Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Lord Nerevar Incarnate One-Clan-Under-Moon-and-Star, Hortator of Great Houses, Nerevarine of Ashlander Tribes, Master Thief of Thief's Guild, Arch-Mage of Mages Guild, Grandmaster of Morag Tong.... a mohl bych přidat ještě kopec dalších titulů. Ne to se nevytahuji tím, čeho všeho jsem za cca 250 hodin v Morrowindu dosáhl, to se jen na jedné drobnosti snažím ilustrovat základní charakteristiku této hry (a více méně celé série), kterou nazvěme "Kvantita vítězí nad kvalitou!"

Abych získal všechny ty honosné tituly musel jsem splnit stovky úkolů, ale jen v jednotkách případů jsem do nich musel dát něco ze sebe, nějaký osobitý nápad, přijít si sám na řešení problému. Naopak v těch stovkách případů jsem byl jen loutkou. "Dojdi tam a tam, zabij toho a toho, seber to a to, doruč to někomu s divným jménem a to co od něj dostaneš mi přines a já tě odměním." Přitom potenciál k zajímavým úkolům, ve kterých by hráč musel prokázat svůj důvtip, má hra obrovský, bohužel taky obrovsky nevyužitý.

Obrovský je i svět, což nám Bethesda servíruje v každém díle TES série, a tak se vykašleme na plnění stokrát stejného questu a půjdeme objevovat stokrát stejné hrobky, sto desetkrát stejné jeskyně nebo sedm na chlup stejných čtvrtí města Vivec (kdyby se vám sedm zdálo málo můžete si zajet do Molag Mar, tam je další...). Svět má rozhodně výbornou atmosféru, alespoň ze začátku člověk užasne, když poprvé přijde do Ald'Ruhnu, poprvé navštíví Dwemerské zříceniny, starou Dunmerskou pevnost, a nebo nějakou Daedrickou svatyni. Jenže když to samé procházíte už podesáté znovu vás napadne, že kvantita vítězí nad kvalitou.

Hru by nad vodou mohl držet alespoň hlavní příběh, který má také světlé momenty, nicméně i zde ho nakonec alespoň pro mě zazdí úplně stejný princip (3 krát se staň Hortatorem velkého domu a 4 krát Nerevarinem Ashlanderského kmene). Když nevíme co by, sedmkrát něco zopakujem. I vedlejší linie v podobě mnoha gild v nichž můžeme dělat kariéru na tom nejsou o moc líp, respektive jsou na tom ještě hůř. Děláte poslíčka, sem tam eskortu a nebo nájemného vraha. Situace kdy nevíte jak daný úkol splnit a musíte na to sami přijít, se skutečně dají spočítat na prstech jedné ruky. Navíc po získání absolutního postavení v gildě se kromě nějakého toho oslovení v podstatě nic nezmění. (Jako Grandmaster Morag Tong jsem si v jejich, vlastně v mém sídle nemohl z police vzít ani obyčejnou mísu ... mí podřízení mě okamžitě napadli jako špinavého zloděje.)

Kde jsou teda ty světlé stránky hry? No je v ní toho tolik, že prostě sem tam se něco dobrého a zajímavého najde. Každopádně toulání po Vvardenfellu má prostě své kouzlo a ukazuje sílu otevřeného světa s hezkými scenériemi, krásnou noční oblohou a romantickými západy slunce. Levelování pomocí skillů, které zvyšuji jen když je používám, považuji za výborný princip i když má své mouchy a je převzatý z Daggerfallu a ve finále ze mě stejně udělal supr mega geroje, který i tu největší potvoru upižlá řezbářskou kudličkou. Odkazy na historii světa v rozhovorech a knihách mě velmi baví. To nejlepší jsem si nechal na konec a tím je HUDBA!!! Ta se mi prostě neoposlouchala.

Nestrávil bych tu takovou porci hodin, kdybych si myslel, že ta hra je totálně špatná. Mám svět Elder Scrolls docela rád, ale nemůžu a nechci zavírat oči před jejími chybami, a to jsem protentotkrát vynechal poznávací znamení Bethesdy, tedy bugy. Bylo to v roce 2002 velké hype...

Pro: Hudba, Spousta dalších informací z Tamrielu, Spousta všeho

Proti: Kvantita vítězí nad kvalitou a bohužel se to víceméně projevuje skoro ve všech oblastech hry

+49 +52 −3
  • PC 80
Morrowind jsem asi po 2 týdnech nadšení ohodnotil 100 %. Neviděl jsem žádnou chybu
a tak trochu jsem byl zaslepen neuvěřitelnou volností, kterou hra poskytuje. Ve hře
si můžete dělat téměř co chcete, můžete si zvolit a trénovat postavu jak se vám líbí, sbírat a vyrábět magické předměty, používat alchymii apod. Můžete se vykašlat na hlavní příběh a jen tak se toulat, stát se tzv. virtuálním turistou.
Jenže v té absolutní volnosti se můžete začít ztrácet. Přesně to se stalo i mě, to že se nemusím držet hlavního příběhu je sice krásná věc, ale postupem času jsem jaksi zapoměl kam mám jít, co mám udělat a tak. Prostě jsem jen tak prozkoumával okolí, trénoval postavu plnil vedlejší úkoly a zapoměl jsem, co mám udělat, abych se
v příběhu posunul dál. Pomohlo by tomu aspoň nějaké zpřehlednění deníku a v něm zapsaných úkolů.
Dál mi trochu vadí to, že po nějakém čase moje schopnosti rostly rychleji než schopnosti nepřátel. Jednoduše řečeno, jakoukoli daedru zlikviduju asi tak na čtyři seknutí. Chvilku mě to bavilo, ale teď je to spíš nuda. Chtělo by to trošku vyvážit hratelnost. Samozřejmě mohl bych hledat další chyby, ale přesto všechno klady nad zápory převažují.
Po delším čase, který jsem s Morrowindem strávil musím tedy poupravit své hodnocení na 80%. Morrowind je hrou (téměř) neomezených možností, kterou můžete jen tak hrát nebo ji můžete prožít.

EDIT 27.11.2010: Morrowind mě zklamal. Stalo se to tehdy, kdy jsem se v cechu bojovníků dopracoval až na nejvyšší pozici. A co se stalo? Vůbec nic. Nestalo se vůbec nic, nikdo mi nepoděkoval, nebo tak něco. Pak mi přišla nějaká další snaha v postupu v různých klanech naprosto zbytečná. Prostě v Morrowindu pro mě chybí motivace. Jinak má ale vynikající možnosti, jen to tak nějak vychází na prázdno. (Tento příspěvek jsem kdysi dal do diskuze, ale myslím, že se ke komentáři hodí také.)

