Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
Po více jak pěti měsících dohráno. Není to délkou, spíše mými velkými mezerami ve hraní, které trvaly často i týden. Velkou míru zavinění na tom měl ten obrovský počet rage-quitů, který asi jiná hra jen tak nepřekoná. Gamepad toho nalítal po pokoji fakt hodně.

Výběr zbraně? Zmáčkni L1 a drž, pohni pravou páčkou doleva a drž, vybírej zbraň pomocí R2 a L2. Mačkej R2 sedmkrát, aby ses dostal na pušku Springfield a poté, pusť všechno! Automatická brokovnice? Sakra, vedle. Tak znova. A co jako, že zbraň se po chvilkové jízdě na koni vyresetuje a musíš si ji vybrat znova stejným způsobem? Mimoto, Rockstar už od GTAIV simuluje váhu i setrvačnost postavy, což vypadá neskutečně dobře v pohybu, ale má to svůj velký vliv na ovládání. Na to si člověk prostě musí zvyknout. O to více překvapí, když má v základu Arthur jen dvě rychlosti pohybu - hodně pomalá a sprint. Pokud si tedy potřebujete ve městě trochu pohnout prdelí, Arthur sprintem rozrazí dveře obchodu jako hovado a vyslouží si vylekané pohledy všech okolo. Rychlejší chůze se aktivuje jen tam, kde vás hra nenechá běhat (tábor) nebo po přepnutí do pohledu první osoby. Proč proboha?

RDR2 svými rozměry světa a smyslem pro detail bere dech. Všechny ty prosvítající uši, nosy a prsty, smrskávající se varlata koní v zimě nebo do detailu vymodelované rytiny zbraní nejsou nic proti tomu, co všechno je tady k vidění. Množství fauny, její animace a chování. Kůň, jeho povaha a možnosti interakce. NPC postavy a jejich reakce na šikanu Arthura, maniakálně propracované interiéry. A exteriéry, které berou dech. Dvě úrovně dabingu, který se přizpůsobuje vzdálenosti, na kterou se od sebe postavy nachází. Jo a ten příběh snad psali už u prvního dílu, protože se jim to podařilo propojit naprosto neskutečně. Včetně stejných dabérů. Zmiňoval jsem naprosto geniální ambient soundrack?

Něco tak velkého a přitom propracovaného tady prostě ještě nebylo. Můžete zabít desítky hodin aktivitami ve světě, nepohnout se v příběhu ani o cák a stejně se u toho budete neskutečně bavit. Když budete sedět v kánoi a smutně sledovat pátou vytaženou čudlu, frustrovaně si řeknete, jestli by to nešlo třeba dynamitem. A ono šlo. A pak vytáhnete revolver a řeknete si, jestli je možno prostřelit dno kánoe a nechat si ji pod zadkem potopit. A ono šlo. A pak potkáte vačici a říkáte si, jestli simuluje smrt jako v reálu, když se k ní přiblížíte. A ona jo! A přesto se tady najdou herní mechaniky napřesdržku a spousta komplikovaných zbytečností.

Chcete výbušné náboje? Nejdou koupit, musíte si je vyrobit. K výrobě výbušných nábojů potřebujete 1 tuk. Tuk nejde koupit. Ani u řezníka. Z jednoho prasete dostanete přesně stejné množství tuku jako z orla. Tedy 1 kousek. Takže k naplnění celého zásobníku výbušnou municí musíte vykostit půl lesa. A nakonec je to všechno jedno, protože jakákoli customizace zbraní a jejich vylepšování je naprosto zbytečné. Odehrajete to stejně dobře se základním revolverem a opakovačkou... Náplň misí je často na jedno brdo, stejně jako v případě prvního dílu. Budete zabíjet zástupy lidí a přitom si hrát na lidumila. Budete trestaní za to, když sesednete z koně o metr dříve, než vás k tomu hra vybídne. A ostatní budou čekat, až na koně znovu nasednete a o ten metr se posunete. Prostě Rockstar.

Ačkoli má své chyby, není pochyb o tom, že RDR2 je mimořádná hra. Taková ta, kterou chceš ukázat návštěvě... když se tě strejda Ferenc zeptá, kolik ti je vlastně let, že stále ještě hraješ.

Hodnocení: ✰✰✰✰✰
Herní doba: 83hod 17min
Kompletace: 84.3%
+63 +64 −1
  • PC 100
Naprosto unikátní herní zážitek, po stránce příběhu, postav, hratelnosti i audivizuálního zpracování. Ale úplně ze všeho nejvíc se mi líbila celková imerze. V této hře totiž nic nedostanete zadarmo a nic nelze jen tak halabala odbýt nebo obejít. Kde by jiná hra hodila cutscene, tady vás žádá o asistenci, což se v dnešní době už opravdu moc nevidí. Stejně tak je osvěžující nebýt žádný polobůh, který si může dělat co chce kde chce s kým chce bez jakýchkoliv následků a vaše rozhodnutí a styl hraní tak ovlivňují nejen konec, ale i samotný průběh děje a jen ještě víc přidávají k celkovému pocitu realističnosti (dokonce i takový fast travel není žádný teleport, ale čistá jízda na koni).

Příběh plný zvratů, emocí a sekvencí, ze kterých vám běhá mráz po zádech, a za který by se nemusel stydět žádný film nebo seriál, snad ani netřeba komentovat. A řeknu vám, poslední šestá syrová kapitola, absolutně převracející pohled na předchozí dění, kterou jsem prakticky celou projela se slzami na krajíčku i za krajíčkem, je kapitola sama pro sebe, a kdybych už předtím neměla 100% hodnocení, tak jej za ni zvednu. Všemu dopomáhají postavy, kterých je vám sice představeno tolik, že je od sebe na začátku ani nerozeznáte, ale všechny jsou tak kvalitně a lidsky napsané, že si k nim velmi rychle vybudujete vztah (Arthura si nejde nezamilovat) a budou pro vás jako rodina. Jejich vzájemné interakce v campu se pak řadí k výčtu toho nejlepšího, co tato hra může nabídnout.

Určitě je potřeba také zmínit neuvěřitelně živý svět a nepřeberné množství zábavných vedlejších aktivit, jež vás přímo lákají projít si každé zákoutí. A upřímně ani po těch současných 84 hodinách hraní mě nepřestalo bavit i jen tak si jezdit divočinou, nasávat atmosféru a kochat se (výlet do hor je nepopsatelná nádhera).

Asi nejčistější 100% hodnocení, které jsem kdy v životě něčemu dala.

Pro: IMERZE, EMOCE, příběh, postavy, hratelnost, audiovizuál, svět, vedlejší aktivity

Proti: konec vás před skokem do epilogu nenechá vydýchat, jak mám teď hrát cokoliv jiného?

+54
  • PC 95
Fascinující, jak jedno vývojářské studio může již téměř 20 let vydávat stejnou hru stále dokola, a přitom tím pokaždé zhotovit jedinečné mistrovské dílo (předstírejme, že Manhunt neexistuje). Zlé jazyky hovoří, že Red Dead Redemption je vlastně „jen“ GTA na divokém západě, avšak z mého úhlu pohledu být přirovnán k jedné z nejlepších a nejúspěšnějších herních sérií všech dob v jiném, vzrušujícím prostředí, není příliš velkou urážkou. RDR2 se hraje prakticky stejně jako GTA, jednoduše si z něj bere to nejlepší, to osvědčené. Místo auta nasednete na koně, místo dechberoucího velkoměsta brázdíte panenskou přírodou, pomalu prostupujete knižním příběhem a užíváte i filmových cutscén. K nekonečnému množství misí přibývá nepřeberné množství vedlejších aktivit. Desítky a desítky hodin je stále co dělat, co si užívat, co prozkoumávat a zkoušet.

V dnešní době už nedokáže áčkovou hru spíchnout řada nadšenců během půl roku ve sklepě domu svých rodičů, peníze začínají být nepříjemně přímou úměrou úspěchu hry. Samozřejmě i za miliony se dá udělat velký průser, ale chci tím říct, že na RDR2 jsou peníze vidět – myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Propracovanost každého nejmenšího detailu, a přitom monstrózní délka i šířka hry vyžaduje tolik lidské programátorské síly, tolik profesionálů i z jiných oblastí, že jejich symbiotické setkání u jednoho projektu působí jako menší zázrak. A přesto ho Rockstar dokáže s periodou několika let znova a znova opakovat…

Na RDR2 mě kromě očividně nádherného vizuálu fascinovaly i zvuky, neboli stránka videoher, které jsem v minulosti věnoval spíše podprůměrnou pozornost. V RDR2 dotahují atmosféru a požitek ze hry k dokonalosti, vdechují krajině život.

Příběh hry ve mně jemně doznívá i několik dní po dohrání. Ano, najdete v něm řadu klišé, ale víte, co je taky klišé? Hledat si své místo k životu v západní Americe na konci 19. století. Nemohu setřást ten mrazivý pocit, když hledanému muži dáte před zajetím moment na rozloučení a on za doprovodu temné hudby říká svému synovi, ať se dívá jinam, až jej budete poutat. Rezonuje ve mně proslov jeptišky ke zločinci, který na sklonku života zpytuje svědomí, ve znění: „Take a gamble that love exists and do a loving act.“ Co kdybychom si pro jednou vzali z videohry ponaučení a řídili se tím?
+46 +47 −1
  • PS4 100
Zapomeňte na scvrklé koňské koule, tahle hra je o něčem úplně jiném.

Pamatuji si na moment, kdy jsem prvně hrál GTA III. Bylo to u bratrance, protože tehdy se mi o vlastním PC jen zdálo. Vybavuje se mi ta první jízda, muzika, která hraje v autorádiu a pohled na otevřený svět, který jsme do té doby ve 3D nikdy nezažili. Hra nás postupně seznámila s prostředím, mapa byla částečně zavřená, abychom nemohli jet kam se nám zlíbí, hlavní postava nemluvila, neměla charakter a všechna NPC byla pitoreskní a excentrická. Postupně si nás zaměstnavatelé přehazovali jako horký brambor, občas jsme někoho zradili, protože to po nás hra chtěla a nakonec jsme museli splašit pořádné množství peněz, abychom úspěšně dokončili hru. Tehdy to stačilo. Vlastně to tehdy byla revoluce, jejíž započetí mohli mít na kontě čeští vývojáři, ale to je jiná písnička.

Uplynulo necelých dvacet let a herní průmysl vyspěl. A hráči dospěli. Takže tu najednou máme příběh jednoho člověka, který řeší své vlastní niterní záležitosti a jen tak mimoděk kolem něj dochází k tomu, co jsme znali už z "prvního" GTA - zrada, změny zaměstnavatelů a hromadění peněz. Scénáristé měli takové sebevědomí a takovou důvěru v hráčskou obec, že nás hodili mezi 22 vedlejších postav a do rozjetého příběhu. Dva tucty kriminálníků mají svou minulost, která je pronásleduje nejen v RDR2, ale také v předchozím RDR. Každá postava je něčím zajímavá (kromě Mary-Beth), některé hrají výraznější roli v příběhu, jiné jsou zde jen do počtu, ale komplexně tahle skupinka působí neskutečně organicky.

