Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 80
První dekáda 21. století, a zejména pak její první polovina, byla z pohledu hráčů adventur dobou toho největšího temná, kdy se opravdu kvalitní adventury daly spočítat na prstech jedné ruky. Kromě vynikající a trochu opomíjené The Moment of Silence a českého překvapení Posel smrti snesou přísnější měřítko už snad pouze první dva díly Syberia, což z belgického všeuměla Benoita Sokala dělá jednu z nejvyznamejsich novodobých osobnosti tohoto královského herního žánru. Po nenápadně, ale překvapivě úspěšně mystovce Amerzone: The Explorer's Legacy, která už ale nesla výrazně znaky Sokalova rukopisu a velkém úspěchu se Syberiemi následovala dvojice méně úspěšných adventur a Sinking Island byl bohužel na dlouhá léta poslední Sokalovou hrou, byť se ve skutečnosti jedná o kvalitnější hru, než jak je všeobecně vnímána.

Sinking Island měla být pocta klasickým detektivkám s neméně klasickým vyšetřovatelem v hlavní roli, což je minimálně pro mě vítána změna po hlavních hrdinkách z předchozích her, protože hraní za ženské postavy mám vyloženě nerad. Jack Norm, jak se hlavní hrdina jmenuje, si navíc drží odstup a nemusíme tedy řešit jeho niterní pocity, což je po Kátě Walker velká úleva. Tradičně bizarní je ovšem prostředí, ve kterém se hra odehrává. Vyšetřujeme smrt svérázného miliardáře v nejšílenějším developerskem projektu, který vás může napadnout. Postavit výškový dům ve stylu art-deco, něco jako menší Chrysler Building na jednom z ostrovů souostroví Maledivy není něco, co bychom ve hrách vídali každý den a hra má díky tomu a faktu, že se celá odehrává během tropické bouře, zvláštní tísnivou atmosféru. Samotný dům, jakkoli se do prostředí vůbec nehodí, je ale architektonicky skvost s úžasnými interiéry, jejichž procházení mě neomrzelo až do konce hry a opět se zde projevil Sokaluv velký cit pro design a architekturu.

Hra od začátku funguje jako klasická detektivka, založená na porovnávání stop, výpovědí a důkazů ve speciálně navrženém interface, který podle mého názoru funguje výborně. Hráč tak musí vždy složit stopy v jakési skládačce, aby se dobral výsledku a děj se posunul dále, což je postup více založený na realitě skutečného vyšetřování a mně osobně toto pojetí jakéhosi detektivního simulátoru opravdu vyhovovalo. Hra má navíc docela spád a není příliš složitá, pokud hráč pochopí onen princip skládání stop. V poslední třetině mě děj už opravdu chytl a od hry jsem se nechtěl odlepit až do jejího dohrání, i když se scenárista bohužel nevyhnul několika klasickým detektivním klišé. Existence řádícího přírodního živlu pak ještě umocňuje gradaci celé hry, a i když jsem měl už dlouho před koncem poměrně jasno o tom, kdo je pachatelem, tak zde jde v souladu s tradičním vyšetřováním především o to, že pachatel měl být usvědčen na základě nevyvratitelných důkazů, nikoli domněnek, takže to nepovažují za negativum hry. Za to by se dala považovat nedostatečná propracovanost několika postav, které byly ve hře spíš do počtu a to se ve hře vyskytuje skutečně minimum osob a že hry je cítit určitá osekanost. I s menším rozpočtem se ale autoři vyrovnali se cti a Sinking Island je dle mého názoru dobrou volbou pro všechny milovníky vážných adventur a detektivek a její neúspěch mě docela mrzí, protože podobných her je akutní nedostatek.

Pro: klasická detektivka, příběh, atmosféra, architektura a design interiérů

Proti: několik žánrových klišé, místy trochu těžkopadné, menší propracovanost několika postav

+28
  • PC 80
Inu, musím se přiznat, že jsem k této hře přišla úplnou náhodou.. Chtěla jsem si zase jednou zahrát na detektiva a jak si tak listuji seznamem adventur, narazila jsem na něco ve stylu "Tajemná vražda na ostrově". Samozřejmě mě to zaujalo, protože mi to maličko připomnělo Agathu Christie a její slavné dílo Deset malých černoušků.. A teď k věci..