Pro: obrovská volnost, nelineárnost, atmosféra, tvorba vlastních magických artefaktů

Proti: obrovská volnost, nepřehledný deník, nevyvážená obtížnost, odtržení od příběhu, chybí motivace v dalším postupu

+45
  • PC 90
Najvacsi problem tejto hry spociva v tom, ze je velke mnozstvo hracov nepochopilo. Naozaj nejde o nic ako Gothic ci klasicke izometricke rpgcka. Linearita a s nou suvisiaci dynamicky pribeh boli vymenene za diametralne odlisny pristup hrania, aky si seria udrzuje uz od staruckej Areny. Je sympaticke, ze vyvojari idu inou cestou, jedna sa naozaj asi o najneliarnejsiu RPG seriu. Niektori The Elder Scrolls familierne nazyvaju "offline MMORPG". Skutocne, nema nas pohltit linearnym pribehom a nachystanou cestou, ale ponuka nam jednoducho zit na ostrove Vvardenfell v tempe ako to vyhovuje nam. Na pocet questov moze namietat len kratkozraky clovek, pretoze napriek tomu, ze mnoho z nich funguje na principe zabi/prines, hra ma pre ludi, ktori sa do nej dokazu ponorit neskutocne caro. Ako jeden moj znamy povedal, je v podstate urcitym fantasy turistickym simulatorom, lebo neexistuje mnoho hier kde sa mozeme volne prechadzat po tak obrovskej herne ploche za zvuku nadhernej hudby Jeremyho Soula. Nocna obloha je podla mna najkrajsie spracovana ako som mal v pc hre cest vidiet (krajsia nez v Oblivione). Ak teda pochopite, ze sila hry nespociva v intenzivnom pribehovom hrani, ale v jednoznacne rekreacnom objavovani Dunmerskeho sveta, budete odmeneni krasnymi zazitkami v tempe, ktore si sami urcite a pridate sa k velkemu mnozstvu frakcii. Mimochodom architektura niektorych miest je jednoducho prekrasna. Tato hra sa nehra, tato hra sa zije.

Pro: velky otvoreny svet, nadherna hudba, obloha, mnozstvo frakcii ku ktorym sa da pridat, obrovska nelinearita, virtualna turistika

Proti: nenavyknuty hrac sa citi v hre strateny, mnozstvo questov nie je privelmi originalnych,

+38 +41 −3
  • PC 60
Komentář je určený pro ty, co mají na záchodě zácpu a mají tudíž spoustu času.

Mám s touto sérii od roku 2002 problém, jako obvykle. Strašně jsem si ji chtěl zahrát už v době vzniku Morrowinda, nebo vlastně už když jsem četl recenzi v Excaliburu na Daggerfalla někdy v 97, jenomže je tu problém -> vyžaduji začít se sérií jejím prvním dílem. A k tomu jsem měl neskonalý odpor hnedle ze čtyř důvodů - jeho bájná zabugovanost, jeho ošklivost, jeho generativnost a s tím spojená bezobsažnost a nekonečná délka, pokud bych chtěl plnit i něco jiného, než hlavní linii, a to já normálně chci.

Takže jsem skoro dvacet let otálel a letos jsem si řekl, že to rozlousknu. A asi měsíc jsem během jednoho dne několikrát váhal, zda začnu Arenou, nebo Daggerfallem, nebo až Morrowindem. Po tomto váhání, jsem si stáhnul Arenu a asi hodinu jsem ji zkoušel hrát. A já snesu leccos, jsem graficky velmi tolerantní, přizpůsobím se obstarožním herním mechanikám, ale prostě tohle nějak nešlo. A když už jsem nezačal prvním dílem, vykašlal jsem se i na Daggerfall, neb mám prostě hrůzu z té generativní nekonečnosti, a toho, že bych to kvůli bugům prostě nemohl dohrát (což možná ani nejde).

A tak jsem spustil Morrowinda. Samozřejmě bez modů. Chci mít hru nejdříve prostě tak, jak to autoři chtěli. A po prvním dnu jsem byl přesvědčen, že tohle nikdy nemůžu hrát a mohla za to jedna zdánlivá maličkost: deník. Jsem zvyklý z jiných RPG her, že prostě ve městě naberu questy a pak si je postupně odškrtávám. Jdu třeba i do jiného města a tam udělám to samé, něco nechám na později, hraju to nějak přirozeně. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že tady to reálně nejde. Questy se zapisují do deníku, který neustále bobtná a je naprosto nepřehledný. GOTY edice přišla s fičurou, že se dají questy seřadit podle abecedy, ale i přestože je tam možnost odkliknout hotové a měly by se v seznamu objevit jen ty nedokončené, vůbec to nefunguje, čili ke konci hry jsem měl takřka 500 stránek v deníku a několik stovek questů v quest logu. To je naprostá příšernost.

Chtěl jsem to vzdát, ale svět se mi líbil, v Balmoře jsem se hned cítil jako doma, a tak jsem si řekl, že to ohnu přes koleno a půjdu prostě jako stroj od questu ke questu. Dostanu quest a hned ho splním a až pak si půjdu pro nějaký jiný quest. Herní doba se tím samozřejmě natáhla na neuvěřitelné číslo 169 hodin.

Ano, četl jsem v diskusi, že Morrowind umožňuje ten svět žít, vybrat si ten roleplay zážitek a tam tu postavu směřovat. To jsem přesně udělal, ale asi trochu jinak. Je mi vlastní roleplay model oportunista, tzn. dělat vše, co jde. A překvapivě to až na pár výjimek v téhle hře lze a řekl bych, že je to vlastně problém. Nepřijde mi v pořádku, že jsem se stal mistrem úplně všech cechů, do kterých se ve hře dá přihlásit. Přišlo by mi logické, že mě vezmou například pouze v těch, které podporují císařství, nebo naopak. Takhle jsem vlastně byl v konstantní charakterové rozpolcenosti, ale hernímu světu to vlastně vůbec nevadilo. Absurditou je, že jediný reálný případ konfliktu mezi dvěma cechy je pouze mezi těmi, kteří oba podporují císařství a ty dva cechy vlastně proti sobě nic nemají.

Takže jsem během prvních asi 130 hodin splnil všechny vedlejší questy, které souvisely s cechy a rody (na ty ostatní, co jsou samostatné, jsem se po chvíli systémově vybodnul) a až pak se vrhl na hlavní linii. Kromě toho, že jsem se ve světě Tamrielu cítil jako doma a hraní mě vlastně těšilo, jsem narazil na spoustu věcí, které mě ale fakt neskonale vytáčely:

1) Odměny z questů. Důvodem, proč jsem se vykašlal na samostatné vedlejší questy, je ten, že z questů není žádná reálná odměna. Dostanu od NPC obvykle dva lektvary, jejichž hodnota je asi 20 mincí anebo svitky s kouzly, která už dávno umím. Ze všech těch stovek questů jsem asi jen u pěti reálně využil odměnu, kterou jsem dostal. V jiných RPG je největší odměnou z questu zisk zkušeností, ale tady je ten systém jiný, a to se dostávám k bodu 2.

2) RPG systém. Na první pohled úžasná věc -> vylepšuji to, co reálně cvičím. No jo, jenomže to má za následek samozřejmě to, že člověk dělá repetetivní úkony jenom proto, aby se v nich zlepšil. Zábavu to myslím postrádá. Navíc je tento systém dokonale zničen tím, že se všechny dovednosti dají trénovat u učitelů za peníze a všechny schopnosti mají i učitele, který je umí vycvičit až na plných 100 bodů. Takže je to kočkopes, který není vůbec motivační a ve výsledku jsem měl ke konci hry vlastně všechny dovednosti i atributy na maximální hodnotě, takže vůbec nezáleží, co si člověk vybere za rasu nebo specializaci, možná snad úplně na začátku.

3) Ekonomika hry. Proč jsem si mohl vylepšit všechny dovednosti na max? Protože počáteční nedostatek peněz se po zhruba 10-20 hodinách hry změní na absurdní dostatek peněz. Peníze není v podstatě krom učitelů a vylepšení předmětů a kouzel za co utrácet a v podstatě není důvod je vydělávat. Já to přesto dělal a na konci hry jsem se dostal přes 3 miliony v hotovosti. A může za to úplně nesmyslně přehnaná hodnota celé řady předmětů, které se vyskytují ve hře velmi často.