Někomu může přijít podivné, že Arthur Morgan je poměrně nevýrazný charakter. Je to takový unavený strejda, který se už příliš dlouho táhne s uřvaným Dutchem a ožralým Unclem, a trochu mu to leze na mozek. Pro gang se může roztrhat, ale ta únava je na něm poznat už od začátku hry. Víceméně je to stejná děvka pro všechny, jako veškeré Rockstar charaktery před ním, ale scénáristicky zvládnutá tak dobře, že si toho hráči ani nevšimnou. Zlom (pro mě velmi překvapivý) přichází, když Arthur zjistí, že se nakazil nevyléčitelnou chorobou. Najednou se změní ráz i atmosféra hry. Arthur umírá a chce napravit co se dá (s krutým vědomím, že se mu to nepodaří). Tak si alespoň vezme na starost záchranu jediné rodiny, která se v jejich gangu nachází.

John Marston, líný a nezodpovědný floutek, jeho koule na noze Abigail (bože, to je protivná ženská) a introvertní syn Jack. Není to ideální rodinka, ale za záchranu rozhodně stojí... A to je Arthurův příběh. Žádná pomsta, žádný hon za penězi, žádná lovestory. Prostě jen předsmrtné přání jednoho stárnoucího muže. Ano, je to depresivní a smutné, což jsou ty poslední emoce, které bych od Rockstaru čekal.


Práce s charaktery je neuvěřitelná. Velká část postav se dočká nějakého vývoje (Sadie <3), s některými to dopadne dobře, s jinými špatně, ale nejzásadnější pro mě byla jejich vzájemná interakce. Smích, opilecké tanečky, hádky, rvačky, nadávky, pomlouvání... i když romantizované, tak velmi věrné ztvárnění skupinky dvaceti různorodých osobností.

Nakonec tedy nezáleží na úchvatných detialech, kterými hra oplývá a nad kterými jsem byl v úžasu do poslední minuty. Nevadí ani lineární mise, trandičně nefunčkní kombinace silné příběhové linky a otevřeného světa (Arthur s tuberou plave v ledové řece/Arthur mlátí člověka kvůli dluhům, ale okradení mrtvoly u cesty mu sníží karmu), dokonce nevadí ani roztahanost některých pasáží. Jak už ukázal Zaklínač 3 - dobře napsaná hra toho dokáže spoustu skrýt.

Kdybych mohl, obešel bych každou vývojářku a každého vývojáře, kteří byli zmíněni ve 36 minut dlouhých závěrečných titulcích, a podal si s nimi ruku. Protože tohle nebyla hra, tohle byl zážitek.

Pro: scénář; neuvěřitelný smysl pro detail; dospělost a vyspělost celé hry

Proti: taková hra vyjde jen jednou za 8 let

+42 +43 −1
  • PS4 100
Nákup RDR 2 byl experiment. Western mě nudí a série GTA mě moc nebaví. Není divu, že můj zájem o tuhle hru byl jen minimální. Když hra vyšla a začaly se objevovat první recenze a informace o tom, že to není jako GTA, že se to bere vážně a je to velmi detailní, tak jsem si říkala, že to prostě zkusím a uvidím.

Uvedení do světa bylo zdlouhavé, ale kupodivu jsem neměla tendenci si říkat "jo dobrý, už mě nechte jít do toho otevřeného světa". Naopak jsem se s pomalým tempem sžila a začalo mi to vyhovovat. Všechny své společníky jsem zdravila, poseděla si s nimi u krbu a prohlížela si první zápisky do Arthurova deníku. Zpočátku jsem se dost obávala ovládání, ale krom jednoho omylu na úplném začátku ("teď tiše, chlapci, schovejte se a vyslechneme si, co říkají" - jak že byl ten cover? R2?) jsem hrou prošla bez větších obtíží, co se týče ovládání. To připisuji tomu, že jakožto levák mám větší snahu spíše mačkat tlačítka na levé straně gamepadu, čímž nezpůsobím střelbu a tím i plno problémů.

Následují pocity z hlavního příběhu, tak to raději dám do spoileru. Čím více jsem měla odehráno v hlavním příběhu, tím více jsem očekávala, kdy se to konečně zvrtne a pokazí. Kroutila jsem hlavou nad loajalitou Arthura, ale i dalších, kterou cítil ke svému vůdci Dutchovi. Jeho (Dutchovy) paranoidní výkřiky od druhé kapitoly mi pěkně lezly na nervy. A stejně tak ty jeho řeči a přehnané drama. Což jen vypovídá o perfektní práci Rockstaru, co se týče psaní postav a jejich dialogů. Jen je škoda, že se v těch příběhových misích, tak hodně střílelo. Teda samotné střelba mi nevadí, spíše ty počty nepřátel by mohly být uvěřitelnější. Vystřílím celé město policistů (tolik jich tam snad ani nemají), plus posily z okolí a na druhý den je město opět plné policistů. To samé s gangy. Kde ty členy pořád berou?

Prostředí a zvuky jsou vynikající. Byla radost projíždět se jen tak světem, potkávat lidi, zdravit je, nebo jim občas pomoct (nebo je zabít), sledovat zvěř, jak skáče v dáli, podle zvuků přírody poznat, že někde okolo mě běží liška nebo mě hodlá v příštích vteřinách zabít puma a užívat si měnící se počasí, jako jsou ranní mlhy, večerní západy nebo silný déšť. I úkoly s cizinci byly moc dobré, neopakovaly se a každý byl něčím zajímavý.

Ale abych jen nechválila. Pár věcí mě v průběhu hraní naštvalo. Tou první je linearita. Chápu, že mise byly těžce lineární, aby se hra asi nerozbila, ale někdy mi to dost vadilo. Chtěla jsem hru hrát bez radaru a tím pádem i ukazatele úkolu. Hned v první misi ve druhé kapitole, kdy jsem měla zajít do hotelu se ukázalo, že to možná nepůjde. Rozběhla jsem se najít hotel, ale protože jsem vyběhla špatným směrem, než doopravdy byl, tak hned mise skončila neúspěchem a opakovat od checkpointu. V další misi jsem se měla schovat za skálu, která mi byla ukázána. Tak jsem tam šla a hned mise skončila neúspěchem, protože se jsem měla jít ke skále o pár metrů vedle. A tak jsem ten radar zase zapnula. Ještě teda v pozdější misi se mi i tak stalo, že jsem si naivně myslela, že do budovy bych mohla vlézt i střešním oknem. Ovšem hned mise skončila nesmyslně neúspěchem, že daná postava papíry zničila (proč by to proboha dělala?), jelikož jsem měla do budovy vlézt dveřmi..

A druhá věc, která mě čas od času štvala, bylo měnění zbraní samotnou hrou, kterému do teď moc nerozumím. Snažila jsem se nachystat si zbraně před misí, abych zvýšila šanci, že budu mít ty, které jsem si vybrala. Ale občas se stalo to, že i přes můj výběr jsem měla jiné zbraně. Asi když hra usoudila, že budu potřebovat střílet z dálky, tak mi dala pušku se zaměřovačem. Nebo jsem náhle měla brokovnici.

I přes tyhle dva zápory stejně dávám nejvyšší hodnocení, protože to byla hra, na kterou nikdy nezapomenu. Úžasná kombinace detailu, živosti světa, který na hráče opravdu reaguje, krásného prostředí, zajímavého zasazení a místy i dojemného příběhu. Ještě by se dalo napsat o někdy divném a nefér honor systému, ale to už je jen taková drobnost. Perfektní práce a pro mě krásný zážitek.

Pro: příběh, prostředí s hudbou a vizuálem, detaily, setkání s cizinci, Arthur

Proti: někdy přílišná lineárnost, systém měnění zbraní

+39 +40 −1
  • PS4 100
„Nemířím rukou. Ten, kdo míří rukou, zapomněl tvář svého otce. Mířím očima.
Nestřílím rukou. Ten, kdo střílí rukou, zapomněl tvář svého otce. Střílím svou myslí.
Nezabíjím svou zbraní. Ten, kdo zabíjí zbraní, zapomněl tvář svého otce. Zabíjím svým srdcem.“

„Chemie je, z technického hlediska, studie hmoty. Já však preferuji pohlížet na ni, jako na studii změn.“

Dva citáty, první z mé oblíbené knižní série „Temná Věž“ a druhý ze seriálu „Perníkový táta“. Dovolil jsem si je volně přeložit, protože nejsem schopný najít teď originální české překlady. Obě díla mají jedno společné – hlavní postavy si projdou drastickou změnou. A pokud bych měl Red Dead Redemption 2 k něčemu přirovnat, tak mi při hraní vstávaly na mysl právě tato dvě díla.

Mohu se rozepsat o skvělém systému fungujícího světa, kdy na vás lidé reagují podle vašeho chování. O tak široké paletě úpravy vzhledu hlavní postavy, koní a zbraní. O náhodných setkáních, které jsou vždy zajímavé a mohou vám odemknout hodně kvalitní vedlejší úkoly. O mnoha minihrách a vedlejších aktivitách. O skvělém soundtracku a úchvatné grafice. Ale to vše vidíte a slyšíte v trailerech. Pokud si však z nějakého důvodu myslíte, že je hra povrchní a hloupá a kdo ví co ještě, nenechte se oklamat výbuchy a ustřelováním hlav. Zkuste ji prosím.

Příběh, ač to nejdůležitější, o čem tu chci poreferovat, bych neoznačoval za dokonalý ani revoluční. Ona je důležitá ta omáčka kolem. King taky není často originální v zápletkách, ale kouzlo je v tom, vdechnout postavám život. A to se zde sakra povedlo. Všichni působí uvěřitelně a o to silněji na vás působí to, co se ve hře odehrává. Atmosféra začíná houstnout nejprve pomalu, ale jak to jednou začne, budete si přát zpomalit. K tomu si ještě přičtěte Arthurův ručně psaný deník a začnete se chtě nechtě pomalu stávat jím. Celé téma hry se točí okolo těch mnou již zmíněných proměn. Napomáhají tomu i detaily (stále doufám, že se nejednalo o bug) kdy najednou nejde provádět trik s revolverem apod. Motto "čert vězí v detailech" v celé své kráse. Zapomněl jsem v tu chvíli na všechny možné herní, filmové a literární postavy – Arthur Morgan se pro mne na chvíli stal Rolandem Deschainem z Temné Věže, nejlepší postavou vůbec. Nechtěl jsem být v jeho kůže, ale byl to jeden z nejlepších herních zážitků. Snad Arthur ví, že jsem se během hraní snažil stejně usilovně jako on a že jsme s nepřízní osudu bojovali spolu.

Pane Morgane, bylo mi ctí. Říkám díky sai, dlouhé dny a příjemné noci.

Pro: Arthur Morgan a drtivá většina postav, jedna tajná vrstva hry, svět

Proti: Nikde se nepočítá statistika kolik ptactva umřelo nárazem do mě během jízdy na koni. :(

+36 +37 −1
  • PS4 100
"GTA s koníčkama" Tuhle frázi si tahle hra rozhodně nezaslouží. Nový přírůstek do série Red Dead se odlišuje v mnoha ohledech, nejvíce v tempu hry. Už asi přibližně hodinový úvod vám dá jasně vědět, že tahle story není jen na pár večerů.