Už při spuštění příběhu máte pocit, že zažijete něco zajímavého-atmosféra je úžasná! Jste na tropickém ostrově, jenže tohle nebude o slunné dovolené.. Řádí tady bouře, je zataženo, sychravo, vítr ohýbá palmy, jejíž listy se třepotají ve větru a písek se práší všude kolem jako šedá mouka.. Nevěstí to nic dobrého. Co naplat, tíživá atmosféra se tvůrcům opravdu povedla!

Hrajete jak už jsem prozradila za detektiva Jacka Norma, kterého zavolá na ostrov jeden z obyvatelů ostrova kvůli záhadné smrti jednoho bilionáře Waltera Jonese. Máte tu k dispozici deset potenciálních vrahů, ze kterých je většina ubytovaná v obrovské Art deco Tower, patřící právě Walterovi. (Mě tedy spíše vnitřními prostory věž připadala stylem jako typické Art nouveau ála Mucha, ale inu dobrá.) Vaším úkolem je samozřejmě vraha najít a dopadnout postupným vyslýcháním našich podezřelých a detailním hledáním důkazů.

Nejprve budu pět ódy: Je to krásná hra s tajemným prostředím, milovníkům detektivek a adventur bude běhat mráz po zádech a grafiku i příběh si budou užívat. Líbilo se mi, že příběh dává smysl a vlastně zde nebyla žádná hloupá kombinace předmětů, jaká zde bývá. Naopak zde dostanete na výběr už rovnou co kombinovat lze. Ocenila jsem, že se zde nekonalo žádné puzzle. Hra vás popostrčí trochu víc přemýšlet. Můžete si i vybrat, zda chcete závodit s časem a zkusit si hru zahrát rovnou na čas-který ovšem musíte stihnout.. ;-)

No a teď nějaké ty chyby: Co mi začalo během hry postupně vadit bylo zběsilé pobíhání po celé budově pořád sem a tam, jelikož osoby, které chcete zpovídat nikdy nejsou společně pohromadě. Tu si na něco vzpomenete a pak zas nevíte jestli to bylo patro 16, 15, nebo 14.. A tudíž opět klikáte a teď už klikáte zrychleně a váš detektiv už jen běhá po hotelu z pokoje do pokoje a to mi bohužel dost ubíralo na detektivním příběhu a chvilkami až začalo nudit.. Uvítala bych nějakou malou zmenšeninu hotelu, kde by se daly přepínat pokoje, pro případ že by člověk nechtěl proběhnout celou Tower od shora až ke skále s mrtvolou.. Další věcí, která mě v této hře dosti zklamala, byl né dost chytře vymyšlený prográmek, který vám má pomáhat vše odhalit. Máte pomocí něho přesně skládat důkazy a také jen určité věty, které vyslýchané osoby řekly. Když vše trefíte, hra vás posune dál. Pokud ale vše nemáte naprosto přesně a použijete jen maličko jinou větu, budete nadávat jako špaček, že proč to, sakra nejde, když já to mám dobře??! :-) Byla chvíle, kde jsem se zasekla, postupně jsem se úplně vytočila a nakonec musela mrknout rezignovaně do návodu. Důvod zákysu: Místo věty "Určitě měl na sobě řetízek" patřila věta "Obvykle nosí řetízek" !! Poslední co si myslím, že mohlo být lepší byla grafika postav a obličejů.. Osoba něco vypráví, ale jen mrská rukama, nohama, pohazuje hlavou, koulí očima, ale pusu neotevře :-D U jedné konkrétní postavy jsem zase měla po celou dobu šrám na obličeji a za celou dobu jsem nepřišla na to, jestli je to jizva, nebo jen chyba na obrazovce.. Ale kdo řeší takové detaily, že..