4) NPC uprostřed dveří. Tohle je asi ta neotravnější věc ze všech. Nejspíš tak 5 hodin z celé herní doby jsem strávil tím, že jsem se snažil projít okolo debilů, co se postavili doprostřed dveří a nešlo okolo nich projít. Zejména se to děje v Cechu mágů, ve kterém je hráč každou chvíli, jelikož se dá využívat k cestování. Později jsem to řešil kouzlem, kdy se dají ovládnout humanoidi, což mi trvalo taky dlouho (viz bod 5) nebo jsem jednoho nešťastníka musel dokonce zabít. Je tohle ideální řešení?

5) Systém řazení kouzel - aneb žádný neexistuje. Prostě hráč má 100 kouzel podle abecedy a vyznej se. Je takový problém mít možnost, jako v každém jiném RPG, seřadit si kouzla dle školy magie, ke které náleží? A proč, když si vylepším stávající kouzlo, nemám možnost si to staré škrtnout, aby se v tom dalo trochu vyznat?

6) Příšerka Cliff Racer neboli skalní létavec. Takhle otravnou potvoru aby člověk pohledal. Nejen, že je všude, ale ještě umí takovou bezvadnou věc, že se ve vzduchu zasekne a jde prostě s hráčem pět metrů ve vzduchu a trvá to i minutu, než sletí dolů, a to už jich tam je třeba pět. Takže neustálé přehazování na luk, nebo úporné čekání, kdy teda už konečně sletí dolů.

7) Snižování atributů nepřátelskými kouzly. Tahle věc začne být megaotravná až v momentě, kdy se hráč dostane se svými atributy a pomocí magických předmětů přes základní maximum 100 bodů. Když nepřítel sníží atributy, je pak krom kouzla na jejich obnovu nutné se manuálně svléknout ze všeho oblečení, co přidává atributy, protože když to hráč neudělá, obnoví se mu atribut pouze na 100, a nikoliv 150, co měl díky předmětům předtím. Nádhera. Ke konci hry to člověk musí dělat prakticky furt.

8) Padání hry. Morrowind si u mě udržoval stabilní průměr jednoho pádu za zhruba hodinu a půl hry. V polovině případů se ovšem ukončil, ale jakoby neukončil. Ve správci úloh nic nebylo a jediným řešením tak bylo odhlášení ze systému a opětovné přihlášení.

9) Caius Cosades. Tento bod platí asi jen pro mě, či pro další nešťastníky. Tohohle asi nejzásadnějšího týpka celé hry jsem měl po asi třetím jeho questu kompletně buglého a neustále mi nabízel ten samý dialog povýšení v cechu a nový quest už ne. A díky tomu jsem se dostal v cechu Blades až na nejvyšší stupeň, což normálně není možné. Jediným řešením bylo si v konzoli vždy připsat zadání nového úkolu a modlení se, aby ze hry Caius co nejrychleji vypadnul.

10) Lektvary k obnovení magie/many a cena kouzel. Typu lekvarů je ve hře jak nastláno, ale dokud hráč neovládá na expertní úrovni schopnost alchymie, je naprostá nemožnost nějak efektivně kouzlit. V obchodech s lektvary se lektvary k obnovení magie vyskytují v množství obvykle jednoho či žádného kusu. Až později jsem si všiml, že v některých mage guildech v truhlách se obnovuje jakási základní výbava se základními lekvary. Ty jsou ale strašně slabé. Ceny kouzel co se týče many jsou pak podle mě přehnané, protože reálně zakouzlíte jen párkrát a už je potřeba lektvar, které bez alchymie prostě nemáte, i když je peněz jak šlupek. Jediné řešení je za ty peníze vylepšit schopnost alchymie u učitele a koupit či ukrást výbavu, která je poměrně těžká a neustále ji s sebou nosit a sbírat ty čtyři bordely, díky kterým ten lektvar lze vytvořit.

11) Schopnost Speechcraft. Tahle schopnost podle mě ničí úplně celou hru. To se vracím k bodu číslo 1. Za questy v podstatě není reálná odměna. Zásadní odměnou by mohlo být to, že o vás zadavatel questu a jeho kámoši/cech/všichni mají lepší mínění a více toho hráči řeknou, což funguje. Jenomže díky možnosti všechny NPC postavy přemluvit tahle odměna úplně padá. I když mě všichni z rodu Telvanni nenávidí, během pár kliků mě úplně milují a řeknou mi úplně všechno, co mohou, všechno mi odpustí, všechno mi dají a já hrou proplouvám jako nůž máslem.

12) Nulová obtížnost bojů. Už jsem nízkou obtížnost lehce nakousl v předchozích bodech, ale konkrétně souboje jsou v téhle hře úplně o ničem. Jediný moment, kdy jsem měl problém, byl na začátku, kdy jsem vzal obtížnější quest a musel se fakt snažit a toužil jsem se zlepšit. Hrozně mě to v tu chvíli ke hře přikovalo. Jenomže to bylo naposled. Od té doby už to bylo jenom jednoduché. V momentě, kdy si člověk dá na kvalitní zbraň silné útočné kouzlo, je hlavní zloduch na tři rány. To není normální. V prvních deseti hodinách hry hráč spatří v podstatě všechny stvůry, co ve hře jsou a pak už není nic nového, nic silnějšího.

To jsou body, které mi vyloženě hru kazily. Pak jsou tu drobnosti typu, že svět je vlastně dost nesmyslně navržen z hlediska výškových rozdílů. Když se člověk podívá do reálné krajiny, je to téměř vždy prostě nějaká rovina, v dálce dejme tomu hory. V Morrowindu je neustále hráč konfrontován s tím, že jde někam nahoru a dolů, všechno je to jakoby moc blízko sebe. I když je na pastvinách, tak tu neexistuje rovná plocha.

Pak je taky na palici, jak málo je tu nějakých unikátních dungeonů. Všechno je to stejný mustr, všechno je to dost podobné, někdy úplně stejné. Na pováženou je celý Vivec a o to víc ještě město Molag Mar, který asi někdo omylem přesunul právě z Vivecu. Celý Vivec je mrtvý a nepůsobí dobře.

Pak je tu samozřejmě taky ta klasika, že i když jste úplně legendární vůdci všech cechů, tak všichni s hráčem jednají pořád jak s cizincem, nic moc se reálně nemění, takže si hráč musí všechno jakoby představovat: "Jo, oni by mě určitě obdivovali a klaněli se mi a nevyhodili by mě z cechu kvůli ukradenému vejci, kdyby to teda v Bethesdě trochu líp naprogramovali". Ale nutno uznat, že tu občas i nějaká ta reakce je a je to úplně něco jiného, než třeba v Might and Magic 9, které vyšlo ve stejný čas.

Hlavní herní náplň a výzvu Morrowinda bych viděl v nutnosti nalézt přesné místo, kam mám jít. To jediné je skutečně obtížné a občas je to i zábava a občas samozřejmě hrozný trolling, protože zadávající postava je schopná říct úplně opačný směr.

