Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 85
Na Mirror's Edge jsem se, jako jednu z mála her minulého potažmo letošního roku, opravdu těšil už od prvního, vskutku velmi povedeného traileru. Ať si říká kdo chce, co chce, zpracování pohybu z pohledu první osoby je zde originální a zasloužilo si svou pozornost - někdo tomu říká hype, jak je libo, ale pokud budou namísto grafiky do budoucna "hypovány" inovativní prvky přímo ovlivňující hratelnost, budu jedině rád.

Příběh hry pojednává o jednom ostře totalitním státě blízké budoucnosti, kdy lidé žijí své uniformní životy v uniformním městě, kde je veškerá komunikace pod dohledem policie a každý náznak odporu tvrdě potírán. Existují však lidé, a mezi nimi i hlavní hrdinka Faith, kteří se nazývají Běžci, doručující depeše pěkně po svých, mimo kontrolu vševidoucího státu. K tomu však musí využívat cesty, kudy by se normální poslušný občan jen těžko odvážil - střechy mrakodrapů, větrací šachty a podobně. Příběh v globálním měřítku není ve hře příliš rozvíjen, sledujeme spíše osudy samotné Faith, její sestry Kate a několika vedlejších postav a to hlavně v krátkých kreslených filmečcích mezi misemi.

Co se týče hratelnosti, jde přesně o to, co bylo prezentováno ve videích. Překonávat překážky, nevyhledávat konflikty s nepřáteli (kteří jsou v palbě ze svých zbraní velmi nepřesní) a když už k nim dojde, řešit je rychle a účinně. Pohybů není moc a nemusíte se bát nutnosti zapamatovat si desítky kláves či jejich kombinace, všechno zvládnete pomocí tlačítek pro skok, skrčení, rychlé otočení a útok/odzbrojení a jejich logických kombinací skok+útok atp. K dispozici je i zpomalení času, které se hodí hlavně při souboji s nepřítelem, kdy se alespoň prodlouží velmi krátká reakční doba na rychlé odzbrojení (známo z videí), označená zčervenáním oponentovy zbraně. Po získání zbraně máte k dispozici právě nabitý zásobník k likvidaci zbylých cílů, avšak nemůžete provádět skoky a jste pomalejší - proto je mnohdy lepší zbraň ihned zahodit a vypařit se z dohledu, soustředěná palba dvou a více nepřátel znamená rychlou smrt. Ve hře funguje poslední dobou oblíbená (a po stránce hratelnosti mnou i celkem vítaná) automatická obnova zdraví - zde je, v kombiancí s barevností hry velmi chytře, využit efekt šednutí okolí, až vidíte téměř před smrtí zcela černobíle.

Již v trailerech byl jasně vidět výtvarný styl a je to jedna z věcí, která nemusí sednout každému. Mně se líbil moc, pastelové barvy velkoměsta tvoří krásný kontrast k jeho dokonalé chladnosti a anonymitě. Často narazíte na lokace, které jsou zpracovány například jen modře, žlutě či zeleně v kombinaci s bílou. Červená označuje (tzv. "běžcova vize", lze vypnout) předměty (odrazové bedny, lana, dveře), které slouží k postupu dále. Je to taková záruka plynulé hratelnosti zabraňující bloudění a zbytečným pádům. Dle mě dobrý nápad. Samotný pohyb je, jak se čekalo, zpracován výtečně, napomáhá tomu realistické zobrazení částí těla i hojně (někdy až příliš) využívaný blur efekt v kombinaci s HDR. Rychlost sama o sobě není zase tak důležitá (časový limit v kampani nečekejte), spíše vás bude hnát vpřed střelba nepřátel (často vrtulníku).

Hra je opravdu krátká (odhaduju 6-8 hodin, možná méně), docela jednoduchá pohybově (čekal jsem možná složitější kombinace pohybů), těžká při kontaktu s více nepřáteli, které nejde obejít (takových situací je opravdu jen pár). Bavily mě i střílecí pasáže, které jsou, na to že hra není střílečkou, zpracovány pěkně. Bojím se o znovuhratelnost, která asi bude docela malá - avšak k tomu je připraven mód Time Trial, který dodá potřebnou motivaci ke sebe-zlepšování. Nevýhodu vidím v tom, že jeho "místnosti" jsou poskládány z kousků úrovní z kampaně, takže nenarazíte na nic moc nového.

Nedokážu přesně odhadnout, koho bude Mirror's Edge bavit a koho ne, názory jsou dost rozporuplné. Někdo ve hře vidí "jen běhání a to je jako všechno", jiný si užívá radost z plynulého lidského pohybu, skoků a všech těch věcí, které v reálu na podobných místech jen těžko zažije. Spolu s precizní audiovizuální stránkou a příjemným, byť ne nijak podrobně vyprávěným, příběhem se u mě jednalo o skvělou zábavu od začátku do konce. Málo kterou hru v poslední době dohraju do konce na jeden dva zátahy ať už je jakkoliv krátká, Mirror's Edge se to podařilo s tím bonusem, že herní náplň nebyla složena z toho, co už bylo 100x viděno jinde.
+66
  • PC 80
Mirror's Edge a já, to je dlouhá historie. Hru jsem rozehrál několikrát, poprvé chvíli po vydání, ale vždy zůstalo maximálně u dvou levelů, zapomenutí hry a její následná odinstalace o pár měsíců později. A i letos, když jsem se díky výzvě ke hře vrátil, mi dělalo pokračování po první kapitole problémy. Hru jsem rozehrál na jaře a druhou kapitolu si zahrál až v listopadu. A konečně mě to chytilo, od čtvrtiny hry pomalu nabírá Mirror's Edge obrátky a začíná být intenzivní parkurovou jízdou.

Nutno podotknout, že začátky byly těžké a parkur v mém podání vypadal nějak takhle. Ale i později, kdy jsem si na ovládání zvykl a bez problémů zvládal i těžší skoky, dokázal být Mirror's Edge značně frustrující hrou. Některé pasáže jsou sakra těžké, pádů bylo víc než je zdrávo a když se do toho všeho přidají i policisté, není rozhodně prostor na chyby. Každopádně pocit ze skákání, z rychlosti a odzbrojovávání protivníků je naprosto libový.

Co nemá chybu ani po letech je audiovizuální stránka. Grafika je stále pěkná a podtrhuje dost unikátní atmosféru. Stejně tak hudba je parádní, mimo známého hlavního hitu se mi hodně líbí třeba i tato skladba.

Co se týče samotného příběhu, tak ten je takový jednodušší, ale solidně zpracovaný. Žádná bomba, ale také nic trapného, prostě klasický dostačující příběh s docela fajn charaktery.

Co mi vadilo byla střelba. Respektive její občasná nutnost, hlavně ke konci hry. Dvě lokace jsem prostě vystřílel, protože jsem nenašel způsob, jak bez fatálních následků místo proběhnout. Popravdě bych se bez střílení i úplně obešel. Jako střílečka hra totiž fakt nefunguje, navíc i UI je dost tupá.

