Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
The Last of Us Part II
The Last of Us Part II
89

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5
Napsat vlastní komentář
jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 85
Druhé dobrodružství Ellie se odehrává několik let po prvním. Všichni hrdinové jsou tak starší než při posledním setkání a zdá se, že jejich další náročná životní etapa začíná po období klidu. Díky několika ohlédnutím máme možnost zjistit něco o jejich životě v tomto mezidobí. To hlavní, co přináší druhý díl je příběh a s ním spojené nové emoce a výzvy. Opět se dostáváte do situací ve kterých bych raději nebyl, myslím v reálu. Některé výrazné a náročné části proběhnou samovolně v cutscéně, ale něco je nutné odehrát. Příběh a jeho vyznění je rozhodně silnou stránkou, ačkoliv nejsem tak nekriticky nadšen jako někteří. První díl je v tomto podle mého o něco lepší.

Hratelnost je v zásadě stále stejná a nejvíce opět chválím plížení a boj na blízko. Svět je na několika místech otevřenější, což je také fajn. Part II je také výrazně delší a ne vždy je to ku prospěchu věci. Ubrat pár hodin by zážitku rozhodně prospělo, takhle jsou některé části zbytečně rozbředlé. Grafika a technické zpracování celkově je zase o něco dál a některé scenérie přímo vybízejí ke kochání se. K tomu výrazně napomáhá opět excelentní hudba. PC verze běžela bez problémů a to včetně ovládání na klávesnici a myši. Ve výsledku bych hodnotil o něco níže než jedničku, ale pět procent je moc, takže nechávám nakonec stejné.
+14
GameEsGameEs
Dohráno
  • PS5 85
Uffff no hodně se ve mně pere to hodnocení, ještě ve dvou třetinách hry jsem asi byl někde na 95%. Ale k tomu až dál.
V průběhu hraní se na tom jen těžko hledalo něco negativního. Tahle hra je technologicky a vizuálně jedna z nejlepších, co jsem kdy viděl. Vypadá a hraje se líp, než většina her, které vznikají i letos. Je to zážitek s perfektním soubojovým systémem, obrovskou výpravou, skvělými hereckými výkony, zajímavými vedlejšími postavami.

Problém mám ale s příběhem. A to jsem teda do hry šel s velmi otevřenou myslí a byl jsem si docela jistý, že ten hate co se na hru snesl se mě týkat nebude a já budu ten co tam bude určitě každý rozhodnutí autorů podporovat. Hate k tomu žádný necítím, ale spíš z celkovýho vyznění hry cítím úplný prázdno. Bez nějakých větších spoilerů - první dejme tomu půlka až dvě třetiny hry jsou za mě úplně v pohodě, tam mi vůbec nevadí věci, co se tam stanou a postavy, za který hrajeme. Problém mám se závěrem, což je složitý udělat bez spoilerů, takže jen pro ty, co už to hráli: Jsem naprosto v pohodě s tím, že dobrou třetinu hry hrajeme za Abby, byla to zajímavá část hry, objevilo se tam několik fakt zajímavých postav a bylo zajímavý vidět celou skupinu WLF. Co mě sere, že až se teda úplně zlomená Ellie dostane potom, co tam teda jen tak tak přežije souboj s Abby - do kterýho sem se taky musel nutit, protože prostě to, že sem viděl příběh Abby ve mně rozhodně nezanechalo to, že bych měl chuť s ní teď jít zlikvidovat Ellie - do spokojenýho místa na tu farmu - a kde jsem si říkal, no bylo to docela krutý, ale aspoň mají svoje happily ever after a jsem s tím vlastně spokojenej. - Tak po tomhle se vydá kvůli jedný noční můře - který bohužel určitě bude mít do konce života ať už Abby žije nebo ne - tak vyrazí na křížovou výpravu, která stejně skončí tím, že v podstatě naopak zachrání Abby, nechá ji jít a my se musíme dívat na úplně zničenou naši oblíbenou postavu, která skončí nešťastná a úplně sama. Zkrátka přijde mi to debilní a u mě to zůstalo nepochopeno.

No nepsal se mi ten komentář vůbec dobře a myslel jsem si, že se tu budu na několika tisících znacích rozplývat a v podstatě bych z většiny hry i mohl. Ty herní mechaniky, zážitek ze soubojů, perfektní cutscény na úrovni hollywoodskejch filmů, to tam všechno je a dívá se na to a hraje se to skvěle.. Ale i když jsem si nechal pár dní na to, aby se mi vyřešení příběhu Ellie trochu rozleželo, pořád cítím pachuť a bohužel na rozdíl od jedničky si nemyslím, že si dvojku dám někdy znovu, protože to zkrátka prožít znovu nechci, na druhou stranu tomu dát míň asi nemůžu, protože prvních 20 hodin jsem se naprosto královsky bavil.

Pro: vizuální zpracování, hudba, zvuky, postavy, herní mechaniky, prostředí

Proti: pro mě neakceptovatelný vyznění příběhu, negativní emoce z dohrání hry

+13
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 100
Vzpomínám si, jak jsem si před pár lety při pohledu na hlavní postavy v The Last of Us vytvořil představu, že tato hra je jednou z mnoha vyvražďovaček typu Left 4 Dead a podobných kousků. A vzhledem k tomu, že konzoli nevlastním, v klidu jsem hru přešel a o něco více zpozorněl až po jejím vydání na PC. Poté, co jsem pak jedničku vyzkoušel, jsem poznal, jak hluboce jsem se ve svojí představě mýlil.

Ano, souboj o přežití s nakaženými může chvílemi zmíněné hry připomínat, ale vývojem příběhu a jeho zvraty, kde o přežití hráč bojuje i s nepřáteli lidskými a neméně zákeřnými, jsem měl pocit, že vstupuji do úplně jiného titulu. A pokud jsem zmínil příběh, tak jednoznačně s jasným záměrem jej vyzdvihnout, a to co nejvíce vysoko. Protože jestli jsem něco během hraní vnímal na maximum, příběh jím rozhodně byl. Neřekl bych, že jednička v něm pokulhávala, to ani náhodou, ale u dvojky jsem jej hltal, až jsem se sám divil, jak tak mocně na mne může působit. Důvodem byly dialogy, které jsem sledoval s takovým nadšením, že jsem si velmi často připadal, že tady snad již ani nejde tolik o hru, jako o film. Proč? Tvůrcům se v nich totiž podařilo téměř s dokonalostí ztvárnit bezmoc, stres, zoufalství a myslím, že bych ve výčtu emocí postav mohl i dále pokračovat.

Pokud jde o gameplay, ani tady hra nezůstává pozadu a jakožto velký fanda stealth postupu jsem si tento styl užíval opravdu naplno. Netvrdím, že jsem se přímému boji s jakýmkoliv druhem nepřátel zbaběle vyhýbal, ale mně obzvlášť v takovémto titulu přišel tajný postup napínavější a z hlediska atmosféry působivější, zvlášť když jsem pak při něm měl možnost pravidelně sledovat, jak relativně křehká dívenka s notnou dávkou nenávisti i brutálnosti chladivou čepelí eliminuje všechny nebezpečné nepřátele. Když už se ale člověk s úmyslem nebo bez dostane do souboje s nepřítelem, musí mít v závislosti na použité zbrani opravdu přesnou trefu, jelikož munice není na rozdávání a můžete vzít jed na to, že nepřátelé, jejichž je vždy drtivá přesila, si vás velice rychle najdou a zběsilý útěk není vždy jednoznačným triumfem, jak souboj zdárně přežít.

A negativa? Popravdě jich nacházím jen nepatrné minimum a říkám si, zda-li vlastně stojí za zmínku, ale budiž. Trochu mi občas vadilo, že nevím o dosažení checkpointu, ale vzhledem k tomu, že podle toho, jak jsem vypozoroval, se aktivují relativně často a jednoznačně po úspěšně zvládnutém souboji, jsem si na tento zdánlivý neduh zvykl, nehledě na to, že vývojáři hry to takto mají v každém titulu, který jsem od nich hrál.

Co dodat? Dlouho jsem váhal, jak vlastně Part II ohodnotit, když mu vlastně podle svých předchozích slov téměř nic nevytýkám. Pravda, jednu zásadní výtku přece jen mám. Jeho herní doba je poměrně dlouhá a pokud si hru někdo užije tak jako já, bude mít pocit takový, že na její celkovou kvalitu je vlastně až příliš krátká. A tím se hry ohodnocené plným počtem vyznačují....no ne?

Pro: příběh, postavy, atmosféra, hraní za dvě postavy, stealth postup

+23
benzinkanalevobenzinkanalevo
Dohráno
  • PS5 95
První díl je pro mě pravděpodobně nejlepší hrou vůbec. Nemohl jsem být zvědavější, co nabídne ten druhý. Vyhlídky byly velké. Zvlášť po diskutabilním závěru v díle prvním.

Druhý díl nás na počátku zavede do městečka, které se po trvající apokalypse snaží žít, budovat a tvořit nové hodnoty. Městečko není velké a lidé se v něm opět naučili bavit a radovat se z toho mála, co jim zbylo. Za opevněním totiž čeká pořád ten hrozivý svět, do kterého se chtě nechtě opět brzy podíváme. Čas se posunul o 5 let, z Ellie je dospělá slečna a ostatní známí aktéři z dílu prvního zase o trochu víc zestárli. Vztah mezi Ellie a Joelem utrpěl vážné trhliny, ale to je to poslední, co k příběhu řeknu.

Technická stránka hry se dočkala zase mírného zlepšení. Ono totiž z Part 1 není moc co vylepšovat. Grafické zpracování je tak opět na fantastické úrovni, audiovizuál je opět další dominantou hry. Nic jiného se ale asi nečekalo. Potenciál TLOU byl obrovský a po prvním díle se na tomto nic nezměnilo. Ať se jedná o technickou stránku nebo tu příběhovou.

Hra nám opět nabídne skvostné pohledy na rozpadlá města, tísnivou atmosféru v interiérech a deprimující místa, kde nedýchá už roky nic jiného, než smrt. Zase se budeme snažit hledat věci, které se žánrem survival hororů souvisí nejvíce. Takže náboje, lékárničky, potřebné díly na výrobu dalších vylepšení atd atd. Možností je celá řada, co proti svým nepřátelům použijete. Co se týče nepřátel, je jich zase o trošku víc a autoři si zase o trochu víc pohráli s jejich vizuálem. Takže za mě krok dopředu správným směrem.

Prostředí je opět lineární a když můžou některé scenérie působit jako open world, faktem zůstává, že to tak není. Hra nás stále žene dopředu a odkrývá nám opět velice zajímavý příběh s několika skvělými zvraty. Herní doba se prodloužila a mně hra zabrala na vyšší obtížnost něco kolem 34 hodin. Pro mě jako velikého fanouška to i tak bylo málo :-)

Zatím se může zdát, že druhý díl nenabízí nic nového. Ano i ne. Je tady hlavně pokračování příběhu a také bonusový obsah po dohrání hry. Kromě zajímavého dokumentu o vývoji hry (s českými titulky) je zde také tzv. No return mód. Jakási survival mini hra, respektive tzv. roguelike zážitek se survival prvky , ve kterém v rámci několika úrovní navštívíte různé lokace. Zahrát si přitom budete moci za většinu postav z původní hry. Část postav, zbraní a vylepšení si však odemknete až samotným hraním. Je to rozhodně skvělý doplněk a fanouškům hry zase ukrojí další porci času.

Co vlastně TLOU Part II je. Revoluce rozhodně ne, evoluce ano. Pro fanoušky naprostá povinnost, pro ostatní asi povinnost taky :-) Zvlášť pokud jste milovníky tohoto žánru, jen těžko budete hledat lepší počin.

Pro: Vše z prvního dílu, bonusový obsah

Proti: Příběhové twisty nemusí sedět všem

+15
KattKatt
Dohráno
  • PS4 90
První díl Last of Us řadím mezi TOP 10 her, které jsem kdy hrála. Proto jsem se na pokračování těšila a hru jsem si pořizovala ihned při vydání. Bohužel jsem jí kvůli její brutální a depresivní nátuře nebyla toho času s měsíčním miminem schopná hrát. Mimino odrostlo, hormony se stabilizovaly a hlavně mě začala tlačit premiéra druhé řady seriálu, tak jsem na to vrhla znovu.

Samotná gameplay je dost podobná – boj střídá exploraci a sběr věcí pro crafting. AI lidských nepřátel je chytřejší, komunikují spolu a občas si taky vodí psy, kteří jdou po pachové stopě. Nerada jsem je zabíjela. Lidi nebo nakažené mi zabíjet nevadí, ale jakmile se jedná o zvířata, tak je problém. Ještě, že to nebyly cvičené kočky. To bych to nikdy nedohrála. Nakažení jsou pořád stejně hloupí, ale přibylo pár jejich nových variací. Molotovy na clickery fungují stále spolehlivě. 

Vizuál a ozvučení je super, z PS4 to ždíme její maximum. Prvotní loading sice chvilku trvá, ale přechody mezi lokacemi nebo filmečky běží normální rychlostí. 

Příběh je smutnej. Brutální. Syrovej a surovej. O pomstě. Jak je koncept odplaty zub za zub, v tomto případě tátu za tátu, špatnej a vede ultimátně akorát k sebe zničení. Z logiky věci Ellie chodí většinu času sama a je nasraná. Což mě moc nebavilo. Kosí desítky nepřátel jak na běžícím pásu, ale zároveň se postup Seattlem vleče jako pracovní tejden. Její příběhová linka je zbytečně natažená, lokace jsou příliš velké a nepřátelé nahuštění. Linka s Abby mně paradoxně bavila víc. Na začátku jsem jí samozřejmě nesnášela, ale postupně jsem si k ní našla cestu. Třeba takový návrat do akvária byl úžasně vypointovaný moment.  

Motivace Ellie pokračovat v pomstě po několika měsících, kdy s Dinou na farmě vychovávají dítě, je úplně mimo. Nevěřim, nežeru a argument „Nemůžu spát, ani jíst.“ není v mých očích dostatečně opodstatněný.  Snad svojí closure našla, já mám martyrium z krku a těším se na seriál. 

Pro: Atmosféra, postavy, scénář, audiovizuál - prostě vše, v čemž exceloval i první díl

Proti: Až moc depky, smrti, násilí, nepřátel a natahovaný příběh, Ellie hlásí malo punů, otravná sekvence se sniperem

+18
AvatharAvathar
Dohráno
  • PS5 100
Po mojom nadšení z jednotky som od dvojky očakával veľa a presne to som aj dostal. Dalo by sa argumentovať, že je to po hernej stránke veľmi podobné ako prvý diel (akurát obohatené o pár nových, skôr kozmetických, prvkov), ale mne to vôbec neprekážalo. Po audiovizuálnej stránke ide opäť o špičku a hra sa celkovo výborne hrá.

Možno ide len o môj dojem, ale mal som pocit, že hra je o niečo náročnejšia (na normal). V jednotke sa mi málokedy stalo, že som nemal vôbec žiadnu muníciu, tu párkrát hej. Čo bolo super, lebo som musel improvizovať a skúsiť nepriateľov zdolať inak. Vlastne ma celkom láka zahrať si The Last of Us 2 na ťažšej obtiažnosti.

Príbeh je temnejší, drsnejší, dojemnejší a vôbec komplexnejší. Tvorcovia sa nebáli viacerých riskantných krokov a rozhodnutí, ktorými síce možno viacerých nahnevali, ale pokiaľ sa nad tým človek zamyslí, tak príbeh dáva dokonalý zmysel. Každý čin má svoje následky a nikto nie je svätý, obzvlášť vo svete, v ktorom sa hra odohráva. A bolo výborné, že nám to tvorcovia dali patrične pocítiť.

Spočiatku som bol trochu v rozpakoch, keď som začal hrať za Abby. Prišlo mi, že to narušilo tempo rozprávania. Ako sa ale neskôr ukázalo, išlo o premyslený plán tvorcov a v závere do seba všetko zaklaplo. Abby je okrem toho veľmi dobre napísaná a zahraná a aby som bol úprimný: fandil som jej viac ako Ellie.  

