Resident Evil: Revelations

S Resident Evil sérií moc zkušeností nemám. Jako první jsem hrál pětku v coopu, která mi přišla akorát tak ok a pak jsem si zpětně zahrál čtyřku, kterou považuju za jednu z nejlépe navržených akčních her, se kterými jsem měl čest. V bundlu s čtyřkou a pětkou jsem koupil i Revelations, celkem dobře hodnocený díl původem z 3DS, části fanbáze označovaný jako návrat ke stylu klasického Resi.

No... jak jsem už naznačil, první díly ze série jsem nehrál, ale těžko se mi chce věřit, že se nějak podobají tomuhle. Hlavní styčnou plochou s klasickým Resi je pravděpodobně to, že většina hry se odehrává v jednom uzavřeném prostředí, které postupně prozkoumáváte, nalézáte v něm klíče, můžete se vrátit na už prozkoumaná místa a hledat tam ukryté předměty. To sice ze začátku působí skvěle, ale brzy zjistíte, že nějaký nelineární postup je jen iluze a hra vás nechá sejít z cesty jen velmi vzácně (za celou hru jsem našel jednu nepovinnou lokaci). Spíš bych řekl, že to tvůrci udělali, aby nemuseli navrhovat tolik úrovní a mohli vás stejnými místnostmi nechat pobíhat dvakrát i třikrát.

Ale pořád to je lepší než části, kde nehrajete za Jill, protože to jsou všechno lineární, nenápadité úrovně, kde na vás akorát hra valí tucty nepřátel, žene vás koridorem a nábojů je vždycky hromada. Navíc těch částí je relativně dost, odhadem tak 40% hry, navíc od poloviny vás začne hra hnát koridory i za Jill, takže o nějaké volnosti se fakt moc nedá mluvit. Takhle si teda klasický Resident Evil z doslechu nepředstavuju, nebo jsem možná žil v omylu a i v prvním Residentu se na vás každých deset minut vrhne horda ještěřích monster nabíhající pod mířidla vaší M16, kdo ví?

Hratelností je to taková vykleštěná pětka. Neustále vám leze za zadkem parťák, který moc rozumu nepobral, i když v kampani chybí co-op (proč?). Nepřátelé sice mají zajímavé designy, ale bojovat s nimi není velká zábava, protože hůř reagují na zásahové zóny a jsou to jen bullet sponges. Nábojů je všude dost, lékáren taky, žádný survival se nekoná, atmosféra trpí. Oproti čtyřce a pětce se můžete při střílení pohybovat, což je fajn, na druhou stranu dodge funguje hodně podivně - vždycky se mi povedlo uskočit akorát náhodou a paradoxně jsem si připadal ještě víc svázaný ovládáním, než předtím. Inventář a kombinování předmětů je taky pryč, takže si ze seznamu můžete škrtnout další unikátní prvek série. Zábavné to i celkem je, protože to má solidní základ z pětky a čtyřky, ale každým coulem na tom je vidět, že to je původně hra z 3DS, které je holt hardwarově někde jinde než klasické konzole.

Trešinkou na dortu ale je neskutečně debilní příběh, který obsahuje tolik zvratů, že by z toho dostal závrať i M. Night Shyamalan. Dvojití agenti! Trojití agenti! Postavy umírající a ožívající jak na běžícím páse! Tajné plány na odhalení tajných plánů! Charaktery z učebnice těch nejhorších klišé! Debilní vtípky, které spolehlivě zkazí nějaké pokusy o budování atmosféry (hláška "Me and my sweet ass are on the way" mě bude strašit ještě dlouho)! Comic relief v podobě dvojky tvořené vtipným černochem a nerdím technikem! Neustálé přeskakování mezi časovými liniemi a postavami! Zkrátka nechybí vůbec nic. Ne že bych zrovna od téhle série čekal Planescape Torment, ale takováhle s prominutím sračka je přece jen kapku moc.

K technické stránce snad jen to, že díky původu hry běží na 60FPS a nejvyšší detaily i na velmi obstarožních počítačích. Po stránce grafického designu si ještě jednou zaslouží pochválit vzhled nepřátel, ale nemůžu se nepozastavit nad tímhle praktickým designem kostýmku téhle členky speciálních jednotek (wtf?).

Kdybych si to zahrál na 3DS, asi bych byl o něco shovívavější, ale když to Capcom na Steamu prezentuje jako něco na stejné úrovni jako ostatní konzolové Resi, tak nemůžu jít s hodnocením výš. Snad si chuť na Resi sérii spravím remasterem prvního RE.