Když to tedy vemu kolem a kolem, hra se mi líbila. Měla náboj, byla zajímavá a tajemná. Mile mě překvapilo, že mě i bavila. Jistě má samozřejmě nějaké ty mouchy, ale pokud by byla nějaká podobná hra s lepším odvíjením příběhu (a bez toho šíleného prográmku), ráda si jej zahraju ;-)

Pro: Je to krásná detektivní adventura, tíživá atmosfére, zajímavý děj

Proti: Prográmek detektiva, nesmyslné zdlouhavé pobíhání, grafika postav

+21
  • PC 75
Benoît Sokal adventury umí, o čemž mě přesvědčila jak ledová série Syberia, tak Paradise, odehrávající se ve slunné Africe. Sinking Island jsem původně v plánu ani neměl, ale bratrovi se ho nepodařilo prodat v aukci, a tak se z něj stal ideální zapomenutý kousek k zahrání.

Na malém maledivském ostrově Sagorah si nechal multimilionář Walter Jones postavit luxusní 150 metrů vysoký hotel, do kterého se přestěhoval. Já, jakožto detektiv Jack Norm, jsem musel přerušit svou dovolenou a s minimálním vybavením se pokusit vyšetřit záhadné úmrtí tohoto extravagantního podnikatele, které nastalo zrovna ve chvíli, kdy byli na ostrov pozváni všichni žijící příbuzní, kvůli sepsání závěti.

Podezřelých bylo celkem deset a každý nový důkaz, na který jsem při vyšetřování narazil, ukazoval na někoho jiného, takže jsem si nemohl stěžovat, že by se vše ubíralo jedním směrem. Vyšetřování bylo řešeno formou skládačky, kde jsem musel pomocí důkazů dostat odpovědi na třináct různých otázek, abych nakonec dopadl skutečného pachatele.

I když se vyšetřovací oblast každým dnem zmenšovala (jak se hotel postupně potápěl), jednotlivé lokace mě nijak zvlášť neomrzely, což bylo asi tím, že se postupně odemykaly nové prostory. Při nahrávání pozice se zobrazilo shrnutí toho, na co jsem při vyšetřování již přišel, takže i kdybych se ke hře vrátil třeba po měsíci, nic důležitého by mi neuniklo.

Hra obsahuje pár nelogičností, jako jsou třeba stopy v písku, znatelné i za stálého působení větru a deště nebo snímání otisků prstů ve stejných podmínkách, ale ty mi až tolik nevadily. Co mi však vadilo hodně byly náhlé přesuny, kdy Norm v půlce rozhovoru dostal hlad a ihned se přesunul do jídelny, aby si mohl sníst svou bagetu. To samé se dělo i při telefonátech od manželky s tím rozdílem, že cílovým místem byl hotelový pokoj. Zbytečně to narušovalo průběh vyšetřování. Až na tyhle neduhy jsem si ale Sinking Island užil a teď mi nezbývá nic jiného, než čekat na vydání Syberie 3.

Pro: ostrov Sagorah s hotelem, vyšetřování, nejistota, lokace, shrnutí příběhu při nahrávání

Proti: náhlé přesuny, pár nelogičností, občasné bugy

+20
  • PC 80
Na Sinking Island se mi v knihovně na Steamu práší už hodně let, přestože spadá do mého jinak oblíbeného detektivního subžánru „whodunit“. Jednou na Sinking Island ale dojít muselo, ono zas tolik her v tomto žánru bohužel nevzniká.

V roli Jacka Norma putujete na malý tropický ostrov, na kterém nechal právě zesnulý milionář Walter Jones vybudovat groteskně monumentální hotel. Na začátku máte jen ověřit, zda byla Jonesova smrt nehoda. Události se však brzy začnou komplikovat, protože ostrov je plný dědiců, se kterými starý Jones rozehrál podivnou hru, a aby toho nebylo málo, ostrov se pod vahou kolosálního hotelu začne potápět. Máte tak jen tři dny na rozluštění záhadné smrti.

Začnu tím, co se podařilo. Detektivní složka je výborná. K dispozici máte PDA, jakýsi tablet, který vám eviduje všechny důkazy a umožňuje vám kombinovat je. Přehledně v něm vidíte, jakou otázku právě řešíte, kolik důkazů k jejímu rozlousknutí již máte k dispozici, a dokonce i to, jaký typ důkazů budete potřebovat. Vše je opravdu logické a jen dvakrát se mi stalo, že jsem chvíli zápasil s přiřazením správného tvrzení. PDA také eviduje polohu všech postav, což je s ohledem na množství obrazovek (viz níže) užitečné.