Jej priateľstvo s Levom, jej odhodlanie chrániť ho aj pred vlastnými. (pri jej "You're my people!" sa mi od dojatia zarosili oči.) Bola mi skrátka sympatická a jej časť bola pre mňa vrcholom hry. Nehovoriac už o tom, že mala uveriteľné motivácie. To je vlastne veľká sila sequelu. Veľmi hodnoverne a civilne napísané postavy, ktoré sa hráčovi zaryjú do hlavy, vrátane citlivo vykreslených vzťahov medzi nimi. Hra ma dokázala až do konca držať v napätí, ako príbeh skončí a hoci záver bol trochu odhadnuteľný, aj tak ma dojal. Výborná práca a pre mňa jeden z najsilnejších herných zážitkov.

Ako menšiu výhradu vidím len trochu otravné "záchrany na poslednú chvíľu". Postava sa dostane do neriešiteľnej situácie a potom sa objaví starý kamoš, ktorý šiel náhodou okolo a v poslednej sekunde zasiahne. Jasné, nie je to nič nové a používa sa to dodnes aj vo filmoch, len tu toho bolo trošku veľa. Po čase to tak pôsobí až príliš strojene.

Pro: grafika, príbeh, postavy a ich vzájomné vzťahy, atmosféra

Proti: nič podstatné

+13
NixNix
Dohráno
  • PS4 100
  • PS5 100
Občas člověk žasne nad tím, co nemá okomentovanýho. Kolik zásadních titulů a jelikož opakování je matka moudrosti, tak jsem tenhle drsný počin rovnou zapl na PS5 abych si ho užil ve vší parádě.

Musím hned na začátek říct, že určitě neřeknu nic, co by jste nevěděli, takže pokud ještě hledáte nějaký další důvody, proč si to zahrát, tak nehledejte a jděte rovnou na věc.

Jedna věc je ale zásadní. A to násilí. Nejen, že v týhle hře je ho hodně, ale jakým způsobem je tu prezentováno, to dlouho tady nebylo. Je to masakr. A pokud si myslíte, že v nějaké části hry začne vše upadat a být růžové, tak jste na omylu. Svět Last of us se s nikým nemazlí a pokud vás takové věci pohoršují, tak hodně štěstí.

Nemá se ani cenu bavit o kontroverzním okamžiku, který otřásl herní komunitou v době vydání. Prostě tu tenhle okamžik je a nikdo s tím nic neudělá a jakým způsobem je prezentován, to je prostě paráda. Ta velká filmovost a vtáhnutí hráče do děje a kdy hltá každý okamžik, tak prostě poznáte, že hrajete něco víc.

Ale akorát bych opakoval superlativy z předešlých komentářů her od tohohle studia. Dycky, když zapnu hru od tohohle studia, tak je to prostě slast a ještě mne nezklamaly. A ani podruhý, co jsem hrál tuhle hru, jsem nebyl zklamán.

Dokonce nově hratelná postava mne opravdu bavila a člověk dokáže chápat všechny momenty ze všech stran a proto nemám co k tomu dodat.

Hratelností, grafikou, soundem a těmi detaily, kdy např. když umřete tak pohled Ellie, který je takový prázdný je opravdu drsný a vše je tu opravdu promyšleno do posledního detailu. A když už je tu propracováno i tohle, tak vám to řekne, že asi horko těžko se tu bude hledat nějaký další detail, který tu chybí.

A pokud tedy máte rádi drsný postapo svět a nevadí vám kontroverzní okamžiky a takové ty tyvole momenty, tak není čas ztrácet čas. Clickeři volají. Pro mne další srdcovka, ke který se budu rád vracet.

Pro: filmovost, postavy, násilí, i když je hra lineární tak dokáže opravdu bavit, nová postava, dialogy, promyšlený detaily, délka hry

Proti: občas opakující se vzorec plnění misí a s tím se váže i délka hry, že někdy to hře i trochu ubírá, někomu může vadit lieárnost, není další díl

+19
FrankHoriganFrankHorigan
  • PS4 100
Děsivý a vzhledem k fantastickému “filmovému” zpracování místy až nechutný postapo thriller. Míra detailů všeho v téhle hře je pozoruhodná.
Hodnotit samotný obsah je těžké, přetěžké. Už jen proto, že z každé věty bude koukat spoiler. Buďte si ale jistí, že náplní je tato hra opravdu revoluční, nic podobného jste určitě nikdy u televize nezažili. "Revoluční" ale nemusí nutně znamenat znamenat něco pozitivního. Tvůrci vás budou doslova psychicky vydírat. Budete nuceni dělat věci, které absolutně dělat nechce, ale prostě musíte. Budou kolem vás umírat lidi které znáte, ne nějaké NPCéčka, ale opravdoví lidi. Na konci hry budete plus mínus znechuceni, to je téměř jisté.. Ale o tom ta hra je. To, že to někteří hráči doslova nevydýchali (a podle některých "hejtů" soudím, že je to na konci opravdu složilo) není vinou NaughtyDOG, tahle hra prostě není pro každého. Ale hrát ji chtěli všichni.

Pro: Tísnivé depresivní drama, tak dokonalé, že jej velké procento lidí nevydýchalo a vyhejtilo

Proti: Možná délka hry, ale je to skutečně zápor??

+2 +3 −1
adeladel
Dohráno
  • PS4 100
Hru jsem odehrála hned jak vyšla a neměla jsem od té doby odvahu se k ní sama vrátit. Hra podle mě pro šťastné jedince, mezi které patřím, zprostředkovává dost věrně prožitek PTSD a to není něco, co potřebuju prožívat denně. Naughty Dog považuju za špičku herního průmyslu (jak ojedinělý názor, heh), a tak je hra ztělesněním absolutní dokonalosti.
Příběh za mě nemá chybu, strašně cením odvahu jít do něčeho tak kontroverzního, obzvlášť když má herní komunita tendenci si svoje hrdiny zbožšťovat a stavět na piedestal, nedej bože se jimi inspirují, ač jsou to ve skutečnosti pěkné svině. Joel je jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů (asi z audiovizuálního umění obecně), ale Last of Us Part II mě dokázala s tímhle mým náhledem na něj pěkně usadit. Část hry za Abby je za mě mnohem lepší, než část za Ellie. Podle mě je hra obecně dramaturgicky výborně stavěná, kdy neustále graduje a je lepší a lepší. Setkala jsem se s názorem, že by první část hry měla být za Abby, ne za Ellie, ale podle mě by to v člověku nevzbudilo tak silné emoce a takový vnitřní boj sám se sebou. Hráč by to prostě měl emočně o dost snazší a ačkoliv by to furt byl špičkový zážitek, tohle je prostě emoční rejpání v ráně, který si prostě jinde jen tak neužijete.
Extrémně cením vedlejší postavu Leva, obecně mám ráda jakýkoliv mainstreamový produkce čehokoliv, které nezaspaly v minulým tisíciletí a přinášejí do umění věci ze skutečného světa. Jakékoliv hejty na queer problematiku jsou prostě úplně mimo. Celkově část, kde figuruje Yara a Lev jsou excelentní.
Naprosto chápu komentáře, že je hra moc dlouhá, ale podle mě to má smysl. Hra vás má prostě vyčerpat do bodu, kdy si říkáte, že už prostě nechcete dál, už toho bylo moc a ve chvílích, kdy si myslíte, že už to nemůže být horší vás děj krásně vyvede z omylu a pošle vás na ještě větší dno.
Nerada bych opomenula špičkový soundtrack, který poslouchám s velkou pravidelností (společně s OST z TLoU 1).
Na závěr bych ale chtěla říct, že doufám, že je touhle hrou příběhová linie Joela a Ellie uzavřena (sequely, prequely cokoliv) a pakliže Naughty Dog přijde z další hrou ze série Last of Us, tak to bude nová dějová linie, na novém místě, s novými příběhy a postavami.
(Můj první komentář :))

Pro: postavy, děj, technické zpracování, soundtrack, herecké výkony, uvěřitelnost

Proti: občasné doskakování prostředí, ale v jaké hře to není

+18
MarkJudeMarkJude
Dohráno
  • PS5 85
Pokračování jedné z nejlepších her očekával napjatě asi každý. Vývojáři se však rozhodli zariskovat a polovinu herní doby naplnit hraním za postavu, kterou od začátku vlastně nenávidíte. Risk se však vyplatil a opět vznikl nezaměnitelný zážitek plný emocí, který vás zařeže do sedačky. TLOU znovu sází na výborný vývoj postav, kde do sebe vše hezky zapadá, a grafický kabátek vám nabídne špičkové vizuální orgie podtržené fotorežimem, kterým se vám podaří zachytit nejednu hezkou vzpomínku.

Ke hře bych měl však dvě malé výtky. Tou první je zbytečná roztahanost celé hry. Délka hry nerovná se kvalita. To si poslední dobou vývojáři nových titulů asi nemyslí a na této hře je to přece jen trochu znát. Druhým vroubkem je pak možná lehce nedotažený konec. Tím nechci říct, že by se mi nelíbil nebo mi připadal hloupý. Možná ale až moc se v něm skáče v čase a tvoří tak soubor jakýchsi malých epizod, kdy vlastně netušíte, zda už po stmívačce přišel konec nebo uvidíte ještě něco. No budiž, ale když už takto, tak tomu za mě přece jen ještě něco chybělo. Co se ale upřít nedá, je to, že druhý díl TLOU je asi první příběhovou hrou, kde má hraní na kytaru nějaký význam - geniální.
+12
RomeoRomeo
Dohráno
  • PS5 100
Tohle pokračování je ještě hlubinnější než jednička, dostaneme se na samo jádro pocitů. Hraje se tu za obě strany naráz, s každou ze stran si provážete city, takže hra naučí, že svět není černobílý ani v tomto pochmurném světě, kde buď přežijete, nebo ne. Asi nejlepší hra z prostředí zombie.

Pro: Příběh, hratelnost, změny postav, grafika

+14 +16 −2
sagittariosagittario
Dohráno
  • PS5 100
Joelovo rozhodnutí na konci prvního dílu má svůj následek a je tak motorem pro toto pokračování a vypraví nám příběh o pomstě, ale ne jen z jedné strany, ale z obou stran a musím říct, že na mě to fungovalo perfektně a vůbec mi nevadilo, že jen půlku hry hraju za Ellie, dokonce bych i řekl, že část hranou za Abby jsem si užil o něco víc. Za Ellie jde vidět, že i když její cesta a cíl je jasný, tak to co musí dělat po cestě má na ni vliv. Hraní za Ellie je velmi brutální.

Ať už hrajete za Ellie nebo Abby, tak se střídají akčnější pasáže s těmi horrorovějšími a třeba pasáže, kdy Abby prochází mrakodrapem a pak spodními patry nemocnice, kde se potkáte a utkáte i pacientem číslo 0, považuji za to nejlepší v celé hře. Pořád se jedná o lineární koridorovou hru, ale vývojáři nám teď nabídli trošku otevřenější svět, kdy máme víc prostoru na prozkoumávání a zjišťování, co se stalo a co se děje tentokrát v Seattlu, kde se odehrává většina hry. Pasáže, kdy jste museli přijít na to, jak dostat dál, které byly v prvním díle v podstatě zmizely a ty které zůstaly, slouží spíš o to, se dostat do nějaké zavřené místnosti či budovy a nasbírat už tak cenné suroviny pro Vaše přežití. Jestli mi něco připomínalo první díl, tak to byla část hraná za Abby, kdy se objeví žebříky, prkna, kudly, které je si třeba odemknout a vyrobit, abyste si mohli poradit s nepřáteli, ať už s těmi, kteří se nákaze zatím vyhnuli nebo s těmi, kteří takové štěstí neměli.

Velké změny se dostalo v soubojovém systému při boji zblízka, kdy je třeba se útokům vyhýbat a třeba i několikrát za sebou a teprve pak zaútočit. Určitě to není tak snadné jako v prvním díle, což se mi moc líbilo. Obě postavy, Ellie i Abby, mají svůj strom/stromy na základě kterých si vylepšují své schopnosti, to co si můžou vytvořit a jak si můžou vylepšit své zbraně. Nějaké věci se prolínají, některé jsou v podstatě to samé, ale podané jiným způsobem, např. luk vs kuše, atd. Nakažení jsou doplněni o nové verze, a jestli v prvním díle byli pro mě nejhorší clickeři, tak v tomto díle, jsem hlavně zápasil se stalkery, na které jen kudla rozhodně nestačila.

Hra na PS5 vypadá nádherně, hraje se nádherně a jediný problém jsem měl, že se mi jednou nepodařilo vystoupit z loďky a musel jsem nahrát uloženou pozici a pak už se vše podařilo jak mělo.

Pro mě skvělý příběh, který sice fanoušky rozděluje, ale určitě je dobře, že vývojáři si jsou za svým a uvidíme, co nám přinese další díl, pro který by měl být příběh už načrtnutý.
+19
IceCreamYouScreamIceCreamYouScream
Dohráno
  • PS5 90
Hodně jsem se těšil, že budu moc dát po hodně dlouhé době zasloužené a hlavně objektivní 100% hodnocení. Bohužel ani v případě TLOU2 mi to svědomí úplně nedovolí. I když se jedná o naprostý technologický vrchol minulé generace, nakonec mě udolal příliš zdlouhavý závěr jinak velmi povedeného příběhu a bohužel i samotný zdánlivě nekonečný epilog, který tak úplně netrefil tu správnou strunu (pun intended), díky postupnému odosobnění, které jsem časem začínal cítit k Ellie a jejím rozhodnutím.

Po hratelnostní stránce je The Last of Us Part II naprosto perfektní záležitostí. Verze s 60FPS patchem se hraje jako víno, ovládaná postava se velmi plynule a přirozeně pohybuje a po těžkopádném RDR2 byla radost vzít do rukou takhle precizní, jednoduché a responzivní ovládací schéma. Vše podtrhují velmi detailní a precizně zpracované animace, hlavně prstů a jemné mimiky, očí a obličejových svalů. Technická stránka hry je všeobecně na špičkové úrovni a jen málo her (pokud vůbec nějaká) snese vedle TLOU2 srovnání.

Po vydání jsem zaznamenal značnou kritiku příběhu, na který jsem byl právě o to víc zvědavý. Hlavně na to, jestli se stane něco, co bych nečekal. I když jsem se spoilerům úspěšně vyhnul, vzhledem k emotivním výstřelkům hráčů, které se po vydání hry vynořily, bylo téměř nemožné nedomyslet si, co se ve hře stane a o čem hra bude. K mému zklamání se všechny mé domněnky potvrdily a opravdu jsem nebyl svědkem ničeho, co bych před zapnutím hry nepředvídal. To mi ale nebránilo si příběh užít a plně si ho vychutnat, alespoň co se prvních dvou částí hry týče. První třetinu hry bych hodnotil jako naprosto bezchybně dávkovanou záležitost, stejně jako v prvním díle dobře balancující mezi akčními a oddechovými pasážemi nebo flashbacky. Podání příběhu je velmi emotivní, dobře střižené a dávkované. Po cliffhangeru z první části přichází část druhá, která se mi ze začátku jevila stejně kvalitní, ale časem jsem nabýval víc a víc dojmu, že je zbytečně roztažená a že se vytrácí napětí z předchozího cliffhangeru, které skutečně alespoň pro mě po 10ti hodinách v druhé části opravdu téměř docela vymizelo. Kdyby byla tato část tak o třetinu až polovinu kratší, aby si příběh zachoval tempo a udržel v hráči emoce z předchozí části, byl by výsledek o poznání lepší. No, na konec přichází část třetí, kterou jsem považoval původně za krátký epilog, z níž se ale vyklubala další asi tříhodinová záležitost střídající podivně řazené a postříhané flashbacky, cutscény a herní pasáže, kde jsem si už poprvé začal říkat "no, tohle už docela skřípe". Po pocitově celkem zbytečně natažené druhé části přišel už naprosto zbytečně roztažený epilog, kde jsem snad 6x po sobě při stmívačce odložil ovladač, čekaje na titulky v dojmu "fajn, tak tohle už je fakt konec", jen abych ho ještě 6x znovu zase vzal a hrál dál, protože hra ne a ne skončit. Nějak se mi tím vybavilo první hraní Alien: Isolation ... samotný skutečný závěr ve mně žádnou emotivní odezvu nijak zvlášť nevzbudil, nejspíš proto, že jsem se od Ellie během hraní poměrně hodně odcizil a její rozhodnutí jsem jednak neschvaloval, jednak nechápal. Při poslední scéně se mi hlavou honilo asi jen "dobře ti tak".