Samotné bloudění ve světě mi zabralo asi 15-20 hodin a i tak si myslím že mu musím dát mnohem víc. Rockstar to udělal opravdu báječně. Je jedno kudy a kam se vydáte, všude někoho nebo něco najdete. Tolik náhodných eventů jsem v jiné hře neviděl. Jedu si tak po lovu prodat kůži do jednoho z několika městeček a najednou opodál po cestě někdo unáší dívku. Po její záchraně ji samozřejmě jako správný gentleman odvezu domů a peníze co mi nabízí za záchranu její počestnosti slušně odmítnu. No a to jsem původně šel jenom lovit. Tohoto a podobných překvapení je ve hře spousty. Díky tomu svět neskutečně žije. Můžete si s každým NPC popovídat nebo na něj nějak reagovat. NPC zase reagují na vaše činy a hlavně si je pamatují a pamatují si vás. Když vejdete například do saloonu, barman vás hned pozná a pokud jste se třeba zapojili do barové rvačky, rozhodně se o tom nezapomene rýpavě zmínit.

Vaše akce mají dopad, pokud jste čestný a pomáháte pocestným. Lidé vás začnou mít rádi a obchodníci vám na své zboží dají slevu. Občas můžete dostat i něco zadarmo. Pomohl jsem jednomu pocestnému když ho uštknul had. Po pár dnech jsem ho potkal před obchodem se zbraněmi a jako poděkování za záchranu mi na svůj účet nechal vybrat cokoliv z obchodu. A když jste zase zlí, okrádáte dostavníky a zabíjíte, nikdo s vámi nechce mít moc společného. Ke všemu je na vás pak vypsaná odměna, pokud si tedy nezakryjete obličej, ale i v takovém případě musíte loupež provést precizně, jakmile vás zahlídne šerif , odměna za vaše dopadení se zas zvyšuje. Často se stane že vás při něčem takovém vidí nějaký další kolemjdoucí a rázem je z něj svědek. Jsem rád za možnost se s takovou situací vypořádat i bez zabití onoho nešťastníka. Hodně se mi tento systém zalíbil. Jen mi tu chybí možnost nějak vyřešit spory bez toho aby se do toho zatáhl šerif. Občas se stalo že jsem se trošku silnějc opřel koněm do NPC. Neměl jsem ani čas sesednout a už kolem letělo olovo. Po pár minutách střílení jsem načítal znovu, protože začátek příběhu, v kapse asi padesátka a odměna na mě kolem dvou stovek.

Příběh se tu trošku hůř hodnotí. Já jsem si ho užil, hltal jsem každý dialog a scénu. Bohužel to nemusí platit pro všechny. Open-world v Red Dead je až neuvěřitelně plastický. Příběh sám o sobě ale moc ne. Arthur je v příběhu napsán jako charismatický dobrák se smyslem pro humor. Problém je že vaše činy ve hře tomu nemusí odpovídat. Může to působit celkem divně, když s Arthurem vystřílíte půlku města bez mrknutí a pak začne v příběhu litovat jednu mrtvou stařenu. Já naštěstí města plenit nechtěl a tak se pro mě z Arthura stala jedna z nejoblíbenějších postav ve hrách vůbec. Také další postavy jsou napsány skvěle, každá z nich je zajímavá a odlišná od druhé a až na některé výjimky dostanou v příběhu všichni dost prostoru. Nejvíce se to projeví v kempu po dobře odvedené práci. Když se například slaví, tak jsou všude litry whisky a dobré nálady. Strašně mě bavilo chodit po kempu a poslouchat postavy a sledovat jejich chování a trochu poklábosit. Na postavy jsem si upravoval názor každou kapitolu. Stejně tak Arthur a to je asi důvod proč mi hra přijde tak dobře napsaná. Ve stejnou chvíli kdy jsem začal k postavám cítit odpor,pochopení, nebo prostě cokoliv, Arthur to začal cítit taky. Díky tomu že to vyznělo tak souběžně jsem se dokázal sžit s postavou ještě o chlup víc.

Nejvíc mě ale dostávaly vedlejší mise. Hodně odkrývaly Arthurovu povahu a když je přeskočíte, připravíte se o značnou část kvalitního obsahu, který v některých případech baví mnohem víc než hlavní linka. Na vedlejšáku od Rockstaru je nejlepší to, že kdyby neměl jinou ikonku, tak ani nepoznáte že jde o obsah navíc. Obsahují stejně dobré cutscény, stejně dobré dialogy, stejně dobré (možná i lepší) postavy a stejně dobrý gameplay. Být tam o pár vedlejších misí navíc, tak bych i věřil že by si některé společnosti dovolili to vydat jako DLC.

Jak jsem zmiňoval na začátku. Tempo je tu o dost pomalejší než ve většině her. Pocítíte to při jakékoliv aktivitě, ať je to lov, probíhající mise, povídání s postavou nebo jízda na koni... ehmm... teda hlavně při jízdě na koni. Prostě tu nikdo nikam nespěchá. Já s tím vetšinou neměl problém. Hra je hrozně krásná a spolu s hromadou animací a detailů ji tohle tempo sedí jako nové sedlo na koni. Častokrát jsem se jen procházel a pozoroval do rytmu chůze pohyb Arthurova pouzdra s právě naleštěným koltem. Rád jsem si sedl za bar na skleničku po obědě za celkem mastnejch 5 dolarů a potom skočil na rychlou koupel do místního hotelu. Pak vyrazil zas dál a užíval si cinematic kameru při jízdě. Tu rozhodně doporučuji. Při dlouhé cestě na koni vám čas přes tuhle kameru uteče znatelně příjemněji. Za celou hru mě asi jen třikrát svedla z cesty a to jsem si stejnak hned uvědomil.

No ale pár chybiček by se určitě našlo. Nejvíce mě na hře trápilo, že když jsem přes tu hromadu detailů našel něco co tam chybělo. Už to nezmizelo. Zkrátka to tam bylo a já už to nemohl nevidět. V jiných hrách bych se na to tak neupínal ale tady to nešlo. Například když dáváte zbraně na koně, tak po vložení hned zmizí do neznáma. Chápu že při tom množství zbraní co kůň unese by moc dobře nevypadalo, kdyby okolo sebe měl osm pověšenejch pušek, ale i tak by mohla zmizet až třeba nasednu na koně. Dále je tu horší samotné ovládání koně který i přes povel "jeď do prava moc prosím" si to radši napálí do stromu. V horách a užších uličkách je to celkem úmor a když fakt nedáváte na takových místech pozor, tak vám častokrát projede radši přes patnáct větví, než přes jednu uhlazenou cestičku. Občas se stane že do kempu jdete jen na rychlej spánek a pak zas hned objevovat. V kempu ale nemůžete běhat a nepřemýšlejte o tom že byste si tam vjeli na koni. To vás čekaj tak akorát nadávky. V misích je občas hra až moc konkrétní a když vybočíte nebo se skryjete jinam než jak hra chce, tak hned je průšvih hra a nadává proč tak jako zdržujete?!

To všechno ale odpouštím. Protože při takové míře světa a detailů je prostě těžké ani trochu nezaškobrtnout. Navíc je to už hodně dlouho co mě nějaká hra takhle chytla a na takovou dobu uvěznila na gauči, ani teď nepustila, jen mi povolila řetězy na takovou míru abych špičkama prstů dosáhl na klávesnici a trochu oprášil ten stroj co se teď víc jak týden cítil méněcenný.

Pro: Atmosféra, gameplay, postavy a dialogy, příběh, otevřenost, vedlejší mise, vedlejší aktivity

Proti: Řízení koně, pár detailů, až moc agresivní NPC, konkrétnost v misích

+33 +34 −1
  • PS4 100
Dlouho jsem přemýšlel co chci vlastně za komentář napsat, a dlouho jsem nedokázal vyplodit ani jednu jedinou větu. Ne že by ta hra neměla co říci, právě naopak. Je toho v ní tolik o čem by se dalo povídat. Nemá ale smysl se tu rozepisovat o detailně propracovaném světě (i přes možnost využití fast travelu jsem si vše rád "odklusal poctivě sám"), o hratelnosti (zábavná, i když tu Rockstar opakuje oblíbené více nepřátel, více střílení, více zábavy), grafice (člověk stále žasne nad některými scenériemi) či hudbě (správně "westernová"). O tom už psali jiní a je to i patrné z jakéhokoliv gameplaye co si člověk pustí.

Co mě nejvíce překvapilo, to je příběh a postavy, zejména hlavní protagonista. RDR 1 je stále v mých herních restech, takže od Rockstaru mám nahráno jen GTA. A tam šlo vždy spíše o zobrazení stereotypů než o nějak mistrně prokreslené charaktery. Tentokrát se ale scénáristé snažili a představili nám Arthura Morgana, obyčejného chlapíka, kterému nejde o nic jiného než o přežití gangu. Celkově je příjemné když tentokrát nejde o záchranu světa či vesmíru, ale o osudy jedné skupiny (dobře napsaných) lidí na hraně zákona. Zpátky ale k Arthurovi. Na začátku postava, která jen slepě plní úkoly, na konci smutný sympaťák, který se zařadil mezi mé nejoblíbenější herní postavy. Zlom samozřejmě přišel se zjištěním že má TBC, šestá a zároveň finální kapitola tím nabrala úplně nový spád, a člověk plně cítil ten neutěšený stav. Velké překvapení se mi pak naskytlo během mise s náčelníkem indiánů. Arthur tam najednou prohodí že měl syna a že ho zabili. Žádná srdceryvná cutscéna, žádné srdceryvné vyprávění, prostě jen konstatování.

Hodně jsem ocenil i vedlejší úkoly. Kolikrát jsem se na ně těšil i více než na hlavní příběhové. Obvykle se v nich člověk setká se zajímavými charaktery (a není to většinou jen jedno setkání) a navíc pomáhají s poznáváním hlavní postavy. Takhle bych si to představoval ve všech hrách s otevřeným světem. Pak se tu samozřejmě najdou i úkoly "sbírací" (kartičky z cigaret, fosilie atd.), ty jsem ale s klidnou duší ignoroval.

Ne že bych chtěl tvrdit že je hra dokonalá a bez chyb, menších či větších. Lineárnost misí, dle mého zbytečný crafting, pomalejší rozjezd, sem tam nějaké nelogičnosti související s otevřeným světem a podobně. Ale celkový výsledek a dojem ze hry je tak obdivuhodný, že to člověk pomalu ani nevnímá.

Tohle je velká hra, a hodně dobrá hra. A já si ji užil. That's The Way It Is.
+29 +30 −1
  • PC 100
Herní výzva 2021 - 5. Pořádný pařan (Hardcore)

Legendy divokého západu. Pro mě vždy naprosto úžasně zajímavé a tak úžasně nevyužíté téma her, které bylo zachyceno snad jen v sérii Call of Juarez a GUN. Přitom téma tak strašně obsáhlé a otevřené. To vše dokud nevyšla legenda všech legend Red Dead Redemption 2.

Čím začít u hry, která má všechno? Celý příběh začíná poměrně nevinně. Letmé představení postav, nastínění problému a žádného řešení. Prvních pár úkolů je až nepříjemně táhlých a hra se zdá, že až přešlapuje na místě. To všechno dokud nepadne kouzelné označení s popiskem Chapter II a před hráčem se otevře svět neobyčejných možností. Jakmile hráč dostane do rukou volnost, kdy je jen a pouze na něm jestli bdue zkoumat okolní lesy, místní město nebo se vydá daleko za hranice až do velko města doby Saint Denis. Všudy přítomná atmosféra, děj okolí a obecně pocit, že by ten svět vlastně žil i bez vás a často i lépe... to je k nezaplacení.