Příběh samotný bohužel už tak skvělý není. Za prvé je plný předvídatelných klišé a třetí den už hře citelně dochází dech. Závěr je bez zásadnějšího překvapení a závěrečná animace bondovsky přepálená. Skvělá „detektivní práce“ tak bohužel vyšumí poněkud do ztracena. Nadbytečně pak působí typicky adventurní pasáže, jako je řešení puzzlů, které působí v tomto subžánru jako pěst na oko , a spočívají často v hledání tajných schránek a místností, nebo sbírání a používání předmětů ; Jack přichází na ostrov nevybavený, a všechno, včetně prášku na snímání otisků prstů, si musíte svépomocí vyrobit.

Sporná je také herní mechanika, která má na hru patrně mnohem větší vliv, než autoři zamýšleli, a to je běh času. Z dobových recenzí zjistíte, že hru můžete rozehrát na jakýsi realtime mód (nazvaný závod s časem), ve kterém dochází k zatápění lokací nezávisle na vašich činech. Některé lokace se vám tak mohou zatopit, i když jsou tam ještě důkazy, a pak patrně následuje autoload. Konzervativní hráči však mohou využít standardního adventurního módu. No, a to je pravda tak napůl. Vzhledem k tomu, že jsem byl nakloněn poklidnějšímu typu vyšetřování, než jaký se uplatňuje třeba v The Last Express, zvolil jsem klasický mód. Počítal jsem se zážitkem ála Gabriel Knight 3, ve kterém (vyjma prvních pěti realtime minut na začátku každé kapitoly) se čas posunul vždy po absolvování všech předpokládaných adventurních úkonů. Přibližně ve třetině prvního dne mě tak překvapil automatický přesun do jídelny na oběd, aniž bych bezprostředně před tím vykonal cokoliv „adventurně“ hodnotného. Následně jsem pochopil, že se hra o malý kousek posune čas při každém přesunu mezi lokacemi nebo při dotazování se na jednotlivá témata (a patrně i u dalších úkonů). Na tuto skutečnost hra nijak neupozorňuje a nemáte k dispozici ani hodinky (nebo něco podobného), které by vám hlásily, kolik uběhlo času (v dostupném PDA se sice dozvíte datum, ale u času je alespoň v klasickém módu uvedeno jen „pauza“). Pro aktuální čas jsem musel spustit menu uložení hry, které vám hlásí aktuální herní datum a čas.

Právě způsob, jakým funguje posun času, zřejmě zatěžuje hru řadou dílčích nedostatků. V prvé řadě je tu opravdu hodně naprosto prázdných obrazovek, ve kterých nemáte co dělat. Jejich účelem je tak asi jen to, aby vám při putování po ostrově/hotelu čas skutečně „běžel“. Zejména první den je přesouvání opravdový opruz, který je navíc znásobený tím, že v SI není (dnes již běžná) možnost skočit dvojklikem na konec obrazovky. Kvůli mechanice běhu času není zřejmě přítomna ani mapa, a po hotelu se tak musíte přesouvat opravdu hlemýždím tempem (perličkou je fakt, že výtah skutečně jezdí po patrech. Pokud vás hra kvůli času příběhově „teleportuje“ například do pokoje nebo do jídelny, zůstane výtah viset na patře, kde jste ho nechali, takže na něj při přivolání opravdu čekáte).

Zřejmě kvůli posunu času vám tvůrci dávají také možnost zeptat se kohokoliv na cokoliv, a to i v případě, že minimálně Jack Norm musí téma považovat za zbytečné. Zeptáte se například osoby A na osobu B, a dozvíte se, že ta osobu B nezná. Přesto máte možnost zeptat se osoby A na událost, která se stala osobě B; dozvíte se přitom jen to, že o poptávané události nic neví, protože osobu B nezná. Tohle mírně kontroverzní rozhodnutí však nakonec považuji za plus, protože zatímco zdlouhavé přesuny v lokacích byly jen otravné, mnohost dialogových voleb mě nutila víc uvažovat nad tím, na co se budu konkrétních osob primárně ptát.