Ještě si neodpustím jednu poznámku k tomu, jak si hráči stěžovali na to, že TLOU2 je jen další LGBT agitka... I když mě tyto věci nechávají spíše chladným, nemůžu říct, že bych nechápal odkud tyto stížnosti pramení. Je těžké to nevidět, když ze zkratky LGBT v The Last of Us Part II mezi hlavními postavami chybí jen to G. Ellie je lesbička? Jasně, proč ne. Abby vypadá jako chlap? Příběhově je to poměrně dobře vysvětlené a i když se mi to osobně esteticky nelíbí, dává to smysl a nemám nic proti. Ale když se nám s přítelkyní po dvou hodinách konečně podařilo rozluštit tajemství Levova pohlaví, už jsme opravdu jen nechápavě kroutili hlavou...

Vzhledem k tomu, že jsem tušil jaká bude pointa příběhu a poselství hry samotné, mě docela mrzelo, že se mi často nepovedlo vyřešit průchod úrovní bez zbytečného zabíjení. Přišlo mi, že plížení je často až moc náročné a místy skoro až nepoužitelné, a každý střet nakonec dříve nebo později skončil krvavou lázní. Nevím, jestli to tak vývojáři chtěli schválně, ale trošku mě to mrzelo vzhledem k tomu, o čem hra je. Ale možná je to právě proto. Možná mi to jen nešlo. Každopádně se mi líbilo, že i útěk je vlastně legitimní taktika a i ten je velmi dobře a efektně zpracován, i když ve mě pak přetrvával pocit, že přicházím o zážitek z hratelnosti.

The Last of Us Part II je skvělá hra která se perfektně hraje a nádherně vypadá. Naservíruje vám emotivní příběh skvěle napsaných a zahraných postav, který sice ke konci začne lehce klopýtat, ale rozhodně pořád obstojí při srovnání s ostatními, rádoby příběhovými hrami (ehm ehm Days Gone). I když nemůžu říct, že by tato hra byla bezpodmínečně perfektní, ocenění hry roku 2020 je podle mě opravdu na místě.

Pro: Postavy, z větší části příběh, technické zpracování, střelba, pohyb, ovládání, přístupnost

Proti: Zpracování epilogu

+18
GarretGarret
Dohráno
  • PC --
  • PS5 --
Znalost prvního dílu není nutná kvůli zápletce, ale kvůli vybudovanému vztahu k postavám. Ten vztah je klíčový pro prožití dvojky tak, jak bylo zamýšleno. Je to největší deviza hry - to nejsilnější, co dokáže předat. Pohled na obě strany konfliktu, který maže rozdíly mezi záporáky a klaďasy...

Vyprávění má pomalejší spád a může působit unyle. Smrt přichází bezprostředně jen tam, kde se to autorům hodilo. Občas tlačí na pilu trochu předčasně, jindy naopak záměrně natahují a dramatizují. Motivace postav drhne, některá jejich rozhodnutí jsou těžko uvěřitelná, hlavně v druhé půlce. 

Brutalita je velmi intimní, do té nejtitěrnější možné míry. Kamera se při tichém zabití přesouvá pomalu až k obličeji oběti, nůž propichující hrtan a proud krve čvachtlý o zem vydávají nepříjemný zvuk. Je slyšet zoufalý řev bolesti postřelených nepřátel v dálce nebo jejich chroptění, když se dusí vlastní krví. Větší kalibry a výbušniny trhají lidské tělo jak papír, devastující účinky jsou naturalisticky zpracované a teselovaná stékající kaše střev na zdi vypadá možná až moc přirozeně. 

Vysoké produkční kvality a propracovanost do každého detailu se hře nedá upřít. Hraje se to stejně jako jednička, ale pomalejší tempo nemusí vyhovovat každému. Depresivní tón je těžko stravitelný a může vyvolávat protichůdné reakce. Přitom by stačilo pár scén přeházet v jiném sledu, aby měl hráč možnost si charaktery oblíbit, zapamatovat jejich jména a vybudovat si k nim vztah. Osobně mi vyhovuje, když mě hra vyžvejkne upoceného a unaveného, ale tady jsem z toho dobrý pocit rozhodně neměl.

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 37hod 25min
+24
Dlaha1Dlaha1
Dohráno
  • PS4 95
Absurdně propracované mechaniky, nádherný vizuál, megalomanský záběr, úžasný leveldesign, skvělý feel, atd. TLOU2 je jasný herní klenot a tohle všechno už bylo stokrát řečeno. Proto se soustředím hlavně na příběh a kontroverzi kolem něj (proto je tu tolik spoiler tagů).

Pokud by se Part II snažila mít přesah, tak ono poselství o pomstě („Když se vydáš na cestu pomsty, musíš vykopat dva hroby.“) jde cítit už z trailerů a v ničem nepřekvapí. Jenže o to tady nejde. TLOU2 je, stejně jako první díl, především kvalitní příběh o lidech. Přesto ale dokáže hráči nastavit zrcadlo a nechat ho zamyslet se nad sebou samým a třeba o sobě něco zjistit. Což by měli udělat právě ti hráči, kteří hlasitě vykřikují, že druhý díl nerespektuje jedničku ani je samotné. A tím se nechci nikoho dotknout, mně trvalo 7 let pochopit a docenit první díl.

Troufnu si tvrdit, že věrnější jedničce druhý díl už být nemohl. [následuje spoiler TLOU1] Uvažme, že takový Joel má od klaďase hodně daleko. Vlastně je to dost parchant, čemuž odpovídá i ona neschopnost upřednostnit celosvětové dobro před sebou samým (samozřejmě si to obhájíme smrtí jeho dcery). A ani Ellie nikdy nebyla nevinné dítě, úplný zlom přišel ale až s lidojedy. Takové setkání je ve světě bez fungující psychiatrické péče cesta do pekel. Takže tu máme co dočinění se dvěma disfunkčními jedinci, kteří dohromady zabily víc lidí, než zachránili. A z toho musíme vycházet. Ke hře je třeba přistupovat tak, že pouze dále odkrývá rozjetý příběh našich oblíbených postav. Ani omylem se nesnaží vyhovět těm hráčům, kteří žijí milnou představou, že do tohoto herního universa patří happy-endy, nebo očekávají fanservis.

Naopak, hra tentokrát ještě více než posledně žene hráče do situací, ve kterých vlastně nechce být. A to je na tom právě to nádherné, protože ten konflikt mezi hrou a hráčem otevírá oči a obnažuje naše postavy tak, jak by to v žádném jiném médiu nešlo. Finální souboj s Abby jsem záměrně prohrál asi 3x, protože jsem měl hrozný pocit z toho, že bych ji měl dál mlátit a nedokázal jsem se k tomu přinutit. A přitom mi běhal mráz po zádech, když jsem v ten moment konečně viděl odhalenou surovou Ellie v celé její psychické deformovanosti. Doteď si v hlavě rekapituluji celou její cestu od Left Behind až do tohoto okamžiku, a na ty hrůzy, které ji takhle zformovaly. 

TLOU2 je neuvěřitelný počin, ze kterého jde na každém rohu cítit kvalitní řemeslo a profesionalita. Kvalita režie překonává Hollywoodské blockbustery a jsem rád, že se Neil a Halley nebáli ani možná trochu kontroverznějších témat (a teď nemyslím jen ono stokrát propírané LGBT, je tam mnohem víc zajímavého). Prostě precizní.

Pro: režije, scénář, vyzrálost, prostě vybroušený diamant věrný prvnímu dílu

Proti: některé střety působí jako lehké natahování hratelnosti, hlavně když jsem soustředěný na příběh

+26
NiktoriusNiktorius
Dohráno
  • PS5 90
Herní výzva 2021 - 3. "Pořádný pařan" (Dohraj hru, ve které strávíš alespoň 15 hodin..)

První díl do značné míry nastavil standardy pro příběhově orientované ("filmové") akční adventury a pokračování je jeho důstojným nástupcem, který leccos rozvíjí a vylepšuje, ale zároveň v zásadě nepřináší žádné inovace a neposouvá látku dál.

Kolem TLOU2 během launche hořelo mnoho flamewarů, které se vesměs týkaly 1) údajného křečovitého SJW aktivismu, který z hry ční na úkor kvality vyprávění 2) zacházení s hráči milovanými postavami 3) přílišného tlačení na "temnou a depresivní" atmosféru. Tak si to vezměme popořadě:

Ano, když absolvujete pouze úvodních 10 minut, pak vám hra může připadat jako "nudnej woke a aktivistickej cringe" (jak psal nejmenovaný herní vývojář ;) ), protože tam Ellie hned zkraje řeší nehetoronormativní milostné vztahy s Židovkou a Asiatem, ale později se ukáže, že všechno má své místo v příběhu a Elliiny milostné trable tam nejsou jen pro povrchní efekt. V tom, že Abby je svalnatá a Ellie je stejně jako v předchozím díle (resp. v datadisku Left Behind) lesba, nějak aktivismus vidět nedokážu. Přesto TLOU2 v určitých aspektech trochu drhne, pokud na něj budete uplatňovat politickou interpretaci, ale o tom až později.

Na práci s postavami si také stěžovat nemůžu. Možná to má něco společného i s tím, že už jsem před hraním měl zásadní zvraty vyspoilerované, takže mě těžko mohly šokovat ty dva nejčastěji proklínané prvky (tedy, že Joel je hned na začátku zabit a téměř polovinu hry hráč hraje za jeho vražedkyni Abby). Dokonce bych řekl, že naštvaní hráči se až příliš nechali strhnout emocionální bouří, do které se nás hra záměrně snaží vmanipulovat (viz tato zdařilá - !! a prudce spoileroidní !! - interpretace) a která na mě příliš nefungovala, neboť si od hlavních postav držím odstup. Ostatně, už závěr původní hry po nás chtěl, abychom v roli Joela dělali něco, co většina hráčů nejspíš nedělala ráda.

S pokusy dělat hru drsnou a brutální je to vždy těžké, neboť herní násilí často funguje spíše jako atraktivní a cool věc, než že by hráče skutečně šokovalo, ale i tady podle mne TLOU2 obstálo. Když už nic jiného, tak souboje jsou intenzivní a hráč má pocit, že na každém jednotlivém výstřelu záleží a každá akce má jasný následek.

Hra sice stále jasně odděluje souboje od bezpečného průzkumu prostředí (což halasně neodmítám, hráč si alespoň odpočine, protože souboje jsou mnohdy nervy drásající), nicméně arénový design prvního dílu byl podle mne překonán. Prostředí je v TLOU2 členité úplně stejně v klidných i bojových pasážích a boj se odehrává v docela rozlehlých prostorech, což jednak pomáhá eliminovat pocit "nyní se nacházím v aréně, která byla účelově vymyšlená právě pro tento souboj a nikoli v autenticky působících ruinách města" a jednak to dává prostor pro volnost přístupu ze strany hráče. Moc mě nebavily jen "naháněcí" souboje s obzvláště silnými nepřáteli v uzavřených prostorech, kdy ke smrti často vedla hlavně horší viditelnost a špatná orientace v prostoru, nikoli nedostatek schopností.

Výborně zvládnuté jsou ale pasáže, kde se vůbec nebojuje a kde se naplno ukazuje schopnost tvůrců vést hráčovou pozornost a vyprávět pomocí prostředí. Například sekvence v muzeu (s narážkami na Jurský park) je bravurní.

Nakonec ještě něco k tomu problematickému politickému čtení hry: Neil Druckmann prozradil, že při rozpracování motivu hry ho inspiroval hněv a touha po pomstě, které cítil, když sledoval kruté záběry z nechvalně proslulé události z počátku 2. palestinské intifády, kdy rozlícený dav zlynčoval dva izraelské rezervisty. Odkazy na arabsko-izraelský konflikt jsou přitom v celé hře velmi jasně patrné (nejen v pasáži v synagoze, kde jedna z postav vysvětluje základy judaismu) - dobře organizovaní, militarističtí Vlci jsou obrazem Izraelců, zatímco nábožensky založení Serafité spoléhající na guerillový boj a kult mučednictví zase obrazem Palestinců. Jenže ve chvíli, kdy hru začneme brát jako alegorii na arabsko-izraelský konflikt, pak nejde ignorovat, že Serafité přes veškeré snahy o empatii představují značně nelichotivou a předsudečnou analogii palestinských Arabů a že namísto komplikovaného politického kontextu, který je neodmyslitelný od skutečného konfliktu, TLOU2 nabízí jen banální poučky typu "všichni jsme přece lidé", "měli bychom odpouštět" a gándhíovské "oko za oko a svět bude slepý".

Naštěstí tady stačí jen trochu změnit perspektivu - nedívat se na TLOU2 jako na hru, která chce něco říct o tom, co se děje v Izraeli / Palestině, ale jako na obecný příběh, jehož hlavní autor zkrátka vyšel z vlastních zkušeností a prožitků (podobně jako Tolkien při tvorbě Pána prstenů vycházel mimo jiné ze svých zkušeností z 1. světové války, aniž by příběh sám o této válce něco vypovídal). Pak veškeré politické skřípání zmizí a zbude zkrátka jen výborná hra.

Pro: dramatické kvality, technické zpracování, intenzita soubojů

Proti: souboje s "minibossy", občas se vkrádající pocit únavnosti

+31
Ria KonRia Kon
Dohráno
  • PS5 85
Pokračování veleúspěšné hry The Last of Us mne bohužel nenadchlo tolik, jako původní hra, ale přesto jde o ojedinělý kousek, který stojí za zahrání.

Hra je po všech technických stránkách vylepšená oproti svému předchůdci. Vyšší rozlišení, ostřejší textury, detailnější prostředí a postavy, větší lokace, plynulejší a dynamičtější hratelnost a méně loadingu.
Navíc je zde možnost upravit své rozhraní HUD i ovládání dle vlastních představ, což je na konzolích netradiční a velmi příjemná věc.

Jedinou věcí, která -dle mého skromného názoru- nebyla překonána, je příběh a jeho emoční dopad (což je primárně gró teto hry). Tam kde ze mě první díl vytáhl silné a často nečekané emoce, dvojka občas působila uměle a nuceně. A ne, opravdu to nemá nic společného s Abby (popravdě netuším, proč kolem její postavy vznikl takový humbuk). Přijde mi, že se studio snažilo až příliš tlačit na pilu a zapomnělo na kinematografickou stránku věci.
Bez zabřednutí do oblasti spoilerů, asi tak v polovině hry jsem začala pozorovat, že daleko radši hraji právě za Abby a vlastně se mi moc nechce vracet do kůže Ellie. Tady dle mého vznikla základní chyba. Příběh by byl daleko emotivnějsí, pokud bych měla šanci soucítit s oběmi stranami stejně. Dalším problémem bylo až příliš nejasných okolností konce. Celý příběh tak nějak zůstal viset ve vzduchoprázdnu. Cílem určitě bylo vést hráče k zamyšlení, ale pokud by třeba aspoň ukázali krátký záběr, jak Elie spáchala sebevraždu, nebo jak jako o dost starší sama brázdí zamořenou pustinou, určitě by to původní filozofickou myšlenku, že skuteční survivalisti jsou lidé, kteří dokáží některé věci hodit za hlavu a žít dál pro dobro své i ostatních, nepoškodilo.
Jestli jsem u první hry vypichovala scénu s žirafami, tady musím vypíchnout poslední scénu , kde Ellie hraje na kytaru. Jde o dokonalé spojení všech prvků herního média, kdy mi vlastně celá hloubka došla až při spuštění titulek. Ellie přišla o Joela, Jackson, Dinu, pohodový rodinný život, psychiku a nakonec i o tu podělanou kytaru, jelikož bez prstů nemůže hrát. Jediné, co jí zbylo jsou vzpomínky, které ji dohánějí k šílenství..

Proč celý konec nefunguje tak, jako první díl, je dle mého dáno tím, že s Joelem většina z nás soucítila a chápala jeho rozhodnutí, i když s ním třeba ne každý souhlasil. Obávám se, že v případě The Last of Us 2 to tak jednoduché není.

