Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentář

Přejít na komentáře

Sinking Island

  • PC 80
Na Sinking Island se mi v knihovně na Steamu práší už hodně let, přestože spadá do mého jinak oblíbeného detektivního subžánru „whodunit“. Jednou na Sinking Island ale dojít muselo, ono zas tolik her v tomto žánru bohužel nevzniká.

V roli Jacka Norma putujete na malý tropický ostrov, na kterém nechal právě zesnulý milionář Walter Jones vybudovat groteskně monumentální hotel. Na začátku máte jen ověřit, zda byla Jonesova smrt nehoda. Události se však brzy začnou komplikovat, protože ostrov je plný dědiců, se kterými starý Jones rozehrál podivnou hru, a aby toho nebylo málo, ostrov se pod vahou kolosálního hotelu začne potápět. Máte tak jen tři dny na rozluštění záhadné smrti.

Začnu tím, co se podařilo. Detektivní složka je výborná. K dispozici máte PDA, jakýsi tablet, který vám eviduje všechny důkazy a umožňuje vám kombinovat je. Přehledně v něm vidíte, jakou otázku právě řešíte, kolik důkazů k jejímu rozlousknutí již máte k dispozici, a dokonce i to, jaký typ důkazů budete potřebovat. Vše je opravdu logické a jen dvakrát se mi stalo, že jsem chvíli zápasil s přiřazením správného tvrzení. PDA také eviduje polohu všech postav, což je s ohledem na množství obrazovek (viz níže) užitečné.

Příběh samotný bohužel už tak skvělý není. Za prvé je plný předvídatelných klišé a třetí den už hře citelně dochází dech. Závěr je bez zásadnějšího překvapení a závěrečná animace bondovsky přepálená. Skvělá „detektivní práce“ tak bohužel vyšumí poněkud do ztracena. Nadbytečně pak působí typicky adventurní pasáže, jako je řešení puzzlů, které působí v tomto subžánru jako pěst na oko , a spočívají často v hledání tajných schránek a místností, nebo sbírání a používání předmětů ; Jack přichází na ostrov nevybavený, a všechno, včetně prášku na snímání otisků prstů, si musíte svépomocí vyrobit.

Sporná je také herní mechanika, která má na hru patrně mnohem větší vliv, než autoři zamýšleli, a to je běh času. Z dobových recenzí zjistíte, že hru můžete rozehrát na jakýsi realtime mód (nazvaný závod s časem), ve kterém dochází k zatápění lokací nezávisle na vašich činech. Některé lokace se vám tak mohou zatopit, i když jsou tam ještě důkazy, a pak patrně následuje autoload. Konzervativní hráči však mohou využít standardního adventurního módu. No, a to je pravda tak napůl. Vzhledem k tomu, že jsem byl nakloněn poklidnějšímu typu vyšetřování, než jaký se uplatňuje třeba v The Last Express, zvolil jsem klasický mód. Počítal jsem se zážitkem ála Gabriel Knight 3, ve kterém (vyjma prvních pěti realtime minut na začátku každé kapitoly) se čas posunul vždy po absolvování všech předpokládaných adventurních úkonů. Přibližně ve třetině prvního dne mě tak překvapil automatický přesun do jídelny na oběd, aniž bych bezprostředně před tím vykonal cokoliv „adventurně“ hodnotného. Následně jsem pochopil, že se hra o malý kousek posune čas při každém přesunu mezi lokacemi nebo při dotazování se na jednotlivá témata (a patrně i u dalších úkonů). Na tuto skutečnost hra nijak neupozorňuje a nemáte k dispozici ani hodinky (nebo něco podobného), které by vám hlásily, kolik uběhlo času (v dostupném PDA se sice dozvíte datum, ale u času je alespoň v klasickém módu uvedeno jen „pauza“). Pro aktuální čas jsem musel spustit menu uložení hry, které vám hlásí aktuální herní datum a čas.

