí za pomocí indicií na to, že přítomná bude také jakási tajemná fotosenzitivní potvora, která se po celou dobu hry bude snažit vojáčka dostat na spárů. Aby vojín přežil v slabě osvětlené základně přežil, musí udržovat v chodu generátor což znamená dolívat kanystry benzínů a rychle zkoumat ztemnělé chodby a místnosti, protože jakmile generátor přestane rachotit, lovecká sezóna začíná. Chabá ruční svítilna se musí manuálně natahovat a rychle se “vybíjí“ včetně rámusu, který u toho vydává, a to milého chrčícího a vrčícího krasavce přitahuje jak slepici na flus.
Naštěstí jsou k dispozici místnosti, které jsou stabilně osvětlené s truhlami, kam se dají odkládat předměty - co se týče zbraní, sice je k dispozici revolver, ale ten slouží spíš jako nástroj k “odemykání“ zámků, než jako prostředek obrany. K lepšímu hodnocení chybí lepší příběh, proměnlivější prostředí a větší rozsah, chválím ale nápad s generátory a obecně působivě navozený pocit všudepřítomného děsu se povedly – 70 %
Metro: Last Light Redux
ActualPigeon5
K sérii Metro jsem se napřed dostal přes knížky od Glukhovského, první díl mě bavil hodně, další už méně. Později jsem začal dohánět i herní sérii a první dva díly považuju za mistrovská díla, třetí otevřený už tolik ne, ale i ten jsem si užil.
Last Light Redux jsem si teď na začátku roku projel po druhé a potom na dosbírání achievementů i potřetí. Až v průběhu hraní jsem zjistil, že se hodí i do herní výzvy za rok 2025, konkrétně do HC varianty desáté výzvy (vrak letadla).
Hra navazuje na "špatný" konec jedničky kdy Arťom odpálí bomby na černé . Děj se točí kolem zlobivé komunistické stanice a malého přeživšího černého. Souhlasím se starším komentářem zde na databázi, že druhý díl je mnohem víc zaměřený na tišší stealth postup, který mi vyhovuje ve většině her od Assasins Creed až po Sniper Elite a snažím se ho maximálně využívat až do okamžiku než pravidelně selže. Až selže tak může Arťom vyváznout pomocí širokého arzenálu zbraní od klasik jako kalach, revolver, brokovnice až po různé kulometobrokovnice s dlouhým nábojovým pásem nebo puškovzduchovky, které je potřeba před střelbou napumpovat, aby fungovaly. Lidští nepřátelé jsou až moc vnímaví a vidí vás i když by asi neměli, mutanti naopak kolem zmateně pobíhali místo, aby ve stádu zaútočili.
Metro má krásnou východoevropskou atmosféru, která vynahrazuje ne úplně top grafiku, v každé misi, kde procházíme nějakou obydlenou stanicí z každého NPC dialogu kape deprese a zmar života v podzemí.
Jediný menší problém se sérií mám v jejím systému dobrý/špatný konec, kterého se dosahuje sbíráním morálních bodů, ale není jasné kolik jich v průběhu lze získat a kolik jich je potřeba na dobrý konec. Morální body se získávají za poslech dialogů mezi NPC charaktery, při objevování skrytých míst v lokacích typicky s nějakým flashbackem a hlavně asi snahou o zabití co nejmenšího počtu nepřátel, což mi ke střílečce úplně nesedí. Takže když jsem ho nedokázal sám dosáhnout, tak třetí průchod jsem jistil návodem z youtube.
Jinak ale s druhým Metrem žádný problém nemám a snad se dočkáme nějakého nového dílu, který ideálně nebude pouze pro VR a po trojce se vrátí ke kratšímu kompaktnějšímu "tunelovějšímu" gameplayi.
Herní výzva HC varianta 2.kategorie Crash
6."platina" roku 2025, 74. celkově
Last Light Redux jsem si teď na začátku roku projel po druhé a potom na dosbírání achievementů i potřetí. Až v průběhu hraní jsem zjistil, že se hodí i do herní výzvy za rok 2025, konkrétně do HC varianty desáté výzvy (vrak letadla).
Hra navazuje na "špatný" konec jedničky kdy Arťom odpálí bomby na černé . Děj se točí kolem zlobivé komunistické stanice a malého přeživšího černého. Souhlasím se starším komentářem zde na databázi, že druhý díl je mnohem víc zaměřený na tišší stealth postup, který mi vyhovuje ve většině her od Assasins Creed až po Sniper Elite a snažím se ho maximálně využívat až do okamžiku než pravidelně selže. Až selže tak může Arťom vyváznout pomocí širokého arzenálu zbraní od klasik jako kalach, revolver, brokovnice až po různé kulometobrokovnice s dlouhým nábojovým pásem nebo puškovzduchovky, které je potřeba před střelbou napumpovat, aby fungovaly. Lidští nepřátelé jsou až moc vnímaví a vidí vás i když by asi neměli, mutanti naopak kolem zmateně pobíhali místo, aby ve stádu zaútočili.