A konečně se pomalu dostávám k opatrnému chválení. V prvé řadě hudba. Ta je naprosto skvělá. Každá skladba. Problémy jsou ale i v hudbě, konkrétně dva. Soundtrack má 39 minut. Během 169 hodin hraní se jaksi krapet opakuje. A druhý problém souvisí s faktem, že se hudba po očku kouká na adaptivní principy, což má za následek, že když střílíte z dálky lukem a střelíte na jednu ránu ty létající kretény, vždycky začne asi na sekundu některá z bojových skladeb a pak se to zase přepne do normální hudby a takhle klidně desetkrát za minutu.

Možná si říkáte, co mě vlastně donutilo téhle hře věnovat tolik času? Není to až tak devíza hry samotné, jako prostě mojí abnormální výdrže, urputnosti a touhy dokončovat. Proč se nepochválit že? Je tu ten klasický problém těch, kteří kritizují, aniž by hru pořádně hráli versus "pročs to vole hrál, když se ti to nelíbí". Nicméně mě přes všechny ty vady na kráse hra bavila vlastně celou dobu a rád jsem se k ní vracel. Může za to především ta komplexnost, kvůli které tu je sice tuna strašných chyb, přesto jsem tím byl fascinován. Moc se mi líbila všechna ta mytologie, historie, ačkoliv jsem se často musel do čtení těch knih trochu nutit. Líbil se mi i hlavní příběh, který se sice dá odbýt pár větami, je ale vsazen do fungující mozaiky příběhů a dává to smysl.

Grafika samotná je na svou dobu excelentní.

Akceptoval jsem způsob vedení "rozhovorů", ačkoliv bych ocenil, kdyby jednotlivé postavy měly těch témat poněkud méně a o to více jedinečné.

Questy, které jsem dosud kritizoval kvůli jejich systému, mě povětšinou herně bavily a chtěl jsem je plnit, krom naprosté příšernosti v podobě questů cechu Imperial Cult. Občas měly questy překvapivé vyústění a k dobru slouží i obvyklá možnost vícero řešení situace.

Dokonale tu funguje flow, pohlcení světem a ztráta vnímání reálného času.

Já vím, je to strašně dlouhý komentář, ale tu hru jsem hrál tak dlouho, že jsem se z toho musel vypsat. Mohlo by se zdát, že hře nemůžu po tom, co jsem napsal, dát víc jak 40%, ty klady ale jsou pro mě dost zásadní. Chápu, že ta hra je pro někoho vyloženě citovou záležitostí, já si k ní taky vybudoval poměrně značné citové pouto. To ale nic nemění na tom, že mě taky strašně štve a je tam toho tolik špatně, že prostě 60% a víc ani ťuk.
+34
  • PC 95
Vzpomínám. Na krásné a dlouhé měsíce strávené průzkumem Vvanderfelu, bitvami s příšerami, průzkumem krajiny, občasným zvládáním úkolů, obdivováním "přírody" (z dnešního hlediska spíše pusté krajiny, ale dnešní hledisko se může jít vycpat), velice pozvolným plněním hlavní úkolové linky. Jo a taky abych nezapoměl - chozením sem tam po krajině.

Tato hra mě totiž kompletně omráčila, očarovala, spolkla a nepustila po hoodně dlouhou dobu. TES trojku jsem poprvé poznal až v roce 2006, kdy už konečně měl počítač, který tenkrát zvládl vše nové. I tak jsem ale musel ustoupit, nároky byly kruté (dohlednost byla tedy nízká). Ale stálo to za to.

Noční procházka ze Seyda Neen do Balmory (kolem močálků, cestou umlátit létavce), můj první hunting přísad a různorodých květin, obdivování Dremorských podivných staveb (určitě inspirovaných Cthulhu) ... Ghost Fence a ponuré území vně, spoutaný Měsíc u Vivecu (a mé snahy se na něj dostat), tématická cesta Kolem kontinentu za 80 dní (skoro doslova), stovky různých modů, mnoho naprosto odlišných měst (a architektur, kultur), příběh a desítky knih které ho rozvíjejí, klasická hláška "...and the choice is yours", fungující RPG systém (i když samozřejmě flawed, dá se zneužít), obrovská a detailní mapa - nejkrásnější co jsem kdy viděl.

ale oproti minulém valcikovi říkám, že Morrowind se musí zažít. A nejlépe ještě před Oblivionem. Pro mě to byla první zkušenost s obrovským 3D světem, totální sandbox a láska na první pohled.

Pro: grafika, průzkum, totální atmosféra otevřenosti, příběh a kecy okolo, hudba (mohla však být delší)

Proti: bugy

+32
  • PC 80
Ako šiel Prájvet na vvandrovku aneb konec vodníků v Morrowindu...
Veď ako inak začať veselý komentár než nejakým tým prudko úderným vtipom, ktorému nechýba myšlienkový presah ani šikovne zakomponované odkazovanie na popkultúrne míľniky toho najlepšieho z československej kinematografie a nejaká tá milá jazyková prešmyčka? :D

Ale teraz už vážne. Morrowind som začal hrať niekedy na Veľkú noc 2019 zhruba v čase jeho výročia. Bethesda sa totiž rozhodla dať ho zadarmo na ich vlastnom launcheri a tak som si povedal, že keď to tak všetci naokolo ospevujú, mohol by som tomu dať šancu. Prípadne to bude dobrá príprava na Oblivion, na ktorý som si už dlhšie robil chute. Ale ako to už pri rozsiahlych RPG hrách býva, začiatok bol dosť vlažný. Čo vlažný, on bol priam odpudivý. Veď čo iné som mohol čakať od takto rozsiahlej hry z roku 2002?

A teraz sa určite pýtate ako to celé prebiehalo. Že nie? Nevadí, aj tak vám to poviem!
Prvé kroky nášho hlavného hrdinu zaviedli do známeho prístavného mestečka Seyda Neen. Patrí sa povedať, že som si vybral rasu Imperial, pretože ako v každej hre kde je možnosť, hrám za obyčajných ľudí. Nejak ma tie rasové experimenty totiž nelákajú. :D
Čo ma potešilo je zaujímavo vyriešená tvorba samotnej postavy. Síce som si ju mohol vyskladať podľa seba, ale nevedel som sa rozhodnúť pre povolanie. A tak prišiel na radu rozhovor s úradníkom a podľa odpovedí na jeho otázky mi sama hra ponúkla hrať za postavu bojovníka. A keďže som to mal v pláne aj tak, zrazu som získal pocit, že by sme si predsa len mohli rozumieť.
Ale ako sa ukázalo neskôr, táto moja predtucha sa celkom nevyplnila. Hra vás potom hodí do rozsiahleho, a tým myslím naozaj rozsiahleho, herného sveta a ostatné je na vás. Pre človeka zvyknutého na rôzne waypointy a vodenie za ručičku to bol celkom šok.

Našťastie, hoci som sa musel premáhať, po čase som tomu prišiel na kobylku a plnenie questov mi začalo ísť celkom od ruky. A potom prišiel druhý zádrhel, cestovanie. Mapa je obrovská ako šľak a nie všade sa dá dostať pomocou teleportu, Silt Stridera alebo lode. A tak mi nezostávalo nič iné ako zaťať zuby a kráčať. Niekedy sa hovorí, že samotná cesta je cieľ, mňa však cesta za ním mnohokrát dosť ubíjala a odrzádzala od ďalšieho hrania. Hlavne keď som nie celkom presne vedel kam ísť, s tým mi ale pomohla parádna fanúšikovská mapa, pomocou ktorej som našiel všetko vždy keď som začínal tápať.

