Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Red Dead Redemption 2
Red Dead Redemption 2
94

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 XOne XboxX/S Stadia
Napsat vlastní komentář
GarretGarret
Dohráno
  • PS4 100
Po více jak pěti měsících dohráno. Není to délkou, spíše mými velkými mezerami ve hraní, které trvaly často i týden. Velkou míru zavinění na tom měl ten obrovský počet rage-quitů, který asi jiná hra jen tak nepřekoná. Gamepad toho nalítal po pokoji fakt hodně.

Výběr zbraně? Zmáčkni L1 a drž, pohni pravou páčkou doleva a drž, vybírej zbraň pomocí R2 a L2. Mačkej R2 sedmkrát, aby ses dostal na pušku Springfield a poté, pusť všechno! Automatická brokovnice? Sakra, vedle. Tak znova. A co jako, že zbraň se po chvilkové jízdě na koni vyresetuje a musíš si ji vybrat znova stejným způsobem? Mimoto, Rockstar už od GTAIV simuluje váhu i setrvačnost postavy, což vypadá neskutečně dobře v pohybu, ale má to svůj velký vliv na ovládání. Na to si člověk prostě musí zvyknout. O to více překvapí, když má v základu Arthur jen dvě rychlosti pohybu - hodně pomalá a sprint. Pokud si tedy potřebujete ve městě trochu pohnout prdelí, Arthur sprintem rozrazí dveře obchodu jako hovado a vyslouží si vylekané pohledy všech okolo. Rychlejší chůze se aktivuje jen tam, kde vás hra nenechá běhat (tábor) nebo po přepnutí do pohledu první osoby. Proč proboha?

RDR2 svými rozměry světa a smyslem pro detail bere dech. Všechny ty prosvítající uši, nosy a prsty, smrskávající se varlata koní v zimě nebo do detailu vymodelované rytiny zbraní nejsou nic proti tomu, co všechno je tady k vidění. Množství fauny, její animace a chování. Kůň, jeho povaha a možnosti interakce. NPC postavy a jejich reakce na šikanu Arthura, maniakálně propracované interiéry. A exteriéry, které berou dech. Dvě úrovně dabingu, který se přizpůsobuje vzdálenosti, na kterou se od sebe postavy nachází. Jo a ten příběh snad psali už u prvního dílu, protože se jim to podařilo propojit naprosto neskutečně. Včetně stejných dabérů. Zmiňoval jsem naprosto geniální ambient soundrack?

Něco tak velkého a přitom propracovaného tady prostě ještě nebylo. Můžete zabít desítky hodin aktivitami ve světě, nepohnout se v příběhu ani o cák a stejně se u toho budete neskutečně bavit. Když budete sedět v kánoi a smutně sledovat pátou vytaženou čudlu, frustrovaně si řeknete, jestli by to nešlo třeba dynamitem. A ono šlo. A pak vytáhnete revolver a řeknete si, jestli je možno prostřelit dno kánoe a nechat si ji pod zadkem potopit. A ono šlo. A pak potkáte vačici a říkáte si, jestli simuluje smrt jako v reálu, když se k ní přiblížíte. A ona jo! A přesto se tady najdou herní mechaniky napřesdržku a spousta komplikovaných zbytečností.

Chcete výbušné náboje? Nejdou koupit, musíte si je vyrobit. K výrobě výbušných nábojů potřebujete 1 tuk. Tuk nejde koupit. Ani u řezníka. Z jednoho prasete dostanete přesně stejné množství tuku jako z orla. Tedy 1 kousek. Takže k naplnění celého zásobníku výbušnou municí musíte vykostit půl lesa. A nakonec je to všechno jedno, protože jakákoli customizace zbraní a jejich vylepšování je naprosto zbytečné. Odehrajete to stejně dobře se základním revolverem a opakovačkou... Náplň misí je často na jedno brdo, stejně jako v případě prvního dílu. Budete zabíjet zástupy lidí a přitom si hrát na lidumila. Budete trestaní za to, když sesednete z koně o metr dříve, než vás k tomu hra vybídne. A ostatní budou čekat, až na koně znovu nasednete a o ten metr se posunete. Prostě Rockstar.

Ačkoli má své chyby, není pochyb o tom, že RDR2 je mimořádná hra. Taková ta, kterou chceš ukázat návštěvě... když se tě strejda Ferenc zeptá, kolik ti je vlastně let, že stále ještě hraješ.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 83hod 17min
Kompletace: 84.3%
+67 +68 −1
WalomeWalome
Dohráno
  • PS4 100
Zapomeňte na scvrklé koňské koule, tahle hra je o něčem úplně jiném.

Pamatuji si na moment, kdy jsem prvně hrál GTA III. Bylo to u bratrance, protože tehdy se mi o vlastním PC jen zdálo. Vybavuje se mi ta první jízda, muzika, která hraje v autorádiu a pohled na otevřený svět, který jsme do té doby ve 3D nikdy nezažili. Hra nás postupně seznámila s prostředím, mapa byla částečně zavřená, abychom nemohli jet kam se nám zlíbí, hlavní postava nemluvila, neměla charakter a všechna NPC byla pitoreskní a excentrická. Postupně si nás zaměstnavatelé přehazovali jako horký brambor, občas jsme někoho zradili, protože to po nás hra chtěla a nakonec jsme museli splašit pořádné množství peněz, abychom úspěšně dokončili hru. Tehdy to stačilo. Vlastně to tehdy byla revoluce, jejíž započetí mohli mít na kontě čeští vývojáři, ale to je jiná písnička.

Uplynulo necelých dvacet let a herní průmysl vyspěl. A hráči dospěli. Takže tu najednou máme příběh jednoho člověka, který řeší své vlastní niterní záležitosti a jen tak mimoděk kolem něj dochází k tomu, co jsme znali už z "prvního" GTA - zrada, změny zaměstnavatelů a hromadění peněz. Scénáristé měli takové sebevědomí a takovou důvěru v hráčskou obec, že nás hodili mezi 22 vedlejších postav a do rozjetého příběhu. Dva tucty kriminálníků mají svou minulost, která je pronásleduje nejen v RDR2, ale také v předchozím RDR. Každá postava je něčím zajímavá (kromě Mary-Beth), některé hrají výraznější roli v příběhu, jiné jsou zde jen do počtu, ale komplexně tahle skupinka působí neskutečně organicky.

Někomu může přijít podivné, že Arthur Morgan je poměrně nevýrazný charakter. Je to takový unavený strejda, který se už příliš dlouho táhne s uřvaným Dutchem a ožralým Unclem, a trochu mu to leze na mozek. Pro gang se může roztrhat, ale ta únava je na něm poznat už od začátku hry. Víceméně je to stejná děvka pro všechny, jako veškeré Rockstar charaktery před ním, ale scénáristicky zvládnutá tak dobře, že si toho hráči ani nevšimnou. Zlom (pro mě velmi překvapivý) přichází, když Arthur zjistí, že se nakazil nevyléčitelnou chorobou. Najednou se změní ráz i atmosféra hry. Arthur umírá a chce napravit co se dá (s krutým vědomím, že se mu to nepodaří). Tak si alespoň vezme na starost záchranu jediné rodiny, která se v jejich gangu nachází.

John Marston, líný a nezodpovědný floutek, jeho koule na noze Abigail (bože, to je protivná ženská) a introvertní syn Jack. Není to ideální rodinka, ale za záchranu rozhodně stojí... A to je Arthurův příběh. Žádná pomsta, žádný hon za penězi, žádná lovestory. Prostě jen předsmrtné přání jednoho stárnoucího muže. Ano, je to depresivní a smutné, což jsou ty poslední emoce, které bych od Rockstaru čekal.

Práce s charaktery je neuvěřitelná. Velká část postav se dočká nějakého vývoje (Sadie <3), s některými to dopadne dobře, s jinými špatně, ale nejzásadnější pro mě byla jejich vzájemná interakce. Smích, opilecké tanečky, hádky, rvačky, nadávky, pomlouvání... i když romantizované, tak velmi věrné ztvárnění skupinky dvaceti různorodých osobností.

Nakonec tedy nezáleží na úchvatných detialech, kterými hra oplývá a nad kterými jsem byl v úžasu do poslední minuty. Nevadí ani lineární mise, trandičně nefunčkní kombinace silné příběhové linky a otevřeného světa (Arthur s tuberou plave v ledové řece/Arthur mlátí člověka kvůli dluhům, ale okradení mrtvoly u cesty mu sníží karmu), dokonce nevadí ani roztahanost některých pasáží. Jak už ukázal Zaklínač 3 - dobře napsaná hra toho dokáže spoustu skrýt.

Kdybych mohl, obešel bych každou vývojářku a každého vývojáře, kteří byli zmíněni ve 36 minut dlouhých závěrečných titulcích, a podal si s nimi ruku. Protože tohle nebyla hra, tohle byl zážitek.

Pro: scénář; neuvěřitelný smysl pro detail; dospělost a vyspělost celé hry

Proti: taková hra vyjde jen jednou za 8 let

+46 +47 −1
raisenraisen
Dohráno
  • PS4 100
Nákup RDR 2 byl experiment. Western mě nudí a série GTA mě moc nebaví. Není divu, že můj zájem o tuhle hru byl jen minimální. Když hra vyšla a začaly se objevovat první recenze a informace o tom, že to není jako GTA, že se to bere vážně a je to velmi detailní, tak jsem si říkala, že to prostě zkusím a uvidím.

Uvedení do světa bylo zdlouhavé, ale kupodivu jsem neměla tendenci si říkat "jo dobrý, už mě nechte jít do toho otevřeného světa". Naopak jsem se s pomalým tempem sžila a začalo mi to vyhovovat. Všechny své společníky jsem zdravila, poseděla si s nimi u krbu a prohlížela si první zápisky do Arthurova deníku. Zpočátku jsem se dost obávala ovládání, ale krom jednoho omylu na úplném začátku ("teď tiše, chlapci, schovejte se a vyslechneme si, co říkají" - jak že byl ten cover? R2?) jsem hrou prošla bez větších obtíží, co se týče ovládání. To připisuji tomu, že jakožto levák mám větší snahu spíše mačkat tlačítka na levé straně gamepadu, čímž nezpůsobím střelbu a tím i plno problémů.

Následují pocity z hlavního příběhu, tak to raději dám do spoileru. Čím více jsem měla odehráno v hlavním příběhu, tím více jsem očekávala, kdy se to konečně zvrtne a pokazí. Kroutila jsem hlavou nad loajalitou Arthura, ale i dalších, kterou cítil ke svému vůdci Dutchovi. Jeho (Dutchovy) paranoidní výkřiky od druhé kapitoly mi pěkně lezly na nervy. A stejně tak ty jeho řeči a přehnané drama. Což jen vypovídá o perfektní práci Rockstaru, co se týče psaní postav a jejich dialogů. Jen je škoda, že se v těch příběhových misích, tak hodně střílelo. Teda samotné střelba mi nevadí, spíše ty počty nepřátel by mohly být uvěřitelnější. Vystřílím celé město policistů (tolik jich tam snad ani nemají), plus posily z okolí a na druhý den je město opět plné policistů. To samé s gangy. Kde ty členy pořád berou?