Hra není určena pro rychlýky, kteří se do hry pustí na 15 minut denně, naopak velmi odmění ty, kteří k ní zasednou klidně i po další pauze, ale naprosto u ní ztratí hlavu na několik hodin. Kdy naposledy se stalo, že hlavní příběhové mise se naopak zdají být spíše omáčkou a až "rozptylují" od hraní? Tím se však dostáváme k dalšímu důležitému aspektu hry, kterým je příběh. Dlouho jsem se u hraní tak nebavil a netrápil zároveň. Dyť už samotný název "Redemption" má ve hře 100 a jeden význam s gradujícím příběhem, který ačkoliv je čitelný takřka od poloviny hry, donutí člověka přemýšlet, proč je sakra svět takový jaký je.

Hratelnostní stránka je opět na velmi dobré úrovni. S každým lze komunikovat, s každým lze promluvit, pochválit případně urazit a každý reaguje jinak. Jak jsem již zmiňoval, svět žije. Svět žije bez nás a bude dlouhou dobu trvat než vznikne další hra, kde jejím největším lákadlem není splnit hlavní příběh nebo postřílet co nejvíce chlápků s blbýma řečma. Ale jen tak se probudit, dát si v kempu ranní kávu, nasednout na koně, pozorovat svět kolem a užívat si scenérie, které hra nabízí.

Na samotný závěr mi dovolte jeden nesouhlas. Pár let zpátky jsem v jedné videorecenzi od nejmenované skupiny slyšel u recenze upozornění: "Red Dead Redemption 2 není nejlepší hra všech dob, ačkoliv vám mnozí budou tvrdit, že ano". Za mě musím však konstatovat, že Red Dead Redemption 2 je neskutečné mistrovské dílo, které je vrcholem nejedné generace konzolí, ale minimálně herního desetiletí a ano jsem schopen tvrdit, že Red Dead Redemption 2 je skutečně tou nejlepší a nejlépe propracovanou hrou, kterou jsem měl tu čest hrát a od které se mi tak strašně těžko odchází. Vím, že nasaný text neni ani tak recenzí jako spíš subjektivním herním pocitem, ale věřím, že ti, kteří u hry stráví desítky ne-li stovky hodin určitě pochopí. Přesun k dalším open world asi nikdy nebyl tam moc složitý, jako v tomto případě...

Hodnocení: 100% 

Pro: Atmosféra, příběh, volnost, autenticita, grafické zpracování, herní pocit, živý svět, možnosti, open world

Proti: Vyžaduje trpělivost (první část), neslouží k zábavě na pár minut, je těžké se od hry přesunout dál...

+29
  • PS4 90
Hned od prvního spuštění vám bude jasné, že RDR2 je výjimečná hra. Vlastně už před ním, protože si během čekání na stažení/instalaci okoušete nehty až do masa. Ale, vřele doporučuji, nečiňte tak. Budete pak mít problém tenhle klenot hrát. Rockstar totiž znovu posunul hranici možného a vytvořil titul, který otřásá (nejen) herním průmyslem.

Úvodní přestřelka ve sněhu vizuálně předčí většinu konkurence. Pozdější pláně i pouště se také nenechávají zahanbit a jako celek, hlavně díky nevídanému množství detailů úplně všeho, působí velice přitažlivě. I ostatní technické aspekty, třeba hudba a namluvení, poukazují na neskutečné množství práce, které se musí za celou hrou ukrývat.

Něco podobného si přečtete skoro všude, takže se zaměřím na ty horší věci. Předně se jedná o neintuitivní ovládání vyplývající z velkého množství možností. Každopádně, i přes dobrých 20 let hraní na gamepadu, mi přidávalo vrásky, jako snad ještě nikdy. Kolikrát jsem místo sebrání nějaké věci omylem nějakému, poblíž zrovna postávajícímu, ubožákovi jednu ubalil.

Stejně tak celkové tempo hry je na moderní AAA produkci hodně pomalé. Dostat se z jednoho konce mapy na druhý trvá na koni poměrně dlouho. Stejně tak Arthur unese dost málo věcí a lov se tím pádem postupně stává docela otrava, ač se dá několika způsoby urychlit. Nejnudnější složkou hry je nicméně rybaření. Naštěstí nepovinné.

Velké množství zbraní je jaksi k ničemu, když se od sebe liší jenom minimálně. Celou hru by se jistě dalo projít se základní výbavou. Jejich úprava je taky položka spíš úsměvná a snad jenom změna barvy a přidání rytin má aspoň vzhledovou váhu. Být zbraní třetina, tak tím RDR2 nijak nezchudne. Podobně jejich přehazování na koni a v některých misích jsem nikdy nepochopil.

Příběhu trvá hodně dlouho, než se rozjede a ze začátku mě, jako nehráče prvního dílu, dost nebavil. Pravda, postupně nabírá na obrátkách a závěr je vynikající. Snad jenom je děj až moc utahaný a nedivil bych se, kdybych i po 70 hodinách půlku věcí vůbec neviděl/neudělal.

Podivně nefunguje honor systém, kdy někde v pustině oberete rozežranou mrtvolu o cennosti a hned se dozvíte, jak jste špatný člověk. Ruku si s ním může podat i Wanted prvek. Běda vám, jak si před někým uprdnete. Pošle na vás všechny policisty v okruhu několika kilometrů.

Ve většině her se nad takovými záležitostmi člověk ani nepozastaví, jenomže vzhledem k propracovanosti RDR2 bijí do očí. Nic se ale nemění na tom, že se jedná o (podobně jako třeba u Witcher 3 a Last of Us) must play novodobou hru pro naprostou většinu hráčů.
+26 +27 −1
  • PC 100
Tak můj stý komentář – přemýšlel jsem, kterou hru jím odměnit, a nakonec musím uznat, že málokterá si to zaslouží jako RDR2. Tedy když i já, který jinak téma divokého západu nijak nemusím, zůstanu u hry přikovaný, tak to už musí něco znamenat.

Jako čistý PCčkář bohužel nemohu srovnávat a znát návaznosti s prvním dílem, který nebylo možné si na této platformě zahrát. Jinak hodnotím pouze sólo příběhovou linku, multiplayer nehraju.

A když už jsem to načal, tak u příběhu i rovnou zůstanu. Ten je naprosto excelentní. Hlavní postava hry má vybudovanou obrovskou osobnost a charisma, a hráč s ní postupně prožívá veškerá rozhodnutí a zvraty. Zde bohužel, ač by si to spousta hráčů nepochybně přálo, není stejně jako u série GTA jakkoli příběh ovlivnit. Můžete se snažit jak chcete, ale události příběhu jsou pevně dané, a ačkoli je většinou na výběr z několika misí, ty hlavní stejně musíte odehrát všechny, maximálně se můžete rozhodnout, v jakém pořadí se ty aktuálně aktivní berou. Tedy ačkoli by mnoho hráčů rádo odvrátilo velmi emotivní Arthurův konec, je to nezvratné. A opravdu geniální tah od tvůrců, kteří nám naservírují postavu, se kterou se hráč sžije, později ji nechají těžce onemocnět a nakonec v naprosto epickém konci ji nechají umřít, včetně našeho vypiplaného koně...to bolelo, Rockstare… Načež aby hráče trochu překvapili, tak spustí epilog za „novou“ hlavní postavu, která nás zavede tématicky trochu jinam, abychom nakonec zase skončili mezi přestřelkami a konečně zaslouženou pomstou. Co je velmi zajímavé, že samotný epilog nám nabídne poměrně zajímavou část herních hodin. V čase, ve kterém stihne hráč projít nemalou část her celou, tak tady strávíme jen v samotném epilogu.

Ostatní postavy hry jsou napsané výborně, ať už od členů gangu, kde si každý také drží svoji osobnost, po různá náhodná setkání a menší postavy.

Kromě hlavních misí hra servíruje i hromadu nepovinných vedlejších, které jsou ale často právě ty nejzajímavější. K dispozici je i několik „akutních“ drobných misí, tedy těch, které se aktivují poblíž hráče na mapě, a pokud hráč jim nevěnuje pozornost, bývají pryč (ale většinou se zase později objeví). Mise, ať už hlavní či vedlejší jsou dobré až skvělé. Máme tu přehršel různých úkolů s naprosto minimálním opakováním, tedy Bethesdí 100x dojdi tam a sem, zastřel vše a pojď zpátky se nekoná. Hurá.

Pokud jde o prostředí a grafiku, tak to je doslova nádherné a zcela upřímně, při prvním spuštění hry v zasněžených horách jsem skoro nevěřil vlastním očím. Detaily jsou naprosto dechberoucí, a prostředí zcela dokonale funguje. Tohle Rockstar prostě umí. Herní mapa je obrovská, a nabízí nám různé typy prostředí, mezi kterými postupně proplouváme s příběhem. Skoro až neuvěřitelné je množství detailů, které hráč ani kolikrát nepostřehne, ale dohromady tvoří živoucí prostředí. Třeba když hráč zastřelí zvíře a nechá jej ležet – když se v průběhu následujících dní k němu vrací, tam zdechlina zůstává stále na místě, načež postupně začíná být oklobána mrchožrouty, následně začne hnít, až nakonec z ní zůstane pouhá kostra. Stačí se podívat na YouTube, kde jsou videa shrnující tyto drobné detaily, a je jich opravdu nespočitatelně.

Zvuky a dabing jsou excelentní také, vše zní a působí jak má. Od hlasů postav po zvuky počasí, zvířat atp.

Ovládání hry je zcela bezproblémové, kromě plnění úkolů má hráč k dispozici mnoho rozptýlení, ať už různé stolní hry či jiné aktivity. Možnost chytit si vlastního koně, ochočit si jej a vypiplat je již takovou třešničkou na dortu.

Jsem si zcela vědom toho, že můj komentář nezmiňuje ani zlomek veškerých možností a detailů, které hra nabízí. A ani to nejde, protože je snad ani není možné všechny poznat a zapamatovat si je.

Skončím tedy jen jednoduchým shrnutím – Red Dead Redemption 2 je jedna z nejlepších her na světě, a to zcela právem. Nádherná grafika, srdceryvný příběh a neuvěřitelný cit pro detail tvoří jeden z nejlepších herních zážitků. Spolu s třetím Zaklínačem a Kingdom Come se usadila na absolutní top v mém osobním herním žebříčku, tedy hry, které si kdykoli odehraju znova a rád.
+26
  • PC 90
Velké Ticho. Nemluvný lovec lovců trofejí v zasněžených Dolomitách, jehož tůra na stůl přinesla vesměs tu stejnou misku těstovin, jakou by připravil i sám Sergio Leone, jen s výrazně štědřejší porcí pálivé, rudé omáčky. Jeden z nejlepších westernů vůbec. Právě Velké Ticho mi protrsalo vzpomínkami hned, když jsem se prodíral ledovým úvodem RDR2, a pak zase znovu, kdy za obdobného chladu končil i epilog.

