Mirror's Edge pro mě představuje splnění mého tehdy dětského snu, kdy jsem si představoval akční hru, která se bude dějově a situačně odehrávat na střechách výškových budov uprostřed rušného města. Taková myšlenka dnes asi nikoho nepřekvapí, nicméně v dobách starých počítačových her byla taková představa čiré bláznovství a přestože od té doby uplynulo nemálo let, přece jsem se dočkal.
Na počátku hry mě uvítal tutoriál. Překvapivé bylo, že obsahoval na můj vkus poměrně širokou škálu klávesových kombinací, ze kterých jsem si zapamatoval jen ty nejzákladnější a občas se tak musel do něj vrátit a to zpravidla momentě, kdy jsem nedokázal překonat nějaký výškový rozdíl ve smyslu rozeběhnout se - skočit - běžet podél zdi - odrazit se - skočit na protilehlou zeď. I přes to, že moje první pocity byly nemastné neslané, přesto mě pohybové možnosti hlavní postavy současně s rozhledem na střechy okolních budov svým způsobem uchvacovaly.
Samotné hraní tak představovalo poměrně zábavnou akční jízdu s občasnými záseky ve smyslu a) nevím, kudy dál b) pronásledující SWAT team je rychlejší než já při hledání únikové cesty. Obtížnost těchto situací byla nastavena docela adekvátně, tudíž takový kompromis mezi snadným a obtížným. Plusem mohou být rozdílné herní lokace, které se netýkají vždy výhradně střech budov (např. jsou tu různá staveniště, obchodní centrum, kanceláře, metro...), člověk tedy nemá pocit, že vše by bylo stejné jako to, čím si už prošel.
Přiznám se, že i v této hře nastaly momenty, kde se mi nevedlo a kdy jsem prostě neměl nervy znovu a znovu načítat původní save pozici. Toto bylo zapříčiněno tím, že jsem v dané situaci nevěděl jak dál. Pronásleduje vás SWAT a vy prostě netušíte, jak se dostat na ono vyvýšené místo kdesi vysoko nad vámi. Takový moment jsem zažil tuším dvakrát, jinak jediným zdrojem drobnějších zákysů byly situace, kdy se hráč rozhlíží kolem dokola a pátrá, jak se vlastně může dostat na nepřístupné místo kousek od vás.
Po celkovém zhodnocení bylo Mirror's Edge příjemnou akcí, která v zásadě ani chvíli nenudila, na druhou stranu nestává se mi často, že by mi ovládání kláves a jejich kombinace někde dělalo takový problém jako právě tady (viz. mé návraty k tutoriálu). První pocity po dohrání byly jednoznačně pozitivní a jedna z prvních myšlenek byla ta, že určitě si rád někdy dám tuto hru znovu. Celkově šlo o příjemně prožitý herní čas, kde jsem byl schopen mimo samotnou herní náplň jen tak stát a kochat se městskou zástavbou a panoramatem výškových budov.
Na počátku hry mě uvítal tutoriál. Překvapivé bylo, že obsahoval na můj vkus poměrně širokou škálu klávesových kombinací, ze kterých jsem si zapamatoval jen ty nejzákladnější a občas se tak musel do něj vrátit a to zpravidla momentě, kdy jsem nedokázal překonat nějaký výškový rozdíl ve smyslu rozeběhnout se - skočit - běžet podél zdi - odrazit se - skočit na protilehlou zeď. I přes to, že moje první pocity byly nemastné neslané, přesto mě pohybové možnosti hlavní postavy současně s rozhledem na střechy okolních budov svým způsobem uchvacovaly.
Samotné hraní tak představovalo poměrně zábavnou akční jízdu s občasnými záseky ve smyslu a) nevím, kudy dál b) pronásledující SWAT team je rychlejší než já při hledání únikové cesty. Obtížnost těchto situací byla nastavena docela adekvátně, tudíž takový kompromis mezi snadným a obtížným. Plusem mohou být rozdílné herní lokace, které se netýkají vždy výhradně střech budov (např. jsou tu různá staveniště, obchodní centrum, kanceláře, metro...), člověk tedy nemá pocit, že vše by bylo stejné jako to, čím si už prošel.
Přiznám se, že i v této hře nastaly momenty, kde se mi nevedlo a kdy jsem prostě neměl nervy znovu a znovu načítat původní save pozici. Toto bylo zapříčiněno tím, že jsem v dané situaci nevěděl jak dál. Pronásleduje vás SWAT a vy prostě netušíte, jak se dostat na ono vyvýšené místo kdesi vysoko nad vámi. Takový moment jsem zažil tuším dvakrát, jinak jediným zdrojem drobnějších zákysů byly situace, kdy se hráč rozhlíží kolem dokola a pátrá, jak se vlastně může dostat na nepřístupné místo kousek od vás.
Po celkovém zhodnocení bylo Mirror's Edge příjemnou akcí, která v zásadě ani chvíli nenudila, na druhou stranu nestává se mi často, že by mi ovládání kláves a jejich kombinace někde dělalo takový problém jako právě tady (viz. mé návraty k tutoriálu). První pocity po dohrání byly jednoznačně pozitivní a jedna z prvních myšlenek byla ta, že určitě si rád někdy dám tuto hru znovu. Celkově šlo o příjemně prožitý herní čas, kde jsem byl schopen mimo samotnou herní náplň jen tak stát a kochat se městskou zástavbou a panoramatem výškových budov.