Metro má krásnou východoevropskou atmosféru, která vynahrazuje ne úplně top grafiku, v každé misi, kde procházíme nějakou obydlenou stanicí z každého NPC dialogu kape deprese a zmar života v podzemí.
Jediný menší problém se sérií mám v jejím systému dobrý/špatný konec, kterého se dosahuje sbíráním morálních bodů, ale není jasné kolik jich v průběhu lze získat a kolik jich je potřeba na dobrý konec. Morální body se získávají za poslech dialogů mezi NPC charaktery, při objevování skrytých míst v lokacích typicky s nějakým flashbackem a hlavně asi snahou o zabití co nejmenšího počtu nepřátel, což mi ke střílečce úplně nesedí. Takže když jsem ho nedokázal sám dosáhnout, tak třetí průchod jsem jistil návodem z youtube.
Jinak ale s druhým Metrem žádný problém nemám a snad se dočkáme nějakého nového dílu, který ideálně nebude pouze pro VR a po trojce se vrátí ke kratšímu kompaktnějšímu "tunelovějšímu" gameplayi.
Herní výzva HC varianta 2.kategorie Crash
6."platina" roku 2025, 74. celkově
Mafia III
gamathaHra je šedivý podprůměr.
Příbeh
Hlavní charakter je nezajímavý, jeho vyprávění nemělo pro mě žádnou logickou návaznost. Schématickost misí se přenesla i do toho, že vás děj postupně prestal zajímat.
Hraní
První momenty nejsou vůbec negativní, ale po pár hodinách se dostaví takové nedostatky a opakovaní, že vydrží jen velice otrlý hráč. Jde jen o ježdění sem a tam. Občas si zastřílite. Na takovou značku je to velké zklamání.
Příbeh
Hlavní charakter je nezajímavý, jeho vyprávění nemělo pro mě žádnou logickou návaznost. Schématickost misí se přenesla i do toho, že vás děj postupně prestal zajímat.
Hraní
První momenty nejsou vůbec negativní, ale po pár hodinách se dostaví takové nedostatky a opakovaní, že vydrží jen velice otrlý hráč. Jde jen o ježdění sem a tam. Občas si zastřílite. Na takovou značku je to velké zklamání.
Pro: prostředí
Proti: slabý děj, monotónost misí, hratelnost, plochost postav, množství bugů
NHL 21
Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného ledového šílenství proběhlo jářku před 16-ti u série 2004. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu draftů a kupodivu náš Jarouš stále honí gumu, ale nemůžu říct, že by se vývoj od té doby k přebalu s vousatým bohatýrem Ovechkinem posunul do závratných výšin.
Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, určitě se mi líbil mód střídání, přirozené pohyby hráčů, hodnocení střídání ve smyslu obdržených bodů za hity, bloky a samozřejmě kanadské bodíky, trenérské výzvy a rozhovory s vybraným jedincem, nicméně pořád se dají góly dávat poměrně lehce ( s vyjímou střely s nápřahem, kdy jsem měl úspěšnost tak 2 % ), protože one-timer je jistota a při současné nejpopulárnější střele švihem je úspěšnost při dobrém zamíření docela slušená a tak jsem poměrně jednoduše vyhrál v první sezóně co se dalo - Calder, Art Ross, Maurice Richard, Conn Smythe a Stanley cup samotný.
Pak jsem zkusil pár zápasů jako gólman, ale tady jsem moc neuspěl, brankář má propracované pohyby, ale nedařilo se mi efektivně eliminovat útočníky- pověsit tam místo mě pytel brambor za břevno a rozhoupat, výsledek by byl stejný .-). Bránit se ale moc úspěšně nedalo, pokud se mi nepodařilo někoho trefit slušným bodycheckem, tak při snaze o vypíchnutí puku jsem většinou skončil s podražením za 2 minuty.
Co se týče NHL-Trees, je to poměrně zábavná záležitost v oblíbené variantě 3na3, kdy můžete hitovat ostošest a snažíte se přehrávat soupeře i v podobě zamaskovaných zvířat v erbech týmů. Co se týká mezinárodního okénka, jediné zastoupení je Champions league, žádné turnaje pod národní vlajkou, což je škoda, protože hnedle bych tam vrazil o pár procent víc, protože jakmile jednou vyhrajete, zábava je možná snad jen v soubojích on-line - 70 %
Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, určitě se mi líbil mód střídání, přirozené pohyby hráčů, hodnocení střídání ve smyslu obdržených bodů za hity, bloky a samozřejmě kanadské bodíky, trenérské výzvy a rozhovory s vybraným jedincem, nicméně pořád se dají góly dávat poměrně lehce ( s vyjímou střely s nápřahem, kdy jsem měl úspěšnost tak 2 % ), protože one-timer je jistota a při současné nejpopulárnější střele švihem je úspěšnost při dobrém zamíření docela slušená a tak jsem poměrně jednoduše vyhrál v první sezóně co se dalo - Calder, Art Ross, Maurice Richard, Conn Smythe a Stanley cup samotný.