A to, jak úspěšně erdéer odkazuje na všemožné velikány specifických filmografií, společně s velmi nekompromisní věrností autorově vizi, jest důvodem, proč jsem se do něj zamiloval. Scénáristicky skvostný, příběh Arthura Morgana, Dutche van der Linde, a Johna Marstona, chytne způsobem, jakým to zvládnou jen ty nejlépe napsané kousky. A že se první velká půlka příběhu ani nesoustředí na to důležité - tedy tyto tři postavy - stejně nevadí, protože i ten nejvedlejšovější drobek, jakým je třeba Molly O'Shea, je napsán a zahrán stejně tak bravurně, jako to ústřední trio. A byť je to obklopeno mnoha imbecilními otravnostmi, ke kterým se ještě honosně dostanu, fakt stojí za to v tom kempu trávit čas a jen tak...nasávat. Nasávat atmosféru průběžně degradující rodinné vazby, nasávat samotářskou náturu Arthura, nasávat Dutchovu až vtipnou iluzi velikášství. To čiré megalomanské množstí dialogů, které mezi sebou v kempu všichni mohou vést a hráč je nikdy nemusí slyšet, považuju za opravdový vrchol maniakálního - neřkuli přehnaného - smyslu pro detail. Přitom si jich pár stačí trpělivě vyslechnout a člověk se může i velmi brzy překvapeně dozvědět, až kolik postav mělo Dutche reálně prokouklého, mimo jiné. Anebo Arthur taky může být vůči všem ostatním králem všeho zmdrstva a do všech se imrvére navážet - a po chvilce vždycky někdo přiběhne, Arthura vypne, a ještě ho vynesou ven z kempu. Tolik práce navíc pro herní styl, kterému se oddá možná 1% hráčů? Všechna čest.

Ruku v ruce s propracovaností kempu jde propracovanost i zbytku světa. Je až děsivé, jak snadno se do týhle mapy člověk může zažrat a ztratit přitom zhola všechno povědomí o čase. Lví podíl na tom nese ta skutečnost, že tady opravdu není jediný čtvereční centimetr, který by nepůsobil živě. Naprosto všechno, od samotných obyvatelů přes zatoulané pejsky až po sběratelné kvítí na louce, existuje v takřka dokonalé synergii a jen kvůli tomu, aby ten svět působil živě. A vskutku, každý kousek zapadá, žádný kousek nevyčnívá. Sandboxových okrajových cipáren je echt perfektní množství, tak akorát, že není pruda vyzkoušet všechny, a zároveň dostatek na to, abych jen stěží vymejšlel, co bych do toho ještě přidával. A mechanicky se opět všechny téměř bezchybně podřizují té stejné mentalitě a vizi o prudce realistickém, ale stále zábavném kovbojském simulátoru. Zoufale bych si přál čtvrtou Mafii právě v tomto podání.

Mno ale, takto velká díla zákonitě musí obsahovat hromadu větších či menších much, a míru tolerance máme každej evidentně nastavenou jinak. Co mi ve velmi ostrém kontrastu se vším ostatním přišlo až úsměvně odfláklé jest zdejší systém cti, ve spolupráci s minimálně hodně pochybnou funkčností zdejšího zákona. Většinově se pajduláček na čáře pohybuje dosti přimočaře; tam dám pár centů žadonícímu bezdomovci, šup čest nahoru. Tam mi kolemjedoucí pártnr popřeje dobré ráno, ale já právě celou noc probděl, tak ho místo pozdravu náležitě zjebu, šup čest dolů. Příběhová rozhodnutí mají na čáru už zásadnější vliv, ale opět, skorem vždy je nad slunce jasné, jaká volba povede k jakému posunu. Ale proč, prosatan, má moje míra cti vliv na to, jaký si můžu koupit v městě hadry? Proč můžu někoho zabít, aniž by to ctí jakkoliv pohlo, ale obrat jeho mrtvolu je už krájně nečestné? Proč, když stojím s koněm naprosto nehnutě, a nějakej kedluben to do mě napálí a přitom se zabije, to hra registruje jako vraždu z mé strany?? PROČ, když valím do města s nějakým svázaným chudákem na koni, to mají všichni absolutně v pejči, jakmile tak činím v rámci ofiko bounty mise, ale jakmile tak činím mimo ofiko bounty misi, jsou najednou všichni strašní hrdinové a hned valí nahlásit únos? To jako i Alfons sbírající ovčí hovna na farmě 3km od města, kam borce vezu, pozná, že se jedná o nějakou hledanou havěť???

Ale whatever, dejme tomu, že to jsou malé věci. Co mi jako malá věc už ale nepřijde jest skutečnost, že při portování na PC se Rockstáři zřejmě museli držet stejně kokotského schéma ovládání, jaké měli vymyšlené na konzolích, + se jim zároveň povedlo dojebat myš. A tak člověk musí střídat mezi hned třemi klávesami pro jednu a tu samou funkci, kdy někdy bude klávesu třeba podržet, někdy jen stisknout, a nikdy to nedává moc pádnej smysl. Že díky tomu můžu dynamicky hned rozhodnout, zatímco stojím u kredence, jestli vemu jabko z již otevřeného šuplíku, NEBO kulišácky nejdřív otevřu horní skříňku? No tak to kurva ulala, stříkám až k sousedům, naprosto genitální. Jen mi někdo vysvětlete, proč tedy stejný systém není v provozu ve chvíli, kdy mi spadne klobůk vedle něčí mrtvoly, a jediný způsob, jak se k tomu klobouku pak můžu dostat, je ten, že tu mrtvolu nejdřív zvednu, odkročím, odhodím, a pak si tedy opráším samotný klobouk?! No? Já počkám. A že jediný způsob, jak změnit typ minuce, je podržet jednu klávesu, označit příslušnou zbraň, a pak mačkat X nebo Y/Z (nejde přenastavit) místo toho, abych pro to všechno mohl použít myš??? Ale asi se není moc čemu divit, když i v hlavních meníčkách je myš přinejlepším polorozbitá. Ale půl bídy, že si člověk trochu už v klidu zanadává, ale vono se to krutopřísné schéma projevuje i na začátku nejedné přestřelky, kdy drtím to pravé tlačítko div ne na podlahu, ale Arthur, místo zamíření na enemáka, zkoumá varlata enemákovo vedle stojícího koně. BLISS.

Navrch toho je hra protkána chvilkami, při kterých jsem té její až narcistické dosebezahleděnosti měl fuckt už plnou prdel. Proč...PROČ se při prohledání i pětisté mrtvoly musí spustit ta stejná zdlouhavá animačka? Animačka, která MÁ zkrácenou verzi fungující permanentně v onlinu, a fungující v singlu v těch situacích, kdy se k mrtvole Arthur dostatečně dobře nedostane? To samé platí i u stahování hromady zvířat z kůže, ale tam, z nějakého důvodu, u některých specifických zvířat hra už dobrosrdečně animačku přeskočí. Proč nemůžu v kempu běhat? Proč 10m před jakýmkoliv spouštěčem filmečku musím zpomalit na tempo stahování porna v roce 2000? Proč mě tolik misí nutí do absolutně zbytečného stealthu (apropos, kde kdy Rockstar viděl plížící se kovboje???), když stejně naprosto každá z nich VŽDYCKY končí v přestřelce??? PROČ MĚ DO SATANOVY ŘITI ta hra tolikrát nutí v rámci misí lovit ryby?!

Takže tak, s touhle hrou je to...jeden nekonečný konflikt. Člověk může chvíli z patra prdět na mise a jen tak si kovbojovat, na což ta hra je dokonale připravená, a skorem nikdy nedá člověku důvod se z přepychové imerze vytrhnout. Též jsem se těmto radovánkám zprvu oddával, tam jsem si zašel na pár partiček pokera, následně do vedlejšího města na blackjack, rovnou jsem se i navečeřel, přátelsky potlachal s tamními štamgasty, a valil domů. Cestou jsem nechtěně sejmul srnku, tož jsem ji rovnou naložil na koňa, přece jen z toho dušenýho králika už všichni v kempu museli sbírat sliny na něco peprnějšího. Na uvítanou, protože gamblingu není nikdy dost, jsem si s Tilly dal pár kol dominoes, s Lennym jsme v nožíkové přeměřili, kdo tu je větší pán, srnku jsem hodil Pearsonovi k stánku, a pak jsme si všichni u ohně békli pár zpívánek na dobrou noc. A pak mě tohle všechno už přestalo bavit, a chtěl jsem se už jen soustředit primárně na příběh, a ten je na nesmysly a nasíráky stejně tak bohatej, jako na upřímně dechberoucí, kulervoucí, nevídané momenty. A všechno jsem si to byl schopen navýsost užít právě díky tomu nepřebernému smyslu pro detail a oddanosti realizmu. A hodně z toho, co mě nepříčetně sralo, bylo taky díky tomu nepřebernému smyslu pro detail a oddanosti realizmu. A teď babo raď.

Ad. online - Rhonda Bobanda se těšila, ale vcelku trapné PvP módy ji jsou šumák, a aby měla co dělat ve free roamu, musí nejdřív někde nahrabat 200$. Na to Rhonda nemá trpělivost ani chuť.

Sbírka pohlednic

Po flašce whiskey a dlouhé debatě o hře s Famossem je závěr prostý - neodhadnu, jak moc, jestli vůbec, Vás hra bude srát tak jak mě. Stejně tak neodhadnu, jestli i Vás tak moc dostane. Vím ale, že ať už máte nebo nemáte rádi westerny, nebo Rockstáry samotné, měli byste si to zahrát. Bude z toho velmi podstatný kus herní historie, o kterém se bude mluvit desítky následujících let.

Pro: V tom nejlepším je to naprosto fantastická hra, která si ten budující legendární status naprosto oprávněně zaslouží

Proti: V tom nejhorším se to u té autofelace dosti brutálně dáví, a vůbec, kdo se chce dívat na něčí autofelaci?

+25 +26 −1
  • PS5 90
Tak jsem se tím po nekonečných odkladech taky konečně prokousal. Hodně dlouho se ve mě mlely pocity, jestli si mám RDR2 zamilovat kvůli postavám a dechberoucímu světu, nebo ho zavrhnout kvůli totálně zhovadělýmu těžkopádnýmu a stupidně překombinovanýmu ovládání. Naštěstí první stránka převážila všechny negativa, i když kvůli nim nemůžu prostě jen tak dát hře 100/100. Pro ty co to zajímá se pokusím být co nejstručnější.

RDR2 je pro mě zjevením na poli open-world her. Zjevení v tom smyslu, že mi konečně nějaká hra ukázala, že se dá vytvořit smysluplný, živý a až neuvěřitelně uvěřitelný open-world, který přitom není zamořen tunou dementních side questů, generických postav a nesmyslných kolektiblů, které vám vývojáři cpou do chřtánu horem dolem. Všechny open-worldy, co jsem doteď hrál, působily dojmem, že vývojáři nejdříve vytvořili obří mapu a pak do ní beze smyslu nalili tunu obsahu. RDR2 naopak působí dojmem, že vývojáři byli nuceni vytvořit co největší mapu jen proto, aby se do ní s dostatečnými rezervami vešlo tolik originálních úkolů, misí a situací, kolik jen bylo možné. Svět Red Dead Redemption 2 mě prostě dostal. Naprosto pohlcující zážitek, který jsem ještě nezažil. Svět působí neuvěřitelně živě, plasticky, je plný pohybu, života, dechberoucích scenérií a drobných momentů obyčejných lidí. Na každém kroku narážíte na nové a originální situace, které dodávají světu na uvěřitelnosti a naprosto běžně se mi stávalo, že jsem se na několik hodin ztratil pouze v bloumání po krajině, zabýval se náhodnými setkáními, šel chytat ryby, zahrát poker, objevil nějaké tajemství, omylem našel nějakou vzácnost a přitom se v příběhu neposunul ani o 1% a přitom se mi za 70 hodin nestalo, že bych něco viděl dvakrát. Co se týče stavby světa a jeho výplně, RDR2 NEMÁ na poli open-worldových her konkurenci. Tečka.