A čo samotný boj, korenie každej hry na hrdinov? Podľa odborníkov som získal dojem, že súboje stoja v Morrowinde za starú bačkoru a vraj ide o najslabšiu stránku celej hry. Tým pádom som čakal to najhoršie a nakoniec som bol celkom prekvapený. Síce by to nevydalo na samostatný akčný spinoff, ale ja som sa pri každej potyčke bavil, hlavne pri súbojoch nablízko som mohol experimentovať s rôznymi zbraňami a kúzlami. Alebo som kosil nespočetné zástupy Cliff Racerov pomocou luku. Vďaka nim som si celkom dobre vylepšil Marksman skill.

Dlho som riešil dilemu, či hrať Morrowind v pôvodnom nastavení alebo využiť niektorý z modov. Nakoniec voľba padla na MGSO a hoci nemám s čím porovnávať, myslím že fanúšikovia odviedli dobrú prácu. Postavy oproti tomu čo som videl na videách vyzerali omnoho lepšie a detailnejšie a nebol problém nastaviť si HD rozlíšenie. Akurát mi hra niekoľkokrát spadla, ale ťažko povedať, či to bola chyba hry alebo MGSO.

Čo dodať na záver?
Morrowind je u mňa po tom všetkom rozporuplnou hrou. Na jednej strane je herný svet stále lákavý a neuveriteľne rozsiahly a nikdy neviete na akú zaujímavosť alebo vedľajšiu úlohu cestou natrafíte. Na druhej strane je ale cestovanie do vzdialenejších lokalít často až úmorné. A neprispeje k tomu ani nie moc variabilná náplň questov.
Takže keď to sčítame a podtrhneme, zábava to síce bola, ale nie úplne bezchybná. Čas strávený v provincii Morrowind neľutujem a som zvedavý čo si na mňa vývojári z Bethesdy nachystali v štvrtom dieli.

Pro: rozmanitý herný svet, množstvo zbraní a kúziel, tvorba postavy

Proti: zdĺhave cestovanie, náplň questov, dezorientácia

+30
  • PC 90
Nerozumiem ako je možné, že tento unikátny sandbox dostal tak výrazne vysoké hodnotenia v dobe kedy vyšiel. Morrowind je jedinečny zážitok, ktorý narozdiel od svojho predchodcu nebol vytvorený random generátorom s gargantuálnou rozlohou o velkosti niekde na úrovni našej slnečnej sústavy.

Old-school systém rozhovorov je podľa mňa alfou omegou Morrowindu a dodáva podivnú príchuť celkovej atmosfére. Jedinečný design domov, miest, monštier a celého okolia mi ostane v pamäti ešte dlhú dobu. Fungujúci politický systém približne 20 gíld, ktoré medzi sebou riešia svoje spory a konflikty aj pomocou hráča. Morrowind je hra, na ktorú treba mať špecifickú náladu a aktívne nasávať všetky informácie, nie len bezducho pobehovať sem a tam a zabíjať čo sa dá. Na to je tu X iných hier.

Pro: svet, politika, sandbox, dialogy, design

Proti: divne animacie, ekonomika obchodnikov

+23 +24 −1
  • PC 95
Tak předně nejsem nějaký znalec tohoto žánru, ale Morrowind jsem hrál poctivě pár měsíců a to o něčem svědčí. A to jsem udělal jen tak 40% hry. Dohrát se dá prý za 15 minut, tak nevím co jsem tak dlouho řešil :) Ale asi je to o přístupu... Pro mě byl Morrowind úžasný virtuální RPG svět, viděný vlastníma očima, který dovoloval prakticky cokoliv. Také jsem dost často odbíhal od úkolů, jen prozkoumávat terén, vyzývat na souboje atd...
Na to že je hra pouze na jednom CD-ROM (na druhém byl pouze Editor TES3, pokud se nepletu) mi připadala neuvěřitelně rozsáhlá. Bohužel je to asi vykoupené tím, že prostředí se skládá z neustále opakujících se textur. A tak ikdyž je na mapě dejme tomu 150 jeskynních systémů, při vchodu do pátého z nich vás to již tolik neohromí jako předtím a začátek chodeb si může být i podobný. Přesto ale je ve hře spousta zajímavých lokací a každý kraj jiný mrav, tedy jiné stavby, postavy atd. takže mě osobně to hned tak neomrzelo a pořád bylo na co nového koukat.
Ve hře se dá dělat prakticky cokoliv. Chodit, létat, potápět se, teleportovat. Komunikovat, provokovat, kupovat či krást. Útočit zbraněmi nebo magií. Sbírat bylinky, vařit lektvary, vylepšovat zbraně a předměty kouzelnými účinky. Nocovat pod širým nebem, nebo bydlet v domě. Pohybovat se před nebo za hranicí zákona. Ano to vše je možné a to jsem určitě nevyjmenoval ani čtvrtinu.
Osobně jsem se také ztratil v záplavě questů, nebo spíš přišla nějaká únava, ale to byl myslím jen můj problém, nejsem založením RPG hráč. Ani jsem určitě nevyzkoušel v Morrowindu všechno a spoustu lokací ani nenavštívil. Ale nemyslím, že bych tím o něco velkého přišel. Po určité odehrané době už jen těžko narazíte na novou zbraň, předmět, kouzlo nebo protivníka. Tím se to celé začíná trochu ohrávat a vydrží jen ti zapřísáhlejší...
Jenom té napadající havěti při cestování se mi zdálo občas trochu moc a mohli otravovat méně častěji. Když na vás během minuty zaútočí 5x ze vzduchu Cliff máte chuť přejít ve hře na brokovnici. Bohužel to samozřejmě nejde :)
Pochvalme ještě hudbu, jednak tu úvodní v menu, pak kompletně všechny skladby, které hru doprovází. Pro Fantasy svět je jako vyšitá...

Pro: Volnost a možnosti, nezávislost na herním ději, kreativnost postav, dlouhá herní doba, hudba.

Proti: Cliff a podobná havěť na cestách.

+19 +20 −1
  • PC 50
Žít ve světě Morrowindu není nic moc. Na první pohled je úžasný, na druhý snad také, ale stereotyp a nuda se skrývají v prázdnu pod povrchem. Potkával jsem stovky lidí: ač vzhledově odlišní, uvnitř všichni zoufale stejní; když jsem trochu zapojil přesvědčování, valily se na mě stále stejné odpovědi a fráze. Guild, do nichž jsem se mohl přidat a kariéru v nich budovat, bylo mnoho, ale mohl jsem se stát hlavou třeba všech najednou: čekal bych, že budu-li úspěšný v jedné, druhá si na mě o to víc posvítí, ale kdepak. Raději jsem se odebral mimo civilizaci, ke skálám a dolinám, kobkám a starobylým věžím. Všechny vypadaly na první pohled výtečně, ale jak jsem poznával další a další, docházelo mi, že jsou zase všechny úplně stejné. Po určitý čas to bylo fajn, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nežiji. Naštěstí jsem se zase probudil.
+18 +23 −5
  • PC 100
Morrowind jsem už několikrát rozehrál ale zapomněl na něj někde u třetího questu a zahrabal jsem ho tam kam ani světlo nepronikne. Ale tentokrát jsem si řekl že to zkusím ještě jednou.
Hned na začátku na mě bafne tvorba postavy a vůbec jsem nevěděl co si vybrat ale po odzkoušení jsem se rozhodl si vytvořit temného elfa hybrida (Bojovný zloděj).