Prostředí a zvuky jsou vynikající. Byla radost projíždět se jen tak světem, potkávat lidi, zdravit je, nebo jim občas pomoct (nebo je zabít), sledovat zvěř, jak skáče v dáli, podle zvuků přírody poznat, že někde okolo mě běží liška nebo mě hodlá v příštích vteřinách zabít puma a užívat si měnící se počasí, jako jsou ranní mlhy, večerní západy nebo silný déšť. I úkoly s cizinci byly moc dobré, neopakovaly se a každý byl něčím zajímavý.

Ale abych jen nechválila. Pár věcí mě v průběhu hraní naštvalo. Tou první je linearita. Chápu, že mise byly těžce lineární, aby se hra asi nerozbila, ale někdy mi to dost vadilo. Chtěla jsem hru hrát bez radaru a tím pádem i ukazatele úkolu. Hned v první misi ve druhé kapitole, kdy jsem měla zajít do hotelu se ukázalo, že to možná nepůjde. Rozběhla jsem se najít hotel, ale protože jsem vyběhla špatným směrem, než doopravdy byl, tak hned mise skončila neúspěchem a opakovat od checkpointu. V další misi jsem se měla schovat za skálu, která mi byla ukázána. Tak jsem tam šla a hned mise skončila neúspěchem, protože se jsem měla jít ke skále o pár metrů vedle. A tak jsem ten radar zase zapnula. Ještě teda v pozdější misi se mi i tak stalo, že jsem si naivně myslela, že do budovy bych mohla vlézt i střešním oknem. Ovšem hned mise skončila nesmyslně neúspěchem, že daná postava papíry zničila (proč by to proboha dělala?), jelikož jsem měla do budovy vlézt dveřmi..

A druhá věc, která mě čas od času štvala, bylo měnění zbraní samotnou hrou, kterému do teď moc nerozumím. Snažila jsem se nachystat si zbraně před misí, abych zvýšila šanci, že budu mít ty, které jsem si vybrala. Ale občas se stalo to, že i přes můj výběr jsem měla jiné zbraně. Asi když hra usoudila, že budu potřebovat střílet z dálky, tak mi dala pušku se zaměřovačem. Nebo jsem náhle měla brokovnici.

I přes tyhle dva zápory stejně dávám nejvyšší hodnocení, protože to byla hra, na kterou nikdy nezapomenu. Úžasná kombinace detailu, živosti světa, který na hráče opravdu reaguje, krásného prostředí, zajímavého zasazení a místy i dojemného příběhu. Ještě by se dalo napsat o někdy divném a nefér honor systému, ale to už je jen taková drobnost. Perfektní práce a pro mě krásný zážitek.

Pro: příběh, prostředí s hudbou a vizuálem, detaily, setkání s cizinci, Arthur

Proti: někdy přílišná lineárnost, systém měnění zbraní

+40 +41 −1
SilentWolfSilentWolf
Dohráno
  • PS4 100
„Nemířím rukou. Ten, kdo míří rukou, zapomněl tvář svého otce. Mířím očima.
Nestřílím rukou. Ten, kdo střílí rukou, zapomněl tvář svého otce. Střílím svou myslí.
Nezabíjím svou zbraní. Ten, kdo zabíjí zbraní, zapomněl tvář svého otce. Zabíjím svým srdcem.“

„Chemie je, z technického hlediska, studie hmoty. Já však preferuji pohlížet na ni, jako na studii změn.“

Dva citáty, první z mé oblíbené knižní série „Temná Věž“ a druhý ze seriálu „Perníkový táta“. Dovolil jsem si je volně přeložit, protože nejsem schopný najít teď originální české překlady. Obě díla mají jedno společné – hlavní postavy si projdou drastickou změnou. A pokud bych měl Red Dead Redemption 2 k něčemu přirovnat, tak mi při hraní vstávaly na mysl právě tato dvě díla.

Mohu se rozepsat o skvělém systému fungujícího světa, kdy na vás lidé reagují podle vašeho chování. O tak široké paletě úpravy vzhledu hlavní postavy, koní a zbraní. O náhodných setkáních, které jsou vždy zajímavé a mohou vám odemknout hodně kvalitní vedlejší úkoly. O mnoha minihrách a vedlejších aktivitách. O skvělém soundtracku a úchvatné grafice. Ale to vše vidíte a slyšíte v trailerech. Pokud si však z nějakého důvodu myslíte, že je hra povrchní a hloupá a kdo ví co ještě, nenechte se oklamat výbuchy a ustřelováním hlav. Zkuste ji prosím.

Příběh, ač to nejdůležitější, o čem tu chci poreferovat, bych neoznačoval za dokonalý ani revoluční. Ona je důležitá ta omáčka kolem. King taky není často originální v zápletkách, ale kouzlo je v tom, vdechnout postavám život. A to se zde sakra povedlo. Všichni působí uvěřitelně a o to silněji na vás působí to, co se ve hře odehrává. Atmosféra začíná houstnout nejprve pomalu, ale jak to jednou začne, budete si přát zpomalit. K tomu si ještě přičtěte Arthurův ručně psaný deník a začnete se chtě nechtě pomalu stávat jím. Celé téma hry se točí okolo těch mnou již zmíněných proměn. Napomáhají tomu i detaily (stále doufám, že se nejednalo o bug) kdy najednou nejde provádět trik s revolverem apod. Motto "čert vězí v detailech" v celé své kráse. Zapomněl jsem v tu chvíli na všechny možné herní, filmové a literární postavy – Arthur Morgan se pro mne na chvíli stal Rolandem Deschainem z Temné Věže, nejlepší postavou vůbec. Nechtěl jsem být v jeho kůže, ale byl to jeden z nejlepších herních zážitků. Snad Arthur ví, že jsem se během hraní snažil stejně usilovně jako on a že jsme s nepřízní osudu bojovali spolu.

Pane Morgane, bylo mi ctí. Říkám díky sai, dlouhé dny a příjemné noci.

Pro: Arthur Morgan a drtivá většina postav, jedna tajná vrstva hry, svět

Proti: Nikde se nepočítá statistika kolik ptactva umřelo nárazem do mě během jízdy na koni. :(

+39 +40 −1
TémosTémos
Dohráno
  • PS4 100
"GTA s koníčkama" Tuhle frázi si tahle hra rozhodně nezaslouží. Nový přírůstek do série Red Dead se odlišuje v mnoha ohledech, nejvíce v tempu hry. Už asi přibližně hodinový úvod vám dá jasně vědět, že tahle story není jen na pár večerů.

Samotné bloudění ve světě mi zabralo asi 15-20 hodin a i tak si myslím že mu musím dát mnohem víc. Rockstar to udělal opravdu báječně. Je jedno kudy a kam se vydáte, všude někoho nebo něco najdete. Tolik náhodných eventů jsem v jiné hře neviděl. Jedu si tak po lovu prodat kůži do jednoho z několika městeček a najednou opodál po cestě někdo unáší dívku. Po její záchraně ji samozřejmě jako správný gentleman odvezu domů a peníze co mi nabízí za záchranu její počestnosti slušně odmítnu. No a to jsem původně šel jenom lovit. Tohoto a podobných překvapení je ve hře spousty. Díky tomu svět neskutečně žije. Můžete si s každým NPC popovídat nebo na něj nějak reagovat. NPC zase reagují na vaše činy a hlavně si je pamatují a pamatují si vás. Když vejdete například do saloonu, barman vás hned pozná a pokud jste se třeba zapojili do barové rvačky, rozhodně se o tom nezapomene rýpavě zmínit.

Vaše akce mají dopad, pokud jste čestný a pomáháte pocestným. Lidé vás začnou mít rádi a obchodníci vám na své zboží dají slevu. Občas můžete dostat i něco zadarmo. Pomohl jsem jednomu pocestnému když ho uštknul had. Po pár dnech jsem ho potkal před obchodem se zbraněmi a jako poděkování za záchranu mi na svůj účet nechal vybrat cokoliv z obchodu. A když jste zase zlí, okrádáte dostavníky a zabíjíte, nikdo s vámi nechce mít moc společného. Ke všemu je na vás pak vypsaná odměna, pokud si tedy nezakryjete obličej, ale i v takovém případě musíte loupež provést precizně, jakmile vás zahlídne šerif , odměna za vaše dopadení se zas zvyšuje. Často se stane že vás při něčem takovém vidí nějaký další kolemjdoucí a rázem je z něj svědek. Jsem rád za možnost se s takovou situací vypořádat i bez zabití onoho nešťastníka. Hodně se mi tento systém zalíbil. Jen mi tu chybí možnost nějak vyřešit spory bez toho aby se do toho zatáhl šerif. Občas se stalo že jsem se trošku silnějc opřel koněm do NPC. Neměl jsem ani čas sesednout a už kolem letělo olovo. Po pár minutách střílení jsem načítal znovu, protože začátek příběhu, v kapse asi padesátka a odměna na mě kolem dvou stovek.

Příběh se tu trošku hůř hodnotí. Já jsem si ho užil, hltal jsem každý dialog a scénu. Bohužel to nemusí platit pro všechny. Open-world v Red Dead je až neuvěřitelně plastický. Příběh sám o sobě ale moc ne. Arthur je v příběhu napsán jako charismatický dobrák se smyslem pro humor. Problém je že vaše činy ve hře tomu nemusí odpovídat. Může to působit celkem divně, když s Arthurem vystřílíte půlku města bez mrknutí a pak začne v příběhu litovat jednu mrtvou stařenu. Já naštěstí města plenit nechtěl a tak se pro mě z Arthura stala jedna z nejoblíbenějších postav ve hrách vůbec. Také další postavy jsou napsány skvěle, každá z nich je zajímavá a odlišná od druhé a až na některé výjimky dostanou v příběhu všichni dost prostoru. Nejvíce se to projeví v kempu po dobře odvedené práci. Když se například slaví, tak jsou všude litry whisky a dobré nálady. Strašně mě bavilo chodit po kempu a poslouchat postavy a sledovat jejich chování a trochu poklábosit. Na postavy jsem si upravoval názor každou kapitolu. Stejně tak Arthur a to je asi důvod proč mi hra přijde tak dobře napsaná. Ve stejnou chvíli kdy jsem začal k postavám cítit odpor,pochopení, nebo prostě cokoliv, Arthur to začal cítit taky. Díky tomu že to vyznělo tak souběžně jsem se dokázal sžit s postavou ještě o chlup víc.

Nejvíc mě ale dostávaly vedlejší mise. Hodně odkrývaly Arthurovu povahu a když je přeskočíte, připravíte se o značnou část kvalitního obsahu, který v některých případech baví mnohem víc než hlavní linka. Na vedlejšáku od Rockstaru je nejlepší to, že kdyby neměl jinou ikonku, tak ani nepoznáte že jde o obsah navíc. Obsahují stejně dobré cutscény, stejně dobré dialogy, stejně dobré (možná i lepší) postavy a stejně dobrý gameplay. Být tam o pár vedlejších misí navíc, tak bych i věřil že by si některé společnosti dovolili to vydat jako DLC.