Příběhová stránka se mi taky dost líbila, dávkování a tempo příběhu je pomalejší ale víceméně smysluplné, což mi perfektně vyhovuje. Postavy jsou fenomenální, i když sem tam jsou jejich akce poněkud diskutabilní. Skvěle napsané dialogy, perfektní voice-over a dynamika postav a jejich vývoj. Ze začátku jsem se trošku bál, že se mi hra bude snažit násilím cpát, abych si oblíbil postavy, které se mi od začátku příčily, ale naštěstí tomu tak nebylo. Dynamika vztahů mezi jednotlivými postavami je skvělá a dobře odpovídá vývoji příběhu. Padouši zůstávají padouchy a z protagonistů se stávají hrdinové. Arthur Morgan je pak jednou z nejlépe napsaných a zahraných postav, které jsem měl to štěstí přes videohry poznat. Vývoj jeho chování a proměna charakteru způsobená situacemi, ve kterých se ocitne, je perfektně zpracována na ideálním pomezí mezi lehkým klišé a srdcervoucím rytířským příběhem. Myslím, že ne náhodou jsem měl při hraní podobné pocity, jako kdysi z původní Mafie a k Arthurovi si vytvořil podobný vztah jako k Tomovi. Dva muži, kteří si uvědomí, že bezmezná loajalita není všechno a že přátelství netrvají věčně.

Pokud bych se měl vyjádřit k náplni misí, tady už trošku sklouzávám od chválení a začnu si mírně stěžovat. I když je drtivá většina misí originální a líbila se mi, začátkem 5. kapitoly jsem si začal všímat receptu, který jsem už od té doby nemohl nevidět a začínal mě rozčilovat čím dál víc. Ať jakákoliv mise začínala jakkoliv, nakonec všechny stejně skončily brutální přestřelkou a skoro-genocidou poloviny města. Ještě bizarnější jsou pak ty mise, kdy se začátek tváří, že děláte něco smysluplného: chystáte past, plížíte se, plníte obyčejnou pochůzku, jen aby se vzápětí stejně všechno zvrtlo a vy jste najednou nuceni OPĚT všechno řešit pomocí olova. Tak mě do hajzlu nechce všechny postřílet rovnou, na co si to teda hrajeme? Jsem přesvědčen, že kdybych měl zadání mise "Sleduj tyhle roztomilý koťátka jak si hrajou", stejně by mise nakonec skončila přestřelkou. Skladba hlavních misí je ve většině případů 45% jízda na koni, 45% střílení a 10% perfektních dialogů a filmových scén. Bohužel, té nejlepší části je nejméně. Střelba je zpracovaná podobně jako v GTA, což pro mě osobně není pozitivum. Nechci rozhodně říct, že se mi všechny přestřelky nelíbily. Pár vyloženě westernových šarvátek mě dost nadchlo, ale celkově na mě toho střílení a zabíjení bylo až příliš, zvlášť ke konci hry, kdy už mi to opravdu doslova lezlo krkem a modlil jsem se, ať to skončí. O to víc jsem si ale užíval vedlejší civilní úkoly s pro Rockstar typickým výběrem magorů a podivínů, které akční zážitek příjemně ředí a hlavně vůbec nepůsobí vedlejším dojmem.

No, co mi vadilo bylo (stejně jako v případě GTA:V) ovládání, které je podle mě naprosto nesmyslně překombinované a neintuitivní. Těžkopádné ovládání postavy: pokud chcete sebrat malý předmět ze stolu, musíte se natáčet dobrou minutu. Pokud těch předmětů na stole leží víc, nemáte ani šanci. Dementní radiální menu, do kterého musíte lézt furt dokola kvůli blbý konzervě nebo honit pořád dokola loadout zbraní. Zlaté prase za normální inventář. Fungování analogové páčky taky v Rockstaru evidentně nikdo nepochopil. Můžu jít buď ultra pomale NEBO pomale. Pro běh musím mačkat tlačítko (díkybohu se dá i jen držet) ale nemáme k dispozici nic mezi chůzí a sprintem. To samé s koněm, pro jízdu musíte neustále mačkat tlačítko. Vrcholem stupidity jsou pak mise, kde máte někoho honit, ale i kdybyste se umačkali k smrti, stejně uprchlíka nechytíte dřív, než projdete všemi naskriptovanými scénami a hra vám to dovolí. Prostě se mi hra dobře nehrála, ale naštěstí mě otevřený svět tolik oslovil, že jsem se donutil na to zvyknout.

Posledních pár poznámek na závěr. Skvělá hudba: jak ambient, tak soundtrack. Moc se mi líbilo zpracování pokeru a blackjacku a taky rybaření. Absolutně skvělé nasvícení, které skryje i nedokonalé textury na PS4 verzi. Zpracování obličejů podle mě mohlo být lepší, ale animace na mě působily i tak velmi dobře.

Kolem a kolem, RDR2 není bez chyb, ale mezi open-worldy zaručeně to nejlepší, co si můžete zahrát.

PS: Ve hře nejsou ponča. Jako fakt, Rockstare?

Pro: Svět, postavy, příběh, hudba, "stranger" mise

Proti: Ovládání, přemíra akce a střelby, střelba samotná

+25 +26 −1
  • PC --
  • XOne 100
Red Dead Redemption 2 dle mého úsudku reprezentuje v herním průmyslu "Definitvní edici" westernového světa. Už první díl byl do detailu vytvořený svět divokého západu, který dvojka posunula ještě mnohem dál. A je propracovanější více než kdy předtím. Dokáže vás vtáhnout tak, že na několik dní zapomenete na reálný svět okolo vás. Ostatně mě se něco takového stalo, když se na pulty 26.10. 2018 dostala tato herní kovbojka.

Možná mě někteří z vás budou považovat za blázna, ale když jsem si v den vydání vyzvedl RDR 2 pro Xbox One a dorazil s ním domů, po nainstalování jsem se od hry neodtrhl téměř pět dní. A to je taktéž doba, za kterou se mi jí podařilo dohrát. Ano bylo to pět dní kdy jsem jen hrál, jedl, spal, hrál, jedl spal.....a tak to šlo stále dokola. Samozřejmě na osobní hygienu jsem nezapomněl aby jste si nemysleli, že po dohrání jsem vypadal a smrděl jak nějaký chudý farmář z West Elizabeth. Zkrátka dlouho se mi nestalo aby mě nějaká hra vtáhla tak moc, že jsem nebyl schopen dělat nic jiného. K mému štěstí jsem tehdy měl týden volno jinak bych hru zřejmě hrál mnohem déle.

Westernový svět v RDR 2 je oproti prvnímu dílu vskutku obrovský. Mapa je tentokrát alespoň 2x tak větší a přidává mnoho nových lokací, ale zároveň také ubírá. Mé milované Mexiko z prvního dílu bylo bohužel odstraněno což je veliká škoda. Zároveň, ale chápu že pro příběh by tato lokace byla zbytečná, jelikož i v New Austinu už v příběhové části trávíte minimum herního času. Postava Arthura Morgana za kterého hrajete, se vám vryje pod kůži a já s ním prožíval příběh silněji než s jakoukoliv jinou herní postavou za kterou jsem hrál. A obvzláště na konci kdy začne hrát píseň "That's the way it is" a vy jedete na svém hřebci splnit svůj poslední úkol. Tento herní moment by pro mě jeden z nejsilnějších. Mimo hlavní příběhovou linii, je zde klasicky mnoho vedlejších aktivit a misí. Věcí které zde můžete dělat je nepřeberné množství a i po dohrání je tedy stále co dělat. Můžete lovit zvěř, stahovat ji z kůže, rybařit, chytat psance, hledat poklady, opíjet se v baru, vykrádat domy, přepadnout vlak, hrát karty a tak dále. Svět působí velmi živě a uvěřitelně. Vše je od prvního dílu dotaženo k dokonalosti a třešničkou na dortu je opravdu nádherná grafika. Jen samotná procházka lesem, nebo projížďka na koni vás okouzlí.

Pokud však máte v singleplayeru většinu věcí splněno čeká na vás Online verze. Zde už jsem za poslední rok strávil podstatně více času. Online nabízí nekonečné množství zábavy a doplňuje hru o několik věcí navíc. Například si zde můžete vybrat jakou roli vaše postava bude hrát. Můžete být prodejce, lovec odměn, přírodovědec, sběratel nebo výrobce pálenky. Levelujete si jednak svou postavu a také své povolaní. Postupně se vám odemyká různé vybavení, zbraně a oblečení. Tempo je zde razantně pomalejší než v singleplayeru a na začátku nemáte zhola nic. Jste jen otrhaný vagabund, který má jen základní zbraň, koně a žádné peníze. Dokonce i ceny některých zbraní a vybavení jsou v online verzi podstatně větší. Trvá tak poněkud déle než se vypracujete. Online však nabízí svět pro hráče, kteří rádi tráví čas na divokém západě a žijí si svůj život psance nebo lovce. Je to zkrátka výborný simulátor westernového světa.

Hře nemám co vytknout. Nadchla mě ve všech směrech a stále si jí užívám. Příběh jsem dohrál na konzoli a když jsem si pořídil výkonnější počítač začal jsem hrát Online verzi na něm. 100% za nejlépe zpracovaný svět divokého západu co nám může herní průmysl nabídnout. A myslím, že dlouho zde nic lepšího ani nebude.
+24 +25 −1
  • PC 80
Dohrán single a rozehrán online. O hře samotné se toho napsalo dost, vždyť je venku už rok. Chci ale okomentovat PC verzi.

Předně, Rockstar, pro mě nepřekvapivě (po zkušenostech s GTA V) naprosto posral launch PC verze. Vydal hru, která polovině lidí nešla spustit a z té druhé poloviny se sekala všem, kteří neměli osmijádrový procesor. Workaround se naštěstí na redditu objevil do druhého dne. Rockstar během týdne odstranil chybu, kvůli které hra nešla spustit, po čtrnácti dnech přišli s vlastním "workaroundem," jak omezit sekání hry. Píšu omezit, protože ani způsob rockstaru není stoprocentní. Pevně doufám, že na tom ještě makají a zlepší se to. No a samozřejmě, vydáme sice hru na PC, ale zapomene, že má konzolové ovládání a první týden nejde třeba v inventáři použít myš. Génia, co tohle pustil ven, bych umlátil comodorem.

Samotný příběh singlu asi moc smysl popisovat nemá, prostě je to pecka, těšil jsem se na to jak malý dítě na kojení a příběh jsem si užil. Vytknul bych snad jen opakování se některých náhodných situací, na které při projíždění krajinou narazíte. Třeba chlapa jsem z pasti na medvěda vyprošťoval hned dvakrát. Taky mě trochu mrzelo, že jsem si to jako Arthur nemohl s nějakými členy gangu vyřídit pěkně po svym.