Co by mohlo nováčka ve hře znechutit je divnej systém souboje kdy s dýkou pět minut bodáte do nepřítele ale jemu se ta dýka zázračně nebrobodáva do hrudi. Až po tom novém rozehrání jsem přišel na to že je třeba mít na typ zbraně skill alespoň třicet a výdrž v polovině. Chápu že vývojáři si v té době nemohly dovolit vysoko-polygonové modely ale proboha! Vždyť nějaké obličeje postav vypadají jak kdyby je někdo střelil brokovnicí do obličeje...
Co mi taky vadilo byl systém magie kdy se mana neregeneruje při hraní ale jen odpočinkem, pohlcením, či lektvary navíc některá kouzla vůbec nevykouzlíte protože máte nízký skill. Naštěstí to vše mi vynahrazujou amulety a artefakty která se dobíjej při hraní. Co mě celkem štve je nepřehlednost questu a deník vám nepomůže protože nezobrazuje aktivní questy a tak se může klidně stát že nějaká vdova vás pošle pro šperky svého může a nedočká se jich ani za 1000 dní protože jste na to jednoduše zapomněli. I přesto že si vystavuji své nejcennější poklady tak do konce hlavní linie jsem vlastnil dvě-stě tisíc zlatých a to jsem prodával jen to nepotřebné. Už to tu někdo psal, když se stanete bossem nějaké gildy nebo rodu tak vás za to hra nijak neodmění nemáte žádné privilegia ani ocenění, jen dobrý pocit že jste vůdce, ale přesto nikomu nemůžete rozkazovat což je celkem suché.
To by byli negativa, teď pozitiva.

Temní elfové mají takový správný hlas jako kdyby denně vykouřili kartón cigaret což se dá snadno pochopit když žijou v popelavých pustinách, lesní elfové mají zas takovej ten podlezavej a lstivej. Je škoda že ve hře není toho dabingu víc až na úvod, pár pozdravů, bojových pokřiků a keců Dagotha Ura ho ve hře víc není.

Co vás při hře hned zaujme je překrásný úvodní soundtrack kterej překonává i starší veledíla, ať se jde Mózart vycpat, tohle se mi líbí víc. :) Ostatní skladby už jen pěkně dokreslují atmošku. zvukové efekty jsou zajímavé, dokonce je v horách slyšet i troubení nějakých zvířat, a občas dokonce uslyšíte v dálce mečet kozy i přesto že tam vlastně žádné nejsou, nebo jsou ale jsou nějakého mága kterej je zneviditelnil aby je někdo jako já nepobil, nebo mají sneaking skill na 1000 a umí se mi zázračně vyhnout. Příběh je také pro hru velké plus a nevodí vás za ručičku jako v novějších hrách, maximálně vám daná postava řekne cestu nebo směr a starejte se.
Za pochvalu stojí rozhodně i volnost a počet vedlejších činností, můžete se toulat, prozkoumávat svět, pomáhat obyvatelům morrowindu, pracovat pro gildy nebo rody, krást, hledat přísady a lektvary, osvobozovat otroky, trénovat své schopnosti, hledat cenné artefakty, no... je toho prostě hodně a za pár hodin to určitě všechno nestihnete.

Po grafické stránce mě rozhodně dostala dynamická obloha na níž můžete vidět měsíce jak překrývají souhvězdí (Jdou vidět i ve dne) a neustále se měnící počasí. Taky se mi líbilo dynamické osvětlení jež na dobu kdy hra vyšla je slušný.

Hru doporučuji všem kteří rádi poutaví příběh, hutnou atmosféru a fantasy typu Pán prstenů.

Pro: Volnost, hudební doprovod, atmosféra, příběh, velikost světa, činnosti jenž můžete vykovávat, hra nevodí za ruku.

Proti: Mechaniku hry nepochopíte hned, vzhled postav, systém magie (především její obnova).

+18 +19 −1
  • PC 70
Dohrál jsem základní hru i oba datadisky. Mám rozjetých spoustu dalších postav (většinou na úrovních 20-30). Nicméně nebaví mě to kvůli možnosti pobíhat po ostrově a toulat se v zapomenutých "generických" kobkách. Pokud bych mohl nabídnout svůj vlastní pohled, tak Morrowind vyniká především díky nepřebernému množství modů. Bez nich by šlo jen o velmi podprůměrné RPG s jen málo opravdu dobrými questy (světlé výjimky jsou především v hlavní dějové linii).

Za nějaké "Offline MMORPG" bych to příliš neoznačoval, respektive mi to přijde malinko nešťastné a zavádějící. Jediná skutečně aktivní postava je hráč. A ani ten zase nemá tak moc možností. Určitě se dá třebas bylinkařit, lovit zvířátka atp., nicméně nic moc z toho. Už i vzhledem k omezenému množství financí všech obchodníků (nepočítaje v to "easter-egg" v Caldeře, který ovšem zrovna po bylinkáh moc nejede, resp. je tuším nevykupuje). Nadto systém prodeje je opravdu archaický. Barter fungoval lépe i ve Falloutu.
Uvěřitelnost světa značně snižují i "generická" NPC a především jejich generické výpovědi.

Nicméně veškerá má kritika vlastně není moc fér, jelikož u hry jsem strávil více času než u spousty jiných, kterým jsem dal vyšší hodnocení. Alfou-omegou tohoto prazvláštního "jevu" jsou ovšem právě mody. Ty přidávají rybičky do řek a moří (od malinkých až po kosatky a velryby), ptactvo na oblohu. Dramaticky zlepšují grafiku prostředí a především postav. Ve velké míře rozšiřují možnosti. Minimálně estetický zážitek je pak velmi vysoký. Přičemž je třeba zmínit, že architektura občas vyniká i pokud mody nepoužíváte.

Zkrátka koupě GOTY verze se v současné době určitě vyplatí. Nicméně žádný "hluboký" zážitek hraní nenabízí. Jde o čirou oddychovku. A pro naplnění onoho "Role" v RPG je potřeba celkem dost hráčovi fantazie, jelikož hlavní postava samozřejmě není moc přesně definována (což vyplývá z výše zmíněného zaměření hry).

Pro: mody, grafika, možnosti rozvoje hlavního charakteru

Proti: systém ochodování, povyšování (jsem holt tradicionalista), příběh, dialogy

