Mirror's Edge je z dlouhého seznamu her, který jsem měl připravený na doby po pořízení pořádnějšího hardwaru, aby byl zážitek plnohodnotnější. Tomu se tak konečně stalo, a tak napíšu něco málo z mých pocitů ze hry.
First person skákačka tohoto typu se opravdu jen tak nevidí. Zpočátku mi to přišlo trochu zvláštní ale zvykl jsem si opravdu rychle a o to víc mě pak hra dokázala vnořit do děje. Proč by měly být veškeré skákačky third person? Za mě tedy rozhodně palec nahoru.
Grafické provedení také zaslouží poklonu. Kontrastní saturované barvy a přepálené světlo zní sice spíše odpudivě ale v podání Mirror's Edge se jedná o osobitou vizitku v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Hra tak vypadá ohromně neokoukaně a originálně. Grafika zároveň napomáhá orientaci v prostoru a v neposlední řadě spolu s hudbou vytváří výbornou atmosféru chladného města, policejního státu a totality. Nemůžu si pomoct, tahle stylizace na mě působí prostě ohromně cool :-)
Příběh hry bohužel není příliš bohatý, přesto mou zvědavost napnout dokázal a dystopii jednoho státu příblížil slušně.
Poměrně minimalistická náplň hry (skákání, běhání, odzbrojení nepřítele a znovu skákání a běhání) může působit sice neuvěřitelně stereotypně ale musím říct, že u mě to i tak fungovalo a hra mě až do konce bavila. Dovedu si však představit, že kdyby byla hra delší, nestačilo by mi to.
Trošku však hře ublížila její přílišná linearita. Z nalajnovaných cestiček prostě nejde uhnout a pokud neustále využíváte nápovědu v podobě ukazatele cesty, pak ani při probíhání hrou nemusíte vyvinout příliš fantazie, což je dost škoda a považoval bych to za největší mínus hry.
Ve spojení s linearitou však musím zároveň složit výrobcům pochvalu za to, že si odpustili předskriptované hollywoodské momenty, kterých jsou dnešní hry plné, a které by zrovna u Mirror's Edge asi svádělo používat. Alespoň díky tomu má hráč pocit, že má věci stále ve svých rukách a akce tak není vyumělkovaná.
Po delší době zase konečně něco, co ve mně zanechalo dojem a k čemu se nejspíš ještě rád vrátím, ač by tomu největší zápory hry nemusely nasvědčovat.
First person skákačka tohoto typu se opravdu jen tak nevidí. Zpočátku mi to přišlo trochu zvláštní ale zvykl jsem si opravdu rychle a o to víc mě pak hra dokázala vnořit do děje. Proč by měly být veškeré skákačky third person? Za mě tedy rozhodně palec nahoru.
Grafické provedení také zaslouží poklonu. Kontrastní saturované barvy a přepálené světlo zní sice spíše odpudivě ale v podání Mirror's Edge se jedná o osobitou vizitku v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Hra tak vypadá ohromně neokoukaně a originálně. Grafika zároveň napomáhá orientaci v prostoru a v neposlední řadě spolu s hudbou vytváří výbornou atmosféru chladného města, policejního státu a totality. Nemůžu si pomoct, tahle stylizace na mě působí prostě ohromně cool :-)
Příběh hry bohužel není příliš bohatý, přesto mou zvědavost napnout dokázal a dystopii jednoho státu příblížil slušně.
Poměrně minimalistická náplň hry (skákání, běhání, odzbrojení nepřítele a znovu skákání a běhání) může působit sice neuvěřitelně stereotypně ale musím říct, že u mě to i tak fungovalo a hra mě až do konce bavila. Dovedu si však představit, že kdyby byla hra delší, nestačilo by mi to.
Trošku však hře ublížila její přílišná linearita. Z nalajnovaných cestiček prostě nejde uhnout a pokud neustále využíváte nápovědu v podobě ukazatele cesty, pak ani při probíhání hrou nemusíte vyvinout příliš fantazie, což je dost škoda a považoval bych to za největší mínus hry.
Ve spojení s linearitou však musím zároveň složit výrobcům pochvalu za to, že si odpustili předskriptované hollywoodské momenty, kterých jsou dnešní hry plné, a které by zrovna u Mirror's Edge asi svádělo používat. Alespoň díky tomu má hráč pocit, že má věci stále ve svých rukách a akce tak není vyumělkovaná.
Po delší době zase konečně něco, co ve mně zanechalo dojem a k čemu se nejspíš ještě rád vrátím, ač by tomu největší zápory hry nemusely nasvědčovat.
Pro: originální vizuální pojetí, atmosféra, akce
Proti: linearita, slabší příběh