No a teď k onlinu. Online je hlavní důvod, proč dávám "jen" 80 %. Online je totiž zabugovaná sračka. Neustále problém s připojením, neustálé odpojování, padání, bugy viditelnosti jiných hráčů, částečně nefunkční ovládání v různých menu (protože opět nefunguje myš), nelogické spouštění různých eventů. Například jste v partě ve dvou, chcete si spolu zahrát, ten co partu založil dojede ke sloupu, přes který lze spustit matchmaking, spustí matchmaking a... no ano, zcela (ne)logicky se parta zruší, dotyčný se začne připojovat do teamdeathmatche a jeho kumpán se jen smutně rozhlíží na místě, kam mu zmizel parťák. Když zápas skončí, tak se navíc hráč objeví úplně jinde, než odkud se do zápasu připojil. Celkově, když chcete hrát s kámošem, tak se nejprve musíte zcela nelogicky připojit sami do hry (někdy třeba natřikrát, kvůli chybám typu connection lost, service unavailable apod.), pak teprve dát/přijmout invite a znovu se logovat do session toho druhého. Minimálně jeden z vás se tak loguje dvakrát a to ještě když má štěstí a podaří se mu nalogovat napoprvé. Bugy typu mizení vašeho kempu, nemožnost vyndat ze stáje vlastního koně apod., ani nemá smysl komentovat.

Sečteno podtrženo, single player, i přes počáteční bugy, je zřejmě nejzábavnější hra současnosti. Naproti tomu za online by toho čuráka, co je pod tím podepsanej, měli vláčet koňma napříč Grand Canyonem.

Pro: skvostný single player, minimálně pro PCčkáře naprosto neokoukané téma

Proti: bugy v singlu, bugy v onlinu, mizerná podpora myši s klávesnicí, špatně fungující hra s kámoši v onlinu, ovládání koně v nízkých rychlostech

+21 +22 −1
  • PC 95
Dlouho jsem po RDR2 pokukoval (bohužel neopatrně a prozradil jsem si části děje), až jsem se před zimou odhodlal koupit a strávit u hraní cca 70 hodin. Dohrána příběhová linka a všechny vedlejší mise.

Chvály je všude (oprávněně) napsána spousta, taxativně bych mohl vyzdvihnout děj, neuvěřitelně živé prostředí, různé vedlejší úkoly a aktivity, za mě dokonalá grafika, animace postav i zvířat, soundtrack, rozmanité mise, do detailu propracovaná fauna a flora, ručně psaný/kreslený deník, celkově velice uvěřitelná atmosféra té doby, žádné podstatné bugy (!) atd. atd.

Rozepsal bych se však nad tím, co mě vytáčelo a co jsem v recenzích moc často nečetl. Nejméně mě bavilo paradoxně samotné hraní hlavních příběhových mísí. A to zejména z důvodu primitivní obtížnost, z velké části zapříčiněno overpowered schopností dead eye. Jakmile vás to hra naučí, každá přestřelka pak probíhá podle stejného scénáře. "Pauznete" si hru, naklikáte hlavy nepřátel, spustíte palbu a jdete dál. Vývojáři se snaží zvýšit obtížnost enormním množstvím nepřátel (tipuji, že jich za hru zabijete mnoho stovek, možná až tisíc). Ve výsledku se tedy z příjemně pomalé, až relaxační hry stávají jatka - na straně nepřátel. Ani nevzpomínám, že bych musel v průběhu mise doplňovat zdraví, natož staminu. Na druhou stranu jsem žvýkal tabák (= doplňoval dead eye) během každého nabíjení.

Nejsmutnější na tom je, že to všecho by se dalo vyřešit jednoduchou možností změny obtížnosti (práce na jeden den), kdy by například byl omezen dead eye (například menší zpomalení času) a bylo by to vykompenzováno polovičním počtem nepřátel. Přestřelky by pak působily věrohodněji, jednotlivé souboje by představovaly aspoň nějakou výzvu, padaly by i výstřely vedle - ale tak nějak si představuji tu pravou atmosféru westernu. Celou hru bych si tak užil ještě mnohem více a neměl jen pocit, že jsem jen nesmrtelné vraždící monstrum, i když se nás hra snaží přesvedčit o opaku.

Můžete namítnout, že kdo chce, může si sám přidat na obtížnosti a dead eye nepoužívat. Ano, to jsem zkoušel a výsledkem byla naopak moc vysoká obtížnost - kvůli tomu, že nepřátel je prostě mnoho a jdou na vás často ze všech směrů, takže v reálném čase nestíháte.

Další věcí je nefungující ekonomika. Hra obsahuje tolik lootu (kdo se hru chystá hrát, doporučuji tím neztrácet čas), že chvíli po začátku hry jsem měl tolik peněz, že by to i v dnešní době stačilo na spokojený život. Nicméně brzy zjistíte, že vám ty peníze vlastně na nic nejsou. Nic, co jde koupit, tak nepotřebujete. Celou hru jsem si plnohodnotně vystačil se základním revolverem a s opakovačkou (ani nevím, jaké to byly typy). Hra vás nemotivuje si kupovat nebo vylepšovat zbraně, koně (rozdíly jsou minimální), natož oblečení, nebo jídlo. Což je škoda, že protože ve hře existuje nespočet možností úprav, craftingu apod.

Nevím, jestli je to tím, že nejsem úplně zkušený a pravidelný hráč, nicméně docela dlouho mně trvalo, než jsem pochopil mechaniku inventáře/kolečka, přepínání, výběr zbraní apod. I nyní mně však neustálé losování zbraně v úložišti koně přijde zbytečný nesmysl. Navíc hrou vás doprovází stručná nápověda v levém horním rohu, kde se jasně vysvětlí, co nového se stalo a k čemu to slouží. Bohužel se občas stalo, že jsem to přehlédl a nepřišel jsem na to, jak to zobrazit znovu.

Dále mě mrzí, že skoro polovina mapy se vám odemkne až ke konci hry a její potenciál je v zásadě nevyužitý. Bohužel, mohl se tam příběh přesunout dříve, navíc, když východní půlku máte za tu dobu projetou křížem krážem.

Jako poslední negativum bych chtěl zmínit přesvícenou noc. Rozdíl oproti dne je v zásadě ten, že na obloze místo slunce září stejně intenzivně měsíc. Dokážu si představit mnohem lepší atmosféru, kdyby noci byly temnější, nešlo tolik vidět a vy museli používat například lampu.

Tak jako tak je to pro mě nejlepší hra za mnoho let. Být ve hře alespoň jednoduchá možnost změny obtížnosti (menší vliv Dead Eye nebo klidně žádný + méně nepřátel), možná bych hodnotil i nejlepší hra vůbec.

Pro: Audiovizuálno, příběh, soundtrack, smysl pro detail - všeho, komplexnost, bez bugů

Proti: OP dead eye = nulová obtížnost střelby a kvůli tomu hordy nepřátel, nevyužitá část mapy

+21
  • PC 95
Jako odvěký milovník westernů jsem se na žádnou jinou hru nikdy natěšil tolik jako právě na Red Dead Redemption 2. Moje očekávání byla obrovská a teď když jsem tohle megalomanské dílo herního průmyslu téměř po roce konečně dohrál musím říct, že nejsem zklamaný, spíše naopak. RDR2 byl skutečně mimořádný herní zážitek. Mimořádný zejména tím, že (alespoň v mých očích) definitivně posunul videohry na úroveň plnohodnotných kulturních medií dnešní doby jako jsou film, literatura či televizní produkce.

Rockstar zde totiž přišel s příběhem, kterému se svou hloubkou a rozsahem mohou za poslední dekádu rovnat možná jen ty skutečně nejlepší seriály. Samozřejmě, že příběh jako takový není zase až tolik nápaditý nebo originální, ale je podán tak poutavě a citlivě, že musí po závěrečných titulcích snad v každém zůstat pocit něčeho opravdu výjimečného.

V čem RDR2 podle mého nemá v herním světě konkurenci jsou jednotlivé postavy. Od hlavních hrdinů, přes vedlejší charaktery až po téměř bezvýznamné NPC jsou v podstatě všechny postavy naprosto skvěle napsány a také zahrány. Třešničkou na dortu je pak samotný hlavní hrdina, Arthur Morgan, který aspiruje na jednoho z nejlepších, ne-li nejlepšího protagonistu historie videoher. Všechna čest Rogeru Clarkovi za jeho úžasný dabing.

Artové stránce hry není rovněž co vytknout. Grafika a celý svět amerického západu konce 19. století jsou naprosto dech beroucí. Ani nevím kolikrát jsem se jen tak zastavil a vychutnával si pohled na zasněžené vrcholky hor, travnatá údolí, vyprahlé pouštní kaňony, temné bažiny nebo ulice velkoměsta – to všechno a mnohem více svět RDR2 nabízí. Vynikající je taky hudba, která skvěle podkresluje jednotlivé mise.

Když už jsem se zmínil o kráse a rozmanitosti světa, ve kterém se hra odehrává, tak je na místě dodat, že ten svět je navíc skutečně zábavný a osobně jsem strávil nespočet hodin jen jeho prozkoumáváním. Na každém rohu vás čeká něco zajímavého – vedlejší questy, náhodné události (např. přepadení dostavníku, závody na koni apod.), lovná zvěř, nepřátelské gangy atd. A vedlejší questy tu nejsou jen nějaký balast, ale opravdu plnohodnotné a zajímavé herní momenty. Zkrátka open world podle mého gusta.

Příběhem samotným hráč proplouvá prostřednictvím hlavních misí. Ty jsou upřímně řečeno často celkem přímočaré – zpravidla spočívají v tom, že přijedete na určené místo, tam určeným způsobem zlikvidujete několik nepřátel, následuje zvrat a potom zlikvidujete další skupinu nepřátel. Při soubojích si vystačíte víceméně se třemi tlačítky. Jakákoliv invence a kreativita se vůbec nepřipouští, a pokud se pokusíte být nápaditý (např. místo toho, abyste si to během přestřelky kráčeli prostředkem ulice a schytávali to ze všech stran, jak od vás hra očekává, rozhodnete se vylézt na nejbližší věž a střílet pěkně odtamtud), hra vás za to okamžitě ztrestá (např. umře váš kumpán z gangu – mise neúspěšná). Tahle chvílemi až absurdní nesvoboda při plnění jednotlivých misí je pro mě asi jediným výrazným nedostatkem hry. I když jsou jednotlivé přestřelky, kterých jsou ve hře mraky, celkem zábava, rozhodně nejsou předností téhle jinak skvělé hry.

Jinak je ale RDR2 téměř dokonalá hra, která dokáže bavit i po několika měsících hraní. A kdo by to čekal, že tolik očekávané znovuzrození westernového žánru bude mít na svědomí videohra. Ale stalo se a Rockstaru se podařilo to v čem selhalo nespočet seriálů, filmů i knih v posledních 30 letech. Tedy vrátit tenhle žánr, byť jen třeba na chvíli, zase na vrchol.
+21
  • PS4 100
Co o této hře říct ? Možná že jsem dohrál nespočet her a žádná mě nezasáhla jako tato. Možná to že nostalgicky miluji hru Max Payne 2 a považoval jsem ji roky za mou nejoblíbenější. A možná to že po dohrání této hry jsem jí udělil v mém žebříčku her první místo. O této hře bych mohl mluvit celý den a neřekl bych vše, ale zkusím to tak nějak shrnout.