Celkově nakonec velká spokojenost. Trvalo mi skoro deset let, než jsem se do hry pořádně ponořil a nakonec dávám pěkných 80%. To jsem celý já :)

Pro: Atmosféra, grafika, hudba, pocit z pohybu, celkový nápad, některé pasáže jsou pěkně intenzivní

Proti: Střílení, UI, občasná frustrace

+48
  • PC 75
Zvláštně pojatá hra, na kterou se občas zatvářím nevraživě, abych se vzápětí naopak velmi dobře bavil. Ano, takhle bych titul Mirror´s Edge mohl co nejvýstižněji a v několika slovech charakterizovat. Pokusím se ale svoje slova trochu rozvinout a osvětlit tak moje různorodé pocity.

Jak už zaznělo v popisku hry, hlavní postava, kterou je asijská dívka Faith, je nespravedlivě obviněna z vraždy a její cesta vedoucí k očištění jejího jména je vlastně jedním velkým útěkem všemožnými i takřka nemožnými cestami a cestičkami. Ty zdolává za pomoci jejího triumfu, kterým je její tělo a jeho umění přeskočit, přeručkovat a vyšplhat do míst, které jsou pro obyčejného smrtelníka někdy až nadlidskou schopností. Její cesta v rámci zmiňovaného útěku tak vede zejména přes střešní části budov, kde se Faith díky svému umění cítí nejlépe a možnosti svého útěku má tak nejlepší. Její cestu jí však podle očekávání nekříží jen bedny, střechy a tyče, ale i nepřátelé v podobě policejních složek či protivníků disponujících podobným uměním jako Faith. Tady už je situace o něco horší, jelikož Faith nelogicky dokáže lépe snést lví skok z výšky či dávku z policejního automatu než tři rány pěstí, které ji skolí neuvěřitelně účinně. Osobním soubojům, které hra rovněž obsahuje, se dá ve většině případech vyhnout a spasit se útěkem, čehož jsem se v převážné míře snažil využívat z uvedeného důvodu co nejvíce.

Graficky hra vypadá velice pěkně, přesto však jsem měl zejména ve vnitřních lokacích dojem, že autoři si se směsicí barev leckdy pohráli až přespříliš a v některých místech mohli přece jen trochu ubrat.

Proč tedy na začátku píšu o určitých rozporuplných pocitech? Vím, je to jen hra a umění Faith je skoro až nadpřirozené, ale mně prostě někdy přišlo, že přes některé překážky se Faith dostávala tak absurdními cestami, že jsem nad tím občas kroutil hlavou a moje dojmy šly opravdu rapidně dolů.

Co dodat? Ačkoliv je Mirror´s Edge akční hrou, akce je v ní ztvárněna jiným způsobem, než by hráč možná očekával. Ovšem tato netypičnost hru až na pár kosmetických vad dělá poměrně výjimečnou a zábavnou. Když k tomu připočtu příběh, který jsem vnímal víc než dost, punc zmíněné výjimečnosti hru v mojí paměti nadlouho uchová.


Pro: umění hl. postavy, grafika, příběh, zábavnost

Proti: občas absurdita zdolávání některých překážek

+34
  • PC 85
Do Mirror's Edge jsem se zamiloval již při shlédnutí prvního traileru a ani druhé (třetí, čtvrté) dohrání na tom nic nezměnilo.

Graficky a designově naprosto famózní hra, kontrastní barvy nevídaně dobře umocňují totalitní atmosféru města v ME. Na každém sebezapadlejším roku váš pohyb sleduje alespoň jedna kamera, a v patách máte často slušnou várku policistů, od těch obyčejných vyzbrojených jen menšími pistolemi, až po těžkooděnce s automatickými brokovnicemi a M249kami. Ve výsledku tak hráč často prochází akčními pasážemi, kde musí jednat velmi rychle (ne ve smyslu střílení, ale akrobacie), s těmi klidnými, kde je pro změnu na zdolání překážek a provádění akrobatických vylomenin spousta času.

Hratelnost jako taková je výborná. ME je vlastně takový moderní mix Prince of Persia (ale pohybově rozmanitější než poslední díl) a Assassin's Creed (méně automatické). Běh, skoky, skluzy, zdolávání překážek... všechno působí přirozeně, efektně i reálně a spolu s geniálním zpracováním pohledu, díky atmosféře a celkovému zpracování hry navíc se spoustou adrenalinu je tak na hráče připravena free-runningová jízda, na kterou se nezapomíná.

K oživení hratelnosti slouží i občasné potyčky s policií (občasné, pokud hráč utíká a nevyhledává konflikty), které jsou rychlé a mohou být i těžké. Záleží na tom, jak dobře si hráč osvojí pohyby postavy a jak dobře bude využívat prostředí. Nicméně odzbrojování a některé souboje mohly být řešeny lépe, jelikož je zde až moc prostoru pro udělání nějaké chyby, která znamená návrat na nejbližší checkpoint.

Příběh je v ME velmi jednoduchý, ale dobře podkresluje celkovou atmosféru hry a ve zdejším totalitním městě působí i uvěřitelně. Nicméně většina animovaných video-sekvencí je zde spíše do počtu a ty opravdu zajímavé, které si bude hráč pamatovat i po dohrání hry by se dali spočítat na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce (celkově jich ale není mnoho, takže zas tak velká tragédie se nekoná). Pro spoustu lidí je také záporem grafický styl jednotlivých video-sekvencí, nicméně mě, jakožto anime pozitivnímu člověku, nijak nevadily.

Hlavním nedostatkem hry je bohužel její délka. Vlastně po celou single-playerovou hru jsem měl pocit, jako by někdo na poslední chvíli překopal koncept příběhu a nasadil to na již existující prostředí. Viz třeba balíky/kufříky (je jich 30), které zde fungují jen jako bonusové předměty (pravděpodobně odemykající nějaké ty bonusové materiály, ale to není nikde řečeno a ani jsem to nijak zvlášť nezkoumal) a které měly v původním konceptu hry hrát mnohem větší roli.

Někdy mi také vadila dlouhá jízda výtahem. Když parťák něco povídá přes vysílačku, hráč si ani nevšimne, že chvíli stojí uzavřen v malé kabince s reklamním letákem a dvěma tlačítky. Pokud se ale nic neděje, hodně to brzdí tempo celé hry a to je u ME rozhodně zápor. Ale pro změnu pokud hráč zdrhá před bandou policajtů a jen tak tak stihne zalézt do výtahu, srdce mu buší až v krku a krev vystřídal čistý adrenalin, celou cestu výtahem ani nespozoruje.