Jak jsem zmiňoval na začátku. Tempo je tu o dost pomalejší než ve většině her. Pocítíte to při jakékoliv aktivitě, ať je to lov, probíhající mise, povídání s postavou nebo jízda na koni... ehmm... teda hlavně při jízdě na koni. Prostě tu nikdo nikam nespěchá. Já s tím vetšinou neměl problém. Hra je hrozně krásná a spolu s hromadou animací a detailů ji tohle tempo sedí jako nové sedlo na koni. Častokrát jsem se jen procházel a pozoroval do rytmu chůze pohyb Arthurova pouzdra s právě naleštěným koltem. Rád jsem si sedl za bar na skleničku po obědě za celkem mastnejch 5 dolarů a potom skočil na rychlou koupel do místního hotelu. Pak vyrazil zas dál a užíval si cinematic kameru při jízdě. Tu rozhodně doporučuji. Při dlouhé cestě na koni vám čas přes tuhle kameru uteče znatelně příjemněji. Za celou hru mě asi jen třikrát svedla z cesty a to jsem si stejnak hned uvědomil.

No ale pár chybiček by se určitě našlo. Nejvíce mě na hře trápilo, že když jsem přes tu hromadu detailů našel něco co tam chybělo. Už to nezmizelo. Zkrátka to tam bylo a já už to nemohl nevidět. V jiných hrách bych se na to tak neupínal ale tady to nešlo. Například když dáváte zbraně na koně, tak po vložení hned zmizí do neznáma. Chápu že při tom množství zbraní co kůň unese by moc dobře nevypadalo, kdyby okolo sebe měl osm pověšenejch pušek, ale i tak by mohla zmizet až třeba nasednu na koně. Dále je tu horší samotné ovládání koně který i přes povel "jeď do prava moc prosím" si to radši napálí do stromu. V horách a užších uličkách je to celkem úmor a když fakt nedáváte na takových místech pozor, tak vám častokrát projede radši přes patnáct větví, než přes jednu uhlazenou cestičku. Občas se stane že do kempu jdete jen na rychlej spánek a pak zas hned objevovat. V kempu ale nemůžete běhat a nepřemýšlejte o tom že byste si tam vjeli na koni. To vás čekaj tak akorát nadávky. V misích je občas hra až moc konkrétní a když vybočíte nebo se skryjete jinam než jak hra chce, tak hned je průšvih hra a nadává proč tak jako zdržujete?!

To všechno ale odpouštím. Protože při takové míře světa a detailů je prostě těžké ani trochu nezaškobrtnout. Navíc je to už hodně dlouho co mě nějaká hra takhle chytla a na takovou dobu uvěznila na gauči, ani teď nepustila, jen mi povolila řetězy na takovou míru abych špičkama prstů dosáhl na klávesnici a trochu oprášil ten stroj co se teď víc jak týden cítil méněcenný.

Pro: Atmosféra, gameplay, postavy a dialogy, příběh, otevřenost, vedlejší mise, vedlejší aktivity

Proti: Řízení koně, pár detailů, až moc agresivní NPC, konkrétnost v misích

+34 +35 −1
morlunmorlun
Dohráno
  • PS4 100
Dlouho jsem přemýšlel co chci vlastně za komentář napsat, a dlouho jsem nedokázal vyplodit ani jednu jedinou větu. Ne že by ta hra neměla co říci, právě naopak. Je toho v ní tolik o čem by se dalo povídat. Nemá ale smysl se tu rozepisovat o detailně propracovaném světě (i přes možnost využití fast travelu jsem si vše rád "odklusal poctivě sám"), o hratelnosti (zábavná, i když tu Rockstar opakuje oblíbené více nepřátel, více střílení, více zábavy), grafice (člověk stále žasne nad některými scenériemi) či hudbě (správně "westernová"). O tom už psali jiní a je to i patrné z jakéhokoliv gameplaye co si člověk pustí.

Co mě nejvíce překvapilo, to je příběh a postavy, zejména hlavní protagonista. RDR 1 je stále v mých herních restech, takže od Rockstaru mám nahráno jen GTA. A tam šlo vždy spíše o zobrazení stereotypů než o nějak mistrně prokreslené charaktery. Tentokrát se ale scénáristé snažili a představili nám Arthura Morgana, obyčejného chlapíka, kterému nejde o nic jiného než o přežití gangu. Celkově je příjemné když tentokrát nejde o záchranu světa či vesmíru, ale o osudy jedné skupiny (dobře napsaných) lidí na hraně zákona. Zpátky ale k Arthurovi. Na začátku postava, která jen slepě plní úkoly, na konci smutný sympaťák, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější herní postavy. Zlom samozřejmě přišel se zjištěním že má TBC, šestá a zároveň finální kapitola tím nabrala úplně nový spád, a člověk plně cítil ten neutěšený stav. Velké překvapení se mi pak naskytlo během mise s náčelníkem indiánů. Arthur tam najednou prohodí že měl syna a že ho zabili. Žádná srdceryvná cutscéna, žádné srdceryvné vyprávění, prostě jen konstatování.

Hodně jsem ocenil i vedlejší úkoly. Kolikrát jsem se na ně těšil i více než na hlavní příběhové. Obvykle se v nich člověk setká se zajímavými charaktery (a není to většinou jen jedno setkání) a navíc pomáhají s poznáváním hlavní postavy. Takhle bych si to představoval ve všech hrách s otevřeným světem. Pak se tu samozřejmě najdou i úkoly "sbírací" (kartičky z cigaret, fosilie atd.), ty jsem ale s klidnou duší ignoroval.

Ne že bych chtěl tvrdit že je hra dokonalá a bez chyb, menších či větších. Lineárnost misí, dle mého zbytečný crafting, pomalejší rozjezd, sem tam nějaké nelogičnosti související s otevřeným světem a podobně. Ale celkový výsledek a dojem ze hry je tak obdivuhodný, že to člověk pomalu ani nevnímá.

Tohle je velká hra, a hodně dobrá hra. A já si ji užil. That's The Way It Is.
+29 +30 −1
SolidorSolidor
Dohráno
  • PS4 90
Hned od prvního spuštění vám bude jasné, že RDR2 je výjimečná hra. Vlastně už před ním, protože si během čekání na stažení/instalaci okoušete nehty až do masa. Ale, vřele doporučuji, nečiňte tak. Budete pak mít problém tenhle klenot hrát. Rockstar totiž znovu posunul hranici možného a vytvořil titul, který otřásá (nejen) herním průmyslem.

Úvodní přestřelka ve sněhu vizuálně předčí většinu konkurence. Pozdější pláně i pouště se také nenechávají zahanbit a jako celek, hlavně díky nevídanému množství detailů úplně všeho, působí velice přitažlivě. I ostatní technické aspekty, třeba hudba a namluvení, poukazují na neskutečné množství práce, které se musí za celou hrou ukrývat.

Něco podobného si přečtete skoro všude, takže se zaměřím na ty horší věci. Předně se jedná o neintuitivní ovládání vyplývající z velkého množství možností. Každopádně, i přes dobrých 20 let hraní na gamepadu, mi přidávalo vrásky, jako snad ještě nikdy. Kolikrát jsem místo sebrání nějaké věci omylem nějakému, poblíž zrovna postávajícímu, ubožákovi jednu ubalil.

Stejně tak celkové tempo hry je na moderní AAA produkci hodně pomalé. Dostat se z jednoho konce mapy na druhý trvá na koni poměrně dlouho. Stejně tak Arthur unese dost málo věcí a lov se tím pádem postupně stává docela otrava, ač se dá několika způsoby urychlit. Nejnudnější složkou hry je nicméně rybaření. Naštěstí nepovinné.

Velké množství zbraní je jaksi k ničemu, když se od sebe liší jenom minimálně. Celou hru by se jistě dalo projít se základní výbavou. Jejich úprava je taky položka spíš úsměvná a snad jenom změna barvy a přidání rytin má aspoň vzhledovou váhu. Být zbraní třetina, tak tím RDR2 nijak nezchudne. Podobně jejich přehazování na koni a v některých misích jsem nikdy nepochopil.

Příběhu trvá hodně dlouho, než se rozjede a ze začátku mě, jako nehráče prvního dílu, dost nebavil. Pravda, postupně nabírá na obrátkách a závěr je vynikající. Snad jenom je děj až moc utahaný a nedivil bych se, kdybych i po 70 hodinách půlku věcí vůbec neviděl/neudělal.

Podivně nefunguje honor systém, kdy někde v pustině oberete rozežranou mrtvolu o cennosti a hned se dozvíte, jak jste špatný člověk. Ruku si s ním může podat i Wanted prvek. Běda vám, jak si před někým uprdnete. Pošle na vás všechny policisty v okruhu několika kilometrů.

Ve většině her se nad takovými záležitostmi člověk ani nepozastaví, jenomže vzhledem k propracovanosti RDR2 bijí do očí. Nic se ale nemění na tom, že se jedná o (podobně jako třeba u Witcher 3 a Last of Us) must play novodobou hru pro naprostou většinu hráčů.
+27 +28 −1
VynexVynex
Dohráno
  • PS4 100
Co o této hře říct ? Možná že jsem dohrál nespočet her a žádná mě nezasáhla jako tato. Možná to že nostalgicky miluji hru Max Payne 2 a považoval jsem ji roky za mou nejoblíbenější. A možná to že po dohrání této hry jsem jí udělil v mém žebříčku her první místo. O této hře bych mohl mluvit celý den a neřekl bych vše, ale zkusím to tak nějak shrnout.

Ve hře se vžijeme do kůže Arthura Morgana, pravé ruky Dutche van der Lindeho. I když si můžeme vybrat jestli jestli se budeme chovat jako hovado nebo dobrák, tak stejně má Arthur určitý charakter, který se projevuje hlavně při hlavních misích, kde nemáme moc šancí na nějaké rozhodování. Ze začátku byla cesta k tomuto hrdinovi pro mě spíš trnitá, protože sem k němu moc sympatií nechoval což se, ale postupem času změnilo a bavilo mě Arthurův příběh sledovat, a dost jsem si ho oblíbil. Celkově na internetu jsem vysledoval názory různých lidí a někteří si stěžovali na utahanost příběhu a Arthura. Ano ze začátku je hra taková utahaná, ale to se postupem příběhu změní a věřte že jak příběh správně vygraduje tak se od ně nebudete moci odtrhnout a rozhodně vám nebude Arthur lhostejný. S Arthurem se taky pojí jeho parťáci v gangu a celkově správa tábora. Když si procházíte tábor gangu tak je tam spousty interakce což mě rozhodně potěšilo a krásně to dodalo na atmosféře celé hry. Můžete s členy gangu hrát různé minihry jako domino, poker, five fingers atd... Pokud by jste chtěli být krom hlavních misí gangu nějak užiteční můžete přispívat penězi a vylepšovat tábor. A pokud chcete přiložit ruku k dílu, můžete lovit a následně nosit ulovenou zvěř ke kuchaři nebo třeba jen sekat dřevo a nosit vodu.