Právě způsob, jakým funguje posun času, zřejmě zatěžuje hru řadou dílčích nedostatků. V prvé řadě je tu opravdu hodně naprosto prázdných obrazovek, ve kterých nemáte co dělat. Jejich účelem je tak asi jen to, aby vám při putování po ostrově/hotelu čas skutečně „běžel“. Zejména první den je přesouvání opravdový opruz, který je navíc znásobený tím, že v SI není (dnes již běžná) možnost skočit dvojklikem na konec obrazovky. Kvůli mechanice běhu času není zřejmě přítomna ani mapa, a po hotelu se tak musíte přesouvat opravdu hlemýždím tempem (perličkou je fakt, že výtah skutečně jezdí po patrech. Pokud vás hra kvůli času příběhově „teleportuje“ například do pokoje nebo do jídelny, zůstane výtah viset na patře, kde jste ho nechali, takže na něj při přivolání opravdu čekáte).

Zřejmě kvůli posunu času vám tvůrci dávají také možnost zeptat se kohokoliv na cokoliv, a to i v případě, že minimálně Jack Norm musí téma považovat za zbytečné. Zeptáte se například osoby A na osobu B, a dozvíte se, že ta osobu B nezná. Přesto máte možnost zeptat se osoby A na událost, která se stala osobě B; dozvíte se přitom jen to, že o poptávané události nic neví, protože osobu B nezná. Tohle mírně kontroverzní rozhodnutí však nakonec považuji za plus, protože zatímco zdlouhavé přesuny v lokacích byly jen otravné, mnohost dialogových voleb mě nutila víc uvažovat nad tím, na co se budu konkrétních osob primárně ptát.

Grafika je na pohled stále hezká a hlavně docela atmosférická. Dominují spíš temné tóny, tropický ostrov je bičován bouří a nedostavěný potápějící se hotel je správně pochmurný. Je tu však jedno velké „ale“. Z nějakého nejasného důvodu se tvůrci rozhodli, že během dialogů „zazoomují“ na z blízka hranatě ošklivé modely postav, které navíc nehýbou rty. Tohle muselo být odpudivé už v době vydání. Je to škoda hlavně proto, že v rozhovorech strávíte spoustu času.

Nakonec musím zmínit ještě nepříjemný bug, který by mi patrně zabránil hru úspěšně dohrát; nejen že jsem kvůli návratu ztratil odehranou hodinu a půl, ale abych opakování bugu zabránil, musel jsem chvíli hrát proti logice příběhu; víc viz (vcelku velký) spoiler:
Jedním z úkolů je zjistit, která osoba navštívila v noc vraždy jako poslední knihovnu, odkud byl Jones střelou zabit. Třetí den konečně získáte kód do počítače, který vám ukáže průchody jednotlivých přístupových karet. Zjistíte, že poslední v knihovně byl zaměstnanec, který na ostrově již patnáct dnů není. Zároveň zjistíte, že ten, kdo použil kartu ke vstupu do knihovny, hned poté zamířil do dílny a už odtud neodešel. Zamířil jsem tedy do dílny, kde nikdo nebyl. Je tu ale skartovačka. Logicky mě tak napadlo, že kartu někdo ukradl, zneužil a pak skartoval. Ale ejhle, ačkoliv je skartovačka interaktivní, neměl jsem ji jak otevřít. Po dlouhém a marném prohledávání všech zbylých dostupných místností jsem otevřel návod, a zjistil jsem, že v patře 22 na stole je imbusový klíč ke skartovačce. Ale nebyl tam. Po dalším prozkoumání návodu jsem zjistil, že klíč je možné získat ještě dřív, a to tak, že hned zkraje třetího dne zamířím do patra 17, kde se jedna z postav snaží skartovačku opravit, a když se jí to nepodaří, tak mi klíč přenechá. Loadnul jsem tedy pozici, a šel jsem do 17. patra hned, ačkoliv proto moje postava neměla žádný důvod, a to jen proto, abych případnému bugu předešel.

Přes všechny uvedené nedostatky jsem se opravdu bavil, detektivní práce je zpracována opravdu dobře, a vzhledem k tomu, že v tomto subžánru není moc velká nabídka (série o Sherlocku Holmesovi je přeci jen víc o vyšetřování záhadných případů, než typický whodunit), stojí Sinking Island rozhodně za vyzkoušení.

Pro: Detektivní práce; klasické hledání vraha v uzavřeném prostoru; výborná atmosféra; svým způsobem běh času.

Proti: Příliš mnoho prázdných lokací; hrozná vizuální stránka během rozhovorů; příběh plný klišé bez výraznější závěrečné gradace; zbytečné adventurní prvky; svým způsobem běh času.

+20