Suma sumárum je Mirror's Edge perfektní hrou plnou běhání a skákání, doplněnou občasným střílením či kontaktním soubojem. Grafické zpracování a příběh (bohužel velmi jednoduchý) pěkně dokreslují atmosféru. Někoho nemusí ME bavit vůbec (zvláště pokud čeká FPS s prvky "skákací adventury"), ale stejně tak třeba fandy NFS bude většinou takové GTR nebo konzolové Gran Turisomo nudit k smrti. Jinak asi v půlce závěrečných titulků zazní novinářská zpráva o událostech ve starostově budově (jak se jen jmenovala?), která naznačuje plánované pokračování. Tak snad DICE nezklamou a EA jim to kvůli menším výdělkům nezarazí.

PS: Moje spoilerodiní screenshoty z Mirror's Edge: galerie (spousta z nich jsou SPOILERY). A toto je zaručeně nejtěžší skok ve hře :-). Působí jednoduše, ale jeho provedení je setsakramensky těžké (alespoň pro mě... hmmm, možná kdybych si vyzkoušel, jak daleko Faith vydrží běžet wall-runnem, já vždy skočil, když už se začala nebezpečně moc propadat).

Poznámka k překladu: Čeština je pouze průměrná. Obsahuje spousty chyb, nepřesných překladů, někdy jsou špatně volená slova (důsledek doslovného přeložení)... prostě čeština potěší neanglicky mluvící část českých hráčů, ostatní ji raději budou přehlížet nebo ji vypnou.

Pro: grafické zpracování, atmosféra a adrenalin, zpracování pohybu postavy, hudba

Proti: krátké, příběh mohl být komplexnější, poslední přestřelka pravděpodobně nepůjde vyřešit bojem beze zbraní

+30
  • PC 80
Nemůžu si pomoct, na mě to fungovalo. Dokážu se vžít do většiny her a pokřikování na monitor při hraní Tetrisu není vzácnost. Tak co se mnou asi udělalo Mirrors Edge...

Stylizací nasycená grafika mě rozběhla bleskovou rychlostí, aby mě výborně navržené město odrazilo vysoko do vzduchu a od mírného stereotypu mě vždy zachránil, podobně jako kotoul, nějaký osvěžující úkol(ík). Díky intuitivnímu (a dost tolerantnímu) ovládání je zdolávání překážek hračka. Zvukový doprovod, efekty a animace zdatně drží krok a dotváří z virtuálního pohybu nezaměnitelný zážitek.

Na Mirrors Edge mi vadily pouze dva přešlapy, příběh a minimální volba cesty. Nevypadá to, ale jakmile jsem se pokusil trochu odbočit z červené cesty, dostal jsem naskriptovanou dávku kulometem. Podobně je to s některými překážkami, nejsou červené - většinou nefungují. Ale ani jeden z těchto drobných přešlapů nekončí rozmašírováním na kaši o chodník.
+29
  • PC 80
Mirror's Edge pro mě představuje splnění mého tehdy dětského snu, kdy jsem si představoval akční hru, která se bude dějově a situačně odehrávat na střechách výškových budov uprostřed rušného města. Taková myšlenka dnes asi nikoho nepřekvapí, nicméně v dobách starých počítačových her byla taková představa čiré bláznovství a přestože od té doby uplynulo nemálo let, přece jsem se dočkal.

Na počátku hry mě uvítal tutoriál. Překvapivé bylo, že obsahoval na můj vkus poměrně širokou škálu klávesových kombinací, ze kterých jsem si zapamatoval jen ty nejzákladnější a občas se tak musel do něj vrátit a to zpravidla momentě, kdy jsem nedokázal překonat nějaký výškový rozdíl ve smyslu rozeběhnout se - skočit - běžet podél zdi - odrazit se - skočit na protilehlou zeď. I přes to, že moje první pocity byly nemastné neslané, přesto mě pohybové možnosti hlavní postavy současně s rozhledem na střechy okolních budov svým způsobem uchvacovaly.

Samotné hraní tak představovalo poměrně zábavnou akční jízdu s občasnými záseky ve smyslu a) nevím, kudy dál b) pronásledující SWAT team je rychlejší než já při hledání únikové cesty. Obtížnost těchto situací byla nastavena docela adekvátně, tudíž takový kompromis mezi snadným a obtížným. Plusem mohou být rozdílné herní lokace, které se netýkají vždy výhradně střech budov (např. jsou tu různá staveniště, obchodní centrum, kanceláře, metro...), člověk tedy nemá pocit, že vše by bylo stejné jako to, čím si už prošel.

Přiznám se, že i v této hře nastaly momenty, kde se mi nevedlo a kdy jsem prostě neměl nervy znovu a znovu načítat původní save pozici. Toto bylo zapříčiněno tím, že jsem v dané situaci nevěděl jak dál. Pronásleduje vás SWAT a vy prostě netušíte, jak se dostat na ono vyvýšené místo kdesi vysoko nad vámi. Takový moment jsem zažil tuším dvakrát, jinak jediným zdrojem drobnějších zákysů byly situace, kdy se hráč rozhlíží kolem dokola a pátrá, jak se vlastně může dostat na nepřístupné místo kousek od vás.

Po celkovém zhodnocení bylo Mirror's Edge příjemnou akcí, která v zásadě ani chvíli nenudila, na druhou stranu nestává se mi často, že by mi ovládání kláves a jejich kombinace někde dělalo takový problém jako právě tady (viz. mé návraty k tutoriálu). První pocity po dohrání byly jednoznačně pozitivní a jedna z prvních myšlenek byla ta, že určitě si rád někdy dám tuto hru znovu. Celkově šlo o příjemně prožitý herní čas, kde jsem byl schopen mimo samotnou herní náplň jen tak stát a kochat se městskou zástavbou a panoramatem výškových budov.
+26
  • PC 80
Rozeběhnout se, držet rychlost, podlézt, přeskočit a šup dlouhým skokem na protější výškovou budovu. Skoro jako asasín nebo spiderman. Ale ne, v Mirror’s Edge hrajete netradičně za ženskou postavu, a to přímo z jejího vlastního pohledu. Hrdinčin vzhled tak můžete ocenit v cut scénách nebo a v odrazu naleštěných oken mrakodrapů.

Příběh nehraje zde až tak důležitou roli, dějovou linku víceméně sledujete bez nějakých velkých překvapení a zvratů, to, co pohání tuto věc je akce a rychlost. V ne příliš vzdálené budoucnosti operujete v klasickém městském downtownu a využíváte své mrštnosti k překonávání překážek několika způsoby, ale stále se to velmi příjemně hraje. Takto rozjetý rychlovlak se těžko zastavuje, takže jsem se obával, jak se dobrodružství zakončí. Obava se na půl splnila, konec nebyl nijak slavný a vkrádal se pocit zbytečného natahování.

Vizuální stránka je velmi přeexponovaná barvami ale vypadá po celou dobu velmi působivě. Hudební doprovod neruší, ale vyzdvihovat bych ho asi nějak výrazně nechtěl.