Pak jsem zkusil pár zápasů jako gólman, ale tady jsem moc neuspěl, brankář má propracované pohyby, ale nedařilo se mi efektivně eliminovat útočníky- pověsit tam místo mě pytel brambor za břevno a rozhoupat, výsledek by byl stejný .-). Bránit se ale moc úspěšně nedalo, pokud se mi nepodařilo někoho trefit slušným bodycheckem, tak při snaze o vypíchnutí puku jsem většinou skončil s podražením za 2 minuty.
Co se týče NHL-Trees, je to poměrně zábavná záležitost v oblíbené variantě 3na3, kdy můžete hitovat ostošest a snažíte se přehrávat soupeře i v podobě zamaskovaných zvířat v erbech týmů. Co se týká mezinárodního okénka, jediné zastoupení je Champions league, žádné turnaje pod národní vlajkou, což je škoda, protože hnedle bych tam vrazil o pár procent víc, protože jakmile jednou vyhrajete, zábava je možná snad jen v soubojích on-line - 70 %
The Walking Dead: Season Two - Episode 5: No Going Back
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.
Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.
Poslední epizoda se věnuje hlavně zbývajícím postávám, stejně jako v předchozí epizodě se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, plká se a sledujete měnící se screeny. Častokrát jsou možnosti rozhodnutí prachmizerné a podobné. Kenny neustále vybuchuje a chudina holka už neví jak by ho uklidnila. Smečka postupně řídně, novorozeně podle mě nebylo dobrým nápadem, stejně jako vložit veškeré rozhodování za grupu na Clem - závěrečnou volbu jsem očekával, tak se uvidí, co mě bude čekat v další sezóně - celkově cítím, že první sezóna mě bavila víc, v této druhé šla kvalita postupně dolů - 70 %
Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.
Poslední epizoda se věnuje hlavně zbývajícím postávám, stejně jako v předchozí epizodě se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, plká se a sledujete měnící se screeny. Častokrát jsou možnosti rozhodnutí prachmizerné a podobné. Kenny neustále vybuchuje a chudina holka už neví jak by ho uklidnila. Smečka postupně řídně, novorozeně podle mě nebylo dobrým nápadem, stejně jako vložit veškeré rozhodování za grupu na Clem - závěrečnou volbu jsem očekával, tak se uvidí, co mě bude čekat v další sezóně - celkově cítím, že první sezóna mě bavila víc, v této druhé šla kvalita postupně dolů - 70 %
Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)
-
Baldur's Gate II:…
+30
Baldur's Gate II: Shadows of Amn
Napsal Vivaldi, 14 dní
Ok, toto bude celkom zaujímavé. Ako človek ohodnotí hru, ktorú považuje za absolútne… -
The Last of Us…
+22
The Last of Us Part II
Napsal Chuck, 16 dní
Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us… -
Blue Prince
+22
Napsal Flowerpot, 20 dní
V Borgesovej poviedke Zahir je titulný predmet objektom, ktorý môže nabrať ľubovoľnú… -
Atomfall
+20
Napsal ad142, 16 dní
Atomfall začína klasicky, teda podobne ako množstvo iných videohier. Zobudíte sa bez pamäti,… -
Clair Obscur:…
+20
Clair Obscur: Expedition 33
Napsal jones1240, 18 dní
Nejsem určitě jediný, koho doslova uhranuly první ukázky debutové hry studia Sandfall,… -
Croc: Legend of…
+20
Croc: Legend of the Gobbos
Napsala raisen, 7 dní
Remaster oblíbené plošinovky z 90. let měl původně vyjít už na konci roku 2024, ale… -
Vivat Slovakia
+18
Napsal Ross, 14 dní
Herní výzva č. 5 - Zase práce! Jak jenom začít? Skvělý příběh v nedokonalé hře?… -
Return to Monkey…
+18
Return to Monkey Island
Napsal Red, 16 dní
Monkey Island jsem v době vydání nehrál. Jako správný adventurista jsem si nakonec doplnil… -
Brány Skeldalu
+17
Napsal styeer, 2 dny
Hráno poprvé v roce 2025 a spokojenost. Hra teď vyšla na steamu, tak jsem to zkusil a… -
Metaphor:…
+16
Metaphor: ReFantazio
Napsal Stapu, 18 dní
Společnost Atlus mám nejvíce spjatou s jejich tvorbou na PS2, kdy se jim podařilo vytvořit…
Pro: grafika, atmosféra
Proti: hratelnost postupně upadá