Pro: hratelnost, grafika, herecký výkon, filozofická myšlenka, smysl pro detail

Proti: vázne spojení hráče s protagonistou, příliš otevřený konec

+24
raisenraisen
Dohráno
  • PS4 90
Dlouho jsem přemýšlela, jak tento komentář pojmout. Chtěla jsem se zaměřit čistě na zamyšlení se nad chováním postav a nad tím, jak události zobrazené ve hře tyto postavy prožívají. Jenže to nejde napsat bez spoileru, takže by se můj komentář sestával čistě z jednoho slova spoiler a pod ním by byly ukryty mnou napsané odstavce textu, což by vypadalo poněkud.. blbě. Tak jsem se rozhodla napsat alespoň pár vět, aby komentář byl i informativní pro ty, které nezajímají mé myšlenkové pochody. Ovšem i tato informativní část může obsahovat malé spoilery typu "místo, čas, nepřátelé" a podobně.

Prostředí se prakticky nijak výrazně nelišilo od prvního dílu a drtivá většina hry se odehrávala převážně ve městě, které, pravda, není zrovna pro mě přitažlivé. Naštěstí párkrát jsem v rámci příběhu či vzpomínek město opustila, což mě potěšilo. Překvapením pro mě byla jedna část, kdy se hra trochu otevřela a já měla k dispozici větší prostor (dokonce i mapu), který jsem mohla procházet a prozkoumávat dle své libosti. Tak nějak jsem si myslela, že si tohle ještě někdy zopakuji. Ovšem k mému překvapení byla tato část tou jedinou a hra se nadále držela striktně své linearity. Uznávám, že z hlediska příběhu to nejspíše dává smysl, tedy že byla příležitost se trochu zastavit a projít si okolí, ale i tak mě mrzelo, že tato zastávka byla jen jedna.

Soubojový systém také nedoznal moc změn, ale hodnotím ho jako zábavnější nežli v prvním díle. Byla radost používat zbraně na blízko, kdy byl každý úder sekyrou, mačetou nebo kovovou trubkou cítit. Podobné pocity jsem měla i z brokovnice, která dokázala ustřelit hlavu či končetinu. Do hry přibyli dva noví nepřátelé, z nichž jeden (stalker) mi dokázal párkrát zatopit. Podobně hodnotím dobře i bossfight s rat kingem, o němž jsem i záhy dozvěděla, že jeho vzhled a pojmenování je inspirováno nejspíše skutečným nálezem krys či veverek, které jsou spletené skrz ocasy k sobě. Napětí ve hře zvýšila i přítomnost psů, kteří mě dokázali vyčenichat, i když jsem byla schovaná, a bylo tak jen otázkou času, kdy na mě přijdou.

Ráda bych napsala, že jsem se bavila od začátku do konce hry, ale není tomu tak. Zábavnost hry snižují některé zdlouhavé a protivné pasáže, v nichž se má hráč nejčastěji dostat na určené místo, přičemž se nezáživně musí vléct snad polovinou města. Otravnost těchto pasáží nedosahovala sice takových výšin jako v jiných hrách, ale přesto by hře prospělo jejich prostříhání některých částí, protože jinak bylo hraní skvělý strhující až pohlcující zážitek. Naopak bych vyzdvihla přítomnost menších zpestřujících a oživujících prvků, například možnost zahrát si na odstřelovače, jít na výpravu se čtyřnohým huňáčem, kterého lze hladit a házet mu míček, a také jsem se ještě nesetkala se hrou, v níž bych mohla navštívit zároveň dinopark, vesmírné muzeum i akvapark.

Druhý díl hodnotím taktéž vysoko, ale přece jenom byl na mě až někdy zbytečně zdlouhavý, a tak silné momenty, kterých hra nabízí opravdu dost, často střídaly chvíle stereotypu.

Nyní trochu zamyšlení...

Z Ellie je mladá žena. Nepohodlné putování post-apo světem vyměnili s Joelem za relativně bezpečný život v Jacksonu. Jak Joel slíbil - Ellie umí hrát skvěle na kytaru (hráč si dokonce sám může brnkat pomocí touchpadu), naučila se plavat, maluje a píše do deníku (prostřednictvím kterého se ve hře dozvídáme také důležité informace), dokonce prožívá akutní fázi zamilovanosti. Jen ve vztahu s Joelem je něco v nepořádku, jakoby se do něj vloudila zvláštní cizost a než otce a dceru připomínají spíše staré známé. Hráč tuší, že za tím možná stojí události z prvního dílu, a tak napjatě hraje dále, aby odhalil další události. Jenže pak přijde něco šokujícího. A to nejen pro hráče, ale hlavně pro Ellie.

Oko za oko a svět bude slepý. Kolik lidí musí umřít, aby jedna duše dostála svého klidu?

Následuje jeden z nejemocionálnějších okamžiků hry, tedy smrt Joela. Soucítila jsem s Ellie a stejně jako ona, jsem se i já cítila naprosto bezmocná. Při posledním úderu jsem měla také chuť vykřiknout a zavřít oči. Po této scéně, jsem hru na pár dnů přerušila. Nebyla jsem naštvaná na vývojáře, spíše jsem neměla náladu opět se vystavovat těm hrůzám, která hra přinesla a chtěla jsem alespoň na okamžik oddálit čas, kdy budu muset hrát za psychicky rozdrcenou Ellie. Tyto pocity jsem měla vícekrát v průběhu hry, ale o tom později.

Vzpomínám si, jak Ellie doprovázela hru na kytaru částí písně Joela. A zpívala v ní o tom, co by se stalo, kdyby odešel. A zpívala, že by přitom zemřela i část jí samotné. Nedovedu si představit, co musela prožívat, když se to opravdu stalo. Myslím, že její hluboký žal byl zčásti vyrovnán právě touhou po pomstě a hněvem, neboť jejímu životu dávaly i nadále smysl v tom, že tu pořád je něco, co se musí vykonat - vydat se napříč Spojenými Státy za odplatou. Myslím, že hněv představuje akci, něco, co člověka alespoň trochu odvádí od myšlenek a zoufalství z nezvratitelné ztráty. Velmi se mi zde líbila podporující role Diny, nejenom při cestě, ale i později při jejich společném životě na statku. Dina byla oproti Ellie stabilní, ale přesto energetická a plná života, chovala se k Ellie hezky a pomáhala jí.

Ve druhé části hry přišlo hraní za Abby. V porovnání s Ellie byla vyrovnanější a klidnější. Po delší době hraní mi dokonce přišla sympatičtější než Ellie. To mě nutilo k zamyšlení, zda vykonání pomsty skutečně přinese duši klid. Jsme učeni, že pomsta nic nezmění, ale v případě Abby se mi zdálo, že jí to pomohlo vyrovnat se se ztrátou svého otce. Na druhou stranu od jeho smrti uběhlo několik let a Abby tak nebyla ovlivněna afektem. Je tedy možné, že už se s jeho smrtí zčásti vyrovnala a pomsta jí tak jen pomohla k pocitu, že dosáhla spravedlnosti. Její mysl nebyla tolik zatemněna vztekem a zármutkem, ani její činy jimi nebyly tolik ovládány - to můžeme vidět v tom, že jako jedna z mála z její party se spokojila s umučením Joela a ostatní "nepřátele" nechala jít.

Psychické trauma vzniká, když jsme vystaveni situaci, která svou intenzitou nebo ohrožením, přesahuje schopnost naší psychiky se s ní v tu chvíli vyrovnat.

Velmi divácky těžkou scénou je chvíle, kdy Ellie zažívá na farmě ve stodole opravdový flashback. Z hrůzného zážitku (smrt Joela) se nevzpamatovala ani měsíce po této události a pronásleduje jí jak ve snech, tak v bdělém stavu. Ellie je nucena tuto strašlivou scénu prožívat znovu, avšak s tím rozdílem, že tentokrát tu scénu nevidí na vlastní oči, jelikož ji v tom brání zavřené dveře. Myslím, že jedna její část chce dveře otevřít a zakročit, zatímco její druhá část je naopak ráda, že dveře nejdou otevřít a ona to tak nemusí prožívat znovu.

Závěr hry, kdy se Ellie dostane k Abby, je opravdu jak z pozice, tak z pozice diváka. Líbil se mi ten paradox, že Ellie nejdříve Abby zachrání tím, že ji sundá z kůlu, aby ji následně zabila. Myslím, že Ellie Abby nezabila zčásti také proto, že nechtěla, aby se Lev ocitl ve stejné situaci jako ona, tedy že ztratí osobu, která se o něho stará a kterou může považovat za svoji rodinu. Ellie nechtěla, aby další lidé trpěli a podle mě se vrací na farmu tak vyrovnanější a smířenější.
+25
JohnT605JohnT605
Dohráno
  • PS4 95
Od prvního dílu, TloU Part2 již příběhově dospěl, podobně jako postava Ellie.
Velice odvážné pojetí příběhu plného ran osudu, osobních tragédií a pro některé lidi, kontroverzních témat, která nebudou skousnutelná pro všechny. Tímto smekám před Naughty Dog, kteří se nebály držet se své vize i za riziko nižších prodejů a tlaku některých lidí.

Výborně propracovanou grafikou a rozmanitými lokacemi, vykresluje konec civilizace, kterou rozprášila nezvládnutá pandemie. Mezi lidmi neplatí žádné zákony a vše závisí na vlastních hodnotách o které v tomto drsném světě mohou snadno přijít, kde lidskost je velice vzácná.
Infrastruktura je zničena, tak není snadné se kamkoliv dostat. Suroviny jsou omezené, člověk musí používat cokoliv co je po ruce, aby se ubránil a přežil. Proto, důkladné prohledávání prostředí je důležitou součástí včetně volby nejlepší taktiky pro zdolání nepřátel.

Velice naturalistické vyobrazení násilí a interakce s nepřáteli, věrně dokresluje surovost a věrnost tohoto světa, které musí přeživší čelit. Úžasné herecké výkony pro animaci postav, jejich mimiku a hlas, člověka naprosto pohltí včetně temných scén, ze kterých opravdu zamrazí.

Postavy jsou propracované do posledního detailu a hráč se s nimi seznamuje až do konce hry. Vyprávění je systematické, přesto jedno dohrání většinou nestačí k objevení všech detailů příběhu a pochopení postav.
TloU Part2 je adekvátní pokračování, oblíbeného prvního dílu.

Pro: Grafika hry; detailní zpracování prostředí, postav a příběhu; vyvážený a rozmanitý gameplay

Proti: Na můj vkus, některé Quick time eventy „zbytečně silně tlačí na pilu“ aby hráče víc emočně zapojily do děje. Obešel bych se bez nich.

+13
DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PS4 100
<!-- Obsahuje spojlery! -->

Jak to tak delam u mnou ocekavanych her, pred vydanim a dohranim TLOU 2 jsem se vyhybal vsem informacim, demum, trailerum, leakum, atd. Vyplatilo se. Nevedel jsem, o cem hra bude, nemel jsem zadna ocekavani stran pribehu a hlavne jsem behem hrani nevedel, zda si vice lidi mysli to co ja, nebo jsem se svym nazorem osamocen.

Pro mne byla hlavni postava Abby a cim dal vic jsem si uvedomoval, jake jsou Ellie a Joel svine. Jsem rad, ze jsem prvni dil dohral v ramci pripravy uz pred par tydny, protoze ted uz bych za Joela hrat asi nedokazal. Kdyz jsem ve final fightu myslel, ze Ellie Abby fakt zabije, byl jsem na autory hrozne nastvanej. Jadro teto hry, jakkoliv technicky a remeslne zvladnute, neni zadna bomba (je "jen" skvele). Ale ten obal tvoreny pribehem, dospelosti celeho zazitku a emocemi, ktere TLOU 2 dokaze vytriskat, to vynasi tuto hru na herni nebe a ja si snad s vyjimkou prvniho Broken Swordu pred 20 lety nepamatuju, aby me nejaky pribeh protahl po takove emocionalni horske draze a nutil me premyslet nad jeho odstiny a fazetami jeste dlouho po dohrani.

Za mne byly k pochopeni dvojky klicove dve vety v jedne z poslednich cutscen, kdyz spolu Joel a Ellie hovorili venku na verande. Joel rekl, ze kdyby mu Buh dal sanci, rozhodl by se stejne (zachranit Ellie, obetovat vakcinu). Tim jen dokazal, ze nejvetsi svine cele hry pravem zemrela hned na zacatku, protoze ani po tolika letech a svedectvi toho, co zpusobil, nedosel k nejake sebereflexi, pochybnostem, ci chcete-li k pokani (kdyz uz zminil Boha). Ale zcela klicovou vetu rekla Ellie: Mel jsi me tam nechat zemrit, alespon by muj zivot mel nejaky smysl. A PRESNE v tomto svetle mi ten pribeh dava nejvetsi smysl. Ellie nezemrela, kdyz mela. Sobeckym rozhodnutim jednoho cloveka. A namisto hrdinky lidstva, na kterou by se vzpominalo s laskou a vdekem, se jeji zivot stal zbytecnou nestastnou existenci a pouti plnou nasili a utrpeni, kdy svuj dar - imunitu, kterou mohla zachranit lidstvo, nevahala pouzit jako vrazednou zbran (muceni a smrt Nory), az ji nakonec opustili vsichni, ktere milovala (Dina, Joel, atd).

Je to smutny pribeh o zivote, ci spise prezivani ve svete, do ktereho uz nikdy nemela patrit, kde nema sve misto (jen podtrzeno jinou sexualni orientaci) a v nemz nema zadny smysl ani cil. Co je cloveku platne, ziska-li cely svet, ale ztrati pritom svoji dusi, pta se evangelista Marek. A TLOU 2 klade podobnou otazku a serviruje na ni svou odpoved zazitkem, po kterem zustanou jizvy na dusi podobne nesmazatelne, jako v mase po kousnuti clickerem. TLOU 2 je naprosty milnik a vic, nez jen videohra. Ale proc a jak a cim presne, na tyhle odpovedi si uz kazdy musi prijit sam.
+10 +14 −4
VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 100
Dlouho jsem byl nalomený, že téhle hře nedám plné hodnocení. Přeci jenom je to hodně dlouhý počin a některé herní mechaniky začínaly trochu cyklit. Poté co jsem se dostal až na do mrtě a absurdně vyhrocený konec, nemohu jinak. Něco takového tady ještě nebylo. Ve hře je spousta násilí. Spousta krutého násilí. Ve hře se stávají věci, které nechcete. Modlíte se, aby to tak nebylo a ono se to stejně stane. Protože, vzhledem k povaze a motivaci hlavních postav, je to nevyhnutelné. Nikdy jsem neviděl takhle krutou a násilnou hru, která by na mě zapůsobila tak, že bych to na vlastní kůži opravdu nechtěl zažít. TLoU mě hodilo do zvláštní nálady. Takhle pojatý výplach emocí nenajdete v žádném filmu ani seriálu. Muselo by to mít alespoň 10 hodin a muselo by to běžet na jeden zátah.

S Ellie jsem se za celou hru nemohl vůbec ztotožnit. Celou dobu se koukáte, jak se se svou vytrvalou tvrdohlavostí žene do záhuby. Jak jí to nedá spát. Jak při honbě za cílem ničí okolí kolem sebe. Zatímco Abby už si svou katarzí prošla na začátku příběhu. Poté se v poklidu vrátila domů smířená a s pocitem dobře odvedené práce věc hodila za hlavu. Obě dvě hlavní postavy jsou v jádru stejné. Jen se jejich rozhněvanost neprolíná, nýbrž navazuje na sebe.

Samotná hratelnost se od prvního dílu nezměnila. Stále je to kombinace stealth a akce prolnutá filmovýma sekvencemi. Akční pasáže jsou neskutečně varaibilní. Vůbec není problém plynule kombinovat stealth se střílením, házením, pokládání pastí nebo bojem v tváří v tvář. Na nakažené platí jiná taktika než na živé a vždy je to zábava. Nakažení jsou těžší oříšek. Jsou více nepředvídatelní a když vás zmerčí, tak jdou nemilosrdně po vás. Lidé se sice tváří chytře, ale u nich v podstatě jen stačí stát za rohem nebo čekat v trávě a počkat si, až vám přijdou pod ruce. Když vás zmerčí, tak začnou taktizovat a vy máte pořád dost času.

Hra není moc těžká, když nepočítám pár těžkých akčně hektických pasáží, tak je lepší jí hrát na těžší obtížnost a se sluchátkami. TLoU 2 má totiž perfektní atmosféru. Hlavně v hororových pasážích. Kdy na vás třeba v temné budově dotírá skupina stalkerů, křečovitě pískají clickeři nebo slyšíte zlověstné dupání bloaterů. Bral jsem zavděk odpočinkovýma pasážemi, kde se jen prohledávalo okolí. Celé je to podkreslené perfektním zvukovým zpracováním a skvělou ambietní hudbou. Navíc zpracováno v kulervoucí grafice.