Dohráno na pohodu za cca 13 hodin

Pro: svižná akce, parkůr, sympatická hrdinka, vizuál, dobré ovládání

Proti: mírný stereotyp, chybějící velké finále

+26
  • PC 100
Již dlouho si říkám, proč jsem vlastně na ME nikdy nenapsal komentář, když vlastně tato hra u mě odstartovala nové hobby. Stejně jako kdysi Indiana Jones u mě odstartoval zájem o archeologii (mě znalosti v oboru o dinosaurech jsou vcelku překvapivé), díky seriálu Big Bang Theory jsem byl dokonce přijat na Mat-Fyz na aplikovanou fyziku (zajímám se totiž o astrofyziku podobně jako Rajesh) a díky této hře jsem se začal věnovat freerunningu a zůstal jsem u něj přes 4 roky. Dnes již sice nemám žádně prostředí pro trénink z důvodu přestěhování se do Plzně, ale na mou oblíbenou First Person plošinovku si čas najdu vždy.

U této hry mi nikdy nešlo o příběh. Sice zpočátku jsem byl zvědav jak hra dosáhne svého konce, ale to byl vedlejší cíl. Můj primární cíl byl, že se s postavou Faith, do které jsem se vžil prakticky ihned pokusím o krásně čistý průběh městem. Zpočátku když jsem byl ještě amatér, byla u mě hratelnost dosti kostrbatá, protože jsem většinou využíval pouze šplhání a nikdy jsem se neuchyloval ke více kaskadérským kouskům ( např. wall run), což mnohdy o hodně zkrátí cestu a ve hráči zanechá pocit zadostiučinění, jak úsek suprově zvládl. Později už jsem si hru tak vycvičil, že jsem zřídkakdy pustil klávesu W a jel jsem bez škobrtnutí od začátku do konce. Začal jsem využívat 180 stupňovou otočku, wall run, a hledal co nejvíce výzvové cesty k mému rudému cíli.

Ano rudá, tu barvu jsem vždy viděl rád, člověku to vždy dodalo energii, když našel ony červené objekty, které vedou ke správné cestě. Velice zajímavý tah od DICE. Hru jsem si párkrát troufl zahrát i bez této vize. A to už je opravdová výzva pro hráče, kteří ME dohráli skrz na skrz. Bez vize se již opravdu vyblbnete a užíváte se tu volnost běhu po střechách. Hra se jednoduše ovládá, na všechny pohyby si vystačíte se třemi klávesami (vyjma myši, ta spadá pod samozřejmost, stejně jako WASD). Pohybů je také dost, hra proto neupadne do stereotypu, že celou úroveň překonáte s využitím skoků mezerníkem.

Za další bych zmínil prostředí, které je famózní. Je nádhera, když se v nějaké hře můžete podívat do dáli aniž by se postupně muselo načítat pozadí. Zde vidíte okamžitě co kde stojí a je vidět, že tuto práci zastal neuvěřitelně šikovný designér. Nenajdete totiž dvě stejné budovy každá vypadá jinak anebo aspoň na ní najdete více objektů. Interakce s prostředím je tu taky a to díky té červené vizi, kvůli které to okolí vnímáte a nesunete se bezhlavě vpřed. Grafika je vskutku úchvatná, díky PhysX dokonce výtečná. Každý objekt je vymodelován do detailu, takže když se k němu přiblížíte nestane se, že je holý nebo rozmazaný. Například při šplhu po okapu vidíte odlesk slunce a co víc všimnete si, že ten okap vypadá jako kdyby ho někdo obrousil a pak natřel červeným Balakrylem, to je obdivuhodné, co zde dokázali.

Další věc, která hře dodává šťávu je pohled na své vlastní nohy, je velmi málo her, které toto mají. A zde to navíc vypadá vážně dobře (bez toho si to vážně nedokážu představit). Velká výhoda je v tom, že při dlouhém přeskoku se můžete podívat když přesně se máte odrazit a nemůže se tedy stát, že skočíte brzy anebo pozdě. Navíc při loadingu ve výtahu, je to jediná věc, která vám ten dlouhý pobyt uvnitř trochu zpříjemní.

Nakonec zmíním opravdu luxusní soundtrack, který tuto hru vyzdvihuje ještě výše. Lisa má neskutečně nádherný hlas a znělka se opravdu moc povedla. Ostatní songy, které většinou hrají při rychlých akcích dobře povzbuzují a dodávají té dané situaci šťávu.

Hra, která splnila mé nejdivočejší sny.

Pro: Freerunning, Faith, prostředí, grafika, PhysX efekty, znovuhratelnost, vyblbnutí se, soundtrack, lehké ovládání

Proti: Pro mě žádný zápor.

+24
  • PC 80
Mirror´s Edge se mi líbilo od první zmínky, od prvního videa, od prvních koncept artů... Přesně na takovou hru jsem čekal. Konečně někdo kdo chce alespoň trochu inovovat first person pohled a dát mu tu pravou šťávu. Povětšinou na to všichni kašlali a ve hře jsme tak pořád hráli a vlastně pořád hrajeme za chodící kamery. Minimum her opravdu poskytuje dojem, že jste to vy - že hrajete za opravdovou postavu.

A ME je jednou z tech co to dokazaly. Už z videí bylo vidět, že pocit z rychlosti a pocit "jsem tam" bude stoprocentní, ale hraní samotný je naprosto neuvěřitelná záležitost. Běžíte, postupně nabíráte rychlost, skok, kotoul, běh, skluz, skok, šplh, nabrat rychlost, skóóóók, áááááá, buch. Fuj, to bylo o fous. Paráda. Když běžíte nějakým prostředím poprvé a běžíte naprosto plynule, sledujete okolí, přesně si vytipováváte kudy půjdete, prakticky se nezastavujete, okamžitě víte podle umístění věcí, že tady to bude chtít skok o zeď na protější stranu, běžíte dál, vrazíte do dveří, lehce se vám rozostří oči kvůli jinému světlu, ani se nezastavujete a běžíte dál, tak to je úplně nepopsatelný pocit radosti z hraní. Nejenže se na to krásně dívá a krásně se to hraje. Ale hlavně se to krásně prožívá, když běžíte a všechno se vám daří. To fakt máte pocit, že jste se do té hry právě zamilovali, protože jste nikdy nic podobného neviděli a necítili. Bohužel, tyhle momenty jsou ve hře hlavně v první půlce. Ne, že by potom zmizely. Spíš zmizí jen ten pocit radosti, když jednu pasáž opakujete stokrát.