Lidé na Arthura nereagují jen v táboře, ale i v městech a divočině. Myslím že o téhle stránce hry toho bylo řečeno opravdu spousty a kdybych měl opakovat co již bylo řečeno o detailnosti tak by to lidi už nejspíš ani nepřekvapilo. Co mě nejvíc z téhle stránky hry potěšilo bylo že Arthurovi rostou vousy a vlasy. Další skvělá věc se týká taky oblečení, které se opotřebovává a když spadnete třeba do do bláta, je opravdu od bláta a nebo když si přehodíte mrtvé zvíře přes rameno tak košile nebo kabát bude opravdu na tom místě od krve. Co se týče krajiny je opravdu radost ji prozkoumávat. Najdete zde opravdu spousty míst. Od nádherných pastvin a prérií až po hluboké lesy nebo bažiny. Snad u žádné jiné hry se mi nestalo že bych si jen tak cválal na koni a kochal se dokonalou a nádhernou krajinou. Západ slunce nad pastvinami plných bůvolů je opravdu něco.

Co se týče zbraní je jich opravdu spousta. Od revolverů, pistolí, opakovaček a různých pušek až po luk a nebo třeba tomahawk. Zbraně si můžete vylepšovat a tím popohnat různé atributy zbraní a nebo je třeba vyčistit a pořádně si je prohlédnout. Takže si každý určitě najde svého oblíbence.

Koně slouží jako hlavní nástroj přepravy ve hře, ale super je že snima máte opravdu vztah, že jim můžete různě upravit hřívu nebo sedlo atd... Můžete si je dokonce pojmenovat. Ve hře je několik typů koní a každý typ je v něčem jiný. Jeden je rychlejší a druhý má zase lepší výdrž. Pohyby koní působí přirozeně a je potřeba na ně dávat pozor i váš kůň se může zranit nebo zemřít a rozhodně to není pěkný pohled.

Co víc říct ? Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát. Děkuji ti Rockstare. Ještě jsem u žádné hry nezažil takové emoce jak tady. Smích, slzy, napětí, radost, smutek, strach, nepříjemnost, radost a hlavně takovou zábavu jsem nezažil u her roky. Povinnost pro každého hráče. Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát.

Pro: Vše co bylo výše řečeno.

Proti: Nic, za mě nejlepší hra.

+22 +24 −2
FreakVOEFreakVOE
Dohráno
  • PS4 100
Herní výzva 2019 – Barevný svět

Po 150 hodinách a dohraní na 100% (ale platina je v nedohlednu) se konečně odvážím hodnotit a nemůžu dát nic jinýho než 100%.

Příběhu nemám co vytknout, všechny charaktery jsou naprosto parádně napsaný. Ty co sem měl nenávidět, sem nenáviděl a ty co sem si měl zamilovat, sem si zamiloval. Dávkoval jsem si ho pomalu a snažil se si užívat celý svět, ale i tak mě neuvěřitelně vtáhnul. Jeden z nejsilnějších momentů byla první návštěva Saint Denis, kdy mi mezi těma lidma ve fancy hadrech a tramvajema došlo, že Arthur a spol. jsou opravdu vymírající druh, pro který už není ve společnosti místo. Samotný finále a oba epilogy jsou pak nádhernou tečkou za mimořádnou hrou.

Propracovanost a komplexnost herního světa je naprosto famózní a byly dny, kdy jsem nepohnul s příběhem ani o píď a jen lovil, sbíral nebo se mořil s challengema.

Jedinou malou vadou na kráse je ovládnání výběru zbraní, kvuli kterýmu se mi párkrát stalo, že jsem byl v misi odkázán jen na pistole.

Pro: Perfektní příběh; skvěle napsaný postavy; propracovanej otevřenej svět nabízející desítky hodin zábavy

Proti: Ovládaní výběru zbraní

+20 +23 −3
SyLeBROsSyLeBROs
Dohráno
  • PS4 95
Hned na začátku se musím omluvit všem, protože tohle bude asi delší recenze, protože je tu více věcí, které chci popsat a sepsat to jen stroze by dostatečně nevysvětlilo mé hodnocení. Musím také zmínit, že první Red Dead Redemption jsem nehrál a že jsem si nechal utéct snad všechny trailery.

Dějově se nejedná o příběh s přesahem. Je to komorní dílo o gangu, který jde proti proudu legality a tvrdé dřiny, Dutch má na všechno plán, který vyžaduje peníze a zpravidla se po kdejaké akci něco vysere. Nečekejte žádnou příběhovou smršť, protože RDR2 má na převodovce maximálně dvě rychlosti dopředu. I s přístupem, kdy jedete jen hlavní mise, je to prostě pomalé. Čtyři akty gang jen plní plány a utíká, až v poslední kapitole se teda zařadí na tu dvojku. Na začátku páté kapitoly jsem si říkal, jestli jsem si nějak nezdrogoval jídlo nebo pití, protože... oni fakt ztroskotali na tropickém ostrově?! Jak se děj nesl tím westernovým duchem, tak tohle bylo naprosto mimo. Mimo tento nepochopitelný přešlap se ale jednalo a dobře napsaný příběh s dobrým emočním dopadem na hráče a přiznávám, obě oči nezůstaly suché.

Čekal jsem titulky, ale ty nikde a najednou hrajem za Johna, tak čekám nějakou poslední misi. Nope. Ještě epilog na dva party. Ten vlastně sloužil jako dokreslení jeho života (a prý si to i fanbase vybrečela) a jeho konec přinesl pomstu Arthurovi. Spíš bych to nazval DLCčkem, ale co už. Nikdo mi ale nemůže vyčítat, že jsem z tempa děje trochu zklamaný, protože samotné mise jsou časově laxní, s koňmi i během misí jedete štreky tam i zpět a takhle je to minimálně v polovině misí. Nevadí mi užvaněnost hry. Mám rád lore navíc a dobře to vykresluje vztahy mezi postavami, ale bylo to fakt dlouhé. Co ale musím velmi pochválit, je level desing misí. Sice šlo většinou o "zabij, čorni, unes", ale způsob podání byl velmi barvitý a vnesl do hraní hodně originality a jen minimálně proto, mě mise pořád bavily.

Kdo že je ale ten Arthur Morgan? Z počátku byl neslaný, nemastný, ale v průběhu děje se začal projevovat více. Konečně máme postavu, která je vtipná a přitom do toho nesere sarkasmy, jak je v poslední době zvykem. Jeho akcent vynikající (celkově dabéři odvedli precizní práci) a závěr vyždíme emoce jak z poslední jízdy, tak z loučení s koněm a i s Arthurem samotným. Slzu jsem uronil jen u TLoU, takže za mě poklona. Zbytek gangu ale lehce zaostává. Dutch má plán (mimochodem, s Arthurem vynikající změna charakteru), Sean má fantastický irský přízvuk, Charles respektuje přírodu, Uncle je vychcaný strejda, Micah sliznoun a takhle bych mohl pokračovat. Mají dostatečně vyhraněnou osobnost na to, aby jste si je mohli zaškatulkovat a nějaký čas si je budete pamatovat. V celé této věci mi ale nesedí "metr ctnosti". Z vedlejších misích přece jasně víte, že Arthur má dobré srdce, když by nejraději zadupal do země bývalého otrokáře. Za mě trochu nešikovná mechanika, i když já jel na dobráka.

Svět RDR2 toho nabízí spousty. Můžete lovit snad milión druhů zvěře, chytat ryby, hledat poklady, plnit výzvy, zastavit se u náhodného kolemjdoucího, plnit vedlejší a přesto zajímavé mise, loupit, utilizovat zbraně, měnit šatník, hrát hry, sbírat karty, sbližovat se s koněm. Je toho mrtě. A to je podle mě kámen úrazu. A vlastně není (ale jak pro koho). Už děj samotný mi přišel příliš natáhnutý... no a vy do toho chcete zkusit lovit, rybařit, najít poklad, tam pak zničíte s lodičkou plachetničky a ejhle, hraju už 7 hodin a nesplnil jsem jedinou hlavní misi. I všechny tyto aktivity jsou lehce roztahané a všechno to spojuje cestování na koni, kterého je tu až nechutně příliš. Sice vám v moment vylepšení tábora pomůže fast travel, ale i tak ho pořád bude moc. Dostavníky vás hodí jen na předurčená místa a tak raději pojedete z Valentine někde do pustiny sami. Sám bych se taky nebál pojmenovat koně Klepna. Ježiš, kolikrát já se vysekal o strom a zapomněl někde kožešiny, kolik já na sebe nachytal polišů, když jsem omylem drcnul do chodce. Moje nervy. Jo a pokud jste ve hře hledali nějakou romanci, tak té se nejvíc dočkáte ze strany Arthura a jeho koně. Celkově modely koní a jejich pohyby a chování byly až na přeskakování perfektní.

Hra je celkově dost laděna do "detailní celistvosti". Prostě všude si všímáte detailů, až tomu pomalu nevěříte. Koně střihají ušima, bahno máte jen tam, kde jste spadli, maso má při stahování z kůže tukové mapy, s lidmi můžete pokecat. Skoro jako byste tu hru žili. Proto trochu zamrzí, že jízda na koni není tak dokonalá, že stěží vidíte na domino kostky, že vracení se z menu trvá, že John neřekne ani slovo, když najde Arthurův hrob. I když klady pořád nesmírně převažují, pořád to trošku zamrzí. Graficky taky nádherné, jen co se týče obličejů, tak se to ani nerovná God of War nebo Detroitu. Naopak soundtrack je pro mě adeptem na vítěze v oné kategorii. Velmi barvitý, neomrzí, pořád vás překvapí jinou hudební variací.

Uvědomuji si, že spíš vypichuji nedostatky, ale hru jsem si užil. Mise byly navržením originální, herci předvedli skvělou práci, skladatelé jak by smet, celkový dojem z vizuální stránky hry působí uhlazeně a jednotně. Red Dead Redemption 2 bych ohodnotil herně jako velmi nadprůměrnou a v jistých aspektech jako téměř perfektní. Na vině je tempo a proto musím být kritický a udělit 80 %. Na druhou stranu byl fantastický zážitek sledovat s Arthurem východ slunce.

Pro: Detaily, svět plný aktivit, Arthur a ostatní postavy, barvité mise, soundtrack.

Proti: Tempo hry, nadstavený děj epilogem, až přehnaná komplexnost gameplaye, kde mám ten zatracený kloubouk?!

+18 +19 −1
PoorBoyPoorBoy
Dohráno
  • PS4 100
Herní výzva 2019 - Hra roku

Red Dead Redemption považuji za jednu z nejlepších her své doby (a v mém osobním TOP žebříčku je hodně vysoko), takže jsem měl od druhého dílu možná až přehnaná očekávání; nutno říct, že RDR2 je značně překonává.