Hratelnost mě tak nějak táhla příběhem a ke konci to bylo vlastně celé jedno. Protože po závěrečném souboji a vybrnkání posledních pár akordů na kytaru mě hra tak odrovnala, že jsem si se sluchátkami na uších mohl vychutnat celé závěrečné titulky a s melancholickou náladou jít spát. Všech postav mi bylo tak nějak líto. Chtěl jsem aby to skončili. Aby se smířili a nechali to být. Aby našli svůj klid. Takový pocit jsem ještě u žádné jiné hry nezažil. Naprostý unikát.

Jdu si ještě jednou poslechnout Ellie a Joel duet.

Pro: drsný svět plný drsného násilí, ve kterém nechcete být, varaibilní a vyladěná hratelnost do puntíku, zpracování od hudby až po grafiku, atmosféra, unikátní příběh, který táhne hrou, změny tempa v hratelnosti

Proti: ubrat některé výplňové souboje by neuškodilo

+42
ZoltanZoltan
Dohráno
  • PS4 80
Hodnotit Last of Us 2 je pro mne velmi obtížné. Hru jsem si prošel dvakrát, druhé hraní bylo pak čistě příběhové, protože jsem měl po prvním dohrání výtky k chování některých postav a k závěru hry. Některé z nich po druhém dohrání beru zpět, některé ale zůstaly. Komentář je samozřejmě prošpikovaný spoilery :)

Příběh bych rozdělil na několik částí. První část, tedy smrt Joela a následný hon Ellie za pomstou byla fajn. Přestože Joel patří mezi nejoblíbenější postavy, za které jsem kdy hrál (ať je jaký je, postava je to napsaná výborně), jeho smrt dává logiku a nemám s tím ve výsledku žádný problém. Putování Ellie je pak vlastně to, co jsem od hry očekával. Pak ale nastala neočekávaná, dost možná až kontroverzní hra za Abby.

Jako mnoho dalších hráčů jsem i já nejdříve pocítil nechuť hrát za postavu, která zabila mého oblíbence. Po pár hodinkách jsem si k ní ale našel cestu a dokonce mi přijde její pasáž zábavnější než ta s Ellie. Dokonce i dvě postavy které potká, čili Lev s Yarou, jsou nejlepšími vedlejšími postavami ze hry.

Tou poslední částí je právě závěr. A s ním mám trochu problém a stálo mě hodně přemýšlení, proč se mi vlastně nelíbí. Pasáž v Santa Barbaře mi totiž ke hře vůbec nesedí, působí na mě skoro jako z jiné hry a právě kvůli tomu nejsem schopný uvěřit jednání Ellie. Jak mi přišlo putování Ellie do Seattlu naprosto opodstatněné, tady mám problém jejímu běsnění uvěřit. Úplný závěr pak respektuji, vlastně jsem rád že to tak dopadlo, vzhledem k tomu, jak ve hře tvůrci Abby vykreslili.

Když pak zhodnotím příběh jako celek, rozhodně se nejedná o žádný fan servis, ale asi je to dobře. Už jen to, jaké vášnivé reakce hra vyvolává, ukazuje, že je v něčem výjimečná. Musel jsem hru ale dohrát dvakrát, abych ji docenil :) Přestože první díl řadím daleko výš, nejsem ze dvojky nějak zklamaný, ona laťka byla také v mých očích hodně vysoko.

Když bych měl zhodnotit hratelnost, tady není rozhodně co vytýkat. Hry Naughty Dog mě baví a jejich jednoduchá hratelnost mi sedí. Přestřelky byly zábavné a dost drsné - postřelení lidé řvou na celé náměstí bolestí takovým způsobem, až si člověk uvědomuje drsnost střetu snad ještě víc, než ukazují hry z války.

Grafika, hudba a atmosféra jsou naprostá špička a možnost zabrnkat si na kytaru je fajn. Přestože v mých očích není ve druhém dílu tolik památných momentů jak v jedničce, i tak se jich zde pár najde - například koulovačka s dětmi, muzeum Dinosaurů, záchrana zebry, Abby na mostě mezi mrakodrapy, souboj s Rat Kingem.

Na závěr ještě jedna věc, která mě hodně zklamala - bugy. Několikrát jsem propadl texturami, po souboji s Rat Kingem se mi hra sekla (naštěstí se uložil checkpoint), plus pár menších problémů. Věřím ale že ND brzy opraví.

Jako celek hodnotím tedy The Last of Us Part II takto. Hra je to zábavná, má výbornou hratelnost a špičkovou grafiku, ale má to se mnou trochu těžké. Přestože bych příběh nenazval špatným, jsou v něm prvky, které mi moc nesedí. Přesto převládá spokojenost.
+32
AzureAzure
  • PS4 60
VAROVÁNÍ: Komentář obsahuje spoilery z příběhu. Do okének jsem dal jen ty nejzávažnější, ale abych zakryl vše, co může vyzradit děj, musel bych schovat prakticky celý text, takže to raději napíšu hned sem: "Nečtěte, pokud jste hru nedohráli!"

The Last of Us Part II je klasický sequel, který má před sebou téměř nemožné: vyrovnat se a pokud možno i překonat původní hru. Vzhledem k tomu, jak fantastický a komplexní příběh dokázala jednička předvést, by tento milník bohužel dvojka stejně asi nepřekonala, i kdyby byla bezchybná – a k tomu má opravdu daleko. Můj prostý verdikt nad hrou je: TLOU 2 je řemeslně dokonalá práce, která doplácí na několik špatných příběhových rozhodnutí.

Začnu tím, co asi všechny hlodalo nejvíce hned od začátku: smrtí Joela. Spousta lidí tvrdí, že jim twist jako takový nevadí, ale jsou nespokojení s okolnostmi - že by se zkušený a životem zocelený přeživší nenechal tak hloupě vlákat do pasti, že by neřekl na potkání své jméno bandě po zuby ozbrojených neznámých hrdlořezů, a tak podobně… s tím však nesouhlasím. Joelovo jméno vyzradil přeci Tommy, který byly vždycky trochu naivka, a nemyslím, že při útěku před valícími se hordami zombií měli zrovna na výběr než věřit dočasným spolubojovníkům, ač cizincům. Ne, z hlediska logiky je vše v pořádku. Vadí mi prostě jen to, že se to stalo.

Jak už jsem psal v předchozím komentáři, vztah Joela s Eliie byl prostě minimálně 90% celého TLOU. V tom bylo to kouzlo, ta genialita příběhu. Během hraní jsem se netěšil na kosení zombíků (pokud chcete řezačku, zahrajte si DOOM) ani na krásně vyobrazené přírodní lokace (jako jo, jsou fakt hezké, ale na to se upřímně někdo těší…?), ale na další a další interakce a slovní přestřelky mezi dvěma hlavními postavami. Zničením tohoto základního pilíře hra ztrácí na zajímavosti a jedinečnosti. Na co se má hráč dál těšit?

Přesně to je totiž otázka, na kterou nedokázal Naughty Dog vhodně odpovědět. V momentě, kdy Abby vyhrála ono osudové golfové utkání, jsem si uvědomil, že mě vlastně vůbec nezajímá, co bude dál. Ellie se vydává na cestu pomsty, což je už sama o sobě stokrát převařená příběhová kaše, ke které se hry vracejí stejně často jako filmy k cestování časem nebo oživování mrtvých postav: když dojdou nápady. Ellie byla v jedničce vtipná, chytrá a odvážná, prostě navzdory děsivým okolnostem dokázala hráči často vykouzlit úsměv na tváři. Tady se změní na zasmušilou a vnitřně rozervanou holku, co bez milosti zabíjí kolikrát nevinné přeživší a tvrdě si jde za svým. Vzhledem k okolnostem chápu tuto charakterovou proměnu, ale přesto si měli v ND položit otázku: Opravdu chceme, aby se hráč cítil po téměř celou dobu hraní jako s prominutím "kus hovna"? Vždyť v jedničce nic takového nebylo a fungovalo to náramně.

Naštěstí tuto pochmurnou misi bez špetky potěšení zachraňuje nový přírůstek do party – Dina. Nebo… ne? Zde opět záleží na úhlu pohledu hráče, ale u mě spíš ne. Dina je dobře napsaná a vykreslená postava, ale na starostlivost a laskavost nekompromisně skrývanou pod maskou tvrdé nepřístupnosti Joela prostě nemá. Její dialogy s Ellie byly mdlé, nezajímavé a kolikrát mi přišla jako pouze příběhově vsunutý milostný objekt. A ačkoliv jsem z ní nebyl napoprvé zrovna nadšený, zpětně začínám doceňovat malou Riley, které měla aspoň nějakou tu charakterovou hloubku.

O moc lépe na tom bohužel není ani většina ostatních postav. Zajímavá Maria má prakticky nulový prostor, Jesse se pořádně objeví skoro až v půlce hry a stejně tak rychle skončí, jediného zbývající borce z rodiny Millerů hra odsouvá na druhou kolej, seč může, a o Abby vůbec škoda mluvit - ta je snad tím nejméně sympatickým charakterem, jakého jsem v hrách zatím potkal, a to myslím i v jejích pasážích. Takže nakonec Ellie to musí opět tahat celé sama.

Druhá polovina hry se zaměřuje spíš na Abby a chce nám ukázat její lidskou stránku, že ne všichni padouši jsou špatní a že mají své důvody – což ale nefunguje hned ze čtyř důvodů: (1) Protože když prostě někoho na začátku představíte jako absolutní zlo, prohnilého parchanta, co vymlátí mozek z hlavy vaší oblíbené postavě, nemůžete čekat, že mu všichni odpustí jako máchnutím kouzelného proutku po pár úmyslně dojemných flashbackách. Já prostě nechci hrát za týpku, kterou nesnáším pořád stejně nehledě na to, jak moc se mě hra snaží přimět ji mít rád. Vrcholem byl souboj Abby a Ellie v divadle - to je vtip, že se tyhle dvě mlátí do krve a mě to nutí hrát za tu svini? Vůbec se nedivím streamerům, co během této sekvence bez zaváhání vyprázdní Abbyin zásobník do země pod sebou... (2) Protože se vás hra snaží násilím přesvědčit, že všichni dříve kladní jsou teď nějakým způsobem špatní a zlí – včetně Joela. Vlastně se snaží, abyste Joela přestali mít rádi, či o něm minimálně začali pochybovat. To já ale přece nechci – nechci, aby mi někdo ničil obraz, který jsem si o něm v první hře vytvořil. Nechci si myslet, že táta Abby byl jen nevinný doktůrek a Joel zmrd co ho bez milosti zabil – byl to možná fajn člověk, ale taky pitomec, co šel se skalpelem proti ozbrojenému chlapovi. Kdyby nezasahoval jako ostatní doktoři, mohl to přežít… (3) Protože pak hra ztrácí i ten chabý drive, který do té doby měla: pokud není Abby špatná, tak kdo je vlastně padouch? Koho chceme vlastně teda zabít? Čeho chceme dosáhnout? Všichni jsou tak strašně nuceně v odstínech šedé, že hra postrádá skutečné zlo. (4) Protože ve chvíli, kdy začneme (pořádně) hrát za Abby, už je v současnosti 80% její party po smrti, takže mě to nutí přemýšlet - proč mi hra několik hodin ve flashbackách ukazuje život Abbyiných přátel, když vím, že už jsou defakto stejně mrtví? To nějak neguje všechen zájem o to, co bude dál.

Na celém příběhu se mi opravdu výrazně líbily jen flashbacky do minulosti Ellie - zejména „Birthday Gift“. To bylo vše, co jsem od hry chtěl, a myslím, že jsem nebyl sám (ve facebookové anketě pro oblíbenou sekvenci vyhrál BG s asi 150 hlasy, zatímco druhé místo měla nevímkolikátá kapitola Seattle s 12 hlasy). Pak ještě úplně poslední rozloučení s Joelem - velmi smutná a dojemná scéna. Zbytek je takový... nijaký. Neříkám, že měl ND vytvořit čistý fanservice, ale směr, kterým se vydali, není ani z poloviny tak zajímavý, jako ten původní.

A co konec? Konec je kapitola sama o sobě, ale já řeknu jen, že vysvětlení Neila Druckmanna „Museli jsme nechat Ellie ušetřit Abby, aby zůstala lidská…“ mi přijde přinejmenším úsměvné. Takže Ellie po cestě zabíjí desítky, ne-li stovky lidí – podřezává krky, bodá do břicha, vystřeluje mozky – zabije i těhotnou ženu – ale zůstane lidská je tak, když nezabije osobu, která je přímo zodpovědná za celé její strádání? Kdesi jsem četl přirovnání, že to je jako by Thanos našel všechny kameny, ale nelusknul. Nebo Kill Bill, kde ale nezabijete Billa, protože si přichystá úmyslně dojemné divadlo s dcerkou a tím je mu vše rázem odpuštěno. Prostě halo? MINIMÁLNĚ bych dal alespoň na výběr zabít/ušetřit, když už by to muselo být, ale konec takový, jako je teď, považuji za zklamání - zejména po hajpujících trailerech ("I'm gonna find... and I'm gonna kill... every last one of them." - vzpomíná si ještě někdo na tenhle slib?) Na to, že konec jedničky mi přišel jako absolutně brilantní a logický závěr, možná jeden z nejlepších ve videoherní historii, tak tohle je slušná podpásovka.

Přese všechny výtky se ale budu snažit hodnotit objektivně, což znamená, že nehodlám udělit hře 0/10 a pak na Instagramu online rozstříhat cédéčko, jen proto, že mě nakrknul jeden twist. Story je opravdu velké selhání, ale všechno ostatní je na špičkové úrovni, ať už motion capture, vykreslení krajiny nebo jednoduchá hratelnost:

Grafika: 10/10
Hratelnost: 7/10
Motion capture: 10/10
Atmosféra: 8/10
Prostředí: 9/10
Příběh: 2/10

Finální verdikt: 6/10

EDIT: Beru zpět něco z toho ohledně Abby - hra se vážně urputně snaží, abyste ji měli rádi, a přímo vám cpe do chřtánu všechny její dobré skutky a snaží se působit, že jich není poskrovnu, což je sice trochu trapné, nicméně ale přiznávám, že ke konci to trochu fungovalo i na mě. Pořád ji nemám zrovna v oblibě a stále jsem fandil Ellie, aby z ní vymlátila duši, ale zas TAK špatná asi není. Je vážně škoda, že ji ND představil hned ze začátku jako totálního antagonistu, protože kdybychom sledovali její příběh i dřív, možná by byla potom přijata mnohem lépe...

EDIT II: Na konto argumentu, že Joelův příběh byl už prakticky uzavřený a proto jeho smrt dává smysl: zásadně nesouhlasím. Je sice pravda, že jednička podala jeho story v poměrně ucelené formě pro případ, že by nevzniklo pokračování, ale to ještě nic neznamená. Vždyť i Geraltův příběh se v podstatě uzavřel poslední kapitolou Paní jezera, ale hry ho dokázaly znovu otevřít, rozvést a připravily nám úžasný sequel. Právě teprve na konci jedničky se začal Joelův charakter doopravdy vyvíjet, takže jeho zabití nevnímám jako důstojný konec postavy, ale jako scenáristickou lenost a z ní plynoucí zbytečné zahození pracně vytvořené postavy, která ještě klidně mohla hrát důležitou roli. Symbolicky řečeno: TLOU pro mě zemřelo spolu s Joelovým posledním výdechem...

Pro: Prakticky vše kromě příběhu - grafika, gameplay, atmosféra, krajina - opravdu vrchol současné videoherní tvroby

Proti: Příběh

+9 +16 −7
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PS4 85
The Last of Us II vděčím minimálně za to, že mě vytáhlo z post-RDR2 syndromu, během něhož jsem rozehrála několik her (Days Gone, Death Stranding, Sekiro), ale žádná z nich mi ve srovnání s naprosto bezkonkurenčními lokacemi, hereckými výkony a „be loyal to what matters“ emocionálním kolotočem RDR2 prostě nepřišla dost dobrá na to, aby stálo za to ji dokončit. Last of Us II je konečně - konečně - další hodně dobrá hra, taková, která se vyskytne tak jednou, maximálně dvakrát do roka. Neřekla bych, že je výjimečně dobrá, jednička mě přece jen oslovila více.

