Už dlouho se mi nestalo, abych měl po dohrání videohry tolik vzpomínek a pocitů, jako to bylo u Red Dead Redemption 2. Snad naposledy před deseti lety u Zaklínače 3 to bylo podobné. RDR 2 jsem si plánoval zahrát již před lety, ale stále jsem jej odkládal kvůli jiným titulům. Nakonec přišla na hru řada letos, strávil jsem s ní nějaký půlrok a nelituji ani vteřiny, kterou jsem do ní vložil. Z RDR 2 se nakonec vyklubala jedna z nejlepších her, co jsem kdy hrál.
Její svět je dechberoucí a neuvěřitelně živý, vymodelovaný do nejmenších detailů, kde obyvatelé staví domy a pak se do nich nastěhují, kde dělníci pokládají reálně koleje včetně zatloukání hřebíků a kde jde vidět jejich pokrok, kde můžeme sledovat dřevorubce, jak vykácí kousek lesa. Je radost v tomto světě žít a pohybovat se. Ve hře je fast travel, ale jestli jsem ho použil desetkrát, tak možná přeháním. Přeci bych se nepřipravil o další zážitky, náhodná shledání, klidnou cestu poklidným světem, občas doplněnou přepadením, pomocí cizincům či stopováním jezevce, kterého jsem ještě neprostudoval. Je to pomalá hra, na to je nutné se připravit. Někomu to nemusí sedět, pro mě je to ale jedna z největších předností a důvod, proč jsem si hru užil a tolik ve mě zanechala.
May I stand unshaken
Amid, amidst the crash of the world
Darebáka Arthura a Dutcheho gang, ve kterém působí, si nejde nezamilovat. Každý z charakterů je propracovaný a má svojí minulost. Lze se chovat jako totální hovado, ale já se celou hru snažil být hodný, a tak byl můj Arthur oblíbený, ale je super možnost mít tu obojí (výsledná karma lehce ovlivní i závěr hry). Mise, ať už ty hlavní, které v rámci gangu plníme, či veškeré vedlejší aktivity jsou naprosto skvělé. Od relativní pohodičky z prvních třech kapitol až po napínavé, nervy drásající a srdceryvné finále kapitoly poslední se jedná o parádní jízdu. I díky soundtracku, některé songy (Blood Feuds, Ancient and Modern - famźní skadba, hrající v excelentí misi, která mě úplně rozsekala, skvěle zrežírováno, atmosféra dokonalá <3) šly hned do playlistu. Naprosto famózní.
Nechci moc psát do detailu o příběhu samotném, ale to, jak se gang rozpadl, jak se Dutchovi vymklo všechno z rukou, jak naslouchal tomu nejhoršímu z gangu (díky Johne, že jsi do Micaha vystřílel celý zásobník) a poslední Arthurova cesta, to musím ve zkratce napsat aspoň do spoileru. Na to se nezapomíná.
Není všechno zlato, co se třpytí. I tady jsou drobnosti, které mi moc neseděly. Třeba pátá kapitola se mi moc nelíbila, byla moc akční a trochu rozbila ono poklidné tempo a vlastně i imerzi. Naštěstí je krátká, pouze pár hodin. Jinak akce je povedená, zábavná, přestřelky působí skvěle, jen je zkrátka v příběhu pár míst, kde je jí trošku moc. Také jsem si chvilku zvykal na ovládání, které je trošku těžkopádnější, ale je fakt, že později jsem si to už ani neuvědomoval.
Tato hra si našla speciální místo v mém herním srdci. U psaní tohoto komentáře poslouchám její soundtrack a znovu se vynořují vzpomínky na Arthurovo putování. Tohle bylo prostě speciální. Tohle je hra s velkým H.
“Thank You” (Arthur Morgan)
Její svět je dechberoucí a neuvěřitelně živý, vymodelovaný do nejmenších detailů, kde obyvatelé staví domy a pak se do nich nastěhují, kde dělníci pokládají reálně koleje včetně zatloukání hřebíků a kde jde vidět jejich pokrok, kde můžeme sledovat dřevorubce, jak vykácí kousek lesa. Je radost v tomto světě žít a pohybovat se. Ve hře je fast travel, ale jestli jsem ho použil desetkrát, tak možná přeháním. Přeci bych se nepřipravil o další zážitky, náhodná shledání, klidnou cestu poklidným světem, občas doplněnou přepadením, pomocí cizincům či stopováním jezevce, kterého jsem ještě neprostudoval. Je to pomalá hra, na to je nutné se připravit. Někomu to nemusí sedět, pro mě je to ale jedna z největších předností a důvod, proč jsem si hru užil a tolik ve mě zanechala.
May I stand unshaken
Amid, amidst the crash of the world
Darebáka Arthura a Dutcheho gang, ve kterém působí, si nejde nezamilovat. Každý z charakterů je propracovaný a má svojí minulost. Lze se chovat jako totální hovado, ale já se celou hru snažil být hodný, a tak byl můj Arthur oblíbený, ale je super možnost mít tu obojí (výsledná karma lehce ovlivní i závěr hry). Mise, ať už ty hlavní, které v rámci gangu plníme, či veškeré vedlejší aktivity jsou naprosto skvělé. Od relativní pohodičky z prvních třech kapitol až po napínavé, nervy drásající a srdceryvné finále kapitoly poslední se jedná o parádní jízdu. I díky soundtracku, některé songy (Blood Feuds, Ancient and Modern - famźní skadba, hrající v excelentí misi, která mě úplně rozsekala, skvěle zrežírováno, atmosféra dokonalá <3) šly hned do playlistu. Naprosto famózní.
Nechci moc psát do detailu o příběhu samotném, ale to, jak se gang rozpadl, jak se Dutchovi vymklo všechno z rukou, jak naslouchal tomu nejhoršímu z gangu (díky Johne, že jsi do Micaha vystřílel celý zásobník) a poslední Arthurova cesta, to musím ve zkratce napsat aspoň do spoileru. Na to se nezapomíná.
Není všechno zlato, co se třpytí. I tady jsou drobnosti, které mi moc neseděly. Třeba pátá kapitola se mi moc nelíbila, byla moc akční a trochu rozbila ono poklidné tempo a vlastně i imerzi. Naštěstí je krátká, pouze pár hodin. Jinak akce je povedená, zábavná, přestřelky působí skvěle, jen je zkrátka v příběhu pár míst, kde je jí trošku moc. Také jsem si chvilku zvykal na ovládání, které je trošku těžkopádnější, ale je fakt, že později jsem si to už ani neuvědomoval.
Tato hra si našla speciální místo v mém herním srdci. U psaní tohoto komentáře poslouchám její soundtrack a znovu se vynořují vzpomínky na Arthurovo putování. Tohle bylo prostě speciální. Tohle je hra s velkým H.
“Thank You” (Arthur Morgan)