Na rozdíl od jedničky, která se na první pohled nejvíce inspirovala spaghetti westernem, se RDR2 nedá jednoduše zařadit pod konkrétní subžánr westernu. RDR2 nabízí příběh vskutku epických rozměrů (ne však epický příběh) gangu van der Linde krátce po zpackané loupeži v Blackwateru. Gang je na útěku před muži zákona, ale v čele stojí charismatický Dutch, který má plán... Hráč se ujímá role Arthura Morgana, nejspolehlivějšího vykonavatele Dutchovi vůle, nemilosrdného a chladnokrevného pistolníka, který má však vlastní smysl pro čest. Narozdíl od Johna Marstona z RDR1 je Arthur ze začátku také velmi apatický vůči světu mimo gang, takže je možná poněkud komplikovanější se s ním ztotožnit. Ale narozdíl od Johna Marstona z RDR1 a to z RDR1 je samozřejmě podstatné, protože John Marston v RDR2 získává zcela nový rozměr je Arthur výrazně plastičtější postavou, a v průběhu děje vám dá hodně možností, jak ho blíže poznat. Není to ani tak o tom, že by John Marston byl plochou postavou, ale John nebyl k okolnímu světu příliš sdílný, a jinak, než z rozhovorů ho hráč neměl šanci poznat. Arthur se světem komunikuje mnohem otevřeněji, také si píše osobní deník, a zřetelně se jeho charakter vyvíjí společně s dějem ; resp. společně se vzrůstající nedůvěrou v Dutche a jeho plány.

Hlavnímu příběhu se dá vytknout pomalý rozjezd případně relativně dlouhý epilog, který je spíše prologem k jedničce, což mně osobně nevadilo. Pro někoho také může být problém skutečnost, že některé questy jsou komornější, některé méně akční (ačkoliv zejména společné akce celého gangu jsou vždycky akčním i emocionálním vrcholem kapitol). Osobně však považuji příběh (snad krom mírného škobrtnutí v páté kapitole) za nejsilnější aspekt hry. Po dlouhé době jsem byl přikovaný k obrazovce tak, že se mi hru opravdu nechtělo ukončit (naposledy jsem tohle cítil snad u Zaklínače 3). Vynikající jsou také postavy, jejich charaktery a jejich vývoj. Pamatujete si libovolný díl Assassina? I v Origins se mi stávalo, že jsem si nebyl jistý, jestli se v určitý moment některá postava na scéně objevila poprvé, nebo jsem ji jen dříve přehlédl. V RDR2 jsou postavy (často i ty vedlejší) natolik osobité, že s nimi budete sympatizovat, milovat je, nenávidět je, ale hlavně si je budete pamatovat.

Vedle hlavních a vedlejších úkolů nabízí hra celou řadu propracovaných aktivit. Je jich možná až příliš mnoho, ale hra vás k jejich plnění nenutí. Řada aktivit je spojena s dalším aspektem hry, a to s táborem gangu. Tábor můžete vylepšovat, můžete se zde najíst, vyspat, dělit se o ulovenou zvěř (a vůbec obstarávat proviant pro gang); a možná se sem budete i rádi vracet, protože tábor žije, postavy mezi sebou komunikují, mají svůj vlastní denní režim (některé postavy vstávají pozdě, zatímco jiné už se vybavují u kávy - doslova), ve vhodných situacích slaví.

Samostatnou aktivitou je lov a s ním spojený crafting. Zejména na provedení lovu je krásně vidět, jak v RDR2 vítězí kvalita nad kvantitou. V Origins jste i kvůli drobnému vylepšení batohu museli provést lokální genocidu dravé zvěře. V RDR2 vám pro konkrétní batoh, kabát, klobouk, boty atd. často stačí jedna až tři kůže (zpravidla každá z jiného zvířete). Nicméně musíte vystopovat zvíře s kůží určité kvality, a také ho musíte ulovit vhodnou zbraní tak, abyste kůže ideálně nepoškodili. Zní to možná jednoduše, ale lov je opravdu komplexní. Jsem sice trochu masochista, a lov jsem si užíval i v Kingdom Come, ale v RDR2 jsem někdy prostě rezignoval na posun děje, a jen jsem se toulal určitou krajinou, stopoval zvěř, poznával ji a sem tam něco ulovil.

Zvláštní kapitolou je kůň, jehož vlastnosti se zlepšují společně s tím, jak si s ním Arthur buduje vztah. Smrt koně je konečná, a opravdu zabolí; a pokud vás smrt koně nezabolí během hry, zabolí vás v závěru páté kapitoly.

Osobně za pozitivum považuji i implementované "hardcore prvky"; Arthur musí jíst, spát nebo nosit oblečení s ohledem na počasí. Pokud se na uvedené rozhodnete vykašlat, nebude to na vás mít žádný fatální dopad, ale ve hře to pocítíte (zpravidla rychlejším úbytkem zdraví či staminy, jejichž "jádro" se spotřebovává i automaticky během denního cyklu).

I přes absolutní hodnocení se RDR2 nevyhýbá nedostatkům. Nejde ani tako bugy a glitche (narazil jsem tak na tři drobné za celou hru), jako spíš o přecitlivělý wanted a honor systém. S wanted systémem jsem měl problém hlavně na začátku (než jsem pochopil, jak funguje). Během rutinní cesty jsem narazil na rozbitý vůz, dvě mrtvoly a chlápka, který je okrádal. Když jsem se přiblížil, procedil směrem ke mně něco ve smyslu, že to není moje věc, a zmizel v křoví. Zvědavost mi nedala, šel jsem vůz prozkoumat... když tu v tom projížděli dva muži a už jsem měl na krku dvojnásobnou vraždu. Nepřesvědčil jsem je, že to není moje vina, namířili na mě pušky... A já se bránil. Najednou leželo u cesty dvakrát tolik mrtvol. Už jsem se chystal urychleně odejít, když se na cestě objevil další jezdec...

Honor systém je na tom o něco hůř, protože občas těžko odhadnete, jestli vám honor klesne, nebo ne. Ve výše uvedeném případě jsem nebyl penalizován za zabití dvou mužů, co na mě mířili puškami... Ale běda, když jsem se pokusil vylůtit jejich chladnoucí těla. V mém případě bohužel zafungoval zřejmě také nějaký specifický bug (ano, jeden z těch tří), který mi honor blokoval, takže přes všechny "dobré skutky" nerostla, aby pak po dokončení jedné kapitoly "honor" poskočil o dva levely nahoru. Nepříjemné je to hlavně proto, že honor má vliv na konec Arthurova příběhu.

Na PS4 (ale věřím, že na XBOX One tomu nebude jinak) je problematické i ovládání. Ani ne tak kvůli tomu, že by nebylo intuitivní, ale namapovat tolik "pokynů" na gamepad je prostě problém, a často musíte zmáčknout více tlačítek (kvůli přemapování), což se musí trochu vžít. Svému prvnímu koni jsem prostě dal dvakrát pěstí (což mi oplatil drtivým kopnutím do hrudníku), ale nakonec mi ovládání přešlo do krve. Nicméně je patrné, že PC by RDR2 slušelo.

To jsou však jen drobné vady na kráse. RDR2 je obsahově neskutečně našlapaná hra, ve které se pořád něco děje (a tím pořád myslím pořád což pocítíte zejména na cestách; zatímco hardcore mód pro Kingdom Come jsem s ohledem na svůj omezený čas vzdal kvůli absenci fast travelu, i díky obsahové "našlapanosti" mi v RDR2 jeho absence nejenže nevadila, ale i ten neplnohodnotný fast travel, ke kterému se časem dopracujete, jsem použil tak třikrát), nabízí komorní, ale propracovaný příběh a kdo během hry alespoň jednou neupustí slzu, ten nemá srdce, nádhernou atmosféru post-divokého západu (podpořenou grafikou a hudbou), skvěle propracované postavy a... a mnohem více. Mých 100 % není jen nějaké aktuální pobláznění; stejně jako u Zaklínače bojuji s touhou rozehrát hru ihned po dohrání odznova. RDR2 není jen o automatickém ježdění od otazníčku k otazníčku, kromě skvělého příběhu posouvá RDR2 cělý žánr openworld zase o pár výrazných kroků kupředu, a já jen doufám, že na další díl nebudu muset čekat osm let...

Odehraný čas: 57h 26m

Pro: Arthur; Dutch, Marston, Sadie, Charles, Hosea, Abigail, Jack, Lenny, Kieran, Uncle, Trelawny, Tilly, Micah a postavy obecně; hudba; komorní, ale osudový příběh; množství nepovinných aktivit; "hardcore" prvky; atmosféru podporující grafika

Proti: pár bugů; přecitlivělý wanted a honor systém; pro někoho zdlouhavost, absence fast travelu a komornost příběhu

+18 +20 −2
LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PS4 90
RDR2 je výjimečná hra, svým formátem a provedením až neskutečně dobrá. Nabízí bohatý open-world s propracovaným světem, který zkrátka žije. Obyvatelé měst, farem, i domků na samotě neexistují jen proto, aby s vámi interagovali nebo vám zadali fetch quest, ale působí dojmem, že mají nějaký svůj vlastní na vás nezávislý život. Stejně tak i zvířata, pokud je hned nevyplašíte, když k nim přisprintujete s plným arzenálem. Za zvláštní zmínku stojí i další členové Van der Lindeova gangu, o nichž se můžete leccos velmi plynule a nenuceně dozvědět prostě tím, že trávíte nějaký čas v táboře a všímáte si toho, co se dějem kolem. Dabing a veškeré rozhovory, animace postav -- rovněž dokonalé.

Donekonečna se můžete toulat krásnými lokacemi od močálů přes prérie až po zasněžené vrcholky hor, přičemž na vás na každém kroku čeká něco nového – ať už se jedná o další stopu sériového vraha, osobu v nesnázích nebo třeba jen zajímavý objekt, který si Arthur namaluje do deníčku. Můžete chytat ryby, lovit bizony, jít do divadla, chytit a zkrotit si mustanga, narušit setkání Ku Klux Klanu, zachránit pocestného uštknutého hadem, přepadnout dostavník, přepadnout náhodné kolemjdoucí, přepadnout vlak, odhalit nekalé praktiky majitele obchodu, štípat dříví nebo doslova donekonečna hrát domino. Hra má přes svůj celkově temnější tón i takový sobě vlastní nevtíravý humor, takže se člověk pobaví i v nečekaných momentech (čtení popisků v katalogu). Rockstar Games se navíc opravdu vyřádili na atmosféře sklonku divokého západu a ve hře se jim podařilo rozesít opravdu obdivuhodné množství dobových odkazů, aniž by vás jimi zahltili – potkáte se s legendárními pistolníky, utlačovanými indiány, sufražetkami, pamětníky starého Jihu, alter egem Nikoly Tesly, ropným magnátem, italskou mafií atd. Jedním slovem – obdivuhodné.

K dalšími kladům hry bych za mě přidala i to, že všechno je volitelné - nedělá z Arthura tamagoči: edice kovboj v tom smyslu, že když nebudete týden jíst, měsíc spát a za celou hru se vykoupete jen jednou, abyste si to zkusili, tak vás sice trochu penalizuje, ale rozhodně vás nijak neznechutí.

Hra mě strašně bavila do té míry, že přibližně na dva měsíce neexistovalo, abych se do ní v podstatě každý den alespoň na chvilku nepustila (ten pocit, když je zabití tří dravých ptáků tomahawkem stejně důležité jako jít do práce). Jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že se Red Dead Redemption 2 pro mě stane lepší open world hrou než Zaklínač 3. Nu, nakonec se tak nestalo. Mám pro to tři důvody.