Grafika 100%, skvěle optimalizovaná obtížnost, vůbec mi to přišlo celé takové krásně přístupné a intuitivní, scénáře bojů zajímavé, s výjimkou konce mě (californský gang, který mi už byl ale absolutně ukradený) bavily, ač obzvlášť ty proti Serafitům se brzy staly poněkud ohrané. To pravda kompenzoval těžkotonážní typ Seraphite heavy hned v několika verzích, takže ano, člověk se v bojích povětšinou nenudil, od toho tu byly sentimentální flashbacky. Nakažení chvílemi taky ještě dokázali dát zabrat a uvítala jsem i inovace v podobě shamblerů či nemocničního mutanta. Hra vás nicméně tak postupně čím dál nápadněji šteluje do tématiky člověk člověku vlkem, že jsou chudáci infikovaní stejně dost upozaděni. Nebýt uprostřed ruin velkoměsta a nebýt toho všudypřítomného rozkladu těl, morálky i sociálních hodnot, člověk by i zapomněl, že tohle kdysi dávno byla vlastně hra o zombících.

Co jsem ve dvojce Last of Us ale hledala zejména, bylo to samé, co v jedničce – příběh, který vás pohltí, postavy, jejichž vývoj a rozhodnutí na vás zapůsobí, rozuzlení, které vás nějak „dostane“. Bohužel musím říct, že jsem to úplně nenašla, ač se tomu hra místy přiblížila.

*následuje už jen subjektivní dojem z příběhu hry se spoilery*

Uvedu to takhle: Po příjezdu s Ellie a Dinou do Seattlu mě mile překvapilo, že jsem do ruky dostala mapu s různými lokacemi a měla volnou ruku v tom, který již x-krát vypleněný dům, ve kterém se i těch 20 let po vypuknutí nákazy dají nalézt pilulky na předpis či náboje do brokovnice, prozkoumám nejdřív. Jediné, co mě rozptylovalo byly neviditelné zdi (tohle křoví můžeš prolézt ale kolem tohohle budeš běhat naprázdno) a skutečnost, že se kůň, stojící po spěnky v krásné šťavnaté trávě, nepase. Stejně jako všechno pěkné v Last of Us II ale i tento náznak open-worldu brzy skončil a byli jsme zpět v koridoru, který nás provedl zbylými několika desítkami hodin hry. No a podobné to bylo i s tím, jak mě oslovil samotný příběh hry. Nebyl špatný, ani nijak zvlášť špatně podaný (ač bych určité pasáže přece jen trochu sestříhala), ale čekala jsem, abych si vypůjčila zaklínačskou terminologii, "něco víc".

Uvést do hry další protagonistku Abby hodnotím jako skvělé rozhodnutí. Ve finále jsem to nakonec měla tak, že jsem Abby přála, aby se konečně už proboha dostala k těm zbylým Fireflies a aby jí Ellie nedostihla. Každý je hrdinou vlastního příběhu a stejně jako si mě v jedničce získalo Joelovo ryze sobecké ale ryze lidské rozhodnutí ochránit Ellie za každou – jakkoukoliv – cenu, tak je myslím i zcela pochopitelné a logické, že se Abby chce Joelovi pomstít a že se z ní stane jedna z hlavních killing machines Isaacovy skupiny. Jenomže … pak to začne tak nějak haprovat. Zaprvé, Abbyino okolí je složeno z pro mě mimořádně nesympatických, v lepším případě nemastných neslaných postav. Jedna scénka s Abbyiným tatínkem vymotávajícím zebru z drátů mě rozhodně nijak emocionálně nenamasírovala, chápu co tím chcete říct, všichni přeživší apokalypsy mají momenty kdy se pusinkují s pejskem a kdy někomu surově rozmlátí hlavu golfovou holí, ale nepotřebuji, aby mi to bylo takhle doslovně podáváno.

Owen – o ničem. Flashbacky na jeho a Abbyin románek zbytečné, hlavní funkce v příběhu 1) zdroj geografických informací (Joelova lokalita, lokalita Fireflies) a 2) protipól k tomu, na čem Abby doopravdy záleží (pomsta a později její odčinění) a 3) aktér překvapivě grafického on-screen sexu. Mel – zcela na přesdržku v 90% svého času na scéně. Manny = Jesse přes kopírák? Na chvíli se objeví, udělá pár vtípků, v rozhodující chvíli se spustí z nebes jako deus ex machina, aby zachránil jednu z protagonistek, následně odstřelen, dále není rozebíráno. A nakonec je zde trans dítě Lev, který má nelehký úkol obnovit tu teď už pověstnou jiskru mentorského vztahu naivní teenager a ošlehaný veterán, který poháněl celou jedničkou, jenomže na mě to v tomto případě nefungovalo. Jednu dobu mi bylo i jedno, zda mám s sebou Leva nebo jeho sestru. A když to už už vypadá, že se v epilogu v Californii ještě někam posuneme, zjistíme, jak jsou na tom Abby a Lev teď, tak jsou zajati a dál už z nich vidíme jen trosky. Má mi na těch troskách záležet? Náznaky místy pěkné, ale pro mě nedotažené.

Bohužel podobné to bylo i s Ellie. Na začátku jsem byla tak nějak rozpačitá z toho, že Ellie chodí s Dinou tři dny a na základě toho se Dina rozhodne obětovat svůj život v komunitě v Jacksonu a vydat se s Ellie na sebevražednou misi napříč několika státy. Dobře. Už už to vypadalo, že Dinu nějak blíže poznáme v Seattlu, jenomže najednou je z ní ležák v divadle a sotva se tak nějak něco rozehrálo, včetně druhého trojúhelníku protagonistka-muž-těhotná, tak je po všem. Když jsem se s Ellie procházela po farmě, kde se ve svých zralých 18ti letech usadila s Dinou, předpokládala jsem, že je to sen, halucinace, něco v tom smyslu. Jenomže ono to bylo doopravdy, další neuvěřitelný skok do budoucnosti, který má sloužit k umocnění toho, o co všechno Ellie kvůli své zoufalé potřebě pomstít Joela přijde. Pro mě nudné a nereálné, byla bych se radši vrátila do Seattlu. Moment, kdy Ellie najde polomrtvou Abby na kůlu – rovněž silný potenciál. A ano, už už by to byl ten moment, kdy řeknu - sakra, tak tohle je hodně silný. Jenomže ... pak je zde Elliina volba, kterou neučiní nijak racionálně, po tom, že by došla k nějakému prozření, ale stále rozklepaná adrenalinem, na hranici fyzického i psychického kolapsu. Závěrečná bitka v moři byla – a předpokládám, že měla být – utrpením snad pro všechny zúčastněné, hráče nevyjímaje.

Souhrnně takto: Žádná z postav ani žádná z jejich interakcí mě nijak zvlášť neoslovila ani nezasáhla. Neříkám, že je koncept Last of Us II špatný – naopak, vůbec to není špatná volba, postavit proti sobě dvě protagonistky, které mají každá svůj vlastní příběh pomsty, které se protínají v kritickém bodě a nejsou kompatibilní. Chápu i pravděpodobně zamýšlené poselství hry, že největším nepřítelem člověka je vždy lidská povaha sama a že nelze jednat bez následků. Je to klišé jak vyšité (o tom, že pomsta nikdy nic nevyřeší a že bychom si měli odpouštět a trochu se zamyslet nad bezmyšlenkovitým masakrováním lidí ve videohrách nás ostatně před dvěma lety poučilo už zmiňované RDR2 a před tím Spec Ops The Line :) Ale proč ne, pojďme si to zahrát znovu a samozřejmě trochu jinak a snad v dosud nejdepresivnější verzi. Jen mě mrzelo, že na zcela osobní rovině to šlo tak nějak mimo mě.

Pro: další perfektní PS4 exkluzivka

Proti: od příběhu jsem čekala víc

+22
Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • PS4 100
Na The Last of Us Part II jsem se ohromně těšil a měl jsem to štěstí, že jsem si mohl hru projít, aniž by mi byla jakkoliv vyspoilerována. Zpětně po dohrání mi ten hate a review bombing přijdou vyloženě trapné. Pokusím se zde shrnout nějaké důvody a můj postoj k tomuto, dle mého názoru, velkolepému počinu.

Na začátek vezmu to, na čem se shodneme asi všichni, co jsme hru hráli. Technická a produkční stránka celé hry je na té absolutně nejvyšší úrovni. Grafika, motion capture, ozvučení a smysl pro detail, tohle a mnohem více je zde špičkové. Je vidět, že na hře se pracovalo několik let a je radost, že je na ní tolik práce a úsilí poznat. Nutno říct, že jsem nenarazil ani na žádný bug, jen jednou Ellie trvalo trošku déle, než otevřela šuplík, ale jinak nic, což je na dnešní dobu, kdy se hry dodělávají ještě měsíc po vydání, obdivuhodné.

Vlastní odstavec si zaslouží boj a násilí obecně. Hra byla už od začátku propagovaná jako drsná záležitost, kde bude realistické i to, co bychom radši asi minuli a svému slovu autoři rozhodně dostáli. Mechaniky boje jsou zde propracovanější než v prvním díle, ale nejedná se o žádnou revoluci. Změny jsou decentní a vždy k lepšímu. Boj s infikovanými je dost podobný, když pomineme jejich nové druhy. Ovšem boj s lidskými nepřáteli se zlepšil výrazně více. Může za to velice chytrá AI, nepřátelé spolu komunikují a když některý z nich zmizí, tak ho začnou hledat. Dokáží si vás chytře obíhat a napadají vás zezadu. Chytrý design úrovní neumožňuje, abyste si vlezli do krytu a jen čekali až si protivníci přijdou jedním vchodem pro smrt. Nikde nejste v bezpečí a musíte se umět dobře pohybovat, jinak je po vás.
Násilí je zde velice realistické a nemusí sednout každému. Protivníci i jejich psí společníci mají jména a vzájemné vztahy, takže když zabijete někomu kamaráda nebo psího miláčka budete si toho po úzkostných výkřicích dobře vědomi. Ať už jdete na nepřátele nožem či pistolí, dostanete náležitou dávku krve. Je poznat, když někomu ustřelíte hlavu nebo ho naopak necháte pomalu vykrvácet.

Design světa se oproti jedničce taktéž posunul. Nejde jen o to, že zde nemáte žádné stoprocentní krytí, ale i jak můžete procházet stealthově. Vysoká vegetace, vodní plochy, různé skulinky i možnost vylézt do výšin dávají velkou paletu možností, jak si s oblastmi poradit a obecně jsem zde cítil větší volnost než v jedničce, kde byla ona ideální cestička vždycky tak trochu zřejmá.
Svět je samozřejmě krásný a detailní, ale cestování napříč Amerikou během různých ročních období přeci jen působilo poutavěji. Rozhodně zde nemáte tedy pocit, že byste byli v tom stále stejném domě. V rámci Seattlu navštívit spoustu jedinečných a originálních míst, ale přeci jen je to pořád jedno a to samé město v jednom měsíci v roce.

Nyní konečně příběh, ten je za mě vynikající. Ona kritika, že hra propaguje LGBT+ mi přijde zcela zcestná. Ellie byla lesba už v prvním díle a další motivy spojené s tímto tématem jsou ve hře velice umě a nenuceně implementovány. Zároveň dávají této postapo Americe i větší hloubku. Myslím si, že pokud hráč není vyloženě zarytý homofob, tak ho hra nemá čím pohoršit.
Petice na změnu příběhu mi připomíná obdobný problém s poslední řadou GoT. U obou děl padaly a stále padají argumenty, že se to fanouškům nelíbí, protože to neskončilo tak, jak jsi hráči/diváci přáli. U obou počinů je tento argument velmi hloupý. V případě Hry o trůny lze najít jakési oprávnění pro onu petici. Děj tam byl jak z rychlíku, byla tam kupa logických kiksů, nedořešených linek a totální ignorace vývoje charakterů. Těmito neduhy ovšem dvojka TLoU netrpí.
Jasně, to, co se ve hře děje, nebylo asi v žádné z představ fanoušků a v mé taky ne. To ovšem neznamená, že by ten děj byl špatný. Už jenom pro to, jak dokázal hráče zaskočit, si zaslouží pochvalu. Děj samotný i způsob jeho vyprávění jsou na herní scéně něco jedinečného. Ať už jde o dialogy, vývoj postav či jednotlivé události v příběhu, máme tu scénáristicky velice vypiplaný počin.
Děj vyvolává v hráčích emoce, popravdě kupu emocí a tyto pocity jsou z větší části negativní, ale to je dobře! To byl právě záměr, aby se nám to, co se na obrazovce děje, nelíbilo, a tak trošku jsme u toho trpěli. Já bych si taky přál, aby některé postavy dopadly jinak. Tohle je bohužel krutý svět TLoU a zde není pro happyend místo.

Tady budu ještě hodně spoilerovat, takže klikat jen na vlastní nebezpečí Hraní za Abby i celá její perspektiva jsou naprosto skvělé a hraní za ni mě bavilo. Nadchlo mě, jak se můj postoj k ní během hraní měnil. Po zabití Joela jsem jí samozřejmě nesnášel, když jsem za ní začal hrát, radost jsem z toho neměl, i když mě základna na stadionu dost nadchla. Postupem hraní mé negativní pocity mírně opadly a nahradil je kladnější dojem, přesto jsem při konfrontaci v divadle chtěl hrát za Ellie a dát Abby co pro to. Na úplném konci jsem ji už zabít ale nechtěl. Po pohledu na ní, jak je po to všem zbědovaná a na pokraji sil, jsem si přál až už ji Ellie nechá jít, protože jsem cítil, že si obě hrdinky již vytrpěly dost. Tohle je pro mě ukázka mistrovského vyprávění, které ve hrách nemá svým způsobem obdoby.

The Last of Us Part II je jedinečná hra, která je pro mě jasná stovková záležitost. Chápu, že někomu příběh sednout nemusí a rád si poslechnu rozumné protiargumenty. Pro mě byl děj mistrovsky napsán i odvyprávěn, a proto jsem z něj nadšený. Pokud se fanoušci psychicky připraví na to, že tohle je zcela něco jiné než první díl, tak dostanou fantastický počin, a i když jim příběh nesedne, tak si myslím, že po technické, designové i herní stránce má hra, co nabídnout, aby stála za zahrání.

Pro: Po technické a designové stránce prvotřídní počin s mistrovským příběh, přičemž dílo jako celek nemá zatím v herním světe obdoby.

Proti: V prostřední části hry jsou některé sekvence přeci jen delší, než by bylo záhodno a střídání ročních období napříč Amerikou v prvním díle bylo o trošku atraktivnější.

+25 +26 −1
SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 80
Jako první jsem se chtěl v komentáři zmínit, co vlastně máte od druhého The Last of Us čekat. Jenže teď, krátce po dohrání, si uvědomuji, že to úplně přesně nedokážu. Napíšu tedy pouze: Nedostanete to, co čekáte, že dostanete.

Začnu jasným. Technologicky se jedná o současnou špičku herní tvorby. Skvělé herecké výkony, parádní hudba, ozvučení a smysl pro detail, kterému se může rovnat jen hrstka jiných her. Za vším je prostě vidět obrovské množství práce. Od Naughty Dogu ale nejde čekat nic jiného. Přejděme tak k tomu kontroverznějšímu tématu, tolik hýbajícímu celým průmyslem.

Příběh mi v prvním dílu nikdy nepřišel tak dobrý, jak je mnoho hráčů přesvědčeno. Ne, jedná se jenom o další post-apo zombie svět. Skutečná síla jedničky, aspoň pro mě, spočívala v postavách. Každá z nich byla propracovaná, uvěřitelná a nikdy černobílá. Pokračování nám dopřává podobnou dávku všeho zmíněného. Problémem je, že možná až moc. Za celý průběh nepotkáte jedinou kladnou postavu. Všichni si sebou tahají bagáž z minulosti, jsou často náladoví i nepříjemní. Po celou hru dělají v podstatě jenom špatná rozhodnutí. A hráčům to, zdá se, vadí. Až do samotného závěru jsem vlastně nevěděl, komu fandit. Ukazuje se, že je to větší problém, než jsme si všichni původně mysleli.