+16 +17 −1
  • PC 90
Morrowind je jedno z prvních RPG který jsem kdy hrál a už tehdy mě naprosto očaroval.
Začnu s tím že si opravdu můžete udělat charakter naprosto podle vlastních představ, nejsou zde omezení jako v ostatních RPG (např. Gothic, či Dungeon Siege) můžete být opravdu kýmkoliv. Učeň magie který se pomalu učí jak přežít v drsném Vvardenfellu, šlechetným rytířem, ale i zlodějem který si libuje ve velkých kladivech, mágem v nablýskané plátové zbroji nebo Orcem metajcí kolem sebe oheň a blesky. Zkrátka si na začátku zvolíte rasu, vzhled a několik hlavních dovedností z opravdu velkého výběru bojových, magický a zlodějských dovedností, všechny ostatní dovednosti samozřejmě můžete taky používat. Nutno dodat že každá dovednost je závislá na jedné z vlastností(síla, inteligence...). Magie je tu moc pěkně zpracovaná, kouzla jsou rozděleny do několika dovedností (illusion, destruction...) a váš charakter se ubírá cestou jedné či více kategorií kouzel, umět všechny snad ani nejde. Kouzla si kupujete a později si je můžete i sami tvořit což je vskutku lahůdka protože pak opravdu můžete být kouzelník který zabije jedním kouzlem všehny lidi ve městě. Dále je zde dost pěkně zpracovaná alchymie (až na jeden bug s lektvarem posilujcí inteligenci) a poslední dobu jsem si oblíbil možnost očarovat nějaký předmět a následně z něj vyvolat kouzlo bez úbytku many. Boj „obyčejnýma“ zbraněma se mi osobně moc nelíbil, byl takový jednoduchý a dost závisel na umu vaší postavy, zase ho lehce vylepšuje nemalé množství typů zbraní a s nimy souvisejcích dovedností. Zlodějské schopnosti zahrnují zase různé ukecávácí a pohybové dovednosti včetně boje s krátkými meči atd... A z těchto všech dovedností si nakombinujete postavu svých snů a vydáte se do světa.
Na začátek vás trošku naťuknou k hlavní linii, kterou samozřejmě nemusíte plnit a můžete dělat nepřeberné množství questů pro guildy, domy a další spolky, byla by ale velká chyba halvní linii opomenout. Tím se dostávám k pro mě naprosto úžasnému systému světa, který má bohatou a funkční historii, rozdělení vlády na Vvardenfellu a rozdíly kultur velkých domů, což je věc kterou jsem nikde jinde neviděl a naprosto mě zde uchvátila. Je pravdou že svět je možná až moc velký, ale na druhou stranu to světy bývají. Škoda je to že postavy nedisponují nějakým naskriptovaným chováním aby třeba v noci šly spát a v dešti se schovaly jako tomu je u Gothicu. Ještě bych dodal že atmosféra je lehce depresivní a všude je vidět že Vvanderfell je prostě drsná provincie. Celá hra je pak podbarvena velice dobrou hudbou (obzvláště main theme je geniální).
Závěrem bych řekl že do Morrowindu člověk musí proniknout a nesmí se nechat odradit menšímy nedostatky jako je například na začátku nehorázně pomalá chůze, zmatený deník a rozhovory a celkově pomalejší rozjezd. 
A ještě jedna věta o Constructions setu ve kterém se dají dělat divy a lze tím Morrowind vyšperkovat po všech stránkách (grafické pluginy jsou někdy opravdu nádherné)

Pro: Úžasně propracovanej svět, magie, možnost být kýmkoliv

Proti: Spousta drobnějších nedostatků

+16
  • PC 95
Před Morrowindem bylo temno. Neměl jsem rád RPGčka. Prohlašoval jsem, že je nenávidím, protože braly mým kamarádům čas..

Začínáte za doprovodu nádherného hudebního motivu jako propuštěný vězeň s holým zadkem a průvodním dopisem Imperiální tajné služby v domyšleném, fungujícím světě s historií a definovanými stereotypy, které vás celou hru budou ovlivňovat. Ačkoliv hra vás vybízí "utéct do kopců", užívat si volnosti a zaměřit se na rozvoj vlastní postavy a jejího místa ve světě, doporučuji příběh neopomenout. Jestliže se se svojí postavou dokážete sžít jako já, osudovost hlavní dějové linie vás dostane doslova do kolen. Můžete se těšit, že svět bude reagovat na to, kým jste (rasa) a kým se během života v něm stanete (vaše činy, příslušnost k různým společenstvím). Při bloumání světem nevyhnutelně dojde k tomu, že si některá místa a lidi oblíbíte a budete se k nim rádi vracet.

Prakticky každý aspekt hry je světě Morrowindu originální a rozmanitý: příběh, architektury jednotlivých společenstev, fauna, historie světa, knihy a nápisy, úkoly, všechny stránky herního systému, deník, vztahy s každým NPC.

Někomu mohou kazit radost exploity, mluvím především o systému "zlepšuje se mi ta vlastnost, kterou často používám". V Morrowindu a datadiscích jsem strávil odhadem sto dní čistého času. Na půl roku se z něj stal můj druhý domov. V mých očích žádný z otevřených světů dosud Morrowind nepřekonal.

-- Má Balmoro, rád bych zase ulehl ve tvých zdech.
-- Warm sand for your feet frrrrrriend!

Pro: fungující svět, originalita a rozmanitost, journal, hudba, absolutní volnost, hlavní příběhová linie, herní systém, dialogy, zlodějina

Proti: cliffraceři, bugy

+15 +16 −1
  • PC 50
Příspěju taky komentářem, protože jsem objevil svůj příspěvek na Morrowind fóru kde jsem přispěl svými prvními dojmy a nakonec můžu plus minus říct to stejný i teď.
Zezačátku hodnocení musím říct že já jsem spíš vždycky hrál skupinový rpg. Snad system shock je vyjímka, otázkou je nakolik to je rpg a nakolik střílečka...jinak třeba Albion, Fallout, Planescape Torment, Baldurs Gate...

Hru jsem nedohrál, skončil jsem těsně před koncem když už jsem uměl létat, měl staty na max a jediným úkolem v hlavní linii bylo zabít posledního maníka. Byl jsem upírem i vlkodlakem, v několika gildách jsem byl taky hodně pokročilý. Sháněl jsem hru pro mamku k Vánocům, Morrowind zněl ideálně protože v té době měla slabší počítač a mnoho lidí stejně řikalo že Morrowind je lepší než Oblivion. Samozřejmě jsem nejdřív musel vyzkoušet eh záložní kopii sám, abych mámě nedal nějakej kšunt. Nainstaloval jsem datadisky, patche a doporučované pluginy.

Hlavním zklamáním podle mě je absolutní sterilita dialogů a příběhu. Von totiž ani žádnej dialog není. NPC by stejně mohly být automaty ze kterých si prostě akorát zaplatím potřebnou informaci a to ještě o každým tématu mluví každá postava stejně - to už by bylo lehčí jednoduše se první postavy zeptat a v dalším dialogu už by mohl být akorát výběr těch témat o kterých nic nevím...příběh a questy byly pro mě hodně nezajímavý a nenápaditý, chyběl mi NPC nebo nějaký dílčí cíle které by mě motivovaly k hraní.

Jestli jsem jinde kritizoval Neverwinter Nights za otřesný singleplayer tak se mu dodatečně omlouvám (NWN byl hlavně pro tvůrce hry a multiplayer, tuhle omluvu Morrowind nemá). Na co mi je obrovské množství postav když každá druhá se liší pouze vzhledem. Navíc má většina jméno takže se prokecnutí nevyhnu jako jsem to dělal jinde. Většina questů je akorát zdržovacích bez nápadu.

Dalším obrovským mínusem je že všude je mrtvo. Ani uprostřed města nemám pocit že by tady někdo žil. Tu a tam jsou chodící automaty na informace, tu a tam jsou popocházejí nepřátelé, každopádně to vypadá že nikdo nemá žádné vyšší cíle než se bez cíle poflakovat nebo stát. Atmosfericky by hru trošku pozvedlo kdyby se ozýval zvuk přírody nebo města, ani to však nehrozí. Každé město vypadá svým způsobem stejně mrtvě a šedivě.

Obtížnost je zajímavá. Většina nepřátel je i na maximální obtížnosti směšná, tu a tam to vyvažuje nepřítel který zabíjí na dvě rány i na nejlehčí obtížnosti. Naštěstí i on je neskutečně stupidní, nedokáže oběhnout místo aby se k vám dostal a ani nezdrhá když to do něj zdálky šijete například z vody. (dobrý příklad třeba kanály ve Vivecu). Kniha kouzel je pitomě řešená a efekty kouzel na úrovni Albionu, to je hra stará více než deset let.