Grafika je na pohled stále hezká a hlavně docela atmosférická. Dominují spíš temné tóny, tropický ostrov je bičován bouří a nedostavěný potápějící se hotel je správně pochmurný. Je tu však jedno velké „ale“. Z nějakého nejasného důvodu se tvůrci rozhodli, že během dialogů „zazoomují“ na z blízka hranatě ošklivé modely postav, které navíc nehýbou rty. Tohle muselo být odpudivé už v době vydání. Je to škoda hlavně proto, že v rozhovorech strávíte spoustu času.

Nakonec musím zmínit ještě nepříjemný bug, který by mi patrně zabránil hru úspěšně dohrát; nejen že jsem kvůli návratu ztratil odehranou hodinu a půl, ale abych opakování bugu zabránil, musel jsem chvíli hrát proti logice příběhu; víc viz (vcelku velký) spoiler:
Jedním z úkolů je zjistit, která osoba navštívila v noc vraždy jako poslední knihovnu, odkud byl Jones střelou zabit. Třetí den konečně získáte kód do počítače, který vám ukáže průchody jednotlivých přístupových karet. Zjistíte, že poslední v knihovně byl zaměstnanec, který na ostrově již patnáct dnů není. Zároveň zjistíte, že ten, kdo použil kartu ke vstupu do knihovny, hned poté zamířil do dílny a už odtud neodešel. Zamířil jsem tedy do dílny, kde nikdo nebyl. Je tu ale skartovačka. Logicky mě tak napadlo, že kartu někdo ukradl, zneužil a pak skartoval. Ale ejhle, ačkoliv je skartovačka interaktivní, neměl jsem ji jak otevřít. Po dlouhém a marném prohledávání všech zbylých dostupných místností jsem otevřel návod, a zjistil jsem, že v patře 22 na stole je imbusový klíč ke skartovačce. Ale nebyl tam. Po dalším prozkoumání návodu jsem zjistil, že klíč je možné získat ještě dřív, a to tak, že hned zkraje třetího dne zamířím do patra 17, kde se jedna z postav snaží skartovačku opravit, a když se jí to nepodaří, tak mi klíč přenechá. Loadnul jsem tedy pozici, a šel jsem do 17. patra hned, ačkoliv proto moje postava neměla žádný důvod, a to jen proto, abych případnému bugu předešel.

Přes všechny uvedené nedostatky jsem se opravdu bavil, detektivní práce je zpracována opravdu dobře, a vzhledem k tomu, že v tomto subžánru není moc velká nabídka (série o Sherlocku Holmesovi je přeci jen víc o vyšetřování záhadných případů, než typický whodunit), stojí Sinking Island rozhodně za vyzkoušení.

Pro: Detektivní práce; klasické hledání vraha v uzavřeném prostoru; výborná atmosféra; svým způsobem běh času.

Proti: Příliš mnoho prázdných lokací; hrozná vizuální stránka během rozhovorů; příběh plný klišé bez výraznější závěrečné gradace; zbytečné adventurní prvky; svým způsobem běh času.

+19
  • PC 70
Benoît Sokal je v oblasti adventur velmi známé jméno a ač jsem od něj jeho nejznámější sérii - Syberia – ještě nehrál, jeho věhlas byl příslibem kvalitní hry. A Sinking Island v mnoha ohledech kvalitní je, ale zároveň v několika věcech dost skřípe.

Začněme tedy příběhem. Právě ten mě na Sinking Island lákal ze všeho nejvíce a ve finále nezklamal. Trochu mě překvapilo, že se jedná o čistou detektivku bez prvků nadpřirozena. Rozhodně hra na to na první pohled nevypadá. Art deco styl prostředí ve mně silně evokoval Posla smrti. A o to víc mě potěšilo logické rozřešení. Bohužel tak story trpí jedním neduhem a to nulovou gradací. Přesto je však až neskutečně chytlavá. Postavy jsou napsány výborně, někdy jsem měl ale pocit, že se vyjadřují až moc spisovně a chladně. Chtělo by to více emocí!

