Rozeběhnout se, držet rychlost, podlézt, přeskočit a šup dlouhým skokem na protější výškovou budovu. Skoro jako asasín nebo spiderman. Ale ne, v Mirror’s Edge hrajete netradičně za ženskou postavu, a to přímo z jejího vlastního pohledu. Hrdinčin vzhled tak můžete ocenit v cut scénách nebo a v odrazu naleštěných oken mrakodrapů.

Příběh nehraje zde až tak důležitou roli, dějovou linku víceméně sledujete bez nějakých velkých překvapení a zvratů, to, co pohání tuto věc je akce a rychlost. V ne příliš vzdálené budoucnosti operujete v klasickém městském downtownu a využíváte své mrštnosti k překonávání překážek několika způsoby, ale stále se to velmi příjemně hraje. Takto rozjetý rychlovlak se těžko zastavuje, takže jsem se obával, jak se dobrodružství zakončí. Obava se na půl splnila, konec nebyl nijak slavný a vkrádal se pocit zbytečného natahování.

Vizuální stránka je velmi přeexponovaná barvami ale vypadá po celou dobu velmi působivě. Hudební doprovod neruší, ale vyzdvihovat bych ho asi nějak výrazně nechtěl.

Dohráno na pohodu za cca 13 hodin