1. Jestli něco pokulhává, tak je to náročnost boje, zejména tedy boje během misí. Jakmile totiž zjistíte, jak se používá dead eye, je to strašně jednoduché. Nezajímavě jednoduché – je úplně jedno, jakou používáte zbraň, je i celkem jedno, zda se kryjete nebo ne, vše jistí nekonečná zásoba léčebných toniků. Hra nenabízí žádnu výzvu ani zadostiučinění (když si vzpomena například na zdolání jednoho z těch velkých nebezpečných robozvířat v Horizon Zero Dawn, dalším pěkném open worldu – nedá se srovnat). Jasně, limituje mě zde fakt, že protivníci můžou být jen lidé, ne draci, oživlé stromy atd. Ale když prostě můžu do každého druhého konfliktu nakráčet, postřílet deset lidí, loknout si „hadího oleje,“ postřílet dalších deset a během 5 vteřin reálného času mít hotovo, je někde asi chyba. Co potom z toho, že si strašně realisticky musím vzít zbraň, kterou chci, ze sedla, když jsem strašně nerealisticky nesmrtelná? (Alespoň tedy vůči munici - bakterie jsou něco jiného.)

2. Hra má celkově pěkný příběh. Není nepředvídatelný (už když na začátku celý gang putuje na vozech z hor k Valentine a míjí teskně vypadající indiány, tušíme, že to zde s nikým asi nedopadne moc dobře – ani pro Dutchovy lidi už zkrátka v tomto světe není místo), zato je dosti smutný. Pokud hrajete za nejdřív trochu zlého (přece jen si za ty peníze, co hra stála, trochu toho banditství užiju) a postupně čím dál hodnější Arthura (jak napovídá název, hra od vás během šesté kapitoly evidentně očekává vyspravení reputace a dá vá k tomu řadu příležitostí), tak je příběh hry i smysluplný a poetický. Jenomže. Pokud se vyhnete spoilerům, prostě nemůžete předpokládat, kdy se to všechno nečekaně otočí – ani se nenadějete, je po Lennym a Hoseovi a ztroskotáte na Guarmě a pak už je to jen pár kroků k doktorovi v Saint Dennis. Najednou se všechno děje strašně rychle a nejen, že jste zvědaví, jak to dopadne, ale Arthur evidentně už nemá moc čas crcat se někde po lesích a hledat v opuštěných srubech cigaretové kartičky. Pak vám tak nějak dojde, že všechny ty challenges, které jste tak snaživě plnili, jsou k ničemu, jelikož je prostě všechny nemůžete včas dodělat, protože stále, ač už jste to párkrát zkusili, nelze dojet na koni z Van Hornu do Blackwater. Navíc to už najednou tak nějak ztratilo smysl – sice máme příležitost zkusit si to znovu a jinak za Johna, ale z mého pohledu je konec šesté kapitoly logickým i emocionálním koncem příběhu a John a spol. staví dům a co se stalo s Dutchem před začátkem RDR1 jsou prostě takové lehce nudné DLC. Co se tím snažím říct: Osobně bych preferovala, aby mě hra nechala se vyřádit v open-worldu a Arthurova smrt a příprava na ni + rozpad gangu by byly součástí definovaného epilogu.

3. To mě přivádí k poslednímu důvodu, který není ani tak kritikou jako spíš vysvětlením, proč „jenom“ 90%. Hru si sice můžete hrát po svém, ale hlavní mise ne. Pochopitelně to ani zásadně jinak nejde, pokud vám má být stěžejní příběhová linka podána tak, jak má. Jenomže … dříve či později prostě narazíte na místa, která pro vás začnou být nekoherentní s tím, jak to vidíte vy. RDR2 totiž kombinuje pěkný, propracovaný, ucelený příběh typu Uncharted IV nebo Last of Us s neomezenou svobodou hráče a podle mě to ve finále prostě nefunguje. Nemám recept na to, jak by to fungovat mělo nebo mohlo, každopádně postupem času se pro mě hlavní mise staly tou horší částí hry. Pořád byly dobré a neříkám, že se mezi nimi nenajdou skvělé, zábavné nebo zajímavé momenty (např. sekce s Grayi a Braithwaity nebo Bronte), ale leckteré vedlejší mise mě oslovily a pobavily víc (třeba bývalý lovec otroků nebo pes převlečený za lva). Hra vám sice sem tam dá na výběr, zda nějakého padoucha zabít nebo mu jen pohrozit, a v poslední kapitole začne reflektovat úroveň cti vašeho Arthura, ale pro mě to bylo příliš málo příliš pozdě. Jinými slovy – úsečné a koridorové hlavní mise s přesně nalajnovaným postupem mi místy narušily to pravé „ponoření“ do světa RDR2.

Pro: jeden z nejlepších, ne-li nejlepší, open-world

Proti: absence nastavení obtížnosti + můj subjektivní dojem z toho, jak byl podán příběh hry

+18 +19 −1
SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Red Dead Redemption 2 to nemá ve srovnávní s bráškou GTA úplně jednoduché. Vzhledem k době, v jaké se odehrává, nemá k dispozici takový arzenál pestrých prvků jako moderní městská akce v 21. století. Žádné motorky, auta, nákladní vozy, letadla, helikoptéry, kola, rádio. Jen koně a vlaky. O to víc se snaží ale vypilovat k dokonalosti to, co mu zbývá. A že mi nejednou spadla úžasem čelist. Ať už při grafických detailech přírody, animacích, úžasném rozhlehém světě, který ani trochu nepůsobí genericky, nebo provázaností postav, děje a událostí ve světě vůbec.

Gameplay samotný mi už tak revoluční nepřijde. Vlastně jsem se víc bavil spíš u GTA V, což je ale z velké části dáno opět dobovým zasazením. Příběh pro mě začal nabírat zajímavější směr až s příchodem ztroskotání na ostrově Guarma a nevím, jestli jsem divný, ale epilog mě bavil snad ještě víc, než hlavní hra. Možná je to taky tím, že mně postava Dutche ke konci už začínala docela dost vadit a unavovat a samotný příběh mi úplně nesednul. Sympaťák Arthur mi ale bude rozhodně chybět.

I tak toho RDR2 ve mě hodně zanechal. V mnoha ohledech jde o výjimečný počin. Nad detailním světem zůstává rozum stát, ale ty absolutní hodnocení úplně nesdílím.
+18
TolisterTolister
Dohráno
  • PS4 90
Rockstar Games se před devíti lety ukázali jako tvůrci/umělci, když vypustili do světa jakési westernové GTÁčko a já teď, po dlouhé době, co jsem si jedničku zahrál a tolik si ji nepamatuju, vidím, co se jim tehdy skutečně povedlo. Před nějakou dobou jsem totiž dohrál druhý díl tohoto westernového „GTÁčka“ a pár scének z jedničky si oživil na YouTube. Konkrétně jsem si pustil dvě pasáže a ocenil jejich netradiční a zároveň velmi působivý styl vyprávění. Nejde o cutscény, nebo závěr (který je vynikající), jde o gameplay. Posun na novou úroveň vyprávění, kdy se tvůrci rozhodnou vytěžit ze svého díla, jakožto filmového, nebo epického uměleckého zážitku, ale rovněž HERNÍHO uměleckého zážitku. Chytré hlavy si řekli, chceme silný zážitek, který si diváci můžou odnést z filmu, ale my přitom netvoříme film. Normálka je to takhle: cutscény - se svým filmovým narativem - a gameplay, jsou dva oddělené životy dané hry. Takhle se to dělá, takhle to běžně v herním průmyslu funguje, nebo ultra-epicko-kruto-přísné scénky z Call of Duty, které jednu dobu fungovali, teď už jsou jen marnou neustále opakující se snahou o zážitek z hry. Rockstar a ještě několik vyvolených (koukám na tebe Naughty Dog) pochopilo, že z hry se dá vytěžit mnohem mnohem víc. Propojit narativ s gameplayem, a tak šikovně, aby opravdu člověk zažíval něco co umí zprostředkovat právě tohle médium, se Rockstar ve větší míře rozhodl tenkrát s prvním dílem Red Dead Redemption. Měli zrovna po GTA 4, a dokázali, že umí stvořit žijící svět, a umí udělat zábavu. V tomhle se Rockstaři vůbec tak nějak vyřádili se všema těma GTÁčkama. A pak přišel posun. Pryč šel satirický svět plný archetypálního chování a karikatur, který měl za úkol prostřednictvím všech těch různých šíleností a úletů zprostředkovat dlouhotrvající zábavu a srandu. Přišel dospělý svět, využívající nevyužitý žánr jako pozadí, prostředí a atmosféru pro zážitek vskutku naplňující potenciál HERNÍHO umění. Zpátky k těm dvěma pasážím z prvního RDR. Geniální nápad do westernového settingu vložit do jízdy na koni místo už tak skvělého instrumentálního soundtracku píseň. 1. spoiler k prvním dílu: Píseň „Far Away“ ke vjezdu do Mexika je fakt něco, ale ještě lepší je po poražení zdánlivě hlavního záporáka a splnění zdánlivě hlavního konfliktu v příběhu odjezd za rodinou hlavního hrdiny za pocitů velkého zadostiučinění za doprovodu písně „Compass“. Tohle dokázali. Udělat něco víc z prosté jízdy na koni za questem. Mohl bych se samozřejmě šťourat ve vyjímečnosti závěru hry (2. spoiler k prvnímu dílu) , v tom předání štafety, postoupení v generaci. Já se ovšem konečně přesunu k druhému dílu.

To vše co sem napsal, ohledně jedničky, nepíšu jen tak, to totiž reprezentuje chvíle, u kterých si člověk během hraní RDR II, opravdu ochutná tu atmosféru nějakého života, který se před ním na obrazovce odehrává, baví ho a prostě si vychutnává ten pohyb v něm. A to je to, pohybuje se v něm, pohybuje se v tom životě, v tom příběhu. Není to tak, že by jen chodil od questu A do questu B, pozorval mluvící hlavy a plnil jasně dané gameplayové vzorce, které fungujou pod konvenčním uchycením pojmu "hraní si". Není to ani tak, že se člověku aktivuje cutscéna, ten se dívá na chvilku trvající filmeček, načež se po skončení vrátí do gameplaye. Tady to je tak všechno v jednom, je to různě zkombinované, a funguje to dokonce i bez nutně dané cutscény. Atmosféra, postavy, příběh, všechno to funguje přímo během hraní. Můžu se teď samozřejmě rozplývat nad úžasností všech těch filmečků, ale já se budu rozplývat nad jinými pasážemi hry. Co mě přivedlo v nadšení a o čem si myslím, že jako koncept celého narativu hra vyhrává na plné čáře, je mít místo klasického baráčku svůj kemp. Ten kemp sám o sobě nemusí nutně být nic světoborného, ale jde o ten život v něm, jde o princip žití s asi dvaceti dalšimi postavami, přičemž si některé oblíbíte víc, některé míň, sledujete jejich životy, jejich chování. Myslím, že za mnohé mluví jednotlivé interakce NPCéček během vaší přítomnosti v kempu, kdy prostě jen můžete být svědkem nějakého střetu dvou či více postav a dozvídat se o nich více ne jen skrz nějaký filmeček, který uvidí každý hráč v rámci lineárního postupu, nebo ne jen skrz nějaký spis nebo dopis nebo co já vím, ale prostě jen čučet během gameplaye na to, kam ty postavy zrovna jdou a co dělají. Ty postavy vlastně nejsou většinou na první pohled tak výrazné a nutně nejzajímavější, když vám jsou prezentovány jako lidské bytosti, ne jako karikatury, které mají každá strašně výraznou a jeden od druhého do očí bijící odlišnou archetypální povahu. Tyhle postavy odkrýváte a jejich chování není prvoplánové, ale dává smysl z hlediska jejich charakteristik. Možná jsou někteří tlačeni více na stranu dobra či zla, třeba Micah, ale o něho v celkovém dojmu nejde jako o hlubokou postavu, ale spíš jako o hybatele dějem, hurikánem, který rozčeřuje vody, aby na to ostatní postavy mohly nějak reagovat. Ale myslím, že i jeho charakterová analýza by šla klidně provést.