Adventurní část mě zklamala asi ze všeho nejvíce. Aktivních míst je minimum a ještě jsou často tak špatně viditelná, že není problém je přehlédnout. Díky tomu jsem až nepříjemně často nakukoval do návodu. S počtem předmětů se tvůrci rovněž moc nepřetrhli a hádanky tam radši nedali vůbec. Za to tam frkli hromadu lokací, které pro potřeby hry nejsou vůbec potřeba a akorát zbytečně zdržují. Naštěstí postupem hry obrazovek ubývá…

Po grafické stránce je Sinking Island průměr. Není na pohled nijak zvlášť hezký, ale zároveň ho nemohu nazvat odpudivým. Prostředí je navrženo a vyrenderováno moc hezky, avšak 3D objekty a zejména postavy vypadají dost bídně.

Verdikt: Sinking Island je hra trpící mnoha drobnými nedostatky a je jen na vás, zda vám budou vadit či ne. Chvíli mi trvalo do hry proniknout a přiznám se, že jsem ze začátku se hraním málem seknul. Ještě, že jsem tak neudělal, protože SI je vlastně dost dobrá adventure. Jen ji musíte dát šanci.

Pro: zajímavá detektivka, originální prostřední, výborně napsané postavy, logika

Proti: hromada drobných nedostatků

+15
  • PC 55
Od natolik dobře hodnocené hry jsem, upřímně, čekal mnohem víc. Neoriginální, christieovské pojetí příběhu mě štvalo nejméně. Zásadní chyby v logice ovládání (od typického používání nože na jedno a šroubováku na druhé, ač je to v reálu zaměnitelné, po fakt, že jediným rozumným řešením dialogů je říkat všem okamžitě všechno a všech se na všechno ptát), přes zavádějící metodu vyšetřování (nakombinovanější a inteligentnější vývoj by měl rozhodně větší smysl) až po naprosto stupidní součásti hry, které vás teleportují uprostřed důležitého rozhovoru (telefonáty s manželkou, obědy).
Smrt de Nolenta je opravdu spíše komickou reakcí na stokrát opakovanou situaci svědka zabitého v noci po tom, co se snažil sdělit podrobnosti, nehledě na to, že mi trochu uniká, proč jej vlastně Marco, jenž o jeho svědectví nevěděl, zabil. Jako reakce na dopis mi to vážně nesedí.

Na druhou stranu, poslední dobou vychází velmi málo adventur a budu-li vycházet z toho, že hodnocení 50% je průměr, Sinking Island si určitě nadprůměrné hodnocení zaslouží. Bohužel to ale zdaleka není proto, že dokázal využít - nebo nedejbože předčít - svůj potenciál, ani proto, že má úžasnou atmosféru nebo překvapivý příběh, ale protože je lepší, než ostatní blbosti na trhu. Achjo, starý dobrý Zork.

A poslední rejpnutí - v té hře krucinál leje jako z konve a řádí hurikán, stojí na tom půlka příběhu, tak kde se tam, krucinál, berou ty stopy v písku a otisky prstů???

Pro: rozumné tempo, jen velmi málo lehce zásekových míst, slušné vykreslené vztahové principy

Proti: neoriginální, neatmosferické, spousta nelogičností, krátké, jen jedna dějová linka, nudný konec, příliš Agathy Christie, nevýrazný soundtrack...

+13 +14 −1
  • PC 50
Benoit Sokal pre nás pripravil inštruktáž v podobe adventúry:
"ako sa nerobí dobrá adventúra"

1.grafika - ak je váš engine veľmi zastaralý, ale i tak postavy z diaľky vyzerajú uchádzajúco, nechajte na ich kostrbaté držky bez náznaku lipsynch zazoomovať kameru

2.1 rozsah - ak nemáte dostatočne obsiahly scenár, vytvorte veľké množstvo sterilných prázdnych obrazoviek len na prechádzanie
2.2 ak ani to nepomôže na zdržanie hráča, poschovávajte do týchto odľahlých a rovnako vyzerajúcich lokácii predmety, najlepšie do malých a nenápadných priehradiek, prípadne šuflíkov,
2.3 nezabúdajte na to, aby ste každé dve dôležité lokácie oddelili aspoň 4 neinteraktívne lokácie, nútťe hráča, aby medzi nimi pendloval ako úd