Samotný příběh střídá lepší pasáže s těmi horšími. Předchůdce byl jako jízda na horské dráze, zatímco tady máme těžkopádný autobus. Pořád obsahuje oddělené arény, tentokrát až zbytečně rozlehlé, proložené story částmi. Vzhledem k (v rámci žánru) velké délce hry, vzniká docela velký problém s tempem vyprávění. Být celá hra o třetinu kratší, tak jenom dobře.

Trochu zklamáním jsou také souboje s nakaženými. Respektive jsou úplně stejné, jako dříve. Celkově v tomhle směru TLoU II ničím nepřekvapí. Těch pár vylepšení (melee úhyby, plazení) už tu mělo být dávno a nic jiného zásadního se nemění. Lepší už jsou střety s lidskými soky. Pokřikují na sebe jmény, radí se mezi sebou, AI se vám neustále pokouší vlétnout do zad a když zabijete psa, tak se psovod skoro rozpláče. Zvláštní zmínku si zaslouží i zobrazení smrti. Zásahem z blízka brokovnicí nebožtíka poctivě roztrháte, kulka do krku mu způsobí mrazící chroptění a ustřelení končetiny končí řevem a pomalým vykrvácením na zemi. Zabíjení lidí mě ještě nikdy nebavilo více (ve hře...).

Vývojáři rozhodně nešli hráčům na ruku. Mohli udělat jednoduše další díl, jak jsme koneckonců zvyklí. Vytvořili však ojedinělé dílo, které v jistých směrech nemá ve videohrách obdoby. Ano, občas to skřípe, někdy vrže a často postrádá drive. Nic z toho ale nezpochybní nesporné kvality a odvahu týmu stojícího za Part II.
+54
JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PS4 95
Na The Last of Us Part II jsem se těšil dlouhá léta, a když už se konečně blížilo vydání a na net unikly kontroverzní leaky, okolo kterých se strhl hotový shitstorm, kecal bych, že mnou nelomcovaly obavy. K mému štěstí jsem hru hrál a dohrál leaky a jakýmikoli spoilery nezasažen a tak můžu spokojeně říct, že jsem si příběh užil se vší parádou.

Vezmu to od podlahy a začnu gameplayem, který v zásadě nic moc nemění, ale drtivou většinu herních prvků z jedničky vylepšuje. Hrál jsem na hard obtížnost, která určitě poskytuje určitou výzvu, ale osobně jsem měl pocit, že bych klidně mohl ještě o stupeň přitvrdit. Hráč totiž dostane do ruky mnoho zbraní a možností, jak s nepřáteli bojovat a zhruba od půlky jsem ničím kdovíjak nešetřil a stále jsem měl dostatek jak munice, tak zásob. Ač hra není openworld, veškeré lokace jsou daleko rozlehlejší, než tomu bylo doposud a pokud hrajete stylem jako já, tedy prošmejdit úplně všechno, budete mít spíš nadbytek, než nedostatek. Samotné souboje jsou ovšem parádní. TLoU II je konečně hra, kde násilí není jen běžná rutina. Člověk povrchně nekosí jen bezejmenné random panáčky s prstem v nose jako kdyby to bylo v pořádku, ale násilí tu skutečně působí jako násilí a minimálně ze začátku, než člověk otupí i k téhle formě, to násilí fakt není příjemné. Každá NPC má své jméno a AI je udělaná tak, že na sebe nepřátelé navzájem bolestivě reagují, a když je Ellie začne jednoho po druhém nemilosrdně kosit, dávají to náležitě najevo. Při hraní si nelze nevzpomenout na Spec Ops: The Line, který, ač na to šel teda úplně jiným způsobem, se též pokoušel zaměřit na tématiku glorifikace násilí a jistého odosobnění, které hráč v akčních hrách běžně prožívá. Tvůrci viditelně chtějí, aby tady hráč ty mordy skutečně pocítil a alespoň na mě to fungovalo.

Z příběhu jsem nicméně malinko rozpačitý. Se samotným dějem žádný problém nemám. Tvůrci serou na nějaký fan-servis a je to tak dobře. Naopak mají přesnou autorskou vizi, kterou do hry otiskli a která se nemusí všem zamlouvat. Je to dospělé, má to hloubku, své pointy a řadu menších či větších twistů. A i přesto, že na mě i tentokrát dopadla ohromná škála především negativních emocí, tak mě jednička svým smutným, ale mírumilovnějším přístupem a komorní atmosférou tak trochu ve stylu McCarthyho Cesty oslovila o fous více. Dvojka je rozmáchlejší, do určité míry i dějovější, ale na můj vkus někdy možná až příliš krutá a depresivní.

Po stránce writingu je to ale videoherní špička. Hltal jsem každou cutscénu, každý byť jen sebemenší dialog. Všechno je to parádně napsané a krásně rozanimované. Postavy jsou neobyčejně živoucí a doporučuju nedávat na první dojem. I tu nejnenáviděnější postavu si po čase oblíbíte, stejně jako k oblíbené postavě vlivem událostí sympatie trochu opadnou. Celá hra působí jako rozbor lidské nenávisti, do hloubky rozpracovává motiv pomsty a její destruktivní vliv.

Po technické stránce je to bez debat též současná špička. Parádní motion-capture, krásná prostředí, místy ohromující práce se světlem a v neposlední řadě detailní textury. Výtku bych možná směřoval k jisté repetitivnosti lokací. Zatímco v prvním dílu hráč cestoval jedním směrem a prostředí se neustále obměňovala v závislosti na ročním období, ve dvojce se drtivá většina hry odehrává v létě, v jednom městě a v rozmezí několika dnů. Pocitově je to místy až neúměrně natažené, čímž dost často trpí jinak parádní příběh (a i také z toho vychází mnou výše zmiňovaná rozpačitost). Nejvíce je to znát v částech, kde hráč putuje sám. Bez parťáka a bez těch skvěle psaných dialogů je samotný gameplay po tolika hodinách už docela monotónní a ač to říkám s ohledem na ta parádně vymodelovaná prostředí nerad, místy by hra zasloužila osekat a zhutnit.

Nicméně i přes těch pár výtek pramenících především z odlišných osobních preferencí naprostá spokojenost. Ve finále odcházím herně zcela uspokojený a z příběhu zároveň naprosto vyčerpaný. Druhý The Last of Us možná není herní revoluce, ale jistojistě evoluce značky a především jedna z nejvýraznějších her této generace.

Pro: pevná autorská vize, způsob vyprávění příběhu, hloubka a přirozenost postav a dialogů, lahůdkový gunplay, chování AI, syrové zpracování násilí a celková úroveň imerze, perfektní audiovizuál, hudba, flashback v muzeu, kytara, Take on Me, vypointovaný závěr

Proti: místy neúměrná natahovanost a nevyvážené tempo dávkování děje, té deprese je občas skoro až moc

+36 +38 −2
TolisterTolister
Dohráno
  • PS4 100
Raději upozorňuju pro ty co nehráli nebo nedohráli, že ty věci co tu píšu může někdo považovat za spoiler a já je do spoileru prostě nedal. Tak jen tak řikám.

Tak a je to tady... To je ono. Naughty Dog přišel se svým mistrovským dílem.
Před sedmi lety vyšla hra o postarším chlápkovi, který nechce navazovat bližší vztahy, je cynický a tak nějak nad věcma prostě přestal přemýšlet, chtěl nic necítit a byl schopný udělat cokoliv bez morálního kompasu. Pak se mu okolnostma dostala po bok mladá holka, připravena bojovat, nesrat si na hlavu, udělat si z věcí i prdel, ale zároveň víceméně nevinná a nepolíbena venkovním post-apo světem, který postrádal lidské hodnoty, a překypoval nebezpečím. Neil Druckmann a spol. stvořil, napsal a zrežíroval dospělý příběh, sice vytrénovaný k tomu, z toho pocitově udělat film, ale stále "tížený" poetikou herních atrakcí z předchozí značky Uncharted jeho domovské firmy Naughty Dog. Tehdy se mohli soustředit na svůj autorský počin. A dopadlo to tak, že zanechali stopu, a když se to budu snažit nějak ve zkratce nazvat, tak to byla hra, ke které tak úplně nepřistupovali jako ke hře. Místama to působilo, jako když se opakující gameplay mechanismy z povinnosti pletou do cesty vyprávění, jen aby byl prostě ten herní čas nějak vyplněn. Tihleti tvůrci ale autorsky ještě rostli.

Když stvořili DLC Left Behind, přišlo mi to jako by rozšiřovali svůj koncept stanovený v předešlých dílech Uncharted, ale hlavně z oné hry, ze které DLC vycházelo, a to, že se ještě víc rozhodli akceptovat nikoliv potenciál vyprávění svého díla jakožto filmu, ale HRY. Rozhodli se ještě víc příběh vypravovat pomocí gameplaye. Přijde mi, že film nechali filmem a pochopili, jaký potenciál skýtá HRA, která vypráví příběh. Více jsme jako hráči objevovali, co jsou tyhlety postavy, co tam na obrazovce běhají zač, a méně jsme je používali jako bezcharakterní bezmozkové herní avatary, se kterýma máme vykosit 20 nepřátel a dojít z bodu A do bodu B.

Před čtyřmi lety opět Neil Druckmann a spol. dokončovali přiběhy postav nastavené hodně odlišnou režií a osvojili si je podle sebe. Vyprávění příběhu odvíjejícího se od postav v něm, víc než banda lidí, co jdou splnit misi, to je to v čem tady pokračovali, a posunuli to do nebeských výšin. Čtvrtý díl Uncharted ukončoval nostalgicky příběh Nathana Drakea, ale posunul se přitom někam jinam, někam výš. Tak jak tvorbu studia Naughty Dog tenkrát posunul v roce 2013 The Last of Us. Spin-offem k Uncharted s podtitulem Lost Legacy dokázali, že i taková "bokovka", může být skvělá a pokračovat ve vysoko nastavené laťce ze čtvrtého Uncharted.

Teď mi přijde, že všechno co jsme viděli v jejich hrách, se nastřádalo a vyústilo v této jejich zatím poslední hře. Ale ještě je tam toho tolik víc. The Last of Us Part II, je pravděpodobně to, co jsem chtěl. Nechtěl jsem, aby se nechali svazovat konvencemi vysokorozpočtového herního průmyslu. Chtěl jsem aby nešli ve stereotypech. Od příběhu samotného jsem byl ochotný se nechat překvapit, a byl jsme připraven na tuhletu velkou věc. A myslím, že se nenechali sežrat těmi očekávaními, aby to bylo skutečně velkolepé, a jenom velkolepé. Aby sme skončili jen u toho co nejvíce rozšířit a udělat to co nejvíce epické. Ony sice byly momenty, kdy to připomínalo trochu Uncharted (jednou dokonce i Resident Evil, což je trochu škoda), ale tohle je jen taková omáčka kolem. Žánr akční, ke hře patří, ale tohle jsou jen prostředky. Prostředky k tomu, aby jsme v zásadě dostali to hlavní, příběh. Jako to slovo příběh, to už mi přijde někdy takové nadužívané, a moc obecné. Příběh se zmiňuje a skloňuje u her, hlavně v poslední době hodně. Když hraju hru, většinou chci, aby to mělo dobrý příběh, to je prostě taková jasná věc. Ten příběh tam samozřejmě může být, může ho být dostatečně dost, hodně cutscén, příběhy postav, nějaký lore atd., ale u her mi osobně přijde, že to prostě furt nejde. Strašně moc pravidel, strašně moc zvyků, prostě kritérií, jak hra vypadat, aby vypadala jako hra. Když jsem nedávno hrál Resident Evil 2, občas jsem si pustil Days Gone nebo Assassin's Creed, vidím tam, že se tvůrci snažili o příběh, je tam snaha o emoce, je tam nějaká atmosféra, hra chce působit jako filmový pohlcující zážitek. Já to tam ale necítím, do té míry abych to nějak řešil, tak abych to považoval za silný příběh, a abych postavy považoval za zdařilé postavy, se svým osobním vývojem. Ty hry se snaží o emotivní silný příběh, plný mezilidských vztahů a lidských tragédií. Vidím tam ta témata vysící ve vzduchu - manipulace dogmatem, hraní si na boha se vymstí, nebo nějaký boj o přežití či co. Ty hry ale zůstavají jako něco hodně povrchnějšího. Assassin's Creed Unity a Syndicate jsou jak učebnice historie, jakoby se z kulisy pro příběh stalo to hlavní, co nás může ohromit a co si budem pamatovat. Resident Evil 2 je střílení na zombíky. A Days Gone je ta hra, ve které jezdíme na motorce, střílíme na zombíky a otevíráme kufry u aut :D, (i když Days Gone jsem ještě nedohrál, tak to nechci hanit předem, ale zatím mě to prostě nebaví a ani se mi to moc nechce hrát). Ale tady s touto hrou, s Last of Us 2, je to o něčem úplně jiném. Tady to je správně, tady jsou příběhy, které se vám zaryjou pod kůži, kolikrát se důležitá věc neukáže tak úplně doslova, vyprávění je podprahovější, postavy komunikují výrazem a emocema, a ne tím, že situaci popíšou. Pocity, vztahy, vnitřní pochody, vnitřní démoni, to se tady přibližuje realitě víc než skoro jinákoliv hra co sem hrál. Druhý díl si sice na paškál vzal téma pomsty, jakožto konflikt v příběhu a hybatel děje, toť omílané téma jak ve filmech tak ve hrách, ale tady na to šli trochu z jiné stránky, a šli na to víc do hloubky. Pomsta je tady totiž brána ne jako nutnost pro naše uspokojení, ale jako překážka, jako závislost hlavních postav, která je nutí točit se v kruhu a přicházet u toho o svědomí, nebo je donutí zamyslet se, jestli to celé vlastně není špatně. Ovšem těch témat je tady víc. Třeba téma o ztrátě, a ne nutně o vyrovnání se s ní, jak nám to bylo podáváno skrz Joela v prvním díle, ale spíš o ztrátě jako takové, co s člověkem udělá, a jak velkou díru v něm zanechá, to je to co mě napadlo po dohrání, a co jsem si z toho velmi výrazně odnesl.

Hra vytahovala jedno příběhové eso z rukávu za druhým, a já se nestačím divit, do jakých neprobádaných vod se tvůrci rozhodli jít. A kolikrát, že může být až nepříjemná hráčům. Ať už jde o neobjektivizování ženských postav, nebo polidšťování nepřátelských postav. Nebo prostě zkrátka zabití všemi oblíbené hlavní postavy z 1. dílu skoro na začátku hry. Možná skoro jako jediná na poli her, The Last of Us Part II vypráví svůj příběh tak, že si dává na čas, nespěchá, scéna je dlouhá, nebo postavy si neodpovídají hned, nejde nutně o množství informací, které si sdělují, ale o emoce, které mezi něma v pár slovech proběhnou. Taky mi nestačí než žasnout nad těmi všemi významy a symbolikami. Tohle jsou postupy, které se ve vyprávění kolikrát uplatňujou ve filmech a nebo seriálech. Třeba ta velmi dospělá práce s nahotou. Na konci mě hra vyplivla totálně nasyceného, spokojeného a ještě se ke hře budu vracet. Ovšem je také třeba opět zmínit, že postupy filmové sice kolikrát jsou, to jo, ale tahle hra si jde svou cestou. Během tohohle zážitku hrajem, my se nedíváme, když to není nezbytné. Hrajeme v pasážích, kdy je to pro ten příběh a postavy potřebné, kdy to umocňuje zážitek.

Gameplayové věci kolem, to už jsou pro mě prostě jen věci kolem, a přijde mi že je to tak i pro tu hru. Gameplay byl rozšířen jen do těch mezí, do jakých byl potřeba, aby se to dalo hrát, a aby to i pomáhalo zprostředkovat co nejlépe zážitek z hraní. Nic mi nepřišlo navíc, nic nebylo jen na efekt. Spíš mi přišlo, že se tvůrci z hlediska gameplaye od prvního dílu posunuli o hodně dál. S puzzlama si více hráli a celkově mi dávkování těch gameplay prvků přijde pestřejší. Tady už se neopakovali se žebříkama a s plovoucíma deskama, sem tam je třeba otevřít trezor, sem tam správně hodit kabel či lano, atd. Celkově prostě pestřejší gameplay. A společně s posledními dvěmi díly Uncharted je to to nejlepší od Naughty Dog. Je to zábavné, plynulé a samozřejmě si to šíleně potrpí na detailech, jak technických tak hratelnostních. Někdy tomu dochází dech, jakože je ten gameplay trochu natahovaný, příliš mnoho střetů s nepřáteli po sobě, ale to mi celkový zážitek nezkazilo.