To sem tu hru začínal naopak chvilkami skoro až nenávidět. Do zblbnutí opakovat jednu a tu samou scénu jen kvůli špatně umístěnému checkpointu nebo kvůli tomu, že předem není řečeno jestli máte zdrhat nebo se pustit do boje. Do kterého vás totiž jinak hra nenutí a nepřátelé ve spoustě případů stačí oběhnout. Já osobně jsem snažil celou hru proběhnout bez použití zbraně, což vedlo k tomu, že jsem opakoval snad každé setkání s jednotkama SWATu. Jenže pak na konci hry přišla naprosto dementní přestřelka, kterou jsem opakoval, přísahám bohu, nejmíň 50x a tak neskutečně mě vytočila, že jsem prvnímu swoťákovy okamžitě skočil do úsměvu, sebral mu samopal a všechno rozstřílel na sra*ky.
Ani bych jinak netvrdil, že hra je nějak těžká nebo hardcore. Prostě některý pasáže jsou špatně nadesignované a celkově dost kazí pocit ze hry.

A to samé dělá ubohý příběh. Ten je tak předvidatelný, že po prvních dvou, třech kapitolách už ho ani nesledujete, protože přesně víte kdo je kdo a jak to dopadne. Navíc kreslené animačky během loadování to rozhodně nezachrání. Vypadají lacině a budí dojem, že byly zpíchnuty na poslední chvíli jen aby tam něco bylo.

Celkově jsem z Mirror´s Edge nadšený i naštvaný. Nebýt těch debilních pasáží, tak je to jasná devítka, protože na jinou výhradu jsem nepřišel. Ovládání? Perfektní. Stěžovat si, že to jsou přece "jen dvě tlačítka" může jen někdo, kdo hru nehrál. Chvíli sem nad tím špekuloval a nenapadlo mě jiné - lepší řešení pohybu. Tohle je naprostý ideál. Samozřejmě mluvím o klávesnice + myš :) Stačí změnit jedinou klávesu (Shift za C :) a žádný gamepad se na to nechytá (ano, vyzkoušeno)
Trošku taky zamrzí 6 hodinová délka, ale ta je vynahrazena rychlým spádem a intenzitou akce. Navíc po delší čas by to už taky nemuselo člověka tak bavit, že. Lepší volbou jsou samostatné mapy v speed runu.
+23
  • PC 80
Přiznám se, že hra mě ve fázi vývoje přes veškerý svůj hype nijak zvlášť neuchvátila. Nápad mi nepřišel nijak super, grafika rovněž a po shlédnutí prvních videí jsem si říkal, že tahle hra je dobrá maximálně tak na bolení hlavy a nevolnost. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem hru rozehrál, naprosto mě pohltila a já ji dohrál s chutí a hned bych ji dal znova.
Na vině je naprosto paradní design misí a hlavně atmosféra futuristického města. Kombinace jednoduchosti a ostrých barev na mě zapůsobila jako magnet a já se občas (když byl cas) na nějaké střeše prostě zastavil a jen se rozhlížel.
Ovládání bylo v pohodě, což jsem ani neočekával a překvapivě se mi z těch všech skoků a akrobacií nedělalo ani špatně.
Výtku bych měl snad jen k horšímu přiběhu, dementnímu konci a pár frustrujícím momentům.

Pro: Design, grafika, atmosféra.

Proti: Příběh, pitomý konec, pár dalších neduhů.

+22 +23 −1
  • PC 85
Mirror's Edge je z dlouhého seznamu her, který jsem měl připravený na doby po pořízení pořádnějšího hardwaru, aby byl zážitek plnohodnotnější. Tomu se tak konečně stalo, a tak napíšu něco málo z mých pocitů ze hry.

First person skákačka tohoto typu se opravdu jen tak nevidí. Zpočátku mi to přišlo trochu zvláštní ale zvykl jsem si opravdu rychle a o to víc mě pak hra dokázala vnořit do děje. Proč by měly být veškeré skákačky third person? Za mě tedy rozhodně palec nahoru.

Grafické provedení také zaslouží poklonu. Kontrastní saturované barvy a přepálené světlo zní sice spíše odpudivě ale v podání Mirror's Edge se jedná o osobitou vizitku v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Hra tak vypadá ohromně neokoukaně a originálně. Grafika zároveň napomáhá orientaci v prostoru a v neposlední řadě spolu s hudbou vytváří výbornou atmosféru chladného města, policejního státu a totality. Nemůžu si pomoct, tahle stylizace na mě působí prostě ohromně cool :-)

Příběh hry bohužel není příliš bohatý, přesto mou zvědavost napnout dokázal a dystopii jednoho státu příblížil slušně.

Poměrně minimalistická náplň hry (skákání, běhání, odzbrojení nepřítele a znovu skákání a běhání) může působit sice neuvěřitelně stereotypně ale musím říct, že u mě to i tak fungovalo a hra mě až do konce bavila. Dovedu si však představit, že kdyby byla hra delší, nestačilo by mi to.

Trošku však hře ublížila její přílišná linearita. Z nalajnovaných cestiček prostě nejde uhnout a pokud neustále využíváte nápovědu v podobě ukazatele cesty, pak ani při probíhání hrou nemusíte vyvinout příliš fantazie, což je dost škoda a považoval bych to za největší mínus hry.
Ve spojení s linearitou však musím zároveň složit výrobcům pochvalu za to, že si odpustili předskriptované hollywoodské momenty, kterých jsou dnešní hry plné, a které by zrovna u Mirror's Edge asi svádělo používat. Alespoň díky tomu má hráč pocit, že má věci stále ve svých rukách a akce tak není vyumělkovaná.

Po delší době zase konečně něco, co ve mně zanechalo dojem a k čemu se nejspíš ještě rád vrátím, ač by tomu největší zápory hry nemusely nasvědčovat.

Pro: originální vizuální pojetí, atmosféra, akce

Proti: linearita, slabší příběh

+22
  • PC 85
EA mě v poslední době až podezřele příjemně překvapuje :)

Mirrors Edge stojí hlavně na pocitu rychlosti, utěku před nebezpečím. A ten pocit je vybudovaný skutečně skvěle - návrhy úrovní, herní mechanismy, vizuální zpracování pohybu z 1st person - to všechno lze označit za kvalitní. I když se rozhodnete prvnímu chudákovi rozbít hlavu kolenem a pár dalších desítek metrů si usnadnit jeho zbraní (a zbraněmi následujících nešťastníků), hra neztrácí nic ze své přitažlivosti. (Akorát Faith se najednou zdá o dost brutálnější než jindy.) DICE se holt podařilo přijít se svěžím pojetím akční hry a kvalitně ho zpracovat.

Grafická stylizace - čistota Města přispívá k pocitu tvrdého dohledu nad vším, co se v něm děje a to samé se dá říct o hudbě (která ale jinak sama o sobě jde mimo mě). PhysX občas moc hezky vypadá, některé momenty díky němu docela uchvátí, ale to jsou spíš vyjímky - i ty nejlepší kousky by šly právě tak naskriptovat a dojem by se tím nezhoršil. Tedy i když je PhysX na vizuálním zážitku znát, nemyslím, že by si z něj ATI a jeho příznivci museli dělat obavy.