Mě osobně ovšem hrozně utkvěl v paměti jeden moment. Když se hráči v jedné misi podaří vysvobodit po delší prodlevě malého kluka Jacka, po jeho návratu do tábora k jeho matce hra udělala něco, co by se normálně od hry nečekalo, mise byla ukončena a poslední cutscéna už proběhla, my si ale jako hráči můžeme užít opět prohlídku života v kempu, nezávisle na nějakém příběhovém postupu. A tady si to člověk zamiluje ještě o několik stupňů víc, když vidí jak se skoro všichni rozveselí a u ohně za doprovodu kytary se vášnivě rozezpívají. To se musí zažít. Tohle se ve hrách opravdu nevidí. Nemluvě o jiných větších a menších oslavách, které tady zažijeme, nebo o ponuré náladě v do pekel se řítící komunitě v pozdější fázi hry, o fantastickém nástupu nebezpečných a neohrožených členů komunity před útokem na sídlo. A tak. Je toho fakt mnoho, samozřejmě tady nechybí písničky, nechybí tady šíííleně rozmanitý a detailní svět, bohatý na vyblbnutí a nebo prostě jen pro účel nasávání atmosféry amerického Divokého západu na jeho samotném konci. Pak samozřejmě ještě zmíním ten nekončící počet různých aktivit, kterých si hráč může užít, ať jde o rybaření, chlastání v baru, koupání, nebo mé oblíbené stříhání se a holení se. Pak ještě klidně můžu zmínit to, jak se jen tak můžete někde random po cestě zapojit a řešit problémy okolních lidí. Třeba přijít do přestřelky, osvobodit vězně, vyléčit otráveného chudáka, dát peníze žebrákovi atd., atd.. Jsou to úžasné věci, s kterýma nás seznámili tvůrci už před devíti lety u prvního dílu. No... potenciál toho byl obrovský a Rockstáři to prostě nechali a celé upgradovali.

Jsou hry, které mám raději (furt se koukám na tebe Naughty Dog), ale vždycky si rád dám a jsem vděčný za hru, u které vím, že se tvůrci pokoušeli vytěžit z potenciálu herního tvůrčího zážitku. Kdy na mě postavy a prostředí kolem nich dýchají životem a celá hra má prostě svou tvář. Hra nemusí být bůh ví jak dlouhá (INSIDE) a může mít chyby a nebo taky ne úplně dokonalé postupy a herní mechanismy (Assassin's Creed s Eziem), ale mají prostě to svoje, ten svůj styl. Nejsem nějaký zarytý videoherní fanda, nevyhledávám si běžně všechny hry, které zrovna vycházejí. Sem tam si nějakou prostě dám, a tak nějak už cítím, jestli mi tam něco nesedí, jestli to třeba nefunguje z narativního hlediska, nebo toho gameplayového, nebo z obojího, nebo to prostě na mě celé působí jako umělotina. Soubor polygonů, jedniček a nul, bez života, s jasně viditelným gameplayovým vzorcem, který vás už prostě nebaví. Kdy vidíte jen šedivou a třeba i na první pohled dobře vypadající mašinu, která prostě chladně vykonává svoji práci. Není tam nic víc, není tam umění. Tohle u RDR II neplatí, a to mi stačí ke spokojenosti. Když se procházíte po prostředku westernového městečka, před vámi svítí slunce a odráží se v kalužích zabahněné cesty, můžeme hovořit o uměleckém zážitku. Důležité je ovšem neztratit pocit z pohlcení atmosférou i po tom, co sejdete z hlavní krásně prosluněné cesty a vejdete někam do postraní uličky nebo do nějakého baráku. Red Dead Redemption II to vše zvládá. Palec hore Rockstar Games.
+17 +18 −1
kuthykuthy
Dohráno
  • PS4 95
Začátek hry je hodně rozmáchnutej a ne úplně dobře se mi dostávalo do děje. Jak ale postupně plníte mise a postavy si cestou na misi povídají tak jsem se do příběhu dostal ani nevím jak. Zase ne tak velká mapa nabízí nepřeberné množství úkolů, nahodných událostí, vedlejších misí, výzev atd. V půlce hry jsem se rozhodl, že vedlejší mise nakonec nebudu dělat, protože bych u téhle hry mohl strávit veškerý svůj herní čas a to bych pak už nehrál tento rok nic jiného. Taky jsem byl překvapen s obrovského množství detailů a grafiky. Hra většinu času funguje plynule na obyč PS4 a to je co říct.
Tahle hra se mi dostala pod kůži a to nemám rád westerny:)

Pro: Grafika, nepřeberné množství úkolů a zábavy,

Proti: Fast traveling, horší optimalizace na obyč PS4

+16
Jakub of AstoraJakub of Astora
Dohráno
  • PS4 100
Určitě to znáte, viděli jste hodně filmů, četli spoustu knih a hráli hromadu her. Občas si pomyslíte, že už vás snad nemůže nic překvapit, bavit či naplnit tak, jako kdysi. No a pak R* vydá hru, na kterou se dva roky od jejího oznámení těšíte snad víc, než jste se kdy na jakou hru těšili. Těšíte se moc, ale přesto v mysli máte stín pochybností, že jedničku stejně nepřekonají, obzvlášť když se jedná o prequel (ty přece většinou nestojí za moc, že?). O 100 hodin později a tak půl litru slz lehčí si říkáte: "Tak oni to zase dokázali, překonali sami sebe a i všechny ostatní".

Začnu světem: Jedná se totiž o naprosto nejživěji působící virtuální hřiště, ve kterém se toho děje tolik, že nebudete zprvu vědět co dřív. Od zasněžených vrcholků hor, přes travnaté pláně, husté lesy, zatuchlé bažiny, vyprahlé pouště až po životem kypící města, osady a farmy. A tyto variabilní lokace na sebe navíc navazují úplně přirozeně a logicky. Naštěstí se však nejedná jen o kulisu, tak jak to v ostatních open-world hrách často bývá. Vypsat zde, co všechno ve hře jde dělat by zabralo hodně místa a navíc to už udělali jiní. V podstatě cokoli si představíte, že byste chtěli na divokém západě dělat, to dělat lze a nejedná se jen o nesmyslnou výplň a natahování herní doby, protože vás do nich nikdo nenutí.

Navíc to všechno vypadá skvostně. Tolik screenshotů jsem v žádně jiné hře nenatípal a o grafice řeknu jen to, že hezčí hru s otevřeným světem tuhle generaci už pravděpodobně neuvidíme. Jasně že sem tam natrefíte na ne úplně high-res texturu/objekt, ale to se dá u open-world her čekat a nejde o nic, co by nějak poskvrnilo celkový dojem.

Zvuková stránka hry taktéž nezaostává. Fauna zní velice přesvědčivě a když např. v horách zaslechnete z dálky řev medvěda grizzlyho, budete se mít sakra na pozoru, aby z vás nebyla jeho večeře. Také zdejší lidští obyvatelé mají navíc ten správný "buranský" přízvuk, kterému občas není rozumět. Dále ozvučení výstřelů zbraní a následných zásahů vašich nepřátel či náhodných kolemjdoucích zní tak nějak správně kečupovitě (já vím, ale jiné slovo mě nenapadá) jako ve filmech od Tarantina :)

Dále hudba: Ta je objektivně naprosto dokonalá a já se jí nemůžu nabažit. Však taky doprovází psaní mého komentáře. Veškeré dění, ať už bloudění světem, v misích a nebo písničky u táboráku (ty mi btw trochu připomínají Black Flag) se skvěle poslouchají a dosáhnou cíleného efektu, kdy vám např. napumpují krev v žilách při přestřelkách nebo vženou slzy do očí v klíčových momentech příběhu.

No a teď ten příběh: Četl jsem názory lidí, kteří si stěžovali na pomalé tempo a předvídatelnost hlavní linky. S tím mohu souhlasit jen částečně. 1) R* před vydáním samotné hry varovali, že nemáme od RDRII čekat to samé, co od GTA a že tempo je pomalé, právě proto, že se jedná o WESTERN! 2) Předvídatelnost od prequelu? Kdo by to byl řekl, že? To že se jedná o prequel ale nikterak nesnižuje jeho působivost, ba naopak. Hráč stejně jako Arthur ví, že starým dobrým časům je konec a že nemůže vzdorovat stále více se rozrůstající civilizaci. Navíc to, že se jedná o prequel znamená, že se do hry mohou pustit i ti, kterým díl první unikl. Já, jelikož jsem první RDR hrál jsem věděl kam se děj bude ubírat. Vadilo mi to? Ani trochu. Kdyby mi to vadilo, tak bych ji nedohrál už 3x (já vím, já vím :D) a potřetí dokonce na 100% kompletace, kdy se přehraje unikátní cut-scéna, při níž jsem zamáčkl ještě poslední slzu. Těch slz bylo dohromady fakt hodně, jak už jsem psal výše a vůbec se nestydím to přiznat. Takhle do kolen mě za cca 20 let, co hry hraji ještě nic nedostalo a za to Rockstaru opravdu moc děkuji. Pro mě, jako milovníka westernů byl už první díl splněný sen a díl druhý je ještě lepší.

Pro: Dojemný příběh o rodině, loajalitě a bratrství, postavy, svět, hudba, grafika atd.

Proti: Lineárnější mise, sem tam glitch

+15 +16 −1
P.AceP.Ace
Dohráno
  • PS4 95
Skvělá hratelnost v živém a rozlehlém světě se strhujícím příběhem. Výtečná grafika s excelentním hudebním doprovodem. Obrovská interaktivita s prostředím – veškerá vaše rozhodnutí, rvačky, zabití atd. budou mít vliv, jak vás budou lidé vnímat na daném místě. Propracované zbraně a jejich rozsáhlé modifikování, crafting, lov, střelba a originální side-questy skvěle zprostředkovaly pocit Divokého západu. Příběh tohoto titulu je rozsáhlý, plný akčního napětí a o jeho konec se odvíjí od vašich rozhodnutí. May this game stay unshaken.