3.žiadna dynamika! - ak sa náhodou hráč dostane do zaujímavej situácie v podobe rozhovoru vrhajúcom aspoň trochu svetla na príbeh, prerušte tento rozhovor v polovici a nechajte hráča teleportovať sa do úplne inej časti budovy, aby mohol viesť duchaplný telefonický hovor s manželkou protagonistu (úprimná sústrasť pán Norm), prípadne si dať bagetu plnenú obrím šalátovým listom (a dať ju na jeden hlt!). Samozrejme nechajte hráča vracať sa k dotyčnej osobe po svojich a aspoň cez 6 obrazoviek.

4.Predpokladajte, že hráč je senilný a nechajte hlavnú postavu pokladať milión rovnakých otázok pri každej príležitosti. Nezabudnite zdôrazňovať domorodcom, ktorí práve prišli o všetok majetok a strechu nad hlavou, že máte právo prehľadať ich veci (problem, officer?).

5.Ubíjajte tempo, príbeh, dialógy ako sa len dá. Iritujte hráča analyzovaním veľmi podobných odpovedí tej istej osoby, podobnými dokumentami a nechajte ho hľadať po celej budove spinku do vlasov, letlampu alebo šróbovák. Načo byť slušný, toto je vyšetrovanie, tu sa nepýtame, tu ideme na všetko hrubou silou. Samozrejmosťou správneho vyšetrovateľa je nenosiť so sebou do akcie nič na zbieranie odtlačkov.

6.Budte nelogickí, hráč je rád šokovaný, má rád absurdnú prekombinovanosť v tom najsuchšom podaní, najčastejšie v kombinácii s telepatickou empatiou a iracionálnym správaním, donútte človeka nenávidieť detektívky!

7.Kašlite na hudobný doprovod, iba by to hráča budilo z tých mikrospánkov...

8.Tvárte sa, že takto by to rozhodne napísala Agatha Christie, keby ešte žila.

9.Hlavná postava musí byť drsná - v hranatom slova zmysle. Dajte jej zmyselný pohľad, najlepšie inšpirovaný Downovým syndrómom.

10.Sme uprostred mora, takže dajte pozor, aby sa nejaké dôkazy, stopy, odtlačky prstov - proste evidencia nedajbože nenamočila!

Bonusová kapitola - Originalita ako omyl: Setting vysokej potápajúcej sa veže na Maledivách sa nevidí každý deň. Hlavná postava mala omylom sympatický dabing. Niekedy bol človek naozaj zvedavý, čo sa stane ďalej (aj keď sa vlastne takmer nikdy nič nestalo), druhá vražda a podmienky za ktorých k nej došlo, bola dobrým vtipom, na lokácie sa pozeralo fajn, kým cez ne človek neprachádzal druhý, tretí, štvrtý, piaty....no proste prvých 10 minút hry.

Pro: setting, detektívka, Christieovské vzťahy, pekná grafika prostredia

Proti: zlá detektívka, každá molekula tempa a dynamiky hry bola precízne ubitá, hnusná grafika postáv, prázdne lokácie

+10 +13 −3
  • PC 80
Sinking Island pro mě znamená znovuhratelnou detektivní perlu, jejíž atmosféra a lineární příběh mě zkrátka baví. Tak čirého Sokala jsem po příšerném Paradise nečekal. Konec opojení grafickými enginy, dusno ala Deset malých černoušků a příznivci klasické adventury musí být spokojeni. Škoda krachu White Birds a tím i možností pokračovat se sérií - Sokalovi a spol. to s nimi slušelo.
+10 +11 −1
  • PC 85
Hru jsem hral bez casoveho modu, a musim se priznat ze jsem si dvakrat pomohl pohledem do navodu (pri kompletaci vysetrovani) Jde o vybornou adventuru, s komornim, ale velice poutavym dejem.

Pro: Propletenec vztahu opravdu velmi detailne vykreslenych postav, originalni zpusob vysetrovani

Proti: finale, na jednu stranu jsem se bal "opravdu necekaneho konce" na druhou stranu mi vyraznejsi finale proste chybi

+5 +11 −6