Příběh je celkem standardního rázu - neurazí, ale slintat nad ním nejspíš taky nebudete. Animované cutscény, které ho z velké části vypráví, považuju spíš za hnusné, než stylové. Herní doba lehce přes 6 hodin se nemusí zdát moc, ale mě přišla tak akorát.

I když jsou úrovně jako celek postavené poměrně dobře, mají své mouchy. A to patrně ty největší na celé hře. Občas je třeba uchýlit se k metodě pokus-omyl a existuje několik málo kritických bodů, kde můžete nepříjemně vytuhnout. Tam se také projeví nedostatky v systému checkpointů - občas jsou dva příliš daleko od sebe, nebo ne zrovna nejlíp umístěné. Vesměs jsou tohle všechno spíš prkotiny, ale celkový dojem přece jen mírně sráží.

Pro: dynamika hry a vůbec pocit z rychlosti/útěku, grafika, physx efekty

Proti: nedostatky a kiksy v návrhu úrovní, příběh zrovna nerve koule

+19
  • PC 85
Když jsem si ME (PS3 verze) kupoval tak nastala ta samá situace jako u Splinter Cell: DA, tedy rozhodování mezi dvěma hrami, tentokrát to bylo ještě mezi Mercenaries 2. Nakonec mi znovu prodavač poradil, že raději ME (do kterého jsem měl také tendence jít). Doporučoval ho kvůli originalitě.

Musím říct, že jak prodavač, tak hra nezklamali. Nadchla mne právě ona originalita a kombinace akční "adventury" a FPS. Dále to bylo město, které vypadalo perfektně a moderně, uvnitř bylo však prohnilé díky totalistickému režimu.

Další silnou stránkou je grafika, u té podle mne doslova a do písmene platí, že v "jednoduchosti" je krása (rozumějte, střídá se většinou "jen" několik barev). Avšak ve videu na samotném konci příběhu (který byl mimochodem podle mého názoru naprosto perfektní) se mi naskytl krásný pohled na noční město.

To bych ale nebyl já, abych si nerýpl a nesepsal tu také pár těch nedostatků, které hra měla. Ten první již napsal ve svém komentu psyx a je jím téměř nulová volba vlastní cesty. Několikrát se mi stalo, že jsem chtěl vynechat jednu červeně zbarvenou záchytku (např. zavěšený kontejner) a přeskočit přímo ke dveřím na balkóně, ke kterým jsem doskočil, ale milá Faith zemřela. Tím se dostáváme k další věci, kterou je mírná frustrace, hlavně tedy ke konci příběhové linie.

Přesto je pro mne ale Mirror's Edge skvělou hrou, která si u mne těch 85% naprosto zaslouží.

Pro: Město, grafika, dobrá kombinace žánrů, originalita

Proti: nemožnost výběru vlastní cesty, ke konci menší frustrace

+19
  • PC 95
Původně jsem se na Mirror´s Edge těšil, jakožto na zpracování Parkouru s kterým jsem nějaký čas koketoval. Říkal jsem si že to bude taková akčnější sportovní hra.
Hra byla nakonec něco jiného, ale nic nemění na tom že mě naprosto uchvátila. Ano příběh je prostoduchý, ale to mě vůbec nevadilo. Takhle dynamickou a perfektně plynoucí FPS kde navíc střílet prakticky nemusíte se jen tak nevidí. Další věc co mě uchvátila byl design. Co se toho týče je to pro mě jeden z milníků her. Takto čistý design levlů laděného vždy do nějaké barvy je skoro až umělecké dílo. Ano hra měla svoje mouchy, ale provedením a designem je naprosto originální a přitom zábavná. To je kombinace která se dnes již moc nevidí a proto mě asi tak přirostla k srdci. Jo a a taky se mě moc líbil soundtrack ;)
+19 +20 −1
  • PC 90
Skoro se mi chce dát 95.Mirror's Edge mě nadchlo od prvního teaseru, a teď po dokoukání závěrečných credits můžu s klidným srdcem konstatovat, že mě hra nezklamala.Art style mě uchvátil, parkour mě mě bavil neskutečně, souboje jakbysmet(i ty části kdy jsem si vzal zbraň a použil jí).Párkrát jsem se na chvilku zasekl, ale tak je to správné, nějaká challenge musí být.Hned mám chuť si MiE rozjet znova.Musím pochválit perfektně odvedenou práci na PC verzi, nenarazil jsem na jediný bug ani problém, tedy kromě nutné přeinstalace physx driverů (ty původní kolidovaly s Mass Effectem).Skutečně si nepamatuji moc her, u nichž bych měl hned po dohrání nutkání kliknout na tlačítko "new game".

Pro: Hratelnost, art a game design, hudba

Proti: Slabší příběh, slabší prodejnost než se čekalo : (

+18 +20 −2
  • PC 100
Zatímco mi v uších ještě doznívá titulní píseň Still Alive by Lisa Miskovski, vychutnávám si pocit z maximálního herního zážitku této výjimečné hry. Naposledy jsem podobný pocit zažíval před 12 lety po dohrání Half-Life. Ano, tak dlouhá doba musela uplynout, než se mi v mechanice usadil disk s hrou, které s klidným svědomím mohu udělit hodnocení nejvyšší.

Předně Mirror's Egde je cool hra od samého začátku. Už jenom menu hry na mě působilo jako magnet. Nastavení grafiky na maximum se 4xAA, rozlišením 1920x1080 a zapnutými PhysX efekty dělá z hraní ME maximálně sexy zážitek. Miluji městská prostředí a čistou, bezchybnou až sterilní grafiku, která navíc v případě ME není jen tak na oko, ale perfektně se hodí k příběhu, který se točí kolem zdánlivě dokonalého světa a lá Big Brother is watching you! Kouzlo ME navíc tkví v perfektních světelných efektech, na kterých pracovalo specializované externí studio (Illuminate Labs). Hlavní náplní hry je parkourové pobíhání po městě (většinou na střechách), které je občas doplněno o akčnější pasáž, kdy si to musíte s nepřáteli vyřídit pěkně na férovku. Přesně tento styl mi vyhovoval. Kdyby bylo ve hře jen o trochu akce více, pak by mě souboje docela frustrovaly, ale takhle to je naprosto perfektní mišunk.

PhysX efekty jsou kapitolou sama pro sebe. Takové malé detaily jako realistické jiskry, tříštění skla, které zůstává na zemi, trhání látky/plastů, kouřové efekty, odlétávající kousky zdí po kulkách atd. Jsou to detaily, ale dělají strašně moc. U hry jako ME obzvlášť, protože akční scény jsou zde třešničkou na dortu.