Pro: Otevřený svět, Audiovizuální stránka, Smysl pro detaily, Zbraně, Crafting

Proti: Lineární řešení misí

+15 +16 −1
berry1009berry1009
Dohráno
  • PS4 85
Dohrát tuto hru trvalo asi tři čtvrtě roku. Ne, není zase tak dlouhá, ale pauzy během hraní dlouhé poměrně byly. Ze začátku přišlo nadšení ze skvělé hry. Čas ubíhal rychle, a pak hráč zjistí, že vlastně jenom hodinu stopoval medvěda a pár veverek. A příběh mezitím v klidu počkal.

Po pár desítkách hodin se gameplay trochu ohraje. I v příběhu se gameplayově jedná o stále stejné věci: přijdu, brutálně se prostřílím, zabiju půl města a dostanu se pryč. Pak se vrátím a jsem v pohodě. A město vlastně taky. Samotný příběh je ale na velmi vysoké úrovni. Vývoj postav je dobře zaznamenatelný a je vidět, že se děj posouvá, i když techniky zůstavají stále stejné.

Co je na této hře dle mě nejvíce obdivuhodné, je obrovský svět, který je jednak plný a je v něm stále co objevovat a dělat, a hlavně téměř dokonale otestovaný. Ano, ještě se mi nestalo, že bych v takto obrovské hře nenarazil na skoro jediný bug. A to včetně klasických propadů do textur. A že možností, kde se může cokoliv pokazit, je opravdu spoustu.

Pokud vás nebaví příběh, je tu totiž spoustu vedlejších čiností, kterým se můžete věnovat. Je libo hodiny lovit? Může být. Chcete si jen trochu zagemblit? Proč ne! A co cesta bandity? Samozřejmost. Pak jsou tu ostatní challenge, collectibles, points of interest, spousta vedlejších questů... A vše funguje jak má.

Oproti tomu počítejte s tím, že budete neustále střílet, a pokud budete šikovní jako já, tak také padat z koně na sto způsobů. Naštěstí kůň přežije téměř vše, což je trochu divné, ale díky bohu za to.

Celkově musím před vývojáři smeknout klobouk, s jakou precizností hru zpracovaly. Je vidět, že si opravdu vyhráli, a za cenu hry dostanete opravdu desítky hodin zábavy. Je však tak rozsáhlá, že pokud si nebudete dávat pauzy, může začít nudit. Nemyslím si tedy, že bych se vrhal do rozsáhlé online hry, stejně jako si nemyslím, že ji budu hrát znova. Rozhodně však mohu Reda Deada doporučit a času u hry nelituju.

Pro: Obrovský, živý a funkční svět, grafika, atmosféra, příběh

Proti: Opakující se techniky, roztahanost

+15
JokerJoker
Dohráno
  • PS4 95
Takže RDR 2 jsem dlouho odkládal a asi třikrát jsem ho začínal od začátku, než jsem ho dohrál až do konce a to i se všemi trofejemi/achievementy. Byla to dlouhá a trnitá cesta, která si ukousla bezmála 300 hodin mého života a byla to neskutečná jízda.

Tentokrát to vezmu trochu jinak. Grafická stránka je dechberoucí a v kombinaci s fungováním světa jako takového, je až neuvěřitelné co vývojáři z rockstaru dokázali. Naservírovali nám neuvěřitelně propracovaný a živý svět, který funguje na reálných základech. Abych to vysvětlil, během své pouti jsem měl ulovit určitý počet ptáků a jelikož se vyskytovali jen na určitých místech, tak jsem je tam jezdil pravidelně a kdykoliv jsem ulovil zvíře a je jedno zda to byl pták nebo cokoliv jiného z fauny, tak se seběhl celý sled událostí, k mršině se nejprve slétly mrchožrouti (vrány, supy, havrani), po chvilce přišli hodovat krysy a občas to přilákalo lišku nebo kojota. Třešničkou na dortu pak bylo, že se mršina v průběhu času rozkládala, až zní zbyly jen kosti a tohle je jen nepatrná část všech detailů co se kolem vás děje (pak jsou zde menší detaily, kterých si všimne pozornější oko a to třeba, že zajíc se schová do kmenu stromu, veverka vyběhne na strom, nebo vačice, která hraje mrtvou). Zkrátka a dobře jedná se o živý a do nejmenšího detailu propracovaný organismus.

Hudební doprovod a celkově zvuky ve hře jsou taky na špičkové úrovni. Hudba jako taková podkresluje atmosféru a přesně ji vystihuje. Ostatní zvuky jsou teprve něco, podle nich poznáte jaké zvíře se v okolí nachází a vždy tam někde je, i když ho zrovna nevidíte. Autoři se zde na tom taky daly velmi záležet a každé zvíře je unikátní. V RDR 2 se nachází přes 100 různých druhů zvěře. Jsou zde býložravci (jeleni, králíci...), všežravci (prasata, mývalové...), predátoři (pumy, vlci medvědi....), plazi a obojživelníci (hadi a žáby) a pak je zde nepřeberné množství ptactva.

Možná to trochu zní, že se hodně rozplývám nad faunou ve hře a je tomu tak, jelikož to co jsem zažil v této hře, jsem nezažil nikde jinde. Z celé fauny jsem byl alergický jen na tři a to na hady (pač ty se vždy objevily, vyplašili mi koně, ten mně shodil a pak mne uštknul had), puma (v nejméně vhodný chvilce mi skočila za krk a zakousla mne) a v polední řadě kůň. Není to tak, že bych neměl rád koně, ale tady to bylo pro mne utrpení, jelikož můj Šemík měl inteligenci houpacího koně a kolikrát se mnou na zádech skočil proti stromu, zakopnul o neviditelnou překážku, nebo při přeskoku přes plot se ve vzduchu z ničeho nic zhroutil a tím nás rozbil oba. Možná je to tím, že jsem s ním jezdil všude (na možnost rychlého cestování jsem přišel až později) a proto jsem si toho všímal, ale přiznám se v posledních pár hodinách jsem ho nesnášel a chtěl pod něj hodit dynamit.

Mechanika hry je zde hodně komplexní a je toho tady hromada co dělat. Jsou zde přestřelky, pěstní souboje, rybaření... Můžete si ulovit jakékoliv zvíře, pak ho stáhnout z kůže a maso si opéct na ohni. Je toho zde tolik, že by 10 stránek nestačilo, takže jen to nejdůležitější. Je zde tzv. DeadEye, což je forma zpomalení času, kdy můžete v klidu zamířit. U zbraní musíte před každým výstřelem natáhnout kohoutek, jinak nevystřelíte. S tím souvisý i to, že svou zbraň musíte čistit, jinak klesá její účinnost a přesnost. Pak zde je (za mne) celkem nešťastně sprint, který jak u koně, tak i u postavy udělaný tak, že musíte opakovaně mačkat jedno tlačítko (X u PS) a mám pocit, že se mi z toho opakovaného a intenzivního mačkání celkem vyviklalo. Pak je zde systém karmy, podle které se k vám chová zbytek světa. Za dobrou karmu se k vám chovají všichni slušně a i obchodníci vám přihodí nějakou slevičku. Při špatné karmě se vás všichni bojí a nedostanete ani žádnou slevu. Dobrou karmu si děláte samozřejmě děláním dobrých skutků, pomáháním ve světě, zdravením občanů, pouštěním ulovených ryb zpět do vody nebo když pobijete členy kuklux klanu. Špatnou karmu zas získáte vraždami, loupením, okrádáním atd. Ale bohužel někdy je to ožehavé, třeba někam jedete omylem koněm najedete do člověka on se naštve a začne po vás střílet, tak ho zastřelíte (první bodíky do špatné karmy), v tom z ničeho nic se objeví svědek co vás běží prásknout, jedete za ním a snažíte se mu to rozmluvit, aby to nikomu neříkal on to odmítne a tak se rozhlídnete zda nikde nikdo není a zastřelíte ho (další bodíky do špatné karmy). Co ale čert nechtěl se tam objeví další svědek co tam před tím nebyl a tak to může pokračovat dál, až se dostanete do města, s karmou v zcela levým rohu, odměnou na vaší hlavu přes 1000 dolarů a celé město vám jde po krku. Toto se mi opravdu stalo.

Příběh se točí okolo Arthura Morgane, který je členem gangu Dutche van der Linda (konkrétně je jeho pravou rukou). Tento gang je po událostech v Blackwateru na útěku, zde se ujímat role Arthura. Příběh je zde celkem utahanej, ale ve výsledku je to dobře, jelikož máte čas se seznámit se všemi postavami a udělat si k nim vztah. Během své cesty zažijete vše co znáte s klasických kovbojek: lovení lidí za odměnu, nahánění dobytka, přepadení vlaku, banky nebo třeba dostavníku. Příběh se dá dohrát za nějakých 70- 100 hodin, záleží jak moc se budete věnovat vedlejším aktivitám.

V poslední řadě je zde multiplayer, kde se můžete věnovat čistě misím v rámci PVE nebo se připojit k PVP. PVP mi ale zde přijde trochu nevyvážené, kdy na lvl 10 klidně potkáte nepřítele na lvl 600 a ten nejen, který má lepší vybavení, zbraně a koně než vy a logicky proti těmto lidem se moc nechytáte a to může být místy vcelku frustrující. Možná je to také tím, že já moc na multiplayer nejsem, takže mne moc nechytnul.

Takže závěrem se jedná o jednu z nejpropracovanějších her, které jsem měl kdy možnost hrát. Má úžasný smysl pro detail a škoda, že takových her není víc. Můžete zde utopit stovky, až tisíce hodin a myslím si, že nebudete litovat. Za mne 96%.

Pro: Příběh, fauna, komplexnost, detaily

Proti: multiplayer (osobní názor), Šemík (váš kůň)

+15 +16 −1
KillaDawweKillaDawwe
Dohráno
  • PS4 90
Půl roku jsem se dokopával k tomu abych si tuto hru zahrál, popravdě mě vubec nelákala, strávit 70 hodin ve westernu, ne díky. Nakonec mě však svědomí z toho, že mám doma hru, která v roce 2018 vyhrála Game awards ve 3 disciplínách, dokopalo k tomu jí dát šanci.
Po pomalém začátku a prakticky necuní se k dohrání hry, protože jsem ji již rozehrál se po zhruba 10 hodinách proměnilo v naprostou závislost a já hltal vše co se ve hře dělo, příběh, napsané postavy, grafické zpracování i tyto drobné detaily, kterých je opravdu požehnaně a dělají z RDR2 jednu z nejlepších her. Ve hře jsem strávil přes 70 hodin a teď si od ní dam pauzu, ale už teď vím, že mi to nedá a za pár dní mi hra bude tak chybět, že ji znovu zapnu a budu si dal užívat ohromného, plného a živého světa RDR2.
+14
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 174 93
  • PS4 178 94
  • PS5 17 90
  • XOne 28 95
  • XboxX/S 8 94
  • Stadia 2 100

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
14815
Odkaz:
http://dbher.cz/h14815
Přidána:
05.05.2018
5 let a 351 dní
Hodnocení:
407 (30-100 %)
Komentářů:
47
Oblíbenost:
Sledovat 47 Chci si zahrát 113
Rozehráno 86 Dohráno 333
Návštěvnost:
133906× (celkem)
2180× (poslední měsíc)
437× (poslední týden)
104× (dnes)
Více