Tvůrci to dokázali. Stvořili své autorské dílo, které má hodně co říct. Myslím, že s kontroverzí počítali, a ono to tak někdy s těmi výraznými počiny bývá.

No nic, jsem nadšen, a už to moc nechci protahovat. Na závěr tady ale ještě vysypu tu absolutní nadšenost do spoilerů. Věci, které se mě nějak výrazně dotkli, nebo mě dostali, utkvěli v paměti.

- Celá situace kolem Joelovi smrti. A ten jeho poslední pohled na Ellie...
- Elliina verze Take on Me a Dinin zamilovaný pohled na ni.
- Ta role Tommyho - jak se tam objevil jako záškodnický odstřelovač, co hlavní postavě nedá a nedá pokoj, a to jak to reflektuje jeho výuku odstřelování s Ellie, a hlavně jeho poslední scéna a jeho role zlomeného a zjizveného muže v ní.
- Flashbacky. Elliina a Joelova návštěva muzea, nebo jejich poslední rozhovor na konci hry.
- Později ve hře se během Ellina příběhu dozvídáme, že celou dobu věděla o Joelově lži. To mě nadchlo a překvapilo, protože jsem si myslel, že to tam ještě bude hrát pro Ellie nějakou roli. Po Joelově smrti to tu roli nehraje, chce se pomstít a jeho lež akceptovala.
- Vztah Diny a Ellie.
- Boss fight s Ellie jakožto soupeřem.
- Geniální závěr. Poslední vyčerpaná bitka na pláži Santa Barbary, během toho Elliny dvě kontrastní vzpomínky na Joela, její návrat na prázdnou farmu a kytara s motýlem, kterou to celé začíná v rukou Joela.
- Atd. atd. atd.
+18 +20 −2
KubaKrejciKubaKrejci
Dohráno
  • PS4 100
Můj komentář bez spoilerů:

Jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál. Tečka.

Hra po grafické stránce vypadá naprosto úchvatně, herní mechaniky jsou funkční a zábavné a nesetkal jsem se s jediným bugem. Příběh TLoU II patří k těm nejoriginálnějším a nejpřekvapivějším, které kdy ve videohrách vznikly.

Absolutně nerozumím všemu tomu hejtu, který se mezi hráči vytvořil. S čím to sakra srovnávají? Tahle hra vyčnívá prakticky ve všech ohledech. Celý příběh je velmi netradiční s rozhodnutími, zvraty a stylem vyprávění, jaký jsem v jiné hře doposud neviděl. Je velmi dospělý, místy i kontroverzní a já si myslím, že spousta hráčů prostě a jednoduše není ještě připravena něco takového hrát. Hráči jsou obecně zvyklí na jednodušší, přímočaré hry, které je snadné pochopit.

Vytvořit takhle dospělou a vlastně vážnou hru bylo od vývojářů velmi odvážné, ovšem bojím se, že společnost hráčů na ni ještě není připravena. Věřím, že jednou bude TLoU II vnímáno jako milník herního průmyslu. Hry už dávno nejsou jen pro děti a ne všichni jsou schopní to pochopit.

Toto je můj názor, díky za jeho přečtení.

Pro: originální a překvapivý příběh, skutečně nádherná grafika, plynulá a zábavná hratelnost, odvaha vývojářů se do něčeho takového pustit

Proti: občas jsou některé pasáže trošku zdlouhavé, než se opět posune příběh vpřed... ale to je opravdu jen drobnost

+15 +24 −9
OperatorOperator
Dohráno
  • PS4 90
Je zajímavé sledovat jak se na metacritics liší hodnocení "oficiálních" recenzentů a normálních uživatelů. Každopádně za mě je hra super. Graficky vypadá úžasně i přestože jsem ji hrál na PS4 Slim. Celkově jsem nečekal, jak byla hra dlouhá, už tak v půlce se zdálo, že hra skončí a pak najednou přechod a hra pokračuje dále tentokrát retrospektivně. Ve hře si tak projdete stejné lokace, ale z dvou různých úhlů pohledu. Dobrý nápad, umožňuje tak více nahlédnout do dění, tato část se mi zdála v několika momentech až příliš zdlouhavá a hra se měla dle mého názoru více zaměřovat na Ellie a Joela v době před událostmi tohoto dílu než na hlavní "záporačku".
Konec byl pro mě stejný jako v předchozím dílu, musel jsem si chvilku sednout a jen přemýšlet nad rozhodnutíma postav a zda bych na jejich místě udělal něco jiného.

Pro: grafika, příběh, správa zdrojů a crafting systém

+12
SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 70
Na The Last of Us Part 2 čekalo mnoho hráčů. Bylo by hloupé čekat ještě něco víc, než jsme dostali od jedničky, takže byla má očekávání střízlivá. Možná jsem se na to ale měl přeci jen napít, protože tohle je zklamání roku a možná i pro celou etapu PS4. Bohužel bez toho, aniž bych vyzradil děj tahle amatérská recenze postrádá na významu, protože příběh i jeho styl vyprávění je zde zásadní.

Každý, kdo hrál jedničku, a má srdce, byl pravděpodobně na šílené emocionální horské dráze. Jistě si vybavíte mnoho šokujících momentů s protagonisty, ve kterých se postavy chtě nechtě prostě sblížily. A nás to sblížilo s nimi. Tohle se ve dvojce ale neděje. Dialogy během cestování nijak nezaujmou a ani hlavní dějová linie není strhující. Není, ačkoli zápletka, kterou producenti vytvořili na to měla. Bohužel se Naughty Dog rozhodli jít cestou inovace co se vyprávění příběhu týče. S tím problém nemám. Problém mám s tím, že tenhle styl vyprávění použili u zajeté značky.

Vadilo mi, že zabili Joela? Možná ani moc ne? Stejně byly trailery orientovány k motivu pomsty a lidi dost spekulovali jestli Joel vůbec ve dvojce žít bude. Tohle problém není. Problém je, že když už se Ellie vydá na cestu za mstou, prvního cápky z bandy oddělá až někdy po 10 HODINÁCH! A pak další dva v hodině patnácté. A mezi tím se neděje nic zásadního. Dialogy mezi Ellie a Dinou jsou nijaké, nezajímavé. Oceňuji alespoň nenásilně podaný lesbický vztah, když už do toho byli teda tak žhaví. U tohohle ale bohužel nevychladli. Výše popsané bych ještě dokázal nějak skousnout. Druhou polovinu hry totiž jedete za Abby, hlavní "antagonistku", tak trochu Brie Larson na steroidech. Má pointa je taková, že ji nesnášíte a teď vás hra nutí za ni hrát cca 10 hodin, ačkoli nechcete. Pointou tvůrců je ukázat lidem druhou stranu barikády. Že nikdo vlastně není zlý, jen prostě kope za svůj tým. Můžete se na tohle zlobit? Ne. Jenže já stále čekal na ten emočně strhující příběh a ten se u pro mě nekonal. Objevilo se pár pamětihodných okamžiků, ale prázdnost děje prostě převládá. Chtě nechtě ale musím přiznat, že jsem trošilililinku sympatií k Abby získal, což jsem nečekal. Ze spousty uměleckých děl jsme pochopili, že pomsta nic moc nevyřeší a spíš jen zhorší. Není to ale takový průser, protože flashbacky nám připomenou to skvělé, co jsme si na jedničce zamilovali.

Z děje jsem minimálně dost rozhozený, ale technická stránka na hře zachraňuje, co se dá. Graficky naprosto oku lahodící, ať už scenérie nebo jen výborné modely obličejů, kůže, vody či odlesků od povrchů. Akce zase zlepšena, stealth působí zase uvěřitelněji (ačkoli je ho hodně), střílení z bambitek spokojenost a kdo nemusí brutalitu, měl by od TLoU2 upustit. Je možná až neuvěřitelné říct, že nejlepší mise byly v druhé polovině hry (odkaz na spoilery). Takovou misi v mrakodrapech, na ostrově, na mostě nebo v nemocnici budu mít v hlavě dlouho a byly hodně atmosférické. Dále také musím označit naháněcí/utíkací sekvence za naprostý vrchol v žánru, protože ve mě vyvolávaly úžas, přičemž jsem ani nestíhal pobírat, co všechno se v té akční smršti děje na obrazovce.

Novinkou je na začátku hry i menší otevřená lokace, která ale ubírá na dynamice děje a odchází od lineárnosti, kterou jsme doposud od Naughty Dog her dostávali. Hra je ale pořád "semi-lineární", čímž mám na mysli, že můžete jít střemhlav za momentálním úkolem nebo prozkoumáte prostory po stranách, schrastíte staré dobré suroviny, pokusíte se otevřít sejfy s ještě více surovinami nebo najít superhrdinské kartičky. V návaznosti na to musím říct, že na střední obtížnost je surovin opravdu hodně a zvýšení obtížnosti může přinést opravdu slušný zážitek, což sám v budoucnu udělám při druhém průchodu. Ellie opět můžete vylepšovat v pěti stromech dovedností, které se ale odemykají postupně a ne jako u Joela, kdy jste mohli třeba hned vymaxovat zdraví. Novinkou je taky možnost uhýbání nepřátel a plazení se po zemi, kterou jakože několikrát využijete, ale nejsou to nosné mechaniky hry (teda co já vím, hrál jsem to jak noob na normal).

Kolem a kolem je to technicky vynikající hra ždímající z hardwaru PS4 maximum. Audiovizuálně se jedná o špici, což vám potvrdí i moje máma, když se pozastavila u telky se slovy "Počkej, to je film nebo hra?" a já se pod to mohu podepsat. Akce zábavná, ačkoli je jí kapánek více, než by bylo třeba. Bohužel mám problém s dějem, jeho dávkováním a s tím, že nás nutili hrát za postavu, která je víc mrcha, ne jako Ellie, která je akorát zlomená a touží po pomstě, což lze vidět na reakcích, když zabije lidi, které zabije a hlavně s tím, že se rozhodli pro takhle nestandardní naraci u zaběhlé značky. Přejmenujte hlavní postavy i název hry, možná udělejte z antagonisty trochu líbivější charakter a pak bych této hře dal upřímných 85 %. Jenže já nemůžu. Nejsem totiž novinářská společnost posraná z toho kritizovat hru, protože by je nařkli z homofóbie či diskriminace pohlaví.
+25 +27 −2
MatejQ004MatejQ004
Dohráno
  • PS4 100
  • PS5 100
Super hra, která by si určitě zasloužila nějakou cenu ohledně grafického zpracování. Líbí se mně motiv příběhu, který je zase jak je zvykem u Naughty Dog vysoce nadprůměrný. Grafika je opravdu skvělá a takovou jsem dlouho v žádné hře, co jsem hrál neviděl. Mimika v obličejích postav a to ne jen v cutscénách, kde je tak realistická, že poznáte jakou emoci postava má i bez toho, aby něco říkala nebo třeba plakala, tak i v gameplayi, kde je mimika taky výborně udělaná. V gameplayi to jde nejvíce vidět, při tichém zabití nožem Ellie. V jejím obličeji jde vidět ta vynaložená síla k zneškodnění protivníka, ale mimika jde vidět i při pouhém postávání a nicnedělání. NPC jsou o proti první hře zase o několik levelů výš, jsou perfektně zpracované a chovají se realisticky, volají na sebe svými jmény, a reagují na to, když někoho ze své skupiny uvidí mrtvého. Nepřátelé Vás dokážou i skvěle obklíčit až tak, že je někdy i těžké jim proklouznout. Nakažení jsou identičtí jak tomu bylo v prvním díle, jen třeba clickeři mi přišli o něco citlivější na zvuk a snáz Vás můžou najít než tomu bylo v první hře, ale to se mi možná jen zdá. (Spoiler k předem oznámenému druhu nakaženého Nové typy nakažených mě překvapili. Jeden je Shambler, s kterému se muselo zase přistupovat jinak než k ostatním typům nakažených. Určitě není na škodu, že ho do hry přidali. Jako svůj útok ze sebe vypouští jedovatou kyselinu, ve které se můžete udusit ). (Spoiler k neoznámeným druhům nakažených Druhý a jediný neoznámený druh nakaženého mně dal pěkně zabrat, neoznačil bych to jinak, než, že to byl boss fight. Je to taková velká slátanina všech možných nakažených dohromady a myslím si, že je v celku i povedený. Boj s ním byl zajímavý v tom, že se na něj spotřebuje snad vše, co máte u sebe. Tím pádem je boj dost těžký a až jsem ho konečně na tak čtvrtý pokus dal, říkal jsem si, že od tam chci už konečně pryč).

Druhou část hry se hraje za Abby. S Abby se mi ze začátku moc hrát nechtělo, protože jsem ještě nevěděl co ji k zabití Joela vedlo. Po prvním jejím flashbacku, mi to bylo jasnější a začal jsem chápat, proč to udělala, ale pořád jsem cítil soucit k Ellie a bylo mi docela proti srsti na Ellie útočit.
Příběh je zpracovaný dobře, nějaký chybičky by se tam našli. A jak si některá část hráčů myslela, že ta hra bude nějak potlačovat určitou orientaci, tak se opravdu spletl, nic přehnaného tam není. Líbili se mi i občasný pohledy do minulosti, které hru oživili a dávali ji i tu světlejší stránku a pozitivitu, jako třeba hezké slunečné počasí, o proti zamračenému a deštivému Seattlu. Uprostřed hry trochu zaostává tempo příběhu a je tam převaha gameplaye, je to asi i tím, že jsem dost prozkoumával, abych byl dostatečně vybavený do boje, ale myslím si, že i kdybych tolik neprozkoumával, tak by tempo nebylo až o tolik rychlejší. Celkově se mi hra líbí, hlavně graficky, technicky a i ten příběh byl skvělej. Takže můžu říct, že druhý díl The Last of Us je prvotřídní hrou s výbornou hratelností, skvělým příběhem, který si na plno užijete a grafikou, na kterou se i po celé hře nedokážete vynadívat.

NA POPRVÉ - 19-23. června 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost.
Hru jsem dohrál za 26 hodin, 18 minut, 47 sekund.

NA PODRUHÉ - 26. srpna - 12. září 2020.
Hrál jsem na průměrnou obtížnost +.
Hru jsem dohrál za 19 hodin, 31 minut, 11 sekund.

NA POTŘETÍ - 25. srpna - 27. září 2024. (PS5 Remaster)
Hrál jsem třetinu hry na zničující obtížnost, zbytek na těžkou.
Hru jsem dohrál za 25 hodin, 23 minut, 52 sekund.

Pro: Grafika, zvuky, hudba, příběh, mimika v obličejích, animace, zábavná hratelnost.

Proti: Pomalejší tempo vyprávění příběhu.

+14 +17 −3
MattHravyMattHravy
Dohráno
  • PS4 100
Tak dneska úspěšně dohráno. A za sebe musím říct, že jestli tato hra nedostane nějakou cenu, ať už za příběh, vizuál či za soundtrack, tak budu opravdu naštvaný. Tato hra je něco tak jiného, tak úžasného že po dohrání jsem byl v němém úžasu, co jsem to vlastně dohrál za skvost. Velký klobouk dolů patří Neilovi Druckmannovi a vlastně celému týmu Naughty Dog. Tak silný příběh jsem u hry dlouho nezažil. A soundtrack ke hře? Ten tomu teda dává grády. Smekám a klaním se. Parádní věc tato hra!

Pro: Příběh, Postavy, Soundtrack a vlastně celá hra!

Proti: Ve hře jsem žádné "proti" nenašel.

+7 +20 −13
Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 25 90
  • PS4 215 89
  • PS5 65 90

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
17892
Odkaz:
http://dbher.cz/h17892
Přidána:
27.09.2019
5 let a 307 dní
Hodnocení:
305 (0-100 %)
Komentářů:
33
Oblíbenost:
Sledovat 42 Chci si zahrát 56
Rozehráno 14 Dohráno 270
Návštěvnost:
60359× (celkem)
613× (poslední měsíc)
110× (poslední týden)
5× (dnes)
Více