ME na mě působí velice podobně pozitivním dojmem jako třeba Portal, protože v sobě kombinuje akci a puzzly. Nemusí se to zdát, ale v ME jsou puzzly dle mého názoru řešeny špičkově. Většinou se čas od času dostanete do situace, kdy se na první pohled nedá nikam dál jít, nebo nevíte, jak na to. Pak si ale všimnu támhle té trubky napříč zdmi, rozeběhnu se, běžím chvíli po zdi, otočím se, odrazím, vyskočím a chytám se trubky, ze které se následně přehoupnu dále na římsu. Elegantní řešení na první pohled bezvýchodné situace. Pohyby a vnímání vlastního těla dělá z ME dle mého názoru skutečně REVOLUČNÍ hru, ze které se další generace her budou inspirovat. (viz. Brink). Detaily jako třeba "vrávorání" Faith, když se přiblížíte k okraji budovy nebo opření rukou, když jste těsně u zdi, efektní "probíhání" dveří atd. dělají ze hraní neuvěřitelně přirozený, plynulý a příjemný zážitek. Vyprávění příběhu pomocí kreslených animací mi do hry sedělo a třebaže bych raději uvítal vyprávění přímo z očí Faith (jako v cutscénách), nevadilo mi to.

Atmosféru perfektně doplňuje soundtrack, kterému vévodí hlavní melodie Still Alive a ambientní melodie. Délka hry v mém případě dosáhla slušných 7 hodin (jen příběhová část). Uznávám, že rád se jen tak kochám grafikou, hodně pozoruji okolí, detaily level designu a také každou chvíli típám screenshoty, ale přesto, délka hry je na úrovni tzv. tak akorát. Z ME jsem nadšený, okouzlený a nemůžu se dočkat druhého dílu. Snad nebude příliš akční a snad si zachová stejnou atmosféru.

P.S. Přiložené soundtrack zdarma je parádní.

P.S.2: Systém svobodného pohybu v ME jako možnost vyskočit na místa, která jsou v ostatních hrách běžně nedostupná, bych zavedl u každé střílečky.

Pro: Revoluční vnímání vlastního těla a zpracování pohybu, grafika, atmosféra, světelné efekty, PhysX, hlavní postava Faith je sexy, slušné podání příběhu.

+18 +23 −5
  • PC 70
Ach jo zase spiknutí mocné konglomerace nebo čeho. To to opravdu nejde jinak? No nic zkrátka příběh jako skoro vždy za moc netojí. Naštěstí tahle hra nabízí něco nového a tím je prostě a jednoduše pohyb. Ten je pracován opravdu výborně. Působí přirozeně a člověk si tak říká proč to tak není běžně v každé FPS.

Běhání po střechách a přeskakování z jedné na druhou je skvělé. Podle mě je ale využité dost málo. Běžný "přeběh" prostě netrvá moc dlouho. Navíc, a to mě neskutečně s*alo jste, aspoň pro mě naprosto nepochopitelně, pořád pod palbou. PROČ? Jako že hlavní cíl cajtů ve městě je poslat dvě stovky maníků sejmout padesáti kilovou slečinku... Chjoo.. Navíc mi neustálá střelba celkem dost bránila si běh užít. Śkoda, hra postavená na běhu mi ho mohla dovolit si ho víc užít.

Ve hře máte možnost vybrané panáky i odzbrojit a obrátit zbraň vůči nepřátelům. Je fakt, že po té neustále flustraci jsem si paradoxně možnost sejmout někoho celkem vychutnával. Ve hře ale tohle být vůbec nemuselo. Raději bych se proplížil nebo utekl. Většinou to sice jde, ale jsou i strikně daná místa, kde střílet musíte.

Co se mi opravdu líbilo tak to byla grafická prezentace. Grafika působí jednoduše a využívá pouze omezenou paletu barev ale vypadá to opravdu skvěle.

Zkrátka chtělo to víc běhu a míň střílení a bylo by to daleko lepší.

Pro: Zpracování běhu a grafická prezentace jsou famozní

Proti: Střílení, příběh

+18
  • PC 70
Chjo...

Srovnání s Portalem není úplně od věci. Každá hra se sice hraje naprosto jinak, ale mají toho mnoho společného; novátorský přístup k původnímu žánru, kratší dobu kompenzovanou jakoby větší intenzitou herního zážitku a též vcelku minimalistický příběh. Nicméně zatímco příběh Portalu si vystačí se dvěma charaktery (companion cube nepočítám) a je skvěle gradovaný (z příběhového hlediska je to nejlepší počin Valve vůbec, jen tak mimochodem), dějovou složku Mirror's Edge lze i přes slušné množství vedlejších postav a vcelku povedených cutscén považovat přinejlepším za jakési torzo. Zápletka je nezajímavá sama o sobě, pocit mělkosti se pak dere na povrch v průběhu celé hry, kdy snad všechny charaktery střídají strany bez nějakého uspokojivého vysvětlení (důležitá poznámka - "Je to výhodné." nebo "Je to správné." nepovažuji za uspokojivé vysvětlení). To mrzí o to víc, že zrovna příběhová stránka měla být jednou z hlavních předností hry a setting samotný není vůbec špatný. No, dalo by se toho o (ne)kvalitách příběhu Mirror's Edge napsat ještě více, nicméně to ukončím prostým konstatováním, které jej dle mého naprosto vystihuje: nevtáhne.

Mohla by to zachránit hratelnost. No, to mohla... A tu si opět neodpustím zmínit Portal, kde je základní nápad podle mého ždímán, jak to jde, a hra na vás konstantně chrlí nové prvky (nebo alespoň sofistikovanější obdoby těch již známých). V ME si stačí zahrát tak první dvě části a hned budete přesně vědět, co vás až do konce čeká. Tedy ano, je tu pár specialit, jako je útěk metrem nebo rozsáhlejší přestřelky, které jsou dobré (a přestřelky mě bavily opravdu velmi), ale když dojde na hlavní náplň hry, tj. skákání a běhání, je to pořád o tom samém. K tomu nutno připočíst dost špatný návrh úrovní (zejména interiérů), kdy jsem nejednou zakysl na tom, že jsem naprosto přesně věděl, kam se chci dostat, ale už nebyl schopný zjistit jak - tedy zpravidla jsem nějakou cestu našel, to ovšem nebyla ta, kterou vymyslel mástr dyzajnér a tak nezbylo než běhat a padat v uzavřeném prostoru jako krysa a doufat, že se to nějakou náhodou nakonec podaří anebo konečně objevit tu zasranou neviditelnou římsu.

Sedmdesát se teď možná jeví jako trochu vysoké hodnocení, ale jinak nemůžu říct, že by mě ME nebavila - ony ty akční sekvence jsou vážně dobré a i to běhání a přeskakování ze střechy na střechu má něco do sebe a zabaví, pocit rychlosti funguje a hra dokáže nabrat slušné tempo - ovšem pouze dokud se neobjeví nějaká puzzloidní část (v těch chvílích jsem ji nejednou po několika neúspěšných pokusech odložil na další den... i proto mi možná vydržela tak dlouho). A grafická stylizace je také fajn.