No a abych jenom nehaněl.
Líbí se mi systém opotřebování brnění a zbraní, systém postupování v úrovních a skillech je originální a bohatý (no dobrý ale bohužel není), Trénování vlastností a jejich užití ve hře (opět originální ale špatný systém), svět obsáhlý (ale co se týče vnitřních prostorů genericky stejný), pokud jde o grafiku tak musím pochválit oblohu. Velké množství pluginů a construction set, pěkná hudba.

Pro: rozsáhlost světa, originální RPG levelování, construction set, mnoho pluginů, opotřebovávání věcí

Proti: prázdnost a sterilnost příběhu a dialogů, questy bez nápadu, poflakující se nepřátelé a NPC, absence zvuků, otřesná kniha a efekty kouzel

+14 +17 −3
  • PC 55
Morrowind mohla být v rukou rozumého lead designera celkem cool hra, ale to by její decentní kvality nesměly být roztahány na území přibližně o velikosti Sovětského svazu - z kvalitní a drahé kůže natáhnuté na skřipec, aby byla delší, taky dostanete po zásluze jen paskvil. Asi nemá cenu dodávat, že je to ryze můj osobní názor, ale nejzábavnějším elementem pak zůstávají malé milé věci dotvářející (nebo spíš vytvářející?) svět Morrowindu - hledání různé fauny a flóry, brození se deltami řek za účelem slídění po rozsekaných pirátských korábech, objevování kobek (ale už NE otevírání jejich zpravidla nudného obsahu) atd atd. A knihy, knihy do ruky vůbec nebrat. Suma sumárum jde sice o desítky hodin potenciální zábavy, ovšem s tvrdě dekadentní tendencí.

PS: designér dementního Vivecu by za trest už nikdy neměl byť jen sáhnout na žádnou formu RPG projektu. Nebo pár století válet kámen místo Sisyfa. Nebo obojí.

PPS: i těch mrzkejch 60% pro mě téměř ve všem stačí na sequel Oblivion. Kdyby se stalo něco tak politováníhodného, že bych se stal skalním TESařem, dovedu si představit, že bych autory za osekání (sic roztahaného, ale pořád ještě) RPG do akční podoby z duše nenáviděl.
+10 +14 −4
  • PC 100
Bezpochyb můj nejkouzelnější herní zážitek. Když jsem na TES3 narazil, řekl jsem přátelům že jedu na dovolenou a 4 dny o mně nikdo nevěděl. To bylo před pěti lety a pořád se k Morrowindu rád vracím, jen už to nemá to kouzlo, částečně díky více než stovce pluginů, kterými jsem hru doslova předimenzoval.
Morrowind má také edukační funkci. Odvěké problémy i každodenní útrapy Vvardenfellu se nápadně podobají těm v reálném světě a každé jejich řešení záleží jen na vašem pohledu na věc.
+10
  • PC 55
Jako zarytý gothikář jsem se jednoho krásného dne rozhodl zkazit si následující týden hráním této "skvělé" hry. Hra ve mne zanechala převážně špatné dojmy.

Na začátku si vytvoříte postavu od rasy přes povolání až po ksicht, dostanete první quest a hurá do světa. Svět je vskutku obrovský a umí vytvořit pěkné scenérie např. brána duchů, první příchod do Vivecu (bohužel jen první), hornické městečko Caldera, až po krunýř obří želvy v Ald Ruhn.

Další věc co se mi líbila, že nemusíte hned plnit příběhové questy, můžete se toulat, zkoumat desítky dungeonů, plnit stovky vedlejších úkolů, stát se šéfy mnoha guild.
Celkem se mi líbilo levelování postavy pomocí trénování mnoha skillů, ale chvilku mi trvalo než jsem na to přišel.
Tímto ale končí výčet toho dobrého a začíná pravé peklo ve Vvardenfellu.

Mezi špatné věci patří neřehledný deník, neustále stejné dungeony, NPC postavy (bezcílně toulající se zombí bez smysluplných činností), postup v guildách nic neznamená a je úplně k ničemu, animace a modely postav k zblití, přílišná rozlehlost ostrova, mraky nepotřebných předmětů, a mohl bych pokračovat.

Největší zlo na ostrově, žádný Dagoth Ur, ale CLIFF RACEŘI, panebože jak mě neskutečně sraly tyhle lítající potvory. To bylo furt, co 2 minuty chůze to zasranej CLIFF RACER. Cítil jsem se jako Issac Clark z Dead Space 2, ještě 14 dní jsem měl noční můry plné cliff racerů.

Hru jsem znechuceně zabalil když jsem se měl stát Nerevarin a všecky zachránit.
Takže pokud máte rádi hororová RPG a cliff racery s chutí do toho.

Pro: Volnost, zajímavé levelování, tvorba postavy, některé lokace

Proti: poslední tři odstavce

+9 +14 −5
  • PC 75
Morrowind je jistě skvělá hra, užil jsem si s ní mnoho hodin zábavy ale také některé nepříjemné momenty...
co mě štvalo asi nejvíc, byl špatně zpracovaný deník (porovnám-li např. s Planescape Torment, kde bylo vše nádherně přehledné), v němž jsem se po čase totálně ztratil a bez návodu bych hru nikdy nedohrál...
také obchodování se mi moc nelíbilo, hlavně v pozdější fázi hry, kdy některé předměty zkrátka musíte nechat ležet tam kde je najdete, protože jednoduše nenajdete obchodníka, který na ně má peníze... škoda škoda...
ale až na tyhle drobnosti dobrá hra, kterou stojí za to si zahrát...

Pro: rozlehlý svět, hudba, množství předmětů...

Proti: viz.komentář

+7
  • PC 80
Morrowind - Kvůli morrowindu jsem si tenkrát koupil nový počítač abych ho mohl hrát na plné detaily a tento smutný temný svět mne uchvátil na spostu temných zimních nocí:)
Hra je graficky velmi pěkně zpracována,zvuková kulisa mě osobně ohromila a volnost kterou tato hra umožňuje mě uchvátila
Co už mě uchvátilo trochu méně byla trošku zmatenost (alespoň pro mě - bylo těch klanů jmen a úkolů trošku moc a za chvilku jsem v tom měl guláš který jsem vařil pěkně dlouho něž jsem v něm našel systém, ale hlavně nikdy jsem se tolikrát neztratil jako v morrowindu hlavně ve VIVECU :)))

Pro: Grafika , Volnost , Příběh , Knihy , záhada trpaslíků

Proti: Není Kůň , nevyváženost , dlouhé přesuny

+6
  • PC 100
"Když si vzpomenu na Vivec, procházku po kantonech, první návštěvu jmenovce, pana Viveca, první Daredrickou věc, co jsem ukořistil, první den, kdy moje elfka dorazila na vvardenfall..." A takhle by to mohlo pokračovat , úžasný drsný a temný svět, skvělý příběh,a v té době (a ještě i teď) nádherná grafika. Když si k tomu připočtu mody do hry, tak je to nekonečná, dokonalá hra. ¨Která si zaslouží 100% .. Bravo Bethesdo !

Pro: Atmosféra, západy slunce nad Balmorou, temná atmosféra v okolí Red Moutain, příběh, později má člověk pocit, že v tom světě žije :)

Proti: Návyková, pomalejší rozjezd hry, později už jsou všechny questy na stejný princip (Přines-dones-zabij)

+5 +7 −2