Ve hře se vžijeme do kůže Arthura Morgana, pravé ruky Dutche van der Lindeho. I když si můžeme vybrat jestli jestli se budeme chovat jako hovado nebo dobrák, tak stejně má Arthur určitý charakter, který se projevuje hlavně při hlavních misích, kde nemáme moc šancí na nějaké rozhodování. Ze začátku byla cesta k tomuto hrdinovi pro mě spíš trnitá, protože sem k němu moc sympatií nechoval což se, ale postupem času změnilo a bavilo mě Arthurův příběh sledovat, a dost jsem si ho oblíbil. Celkově na internetu jsem vysledoval názory různých lidí a někteří si stěžovali na utahanost příběhu a Arthura. Ano ze začátku je hra taková utahaná, ale to se postupem příběhu změní a věřte že jak příběh správně vygraduje tak se od ně nebudete moci odtrhnout a rozhodně vám nebude Arthur lhostejný. S Arthurem se taky pojí jeho parťáci v gangu a celkově správa tábora. Když si procházíte tábor gangu tak je tam spousty interakce což mě rozhodně potěšilo a krásně to dodalo na atmosféře celé hry. Můžete s členy gangu hrát různé minihry jako domino, poker, five fingers atd... Pokud by jste chtěli být krom hlavních misí gangu nějak užiteční můžete přispívat penězi a vylepšovat tábor. A pokud chcete přiložit ruku k dílu, můžete lovit a následně nosit ulovenou zvěř ke kuchaři nebo třeba jen sekat dřevo a nosit vodu.

Lidé na Arthura nereagují jen v táboře, ale i v městech a divočině. Myslím že o téhle stránce hry toho bylo řečeno opravdu spousty a kdybych měl opakovat co již bylo řečeno o detailnosti tak by to lidi už nejspíš ani nepřekvapilo. Co mě nejvíc z téhle stránky hry potěšilo bylo že Arthurovi rostou vousy a vlasy. Další skvělá věc se týká taky oblečení, které se opotřebovává a když spadnete třeba do do bláta, je opravdu od bláta a nebo když si přehodíte mrtvé zvíře přes rameno tak košile nebo kabát bude opravdu na tom místě od krve. Co se týče krajiny je opravdu radost ji prozkoumávat. Najdete zde opravdu spousty míst. Od nádherných pastvin a prérií až po hluboké lesy nebo bažiny. Snad u žádné jiné hry se mi nestalo že bych si jen tak cválal na koni a kochal se dokonalou a nádhernou krajinou. Západ slunce nad pastvinami plných bůvolů je opravdu něco.

Co se týče zbraní je jich opravdu spousta. Od revolverů, pistolí, opakovaček a různých pušek až po luk a nebo třeba tomahawk. Zbraně si můžete vylepšovat a tím popohnat různé atributy zbraní a nebo je třeba vyčistit a pořádně si je prohlédnout. Takže si každý určitě najde svého oblíbence.

Koně slouží jako hlavní nástroj přepravy ve hře, ale super je že snima máte opravdu vztah, že jim můžete různě upravit hřívu nebo sedlo atd... Můžete si je dokonce pojmenovat. Ve hře je několik typů koní a každý typ je v něčem jiný. Jeden je rychlejší a druhý má zase lepší výdrž. Pohyby koní působí přirozeně a je potřeba na ně dávat pozor i váš kůň se může zranit nebo zemřít a rozhodně to není pěkný pohled.

Co víc říct ? Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát. Děkuji ti Rockstare. Ještě jsem u žádné hry nezažil takové emoce jak tady. Smích, slzy, napětí, radost, smutek, strach, nepříjemnost, radost a hlavně takovou zábavu jsem nezažil u her roky. Povinnost pro každého hráče. Za mě nejlepší hra co jsem měl tu čest hrát.

Pro: Vše co bylo výše řečeno.

Proti: Nic, za mě nejlepší hra.

+20 +22 −2
  • PS4 100
Herní výzva 2019 – Barevný svět

Po 150 hodinách a dohraní na 100% (ale platina je v nedohlednu) se konečně odvážím hodnotit a nemůžu dát nic jinýho než 100%.

Příběhu nemám co vytknout, všechny charaktery jsou naprosto parádně napsaný. Ty co sem měl nenávidět, sem nenáviděl a ty co sem si měl zamilovat, sem si zamiloval. Dávkoval jsem si ho pomalu a snažil se si užívat celý svět, ale i tak mě neuvěřitelně vtáhnul. Jeden z nejsilnějších momentů byla první návštěva Saint Denis, kdy mi mezi těma lidma ve fancy hadrech a tramvajema došlo, že Arthur a spol. jsou opravdu vymírající druh, pro který už není ve společnosti místo. Samotný finále a oba epilogy jsou pak nádhernou tečkou za mimořádnou hrou.

Propracovanost a komplexnost herního světa je naprosto famózní a byly dny, kdy jsem nepohnul s příběhem ani o píď a jen lovil, sbíral nebo se mořil s challengema.

Jedinou malou vadou na kráse je ovládnání výběru zbraní, kvuli kterýmu se mi párkrát stalo, že jsem byl v misi odkázán jen na pistole.

Pro: Perfektní příběh; skvěle napsaný postavy; propracovanej otevřenej svět nabízející desítky hodin zábavy

Proti: Ovládaní výběru zbraní

+20 +23 −3
  • PC 95
Dohrano za temer mesic z duvodu mene casu na hrani. Za me jde jednoznacne o hru roku 2019 na PC. Jakozto milovnik westernu jsem si tento skvost nemohl nechat ujit. Tento zanr byl vzdy ve hrach na okraji zajmu, ale kdyz uz nejaka takto zamerena hra vysla, vetsinou slo o skvost. No jen si pripomenme - Outlaws, Desperados: Wanted Dead or Alive a pozdejsi dily. Uprimne, uz si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy hral hru s takto neuveritelne prospikovanou pribehovou slozkou. Rockstar si dal skutecne velmi zalezet a zpusob jejiho zpracovani muze smele souperit i napriklad s prvni Mafii.

Nebudu se zde dlouhosahle rozepisovat o pribehu, jelikoz jsem predchozi dily nikdy nehral a zaroven nechci vyzrazovat dej potencialnim novym hracum. Postaci, ze vase banda je po neuspesne bankovni loupezi ve meste Blackwater donucena prezivat v divoke krajine americkeho stredozapadu. V kuzi Arthura Morgana prochazite spolecne s jeho kumpany a ostatnimi cleny bandy pribehem. Misi je ve hre opravdu kvanta - hlavnich i vedlejsich. Budete hledat mista pro taboreni, ukryty pred snehovymi bouremi, prepadavat vlaky, osvobozovat uveznene kamarady, rvat se po hospodach, vybirat dluhy, krast dobytek, bojovat s konkurencnimi bandami, ale i chodit lovit zvirata, rybarit, sbirat byliny a pripadne pomahat slabsim, nebo je naopak okradat, pripadne i zabijet. Bude ciste na vas, jak se v nekterych situacich zachovate. Samozrejmosti je, ze pokud provedete zavazny zlocin, sjedou se na vas strazci zakona i z vice oblasti a vy jim budete muset utikat na mile daleko. Samozrejmosti je i interakce se zviraty, ktera muzete po uloveni stahnout z kuze, odvezt do tabora a uskladnit na pozdeji. V tabore muzete prispivat penezi nebo vecnymi dary do spolecne pokladnicky, ze ktere muzete spolecne uspory pouzit pro vylepseni kvality vasich zasob, jejich dokoupeni, zakoupeni staji a nebo i lode pro rybolov. Muzete i neco vydelat nebo prodelat hranim pokeru a dokonce i z pozice psance pomoci strazcum zakona v boji proti jinym psancum.

Co se tyce krajiny, je zpracovana naprosto uchvatne. Autori se zjevne inspirovali zejmena uspesnymi westernovymi filmy a ve hre tedy najdete i mista, ktera jsou podobna skutecnym utvarum v USA. Napriklad jsem si vsiml skalistych utvaru podobnym Monument Valley. Otevreny svet v RDR2 je skutecne obrovsky a obsahuje veskere prvky, ktere ve hre muzete mit. At uz krajinne rozdily, kdy se budete plahocit ve snehem zasypanych horach, prolezat zamrzle reky a jezera, nebo naopak pri pobytu v teplejsim pasmu prochazet smisene lesy, kolem zurcicich vodopadu, velkych jezer jak nekde v Pokladu na Stribrnem jezere, na kterych budete moci samozrejme rybarit, kolem strmych skal a samozrejme nechybi ani typicka mesta te doby vyuzivajici zeleznici. Ta mista se hodne podobaji napriklad filmum Tenkrat na zapade, Hombre ci jinym filmovym skvostum.

Nedilnou soucasti hry je interakce s konmi. Musite si k nim vypestovat vztah, aby vas kun poslouchal na slovo a byl na nej spoleh zejmena, kdyz budete potrebovat jeho rychlost pri okamzitem uteku. Takze jej nezapomente pravidelne krmit, kartacovat a poplacavat jej. Tim vam bude i vic verit. Koni je ve hre cela rada a kazdy je vhodny do jineho prostredi. Muzete je i krast a prodavat ve meste, ale pozor, abyste neskoncili na sibenici. Ve meste muzete i zajit do hospody, za serifem, na postu zaplatit pokuty za prekracovani zakona, nebo si koupit jizdenky na vlak, prodat ukradene dostavniky plne zbozi a financne vyhodne, ale nekdy i nevyhodne inerakce. Navic po dohrani pribehu bude toto mozne i ve volne hre a navic diky hre online i souboje na ostri kolty s online protihraci. O soundtracku nemluve - jako kdybych slysel Morriconeho nebo Goldsmitha. Cely pribeh pusobi jako filmy od Sergia Leoneho. Skutecne jsem mel chvilemi pocit, ze ovladam bezejmenneho pistolnika, ktereho hraje Clint Eastwood.

Hra ma samozrejme jako port z konzole dost chyb. Ovladani na controlleru je oproti klavesnici odlisne, takze napriklad budete casto i v menu odkazani pouzivat klavesy namisto mysi. Dalsi veci je optimalizace, ktere zejmena na procesorech Intel a grafickych kartach NVIDIA neni nejlepsi. O hardwaru se nema cenu bavit - na 60 FPS pri nejvyssich detailech budete potrebovat sakra zainvestovat temer do vseho a zejmena do poradne vykonne graficke karty. Hra ale v mem pripade vypada i na na mem dva roky starem notebooku pri mixu strednich a vysokych detailu na prumernych 32 FPS vic nez nadherne. Stejne tak kun, na kterem se obcas budete tocit do kola a casto z nej nesmyslne spadnete.

Suma sumarum - port RDR2 z konzole se rozhodne povedl a hra si zaslouzi ta nejvyssi hodnoceni. Rockstar je zrejme posledni AAA studio, ktere jeste jakz-takz mysli na hrace a ne jen a pouze na svoji kapsu. Tato hra je i pres neduhy jednoznacne klenotem a bude se o ni jeste za par let mluvit v superlativech. Toto je pro me skutecne AAA hra a ne ty reskinovane sragoroviny, co kazdorocne vypousti zejmena EA. Snad se dockame i nejakeho pokracovani...
+19 +20 −1