...jen to prostě nesplnilo má očekávání, takže pocit zklamání je zcela na místě. Každopádně na další díl jsem docela zvědavý a doufám, že si ty připomínky vezmou tvůrci k mozku, nevytěženého potenciálu je tu totiž docela dost.
+16 +17 −1
  • PC 85
Mirror's Edge jsem zkusil jenom tak, abych vyzkoušel něco jiného, neobvyklého (a neříkejte mi, že parkour hry vychází každý den). Každopádně už trailer mě zaujal, tak jsem Mirror's Edge dal šanci (už tím, že je od EA) a nelituji toho.

Příběh
Příběh byl slušně vyprávěn, ale sám o sobě natolik epický nebyl (zvláště to platí o finální kapitole, respektive závěru). Na první pohled (po první cutscéně) by člověk čekal trochu víc, jenomže nedotažený příběh dotáhnou ostatní faktory a s přehledem. Jednoznačně bych řekl, že je tahle hra originální, což zřejmě platí i o příběhu. Rozhodně si tuhle hru člověk nekoupí, aby si užil filmové atmosféry příběhu, tvůrci se ani nesnaží příběh nějak vylepšit zbytečnými drobnostmi a hlavní na této hře je parkour, že jo, takže kdy a kde se Mirror's Edge odehrává asi není úplně podstatné. Hlavní postavou je Faith (možná i feministka, trochu mi ji připomíná - každopádně je sexy), která pracuje pro skupinu, která si říká (v češtině) Běžci a chrání nespravedlnost vůči její osobě a... no znáte to, ne?

Grafika
Tu asi nemůžu hodnotit totožným metrem jako ostatní hry. Opět bych jí charakterizoval slovem nápaditá. Celá hra je vlastně hodně světlá a barevná, což je rozdíl od typických velkoměst ve hrách (jako řekněme Liberty City aj.), celá hra je prozářená světlem, což si záhadně dobře rozumí ze soundtrackem (nevím proč se mi to zdá). Nemusím ji nic vytýkat, opravdu mi to nepřijde nutné.

Hratelnost a obtížnost
Ano, dostáváme se k tomu pro mě nejzajímavějšímu a je to hratelnost. Ta mě totiž nutí vracet se k téhle hře pořád a pořád, pojetí parkouru je opravdu zajímavé (i když zpočátku jsem měl trochu problém s ovládáním). Myslím, že kdo někdy hrál tuhle hru mě pochopí. Když hrajete hru znovu, už víte kudy kam a je to opravdu hodně zajímavé, což ještě doplňují on-line parkour závody. Parkour je hlavní část hry, z které se skládá cca 95% všeho hraní. Zbytek je buď střílení (které považuji za poněkud zbytečné, je to jako kdyby se EA snažilo vměstnat do tohohle titulu přece jenom trochu zkušeností s Battlefieldu, což není potřeba, není zde úplně na místě - ale prý s to dá dohrát i bez střílení) nebo... a už ani nevím, ale parkour mě bavil nejvíc a užil jsem si ho dosyta, zvlášť, když víte kudy kam, to je pak běhání po sluncem zalitém městě doslova báječné. Srší z toho energie.
A, počkat... Ještě obtížnost. Hra na některých místech pro mne zadrhávala, nevěděl jsem kudy kam a opravdu se mi to nehodilo, ale jinak celkově docela vyvážené. Nevím, co bych dodal, asi nic.

Kvalita PC portu (pokud nevíte what i mean, běžte se podívat na můj komentář k Portálu 2)
...
Ale není špatný. Neměl jsem problémy s čímkoliv, každopádně opět počítačová verze vyšla později, než konzolové - nebudu se k tomu vyjadřovat, svůj názor na tohle už jsem říkal a jeho plnohodnotnou formu si zatím nechám pro sebe. Ne, že by mi takovéhle poměrně drobné opoždění moc vadilo, ale EA tím opět tenkrát dokázalo, jak kašle na PC celkově (které by mělo mít správně několikanásobně na vrh) a nejradši by všechny PC hráče umlátilo klávesnicí... (říkám po zkušenostech z jiných moderních her od EA). Opravdu se nebudu víc vyjadřovat ke všem "iksboksům" a "plejstejšnům"... -__- (zatím)

Závěr
Ale jinak super. Mirror's Edge je originální, zábavná a povedená hra, parkour hry se moc nevidí a tuhle bych si troufl označit za nejlepší, jakou jsem kdy hrál. Jenom škoda toho závěru (nic moc)... ale celkově je to fajn hra.
Více v PRO a PROTI

Dostupné pro: PS3 (499,-) / Xbox 360 (499,-) / PC (299,-)

Hra dohrána na: PC
Příběh: 6,5/10
Grafika: -- (zdržuji se hlasování)
Kvalita PC portu: 8/10
Hratelnost: 9,5/10
Obtížnost: 8/10
Finále: 4/10
Cena: 7/10
Dabing: 9,5/10
Český překlad: 10/10
Herní doba: 6/10

Pro: originální nápad, propracovaný parkour, hratelnost, zábava, parkour přes internet (multiplayer), soundtrack, atmosféra, barvy

Proti: střílení, závěr, občas příběh, spíše drobnosti

+16
  • PC --
Jelikož negativa u mě značně převažují, tak radši začnu pozitivy.
Líbí se mi víceméně originální nápad, udělat Prince of Persia FPS. Velmi se mi líbí zpracování města a jeho barevnost. A to, že pořád neskáčeme jen po střechách, ale koukneme se do pár zajímavých interiérů. Solidní je i zběsilý pocit zdrhání před vojáky. Teda alespoň zezačátku.

Jenže všechno tohle u mě sráží několik nasrávacích částí, u kterých sem myslel, že zlomim gamepad a porodim atomový hřib. Části, kdy máte asi 5 vteřin na to, aby jste se rozkoukali a tak nějak odhadli, kudy vede cesta k cíli, než vás sejmou vojáci. Popř. checkpoint je až určitou vzdálenost ZA kritickým skokem, kam se nepřesně dopadá. Takže běžet popadesáté tou samou 30ti vteřinovou cestou, abych znova chcípnul, to mi na dojmu taky nepřidalo. Plus nejde poznat, kdy po mě hra *chce*, abych vyřídil vojáky, protože ve většině případů jdou oběhnout. Ad. boje s vojáky - ze začátku sranda, ale s nástupem těžce ozbrojených opět vě většině částí pruda. A boj s posledním bosem (jestli se tomu dá vůbec říkat), stál taky celkem za prd.

Jak sem už řekl, hru nezatracuji, ba dokonce sem se v některých částech náramně bavil... ale u mě dojem hodně sráží nevyvážená obtížnost.

PS: Hodnotím xboxovou verzi.

Pro: FPS PoP, město, skákání a šplhání, zajímavé interiérové lokace, pocit pronásledování

Proti: určité nasrávací části

+15 +16 −1